15 Co 59/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 18 149,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 9. 2023, č. j. 8 C 152/2022-189,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 684 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 149,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 20 194 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, eventuálně navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkal nesprávné skutkové závěry, stejně jako nesprávné právní posouzení věci. Ohradil se proti závěru okresního soudu o tom, že sám ani nepředpokládal, že došlo ke znečištění vody, pokud nezastavil dodávku pitné vody ze studny. Poukázal na matematický model, ze kterého plyne, že při potenciálním znečištění vozidlem či jiným jednáním osob v ochranném pásmu by mohlo dojít k prokázání znečištění vody teprve za 14 dnů od události. Situace by byla odlišná, pokud by pracovníci žalované otevřeli poklop a vnikli přímo do zdroje, toto se však nestalo. Žalobce nikdy netvrdil, že byl přesvědčen o tom, že došlo ke znečištění vody, jednal však v souladu se zákonem a s nejvyšší obezřetností a vše konzultoval s Krajskou hygienickou stanicí , adresa, (dále jen „KHS , adresa, “). Odstavení zdroje žalobci přitom nedoporučil ani KHS , adresa, ani policie v rámci trestního oznámení podaného žalobcem. K názoru soudu, že žalobce mohl celou situaci vyřešit tak, že by se se žalovanou spojil a celou situaci si vysvětlili, poukázal na to, že v rámci zastupitelstva obce byl pracovník žalované dotazován na důvod neoprávněného vstupu, toto však nijak nevysvětlil. Pokud bylo žalobci vytýkáno, že neprokázal, že žalované účtované částky skutečně sám zaplatil, pak v tomto směru nebyl okresním soudem poučen o jeho důkazním břemenu, čímž došlo ze strany okresního soudu k procesnímu pochybení. Dále žalobce zdůraznil, že vstup osob a vjezd vozidel do ochranného pásma vodního zdroje I. stupně je zakázán dle zák. č. 254/2001 Sb. o vodách. Tato činnost je pak ve smyslu ust. § 116 písm. g) uvedeného zákona klasifikována jako přestupek. Vzhledem k tomu, že žalovaná je odborně způsobilou právnickou osobou v oblasti vodárenství, musely jí být známy důsledky jejího jednání, kdy žalobci jakožto provozovateli vodního zdroje neoznámila tento incident, přestože věděla, že tím naplnila přestupkové jednání. Na základě časové prodlevy po tomto incidentu, kdy žalobce nebyl nikým kontaktován, nabyl dojmu, že nemuselo jít o pracovníky vodárenské společnosti a byl povinen činit kroky k ověření, že dodávaná voda do vodovodu obce s osmi sty odběrateli splňuje požadavky vyhl. č. 252/2014 Sb. v platném znění, která vychází ze zák. č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Na základě jeho odpovědnosti za způsobené škody či újmy na zdraví a povinností uložených mu zákonem a provozním řádem učinil opatření ve zvýšení sledovanosti vodního zdroje a provedl mimořádný odběr vody z vodního zdroje nad rámec zákonných povinností, což bylo jednoznačně prokázáno výpisem ze systému PIVO, který spravuje KHS. Rozvaděč, do kterého pracovníci žalované neoprávněně vnikli, je elektrickým zařízením, jehož nesprávným provozováním dochází ke vzniku vysokého rizika ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku. Základními předpisy pro provoz vyhrazených technických zařízení elektrických jsou zák. č. 250/2021 Sb. o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízeních a o změně souvisejících zákonů a nařízení vlády č. 190/2022 Sb. o vyhrazených technických zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti a nařízení vlády č. 194/2022 Sb. o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a na odbornou způsobilost v elektrotechnice. Na základě výše uvedených předpisů vznikla důvodná obava žalobce, že manipulací s elektricky vyhrazeným zařízením by mohlo být ohroženo zdraví a majetek provozovatele vodního zdroje. Z tohoto důvodu bylo provedeno termosnímkování rozvaděče s cílem určit, zda se má zařízení odstavit z provozu ihned a hrozí přímá škoda nebo lze ponechat vyhrazené elektrické zařízení v provozu a provést takové opatření, aby případná havárie neohrozila zdraví a život pracovníků obsluhujících zařízení. Tyto úkony žalobce zajistil v příčinné souvislosti s konáním pracovníků žalované, když se jednalo konkrétně o termosnímkování a servisní zásah pro zajištění řádného provozu vodního zdroje. Žalobci přitom nebylo a není známo, zda pracovník žalované, který otevřel rozvaděč, je držitelem oprávnění dle zákona č. 194/2022 Sb. a byl povinen pro zajištění bezpečnosti obsluhujících osob provést novou revizi vyhrazeného technického zařízení. Napadeným rozhodnutím je podporováno porušení zákona o vodách a kanalizacích, povinnost strpět neoprávněný zásah třetích osob do vlastnictví a tímto porušována také zásada, že každý se má chovat tak, aby druhému nezpůsobil škodu, to vše podporováno tvrzenou odborností osob zákon porušujících.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že žalobci žádnou škodu nezpůsobila. Vysvětlila, že k vodnímu zdroji, studně č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , vstoupili její zaměstnanci nedopatřením. Pouze otevřeli rozvaděč, podívali se na zařízení, rozvaděč zavřeli a z místa odjeli. Žalobcův požadavek na náhradu škody je postaven toliko na úvahách, co se mohlo stát, pokud by žalovaná spáchala škodu. Tato však spáchána nebyla, ani z její strany reálně nehrozila. V souvislosti se vstupem zaměstnanců žalované na pozemek proto nebylo potřeba žádné revize ani služby objednávat, tyto nesloužily k odstranění škody a nejednalo se ani o postup nutný či účelný. Přítomnost zaměstnanců žalované v areálu nebyla ani nijak překvapivá, neboť žalobce věděl, že studna, kterou užívá, je součástí většího oploceného areálu, ve kterém se nachází i vodárenské objekty žalované. Pokud měl žalobce jakékoliv pochybnosti, měl se obrátit na žalovanou, která by mu vše vysvětlila a tím mohl předejít zbytečným nákladům, jež vynaložil. Služby, které si žalobce objednal z vlastního rozhodnutí, tak nejsou škodou, ze kterou žalovaná odpovídá, s tím, že žádný právní předpis či rozhodnutí úřadu neukládalo žalobci postupovat tak, jak postupoval, tedy objednat si různé revize a rozbory. Poukázala na obsah výpovědi žalobce u jednání okresního soudu dne 25. 5. 2023, kdy uvedl, že při kontrole v červenci 2019, tedy před událostí, nezjistil, že by s vodičem bylo jakkoliv manipulováno, avšak z jeho trestního oznámení z 5. 12. 2019 vyplývá, že tehdy uvedl, že neví, kdy byl vodič povytažen a nemůže vyloučit, že k tomu došlo v únoru 2019, tedy několik měsíců před vstupem zaměstnanců žalované na předmětný pozemek. Žalobcova údajná obava, že by mohli pracovníci žalované poškodit zařízení, je zcela nedůvodná. Svědci , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jednoznačně potvrdili, že na místo vstoupili nedopatřením, že žádnou škodu nezpůsobili, nemohli ohrozit kvalitu vody a kvůli jejich vstupu do ochranného pásma vod nebylo potřeba žádných zásahů. K poukazu žalobce na vjezd vozidla do ochranného pásma pak žalovaná uvedla, že ochranné vodní pásmo neznamená absolutní zákaz vjezdu vozidel, pouze se jím opravňuje okruh osob s právem vjezdu. Zaměstnanci žalované běžně vjíždějí vozem do ochranných pásem vodních zdrojů v souvislosti s výkonem činnosti provozovatele těchto vodních zdrojů. V souvislosti se samotným vjezdem vozidla žalované do ochranného pásma nehrozilo žádné riziko. K žalobcovu tvrzení o spáchání údajného přestupku pak poukázala na skutečnost, že policejní orgán žalobcovo trestní oznámení odložil, aniž by rozhodl o postoupení věci k přestupkovému řízení. K absenci poučení dle ust. § 118a o. s. ř. pak žalovaná uvedla, že by takové poučení nemělo žádný vliv na samotnou věc, neboť podstatným je, že žalovaná žalobci žádnou škodu nezpůsobila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 2. 12. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 18 149,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení jakožto úhrady nákladů na rozbor vody, kontrolu jakosti pitné vody u společnosti , jméno FO, , nákladů na mimořádnou kontrolu a revize přípojky nízkého napětí, nákladů na kontrolu elektrozařízení a opatření k zamezení poškození čerpadla u společnosti , Anonymizováno, , nákladů na odborné posouzení stavu elektroinstalace po neoprávněném otevření rozvaděčů, nákladů na termosnímkování rozvaděče jako prevence v zamezení případného požáru a nákladů na vrácení elektrozařízení studny do projektovaného stavu po provedených opatřeních k zamezení poškození čerpadla a elektrozařízení. Skutkově tvrdil, že byl v rozhodné době provozovatelem vodního zdroje, a to studny č. , hodnota, prameniště , adresa, a nájemcem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , kam jako do ochranného pásma vod I. stupně dne 2. 12. 2019 vniklo neoprávněně pět zaměstnanců žalované, jak je zachyceno na fotopasti umístěné žalobcem, čímž došlo k porušení ustanovení zák. č. 254/2001 Sb. vodního zákona, konkrétně ust. § 30 odst. 7 a 8 a ke spáchání přestupku dle ust. § 125a odst. 1 téhož zákona. Ze záznamu je pak patrno, že tyto osoby otevřely rozvodnou skříň studny. V důsledku tohoto jednání byl žalobce v rámci zajištění řádného a bezpečného provozu vodárenského zařízení povinen zjistit, zda vodní zdroj je v pořádku a vynaložit náklady na zkoušky, kontroly a s tím související úkony v celkové částce 18 149,50 Kč. Tyto náklady přitom nebyly náklady běžnými, a pokud by žalobce úkony neprovedl, objektivně hrozilo nebezpečí vzniku mnohonásobně větších škod v podobě poškození čerpadla, odstavení vodního zdroje či škody na zdraví obyvatel. Žalobci není důvod jednání žalované znám, ale mohlo se jednat o nekalosoutěžní jednání, neboť v té době již byly činěny kroky k ukončení dodávek vody žalobce pro obec , adresa, ve prospěch žalované, která dodávky vody pro obec následně převzala. Žalovaná tyto náklady neuhradila přes předžalobní upomínku žalobce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že její zaměstnanci vstoupili na pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , stalo se tak omylem, nedopatřením, neboť v blízkosti studny č. , hodnota, spravované žalobcem se nachází další čtyři studny na pozemcích žalované. Rozhodně popřela, že by její zaměstnanci způsobili žalobci jakoukoliv škodu a po pár minutách z místa odjeli. Náklady vynaložené žalobcem byly vynaloženy zcela nedůvodně, neúčelně a nehospodárně, navíc se nejednalo o náklady na opravy či odstraňování škod. Žalobci přitom žádný předpis ani neukládá, aby provedl úkony a zajistil služby, jejichž cenu po žalované vymáhá. Žalovaná je vodárenskou společností, její zaměstnanci kvalitu vodního zdroje neohrozili, toto riziko nevyplývá ani z videozáznamu fotopasti, a pokud měl žalobce nějaké pochybnosti či nejasnosti, měl se obrátit za účelem objasnění situace na žalovanou. Pokud takto žalobce nepostupoval, nenese žalovaná za jeho náklady žádnou odpovědnost a není povinna je platit.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky, vyslechl žalobce, ředitele žalované a svědky, konkrétně dva ze zaměstnanců, kteří 2. 12. 2019 byli na místě studny č. , hodnota, a pracovnici Krajské hygienické stanice , adresa, (dále jen „KHS , adresa, “) na pozici ředitelky odboru hygieny obecné a komunální, jakož i zprávou tohoto úřadu a policejním spisem o šetření dané události, fotografiemi z místa i záznamem fotopasti a dovodil, že v řízení sice bylo prokázáno, že se pracovníci žalované dostali na místo, o kterém měli vědět, že nespadá do jejich pracovních povinností, nicméně jednalo se o profesionální pracovníky vodárenské společnosti a ke vstupu do ochranného pásma vodního zdroje došlo omylem, nikoliv záměrně. Žalobce dle okresního soudu neprokázal vznik škody, když z předložených důkazů pouze vyplývá, že sice zásah do ochranného pásma hlásil na KHS , adresa, a zaslal také vzorky vody, nicméně toto učinil až po 14 dnech, nezastavil dodávku pitné vody, z čehož okresní soud vyvodil, že ani sám nepředpokládal, že došlo ke znečištění vody, protože jinak by ohrozil spoustu domácností, kterým vodu dodával a sám by porušil zákon. Pokud se týká údajného zásahu v rozvodné skříni pracovníky žalované, pak z předložené fotopasti vyplynulo jediné, že k rozvodové skříni do vzdálenosti asi 50 metrů přijelo auto viditelně označené znaky žalované, z auta vystoupilo asi 5 mužů, kteří přišli k rozvodné skříni, jeden z nich ji pravděpodobně otevřel, ale vzhledem k tomu, že fotopast snímá pohyb ze zadní strany rozvodné skříně, není vidět, co pracovník žalované provádí, nedá se dovodit, že došlo k jakékoliv manipulaci ve vnitřním prostoru rozvodné skříně, zásah do neměrné části elektroinstalace studny, když nebylo zřejmé, co tam pracovník dělá. Po krátké době několika vteřin tento pracovník žalované rozvodnou skříň zavřel a odešel. K tomu okresní soud uvedl, že nepředpokládá, že poučený pracovník žalované, který tuto činnost vykonává delší dobu, neví, jak se na takovém chovat. U ostatních studní nebyl žádný problém. Současně okresní soud vyslovil podiv nad tím, že byl-li žalobce přesvědčen, že došlo ke znečištění vodního zdroje, nezabránil dodávce pitné vody do domácností do doby, než by se potvrdilo, že je voda v pořádku. Soud přisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaná pochybila, když jej neinformovala o vstupu svých pracovníků na sousední pozemek, na druhou stranu žalobce mohl celou situaci vyřešit tak, že se se žalovanou spojil a celou situaci si vysvětlili. Ani po podání trestního oznámení se šetřením policie nepotvrdilo, že došlo k poškození elektroinstalace v rozvodné skříni, když odborník v oboru elektromontáže , Anonymizováno, nezjistil, že by byl jakýkoliv vodič nedostatečně v jističi zastrčen, jak vyplynulo z úředního záznamu policie ČR ze 14. 1. 2020. Okresní soud proto uzavřel, že elektroinstalace ani přípojka nízkého napětí studny nebyla poškozena. Žalobce neprokázal, že úkony, které činil k údajnému odvrácení škody, činil na příkaz nebo se souhlasem KHS , adresa, . Navíc sám žalobce na policii dne 5. 12. 2019 připustil, že nemůže vyloučit, že k vytažení vodiče došlo už v únoru 2019. Nevznikla-li škoda, neexistuje ani příčinná souvislost, kterou podle okresního soudu žalobce vůbec neprokázal, když nedoložil, že mezi vstupem pracovníků žalované na část pozemku, který má v pronájmu, vznikla škoda, kterou požaduje, a to ani přes poučení soudu dle ust. § 118a o. s. ř. Dá se tedy dle okresního soudu dovodit, že vstup žalované na cizí pozemek byl aktivním jednáním, jímž však nešlo o zneužití práva a dá se přisvědčit vysvětlení žalované, že v rámci satelitního napojení se její pracovníci dostali až ke studni, kterou má v pronájmu žalobce, a to bez úmyslu ji poškodit. Naopak jednání žalobce bylo zcela nepřiměřené popsaným okolnostem, neboť si objednal služby a revize, jež však nesloužily k odstranění či odvrácení škody. Navíc neprokázal, že provedené služby skutečně zaplatil a s ohledem na shora uvedené proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce 20 194 Kč.

7. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

8. Odvolací soud konstatuje, že přebírá jako správná skutková zjištění okresního soudu učiněná na základě řádně a dostatečně provedeného dokazování, aniž by přistoupil k jeho opakování či doplnění. Souhlasí také s jeho právním posouzením věci.

9. Žalobce se v řízení domáhal z titulu náhrady škody úhrady nákladů na revize a zkoušky, tj. preventivní opatření k zabránění vzniku škod v rámci plnění svých zákonných povinností provozovatele vodního zdroje ve smyslu zák. č. 274/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů, ve znění zák. č. 113/2018 Sb. (dále jen „vodní zákon“) a zák. č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, to vše v příčinné souvislosti s neoprávněným vstupem zaměstnanců žalované a vjezdu motorového vozidla do ochranného pásma vod I. stupně vodního zdroje – studny č. , hodnota, , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, dne 2. 12. 2019. Žalovaná se v řízení proti uplatněnému nároku bránila tím, že skutečně nedopatřením její zaměstnanci vstoupili do ochranného pásma označeného vodního zdroje. Došlo k tomu omylem v souvislosti s plněním povinností žalované u dalších čtyřech studní, rozhodně však popřela, že by žalobci jakoukoliv škodu způsobila, její pracovník toliko otevřel rozvodnou skříň a zase ji zavřel. Žalobce pak sám v řízení poškození žádného zařízení elektroinstalace studně či jiné její části ani netvrdil, stejně jako netvrdil, že by došlo ke vzniku havárie ve smyslu ust. § 40 a násl. vodního zákona. Pokud jde o plnění zákonných povinností, odkazoval pouze na obecná ustanovení o ochranném pásmu vod I. stupně a ustanovení o přestupcích spáchaných neoprávněným narušením tohoto ochranného pásma podle vodního zákona a argumentoval rovněž definicí pitné vody dle zák. č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.

10. V řízení bylo prokázáno, že o vstupu pracovníků žalované do ochranného pásma studny č. , hodnota, v , Anonymizováno, se žalobce dozvěděl z fotopasti, která uvedeného dne zaznamenala, že k rozvodné skříni studny do vzdálenosti asi 50 metrů přijelo auto viditelně označené znaky žalované. Z auta postupně vystoupilo asi 5 mužů, kteří přišli k rozvodné skříni. Jeden z nich ji pravděpodobně otevřel, aniž by bylo zaznamenáno, co tam pracovník žalované prováděl. Po krátké době několika vteřin skříň zavřel a odešel. Přítomný byl na místě také jeden muž s tyčí, poté z místa všichni vozidlem odjeli, jak popsal okresní soud v bodě 43 odůvodnění jeho rozhodnutí a jak vyplývá také z policejního spisu, jenž měl okresní soud k dispozici. V rámci policejního šetření byly vytěženy osoby nacházející se uvedeného dne na místě, které shodně uvedly, že mimo samotné otevření rozvodné skříně elektrozařízení studny a její zavření s tímto nijak nemanipulovali a poté ihned z místa odjeli. Všechny tyto osoby rovněž vypověděly, že všichni ke studni přišli z důvodu zaměření, když prováděli zaměření a dokumentaci elektrických zařízení žalované a zprvu si neuvědomili, že uvedená studna není v jejím vlastnictví.

11. Dle názoru odvolacího soudu, shodného se soudem okresním, ač pracovníci žalované skutečně vstoupili do ochranného pásma vodního zdroje – studny č. , hodnota, v , Anonymizováno, spravované žalobcem dne 2. 12. 2019 neoprávněně, způsob, jakým k tomu došlo, jejich chování na místě zachyceném fotopastí nebylo s to vzbudit bez dalšího obavu, že došlo k poškození či jen vážnému ohrožení vodního zdroje jako takového či elektroinstalace studny ve vlastnictví žalobce s možným ohrožením života či zdraví obyvatel připojených odběrem pitné vody na daný vodní zdroj či z ohrožení majetku ve vlastnictví žalobce. Objektivně, jak shora uvedeno, žádné poškození elektroinstalace nebylo zjištěno (a ani tvrzeno). Žalobci, jak již konstatoval okresní soud, poté, co zjistil vstup pracovníků žalované, jež jako vodárenská společnost spravovala další čtyři studny v bezprostřední blízkosti studny č. , hodnota, , nic nebránilo kontaktovat žalovanou se žádostí o vysvětlení celé situace, která byla následně šetřena také Policií ČR se závěrem, že zjištěné skutečnosti nezakládají podezření z přestupku ani trestného činu, proto byla věc odložena.

12. Současně odvolací soud uvádí, že žalobce v řízení netvrdil, že by k postupu, který zvolil v příčinné souvislosti s událostmi z 2. 12. 2019, byl povinován na základě soukromoprávního vztahu s obcí , adresa, , konkrétního rozhodnutí, nařízení nebo pokynu KHS , adresa, nebo podle konkrétního ustanovení provozního řádu studny.

13. Přímé ohrožení vodního zdroje sám žalobce v průběhu tohoto řízení netvrdil, v průběhu řízení, jakož i v rámci policejního šetření uvedl, že víko studny nebylo porušeno, přímé narušení vodního zdroje nelze v žádném případě dovodit ani ze záznamu z fotopasti. Pokud pak žalobce z hlediska nutnosti provádět rozbory vody mimo plánovaný termín kontroly její jakosti poukázal na nebezpečí možného druhotného, následného narušení vodního zdroje únikem provozních kapalin z vozidla žalované v ochranném pásmu, toto je dle názoru odvolacího soudu z hlediska možnosti vážného ohrožení vyloučeno již zejména krátkostí pobytu vozidla žalované v ochranném pásmu, jakož i bezproblémovým odjezdem vozidla, jak je zachyceno fotopastí. K tomu pak odvolací soud uvádí, že stanovení ochranného pásma vodního zdroje nestanoví absolutní zákaz vjezdu k vodnímu zdroji motorovými vozidly, v § 30 odst. 7 vodního zákona je stanovená zákonná výjimka vstupu a vjezdu do ochranného pásma pro osoby, které mají právo vodu z vodního zdroje odebírat či vodárenské nádrže vlastní, přičemž vodoprávní úřad může stanovit i další výjimky z tohoto zákazu.

14. Lze přitom předpokládat, že bez ohledu na předložené matematické modely, pokud by skutečně hrozilo druhotné ohrožení vodného zdroje např. ropnými látkami či jinými provozními tekutinami používanými při provozu vozidla, přes doložené matematické modely by žalobce jako odpovědný provozovatel vodního zdroje jistě přistoupil k odstavení vodního zdroje, příp. k opakování rozborů vody, neboť každý matematický model připouští odchylku v závislosti na daných okolnostech, např. na úhrnu srážek v daném období.

15. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobci nevznikla žádná škoda v podobě nákladů, které uplatnil v tomto řízení na preventivní rozbory a zkoušky, když nebylo tvrzeno ani zjištěno žádné přímé poškození vodního zdroje či elektroinstalace ve vlastnictví žalobce. K postupu, který žalobce zvolil z hlediska jím tvrzené prevence, nebyl povinen vzhledem ke zjištěným okolnostem ani z hlediska plnění povinností dle vodního zákona, zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví či dalších právních předpisů v oblasti bezpečnosti vyhrazených technických elektrických zařízení ani na základě vlastního smluvního vztahu s vlastníkem vodního zdroje. Mezi jednáním žalované a vynaložením nákladů na straně žalobce nelze dovodit ani příčinnou souvislost, tedy že by ke vzniku těchto nákladů nezbytně došlo v důsledku neoprávněného vstupu pracovníků žalované do ochranného pásma vodního zdroje spravovaného žalobcem. Tím, že žalobce přistoupil ke zkouškám, revizím a rozborům, jejichž cenu nyní vymáhá, toliko na základě záznamu z fotopasti, z něhož, jak shora uvedeno, žádné nebezpečí vodního zdroje či elektroinstalace neplyne, dopustil se porušení povinnosti zákonné prevence ve smyslu ust. § 2903 odst. 1 o. z. a je povinen nést ze svého, čemu mohl zabránit, a to projednáním vzniklé situace se žalovanou.

16. Žalobce opakovaně zdůrazňoval, že mu nikdo důvody vstupu pracovníků žalované do ochranného pásma daného vodního zdroje nevysvětlil. K tomu ředitel žalované v řízení vypověděl, že žalobce nekontaktoval, neboť věc již začala šetřit policie. Z důkazů předložených a provedených na návrh žalobce, konkrétně ze zápisu z 24. zasedání Rady obce , adresa, ze dne 18. 12. 2019, jakož i ze zápisu z jednání z 26. 5. 2020, plyne, že na Radě obce bylo projednáno, že pracovníci žalované otevřeli rozvodnou skříň u studny č. , hodnota, omylem a tuto toliko zavřeli, o čemž byl žalobce informován starostou obce na schůzce 26. 5. 2020. Sám žalobce pak již v žalobě uvedl, že k události došlo v době, kdy byly činěny kroky k ukončení smluvního vztahu o provozování vodního zdroje mezi žalobcem a jeho vlastníkem, obcí , adresa, , který byl následně sjednán se žalovanou, což mohlo dle názoru odvolacího soudu vysvětlit, proč celá situace ze strany účastníků sporu nebyla řešena standardním způsobem, tedy vzájemným kontaktem a vysvětlením záležitosti, na straně žalobce před tím, než přistoupil k vynaložení nákladů, jejichž úhrady se v řízení po žalované domáhal.

17. Pokud žalobce až v odvolacím řízení počal argumentovat tak, že tím, že nebyl nikým kontaktován, nabyl dojmu, že osoby zachycené fotopastí dne 2. 12. 2019 nemusely být pracovníky žalované, čímž pravděpodobně mínil podpořit a zdůraznit důvody své obavy z možného ohrožení jím chráněných statků vyvolané žalovanou, pak odvolací soud uvádí, že se jedná o tvrzení v odvolacím řízení nová, na které se nevztahuje žádná z výjimek uvedených v § 205a o. s. ř. a k nimž proto odvolací soud nemohl přihlížet. Naopak žalobce v průběhu celého řízení před okresním soudem konstantně tvrdil, že dne 2. 12. 2019 do ochranného pásma I. stupně vodního zdroje studny č. , hodnota, v , Anonymizováno, neoprávněně vnikli právě zaměstnanci žalované, a nikoli někdo jiný, neztotožnitelný.

18. K námitce žalobce, že zamítavým rozhodnutím je podporováno porušování zákona či zásahy do vlastnictví jiných osob, odvolací soud uvádí, že bez ohledu na případnou zákonnou sankci není každé porušení zákona nutně spojeno se soukromoprávním nárokem na náhradu škody, který v projednávaném případě žalobci nevznikl.

19. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení opírajícího se o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., plný procesní úspěch žalované a správný výpočet této náhrady provedený okresním soudem v bodě č. 44 odůvodnění napadeného rozsudku.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že i v odvolacím řízení plně procesně úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 6 684 Kč sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení žalované u dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání odvolacího soudu), po 1 860 Kč /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif/, z náhrady paušálních výdajů zástupkyně žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady ztráty času zástupkyně žalované v souvislosti s její cestou k jednání odvolacího soudu hromadnou dopravou ze , Anonymizováno, do Ostravy a zpět v rozsahu 8 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 advokátního tarifu), z náhrady cestovních nákladů ve výši 488 Kč a z náhrady za 21% DPH ve výši 1 076 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

21. Současně odvolací soud v projednávané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně plně úspěšné žalované zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.