15 Co 61/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení částky 30 870,56 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 9. 12. 2025, č. j. 108 C 271/2025-87,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. ohledně hmotněprávní lhůty splatnosti částky 19 984,64 Kč s tam přisouzeným úrokem z prodlení a ve výroku II. co do částky 10 485,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do 20. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 470,56 Kč za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení:a) co do částky 5 485,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do 20. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 470,56 Kč za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje;b) co do částky 400 Kč potvrzuje;c) ve zbývajícím rozsahu mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč, a to spolu s částkou ve výši 19 984,64 Kč přisouzenou ve výroku I. rozsudku okresního soudu, to vše ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 4 059 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 207 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 19 984,64 Kč ve splátkách po 200 Kč měsíčně s tím, že pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o osm procentních bodů a platné pro první den kalendářního pololetí v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, a to ode dne následujícího po splatnosti každé jednotlivé splátky až do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 10 485,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do 20. 8. 2025 a z částky 30 470,56 Kč za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení (výrok II.) a současně zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 405 Kč (výrok III.). V řízení se žalobkyně žalobou došlou soudu dne 14. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 30 870,56 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 6. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem postupně navyšovaným až na částku 30 000 Kč. Žalovaná na jistině úvěru vyčerpala celkem částku 47 297,64 Kč a vrátila žalobkyni pouze částku 22 313 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru ke dni 26. 6. 2025. Po žalované se domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru v částce 29 782,86 Kč, poplatků ve výši 157,70 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut v částce 500 Kč a dále úroku a úroku z prodlení. Žalovaná v prvostupňovém řízení uvedla, že žalobkyně neposoudila řádně její úvěruschopnost a je proto nutno jejich vztah vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalovaná dále uvedla, že od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru převzala částku 42 297,64 Kč, uhradila částku 22 563 Kč a zbývá jí tak doplatit částku 19 734,64 Kč. Tu je schopna splácet ve splátkách po 200 Kč měsíčně, a to s ohledem na výši svých příjmů v částce 6 400 Kč měsíčně s tím, že musí hradit jízdné do školy ve výši 1 800 Kč měsíčně, telefon ve výši 780 Kč měsíčně a pravidelně splácí ostatní úvěry ve výši 1 982 Kč měsíčně. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, neboť zkoumala jak její příjmy u společnosti , právnická osoba, , které sice neodpovídaly výši tvrzené žalovanou, ale postačovaly k úhradě splátek, tak i výdaje, od nichž odečetla výdaje zbytné a jednorázové. Ze zprávy NRKI pak vyplynulo, že se žalovaná nedostala do prodlení se splácením jiných závazků. Žalobkyně pak vzala v průběhu prvostupňového řízení žalobu částečně zpět o částku 400 Kč, a to s ohledem na dvě platby žalované po 200 Kč ve dnech 17. 7. a 20. 8. 2025. K jednání nařízenému ve věci před okresním soudem se ani jeden z účastníků řízení nedostavil, přičemž okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že se žalobkyně nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované, neboť z hlediska výdajů vycházela ze životního minima, tedy z částky hypotetické a nepřihlédla k reálným výdajům žalované. Při navyšování úvěrového rámce pak úvěruschopnost žalované nezkoumala vůbec. Proto okresní soud dovodil, že je žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze nesplacenou jistinu úvěru ve výši rozdílu mezi žalovanou vyčerpanou částkou a částkou dosud z její strany vrácenou žalobkyni. S ohledem na okolnost, že se ani jeden z účastníků řízení nedostavil k jednání okresního soudu a neprokázal výši čerpaných a vrácených částek, vycházel okresní soud z částek, které byly mezi účastníky nesporné. Tedy z vyčerpané částky ve výši 42 297,64 Kč a z vrácené částky ve výši 22 313 Kč. Rozdíl tak činí částku 19 984,64 Kč a v této části proto okresní soud žalobě vyhověl s tím, že tuto částku zavázal žalovanou zaplatit ve splátkách po 200 Kč s ohledem na její majetkové poměry v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Okresní soud pak také zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení pro případ, že by se dostala do prodlení se zaplacením těchto splátek a současně žalobu ve zbylém rozsahu, včetně celého nároku žalobkyně na požadovaný úrok z prodlení, zamítl. Okresní soud pak také zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobkyně v poměrném rozsahu.

2. Žalobkyně svým včasným odvoláním napadla celý zamítavý výrok II. rozsudku okresního soudu a také výrok I., avšak pouze co do lhůty k plnění částky 19 984,64 Kč s tím, že nesouhlasila s výší splátek 200 Kč měsíčně. Žalobkyně pak odvolání směřovala i proti nákladovému výroku III. rozsudku okresního soudu. Žalobkyně v prvé řadě nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení žalované, jak je vyčíslil okresní soud. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalované totiž žalobkyně předložila listinu s označením výpis čerpání, splátek a úhrad, z níž je patrné kdy, v jaké výši a jakým způsobem žalovaná peněžní prostředky čerpala. Z této listiny vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 47 297,64 Kč a žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 22 313 Kč. Částka bezdůvodného obohacení tak činí 24 984,64 Kč. A protože okresní soud již žalobkyni přiznal nárok na částku 19 984,64 Kč, měl by jí dále přiznat nárok na částku 5 000 Kč. Žalobkyně dále nesouhlasila s určením lhůty plnění částky 19 984,64 Kč, jak ji okresní soud stanovil ve výroku I. svého rozsudku. Okresní soud pochybil, pokud umožnil žalované splácet dluh ve splátkách po 200 Kč měsíčně, neboť splátkami v této výši by byl dluh uhrazen za téměř deset let. Dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je obecná lhůta k plnění stanovena na tři dny, přičemž soud je oprávněn tuto lhůtu určit delší či povolit plnění ve splátkách. Avšak dle komentářové literatury i dle konstantní judikatury přitom platí, že by dluh měl být ve stanovených splátkách uhrazen nejpozději do jednoho roku. Nastavení splátek by mělo být rozumné a přiměřené k výši dluhu a povolením splácení dluhu ve splátkách by nemělo dojít ke zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. S ohledem na možnosti žalované žalobkyně navrhla, aby byly splátky stanoveny ve výši 500 Kč měsíčně a také aby byla žalované uložena ztráta dobrodiní splátek v případě prodlení s jejich splácením.

3. Žalobkyně pak v rámci svého odvolání vzala svou žalobu v rozsahu týkajícím se výroku II. rozsudku okresního soudu částečně zpět, a to v rozsahu přesahujícím částku 5 000 Kč. Žalobu tak vzala zpět ohledně jistiny ve výši 5 485,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do zaplacení. Učinila tak v rámci svého odvolání, přičemž nejasnosti tohoto částečného zpětvzetí žaloby osvětlila v rámci jednání odvolacího soudu dne 15. 4. 2026. Zejména pak uvedla, že se nadále domáhá na jistině zaplacení pouze dosud nesplacené jistiny úvěru a že vzala zpět své nároky na zaplacení částky 157,70 Kč na poplatcích, na zaplacení částky 430 Kč na nákladech za vymáhání a na zaplacení částky 500 Kč na smluvních pokutách.

4. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobkyně nijak neprokázala poskytnutí jistiny úvěru v celkové výši 47 297,64 Kč a neunesla tak v tomto směru důkazní břemeno. Okresní soud pak také zcela správně stanovil výši měsíčních splátek v částce 200 Kč. V tomto ohledu uvedla, že žalobkyně ji neměla s ohledem na její tíživou finanční situaci žádný úvěr ani poskytnout, přičemž celá situace vznikla i zapříčiněním žalobkyně. Stanovením splátek v částce 200 Kč měsíčně pak nebude žalobkyně nijak poškozena na svých právech. Okresní soud pak dle žalované také zcela správně stanovil výši náhrady nákladů řízení.

5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní (co do jistiny ve výši 5 485,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 870,56 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do zaplacení) se odvolací soud v prvé řadě zabýval posouzením této otázky. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná proti tomuto částečnému zpětvzetí žaloby nijak nebrojila, postupoval odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v jeho výroku II. výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku částečně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Učinil tak v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak bylo učiněno žalobkyní.

6. Odvolací soud se pak dále zabýval věcným přezkumem zbylé části odvoláním napadeného výroku II. rozsudku okresního soudu, tedy nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč (jako dosud žalovanou nevrácené jistiny úvěru poskytnuté jí žalobkyní) a také výší splátek částky 19 984,64 Kč určené okresním soudem ve výroku I. jeho rozsudku ve výši 200 Kč měsíčně a návrhem žalobkyně, aby byla žalovaná zavázána splácet stanovené splátky pod ztrátou jejich výhody. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné uvést, že okresní soud stanovil tyto splátky nikoliv jako splátky dle § 160 o. s. ř. (tedy jako lhůtu k plnění), ale určil je jako hmotněprávní lhůtu splatnosti dosud nesplacené jistiny úvěru ve smyslu § 87 ZoSÚ. Odvolací soud má proto za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu v jeho výroku I. ve lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 19 984,64 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním napadla také závěr okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru ve splátkách po 200 Kč, neboť tvrdila, že žalovaná je schopna splácet měsíčně částku vyšší. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. S ohledem na tento závěr pak má odvolací soud za to, že žalobkyně svým odvoláním napadla i část výroku I. rozsudku okresního soudu, kterým jí byl přiznán nárok na úrok z prodlení ze stanovených splátek, neboť tato část výroku je plně závislá na stanovení příslušných splátek a bez nich zcela zjevně nemůže samostatně obstát. Odvolací soud pak postupoval při odvolacím přezkumu ve shora popsaném rozsahu dle § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř., přičemž neshledal žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř.

7. Odvolací soud zcela souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jím provedených důkazů (s výjimkou výše částek vyčerpaných žalovanou na základě poskytnutého úvěru) a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Nicméně odvolací soud považoval za nutné v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakovat dokazování listinami, které byly k důkazu provedeny již okresním soudem (dohoda o narovnání ze dne 16. 10. 2025) a částečně dle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnit dokazování o listiny, které již byly součástí spisu v řízení před okresním soudem, či se s ohledem na tvrzení žalované z obsahu spisu podávaly (výpis čerpání, splátek a úhrad, doklad o studiu žalované, potvrzení o studiu ze dne 21. 7. 2023, potvrzení zaměstnavatele za období 1/2024 až 12/2025, výplatní lístky za leden a únor 2026, smlouva o úvěru číslo , Anonymizováno, , návrh na uzavření smlouvy o RePůjčce č. , Anonymizováno, , rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 26. 9. 2025, č. j. 115 C 262/2025-39, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, a návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, ). Odvolací soud z těchto důkazů zjistil skutečnosti, které dříve okresní soud nezjistil. Konkrétní skutečnosti zjištěné z těchto důkazů pak odvolací soud pro větší přehlednost uvádí níže, v rámci právního hodnocení věci.

8. Z hlediska právního pak odvolací soud plně souhlasí se závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž tento závěr ve svém odvolání nijak nenapadala ani sama žalobkyně. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z výše uvedeného důvodu je nutno na věc aplikovat rovněž § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, který ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Okresní soud přitom dovodil, že žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční plnění (jistinu úvěru) ve výši 42 297,64 Kč. S tímto závěrem se již odvolací soud neztotožňuje. Výše částky poskytnuté žalované v průběhu trvání vztahu založeného smlouvou o úvěru totiž dle odvolacího soudu vyplývá z listiny s označením výpis čerpání, splátek a úhrad. Přitom žalobkyně tuto listinu založila do spisu a označila jako důkaz k prokázání svého tvrzení o výši čerpání prostředků z úvěru žalovanou a o výši žalovanou vrácených prostředků již v samotné žalobě. Pokud okresní soud při svém rozhodování tuto listinu zcela pominul a neprováděl s ní ani dokazování, zjevně tím pochybil. Toto pochybení pak napravil odvolací soud, který z této listiny zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované na základě sjednané smlouvy o úvěru dne 1. 7. 2024 částku 15 000 Kč, dne 17. 7. 2024 částku 3 000 Kč, dne 31. 7. 2024 částky 440 Kč, 735,80 Kč a 798,70 Kč, dne 1. 8. 2024 částky 341,40 Kč a 6 000 Kč, dne 7. 8. 2024 částku 2 687,90 Kč, dne 8. 8. 2024 částky 3 000 Kč a 35 Kč, dne 20. 8. 2024 částky 459,50 Kč a 266,20 Kč, dne 21. 8. 2024 částku 440,70 Kč, dne 22. 8. 2024 částku 23 Kč, dne 28. 8. 2024 částku 1 500 Kč, dne 31. 8. 2024 částku 69,90 Kč, dne 1. 9. 2024 částky 383,45 Kč, 337,80 Kč a 928 Kč, dne 3. 9. 2024 částku 92,73 Kč, dne 6. 9. 2024 částky 173,70 Kč a 129,80 Kč, dne 20. 9. 2024 částku 208,90 Kč, dne 23. 9. 2024 částku 75,70 Kč, dne 24. 9. 2024 částku 54,20 Kč, dne 25. 9. 2024 částky 232 Kč a 1 003 Kč, dne 29. 9. 2024 částky 153,70 Kč a 137,80 Kč, dne 30. 9. 2024 částku 1 900 Kč, dne 20. 10. 2024 částku 159,80 Kč, dne 21. 10. 2024 částku 5 000 Kč, dne 25. 10. 2024 částku 79,80 Kč, dne 15. 11. 2024 částku 79,80 Kč, dne 27. 11. 2024 částky 116,70 Kč a 169 Kč, dne 29. 11. 2024 částku 99,80 Kč, dne 27. 12. 2024 částku 64,86 Kč, dne 26. 2. 2025 částku 639 Kč a dne 19. 3. 2025 částku 280 Kč. Všechny výše uvedené částky jsou ve zmíněné listině označeny jako čerpání. Celkem tak žalovaná v době od 1. 7. 2024 do 19. 3. 2025 vyčerpala na základě smlouvy o úvěru od žalobkyně částku 47 297,64 Kč. Z výše uvedené listiny pak odvolací soud současně zjistil, že žalovaná uhradila na základě uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyni dne 22. 7. 2024 částku 15 000 Kč, dne 20. 8. 2024 částku 532 Kč, dne 22. 8. 2024 částku 36 Kč, dne 23. 8. 2024 částku 22 Kč, dne 26. 8. 2024 částku 1 Kč, dne 2. 9. 2024 částku 3 Kč, dne 3. 9. 2024 částku 82 Kč, dne 5. 9. 2024 částku 5 Kč, dne 9. 9. 2024 částku 1 Kč, dne 19. 9. 2024 částku 648 Kč, dne 17. 10. 2024 částku 739 Kč, dne 8. 11. 2024 částku 1 000 Kč, dne 26. 12. 2024 částku 886 Kč, dne 14. 1. 2025 částku 886 Kč, dne 20. 2. 2025 částku 886 Kč, dne 19. 3. 2025 částku 886 Kč, dne 15. 4. 2025 částku 300 Kč, dne 12. 5. 2025 částku 200 Kč a dne 18. 6. 2025 částku 200 Kč. Všechny výše uvedené částky jsou v provedeném důkazu označeny jako úhrada. Celkem tak žalovaná uhradila žalobkyni na základě smlouvy o úvěru v době od 22. 7. 2024 do 18. 6. 2025 částku 23 313 Kč.

9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud na rozdíl od soudu okresního při svém rozhodování vycházel z toho, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy o úvěru vyčerpala od žalobkyně celkem částku 47 297,64 Kč a vrátila dosud žalobkyni částku 22 313 Kč. Tyto skutečnosti vzal odvolací soud za v řízení prokázané a nemusel tak (jako okresní soud) vycházet pouze ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků. S ohledem na okolnost, že se pak žalovaná nedostavila k jednání odvolacího soudu, nemohla pak ani vznášet námitky proti případné nesprávnosti provedeného důkazu v podobě výpisu čerpání, splátek a úhrad. K částce, kterou žalovaná dosud vrátila žalobkyni, pak bylo nutno dále připočítat částku v celkové výši 400 Kč, kterou zaplatila žalovaná žalobkyni formou dvou splátek po 200 Kč ve dnech 17. 7. 2025 a 20. 8. 2025 (jak potvrdila v rámci částečného zpětvzetí žaloby ze dne 7. 10. 2025 i sama žalobkyně). Celkem tedy do doby rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná vrátila žalobkyni částku 22 713 Kč.

10. Pokud tedy žalovaná z částky poskytnuté jí žalobkyní (ve výši 47 297,64 Kč) dosud žalobkyni vrátila částku 22 713 Kč, je nutno dovodit, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 24 584,64 Kč jako rozdíl částek 47 297,64 Kč a 22 713 Kč. Pokud tedy okresní soud zavázal žalovanou výrokem I. svého rozsudku k vrácení částky žalobkyni ve výši 19 984,64 Kč, je namístě žalobkyni přiznat dále nárok na zaplacení částky 4 600 Kč (jako rozdílu částky 24 584,64 Kč a částky 19 984,64 Kč). Odvolací soud tak považuje odvolání žalobkyně co do částky 4 600 Kč za důvodné, naopak co do částky 400 Kč za nedůvodné.

11. Odvolací soud pak má za to, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, ve smyslu § 86 ZoSÚ, se uplatní speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 větě třetí a odst. 2 ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit úvěrující (žalobkyni) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud pak jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaná v průběhu prvostupňového řízení tvrdila, že je schopna hradit maximálně částku 200 Kč měsíčně, neboť její příjmy dosahují 6 400 Kč měsíčně, z nichž hradí jízdné do školy 1 800 Kč měsíčně, náklady na telefon 780 Kč měsíčně a pravidelně splácí ostatní úvěry ve výši 1 982 Kč měsíčně. Odvolací soud v této souvislosti provedeným dokazováním zjistil z dokladu o studiu žalované a z potvrzení o studiu ze dne 21. 7. 2023, že žalovaná je v akademickém roce 2025/2026 ve třetím ročníku prezenčního bakalářského studia programu Sociální práce na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Z potvrzení zaměstnavatele za období 1/2024 až 12/2025 a výplatních lístků za leden a únor 2026 odvolací soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalované ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v období od ledna 2024 do února 2026 činil 9 970 Kč. Z dohody o narovnání ze dne 16. 10. 2025 odvolací soud zjistil, že ji uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, a zavázala se v ní hradit půjčku poskytnutou jí touto společností ve výši 8 636 Kč v 17 měsíčních splátkách po 508 Kč, počínaje 30. 11. 2025. Ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, odvolací soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 28. 3. 2024 se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru ve výši 5 000 Kč měsíčně s tím, že jej bude žalovaná splácet 20 měsíčními splátkami ve výši 333 Kč od 18. 5. 2024. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 26. 9. 2025, č. j. 115 C 262/2025-39, odvolací soud zjistil, že tímto rozsudkem byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 6 356 Kč v měsíčních splátkách po 200 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci v říjnu 2025. Z návrhu na uzavření smlouvy o RePůjčce č. , Anonymizováno, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, a z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, neučinil odvolací soud žádné skutkové zjištění o uzavření smlouvy, neboť tyto listiny nebyly předloženy podepsané a ani jinak z nich nevyplývalo, že by na jejich základě byla mezi smluvními stranami uzavřena smlouva a zavazovaly tak žalovanou k placení jakýchkoliv splátek.

12. Na základě výše uvedených zjištění tak odvolací soud uzavírá, že žalovaná má v současné době příjmy ve výši 9 970 Kč měsíčně, přičemž je s ohledem na své studium stále odkázána na výživu svých rodičů. Přitom žalovaná nijak neprokázala, že by jí tato výživa ze strany rodičů byla jakkoliv odpírána. Žalovaná pak prokázala pouze celkové měsíční výdaje ve výši 708 Kč při splácení půjčky od společnosti , právnická osoba, ve výši 508 Kč měsíčně (splátky sjednány do konce února 2027) a při splácení dluhu u žalobkyně na základě rozsudku ze dne 26. 9. 2025 ve výši 200 Kč měsíčně (splátky stanoveny do dubna 2028). Pokud pak žalovaná tvrdila další výdaje za dojíždění do školy a nákladech na telefon, pak tyto nijak neprokázala. A protože se ani nedostavila k jednání soudu, nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti k označení důkazů k prokázání výše zmíněných (a neprokázaných) tvrzení. Odvolací soud pak zohlednil skutečnost, že žalovaná zcela evidentně musí mít nějaké výdaje za dojíždění do školy a do zaměstnání, přičemž i při zohlednění těchto výdajů má odvolací soud za to, že je v možnostech žalované, aby splácela nesplacenou jistinu úvěru poskytnutou jí žalobkyní v měsíčních splátkách po 500 Kč, tedy tak, jak požadovala žalobkyně.

13. V této souvislosti se pak odvolací soud zabýval také návrhem žalobkyně na stanovení splátek žalované pod ztrátou jejich výhody. V tomto ohledu však není možno odvolání žalobkyně považovat za důvodné. Splátky totiž byly v této věci žalované stanoveny dle § 87 ZoSÚ a nepředstavují tak dobrodiní soudu ve smyslu § 160 o. s. ř., na které by žalovaná ztratila nárok porušením své platební morálky. Ustanovení § 160 o. s. ř. má pak zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná druhá věta § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“.

14. Smyslem a účelem § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve výši odpovídající možnostem spotřebitele, a to právě a jen v návaznosti na porušení povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 ZoSÚ. Tedy zjevně jako sankci pro věřitele za porušení jeho zákonné povinnosti. Toto ustanovení dle názoru odvolacího soudu jednoznačně staví zájmy spotřebitele hradit dluh z neplatné smlouvy podle jeho možností (tak, aby splácením nebylo výrazně ohroženo uspokojení jeho odůvodněných životních potřeb) před zájmy úvěrujícího věřitele (který porušil svou zákonnou povinnost) na úhradu dluhu v přiměřené době. Dle odvolacího soudu tak není jakkoliv na místě stanovit ztrátu výhody splátek jistiny dluhu, pokud jsou stanoveny jako přiměřené možnostem spotřebitele, a to jen s poukazem na zájem poskytovatele úvěru, který zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Cílem a smyslem právní úpravy spotřebitelské smlouvy je totiž ochrana zájmů spotřebitele (jako slabší smluvní strany) před zájmy finančně silného profesionála v oblasti poskytování finančních služeb. Zájmy takového profesionála (i s ohledem na jeho předchozí porušení zákonných pravidel při poskytování úvěru) pak není nutno z hlediska stanovení splatnosti pohledávek z neplatných smluv ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ jakkoliv chránit, nadto na úkor spotřebitele. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak odvolací soud dovodil, že pokud okresní soud splátky dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pod ztrátou jejich výhody nestanovil, je jeho rozhodnutí věcně zcela správné. Odvolací soud proto nepovažoval za nutné měnit v tomto smyslu rozsudek okresního soudu, ani stanovovat splatnost nesplacené jistiny úvěru, kterou svým rozhodnutím přiznal žalobkyni až v rámci tohoto rozhodnutí.

15. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud shrnuje, že považuje za důvodný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 24 584,64 Kč. A jelikož okresní soud již žalobkyni přiznal vůči žalované nárok na částku 19 984,64 Kč, je možno žalobu žalobkyně považovat za důvodnou dále co do částky 4 600 Kč. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku výrok II. rozsudku okresního soudu co do částky 400 Kč. Naproti tomu pak dle § 220 o. s. ř. změnil výrokem I. písm. c) výrok II. rozsudku okresního soudu a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni dále částku 4 600 Kč. Současně pak žalované uložil splácet tento dluh (spolu s částkou 19 984,64 Kč přiznanou žalobkyni výrokem I. rozsudku okresního soudu) ve splátkách po 500 Kč měsíčně, přičemž nestanovil žalované povinnost činit tak pod ztrátou výhody splátek. Odvolací soud pak současně změnil výrok I. rozsudku okresního soudu i tak, že nestanovil žalované povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení pro případ prodlení se zaplacením některé ze stanovených splátek. Učinil tak zejména proto, že sama žalobkyně vzala zcela zpět svůj nárok na úhradu úroku z prodlení, jehož se žalobou domáhala. Zohlednil pak také skutečnost, že okresní soud tímto svým rozhodnutím zavázal žalovanou k hrazení dosud nesplatných nároků, které teprve mohou v budoucnu hypoteticky vzniknout (v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením stanovených splátek). Přičemž není vůbec jasné, kdo a jak by posoudil, zda se žalovaná skutečně do prodlení s úhradou těchto splátek dostala a zda tedy žalobkyni vskutku vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Nadto není vůbec zřejmé, jaká bude v budoucnu výše případných úroků z prodlení, neboť nelze jakkoliv vyloučit, že by mohlo v budoucnu dojít ke změně principu stanovení výše zákonných úroků z prodlení (a to ať již ve prospěch či v neprospěch kteréhokoliv z účastníků řízení), přičemž žalobkyně by již měla tento nárok přisouzen okresním soudem v sazbě stanovené dle stávajících právních předpisů. Rovněž z tohoto pohledu se proto jeví stanovení povinnosti žalované k úhradě úroku z prodlení pro případ budoucího prodlení žalované se splácením splátek jako nepřípustné. Odvolací soud proto i v tomto smyslu změnil výrok I. rozsudku okresního soudu.

16. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prvostupňovém řízení procesně úspěšná v rozsahu 77 % (v částce 24 584,64 Kč představované jistinou úvěru) a procesně neúspěšná v rozsahu 23 % (v částce 7 350,32 Kč představované jistinou v částce 400 Kč a 5 485,92 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 38,90 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným do doby rozhodnutí okresního soudu částkou 1 425,50 Kč). Do neúspěchu žalobkyně přitom odvolací soud započítal také částečné zpětvzetí žaloby, neboť to bylo učiněno žalobkyní bez jakéhokoliv zavinění žalované. Odvolací soud tak dovodil, že po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího procesního úspěchu má žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu nákladů prvostupňového řízení v rozsahu 54 %. Pokud se týče výše nákladů řízení žalobkyně před okresním soudem, pak odvolací soud plně odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku okresního soudu, kterou považuje za zcela vyčerpávající. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 7 516 Kč, z nichž má žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu v rozsahu 54 %, tedy na částku 4 059 Kč. K jejímu zaplacení žalobkyni byla žalovaná zavázána výrokem II. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. V rámci odvolacího řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, a to v rozsahu 61,5 % (co do částky 7 350,32 Kč popsané výše) a procesně neúspěšná v rozsahu 38,5 % (co do částky 4 600 Kč přiznané jistiny úvěru). Do úspěchu žalované přitom odvolací soud rovněž v tomto případě započítal také částečné zpětvzetí žaloby, neboť to bylo učiněno žalobkyní bez jakéhokoliv zavinění žalované. Odvolací soud tak dovodil, že po odečtení procesního neúspěchu žalované od jejího procesního úspěchu má žalovaná vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 23 %. S ohledem na okolnost, že žalovaná nebyla v řízení advokátně zastoupena, náleží jí v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. náhrada hotových výdajů v paušální výši stanovené zvláštním právním předpisem. Zmíněným předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle jejíhož § 2 odst. 3 má tato náhrada činit 300 Kč.

18. Nelze ovšem přehlédnout, že tuto paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl proto, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými [viz důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)]. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom vyhláškou stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznávala vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v § 13 odst. 3 (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže pak § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady (v zásadě) týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu.

19. Odvolací soud proto dovodil, že žalované náleží za každý z úkonů uvedených ve vyhlášce č. 254/2015 Sb. náhrada paušálních výdajů v částce 450 Kč. A to za dva úkony v podobě sepisu vyjádření k odvolání ze dne 23. 2. 2026 a sepisu vyjádření k výzvě soudu ze dne 20. 3. 2026. Celkové náklady odvolacího řízení žalované tak činí částku 900 Kč, z nichž má žalovaná vůči žalobkyni nárok na náhradu v rozsahu 23 %, tedy na částku 207 Kč. K jejímu zaplacení žalované byla žalobkyně zavázána výrokem III. tohoto rozsudku.

20. Lhůty k plnění pak odvolací soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, neshledal jakéhokoliv důvodu.