15 Co 61/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 3 972 287 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2024, č. j. 38 C 195/2016-490, Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že právní základ nároku uplatněného žalobou žalobkyně podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 19. 9. 2016 o zaplacení částky 3 972 287 Kč spolu s příslušenstvím je opodstatněn, přičemž o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Okresní soud tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s úrokovým příslušenstvím s tím, že žalobkyně se v rámci své podnikatelské činnosti v únoru 2015 zúčastnila výběrového řízení na dodávku tří difúzních pecí pro polskou výzkumnou instituci Anonymizováno (dále jen „zadavatel“). Žalobkyně v tomto výběrovém řízení zvítězila, avšak následně byly jeho výsledky zrušeny a v květnu 2016 bylo vypsáno nové výběrové řízení na dodávku dvou difúzních pecí (dále jen „VŘ“) u nějž byly kritérii pro posouzení nejvýhodnější nabídky nabídnutá cena (v rozsahu 90 %) a délka záruky (v rozsahu 10 %). Nejzazším termínem pro předložení nabídek zadavateli bylo pondělí 8. 6. 2015 ve 13:30 hodin. Žalobkyně měla v úmyslu se tohoto VŘ opět zúčastnit, proto připravila nabídku, kterou dne 4. 6. 2015 ve 13:00 hodin předala k doručení žalované, s níž již dne 7. 1. 2008 uzavřela rámcovou smlouvu o přepravě, na jejímž základě se žalovaná zavázala pro žalobkyni zajišťovat přepravu zásilek. Pro doručení předmětné zásilky zvolila žalobkyně službu žalované „Anonymizováno“, podle níž měla být zásilka doručena do vybraných destinací nejpozději do 12:00 hodin následujícího pracovního dne. Žalobkyně tak předpokládala, že zásilka bude do sídla zadavatele ve Varšavě doručena v pátek 5. 6. 2015 do 12:00 hod. Zásilka však toho dne doručena nebyla, přičemž žalovaná jako důvod uvedla, že dne 4. 6. 2015 bylo v Polsku volno z důvodu státního svátku, v důsledku čehož měla většina společností zavřeno také následující den v pátek 5. 6. 2015. Kurýr žalované však vycházel pouze z informace, kterou obdržel od pracovníka bezpečnostní agentury na recepci, přičemž tuto skutečnost nijak neověřoval a v zásadě se ani nijak nepokusil dne 5. 6. 2015 zásilku doručit. Žalobkyně tuto skutečnost zjistila v pondělí 8. 6. 2015 ráno při kontrole stavu doručení zásilky v on-line systému žalované na internetu. Zásilka žalobkyně byla v té době stále evidována jako nedoručená, a proto žalobkyně okamžitě telefonicky kontaktovala zákaznickou linku žalované se žádostí o sdělení, kdy bude zásilka doručena a zda se tak stane do 12:00 hodin. Bylo jí sděleno, že žalovaná bude celou věc řešit, nicméně žalobkyně i přesto začala připravovat kroky k zajištění náhradního doručení zásilky v požadované lhůtě, k čemuž hodlala využít pana Anonymizováno, který se právě nacházel ve Varšavě. Mezitím však byla v informačním systému žalované zveřejněna informace, že zásilka byla řádně doručena v 11:00 hodin, v důsledku čehož žalobkyně považovala věc za vyřízenou a upustila od zajištění náhradního doručení zásilky. Dne 9. 6. 2015 však žalobkyně obdržela sdělení zadavatele, že její nabídka nebyla doručena do VŘ včas, jelikož k doručení sice došlo dne 8. 6. 2015, ale až v 16:40 hodin. Proto nedošlo k zařazení nabídky žalobkyně do VŘ. Žalobkyni byl zadavatelem zaslán protokol o otevírání obálek s nabídkami, podle nějž byla do VŘ včas podána pouze jedna nabídka s cenou 5 994 036 PLN, přičemž nabídka žalobkyně byla nižší, a to v částce 4 020 330 PLN. Žalobkyně pak nabízela stejný rozsah záruky, jako druhý uchazeč, který se VŘ zúčastnil, a který jej vyhrál. Žalobkyně by tak v případě včasného doručení zásilky byla ve VŘ úspěšná, neboť nabídla nižší cenu než vybraný účastník a stejnou délku záruky. Žalovaná vzniklou situaci žalobkyni vysvětlila tak, že došlo k mylnému vyznačení doručení zásilky dne 8. 6. 2015 v 11:00 hodin. Žalobkyně tak své nároky odvozuje ze skutečnosti, že jí žalovaná nepravdivě informovala o doručení zásilky, čímž ji vědomě uvedla v omyl a zabránila tomu, aby žalobkyně případně zvolila jiné náhradní řešení a předešla tak vzniku škody. Omezení odpovědnosti žalované se tak na tento případ nemůže vztahovat. Pokud by žalovaná neuvedla žalobkyni v omyl a její nabídka by byla řádně doručena, byla by v souladu s podmínkami VŘ vybrána jako vítěz a není pochyb o tom, že by zakázku realizovala. Žalobkyně má propracovanou metodiku oceňování jednotlivých zakázek a propočtení výše nákladů, na jejímž základě se stanovuje nabídková cena pro jednotlivé zakázky. V případě předmětné zakázky byl předpokládaný zisk 33,6 %, přičemž v důsledku protiprávního jednání žalované tak žalobkyni vznikla újma ve výši 8 890 879 Kč. Žalobkyně se přitom žalobou domáhá úhrady pouze 15 % z ceny zakázky, tedy částky 3 972 287 Kč. Zásilka byla jasně označena jako zásilka do VŘ, byl na ní uveden předmět VŘ, doba otevírání obálek, a dokonce i skutečnost, že jde o VŘ financované z fondu Evropské unie. Žalované tak muselo být zřejmé, že nebude-li zásilka doručena včas v termínu uvedeném na obálce, hrozí, že tato nebude do VŘ připuštěna a žalobkyni tak může vzniknout škoda.

2. Žalovaná se v prvostupňovém řízení bránila poukazováním na skutečnost, že není dána příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vzniklou škodou. Tvrzení žalobkyně, že by v případě včasného doručení zásilky do VŘ vyhrála, je čistou spekulací, neboť žalobkyně zcela opomíjí, že pro úspěch ve VŘ by musely být splněny další nutné podmínky spočívající v profesních, ekonomických, technických a kvalifikačních předpokladech a v požadavcích na technické parametry dodávaných zařízení. Žalobkyně rovněž nijak nedoložila, že by předmětná zakázka byla skutečně realizována, jaký byl průběh její realizace a jaká byla skutečná výše zisku úspěšného uchazeče. Rovněž žalobkyní uváděná ziskovost její zakázky je čirou spekulací. Žalovaná potvrdila, že se na základě rámcové smlouvy o přepravě ze dne 7. 1. 2008 a přepravního dokladu Anonymizováno ze dne 4. 6. 2015 zavázala k doručení zásilky žalobkyně z adresa do Varšavy při využití služby Anonymizováno. Jedinou sankcí za nedodržení sjednané lhůty pro doručení je vrácení přepravného, přičemž v čl. 9 přepravních podmínek je jednoznačně stanoveno, že žalovaná neodpovídá za žádné škody nebo ztráty způsobené zpožděním zásilky, jakož i to, že dodací harmonogramy nejsou garantovány a netvoří součást smlouvy. Tímto ujednáním je nárok žalobkyně zcela vyloučen, přičemž žalobkyně si toho musela být vědoma již při objednání přepravy zásilky. Pokud jde o systém žalované sledující doručování zásilek, tento má pouze informativní charakter, přičemž v daném případě se jednalo o nesoulad mezi uveřejněním informace o doručení a skutečným doručením nikoli v řádu dnů, nýbrž pouhých několika hodin. Tento nesoulad zcela zjevně vznikl administrativní chybou, která měla svůj původ v komunikaci mezi pracovníkem provádějícím záznamy v informačním systému a osobou, která zásilku fyzicky doručovala. Žalobkyni nic nebránilo počínat si tak, aby zásilka mohla být včas doručena, a to ať již jejím odesláním s dostatečným předstihem, či využitím služby, která garantuje termín doručení. Žalovaná rovněž poukázala na to, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok včas, a to ve lhůtě 6 měsíců dle § 2569 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná také namítala, že nebyla splněna podmínka předvídatelnosti škody, která sice není v § 2913 o. z. výslovně zmíněna, avšak předvídatelnost škody má být posuzována v rámci zkoumání příčinné souvislosti a má se tak stát objektivně a bez omezení subjektivními vlastnostmi škůdce. Žalobkyně pak při objednání předmětné přepravy nedala najevo důležitost doručení zásilky v určitém termínu s tím, že s nedodržením takového termínu může být spojen vznik újmy v nárokované výši. Na přepravním dokladu Anonymizováno je pak u obsahu přepravované zásilky uveden pouze popis „dokumenty“ bez další konkretizace nasvědčující důležitosti zásilky a nutnosti jejího doručení v určeném časovém limitu. Žalovaná tak má za to, že žádnou právní povinnost ze smlouvy či ze zákona neporušila a její závazek z jakéhokoli deliktu není dán.

3. Okresní i odvolací soud již jednou ve věci rozhodly, přičemž svými rozhodnutími žalobu v celém rozsahu zamítly. Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 9. 12. 2020, č. j. 15 Co 82/2020-307, uvedl, že žalobkyně se domáhá nároku na náhradu škody v důsledku pozdního doručení zásilky, neboť i kdyby byla žalobkyně uvedena v omyl informací žalované o doručení zásilky včas, ke škodě by i tak došlo až v souvislosti s pozdním doručením zásilky. Odvolací soud pak vycházel z toho, že existence předvídatelnosti vzniku škody pro škůdce v době jejího vzniku není zákonnou podmínkou pro vznik škody, avšak je možné ji považovat za jednu z podmínek vzniku škody dle teorie adekvátní příčinné souvislosti, jak byla vyjádřena v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, či v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4536/2018. V tomto smyslu žalobkyně tvrdila, že žalované muselo být zřejmé, že nedoručením zásilky jí může vzniknout jí tvrzená škoda v podobě ušlého zisku ze zakázky, kterou by získala v případě řádného doručení zásilky, neboť zásilka byla označena tak, že z ní bylo zřejmé, že se jedná o nabídku do VŘ. Odvolací soud se však ztotožnil se závěrem okresního soudu, že z označení zásilky nebylo možno seznat, že jejím obsahem je nabídka do VŘ, a že by jejím nedoručením mohla žalobkyni vzniknout škoda, a to až v řádech milionů Kč. Odvolací soud tak shodně se soudem okresním uzavřel, že vznik škody nebyly z pohledu teorie adekvátní příčinné souvislosti pro žalovanou předvídatelný, a tudíž není povinna žalobkyni vzniklou škodu hradit.

4. Předchozí rozhodnutí okresního i odvolacího soudu byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, č. j. 23 Cdo 1788/2021-329, s tím, že logické právní posouzení věci vyžaduje, aby soud vždy zkoumal danou příčinu škody nejprve prostřednictvím teorie podmínky (conditio sine qua non) a až posléze skrze teorii adekvátnosti kausálního nexu. Pokud pak odvolací soud dospěl k závěru, že příčinou vzniku škody je pozdní doručení zásilky žalovanou a bez dalšího odmítl argumentaci žalobkyně, že příčinou vzniku škody bylo to, že byla uvedena v omyl o termínu doručení zásilky informací uveřejněnou v trackovacím systému žalované, je jeho právní posouzení neúplné. Závěr o tom, že nesprávná informace v trackovacím systému nebyla příčinou škodního následku, lze ve světle teorie podmínky učinit jen tehdy, jestliže při odmyšlení posuzované příčiny by následek nenastal. Skutečnost, že zde byla i jiná (právně relevantní) příčina, není a z důvodu řetězení velkého množství příčin ani nemůže být dostatečným důvodem, proč soud shledá posuzovanou příčinu z hlediska teorie podmínky jako irrelevantní. Odvolací soud tak dle Nejvyššího soudu pochybil, jestliže opožděné doručení nabídky do VŘ jako bezprostřední příčinu ušlého zisku žalobkyně spojil pouze s tím, že žalovaná nedoručila včas zásilku s nabídkou, a jinou možnou příčinu též vedoucí k nedoručení nabídky včas pominul. Nesprávná informace v trackovacím systému žalované by z hlediska teorie podmínky představovala relevantní příčinu tehdy, jestliže by bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že kdyby se mylná informace v trackovacím systému neobjevila, tak by žalobkyně pověřila třetí osobu náhradním doručením nabídky do VŘ, této osobě by se to podařilo, žalobkyně by zvítězila ve VŘ a zisk by jí neušel. V tomto ohledu však Nejvyšší soud shledal dosavadní skutková zjištění jako zcela nedostatečná. Nejvyšší soud dále uložil, aby se soudy nižších stupňů zabývaly tím, zda za daných okolností byl či nebyl pro optimálního pozorovatele (jakožto myšlenou ideální osobu zahrnující veškerou zkušenost a znalosti své doby) vznik škody vysoce nepravděpodobný. Uložil tedy zjistit, zda je vysoce nepravděpodobné, a pro optimálního pozorovatele nepředvídatelné, že uveřejnění nesprávné informace v trackovacím systému přiměje odesílatele k tomu, aby nepřistoupil k náhradnímu doručení zásilky, a že mu tak vznikne škoda ve formě ušlého zisku. Za mylnou pak Nejvyšší soud označil také úvahu odvolacího soudu, že žalovaná nemohla seznat, jakou zásilku vlastně doručuje, a tedy si být vědoma možné škody. Otázka adekvátnosti totiž byla v tomto případě nesprávně zaměněna s otázkou, jestli žalovaná mohla vědět, co je předmětem zásilky. Adekvátnost však odpovídá na otázku, zdali je vůbec „v lidských silách“ předvídat, že na základě daného jednání může nastat daný škodní následek. Předvídat lze přitom to, co není vysoce nepravděpodobné. V této souvislosti pak dovolací soud doplnil, že zakládá-li žalobkyně svůj nárok na náhradu škody na tvrzení, že byla uvedena v omyl nesprávnou informací žalované v jejím trackovacím systému, nikoliv na tom, že žalovaná nedoručila zásilku včas, jsou úvahy o aplikaci § 2898 o. z. ve vztahu k vyloučení odpovědnosti žalované za škodu způsobenou zpožděním v jejích přepravních podmínkách zcela bezpředmětné a nemohou vést k zamítnutí žaloby. Dovolací soud pak ve svém rozhodnutí uzavřel, že v případě závěru, že uvedením nepravdivé informace v trackovacím systému žalované došlo k porušení smluvní povinnosti, bude namístě aplikovat též teorii účelu porušené smluvní povinnosti.

5. Po zrušení předchozích rozhodnutí odvolacího i okresního soudu Nejvyšším soudem tedy následně rozhodl okresní soud ve věci podruhé, a to mezitímním rozsudkem, jímž shledal základ nároku žalobkyně opodstatněným. Okresní soud uvedl, že mezi smluvními stranami nebylo sporu o existenci jejich smluvního vztahu dle rámcové smlouvy o přepravě č. Anonymizováno ze dne 7. 1. 2008, na jejímž podkladě došlo k uzavření realizační smlouvy o přepravě dne 4. 6. 2015. V souladu s touto smlouvou mělo dojít k doručení zásilky žalované (obsahující nabídku do VŘ) do sídla zadavatele ve Varšavě do 12:00 hodin dne následujícího po dni objednání přepravy. Žalobkyně zvolila z nabídky služeb žalované tu s označením „Anonymizováno“, kterou žalovaná určila pro klienty, pro které je klíčovým faktorem čas a pro situace, kdy je potřeba rychle doručit zásilku. V popisu služby se uvádí, že je ideální pro zásilky s obsahem citlivým na čas doručení. Součástí služby a nabídky zákazníkovi je služba zdarma, a to sledování zásilek na webových stránkách Anonymizováno dle čísla nákladového listu zásilky. Okresní soud vzal v řízení za prokázané, že zásilka nebyla dne 5. 6. 2015 do 12:00 hodin doručena zadavateli. Žalobkyně urgovala u žalované doručení zásilky dne 8. 6. 2015, v trackovacím systému provozovaném žalovanou pak byla uvedena informace o doručení předmětné zásilky dne 8. 6. 2015 v 11:00 hodin. Žalovaná tedy dle okresního soudu porušila svoji smluvně převzatou povinnost doručit zásilku žalobkyně řádně a včas dle smluvního ujednání založeného dílčí smlouvou o přepravě dne 4. 6. 2015 při zvoleném produktu z nabídky žalované, jehož součástí byla možnost sledovat postup doručování v trackovacím systému provozovaném žalovanou na jejích webových stránkách. Na porušení závazkové povinnosti spočívající v nedoručení zásilky řádně a včas nelze aplikovat žádnou z výluk odpovědnosti uvedených v přepravních podmínkách žalované. Uvedení nesprávné informace o doručení v trackovacím systému shledal okresní soud jako příčinu vedoucí ke škodě v podobě ušlého zisku žalobkyně z realizace zakázky dle předmětného VŘ, v němž by její nabídka musela být zhodnocena jako vítězná, pokud by žalovaná neporušila svoji povinnost doručit zásilku řádně a včas dle smluvního závazku a nedopustila se toho, že se do trackovacího systému dostala nesprávná informace o doručení.

6. Okresní soud dále v souladu s předchozím zrušovacím rozhodnutím Nejvyššího soudu aplikoval teorii účelu porušené smluvní povinnosti neboli teorii ochranného účelu smlouvy. Ta je založena na tom, že dlužník neodpovídá za všechny následky porušení smlouvy, nýbrž jen za porušení těch zájmů, jejichž ochrana byla účelem příslušné smlouvy. Přitom není rozhodné výslovné vyjádření smluvních stran, nýbrž to, zda tyto zájmy leží věcně ve směru a v rámci smlouvou převzatých povinností. Okresní soud se proto zabýval tím, kdo je před porušením smluvní povinnosti chráněn, což je v dané věci žalobkyně, kterou má závazkový vztah chránit před mechanismem spočívajícím v nedodání zásilky. Hodnota, která je předmětem ochrany, je pak jednoznačně zájem na řádném a včasném doručení dle smluvního závazku. Okresní soud tak dovodil, že žalovaná odpovídá za porušení žalobou uplatněných zájmů žalobkyně, neboť ty byly předmětem ochrany smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení.

7. Okresní soud se dále zabýval teorií adekvátní příčinné souvislosti, tedy zda za dokazováním zjištěných okolností byl či nebyl pro optimálního pozorovatele vznik škody vysoce nepravděpodobný. Přitom vycházel z toho, že žalovaná je jedním z předních celosvětových poskytovatelů doručovacích služeb. Z volby služby Anonymizováno jí pak muselo být zřejmé, že žalobkyně měla zájem na rychlém doručení předmětné zásilky v určitém konkrétním čase, neboť definice nabídky této samotné služby směřuje právě na takové zákazníky. Součástí nabízené služby byla i možnost sledovat v reálném čase doručení v systému na webových stránkách Anonymizováno. Okresní soud tak dovodil, že „ideální osoba, mající zkušenosti a znalosti dané doby“ v daném oboru mohla zcela objektivně předvídat, že uvedením nesprávné informace o času doručení, může způsobit osobě, která ji doručením na základě smlouvy pověřila, škodu. Významnou roli zde hraje fakt, že v rámci nabídky určité definované služby, byla jako její součást nabízena možnost sledovat postup doručování zásilky online v reálném čase v systému, který z pohledu zákazníka budí jednoznačně dojem, že se jedná o systém provozovaný doručujícím subjektem. V nabídce není nikde uvedeno, že informace uvedené v systému mají pouze informativní charakter a nelze se na jejich správnost spolehnout. Přičemž při předpokládaném objemu takovýchto znalostí osoby nadané zkušenostmi dané doby nelze dojít k závěru, že by si nemohla být vědoma toho, že škoda, kterou uvedením nesprávné informace o doručení může způsobit, může být i velkého rozsahu. Zároveň pro takovou osobu nemůže být nepředvídatelné, že pokud její zákazník zvolil službu, která akcentuje zájem na doručení v určitém čase a tento nebude dodržen, nepřistoupí tato osoba k pokusu o náhradní doručení, neboť již ze samotné volby produktu je seznatelné, že má zájem na doručení v určitém konkrétním okamžiku, který je zcela evidentně pro takovou osobu velmi důležitý. Dle okresního soudu pak šlo jednoznačně k tíži žalované, pokud došlo k pochybení při zanesení nesprávných údajů do tohoto systému, přičemž takové pochybení připustila v řízení i sama žalovaná.

8. Okresní soud se dále zabýval tím, zda by žalobkyně v případě, že by se mylná informace o doručení neobjevila v trackovacím systému, pověřila třetí osobu náhradním doručením přihlášky do VŘ a této osobě by se takové doručení zdařilo. Vzal za prokázané, že žalobkyně započala s přípravou realizace náhradního doručení prostřednictvím pana Anonymizováno před 11:00 hodinou dne 8. 6. 2015, přičemž k realizaci náhradního doručení nedošlo s ohledem na informaci o doručení zásilky, která se v trackovacím systému žalované objevila právě kolem jedenácté hodiny. Bylo prokázáno, že pan Anonymizováno byl přítomen dne 8. 6. 2015 ve Varšavě, byl srozuměn s možností, že bude požádán o doručení nabídky do výběrového řízení a v případě, že by jej jednatel žalobkyně o doručení dokladů požádal, trvalo by mu to asi 40 až 50 minut. Příprava na realizaci náhradního doručení u žalobkyně probíhala v čase od 9:00 do 11:00 hodin, přičemž konec lhůty pro doručení nabídek do výběrového řízení byl stanoven na 13:30 hodin. Okresní soud tak dovodil, že náhradní doručení zásilky prostřednictvím pana Anonymizováno by bylo v daném časovém úseku při využití e-mailu nejen možné, ale že by se i podařilo, nebýt nesprávné informace o doručení nabídky v trackovacím systému žalované, na jejímž základě žalobkyně od náhradního doručení upustila. Pokud se týče otázky, zda a v jaké formě by byla nabídka do VŘ doručena, pak z právního stanoviska ze dne 9. 11. 2022 vyplynula skutečnost, že do VŘ bylo možno předložit nabídku prostřednictvím zmocněnce na základě písemné plné moci s přílohami nabídky ve formě prostých kopii či kopií ověřených pouze zmocněncem, neboť pro takový případ má polský zákon o veřejných zakázkách definován mechanismus, podle nějž má zadavatel vyzvat předkladatele k doplnění nabídky ve stanovené lhůtě. Okresní soud tak uzavřel, že nabídka učiněná ve formě vytvořené prostřednictvím e-mailových kopií listin by splnila zákonné požadavky a mohla být připuštěna do VŘ a mohla být zadavatelem vyhodnocena.

9. Okresní soud se proto dále zabýval posouzením otázky, zda by žalobkyně ve VŘ zvítězila, přičemž zjistil, že její nabídka obsahuje veškeré zadavatelem požadované přílohy a je tedy úplná. Okresní soud ve svém rozhodnutí podrobně popsal i jednotlivé podmínky VŘ a jejich splnění v nabídce žalobkyně. Přitom vycházel z nabídky, která byla součástí notářského zápisu o otevření obálky, která byla zaslána prostřednictvím žalované jako nabídka žalobkyně do VŘ. O kvalitách nabídky žalobkyně po formální stránce svědčí dle okresního soudu i fakt, že žalobkyně zvítězila (tedy splnila formální a technické předpoklady zadání VŘ) v předcházejícím výběrovém řízení v únoru 2015, které bylo parametrově shodné. Z výpovědi svědka Anonymizováno (předsedy komise hodnotící jednotlivé nabídky) pak vyplynulo, že pokud byly mezi tendry nějaké odlišnosti v požadovaném předmětu plnění, jednalo se pouze o nepříliš významné změny, které by žalobkyně bezpochyby jako profesionál ve svém oboru splnila. Podmínkou účasti ve VŘ bylo jednak splnění řady technických parametrů a jednak cena, která nepřekročí možnosti zadavatele. Kritériem pro udělení zakázky byla z 90 % cena a z 10 % délka poskytnuté záruky. V rámci těchto kritérií byla nabídka žalobkyně výhodnější než nabídka společnosti Anonymizováno, která byla vybrána za vítěznou a na jejímž základě byla s touto společností uzavřena smlouva a zakázka byla i realizována. Okresní soud pak neměl pochybnost o tom, že by stejně bylo postupováno i u žalobkyně, která by se svou nabídkou byla v tendru vítězem. Okresní soud tak uzavřel, že kdyby žalovaná neuvedla do systému nesprávný údaj o doručení, žalobkyně by neupustila od náhradního doručení nabídky, nabídka by byla řádně doručena náhradním způsobem, žalobkyně by ve VŘ zvítězila, byla by s ní uzavřena smlouva a žalobkyni by vznikl zisk, který je škodním nárokem uplatněným touto žalobou.

10. Okresní soud pak nepovažoval za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou, neboť nárok žalobkyně je posuzován dle § 2913 o. z. Ustanovení § 2569 o. z., na které v rámci své námitky odkazovala žalovaná, se vztahuje pouze ke škodě na samotné zásilce, která musí být uplatněna ve lhůtě 1 roku. Ta však nebyla předmětem tohoto řízení.

11. Okresní soud tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti shledal právní základ nároku uplatněného žalobkyní v řízení za opodstatněný, a proto ve věci rozhodl mezitímním rozsudkem s tím, že následně bude rozhodovat již jen o konkrétní výši nároku žalobkyně na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení.

12. Proti celému rozsudku okresního soudu si žalovaná podala včasné odvolání, v němž navrhovala buď jeho změnu a zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Tento svůj návrh odůvodnila především tím, že neporušila žádnou povinnost ujednanou se žalobkyní, neboť se ve smlouvě zavázala pouze k doručení zásilky z adresa do Varšavy službou „Anonymizováno“, ale již se nezavázala k informování žalobkyně o pohybu její zásilky nebo o jejím doručení. Žalovaná tak neměla povinnost informovat žalobkyni o stavu doručování její zásilky v trackovacím systému. Ten přitom neslouží k potvrzení doručení zásilky, ale pouze k elektronické deklaraci předpokládaného stavu pohybu zásilky v rámci dopravní cesty a je tak svou povahou pouhým elektronickým informačním systémem, který není určen ke splnění povinnosti ze smlouvy a má pouze informativní charakter. Proto není zpřístupněn pouze klientům žalované, ale je obecně dostupný na internetových stránkách všem uživatelům internetu. Navíc tento systém ani není provozován žalovanou, a proto ani v teoretické rovině nemohlo dojít k porušení jakékoliv povinnosti žalované a žalovaná tak nemůže odpovídat za správnost a úplnost informací tam uvedených. Nadto je systém sledování zásilek provozován na webových stránkách Anonymizováno a nikoliv na stránkách Anonymizováno, jak je nesprávně uvedeno v rozsudku okresního soudu.

13. Žalovaná rovněž poukazovala na skutečnost, že žalobkyně nijak nedoložila a pouze tvrdí, že by splnila všechny podmínky pro úspěch ve VŘ. Přitom kritériem pro výběr nebyla pouze výše nabídkové ceny, ale rovněž splnění dalších podmínek (profesních, ekonomických a technicko-kvalifikačních), požadavků na technické parametry dodávaných zařízení a v neposlední řadě také v ověření, zda žalobkyně nepodléhala vyloučení z řízení o věřených zakázkách. Z výpovědi svědka Anonymizováno pak vyplynulo pouze to, že tento svědek nemohl vůbec hodnotit nabídku žalobkyně, kterou žalobkyně označovala jako tu, která byla obsahem předmětné zásilky, neboť nelze s určitostí říct, zda se jedná skutečně o nabídku, která byla obsahem předmětné zásilky a nelze zpětně posuzovat, který z účastníků VŘ by byl vybrán. Navíc je pro úspěch žalobkyně ve VŘ klíčové i posouzení a vyjádření všech dalších členů výběrové komise. Dle žalované pak není v této souvislosti rovněž známo, jaký by byl konkrétní obsah nabídky žalobkyně do VŘ a zdali vůbec obsahovala všechny nezbytné dokumenty, neboť jediné vyhotovení nabídky, jejíž obsah žalobkyně soudu dokládá prostřednictvím notářského zápisu, zadavateli doručeno nebylo a její obsah je proto zcela irelevantní. Tuto skutečnost pak okresní soud v rámci dokazování vůbec nezohlednil. V řízení před okresním soudem tak nebylo postaveno na jisto (ani to není vysoce pravděpodobné), že by byla žalobkyně ve VŘ úspěšná, jestli by vůbec došlo k uzavření předmětné smlouvy se zadavatelem a jaký by byl průběh plnění takové smlouvy, včetně skutečně dosaženého zisku. Nelze pak ani vyloučit, že by žalobkyně v případě realizace zakázky dosáhla ztráty a nikoliv zisku.

14. Žalobkyně pak podle žalované nijak nedoložila, kdy a kdo do trackovacího systému skutečně nahlédl. V řízení také nebylo prokázáno, jestli žalobkyně do trackovacího systému nahlédla před ukončením lhůty k podávání nabídek v pondělí 8. 6. 2015 ve 13:30 hodin. Okresním soudem pak nebyly provedeny důkazy o tom, že žalobkyně do trackovacího systému nahlédla v době kolem 11:00 hodin a ve spise je založena pouze fotografie obrazovky počítače s trackovacím systémem z doby dávno po ukončení možnosti podávat nabídky. Nahlížení žalobkyně do trackovacího systému v jí uváděné době je tak pouze její účelovou spekulací. Mezi uvedením mylné informace v trackovacím systému a vznikem tvrzené újmy tak není příčinná souvislost a je zřejmé pouze to, že k tvrzené újmě došlo pouze v důsledku pozdního doručení zásilky. Přitom povinnost uhradit žalobkyní požadovanou újmu byla mezi účastníky smluvně vyloučena čl. 9 přepravních podmínek, podle nichž žalovaná neodpovídá za škodu vzniklou pozdním doručením zásilky.

15. Dle žalované pak žalobkyně rovněž nesplnila svoji prevenční povinnost, neboť nejednala s náležitou péčí a opatrností. V případě provozování elektronického systému přenosu dat (trackovacího systému) je totiž vždy dáno nebezpečí jeho selhání nebo nespolehlivosti dané dosaženým stupněm vývoje technologií a nelze tak vždy zcela vyloučit jeho technickou závadu spočívající v chybném odeslání dat ze čtecího zařízení do trackovacího systému. A protože v daném případě došlo k technické závadě, kterou lze obecně očekávat, nelze dovozovat odpovědnost žalované za její důsledky, neboť jim mohla žalobkyně předejít tím, že by si doručení zásilky ověřila přímo u adresáta. K tomu však ze strany žalobkyně nedošlo.

16. Okresní soud dále dle žalované nesprávně aplikoval teorii ochranného účelu porušené smluvní povinnosti, neboť účelem smlouvy nebylo informování žalobkyně o stavu doručování její zásilky. Zcela zřejmým účelem smlouvy bylo naopak doručení zásilky dle časových parametrů dané služby, a proto je žalobkyně chráněna pouze v rámci porušení povinnosti doručit zásilku řádně a včas, nikoliv před jinými s tím souvisejícími aspekty jako je informování o průběhu doručování, místech pohybu zásilky, osobách doručovatelů a podávání jiných doprovodných informací.

17. Okresní soud dle žalované nesprávně aplikoval také teorii adekvátnosti kausálního nexu, neboť žalobkyní požadovaná újma jak svým charakterem (základem), tak i výší, odporuje adekvátnosti kausálního nexu. Kterákoliv osoba v obdobném postavení jako žalovaná (coby optimální pozorovatel) nemohla objektivně předvídat možnost vzniku újmy uplatňované žalobkyní, a to ani s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které jako dopravce znala nebo měla při obvyklé péči znát, protože žádný dopravce není schopen pouze z informace obsažené na přepravované zásilce v podobě označení „dokumenty“ dovodit, že v případě jejich pozdního doručení (či podání nesprávné informace o jejich doručení včas) může dojít ke škodě. Tomu by mohl odesílat předejít tím, že by dopravce před uzavřením smlouvy náležitě poučil o následcích pozdního doručení, k čemuž však v tomto případě nedošlo. Závěr o nepředvídatelnosti lze pak učinit i bez ohledu na možnost dopravce znát obsah zásilky, neboť dopravce odpovídá za skutečnou škodu na zásilce a za jiné škody lze na dopravce vztáhnout odpovědnost pouze pokud mohl (či měl) seznat časovou prioritu doručení, a tedy i nezbytnost správnosti informace o něm, a předvídat škodlivý následek v podobě vzniku újmy. Tato obecná premisa má pak odraz v právních předpisech upravující jejich odpovědnost (poštovní zákon, Úmluva CMR, Montrealská úmluva apod.).

18. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně zcela správného. Dle teorie adekvátnosti kausálního nexu přitom platí, že pokud je v lidských silách předvídat, že dané jednání může mít za následek vznik tvrzené škody, je dána příčinná souvislost. Zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu pak nestanovilo, že podmínkou vyhovění žalobě je pouze prokázané porušení smluvní povinnosti žalovanou. Naopak odpovědnostní vztah mohl být založen i při poskytnutí mylné (vědomě nepravdivé) informace v trackovacím systému. A to bez ohledu na to, zda byla žalovaná smluvně zavázána o doručení zásilky informovat žalobkyni na základě smluvně převzaté povinnosti. V tomto případě se totiž nejedná o škodu vzniklou pozdním doručením zásilky (tedy o škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti žalované), ale o škodu vzniklou poskytnutím nepravdivé informace, v jejímž důsledku žalobkyně (ne)jednala způsobem, který měl za následek vznik újmy.

19. Žalovaná také absurdně uvádí, že ač zákazníky upozorňuje na jí provozovaný trackovací systém, jsou v něm uvedené informace o doručení pro jeho zákazníky irelevantní a bez jakékoli záruky. Toto tvrzení nemůže obstát, a to nejen s ohledem na to, co bylo smluvně sjednáno, ale rovněž s ohledem na zvyklosti v dané oblasti podnikání, v níž je kladen důraz na rychlost a přesnost předávaných informací o pohybu zásilky. Informování zákazníků je tak nedílnou součástí a samotnou esenciální náležitostí tohoto přepravního vztahu, přičemž žalovaná neučinila vůči žalobkyni žádnou výhradu, že jí provozovaný trackovací systém je nespolehlivý a bez garance tam uvedených informací. Neobstojí ani argument žalované, že sama trackovací systém neprovozuje, neboť pokud žalovaná k plnění svého závazku používá jiný subjekt, nese odpovědnost za jeho jednání bez dalšího. V čl. 2.3 rámcové smlouvy o přepravě č. Anonymizováno je dále uvedeno, že na žádost odesílatele dodá žalovaná údaje o doručení zásilky, přičemž tyto informace z důvodu nedoručení zásilky v původně garantovaném termínu žalobkyně žalovanou požádala a žalovaná tyto informace poskytla žalobkyni prostřednictvím trackovacího systému. Neobstojí tak ani argument žalované, že tato povinnost nebyla založena smlouvou a žalovaná o tyto informace nebyla žalobkyní požádána. Skutečnost, že informování pomocí trackovacího systému žalovaná žalobkyni nabízela a bylo tak součástí samotného smluvního vztahu je dokladována v popisu produktu „Anonymizováno“, kde je výslovně uvedeno, že bude probíhat „Sledování zásilky on-line v reálném čase“ (což uvedl ve svém rozsudku i okresní soud). Pokud pak žalovaná nedoručila zásilku včas do smluvně sjednaného termínu, měla povinnost v rámci předcházení vzniku škody informovat žalobkyni, což však nesplnila. Dle žalobkyně je tak možno uzavřít, že tvrzení žalované o tom, že nejednala protiprávně, protože smluvní povinnost informovat žalobkyni nepřevzala, neobstojí. Navíc podle § 6 o. z. má každý v právním styku za povinnost jednat poctivě a nesmí těžit z protiprávního stavu, který způsobil či nad kterým má kontrolu. Žalovaná pak nejednala poctivě, ale protiprávně (uvedla žalobkyni v omyl) a v současné době tohoto stavu zneužívá ve svůj prospěch.

20. Jelikož nabídka žalobkyně nebyla připuštěna k vyhodnocení, logicky ji zadavatel ani nehodnotil, přičemž tento fakt uvedl ve své výpovědi i svědek Anonymizováno, který však neuvedl, že by nabídka žalobkyně nebyla vítěznou. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně již zvítězila v předchozím VŘ, které sice bylo zrušeno, ale které bylo co do rozsahu technických požadavků stejné, pouze ve větším objemu. Kritérii pro výběr nejvhodnější nabídky byla výše nabídkové ceny, která byla rozhodující z 90 % a délka poskytnuté záruky, která byla rozhodující z 10 %. Žalobkyně nabídla nižší cenu (v částce 4 020 330 PLN) než nakonec vítězný uchazeč a měla s ním shodnou nabídku ohledně záruční doby. Je tedy zcela zjevné, že pokud by nabídka žalobkyně byla přijata do VŘ, pak by jednoznačně musela být v souladu s podmínkami zadávací dokumentace hodnocena jako vítězná. V této souvislosti pak žalovaná zcela pomíjí, že prokazování ušlého zisku je vždy spojeno s pravděpodobností jeho dosažení, nikoli s exaktním zjištěním jeho výše (v této souvislosti žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2858/2015). K námitce žalované ohledně formálního splnění zadávací dokumentace a možnosti jejího vyloučení z VŘ z jiného důvodu žalobkyně uvedla, že její nabídka plně odpovídá požadavkům zadávací dokumentace, což zjistil i okresní soud. Navíc ze stanoviska advokátní kanceláře Anonymizováno vyplynulo, že si zadavatel mohl (musel) v případě neúplnosti nabídky vyžádat chybějící či neúplný podklad, a to předtím, než by pro takový nedostatek nabídku z VŘ vyloučil. I kdyby tak nabídka žalobkyně nebyla v době jejího podání úplná, měla by žalobkyně možnost ji odpovídajícím způsobem doplnit.

21. Žalobkyně pak nijak neporušila svou prevenční povinnost ani povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, neboť zadala doručení zásilky s předstihem již dne 4. 6. 2015, a to s doručením do pátku 5. 6. 2015 do 12:00 hodin, přičemž termín pro podání nabídky do VŘ byl stanoven až do pondělí 8. 6. 2015 ve 13:30 hodin. Skutečnost, že žalovaná porušila povinnost dodat zásilku ve sjednaném termínu, že nepravdivě informovala žalobkyni o doručení zásilky (ač se tak nestalo), je poté již mimo dispoziční sféru žalobkyně. Ta pak ani nemohla předvídat, že ji žalovaná bude nepravdivě informovat. Naopak žalobkyně předpokládala, že jedná s profesionálem, který bude ve věci jednat poctivě, přičemž prevencí nelze postihnout vědomé protiprávní jednání. Navíc ráno 8. 6. 2015 jednatel žalobkyně Anonymizováno nedoručení zásilky u žalované řešil a urgoval a započal s kroky k náhradnímu doručení, od něhož ustoupil až poté, co ho žalovaná nepravdivě vyrozuměla o doručení zásilky.

22. Pokud se týče posouzení otázky ochranného účelu smlouvy, pak žalobkyně uvedla, že nedílnou součástí smluvního vztahu bylo také informování žalobkyně o doručení zásilky prostřednictvím trackovacího systému, jak již bylo zmíněno výše. Pokud se týče vztahu právně relevantní příčiny a následku v podobě škody, pak tento je nezbytné posuzovat prostřednictvím teorie adekvátnosti kausálního nexu, která vychází z toho, že musí být v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Pro vznik odpovědnosti za škodu tedy není nutné, aby vznik určité škody byl pro konkrétního jednajícího představitelný, je zcela dostačující, že vznik škody není pro optimálního pozorovatele vysoce nepředstavitelný. V této souvislosti pak žalobkyně argumentovala tím, že si doručení zásilky objednala u světového lídra v doručování zásilek, který při sjednání přepravy neučinil žádnou výhradu, že doručuje pouze zásilky nicotné hodnoty či s jinou limitací. Žalované tak muselo být zřejmé, že přebírá dokumenty, s jejichž nedoručením je či může být spojena škodná událost. Vznik škody tedy pro žalovanou jako objektivního pozorovatele nemohl být nepředvídatelný či nepředstavitelný. Nadto jednatel žalobkyně Anonymizováno při urgenci doručení zásilky u žalované dne 8. 6. 2015 ráno žalovanou informoval o významu i obsahu zásilky a nutnosti jejího doručení řádně a včas a o riziku a škodě spojené s nedoručením zásilky. Je pak zcela nepředstavitelné se domnívat, že žalovaná nabízející službu definovanou jako vysoce profesionální, byznysově orientovanou a s důrazem na včasnost doručení, si není vědoma a není pro ni představitelné, že s takovou službou jsou případně spojeny škodní následky. Okresní soud pak správně předvídatelnost nespojil s povědomím žalované o výši vzniklé škody, ale pouze a výlučně se skutečností, že není vznik škody vysoce nepravděpodobný.

23. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, neboť takto byl odvoláním žalované odvolacímu přezkumu otevřen, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal a jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud následně dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela nedůvodné.

24. Odvolací soud zcela souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jednotlivých důkazů, přičemž na tato zjištění pro zestručnění zcela odkazuje. Odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování provedené předtím okresním soudem. Již v tuto chvíli však předesílá, že z přílohy č. 1 notářského zápisu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. Anonymizováno, Anonymizováno, včetně překladu do českého jazyka, nezjistil žádné nové skutečnosti. Skutečnosti, které vyvodil ze Zadávací dokumentace – veřejná zakázka č. Anonymizováno – oznámení o soutěži (a které předtím nezjistil okresní soud), pak odvolací soud pro větší přehlednost uvádí níže v rámci právního hodnocení věci.

25. Také z hlediska právního posouzení věci odvolací soud plně souhlasí se závěry okresního soudu vyjádřenými v odůvodnění jeho rozsudku. S ohledem na odvolací argumentaci žalované pak odvolací soud považuje za nutné doplnit pouze následující. Především pokládá za vhodné předeslat, že Nejvyšší soud ve svém zrušovacím rozhodnutí ze dne 27. 1. 2022 zmínil, že nesprávná informace o doručení zásilky včas v trackovacím systému žalované by z hlediska teorie podmínky (conditio sine qua non) představovala relevantní příčinu vzniku škody žalobkyně tehdy, pokud by bylo prokázáno, že kdyby se taková mylná informace neobjevila, žalobkyně by doručila svou nabídku do VŘ náhradním způsobem, její nabídka by zvítězila a zisk by jí neušel. V tomto smyslu tedy okresní soud zcela správně vedl své dokazování a vyšel z toho, že sama žalovaná v nabídce své služby „Anonymizováno“ výslovně zmiňuje, že při jejím objednání je možno sledovat zásilku v trackovacím systému. V tomto ohledu žalovaná v nabídce služby výslovně zmiňuje, že v rámci poskytované služby je možno využít doplňkových služeb, a to mimo jiné např. automatické sledování zásilky od okamžiku jejího vyzvednutí kurýrem až do doby, kdy je doručena a zákazníkovi jsou oznámeny veškeré podrobnosti o jejím doručení. Dále v rámci této služby žalovaná nabízela zdarma sledování zásilek na webových stránkách Anonymizováno (tedy nikoliv na webových stránkách Anonymizováno, jak zmiňovala žalovaná) v sekci „sledování zásilek“, a to dle čísla nákladového listu zásilky. Uzavřením smlouvy se pak dle odvolacího soudu staly skutečnosti uvedené v této nabídce součástí samotné smlouvy, a tedy i součástí práv a povinností smluvních stran. Z této nabídky je zřejmé, že sice trackovací systém nemá výslovně sloužit jako doklad o doručení zásilky, avšak současně je také jasné, že žalovaná jej prohlásila za systém, kde je možno sledovat zásilku po dobu od jejího převzetí žalovanou až po doručení adresátovi. Přitom ze žádného smluvního ujednání (ani jakéhokoliv vyjádření žalované před uzavřením smlouvy či z obsahu jakékoliv nabídky služby žalované) pak nevyplývá, že by žalovaná učinila vůči žalobkyni jakoukoliv výhradu, že by jí provozovaný trackovací systém byl nespolehlivý či bez garance v něm uváděných informací. Dle odvolacího soudu tak nelze učinit jiný závěr než ten, že vyznačení doručení zásilky v tomto trackovacím systému je zcela zjevně způsobilé vyvolat u zákazníka omyl ohledně stavu zásilky a okamžiku jejího doručení. Pokud tedy žalovaná vyznačila v trackovacím systému odlišný okamžik doručení zásilky oproti skutečnému stavu, je nutné to považovat za porušení její smluvní povinnosti. Žalovaná totiž měla v souladu se smluvním ujednáním v trackovacím systému vyznačit skutečný okamžik doručení zásilky.

26. Okolnost, zda tento trackovací systém je provozován samotnou žalovanou či třetí osobou je pak zcela irelevantní, neboť žalovaná na něj sama poukazuje jako na systém, v němž je možno sledovat jí doručované zásilky. Žalovaná přitom nijak neuváděla, že by nebyla odpovědná za obsah tohoto systému. Z tohoto pohledu je pak nevýznamná i námitka žalované, že nesprávná informace v trackovacím systému byla způsobena zaviněním třetích osob či závadou v samotném trackovacím systému. Odpovědnost za porušení smluvní povinnosti dle § 2913 odst. 1 o. z. je totiž odpovědností objektivní, u níž se nijak nezkoumá zavinění škůdce (žalované). Okolnost, zda žalovaná případnou škodu způsobila žalobkyni úmyslně či nevědomky, je tak zcela bez významu. Vzhledem k objektivní povaze odpovědnosti podle § 2913 o. z. je tak podstatné pouze to, že žalovaná nesplnila svůj smluvní závazek. Odpovědnosti za porušení smlouvy by se přitom žalovaná zprostila pouze tehdy, pokud by prokázala existenci překážky podle § 2913 odst. 2 o. z., která jí zabránila závazek ze smlouvy splnit, a to překážky mimořádné, nepředvídatelné, nepřekonatelné a vzniklé nezávisle na její vůli. Takovou překážkou pak zcela zjevně není skutečnost uváděná žalovanou, že nesoulad v informacích uvedených v trackovacím systému vznikl chybou v komunikaci mezi pracovníkem provádějícím záznamy v trackovacím systému a osobou fyzicky provádějící doručování, neboť v téže době došlo ve Varšavě k doručování také jiné zásilky. Za překážku vzniklou nezávisle na vůli žalované pak nelze ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. považovat ani další skutečnost, která mohla dle žalované způsobit uvedení nesprávného okamžiku doručení zásilky v trackovacím systému, a to technickou závadu spočívající v chybném napárování dat ze čtecího zařízení.

27. Odvolací soud má totiž za to, že slovní spojení „překážka vzniklá nezávisle na vůli dlužníka“ uvedené v § 2913 odst. 1 o. z. nelze vykládat doslovně. Liberace totiž zcela zjevně nepřipadá do úvahy tam, kde by dlužník např. svěřil splnění povinnosti nespolehlivé osobě (svému subdodavateli), která by takovou povinnost porušila a způsobila tak i prodlení dlužníka vůči věřiteli. Sice se v takovém případě na první pohled jedná o překážku nezávislou na vůli dlužníka (neboť prodlení nezpůsobil on sám, ale jeho subdodavatel), nicméně připuštění liberace v takovém případě by jej neúměrně zvýhodnilo a sejmulo z něho odpovědnost za jeho činnost mající primární základ v jeho volním rozhodnutí. Neboť pouze dlužník se rozhodl svěřit určitou činnost nespolehlivé osobě. Odvolací soud tak má za to, že pojem „překážka vzniklá nezávisle na vůli dlužníka“ je nutno vykládat jako překážku vzniklou mimo sféru kontroly dlužníka (škůdce). Musí se tak jednat o vnější okolnost, která objektivně nastane bez ohledu na to, jaký poměr k ní má škůdce, tedy o okolnost, jejíž vznik je škůdcem neovlivnitelný a tato okolnost vzniká mimo sféru jeho kontroly. Nejčastěji se jedná o přírodní události v podobě tzv. vyšší moci, tj. živelní pohromy (zemětřesení, potopa, záplava, úder blesku apod.) či různé společenské události (válka, revoluce, státní převrat, vyhlášení embarga, devizová omezení, radikální změny na trhu, generální stávka) - v podrobnostech viz také komentář k § 2913 o. z. uvedená v Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s.

28. Odvolací soud tak má za to, že ani jednu ze žalovanou uváděných skutečností (chyba v komunikaci mezi pracovníkem provádějícím záznamy v trackovacím systému a osobou fyzicky provádějící doručování či chybné napárování dat ze čtecího zařízení) není možno považovat za skutečnost, která by měla povahu mimo sféru kontroly žalované. Žalovaná totiž zcela zjevně mohla svým volním rozhodnutím ovlivnit, jaký konkrétní systém provádějící záznamy v trackovacím systému používá (včetně nastavení kontrolních mechanismů jeho správného fungování) a jakým osobám svěřuje oprávnění provádět v něm záznamy. V opačném případě by totiž bylo nutno dospět k závěru, že odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti se zprostí každý škůdce, který např. používá chybový software způsobující uvádění nesprávných dat v jeho systému či škůdce, který používá ke splnění svých povinností nespolehlivé (chybující) osoby. Odvolací soud si je vědom toho, že chyba samozřejmě může nastat v jakémkoliv sytému či při práci sebepečlivější osoby, avšak současně má za to, že ani taková chyba nemůže ve smyslu § 2913 o. z. vyvinit škůdce z odpovědnosti za následky takovou chybou způsobené.

29. Odvolací soud pak rovněž souhlasí se soudem okresním v tom, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že kdyby se v trackovacím systému neobjevila informace o doručení zásilky v 11:00 hodin dne 8. 6. 2015, byla by žalobkyně schopna doručit svou nabídku do VŘ náhradním způsobem (prostřednictvím pana Anonymizováno), a to ještě před skončením lhůty pro podání nabídek (tedy do 13:30 hodin dne 8. 6. 2015). V tomto ohledu je možno plně odkázat na skutková zjištění učiněná okresním soudem zejména z výslechů jednatelů žalobkyně Anonymizováno a Anonymizováno a svědka Anonymizováno. V průběhu řízení bylo rovněž prokázáno, že jednatelé žalobkyně Anonymizováno a Anonymizováno průběžně sledovali stav zásilky zobrazovaný v trackovacím systému žalované, přičemž se těsně po 11:00 hodině dne 8. 6. 2015 dozvěděli, že v systému bylo zveřejněno doručení zásilky. Přitom okamžik zjištění této informace není nutné mít za prokázaný pouze fotografií obrazovky počítače s trackovacím systémem (jak uváděla žalovaná), ale samozřejmě je možno jej prokázat i výslechem osob (jejichž věrohodnost nebyla jakkoliv zpochybněna), které byly seznámeny s obsahem zápisu stavu zásilky v trackovacím systému (tedy výslechem jednatelů žalobkyně). Z výpovědi jednatele žalobkyně Anonymizováno pak vyplynulo, tak podklady pro náhradní doručení nabídky do VŘ musely být panu Anonymizováno zaslány nejpozději do 12:00 hodin dne 8. 6. 2015, neboť v takovém případě by měl dostatek času pro jejich kompletaci a doručení do sídla zadavatele VŘ. Z výpovědi svědka Anonymizováno pak bylo zjištěno, že byl dne 8. 6. 2015 ve Varšavě, a pokud by mu žalobkyně zaslala potřebné dokumenty, byl je schopen do 40-50 minut doručit do sídla zadavatele VŘ. Je tak evidentní, že pokud by žalobkyně pokračovala v činnosti směřující k náhradnímu doručení její nabídky do VŘ prostřednictvím pana Anonymizováno i v době po okamžiku, kdy jej přerušila kvůli nesprávnému vyznačení doručení zásilky v trackovacím systému (tedy v době těsně po 11:00 hodin dne 8. 6. 2015), bylo by reálné doručení její nabídky zadavateli prostřednictvím pana Anonymizováno dne 8. 6. 2015 do 13:30 hodin.

30. Odvolací soud pak také plně souzní se závěrem okresního soudu, že by žalobkyně (pokud by její nabídka do VŘ byla doručena včas) v tomto VŘ zvítězila. V tomto ohledu okresní soud správně vycházel z obsahu nabídky žalobkyně, jak byla založena do spisu jako příloha notářského zápisu ze dne 30. 9. 2015. Odvolací soud pak nemá jakoukoliv pochybnost o tom, že se jednalo o nabídku, která byla doručována do VŘ jako zásilka č. Anonymizováno podaná žalobkyní u žalované dne 4. 6. 2015. Je sice pravdou, že tato konkrétní nabídka nebyla doručena do VŘ, avšak odvolací soud má za to, že v tomto konkrétním případě není možno vycházet ze žádné konkrétní nabídky žalobkyně, která byla do VŘ dodána, a to právě s ohledem na skutečnost, že kvůli pochybení žalované ani žádná nabídka žalobkyně do VŘ včas doručena nebyla. V tomto ohledu je pak nutno vycházet z toho, co by se stalo za tzv. řádného běhu věcí, tedy za situace, kdy by byla do VŘ doručena včas nabídka žalobkyně, kterou doručovala žalovaná a doručila ji až po uplynutí stanoveného termínu. Odvolací soud pak nemá (ve shodě se soudem okresním) za to, že by žalobkyně v případě realizace doručení náhradním způsobem (prostřednictvím pana Anonymizováno) doručovala do VŘ jakoukoliv jinou nabídku než tu, kterou do VŘ zaslala prostřednictvím žalované. Ostatně skutečnost, že by prostřednictvím pana Anonymizováno zaslala žalobkyně do VŘ totožnou nabídku, jakou již předtím zaslala prostřednictvím žalované, je možno vyvodit také z výpovědí jednatelů žalobkyně Anonymizováno a Anonymizováno, kteří nijak nerozlišují mezi nabídkou a zásilkou odeslanou prostřednictvím žalované dne 4. 6. 2015 a tou, která byla připravována k náhradnímu doručení dne 8. 6. 2015. Odvolací soud tak uzavírá, že v průběhu řízení bylo také prokázáno, že by v případě neuvedení mylné informace v trackovacím systému žalobkyně doručila svou nabídku do VŘ (tedy nabídku obsahově shodnou s nabídkou do VŘ doručovanou prostřednictvím žalované) včas, tedy do 13:30 hodin dne 8. 6. 2015.

31. Zbývalo tedy posoudit, zda by nabídka žalobkyně ve VŘ zvítězila a žalobkyni tak mohl ujít zisk. Rovněž v tomto ohledu odvolací soud zcela souhlasí se závěry okresního soudu, který při tomto závěru vycházel ze zadávací dokumentace - veřejná zakázka č. Anonymizováno – oznámení o soutěži, která obsahovala seznam všech podmínek, které musela splňovat nabídka, aby byla do VŘ přijata a mohla tak být v rámci VŘ hodnocena. Okresní soud pak seznam těchto podmínek porovnal s tím, co bylo obsahem nabídky žalobkyně jako přílohy notářského zápisu ze dne 30. 9. 2015. V tomto ohledu odvolací soud odkazuje na výše uvedený odstavec, v němž je zdůvodněno, proč při posuzování otázky, jaký by byl obsah nabídky žalobkyně doručené do VŘ náhradním způsobem, vycházel právě z obsahu nabídky do VŘ uvedené v příloze výše zmíněného notářského zápisu. Odvolací soud se shoduje s okresním soudem v tom, že všechny podmínky (profesní, technické i ekonomické) stanovené v zadávací dokumentaci žalobkyně splnila. V tomto je možno plně odkázat na odstavec 5. odůvodnění rozsudku okresního soudu týkající se popisů skutkových zjištění učiněných okresním soudem z obou výše zmíněných důkazů, přičemž odvolací soud pro zestručnění nepovažuje za nutné zde tyto skutečnosti znovu opakovat a plně na ně odkazuje. Nadto je nutno v této souvislosti zmínit i výpověď svědka Anonymizováno (předsedy výběrové komise), který sice nijak konkrétně nehodnotil nabídku žalobkyně z pohledu jejího možného úspěchu ve VŘ, nicméně uvedl, že žalobkyně zvítězila v předchozím výběrovém řízení, které bylo de facto totožné s předmětným VŘ. Nabídka žalobkyně v původním výběrovém řízení pak dle svědka Anonymizováno splnila veškeré technické požadavky zadání. Pokud pak byly mezi jednotlivými výběrovými řízeními nějaké odlišnosti v požadovaném předmětu plnění, jednalo se pouze o nepříliš významné změny, které by žalobkyně dle svědka Anonymizováno bezpochyby jako profesionál ve svém oboru splnila. S těmito zjištěními pak koresponduje také obsah výpovědi jednatele žalobkyně Anonymizováno, který uvedl, že technologické řešení předmětu VŘ (2 sad horizontálních vysokoteplotních pecí pro suché a mokré oxidační procesy a žíhání destiček spolu se zařízením pro nanášení vrstev nitridu křemíku a polykřemíku metodou LPCVD) vycházelo z již existujících pecí, se kterými se zadavatel již seznámil a VŘ vlastně technicky založil právě na těchto již realizovaných pecích, které dodala žalobkyně. Technologické zadání pak bylo neformálně konzultováno ještě před zahájením prvního výběrového řízení, tudíž nabídka technologie pecí tak musela odpovídat zadání zadavatele v rámci VŘ.

32. V souvislosti s podáním nabídky žalobkyně do VŘ pak odvolací soud považuje za nutné doplnit, že z podbodu 2.

4. Zadávací dokumentace – veřejná zakázka č. Anonymizováno – oznámení o soutěži zjistil, že obsahuje ustanovení, podle nějž objednatel vyzve zhotovitele, kteří ve stanoveném termínu nepředložili prohlášení nebo dokumenty, o nichž se hovoří v čl. 25 odst. 1 zákona, nebo kteří nepředložili plné moci nebo kteří předložili požadovaná prohlášení a dokumenty, o nichž se hovoří v čl. 25 odst. 1 zákona, obsahující chyby, nebo kteří předložili závadné plné moci, aby je předložili ve stanoveném termínu. Odvolací soud tak má za to, že závěr o tom, že by žalobkyně mohla plnou moc či jiné dokumenty, které musela nabídka do VŘ obsahovat, doložit až následně (po otevření nabídek), je možno učinit nejen na základě právního stanoviska ze dne 9. 11. 2022 (provedeného k důkazu okresním soudem). Tento závěr je totiž možno učinit i na základě samotné zadávací dokumentace, která stanovuje podmínky pro obsahové náležitosti nabídek činěných do VŘ.

33. Žalobkyně pak ve své nabídce uvedla cenu za dodání předmětu VŘ ve výši 4 020 330 PLN a poskytla záruku za jakost dodaného plnění v délce 24 měsíců s prodloužením o 12 měsíců, přičemž vítězný dodavatel předmětu VŘ (společnost právnická osoba) nabídl cenu ve výši 5 994 036 PLN a záruku za jakost dodaného plnění v délce 24 měsíců s prodloužením o 12 měsíců. Je tak zřejmé, že nabídka vítězného uchazeče a žalobkyně byly shodné v délce poskytnuté záruky za jakost, přičemž nabídka žalobkyně byla podstatně výhodnější v otázce ceny za poskytnutý předmět plnění (téměř o 2 000 000 PLN). S ohledem na skutečnost, že jedinými hodnotícími kritérii pro výběr vítězného uchazeče byla cena (v rozsahu 90 % hodnocení) a délka poskytnuté záruky za jakost (v rozsahu 10 % hodnocení), je nutno dospět k závěru, že při splnění všech dalších požadovaných podmínek by žalobkyně byla ve VŘ hodnocena lépe, než nakonec vítězný uchazeč (společnost právnická osoba). V průběhu řízení pak bylo rovněž prokázáno (výpovědí svědka Anonymizováno), že zadavatel realizoval zakázku s vítězem VŘ. Není tedy žádného důvodu k pochybnosti o tom, že by tak neučinil také se žalobkyní, pokud by ve VŘ zvítězila.

34. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že žalobkyní nárokovaný ušlý zisk je již ze své podstaty vždy nárokem hypotetickým, nicméně jeho potenciální existence musí být prokázána v rovině vysoké pravděpodobnosti. Ušlý zisk totiž představuje zmaření zamýšleného výdělečného záměru, který musí být v průběhu řízení podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu (nebýt škodné události) by k zamýšlenému zisku skutečně došlo. S ohledem na všechny výše uvedené (a prokázané) skutečnosti pak nelze v tomto řízení dospět k jinému závěru než tomu, že pokud by žalobkyně v důsledku nesprávné informace v trackovacím systému žalované nepřerušila doručování své nabídky do VŘ náhradním způsobem, pak by ve VŘ zvítězila a realizovala by soutěženou zakázku. Tento závěr by totiž bylo možno evidentně očekávat za obvyklého a pravidelného běhu věcí, jak jsou popsány výše.

35. Výše zmíněné závěry jsou pak podporovány jak odbornou literaturou, tak i konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Komentáře k § 2952 o. z. v Melzer, F., Tégl, P., a kol.: Občanský zákoník. Velký komentář. IX. svazek § 2894−3081. Leges, 2018. Komentář k § 2952, s. 934, či v Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s., uvádějí, že ušlý zisk se zakládá na tom, že se nedostavilo rozmnožení majetku, které by bylo možno očekávat za obvyklého, pravidelného průběhu věcí. Škodná událost tvoří překážku, která zabránila rozmnožení majetku (zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku). Musí existovat vysoká pravděpodobnost, že by k rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje – ušlý zisk se pojímá jako odůvodněná naděje na zisk. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006). Obdobně pak Nejvyšší soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1233/2006, že ušlý zisk je hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv. Tyto závěry pak Nejvyšší soud zopakoval v celé řadě svých dalších rozhodnutí, a to v usneseních ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1554/2009, a ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1429/2020, a v rozsudcích ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3874/2015, a ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1300/2016. V tomto směru je pak možno odkázat také na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1181/2015, v němž dovolací soud uvedl, že posouzení potřebné míry pravděpodobnosti vzniku nároku na ušlý zisk by přitom nemělo být nahodilé, či dokonce svévolné. Nejvyšší soud proto přišel s konceptem předpokladů pravidelného běhu věcí, za nějž považuje takovou skladbu okolností, která svědčí o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo, nebo alespoň nepochybně mělo začít, naplňovat a že, nebýt škodlivého zásahu, zisk by se dostavil.

36. Odvolací soud tak považuje na základě všech výše uvedených skutečností za správný závěr okresního soudu, že je možno jednoznačně dovodit, že nesprávná informace v trackovacím systému žalované představuje z hlediska teorie podmínky relevantní příčinu pro tvrzenou škodu žalobkyně v podobě ušlého zisku. Bylo totiž prokázáno, že kdyby se mylná informace v trackovacím systému neobjevila, tak by žalobkyně pověřila třetí osobu náhradním doručením nabídky do VŘ, této osobě by se to podařilo, žalobkyně by ve VŘ zvítězila a zisk by jí neušel. Okresní soud se proto v souladu se zrušovacím rozhodnutím dovolacího soudu zcela správně dále zabýval výše popsanou příčinou vzniku škody i z pohledu teorie adekvátnosti kausálního nexu a teorie ochranného účelu smlouvy.

37. Při posouzení tvrzené příčiny vzniku škody dle teorie ochranného účelu smlouvy je nutno vyjít z toho, že dlužník neodpovídá za všechny následky porušení smlouvy, nýbrž jen za porušení těch zájmů, jejichž ochrana byla účelem příslušné smlouvy. Odvolací soud má přitom v souladu se závěry okresního soudu za to, že hlavním účelem smlouvy uzavřené mezi účastníky bylo včasné doručení zásilky žalobkyně žalovanou. Přitom nepravdivé uvedení informace o doručení zásilky v trackovacím systému žalované vedlo právě k jejímu pozdnímu doručení. Je tak zcela zjevné, že porušené zájmy žalobkyně na včasném doručení zásilky leží zcela zjevně ve směru a v rámci povinností převzatých žalovanou ve smlouvě uzavřené se žalobkyní. I v tomto ohledu je tak možno považovat rozsudek okresního soudu za správný.

38. Okresní soud pak zcela správně vyhodnotil i posouzení příčiny vzniku škody dle teorie adekvátnosti kausálního nexu. V tomto ohledu je možno pro zestručnění plně odkázat na skutečnosti uvedené v odstavci 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje. Odvolací soud tak v souladu se závěry uvedenými ve zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu pouze shrnuje, že pro žalovanou (jako optimálního pozorovatele) nebylo vysoce nepravděpodobné předpokládat, že uveřejnění nesprávné informace v trackovacím systému přiměje žalobkyni (jako odesílatele zásilky) k tomu, aby nepřistoupila k náhradnímu doručení zásilky, a že jí tak může vzniknout škoda ve formě ušlého zisku. S ohledem na tyto závěry pak nebylo ani nijak významné zabývat se tím, co bylo předmětem doručované zásilky a zda o jejím obsahu žalovaná věděla či nikoliv.

39. V této souvislosti pak odvolací soud považuje za nutné připomenout i další podstatnou skutečnost zmíněnou i v rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci. Jelikož žalobkyně odvozovala svůj nárok na náhradu škody v této věci z toho, že byla uvedena v omyl nesprávnou informací v trackovacím systému, jsou úvahy o smluvním vyloučení odpovědnosti za škodu vzniklé pozdním doručení zásilky dle § 2898 o. z. zcela bezpředmětné a nemají při posouzení věci žádný význam. Nebylo tak potřeba se jakkoliv zabývat také posuzováním smluvního vyloučení odpovědnosti žalované za pozdní doručení zásilky.

40. Odvolací soud pak rovněž zmiňuje, že žalobkyně neměla jakoukoliv povinnost ověřovat, zda informace uvedená v trackovacím systému je či není pravdivá a dotazovat se na to žalované. Ani pokud by tak neučinila, nebylo by možno dovodit, že by se snad spolupodílela na vzniku škody. Nadto bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně (prostřednictvím svých jednatelů) naopak činila opakované dotazy na žalovanou ohledně stavu doručení zásilky. Dle odvolacího soudu tak žalobkyně i v tomto ohledu dostatečně splnila svou případnou prevenční povinnost a jednala v daném případě s náležitou péčí a opatrností. Jak již bylo zmíněno výše, žalobkyně nad rámec svých povinností sledovala, zda žalovaná řádně splnila svou smluvní povinnost doručit zásilku žalobkyně včas ve sjednaném termínu. A jelikož zjistila, že se tak možná nestane, připravovala se na náhradní doručení doručované zásilky. Od tohoto náhradního doručení pak upustila pouze a jen v důsledku nesprávné informace sdělené jí žalovanou, že zásilka byla doručena včas. Nelze tak dospět k závěru, že by žalovaná nebyla povinna hradit žalobkyni požadovanou náhradu škody s ohledem na nesplnění prevenční povinnosti ze strany žalobkyně, či s ohledem na její jednání v rozporu s náležitou péčí a opatrností.

41. Je tak možno uzavřít, že nedoručení nabídky do VŘ náhradním způsobem samotnou žalobkyní vyvolané nesprávně uvedenou informací v trackovacím systému žalované o včasném doručení zásilky doručované žalovanou na základě smlouvy se žalobkyní je možno shledat jako bezprostřední příčinu toho, že se žalobkyně nezúčastnila VŘ, v němž by za řádného běhu věcí zvítězila. Je tak zřejmé, že základ nároku žalobkyně na náhradu škody v podobě ušlého zisku je dán, neboť okresní soud zcela správně vyhodnotil i námitku promlčení vznesenou žalovanou (v tomto ohledu odvolací soud rovněž plně odkazuje na odstavec 13. odůvodnění rozsudku okresního soudu).

42. Odvolací soud tak považuje rozsudek okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o základu nároku žalobkyně na ušlý zisk, za zcela správný. V důsledku toho odvolací soud tento mezitímní rozsudek okresního soudu ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil.

43. V dalším průběhu řízení pak bude okresní soud zjišťovat již jen konkrétní výši zisku, který žalobkyni ušel. V tomto ohledu pak odvolací soud souhlasí se žalovanou v tom, že provedeným dokazováním samozřejmě může být zjištěno, že žalobkyni by ušel zisk mnohem nižší, než sama tvrdí, či že by dokonce z předmětné zakázky neměla zisk žádný. Nicméně vyřešení této otázky bude právě předmětem dalšího řízení. S ohledem na okolnost, že řízení není rozhodnutím okresního soudu o základu nároku žalobkyně skončeno, okresní soud zcela správně nerozhodoval o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Tuto náhradu (včetně náhrady nákladů tohoto odvolacího řízení) pak okresní soud určí v rozhodnutí, kterým bude skončeno celé řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.