23 Cdo 2968/2025

Rubrum

23 Cdo 2968/2025-557 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně SVCS Process Innovation s.r.o., se sídlem v Brně, Optátova 708/37, identifikační číslo osoby 27711170, zastoupené JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem se sídlem v Praze, Italská 2581/67, proti žalované DHL Express (Czech Republic) s.r.o., se sídlem v Ostravě, Nádražní 2967/93, identifikační číslo osoby 25683446, zastoupené Mgr. Filipem Záděrou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Slezská 949/32, o zaplacení částky 3.972.287 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 195/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2025, č. j. 15 Co 61/2025-525, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl dle § 152 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), mezitímním rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, č. j. 38 C 195/2016-490, tak, že právní základ nároku uplatněného žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 19. 9. 2016 o zaplacení částky 3.972.287 Kč spolu s příslušenstvím je opodstatněn a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 6. 2025, č. j. 15 Co 61/2025-525, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

4. V konkrétnosti dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázky: a) Porušení smluvní povinnosti žalovanou uvedením nepravdivé informace v trackovacím systému – coby naplnění prvého předpokladu vzniku odpovědnosti žalované za újmu, jak je uplatňována žalobou, když na tento právní vztah aplikoval bez dalšího v rámci závazků z deliktů § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), o náhradě škody z titulu porušení smluvní povinnosti, neboť dovodil existenci závazku žalované v podobě informování žalobkyně o doručení její zásilky prostřednictvím trackovacího systému a porušení z toho plynoucí smluvní povinnosti žalovanou. b) Právní otázku aplikace teorie účelu porušené smluvní povinnosti tak, jak je formulována judikaturou, resp. právní otázku naplnění kauzality, včetně aplikace teorie adekvátnosti kauzálního nexu, mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem majetkové újmy v podobě ušlého zisku tak, jak je nárokován žalobou, když z podaného právního názoru odvolacího soudu z hlediska účelu porušené smluvní povinnosti plyne, že i nepravdivé uvedení informace o doručení zásilky v trackovacím systému žalované vedlo k jejímu pozdnímu doručení, a tedy k porušení hlavního účelu smlouvy, a z hlediska teorie adekvátní příčinné souvislosti pak, že pro žalovanou (jako optimálního pozorovatele) nebylo vysoce nepravděpodobné předpokládat, že uveřejněním nesprávné informace v trackovacím systému přiměje žalobkyni k tomu, aby upustila od náhradního doručení zásilky, a že jí tak může vzniknout škoda v podobě ušlého zisku z neúčasti na výběrovém řízení v řádu milionů korun. c) Hodnocení důkazů. Soud použil jako důkazní prostředek o splnění podmínek k účasti na veřejné zakázce, resp. potenciálního úspěchu žalobkyně v ní, obsah nabídky (notářského zápisu), která byla v době hodnocení nabídek pouze v rukou žalované jakožto dopravce a nemohla tak být ani hypoteticky do soutěže (náhradním způsobem) podána a hodnocena – z hlediska přípravy náhradního doručování nabídky, jehož proveditelnost soud i přes námitky žalované týkající se časové osy a oprávnění k jejímu podání za žalobkyni vzal za prokázanou, tak musí být dle názoru žalované hodnocena výhradně ta nabídka, která (by) byla připravena v rámci takové realizace náhradního doručení, tj. vytištěná kopie nebo alespoň datový soubor připravený (způsobilý) k odeslání, vytištění a včasnému doručení, která mohla být alespoň hypoteticky hodnoticí komisí zkoumána, kdyby bylo k náhradnímu doručování přistoupeno. d) Odvolací soud neprovedl žádné dokazování – relevantní důkaz – týkající se konkrétní doby uvedení nesprávné informace o doručení zásilky, resp. nahlédnutí žalobkyně do trackovacího systému žalované, jak je tvrzeno žalobkyní (konstatováno ve všech rozhodnutích obecných soudů), a vzal tuto skutečnost za prokázanou v rámci tvrzení (jednatelů) žalobkyně o průběhu časové osy přípravy náhradního doručování, resp. jeho proveditelnosti ve lhůtě pro podávání přihlášek do výběrového řízení.

5. Dovolatelka shrnuje, že jde o otázku odpovědnosti (dopravce) za újmu způsobenou zveřejněním nesprávné informace o doručení zásilky on-line ve veřejně dostupném trackovacím systému, in concreto, zda má osoba, která uzavřela s dopravcem smlouvu o přepravě věci (zásilky) ve smyslu § 2555 o. z., popř. též osoba, jejímuž zájmu (prospěchu) mělo uzavření takové smlouvy sloužit, vůči tomuto dopravci nárok na náhradu újmy způsobené uvedením nepravdivé (nesprávné) informace o průběhu přepravy zásilky, včetně doručení, prováděné tímto dopravcem z titulu porušení smluvní povinnosti (smlouvy o přepravě věci), a v tom případě, jestli je dopravce z této příčiny povinen (z pohledu naplnění kauzality – teorie účelu a adekvátního kauzálního nexu) nahradit škodu v podobě ušlého zisku z nerealizované veřejné zakázky bez jakéhokoliv (náhradového) omezení.

6. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. jej změnil tak, že se žaloba žalobkyně v celém rozsahu zamítá.

7. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

8. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

12. Dovolání není přípustné.

13. Přípustnost dovolání nezakládají námitky dovolatelky, kterými namítá, že neporušila ve vztahu k žalobkyni jakoukoliv smluvní povinnost [dovolací námitka shora označená pod písm. a)].

14. Nelze totiž přisvědčit úvaze dovolatelky, že ze smlouvy o přepravě věci by pro dopravce vyplývala toliko povinnost přepravit věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení. Součástí závazku jsou bezpochyby i další povinnosti. Porušením právní povinnosti se rozumí objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala (příp. opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2382/2010). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1557/2020, dovolací soud zdůraznil, že povinností ze smlouvy z pohledu náhrady škody dle § 2913 o. z. je povinnost, která z ní vyplývá. Podobně v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2887/2017, dovolací soud dovodil, že smluvní povinností ve smyslu § 2913 o. z. je i povinnost upustit od jednání, které by svým účelem mařilo nebo mohlo ohrozit účel smlouvy či poškodit práva vyplývající ze smlouvy.

15. Obecně lze tak jen doplnit, že toto vymezení smluvních povinností přijímá i odborná literatura. Je dovozováno, že „pojem smluvních povinností není totožný s okruhem povinností, které strany explicitně nebo konkludentně ujednaly. Spadají sem všechny povinnosti, které smlouva vyvolává jako svůj právní následek. (…) Porušenou povinností může být jak smluvní povinnost k plnění, tak i vedlejší povinnosti. (…) Vedlejší povinnosti mohou existovat i v podobě tzv. samostatných vedlejších povinností, které sledují vlastní účel (např. některé informační povinnosti, povinnost podat vyúčtování atd.).“ [MELZER, F. In: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. Praha: Leges, 2018, § 2913, m. č. 12 a 14].

16. Soudy nižších stupňů náležitě zkoumaly obsah závazku a dostatečně odůvodnily závěr, že sdělením nesprávné informace v trackovacím systému dovolatelka porušila svoji smluvní povinnost, neboť měla v souladu se smluvním ujednáním v trackovacím systému vyznačit skutečný okamžik doručení zásilky.

17. Dovolatelka v dovolání toliko reprodukuje teze, které již byly soudy nižších stupňů v odůvodnění vypořádány při zvážení závěru, že uvedením nesprávné informace o doručení zásilky dovolatelka porušila svoji smluvní povinnost.

18. Dovolatelka dále nepředkládá žádnou právní otázku, jež by mohla být předmětem dovolacího přezkumu. Pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v § 237 o. s. ř. a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2230/2016, a ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5700/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 313/2017).

19. Jde-li dále o otázku existence kauzálního nexu mezi takovým (protiprávním) jednáním žalované a vzniklou škodou [dovolací námitka shora označená pod písm. b)], pak právní posouzení učiněné soudy nižších stupňů odpovídá závěrům vyjádřeným v předcházejícím kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1788/2021, od nichž dovolací soud neshledává důvod se odchylovat. Zpochybnění těchto závěrů tak nezakládá přípustnost dovolání.

20. Skutková zjištění soudů nižších stupňů v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzením věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu tudíž dovolatelka nemá k dispozici způsobilý dovolací důvod. Skutkové námitky pak ani nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 767/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 846/2022).

21. Ohledně dovolacích námitek označených shora pod písm. c) a d) dovolací soud uzavírá, že se jedná o námitky směřující do vad řízení, avšak nezahrnující otázky procesního práva, na nichž by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. například závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017). Ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu.

22. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

23. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu