26 C 120/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 132 062,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 761 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 106 550 Kč spolu s úrokem z částky 39 925,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 24,12 % ročně a z částky 24 637,69 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 21,39 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 637,69 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 39 925,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby částku 1 321 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 85 319,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 129,76 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 532,21 Kč a s 24,12% úrokem z částky 39 925,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 39 925,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a dále zaplacení částky 46 743,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 801,56 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 784,67 Kč a s 21,39% úrokem z částky 24 637,69 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 24 637,69 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 7. 9. 2021 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 36 303 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 17 889 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 24,12 % ročně. Dne 4. 1. 2022 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 53 445 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 545 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 6 350 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 21,39 % ročně.

3. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 9. 2021 a č. , hodnota, ze dne 4. 1. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 2. 2024, výzvy k plnění ze dne 22. 5. 2024 včetně podacího lístku ze dne 22. 5. 2024, přehledu plateb ze dne 2. 2. 2024 a zákaznických karet ze dne 7. 9. 2021 a ze dne 4. 1. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 9. 2021 mezi , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 36 303 Kč, tj. uhradit celkem 66 303 Kč v 78 týdenních splátkách po 851 Kč (poslední splátka 776 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, žije v nájmu, nemá děti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u , jméno FO, s čistou mzdou 25 485 Kč, další příjem domácnosti činí 32 740 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 4 650 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 4. 1. 2022 mezi , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 53 445 Kč, tj. uhradit celkem 95 445 Kč v 21 měsíčních splátkách po 4 545 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, žije v nájmu, nemá děti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u , jméno FO, s čistou mzdou 30 750 Kč, další příjem domácnosti činí 34 380 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 5 850 Kč, na splátky úvěrů vynakládá 3 744 Kč měsíčně.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 1. 2024 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 20. 2. 2024. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 22. 5. 2024, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 22. 5. 2024.

9. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznické karty obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy.

10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byly vyplaceny ze strany předchůdkyně žalobkyně částky 30 000 Kč a 42 000 Kč. Žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 17 889 Kč a 6 350 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 47 761 Kč, tj. součet rozdílů mezi částkami 30 000 Kč a 17 889 Kč a mezi částkami 42 000 Kč a 6 350 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

12. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 1 321 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 5 283 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 6 604 Kč.