15 Co 7/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 132 062,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 10. 2024, č. j. 26 C 120/2024-42,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 47 761 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 650 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 111 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení:a) mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 650 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 111 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku;b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 418 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 47 761 Kč (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 106 550 Kč s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 39 925,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 24 637,69 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 637,69 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 925,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a současně zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku za žalobu částku 1 321 Kč (výrok IV.). V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 85 319,20 Kč s úrokovým příslušenstvím a částky 46 743,60 Kč s úrokovým příslušenstvím. Své nároky odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (jako právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 7. 9. 2021 na částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 36 303 Kč v celkem 78 týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 17 889 Kč. Dne 4. 1. 2022 uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 42 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 53 445 Kč v celkem 21 měsíčních splátkách po 4 545 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 6 350 Kč. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě, přičemž předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti těchto informací. Žalobkyně v řízení uplatněné pohledávky nabyla od své předchůdkyně , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil neplatnost obou smluv o úvěru (které posoudil jako spotřebitelské), a to s ohledem na okolnost, že poskytovatel úvěru nesplnil svou povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud pak dovodil, že žalovaný je povinen ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vrátit žalobkyni rozdíly mezi poskytnutou jistinou úvěru a dosud zaplacenou částkou, tedy u první smlouvy o úvěru se jedná o částku 12 111 Kč (30 000 Kč – 17 889 Kč) a u druhé smlouvy o úvěru o částku 35 650 Kč (42 000 Kč – 6 350 Kč). Dohromady se tak jedná o částku 47 761 Kč, k jejímuž zaplacení okresní soud zavázal žalovaného výrokem I. svého rozsudku. A protože dle okresního soudu teprve soud stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu úvěru, nemůže být žalovaný před rozhodnutím soudu v prodlení, a proto žalobkyni za období před rozhodnutím soudu nenáleží ani nárok na úrok z prodlení. Okresní soud proto žalobu v části přesahující částku 47 761 Kč zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 650 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 12 111 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně namítala, že její nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se jedná o sankci předpokládanou zákonem za prodlení dlužníka se splněním jeho povinnosti zaplatit dluh včas. Okresní soud tedy pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na úrok z prodlení jako nárok vyplývající přímo ze zákona.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně ve výroku II., a to co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 650 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 12 111 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Odvolací soud však má současně za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu i v jeho výroku I., a to ve lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 47 761 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním napadla také závěr okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je co do základu důvodné.

5. Odvolací soud považuje za nutné v prvé uvést, že zcela sdílí veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud pak také sdílí závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ostatně tento závěr pak ve svém odvolání nezpochybnila ani sama žalobkyně.

6. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 47 761 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 47 761 Kč a dále pak nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 650 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 12 111 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

7. Pokud jde o splatnost částky 47 761 Kč, uplatní se dle názoru odvolacího soudu speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v o. z. V daném případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení před okresním soudem zcela pasivní. Ničeho totiž netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Žalovaný tak ani nijak netvrdil, zda a jakým případně způsobem tuto částku použil. Současně se ani nedostavil k jednání soudu, a to jak okresního, tak i odvolacího. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co jí na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli a nikoliv na poskytovateli úvěru. Ten totiž ani logicky nemůže mít žádné informace o možnostech a schopnostech žalovaného jako dlužníka jistinu úvěru vrátit.

8. Žalovanému byla v případě smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 9. 2021 poskytnuta jistina úvěru ke dni uzavření smlouvy, přičemž odvolací soud má za to, že žalovaný zjevně byl schopen tuto jistinu vrátit poskytovateli úvěru již následujícího dne, neboť jakkoliv netvrdil, že by tuto jistinu jakkoliv použil. Žalovanému tak dne 8. 9. 2021 vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru (v tomto případě ve výši 12 111 Kč), a pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné částky povinen platit žalobkyni ode dne následujícího (9. 9. 2021) také úrok z prodlení. Ke dni 9. 9. 2021 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně.

9. Obdobně pak byla žalovanému v případě smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 1. 2022 poskytnuta jistina úvěru ke dni uzavření smlouvy, přičemž odvolací soud má za to, že žalovaný zjevně byl schopen tuto jistinu vrátit poskytovateli úvěru již následujícího dne, neboť jakkoliv netvrdil, že by tuto jistinu jakkoliv použil. Žalovanému tak dne 5. 1. 2022 vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru (v tomto případě ve výši 35 650 Kč), a pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné částky povinen platit žalobkyni ode dne následujícího (6. 1. 2022) také úrok z prodlení. Ke dni 6. 1. 2022 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně.

10. Pokud pak žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 111 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 35 650 Kč, nemohla být žaloba shledána důvodnou v rozsahu úroku z prodlení přesahujícím zákonnou sazbu (co do úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 12 111 Kč a ve výši 3,25 % ročně z částky 35 650 Kč) za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení. Odvolací soud byl přitom dle § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhem žalobkyně ohledně dne, od nějž se domáhala zaplacení úroku z prodlení, a nemohl její žalobní požadavek jakkoliv překročit.

11. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud výrokem I. písm. a) změnil dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a II. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 650 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 12 111 Kč, vše za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení. Ve zbylém napadeném rozsahu pak odvolací soud výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně zcela správný potvrdil.

12. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný byl i po vyhovění žalobě v rozsahu úroků z prodlení v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější než žalobkyně. A protože žalovanému v řízení před okresním soudem podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. V rámci odvolacího řízení byla naopak žalobkyně procesně úspěšnější než žalovaný, neboť žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 77 % (co do úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni rozhodnutí okresního soudu v celkové částce 3 507,39 Kč) a procesně neúspěšná v rozsahu 23 % (co do úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni rozhodnutí okresního soudu v částce 1 043,30 Kč). Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu žalobkyně tak odvolací soud dovodil, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 54 %. Celkové náklady odvolacího řízení sestávají z odměny advokáta za úkon právní služby ve výši 2 460 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za sepis odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu) a za účast u jednání odvolacího soudu dne 13. 2. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), vyměřeno z tarifní hodnoty 33 852,71 Kč jako pětinásobku ročního úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 35 650 Kč a 11,75 % ročně z částky 12 111 Kč dle § 8 odst. 2 věta za středníkem vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“, dále z jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za sepis odvolání, z jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč za účast u jednání odvolacího soudu a z náhrady za 21% DPH z těchto částek ve výši 1 191 Kč. Do odvolacích nákladů žalobkyně je pak dále nutno započítat soudní poplatek ve výši 1 321 Kč. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak činí částku 8 182 Kč, z níž má žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu v rozsahu 54 %, tedy na částku 4 418 Kč. K jejímu zaplacení zavázal odvolací soud žalovaného výrokem III. tohoto rozsudku.

14. Lhůty k plnění pak odvolací soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, neshledal jakéhokoliv důvodu.