15 Co 74/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 288 157 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 13. 1. 2026, č. j. 130 C 287/2025-46,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do soudem stanovené hmotněprávní splatnosti přisouzené částky 80 668,06 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do částky 15 924 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 668,06 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení,a) co do částky 1 210 Kč zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje,b) co do částky 14 714 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 668,06 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se výroku III. potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na doplatku soudního poplatku z odvolání částku 282 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 668,06 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 57 475,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 015,43 Kč a s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 118 222 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Tento rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Rozsudek napadla pouze částečně, a to ve výroku I., kdy nesouhlasila se soudem stanovenou hmotněprávní splatností přisouzené částky 80 668,06 Kč ve splátkách s tím, že se domáhala doplnění o ztrátu výhody splátek, dále ve výroku II. pouze co do částky 15 924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 668,06 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, a rovněž v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení.

3. Žalobkyně nebrojila proti závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Namítala však, že okresní soud porušil princip rovnosti zbraní, když ze své libovůle nahradil procesní jednání žalované, neboť spotřebitel je dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), oprávněn učinit návrh na stanovení doby přiměřené jeho možnostem k vrácení nesplacené jistiny úvěru, tedy jedná se o dispoziční právo účastníka. Nadto okresní soud při závěru o možnostech a schopnostech žalované ke splacení úvěru vyšel jen z tvrzení žalované, aniž by tato tvrzení byla prokázána, čímž zatížil rozsudek nepřezkoumatelností. Nadto pokud přiznal žalované právo na splátky, měl povinnost stanovit tyto splátky pod ztrátou výhody splátek, což by žalovanou motivovalo k řádnému splácení a žalobkyně by nebyla vystavena opakovanému vymáhání jednotlivých splátek v případě, kdy žalovaná nebude řádně plnit stanovené splátky. Odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 19 Co 1118/2024, v němž tento soud dovodil, že při aplikaci § 87 ZoSÚ je možné stanovit splátky pod ztrátou výhody splátek. Žalované nemělo být plnění ve splátkách vůbec uloženo, případně měla být stanovena i ztráta výhody splátek. Nadto břemeno tvrzení o možnostech a schopnostech žalované vrátit nesplacenou jistinu úvěru nese v plném rozsahu žalovaná, proto měl okresní soud požadovat po žalované, aby své tvrzené majetkové poměry prokázala. Žalobkyně rovněž nesouhlasila však se závěrem okresního soudu, že by absolutně neplatným měl být i ujednaný zajišťovací převod vlastnického práva. Okresní soud opomenul, že zajištění má akcesorickou povahu a zajišťovací převod práva byl sjednán k zajištění veškerých pohledávek, tedy zajišťoval i pohledávku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v nároku na vrácení nesplacené jistiny úvěru. Okresní soud měl tedy při vypořádání bezdůvodného obohacení zohlednit i účelně vynaložené náklady na realizaci zajištění ve výši 15 924 Kč, jak stanoví § 2043 a 2044 o. z., když tyto byly vynaloženy v přímé souvislosti s výkonem zajištění, a měly být tedy žalobkyni okresním soudem přiznány. Bez vynaložení těchto nákladů by nemohla žalobkyně předmět zajištění zpeněžit a ponížit tak dluh žalované o prodejní cenu vozu.

4. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku jako správného. Namítala, že není schopna platit více než 1 000 Kč měsíčně, jak již uváděla před okresním soudem, přičemž své majetkové poměry před okresním soudem tvrdila. Další příjmy nemá, nemůže nikde pracovat, protože celodenně pečuje o postiženého nezletilého syna a žije v bytě se svým bratrem. Dále poté, co byla odvolacím soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. doplnila svá tvrzení a důkazy o svých konkrétních majetkových a výdělkových poměrech od doby uzavření úvěrové smlouvy dosud, přičemž tvrdila, že od října 2023 měla příjem cca 20 000 Kč měsíčně, od ledna 2024 nastoupila pracovní neschopnost a pobírala nemocenskou ve výši cca 16 000 Kč měsíčně, po měsíci a půl opět nastoupila do práce s výdělkem 16 000 Kč měsíčně. Po ukončení pracovního poměru byla chvíli na nemocenské a od července 2025 vyřídila příspěvek na péči o nezletilého postiženého syna, který činí s ohledem na vysoký stupeň jeho postižení 27 000 Kč měsíčně, což je jejich jediný příjem do současnosti, přičemž z něj zajišťuje výživu a náklady na živobytí své i svého syna. Ohledně výdajů tvrdila, že v říjnu 2023 bydlela s přítelem, platili náklady na bydlení na půl, ona mu přispívala 6 000 Kč měsíčně, na jídlo vynakládala cca 4 000 Kč měsíčně, jízdné do práce činilo 1 200 Kč měsíčně (kupón), další náklady na živobytí činily 5 000 Kč měsíčně (oblečení, drogerie a další). Od ledna 2026 má nové bydlení, kdy přispívá bratrovi na nájemné 6 200 Kč měsíčně, náklady na živobytí má 7 000 Kč. Její syn má 6 let, je těžce postižený, má 4. stupeň autismu a potřebuje trvalou péči, kterou o něj zajišťuje celodenně žalovaná, má průkaz ZTP/P. Na pleny pro syna měsíčně vynakládá 1 000 Kč (doplatek), za logopedická cvičení a pomůcky 2 500 Kč měsíčně, za ortopedickou obuv jsou rovněž náklady ve výši 1 000 Kč, potravinové doplňky a rybí tuk pro syna činí náklad 900 Kč. K takto doplněným tvrzením označila a doložila důkazy, a to doklady o SIPO 1/2024 až 2/2024, 8/2024 a 3/2026, potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, pracovní smlouvu ze dne 30. 9. 2022 a její dodatek č. 1, doklad o době dočasné pracovní neschopnosti, oznámení o skončení pracovního poměru, výplatní lístky a evidenční list o výši nájemného a rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči o syna.

5. Odvolání žalobkyně hodnotí odvolací soud jako včasné, přípustné a podané osobou subjektivně legitimovanou.

6. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 210 Kč na nákladech spojených s realizací prodeje, které byly předmětem odvolacího řízení, s odůvodněním, že tuto částku žalobkyně uplatnila omylem ve vyšší výši. Odvolací soud proto postupoval dle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozsudek okresního soudu v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby co do částky 1 210 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, jak ve výroku ad II. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

7. Předmětem odvolacího řízení tak zůstalo odvolání směřující proti výroku I. rozsudku, a to pouze co do hmotněprávní splatnosti pravomocně přisouzeného nároku ve výši 80 668,60 Kč, dále odvolání směřující proti výroku II. co do částky 14 714 Kč (náklady na odebrání a prodej vozu) a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 668,60 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení, a rovněž odvolání proti nákladovém výroku III.

8. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek jen v tomto rozsahu, při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku dle § 219 o. s. ř.

9. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne 24. 7. 2025 se žalobkyně vůči žalované žalobou ve znění doplnění žalobních tvrzení podáním ze dne 25. 9. 2025 a ze dne 5. 11. 2025 a po dispozici s žalobou (vzala žalobu zpět co do částky 150 013 Kč a kapitalizovaného úroku 26 425,57 Kč) domáhala zaplacení částky 138 144 Kč (nesplacená jistina úvěru 118 222, poplatky 2 600 Kč, a to 500 Kč za první upomínku, 600 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za předčasné zesplatnění úvěru, náklady na odebrání vozu 8 470 Kč, náklady na znalecký posudek vozu 7 454 Kč), kapitalizovaného úroku 19 015,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 118 222 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou 19. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytla žalované úvěr za účelem financování vozidla. Žalobkyně uhradila za žalovanou kupní cenu vozidla ve výši 406 998,06 Kč, čímž došlo k čerpání úvěru. Celková výše úvěru však činila 419 208 Kč, neboť součástí úvěru byl i poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 % z výše financované částky úvěru. Žalovaná měla platit 120 měsíčních splátek úvěru ve výši 6 666 Kč, zaplatila celkem 5 splátek v celkové výši 33 330 Kč, ničeho dalšího nehradila, žalobkyně proto pro prodlení se splácením úvěru úvěr předčasně zesplatnila ke dni 19. 5. 2022. Žalobkyně tvrdila, že uzavřená smlouva obsahovala v části 2 smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k zakoupenému vozidlu. Jelikož žalobkyně odstoupila od smlouvy, vzniklo žalobkyni právo na realizaci uspokojení dluhu ze zajištěného vozidla dle části 2, písm. H) smlouvy o úvěru žalobkyně vozidlo prodala a částku 293 000 Kč započetla ve prospěch žalované na ponížení její jistiny úvěru, spolu s platbami žalované na úvěr tak bylo na úvěr celkem zaplaceno 300 986 Kč, jistina úvěru tak činí 118 222 Kč. Za úvěr byl sjednán úrok 14,62 % ročně, žalobkyně se dále domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 19 015,43 Kč za měsíce leden, únor, březen a duben 2025. Dále se domáhala po žalované dlužného pojistného ve výši 1 398 Kč, neboť žalovaná přistoupila k pojištění , Anonymizováno, a měsíční pojistné, které se zavázala hradit, činilo 466 Kč, žalovaná dluží žalobkyni pojistné za měsíce leden až březen 2025, tj. 3*466 Kč, celkem 1 398 Kč. Dále se žalobkyně domáhá poplatků dle sazebníku, a to za první upomínku 500 Kč, za druhou upomínku 600 Kč a za v případě ukončení smlouvy pro prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na poplatek 1 500 Kč. Dále má žalobkyně nárok na částku 8 470 Kč jako náklady spojené se zajištěním a odebráním vozidla dle části D) odst. 2 Sazebníku a na náhradu nákladů spojených se znaleckým posudkem 7 454 Kč, celkem na těchto nákladech 18 524 Kč.

10. Okresní soud usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. 130 C 287/2025-24, zastavil řízení co do částky 150 013 Kč a kapitalizovaného úroku 26 425,57 Kč. Předmětem řízení zůstala částka 138 144 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně od 20. 5. 2025 a úrok 19 015,43 Kč.

11. Žalovaná v obraně proti žalobě u jednání okresního soudu uvedla, že si vozidlo vybrala v prodejně vozů , Anonymizováno, v Ostravě, tam jí nabídli uzavření úvěrové smlouvy, měla doložit jen pracovní smlouvu a poslední tři výplatní pásky, nic dalšího po ní doložit nežádali. Potvrdila uzavření předložené smlouvy o úvěru, vozidlo jí následně odebrali, neví, kde vozidlo nyní je a za kolik bylo prodáno. S ohledem na své poměry, kdy celodenně pečuje o nezletilého postiženého pětiletého syna, jehož otec výživné neplatí, nemá prostředky, aby dluh splácela v částce vyšší než 1 000 Kč měsíčně. Soudkyni předložila mobilní telefon, z něhož soud zjistil, že na její účet připsán příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně a příspěvek na péči o syna ve výši 27 000 Kč měsíčně.

12. Okresní soud po provedení dokazování formulářem pro standardní informace, smlouvou o úvěru, oznámením o odchozí platbě, sazebníkem, odstoupením od smlouvy včetně dokladu o odeslání, tabulkou na čl. 20 a fakturou na čl. 22, výplatními lístky a zprávou o posouzení úvěruschopnosti, dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 18. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, úvěr byl poskytnut ve výši 406 998,06 Kč tak, že dne 27. 10. 2023 zaplatila žalobkyně za žalovanou kupní cenu motorového vozidla. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sto dvaceti měsíčních splátkách po 6 666 Kč, žalovaná zaplatila pouze 5 splátek ve výši 33 330 Kč, žalobkyně pro prodlení se splátkami zaslala žalované dopis ze dne 6. 5. 2025, kterým hodlala odstoupit od smlouvy, a v souladu se zajišťovacím převodem vlastnického práva odebrala žalované motorové vozidlo, které následně prodala za cenu 293 000 Kč, o tuto částku ponížila žalované dluh z úvěrové smlouvy. Žalovaná zbývající dluh žalobkyni neuhradila.

13. Okresní soud po právní stránce posoudil smlouvu jako smlouvu jako smlouvu spotřebitelském úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť tuto žalovaná uzavírala v postavení spotřebitele a žalobkyně v postavení podnikatele. Okresní soud dále dovodil, že na tuto smlouvu je nutno kromě o. z. aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), konkrétně ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ. Dovodil, že žalobkyni tížila zákonná povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované a povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr žalované jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Z listinných důkazů předložených žalobkyní okresní soud neměl za prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet. Poukázal na to, že žalobkyně předložil k důkazu úvěrovou zprávu a výplatní lístky za měsíce srpen a září 2023, z nichž vyplývá, že žalovaná si v těchto měsících vydělala v průměru 20 045 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně u položky výdajů žalované kalkulovala pouze s náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. Ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti nebyly uvedeny žádné doklady, ze kterých by žalobkyně této výdaj ověřovala. Okresní soud uzavřel, že bez ohledu na nereálnou výši výdajů na bydlení se tak žalobkyně pravděpodobně spokojila pouze s tvrzením žalované o výdajích, aniž by tyto prověřila. S tímto korespondovalo i tvrzení žalované, která uvedla, že předložila žalobkyni pouze výplatní lístky a pracovní smlouvu, jiné doklady po ní žalobkyně ani nepožadovala, pouze jí kladla otázky a její odpovědi zaznamenala. Další důkazy žalobkyně nenavrhla ani po poučení soudu podle § 118 odst. 3 o. s. ř. Poté okresní soud uzavřel, že žalobkyně se při poskytnutí úvěru žalované chovala ledabyle a její schopnost úvěr splácet vyhodnotila v rozporu se zásadou zodpovědného úvěrování. Okresní soud z tohoto důvodu posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Dále měl za prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně zaplatila za žalovanou kupní cenu vozidla ve výši 406 998,06 Kč, žalovaná zaplatila žalobkyni 33 330 Kč, její dluh byl dále ponížen o částku 293 000 Kč představující kupní cenu odebraného vozidla, žalovaná tak žalobkyni dluží částku 80 668,06 Kč. Ostatní žalobkyní uplatněné nároky (kapitalizované úroky, poplatky, náklady na odebrání vozu a náklady na znalecký posudek a pojistné) okresní soud zamítl, neboť měly základ v absolutně neplatné smlouvě, a proto na ně nárok žalobkyni ani nevznikl. Okresní soud dovodil, že žalovaná se s částkou nesplacené jistiny úvěru ve výši 80 668 Kč dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na úrok z prodlení z této částky, přičemž odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Hmotněprávní splatnost dosud nesplatné částky 80 668 Kč okresní soud stanovil podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, a podle § 87 odst. 2 ZoSÚ, přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované. Okresní soud ohledně majetkových poměrů vyšel z tvrzení žalované, kterým jak v odůvodnění rozsudku uvedl, „neměl důvod nevěřit“, a na základě nich umožnil žalované, aby dluh ve výši 80 668,06 Kč zaplatila žalobkyni ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. K výši splátek uvedl, že tato výše umožní žalované dluh zaplatit do 6 let a 7 měsíců, tj. dříve, než by žalovaná uhradila neplatně sjednaný úvěr, který se zavázala splatit ve sto dvaceti měsíčních splátkách, tj. za 10 let (tj. až do října 2033). Měsíční splátky považoval okresní soud za výraz spravedlivého uspořádání poměrů mezi žalobkyní a žalovanou.

14. Odvolací soud uvádí, že sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedených důkazů, která jsou zachycena v odstavcích 3, 5, 6, 7 a 8 odůvodnění rozsudku okresního soudu, a pro stručnost na tato odkazuje a činí je podkladem svého rozhodnutí. K možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně, srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod č. 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011.

15. Odvolací soud se nejprve vypořádal s námitkou žalobkyně, že je rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný. Dle závěrů formulovaných odbornou literaturou, a především i judikaturou Nejvyššího soudu, měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu nebyly – podle újmu uplatnění práv odvolatele (srov. v literatuře např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C.H. Beck, 2009, str. 1769, dále srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011).

16. Odvolací soud má za to, že rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelností netrpí, což dokladuje zejména to, že žalobkyně byla schopna formulovat své odvolací důvody. Z rozsudku je zcela zjevné, ze kterých důkazů učinil okresní soud jednotlivá zjištění, jaké přijal závěry skutkové i právní ve vztahu k uplatněným nárokům. Ostatně okresní soud výslovně uvedl, že zamítá veškeré další žalobkyní uplatněné nároky mající základ v absolutně neplatné smlouvě, čímž evidentně vypořádal i nároky na náklady spojené s tvrzeným zajištěním.

17. Odvolací soud sdílí skutkový závěr okresního soudu, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena dne 19. 10. 2023, že čerpaný úvěr činil toliko částku 406 998 Kč, že žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele, naproti tomu žalobkyně v postavení podnikatele. Ostatně tyto skutečnosti žádná ze stran ani nezpochybňovala.

18. Odvolací soud rovněž sdílí právní závěr okresního soudu, že na smlouvu o úvěru je nutno kromě § 2395 o. z. aplikovat i § 86 a § 87 ZoSÚ. Odvolací soud sdílí závěr, že žalobkyně neposoudila řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a poskytla žalované úvěr, i když musela mít za této situace důvodné pochybnosti o její úvěruschopnosti. Žalovaná měla v dané době příjem cca 20 000 Kč měsíčně, přičemž pečovala o nezletilého postiženého syna, přičemž splátka měla činit 6 666 Kč měsíčně. Tedy po úhradě splátky by žalované zbývalo jen 13 334 Kč měsíčně pro 2 osoby na náklady na bydlení, stravu a veškeré další živobytí (doprava, poplatek za telefon, doplatky léků, drogerie, oblečení atd.). Okresní soud tedy zcela správně uzavřel, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti § 86 ZoSÚ absolutně neplatná. Tento závěr ostatně ani žalobkyně v odvolání nenapadala.

19. S ohledem na to, že předmětem odvolání byla napadena hmotněprávní splatnost přisouzené částky 80 668,60 Kč, zabýval se odvolací soud touto otázkou.

20. Dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ ve znění platném a účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění platném a účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Zjištění okamžiku, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje.

24. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit.

25. Pokud žalobkyně namítá, že okresní soud narušil rovnost stran a bez námitky žalované se zabýval touto otázkou, pak tato námitka není důvodná. Žalovaná sama u jednání okresního soudu tvrdila své možnosti a schopnosti ke splácení nároku vzniklého v důsledku absolutní neplatné smlouvy o úvěru, tj. nároku na bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny. Od počátku tvrdila, že není schopna splácet více než 1 000 Kč. Žalobkyně naopak u jednání tvrdila, že tato částka je velmi nízká a s takto vysokými splátkami nesouhlasí. Přičemž odvolací soud podotýká, že nešlo o splátky dle § 160 o.s.ř., tj. nešlo o lhůtu pariční, nýbrž o otázku stanovení hmotněprávní splatnosti dle § 87 ZoSÚ, kterou se soud musí zabývat vždy. Odvolací soud má za to, že břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh ihned splatit, případně jaké jsou možnosti a schopnosti spotřebitele k vrácení nesplacené jistiny, tíží výhradě spotřebitele. Tento názor odvolacího soudu byl shledán v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu správným (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Soud z úřední činnosti ničeho nezjišťoval, naopak byl si vědom toho, že je žalovaná povinna své možnosti a schopnosti tvrdit a rovněž i prokázat, čemuž ostatně nasvědčuje postup okresního soudu při jednání, kdy vyzval žalovanou, aby tyto tvrdila. Žalovaná u jednání okresního soudu sama tvrdila své možnosti a schopnosti a poměry. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že „neměl důvod žalované nevěřit“, když dokazování k této otázce neprováděl s výjimkou nahlédnutí do mobilního telefonu žalované do jejího bankovnictví ohledně výše příspěvku na mobilitu a příspěvku na péči o syna. S tímto postupem odvolací soud nesouzní, když okresní soud měl v tuto chvíli žalovanou poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání svých tvrzení o jejich možnostech a schopnostech dluh uhradit, které vylíčila, kdy takto je povinna tvrdit nejen příjmy, ale také výdaje. Jelikož okresní soud nepoučil žalovanou dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a jelikož odvolací soud není zbaven povinnosti poučování dle § 118a o.s.ř. (přičemž poučení dle § 118a o.s.ř. prolamuje koncentraci řízení), poučil odvolací soud žalovanou, aby svá tvrzení o svých konkrétních možnostech a schopnostech ke splacení dluhu prokázala.

26. V tomto směru provedl odvolací soud dokazování listinami, které žalovaná předložila, přičemž těmito bylo prokázáno, že žalovaná byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2022 jako , Anonymizováno, na dobu určitou do 31. 10. 2023 (pracovní smlouvou), dodatkem č. 1 ze dne 5. 10. 2023 jí byl pracovní poměr prodloužen na dobu určitou do 31. 10. 2024, oznámením zaměstnavatele bylo prokázáno, že žalované po 31. 10. 2024 nebyl pracovní poměr prodloužen. Z výplatních lístků za srpen 2023, říjen a prosinec 2023 plyne, že žalovaná dosahovala příjmu v 8/2023 23 850 Kč, v 10/2023 22 008 Kč, v 11/2023 22 334 Kč, v 12/2023 7 507 Kč (kdy je zřejmé, že byla v pracovní neschopnosti), v 1/2024 2 030 Kč, v 3/2024 7 680 Kč, v 4/2024 0 Kč. Z potvrzení úřadu práce plyne, že žalovaná byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 2. 2025 do 27. 7. 2025, a podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována od 1. 2. 2025 do 30. 6. 2025. Z lístků SIPO za měsíce 1 a 2/2024 plyne, že náklady na bydlení služby s bydlením spojené a telefony činil 12 407 Kč měsíčně, od 8/2024 již 15 258 Kč měsíčně od 3/2026 činí náklady žalované na bydlení služby s bydlením spojené 11 874 Kč měsíčně. Z evidenčního listu platného od 1. 2. 2026 na bratra žalované, s kterým žije v bytě se svým nezletilým postiženým synem, činí nájemné a poplatky za bydlení částku 10 712 Kč. Z rozhodnutí úřadu práce ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná je matkou těžce postiženého syna , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , kterému byl od 3/2025 přiznán měsíční příspěvek na péči 27 000 Kč měsíčně, tento příspěvek umožňuje žalované o syna celodenně pečovat, jiné zaměstnání ani vlastní příjem nemá.

27. Odvolací soud po provedení výše uvedených důkazů prokázáno, že na straně žalované nejsou možnosti ke splácení nesplacené jistiny úvěru ve vyšší výši, než jak ji stanovil okresní soud, tj. ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná tak náležitě prokázala své možnosti a schopnosti ke splácení ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Za dobu minulou nebylo v jejich možnostech a schopnostech platit ničeho, pokud jde o splátky 1 000 Kč, pak ty jednotlivými platbami ve výši 33 300 Kč uhradila, proto se žalovaná nemohla ke dni rozhodnutí soudu dostat do prodlení. Okresní soud nepochybil, pokud zamítl nárok na úrok z prodlení požadovaný žalobkyní od 20. 5. 2025 do zaplacení.

28. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda je možno v případě stanovení hmotněprávní splatnosti dluhu dle § 87 ZoSÚ stanovit i ztrátu výhody splátek, jak požadovala žalobkyně.

29. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud rozhodl, že se přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, neboť úhrada jistiny dluhu ze spotřebitelského úvěru najednou neodpovídá možnostem spotřebitele, pak není možno stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, neboť jistina se splatnou najednou v důsledku nezaplacení některé ze splátek nestane. Splátky v takovém případě nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., na které žalovaný spotřebitel ztrácí nárok porušením své platební morálky. Ust. § 160 o. s. ř. má tedy zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 a § 87 odst. 2 ZoSÚ, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023). Dle názoru odvolacího soudu, aby bylo možno u hmotněprávní splatnosti soudem stanovit ztrátu výhody splátek, musel by to hmotněprávní předpis dovolovat, což jak uvedeno výše, ZoSÚ neumožňuje.

30. Pokud se poměry žalované změní, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

31. Dále se odvolací soud zabýval poslední odvolací námitkou žalobkyně, tj. tím, že okresní soud nepřiznal žalobkyni náklady spojené s prodejem vozidla ve výši 14 714 Kč.

32. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru, jakož i formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, neboť měl za to, že z těchto je možno zjistit i další skutková zjištění, než která z nich zjistil okresní soud.

33. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že v tomto bylo uvedeno, že sjednání úvěru je podmíněno zřízením zajišťovacího převodu právě ve prospěch žalobkyně a povinnost žalované zapsat žalobkyni jako vlastníka vozidla a žalovanou jako provozovatele. Dále bylo ujednáno, že pojištění úvěru není nezbytné k získání úvěru. Ohledně nákladů v případě opožděných plateb bylo uvedeno, že bude účtována náhrada skutečných prokázaných a účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele a přímo spojených s realizací uspokojení ze zajištění, a to za odebrání vozu, za znalecký posudek určující tržní cenu vozu, za přípravu vozu k prodeji, za denní parkovné od odebrání vozu do doby jeho prodeje, za přepravu vozu na místo aukce a účast na aukci.

34. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru odvolací soud nad rámec správných zjištění okresního soudu dále zjistil, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva byla obsažena v části 2 smlouvy o úvěru. V části A bylo ujednáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr na koupi vozidla, žalovaná se stala na základě kupní smlouvy vlastníkem tohoto vozu, přičemž kupní smlouva byla uzavřena samostatně před podpisem smlouvy o úvěru. Dále je ve smlouvě uvedeno, že zajišťovací smlouva nabývá platnosti a účinnosti uzavřením smlouvy o úvěru. Zajišťovací smlouva měla zajišťovat úhradu všech dlužných částek z úvěru, zajišťuje veškeré pohledávky, které žalobkyni vůči žalované vznikly v souvislosti se smlouvou o úvěru, všechny nároky, která žalobkyni vůči žalované vzniknou z důvodu porušení smluvní či zákonné povinnosti, všechny nároky, které vzniknou v důsledku zesplatnění úvěru, nároky které vzniknou v důsledku odstoupení od smlouvy o úvěru nebo zajišťovací smlouvy, nebo nároky, které vzniknou z bezdůvodného obohacení, dále náklady spojené s výkonem zajišťovacího převodu práva, nároky spojené s pojištěním. Zajišťovací smlouva nabývá platnosti i účinnosti okamžikem uzavření úvěrové smlouvy. V části G) bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna vozidlo odebrat, pokud bude žalovaná v prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru po dobu delší než 20 dní. Pokud dojde k předčasnému ukončení smlouvy o úvěru jinak než úhradou dlužných splátek, či dojde okamžité splatnosti jistiny, zavazuje se žalovaná vozidlo odevzdat žalobci sama na vlastní náklady. K realizaci uspokojení dluhu přímým prodejem zboží mohla žalobkyně přistoupit dle článku H) jen ve třech případech, tj. pokud dojde k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, nebo se jistina úvěru stane okamžitě splatnou nebo odstoupí od smlouvy o úvěru žalovaná do 14 dnů od jejího uzavření a neuhradí úrok do 30 dnů.

35. Odvolací soud se s ohledem na napadený výrok II. v rozsahu částky 14 714 Kč, které měly dle tvrzení žalobkyně představovat nezaplacené náklady vzniklé v souvislosti s prodejem vozu na základě realizace zajištění ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, zbýval touto smlouvou. Pro posouzení tohoto nároku bylo nezbytným posoudit, zda byla zajišťovací smlouva platně uzavřena, a zda byly splněny podmínky pro realizaci zajištění, když žalobkyně se domáhá nákladů vzniklých právě při realizaci zajištění.

36. Smlouva o zajišťovacím převodu práva byla uzavřena v části 2) smlouvy o úvěru. Nebyla výsledkem individuálního ujednání mezi stranami, o jehož obsahu by žalovaná mohla jakkoliv vyjednávat. Naopak byla zahrnuta ve formulářové smlouvě připravené předem žalobkyní, jejíž obsah byl předem dán. Ostatně i z listiny Informace o spotřebitelském úvěru (bod 2) plyne, že sjednání úvěru bylo podmíněno sjednáním zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozu. Obě smlouvy, úvěrová i zajišťovací, byly zahrnuty do jedné listiny a ujednány při jednom jednání, z účelu vyjádřeného právě v informacích o spotřebitelském úvěru (podmíněnost smluv) bylo stranám při sjednání zřejmé, že podmínkou vzniku jedné z nich je podmíněn vznik druhé z nich. Odvolací soud má za to, že se jednalo o smlouvy závislé ve smyslu § 1727 o.z., nadto se jednalo o smlouvu adhezní formulářovou dle § 1798 o. z.), jejíž obsah byl předem dán formulářem a ohledně níž nemohla žalovaná jakkoliv vyjednávat (s výjimkou výše ujednaného úvěru a toho, zda přistoupí k pojištění).

37. Při výkladu smluv postupoval odvolací soud v souladu s § 555 a 556 o.z., přičemž významně přihlédl i k adheznosti smlouvy, rovněž aplikoval i § 1812 o.z., dle něhož lze-li obsah smlouvy vyložit různými způsoby, použije se výklad pro spotřebitele příznivější. Za situace, kdy podmíněnost obou smluv vyjádřila sama žalobkyně již v informacích o úvěru, dospěl soud k závěru, že se jednalo o smlouvy závislé.

38. Tato zajišťovací smlouva je smlouvou dle § 2040 a násl. o. z. Zajišťovací smlouva může platně zajišťovat i závazky budoucí, dle ujednání v části 2 bod A) byl jako zajištěný závazek ujednán i nárok na bezdůvodné obohacení. Úvěrová a zajišťovací smlouva byly smlouvy na sobě závislé dle § 1727 o.z., důsledkem čehož je právní následek, že bez platného a účinného vzniku jedné nevznikne druhá a naopak. Totéž se týká zániku, není-li ujednáno jinak. Nevznikla-li platně smlouva o úvěru, jelikož tato byla shledána od samého počátku absolutně neplatnou pro porušení povinnosti ze strany žalobkyně dle § 86 ZoSÚ, pak platně nevznikla ani smlouva zajišťovací. Ostatně i v části 2 bod A bylo obsaženo ujednání, že zajišťovací smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem uzavření úvěrové smlouvy. Nebyla-li úvěrová smlouva platně a účinně uzavřena, nenabyla platnosti a účinnosti ani smlouva zajišťovací. Za této situace nevznikl žalobkyni nárok na náklady, které vynaložila v souvislosti s realizací zajištění, a proto okresní soud nepochybil, pokud žalobu zamítl i co do částky 14 714 Kč.

39. I kdyby se výše uvedený závěr o vzájemně závislých smlouvách neuplatnil, pak žalobkyni i tak nevznikl nárok na uvedené náklady související s realizací zajištění, neboť realizovat uspokojení ze zajištění mohla jen ve třech případech, které sama stanovila v bodě H) zajišťovací smlouvy, přičemž ani jeden z nich nenastal. K realizaci mohla přistoupit jen tehdy, pokud odstoupila od smlouvy, nebo by se stala jistina úvěru předčasně splatnou, nebo by odstoupila od smlouvy žalovaná. Žalobkyně sice učinila úkon odstoupení do smlouvy, avšak ten nemohl vyvolat žádných právních účinků, neboť smlouva o úvěru byla s účinky od samého počátku absolutně neplatná, a proto nelze odstupovat od absolutně neplatné smlouvy. Rovněž nenastal ani druhý případ, tj. že by se stala jistina úvěru předčasně splatnou, či že by od smlouvy odstoupila žalovaná.

40. Odvolací soud proto v napadeném rozsahu rozsudek okresního soudu dle § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správný potvrdil (s výjimkou části, kdy byl rozsudek okresního zrušen a řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní), a to včetně správného výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení.

41. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž procesně úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.

42. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn § 6 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“). Předmětem odvolacího řízení byla jistina ve výši 15 924 Kč a dále příslušenství, a to úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 668,06 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, tj. příslušenství, které však nebylo požadováno z té jistiny, která byla předmětem odvolacího řízení. Za této situace je základem pro výpočet soudního poplatku i cena příslušenství (§ 6 odst. 1 věta druhá ZoSP), a to pětinásobek ceny jeho ročního plnění dle § 6 odst. 3 ZoSP, který činí 48 400,84 Kč. Základ pro výpočet soudního poplatku za podané odvolání tedy tvoří částka 14 741 Kč – jistina, která byla předmětem odvolacího řízení, a příslušenství v kapitalizované výši 48 400,84 Kč, celkem tedy částka 63 114,84 Kč. Dle § 6 odst. 7 ZoSP se základ zaokrouhluje na celé desítky Kč nahoru na částku 63 120 Kč. Soudní poplatek činí 5 %, což odpovídá částce 3 156 Kč. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku za odvolání částku 2 874 Kč, a proto činí doplatek částku 282 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit v souvislosti s rozhodnutím o věci samé výrokem IV. tohoto rozsudku.