15 Co 64/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 105 504,02 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 11. 2025, č. j. 16 C 138/2025-67,

I. Výrok I. rozsudku okresního soudu se:a) co do částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 26. 3. 2025 do 25. 4. 2025, z částky 2 000 Kč za dobu od 26. 4. 2025 do 25. 5. 2025, z částky 3 000 Kč za dobu od 26. 5. 2025 do 25. 6. 2025, z částky 4 000 Kč za dobu od 26. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 26. 7. 2025 do 25. 8. 2025, z částky 2 000 Kč za dobu od 26. 8. 2025 do 25. 9. 2025, z částky 3 000 Kč za dobu od 26. 9. 2025 do 25. 10. 2025, z částky 4 000 Kč za dobu od 26. 10. 2025 do 25. 11. 2025, z částky 5 000 Kč za dobu od 26. 11. 2025 do 25. 12. 2025, z částky 6 000 Kč za dobu od 26. 12. 2025 do 25. 1. 2026, z částky 7 000 Kč od 26. 1. 2026 do 25. 2. 2026, z částky 8 000 Kč za dobu od 26. 2. 2026 do 25. 3. 2026 a z částky 9 000 Kč za dobu od 26. 3. 2026 do zaplacení mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 26. 3. 2025 do 25. 4. 2025, z částky 2 000 Kč za dobu od 26. 4. 2025 do 25. 5. 2025, z částky 3 000 Kč za dobu od 26. 5. 2025 do 25. 6. 2025, z částky 4 000 Kč za dobu od 26. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 26. 7. 2025 do 25. 8. 2025, z částky 2 000 Kč za dobu od 26. 8. 2025 do 25. 9. 2025, z částky 3 000 Kč za dobu od 26. 9. 2025 do 25. 10. 2025, z částky 4 000 Kč za dobu od 26. 10. 2025 do 25. 11. 2025, z částky 5 000 Kč za dobu od 26. 11. 2025 do 25. 12. 2025, z částky 6 000 Kč za dobu od 26. 12. 2025 do 25. 1. 2026, z částky 7 000 Kč od 26. 1. 2026 do 25. 2. 2026, z částky 8 000 Kč za dobu od 26. 2. 2026 do 25. 3. 2026 a z částky 9 000 Kč za dobu od 26. 3. 2026 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a dále až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek;b) co do částky 63 138 Kč mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 138 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a dále až do úplného zaplacení.c) ve zbývajícím rozsahu mění tak, že se žaloba co do úroku z prodlení nad rámec vymezený výrokem I. a) tohoto rozhodnutí, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 516 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 78 215,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 138 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, pod ztrátou jejich výhody (výrok I.), žalobu co do částky 49 978,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 102 193,82 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení a s 12% úrokem z prodlení z částky 29 366,02 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.) a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 7 896 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I. a III., podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání. Namítal, že jednoznačně v rozporu se zákonem je stanovení 12% úroku z prodlení ode dne 8. 4. 2025. Odkázal na znění ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Tvrdil, že nebyl schopen z důchodu ve výši 12 205 Kč jakýkoliv revolvingový úvěr splácet a žádný úvěr proto neměl být žalovanému ani poskytnut, a to i v případě, že by jiný úvěr nečerpal a nesplácel. Odkázal dále na znění ust. § 278 o. s. ř. o srážkách ze mzdy, na ust. § 1 odst. 1 a § 5 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. o životním minimu a na ust. § 26 zák. č. 117/95 o státní sociální podpoře s tím, že životní minimum osoby činilo 3 130 Kč a normativní náklady na bydlení částku 13 737 Kč. Nezabavitelná částka za poslední 3 měsíce před podepsáním smlouvy o revolvingovém úvěru v září 2023 tak činila 15 461,44 Kč. Nadto v červnu 2023 ukončila dcera žalovaného studium a podle judikatury měla nárok na výživné ještě po dobu letních prázdnin. Dále žalovaný namítal, že žalující strana ani soud vůbec nespočítaly jistotu (míněno patrně jistinu), kterou žalovaný obdržel. V soudním spise se nachází listina, ze které vyplývá, že osobní úvěr byl poskytován od 11. 1. 2022 a k srpnu 2023 činila zbylá neuhrazená část úvěru částku 58 828 Kč. Okresní soud k uvedené částce přičetl příjmy a výdaje od srpna 2023 a vypočetl tzv. jistotu. Správně však měl zohlednit veškeré úhrady z úvěru pro klienta a odečíst veškeré jeho platby na úvěr. Zejména pak není jasné, zda při uvedení výše jistoty v srpnu 2023 nebyly ve prospěch společnosti žalobkyně zohledněny též úroky, smluvní pokuta, náklady upomínek apod., přičemž k důkazu žalovaný navrhl doklad banky, kolik bylo zaplaceno úhrnem žalobkyní na účet žalovaného a kolik celkově žalovaný žalobkyni zaplatil. Namítal rovněž nesprávnost výroku o nákladech řízení, neboť žalobkyně požadovala krátce úhradu celé částky a bezprostředně po rozsudku by měla obdržet jen první splátku. Současně poukázal na skutečnost, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru byl uveden úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, toliko tato částka mohla být žalobkyni přiznána, a v průběhu úvěrového vztahu nebyl žádný důvod, aby žalobkyně původní úvěrový rámec neustále překračovala, protože se majetkové poměry žalovaného nezvyšovaly. U jednání odvolacího soudu pak žalovaný vysvětlil, že pokud tvrdí, že k čerpání žalovaného na danou úvěrovou smlouvu byla připočtena částka 58 828 Kč, vychází z listiny založené ve spise na č. l. 22.

3. Na výzvu odvolacího soudu pak žalovaný ke svým osobním a majetkovým poměrům tvrdil, že až do února 2025 byl invalidní důchodce a invalidní důchod byl jeho jediným příjmem. Od února 2025 do současné doby je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , nejprve na 4 hodiny denně, následně 5 hodin a poté 6 hodin denně, a to s ohledem na jeho zdravotní stav. Čistá mzda žalovaného činila za únor a březen 2025 částku 9 661 Kč měsíčně, za duben 2025 částku 13 689 Kč, za květen 2025 částku 13 829 Kč, za červen 2025 částku 13 854 Kč, za červenec 2025 částku 15 561 Kč, za srpen 2025 částku 16 378 Kč, za září 2025 částku 15 038 Kč, za říjen 2025 částku 14 961 Kč, za listopad 2025 částku 15 356 Kč, za prosinec 2025 částku 14 786 Kč, za leden 2026 částku 15 657 Kč a za únor 2026 částku 17 308 Kč. Dále poukázal na skutečnost, že byl trestně stíhán u Okresního soudu v Bruntále ve věci sp. zn. 2 T 11/2025 pro trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 12. 2025 bylo trestní stíhání žalovaného podmíněně zastaveno. Dále žalovaný uvedl, že zprvu své závazky hradil, a to ještě před zahájením jeho trestní stíhání, protože se dopouštěl trestního jednání vůči svému otci , jméno FO, , který mu svěřil svou druhou platební kartu a takto odhadem připravil svého otce o 150 000 Kč až 200 000 Kč. , jméno FO, toto jednání žalovanému odpustil, trestní oznámení proti němu nepodal a dokonce mu pomáhal s úhradou škod pocházejících z trestné činnosti, přičemž žalovaný spolu s otcem do současné doby zaplatili na úhradu dluhů částku 300 000 Kč s tím, že s výjimkou žalobkyně jsou v podstatě všechny závazky žalovaného již uhrazeny, přičemž žalovanému zbývá zaplatit částka 2 000 Kč za duben 2026 a 800 Kč za květen 2026. Dále uvedl, že není schopen platit žalobkyni více než 1 000 Kč měsíčně a namítal, že podaným odvoláním nemůže být jeho postavení zhoršeno oproti stavu z rozhodnutí okresního soudu. Navíc při navýšení splátek by nemohl hradit dluh vůči svému otci za úhradu pohledávky vůči , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ve výši 200 000 Kč a na úhradu úvěrů u , Anonymizováno, , které žalovaný doplatil částkou 51 952,90 Kč.

4. U jednání odvolacího soudu pak žalovaný na dotaz odvolacího soudu uvedl, že pokud jde o jeho majetkové poměry, pravděpodobně dojde k navýšení jeho nákladů na topení, které okresnímu soudu uváděl v částce 10 000. Tyto nově odhaduje na 60 000 Kč ročně.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Ztotožnila se se závěrem okresního soudu, který přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, a to v návaznosti na výzvu žalobkyně k plnění ze dne 31. 12. 2024, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k úhradě nesplaceného úvěru v délce 14 dnů s tím, že do prodlení se žalovaný dostal počínaje dnem 15. 1. 2025. Žalobkyně v tomto směru odkázala dále na označený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 22 Co 31/2025. Dále poukázala na to, že žalovaný ani jednou splatnost dluhu nerozporoval. K výši poskytnutých peněžních prostředků žalobkyně uvedla, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr, pro který byl ve smlouvě sjednán úvěrový rámec. Pokud tento celý úvěrový rámec vyčerpal, musel nejdříve na smlouvu něco uhradit, aby mohl čerpat dále. Poukázala na výpis čerpání splátek a úhrad, ze které vyplývá, že žalovaný v pravidelných měsíčních splátkách uhradil částku 43 713 Kč. I v tomto směru žalobkyně poukázala, pokud jde o důkazní sílu uvedené listiny, na rozhodovací praxi Krajského soudu v Ostravě i Krajského soudu v Praze. Ze stejné listiny pak vyplývá, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové částce 119 851 Kč, jak specifikovala ve svém doplnění žaloby ze dne 8. 9. 2025. Po odečtení úhrad žalovaného tak výše bezdůvodného obohacení z neplatně sjednaného úvěru činila částku 76 138 Kč. Správným pak žalobkyně shledala rozsudek i ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve stanovení splátek pod ztrátou jejich výhody, což odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností obou stran, přičemž i v tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodovací praxi odvolacích soudů, konkrétně na tam označené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích. K námitkám žalovaného pak žalobkyně u jednání odvolacího soudu uvedla, že neregistruje na úvěrovém účtu žádné čerpání částky 58 000 Kč, úvěr byl poskytnut na základě sjednaného úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč a výše čerpání, kterou žalobkyně v řízení doložila, představuje čerpání toliko za dobu od uzavření úvěrové smlouvy nadále.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen částečně.

7. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 6. 5. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 105 504,02 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 9. 2023 pod č. , Anonymizováno, , na základě níž mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši 103 000 Kč. Ke dni podání žaloby představovala dlužná částka neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 102 193,82 Kč, poplatky za pojištění ve výši 910,20 Kč, náklady na vymáhání pohledávky v částce 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, kapitalizovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 15. 1. 2025 do 7. 4. 2025 částkou 2 878,97 Kč a současně do 7. 4. 2025 kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru částkou 19 810,99 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení příslušenství pohledávky v podobě úroku a úroku z prodlení za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení. Celková kapitalizovaná částka ke dni podání žaloby činila 128 193,98 Kč.

8. Žalovaný namítl neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru s přihlédnutím k ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ, neboť poskytnuté finanční prostředky s přihlédnutím ke své osobní a majetkové situaci nemohl řádně splácet. Uvedl, že žije sám a jeho jediným příjmem v době uzavření smlouvy byl invalidní důchod ve výši 12 000 Kč. Pokud je uveden v žádosti o poskytnutí úvěru příjem ostatních členů domácnosti ve výši 18 500 Kč, pak se tento údaj nezakládal na pravdě. Po odečtení plateb ostatních závazků zůstala žalovanému na pokrytí životních potřeb částka 9 000 Kč měsíčně. Vzhledem k příjmům žalovaného by v případě exekuce nebylo možno provádět žádné srážky z jeho příjmů. Žalovaný navrhl žalobkyni zaplacení částky 20 000 Kč po odečtení plateb uhrazených v letech 2023 a 2024, a to v 10 splátkách, z nichž každá úhrada představuje 1/10 zbývající části jistiny.

9. Okresní soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a po skutkové stránce vzal za prokázané, že dne 28. 9. 2023 byla prostřednictvím elektronických prostředků na dálku mezi účastníky řízení podepsána flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč za úrok ve výši 27,9 % ročně a pojištění schopnosti splácet pak představovalo 8,9 % z minimální splátky úvěru. Vynaložené náklady spojené s upomínáním představovaly 300 Kč měsíčně a smluvní pokuta ve výši 500 Kč byla sjednána pro případ opoždění se zaplacením kterékoliv splátky úvěru. V samotné smlouvě je uvedeno, že žalovaný byl ke dni podání smlouvy důchodcem s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 205 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti dle informace žalovaného činil 18 500 Kč. Výdaje na bydlení byly ze strany žalovaného deklarovány ve výši 3 500 Kč měsíčně, splátky všech ostatních úvěrů ve výši 3 040 Kč měsíčně a ostatní nezbytné výdaje činily 3 000 Kč měsíčně, celkem tedy 9 540 Kč měsíčně. Součástí smlouvy o úvěru byly i úvěrové podmínky platné od 1. 6. 2023. Příjem žalovaného byl ověřen ústřižkem poštovní poukázky o výplatě důchodu za období od 8. 8. 2023 do 7. 9. 2023 ve výši 12 205 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti nebyl žádným způsobem prověřován. Dne 30. 9. 2023 došlo mezi účastníky elektronickými prostředky na dálku k uzavření dodatku k úvěrové smlouvy, na základě níž byl navýšen žalovanému úvěrový rámec na částku 27 000 Kč měsíčně a výše minimální měsíční splátky pak činila 894 Kč. K ověření finanční situace žalovaného k tomuto datu byla předložena pouze fotografie displeje mobilního telefonu s údajem z mobilní banky, z níž vyplývá, že invalidní důchod žalovaného činil za období od 8. 9. 2023 do 7. 10. 2023 částku 12 205 Kč. Jiné skutečnosti ověřovány nebyly. Dne 5. 10. 2023 byl elektronickými prostředky na dálku podepsán další dodatek k úvěrové smlouvě, na základě něhož došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 50 000 Kč s minimální výší měsíční splátky v částce 1 655 Kč. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy o prověření aktuálních majetkových a osobních poměrů žalovaného ke dni podpisu druhého dodatku ke smlouvě. 8. 1. 2024 pak byl podepsán další dodatek k úvěrové smlouvě, kterým došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 103 000 Kč a výše minimální měsíční splátky na částku 3 409 Kč. V ostatním zůstala smlouva o úvěru nezměněna. K prověření aktuální finanční situace žalovaného byl předložen pouze detail z účtu žalovaného, z něhož vyplývalo, že za období od 8. 1. 2024 do 7. 2. 2024 mu byl vyplacen invalidní důchod II. stupně ve výši 12 565 Kč. Žalobkyně v případě vyhodnocení osobních a majetkových poměrů žalovaného vycházela i z příjmu ostatních členů domácnosti, které měly představovat částku 18 300 Kč až 18 693 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy 5 existujících splátkových závazků s celkovou měsíční splátkou ve výši 3 040 Kč s tím, že zbývající částka neuhrazených úvěrů činila 220 680 Kč. Úvěr byl s přihlédnutím k neplacení sjednaných splátek zesplatněn a žalovaný byl přípisem z 31. 12. 2024 vyzván, aby zaplatil dlužnou částku ve 14denní lhůtě. Jelikož žalovaný takto neučinil, dostal se od 15. 1. 2025 do prodlení. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad za období od 29. 9. 2023 do 7. 4. 2025 vzal okresní soud za prokázané, že žalovaný fakticky vyčerpal ze sjednaného úvěrového rámce částku 119 851 Kč a fakticky v daném období uhradil částku 43 713 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku ani částečně neuhradil. Okresní soud rovněž žalovaného vyslechl a z jeho účastnické výpovědi zjistil, že žalovaný skutečně podepsal smlouvu o úvěru včetně jejich dodatků. Uvedl, že v uvedeném období byl hazardním hráčem a byl ochoten udělat cokoliv, aby získal finanční prostředky na hru. V této souvislosti rovněž žalovaný nepravdivě uvedl ve smlouvě o úvěru příjem další osoby v domácnosti ve výši 18 500 Kč, ačkoliv se žádnou osobou v uvedené době domácnost nesdílel. V současné době představuje příjem žalovaného částečný invalidní důchod ve výši 12 800 Kč a příjem z práce v chráněné dílně ve Šternberku částku 10 000 Kč měsíčně čistého. Výdaje žalovaného představují inkaso ve výši 1 100 Kč měsíčně, nákup dřeva na vytápění ve výši 10 000 Kč, vodné a stočné ve výši 2 000 Kč čtvrtletně, doplatky na léky ve výši 100 Kč měsíčně, platba ostatních dluhů 2 000 Kč měsíčně a náklady na dopravu do zaměstnání taktéž ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný požádal, aby v případě, že bude žalobě zcela či zčásti vyhověno, mu byla stanovena lhůta k plnění v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

10. V rámci právního posouzení věci okresní soud dovodil, že posuzovaná smlouva má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ZoSÚ. Dále dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách nebyla ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ ze strany věřitele prověřena v zákonem požadovaném rozsahu. Ke dni uzavření smlouvy o úvěru žalovaný dosahoval příjmu toliko ve výši 12 205 Kč, přičemž jeho výdaje činily 9 540 Kč. Jak vyplynulo z výpovědi samotného žalovaného, pokud tento uvedl příjem ostatních členů domácnosti ve výši 18 500 Kč, pak se tento údaj nezakládal na pravdě. V případě, že by si věřitel tuto informaci ověřil, příp. požadoval po žalovaném doložení dokladů o příjmech ostatních členů domácnosti, pak by musel dospět k závěru, že úvěr v požadované výši nelze poskytnout. Přes to, že byl příjem žalovaného natolik nízký, byly podepsány v období od 30. 9. 2023 do 8. 1. 2024 tři dodatky k úvěrové smlouvě, na základě nichž došlo k postupnému navyšování úvěrového rámce z částky 20 000 Kč na částku 103 000 Kč a k navýšení splátek ze 662 Kč měsíčně na 3 409 Kč měsíčně. Okresní soud poukázal i na to, že žalovaný v době uzavření smlouvy i v období následujícím měl výrazné finanční zatížení v podobě 5 splátkových závazků celkem ve výši 3 040 Kč měsíčně a celkový zůstatek těchto závazků činil 220 680 Kč. Výdaje žalovaného pak nebyly věřitelem žádným způsobem prověřovány, ačkoliv se jeho příjem pohyboval na hranici životního minima. Okresní soud tak dospěl k závěru o neplatnosti posuzované úvěrové smlouvy, ze které žalobkyni ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ náleží toliko neuhrazená jistina úvěru ve výši 76 138 Kč, neboť z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný fakticky vyčerpal částku 119 851 Kč a zaplatil částku 43 713 Kč.

11. Pokud jde o splatnost dlužné úvěrové jistiny, tuto okresní soud odvíjel od výzvy žalobkyně k jejímu zaplacení ze dne 31. 12. 2024, v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta 14 dnů od doručení výzvy. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, dostal se počínaje dnem 15. 1. 2025 do prodlení se zaplacením neuhrazené jistiny úvěru a byl povinen zaplatit žalobkyni vedle jistiny úvěru také úrok z prodlení, který okresní soud kapitalizoval za období požadované žalobkyní, tedy od 15. 1. 2025 do 7. 4. 2025 ve výši 12 % ročně z částky 76 138 Kč částkou 2 077,63 Kč. Tuto částku okresní soud připočetl k neuhrazené jistině úvěru a přiznal žalobkyni částku 78 215,63 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 8. 4. 2025 do zaplacení, neboť žalovaný je nadále v prodlení s úhradou dlužné jistiny úvěru. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrokem II. svého rozsudku pak podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná ze 61 % uplatněného nároku a neúspěšná co do 39 % nároku, právo na náhradu nákladů řízení z 22 % z celkových důvodně vynaložených nákladů řízení ve výši 35 891,10 Kč, což odpovídá částce 7 896 Kč. O lhůtě k plnění pak okresní soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž v případě výroků I. a III. stanovil lhůtu k plnění v pravidelných měsíčních splátkách, po 1 000 Kč měsíčně u nároku z neuhrazeného úvěru a ve výroku III. pak ve splátkách po 300 Kč měsíčně. Okresní soud v tomto směru přihlédl k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, jehož celkový měsíční příjem se pohyboval kolem 22 800 Kč čistého a jeho pravidelné výdaje představovaly částku 10 000 Kč měsíčně. Se stanovenými splátkami ve výroku I. žalobkyně souhlasila s tím, že celkové splátky ve výši 1 300 Kč nemohou zásadním způsobem ovlivnit majetkové a osobní poměry žalovaného, přičemž je nutno respektovat rovněž oprávněné zájmy věřitele na přiměřenou lhůtu k zaplacení jeho pohledávky s tím, že splátky byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.

12. V souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 28. 9. 2023 včetně jejich dodatků ze dne 30. 9. 2023, 5. 10. 2023 a 8. 1. 2024 a spolu s úvěrovými podmínkami platnými od 1. 6. 2023, dále výpisem čerpání splátek a úhrad předloženým žalobkyní. V souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. pak odvolací soud provedl k důkazu výpis z účtu žalovaného u , Anonymizováno, , č. účtu , č. účtu, , za období od 1. 9. 2023 do uzavření účtu dne 21. 3. 2025, jehož existence vyplývala ze spisu již v řízení před okresním soudem a který považoval za nezbytný pro řádné zjištění skutkového stavu věci. Dále odvolací soud na návrh žalovaného provedl k důkazu doklady o jeho osobních a majetkových poměrech, které považoval za přípustné ve smyslu ust. § 205a písm. d) o. s. ř., neboť žalovaný nebyl okresním soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit a prokázat své majetkové poměry za dobu od poskytnutí úvěru do doby rozhodnutí soudu, a to za účelem posouzení jeho schopností a možností z hlediska splatnosti dluhu ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ.

13. Ze zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj odvolací soud zjistil, že invalidní důchod žalovaného v roce 2023 činil 12 205 Kč měsíčně, v roce 2024 částku 12 565 Kč měsíčně, v roce 2025 částku 12 874 Kč měsíčně a od ledna 2026 do současné doby 13 328 Kč měsíčně. Z předložených mzdových listů pak plyne, že žalovaný je od února 2025 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a jeho čistá mzda za měsíce únor a březen 2025 činila 9 661 Kč, v dubnu 2025 částku 13 689 Kč, v květnu 2025 částku 13 829 Kč, v červnu 2025 částku 13 854 Kč, v červenci 2025 částku 15 561 Kč, v srpnu 2025 částku 16 378 Kč, v září 2025 částku 15 038 Kč, v říjnu 2025 částku 14 961 Kč, v listopadu 2025 částku 15 356 Kč, v prosinci 2025 částku 14 786 Kč, v lednu 2026 částku 15 657 Kč a v únoru 2026 částku 17 308 Kč. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 3 ZT 134/2024-6, bylo zjištěno, že proti žalovanému byla podána obžaloba pro podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku pro úvěrové podvody, kterých se měl dopustit ve dnech 13. 4. 2024, 27. 5. 2024 a 16. 6. 2024 v souvislosti se sjednáváním úvěrů se společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , a společností , právnická osoba, , tím, že převzal úvěrové závazky, nepravdivě uvedl, že jeho celkové měsíční splátky úvěrů činí 3 500 Kč měsíčně či 0 Kč, a ačkoliv si byl vědom, že závazky a splátky má výrazně vyšší, přičemž disponoval pouze invalidním důchodem. Zástupce žalovaného v jeho zastoupení komunikoval s právním zástupcem žalobkyně dopisy ze dne 24. 1. 2025 a 19. 2. 2025, v nichž sděloval žalobkyni osobní a majetkové poměry žalovaného i okolnosti týkající se jeho trestního stíhání a vyzýval žalobkyni, aby po něm uplatnila toliko dlužnou jistinu úvěru, a to ve výši 20 000 Kč, přičemž současně žádal, aby žalobkyně řádně doložila úhrady i splátky, které žalovaný na úvěr zaplatil. Z usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 7. 2025, č. j. 8 C 83/2025-44, pak plyne, že žalovaný byl jako zástavní dlužník vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby o soudní prodej zástavy. Ze sdělení , právnická osoba, , ze dne 17. 2. 2024 vyplynulo, že na základě 5 smluv o úvěru uzavřených s touto společností vznikl žalovanému dluh na jistině ve výši 51 952,90 Kč. Z předložených výpisů z katastru nemovitostí plyne, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Jeho otec , jméno FO, je pak vlastníkem pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .

14. Z výpisu z účtu žalovaného u , Anonymizováno, , č. účtu , č. účtu, , za dobu od 1. 9. 2023 do 21. 3. 2025 odvolací soud zjistil, že žalobkyně v období od 29. 9. 2023 do 22. 8. 2024 poukázala pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, na uvedený účet žalovaného platby v celkové výši 119 443 Kč. Současně jsou na uvedeném účtu evidovány úhrady ve prospěch žalobkyně na splacení úvěru žalovaného č. , Anonymizováno, za období od 3. 10. 2023 do 14. 8. 2024 v celkové výši 37 005 Kč. Naopak z výpisu z účtu žalovaného není možno dohledat žalobkyní ve prospěch žalovaného tvrzené úhrady, a to částky 100 Kč dne 16. 8. 2024, částky 3 200 Kč dne 19. 8. 2024 a částky 3 408 Kč dne 20. 8. 2024. Současně žalovaný u jednání odvolacího soudu učinil nesporným, že čerpal úvěr od žalobkyně dne 16. 10. 2023 prostřednictvím platební karty, a to nákupem u , Anonymizováno, částkou 408 Kč.

15. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto jej žalobkyně odvoláním ani nenapadla, proto se jím blíže nezabýval.

16. Předmětem odvolacího přezkumu žalovaný učinil výši svého bezdůvodného obohacení, okresním soudem přiznaného v částce 76 138 Kč a úroku z prodlení z této částky za dobu od 15. 1. 2025 kapitalizovaného do 7. 4. 2025 částkou 2 077,63 Kč a běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 138 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení. V důsledku toho přezkumu odvolacího soudu podléhá okresním soudem stanovená splatnost přisouzené výše bezdůvodného obohacení žalovaného z neplatně sjednané úvěrové smlouvy, kterou okresní soud odvíjel od výzvy k plnění žalobkyně ze dne 31. 12. 2024.

17. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení žalovaného, bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v období od 29. 9. 2023 do 22. 8. 2024 na jeho účet č. , č. účtu, celkem částku 119 443 Kč, částku 408 Kč pak žalovaný vyčerpal platbou kartou v potravinách , Anonymizováno, dne 16. 10. 2023, jak bylo mezi účastníky nesporným. Celkem tak žalovaný od žalobkyně vyčerpal částku 119 851 Kč. Pokud jde o úhrady, tyto žalobkyně tvrdila v částce 43 713 Kč, tj. v částce vyšší, než jaká vyplývá z výpisu z účtu žalovaného č. , Anonymizováno, . Sám žalovaný, jehož tížilo břemeno tvrzení a důkazní k prokázání úhrad na existující dluh z neplatně sjednané úvěrové smlouvy, ničeho v úhrnné výši úhrad konkrétně netvrdil ani nedoložil. Po odečtení prokázané částky čerpání úvěru ve výši 119 851 Kč a po odečtení plateb ze strany žalovaného na uvedený úvěr tvrzených žalobkyní ve výši 43 713 Kč představuje dlužná jistina úvěru, tj. výše bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému z neplatně sjednané smlouvy, částku 76 138 Kč, k níž dospěl rovněž okresní soud.

18. K odvolací námitce žalovaného, resp. jeho zástupce, k otázce výše poskytnutých finančních prostředků dle předmětné úvěrové smlouvy, odůvodněné u jednání odvolacího soudu tak, že žalobkyně začala úvěrový vztah se žalovaným tím, že mu naúčtovala debet ve výši 58 828 Kč, jak se mělo podávat z listiny založené ve spise na č. l. 22, odvolací soud uvádí, že uvedená listina, a to úvěrová zpráva, nijak nesouvisí s čerpáním předmětného úvěru. Listina se váže k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a to ke zkoumání jeho další úvěrové zátěže před podpisem posuzované smlouvy o úvěru. Částka 58 828 Kč se na této listině nenachází. Je v ní uvedena toliko částka 58,828 Kč jako dluh existující na úvěrové smlouvě uzavřené se společností , Anonymizováno, dne 11. 1. 2022, přičemž se jednalo o dluh za měsíc srpen 2023. Posuzovaný úvěr byl poprvé žalovaným čerpán dle výpisu z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , dne 29. 9. 2023 částkou 20 000 Kč, aniž by na počátku úvěru byl žalovanému účtován jakýkoliv debetní zůstatek z předchozích úvěrů sjednaných u žalobkyně či jakékoliv jiné finanční instituce.

19. V případě splatnosti dlužné jistiny neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru poukazuje odvolací soud na speciální právní úpravu obsaženou v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jež má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., podle kterého platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Současně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména pak na rozsudek ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož plyne, že na splatnost dlužné jistiny úvěru není možno aplikovat ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku o splatnosti na výzvu věřitele, nýbrž je tuto nutno splatnost dlužné jistiny určit, nedojde-li k dohodě mezi účastníky, rozhodnutím soudu. V projednávané věci pak k dohodě o splatnosti dluhu mezi účastníky nedošlo, neboť žalobkyně tvrdila, že se dluh z úvěrové smlouvy stal splatným ke dni 15. 1. 2025 na její výzvu k plnění z 31. 12. 2024, žalovaný však v řízení namítal, že žalovanému má být uloženo zaplatit dlužnou jistinu toliko do budoucna, tj. od rozhodnutí soudu nadále.

20. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ se proto odvolací soud zabýval schopností a možností žalovaného hradit dlužnou, shora vypočtenou jistinu neplatně sjednaného úvěru, a to porovnáním jeho zjištěných příjmů a výdajů a dospěl k závěru, že žalovaný nebyl schopen cokoliv na jistinu dluhu zaplatit od poskytnutí úvěru v září 2023 do února 2025, tj. po dobu, kdy jeho jediným příjmem byl invalidní důchod v částce pohybující se od 12 205 Kč v roce 2023 do 12 874 Kč měsíčně v roce 2025. Od února 2025 je však žalovaný zaměstnán s příjmem ve výši od 9 661 Kč měsíčně v měsících únoru až březnu 2025 do částky 17 308 Kč v únoru 2026. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že na dluh z jistiny neplatné úvěrové smlouvy byl žalovaný v období od března 2025, kdy byla žalovanému vyplacena mzda za únor 2025, ze svých měsíčních příjmů, které se pohybovaly od 22 535 Kč po 30 182 Kč, schopen hradit žalobkyni částku 1 000 Kč měsíčně. Ostatně s úhradou dluhu na jistině ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně žalobkyně v řízení rovněž souhlasila, byť uvedené splátky považovala za pariční lhůtu k plnění ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., nikoliv za stanovenou hmotněprávní lhůtu splatnosti dluhu ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ.

21. Splátky určené jako hmotněprávní lhůta splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ pak není možno stanovit „pod ztrátou jejich výhody“, jak navrhovala žalobkyně. Splátky v takovém případě nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu ust. § 160, na které žalovaný spotřebitel ztrácí nárok porušením své platební morálky. Ustanovení § 160 o. s. ř. má zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023).

22. Pokud pak jde o odkaz žalované na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 19 Co 1118/2024-69, v němž se odvolací soud zabýval možností stanovit hmotněprávní splatnost přisouzené dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, a to s kladným závěrem, akcentuje v této věci odvolací soud účel a smysl ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, které stanoví splatnost dlužné jistiny odpovídající možnostem spotřebitele v návaznosti na porušení povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ, tedy i jako sankci pro věřitele za porušení jeho zákonné povinnosti. Toto ustanovení dle názoru odvolacího soudu jednoznačně staví zájmy spotřebitele hradit dluh z neplatné smlouvy podle jeho možností, tedy tak, aby splácením nebylo výrazně ohroženo uspokojení jeho odůvodněných životních potřeb či se nedostal do další dluhové pasti, před zájmy úvěrujícího, který porušil svou zákonnou povinnost, na úhradě dluhu v přiměřené době, např. z hlediska výše dluhu, době jeho vzniku apod. Není proto na místě stanovit možnost ztráty výhody splátek jistiny dluhu, které jsou jako jediné přiměřené možnostem spotřebitele, s ohledem na zájem poskytovatele úvěru, jenž zapříčinil neplatnost úvěrových smluv, a to ani v úmyslu zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností obou smluvních stran. Cílem a smyslem právní úpravy spotřebitelské smlouvy je totiž ochrana zájmů spotřebitele jakožto slabší smluvní strany před finančně silnými profesionály v oblasti poskytování finančních služeb, jejichž zájmy proto z hlediska stanovení splatnosti pohledávek z neplatných smluv ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ není důvod chránit, nadto na úkor spotřebitelů.

23. Pokud pak žalovaný v období, ve kterém již měl dostačující příjem, a to i po zohlednění veškerých jeho životních nákladů, které uváděl a jež se pohybovaly nejvýše do částky 10 000 Kč měsíčně, ničeho na úhradu dluhu žalobkyni nezaplatil, pak se v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. s. ř. dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek dluhu tak, že souhrnná částka těchto splátek činila k datu rozhodování odvolacího soudu při jejich stanovené splatnosti k 25. dni v měsíci částku 13 000 Kč. Z této souhrnné částky tak žalobkyni rovněž náleží úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti každé jednotlivé splátky až do zaplacení.

24. Odvolací soud proto vyhovující výrok I. rozsudku okresního soudu co do částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení z postupně dospívajících splátek za dobu od 26. 3. 2025 do zaplacení změnil tak, že žalovaného zavázal k úhradě této částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. pod písm. a) tohoto rozhodnutí. Současně však s ohledem na současné majetkové a sociální poměry žalovaného v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. povolil žalovanému přisouzenou splatnou částku s příslušenstvím splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a dále až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, neboť tyto splátky již splatného dluhu charakter splátek dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ nemají.

25. Ve vztahu ke zbývajícímu dluhu žalovaného na jistině neplatně sjednaného úvěru odpovídajícího částce 63 138 Kč pak odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku tak, že podle ust. § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ stanovil žalovanému lhůtu k plnění tohoto závazku opět ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a dále až do úplného zaplacení. Úhradu v určených splátkách po 1 000 Kč měsíčně považuje odvolací soud, jak shora uvedeno, odpovídající příjmům a výdajům žalovaného a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům tak, jak byly v řízení zjištěny, a rovněž tak spravedlivému uspořádání práv a povinností smluvních stran. Ač úhrada ve splátkách po 1 000 Kč významně prodlouží dobu úhrady dluhu, je nutno zdůraznit, že ust. § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ stanoví, mimo samotnou povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, také sankci úvěrující za nesplnění povinnosti k prověření úvěruschopnosti spotřebitele vyplývající z § 86 ZoSÚ ve formě povinnosti strpět úhradu jistiny úvěru ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele. Ostatně žalobkyně také s úhradou ve splátkách po 1 000 Kč, jak shora uvedeno, souhlasila.

26. K tomu dále odvolací soud uvádí, že ve smyslu ust. § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze stran neplatně sjednané úvěrové smlouvy dobu splatnosti dlužné jistiny určenou rozhodnutím soudu změnit.

27. Protože, jak vyplývá z výše uvedeného výkladu, dospěl odvolací soud k jinému závěru o splatnosti přisouzené jistiny z neplatně sjednané úvěrové smlouvy, ve zbývající části, tj. v části úroku z prodlení přiznaného výrokem I. rozsudku okresního soudu, nad úrok z prodlení přiznaný odvolacím soudem ve výroku I. a) rozsudku odvolacího soudu, byl výrok I. rozsudku okresního soudu změněn tak, že v této části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

28. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to tak, že žádný z účastníků, z nichž měl v řízení před okresním soudem každý úspěch z ½, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se v řízení včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu domáhala po žalovaném celkem zaplacení částky 155 010,32 Kč, úspěšná byla toliko do částky 77 019,42 Kč, tj. ze 49,68 %, naopak žalovaný byl úspěšný z 50,32 %. Úspěch účastníků v řízení před okresním soudem byl proto téměř shodný a žádnému z nich nenáleží vůči druhé straně právo na náhradu nákladů řízení.

29. Předmětem odvolacího řízení včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí okresního soudu byla částka 87 752,70 Kč. Z ní byla žalobkyně úspěšná co do částky 77 019,42 Kč, tj. z 88 %, žalovaný pak byl úspěšný z 12 %. Po odečtení procesního úspěchu a neúspěchu stran tak procesně úspěšnější žalobkyni v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení ze 76 %. Žalobkyni vznikly náklady celkem ve výši 11 205 Kč sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení u dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu) z tarifní hodnoty předmětu odvolacího řízení, tj. z částky 76 138 Kč, ve výši 2 x 4 180 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 9 260 Kč, ve výši 1 945 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Poměrnému úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení tak odpovídá přisouzená náhrada nákladů řízení v částce 8 516 Kč.

30. Současně v projednávané věci odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by v odvolacím řízení procesně úspěšnější žalobkyni zcela či zčásti právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal. Odvolací řízení vyvolal žalovaný, zastoupen advokátem, který jej jistě poučil o skutečnosti, že v případě neúspěchu v odvolacím řízení ponese náklady tohoto řízení, a to zcela či zčásti. Odvolací soud neshledal ani důvod pro uložení náhrady nákladů odvolacího řízení žalovanému ve splátkách dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť současné příjmy žalovaného přesahující částku 30 000 Kč umožní žalovanému uhradit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že ve výroku I. tohoto rozsudku stanovené splátky již splatného dluhu ve výši 500 Kč a splátky dluhu dosud nesplatného ve výši 1 000 Kč bude žalovaný plnit až od měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, tj. o měsíc později.