15 Co 77/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 101 841,83 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 1. 2025, č. j. 40 C 273/2024-28,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do částky 1 641,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení, mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 641,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění následovně:Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě na doplatku soudního poplatku za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu částku 884 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 7 350 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 509 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 303,53 Kč a úroku ve výši 15,25 % ročně z částky 87 578,95 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.), dále žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 79 595 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 9. 2024 do zaplacení (výrok II.), dále žalobu zamítl ohledně částky 22 246,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 120 803,84 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 504,12 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 87 578,95 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 88 478,95 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 883,95 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení (výrok III.), dále zavázal žalobkyni zaplatit státu na doplatku soudního poplatku za podání žaloby částku 1 553 Kč (výrok IV.) a naposledy zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 8 685 Kč (výrok V.). Žalobkyně v řízení skutkově tvrdila, že společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne 8. 7. 2023 smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem až 90 000 Kč. Ke dni 4. 1. 2024 přistoupila předchůdkyně žalobkyně k předčasnému zesplatnění úvěru, neboť žalovaná neplatila sjednané splátky řádně a včas, přičemž za celou dobu trvání úvěrového vztahu zaplatila částku 10 405 Kč. Dluh vůči žalované byl na žalobkyni postoupen smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 87 578,95 Kč jako neuhrazené jistiny úvěru, částky 900 Kč jako dlužného poplatku, částky 13 362,88 Kč jako úroku splatného do dne zesplatnění, kapitalizovaného úroku za dobu od 5. 1. 2024 do 29. 7. 2024 v částce 15 107,37 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 5. 1. 2024 do 29. 7. 2024 v částce 7 504,12 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši 87 578,95 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 88 478,95 Kč (jistina úvěru a dlužný poplatek) od 30. 7. 2024 do zaplacení. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž s ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby okresní soud v tomto rozsahu zastavil. Okresní soud dovodil po provedeném dokazování ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na okolnost, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované. Okresní soud pak dovodil, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou jistinou úvěru (v částce 90 000 Kč) a dosud zaplacenou částkou (ve výši 10 405 Kč), tedy částku 79 595 Kč. K jejímu zaplacení okresní soud zavázal žalovanou výrokem I. svého rozsudku, a to včetně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 9. 2024 do zaplacení. Při rozhodování o úroku z prodlení vyšel okresní soud z výzvy k zaplacení ve lhůtě do 10 dnů od doručení této výzvy, která byla žalované doručena dne 21. 8. 2024. Ve zbylém rozsahu pak okresní soud žalobu zamítl. Pokud se týče výroku o povinnosti doplatit soudní poplatek za podanou žalobu, pak okresní soud uvedl, že doměřil soudní poplatek v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSoP“). Soudní poplatek pak stanovil částkou 5 093 Kč, přičemž s ohledem na okolnost, že žalobkyně dosud zaplatila pouze částku 3 540 Kč, doměřil jí k zaplacení částku rozdílu výše uvedených částek, tedy sumu 1 553 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu ve výroku III. části, ve které jí nebyl přiznán nárok na částku 1 641,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 9. 2024 do zaplacení. V tomto rozsahu pak žalobkyně navrhovala změnu rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě s tím, že okresní soud nesprávně stanovil částku, kterou žalovaná po dobu existence smluvního vztahu vyčerpala na jistině úvěru. Okresní soud vyšel z nesprávné částky 90 000 Kč, přičemž s ohledem na okolnost, že se jednalo o revolvingový úvěr, byla tato částka vyšší, a to v částce 91 641,94 Kč, jak vyplývá z listiny Tabulka umoření (transakční výpis). Žalovaná pak skutečně zaplatila částku 10 405 Kč, přičemž jejich rozdíl činí částku 81 236,94 Kč. K zaplacení této částky tedy měla být žalovaná zavázána, přičemž pokud ji okresní soud zavázal k zaplacení částky 79 595 Kč, má žalovaná žalobkyni vrátit ještě částku 1 641,94 Kč (včetně úroku z prodlení). Žalobkyně pak rovněž nesouhlasila s výší doplatku soudního poplatku uvedeného ve výroku IV. rozsudku okresního soudu, neboť měla za to, že by měla být zavázána k zaplacení doplatku ve výši 884 Kč. Soudní poplatek totiž měl činit částku 4 424 Kč (z předmětu sporu ve výši 88 478,12 Kč) a žalobkyně dosud zaplatila pouze částku 3 540 Kč.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku III. co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 641,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 9. 2024 do zaplacení a ve výroku IV. Odvolací soud postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Odvolací soud souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Výjimku pak tvoří pouze skutkové zjištění okresního soudu o výši částky, která byla žalovanou vyčerpána po dobu trvání vztahu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 7. 2023 jako jistina úvěru. V tomto smyslu pak odvolací soud dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování (Tabulkou umoření – transakčním výpisem). Skutková zjištění učiněná z tohoto důkazu pak odvolací soud uvádí pro větší přehlednost níže v rámci právního hodnocení věci.

6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně (jako podnikatelka) před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou (jakožto spotřebitelem) nesplnila svou povinnost řádně posoudit její úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. V důsledku toho dovodil okresní soud absolutní neplatnost takové smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. S tímto závěrem odvolací soud plně souhlasí a ani sama žalobkyně jej v odvolání nijak nenapadala. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 ZoSÚ je nutno aplikovat rovněž § 87 odst. 1 věty druhá ZoSÚ, který ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

7. Okresní soud v projednávané věci dovodil, že žalované bylo na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto finanční plnění (jistina úvěru) ve výši 90 000 Kč. Přitom evidentně vycházel z toho, že se jednalo o úvěr s úvěrovým rámcem právě v této výši. Nicméně okresní soud přehlédl, že se jednalo revolvingový úvěr, a tudíž že čerpaná částka mohla tento úvěrový rámec v celkovém součtu přesáhnout. Žalobkyně přitom v průběhu prvostupňového řízení nijak netvrdila, jaká konkrétní částka byla žalované vyplacena v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru. Aby okresní soud postupoval korektně, měl v tomto smyslu vyzvat žalobkyni dle § 118a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně pak tvrzení o výši částky vyplacené žalované uvedla až v rámci svého odvolání, přičemž odvolací soud považuje takové tvrzení za přípustné ve smyslu § 205a písm. d) o. s. ř. Odvolací soud pak zjišťoval výši žalobkyní tvrzené částky, kterou měla žalovaná vyčerpat, tedy částky 91 641,94 Kč. Výši této částky pak bylo možno zjistit z Tabulky umoření, kterou žalobkyně připojila již k samotné žalobě, a v níž jsou uvedeny jednotlivé čerpané částky a taky částky plateb provedených žalovanou. Z výše zmíněné listiny odvolací soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované dne 8. 7. 2023 částku 70 000 Kč, dne 31. 7. 2023 částku 20 000 Kč a dne 4. 9. 2023 částku 1 641,94 Kč. Celkem se tak jednalo o částku 91 641,94 Kč, jak uváděla žalobkyně. Pokud pak žalovaná z této částky dosud vrátila částku 10 405 Kč (jejíž výše nebyla v průběhu odvolacího řízení jakkoliv zpochybněna a také vyplývá z Tabulky umoření), je nutno dovodit, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 81 236,94 Kč jako rozdílu částek 91 641,94 Kč a 10 405 Kč. Pokud tedy okresní soud zavázal žalovanou k vrácení částky žalobkyni ve výši 79 595 Kč, je namístě žalobkyni přiznat dále nárok na zaplacení částky 1 641,94 Kč (jako rozdílu částky 81 236,94 Kč a částky 79 595 Kč). Odvolací soud tak považuje odvolání žalobkyně co do částky 1 641,94 Kč za důvodné.

8. Odvolací soud pak má na rozdíl od okresního soudu za to, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, se uplatní speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit úvěrující (žalobkyni) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaná byla v řízení před okresním soudem zcela pasivní. Ničeho totiž netvrdila (natož aby doložila) o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na její bankovní účet a ocitla se tak v její dispozici. Žalovaná pak ani jakkoliv netvrdila, zda a jakým případně způsobem tuto částku použila. Současně se ani nedostavila k jednání soudu, a to jak okresního, tak i odvolacího. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co jí na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli a nikoliv na poskytovateli úvěru. Odvolací soud pak v této souvislosti považuje za nutné zmínit, že nemá za to, že by bylo možno z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, jakkoliv dovodit, že by věřitel měl nárok na úrok z prodlení z nesplacené jistiny úvěru pouze v případě dohody mezi věřitelem a dlužníkem, či až od okamžiku přiznání jistiny úvěru rozhodnutím soudu.

9. Odvolací soud s ohledem na poskytnutí jistiny úvěru žalované v datech zmíněných v odstavci 7. odůvodnění tohoto rozsudku a zaplacení částky 10 405 Kč dovodil, že žalovaná dosud nesplatila částku 1 641,94 Kč poskytnutou jí dne 4. 9. 2023. Žalovaná pak měla následujícího dne možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdila, že by takovou možnost neměla a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinila, dostala se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalované tak vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 1 641,94 Kč ke dni 5. 9. 2023. A pokud tak neučinila, je vedle samotné dlužné částky povinna platit žalobkyni vždy ode dne následujícího i úrok z prodlení. Ke dni 6. 9. 2023 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 15 % ročně. Pokud žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z této jistiny ve výši 14,75 % ročně, je možno tento nárok žalobkyně na úrok z prodlení považovat za důvodný.

10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku změnil dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku III. co do jistiny v částce 1 641,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni tyto nároky.

11. Odvolací soud pak výrokem II. změnil ve smyslu § 220 o. s. ř. také výrok IV. rozsudku okresního soudu, jímž okresní soud zavázal žalobkyni k doplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní, že soudní poplatek za podání žaloby v této věci dle Položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků (tedy v rozsahu 5 % z předmětu řízení) činí částku 4 424 Kč. Za základ poplatku je totiž nutno považovat částku 88 478,95 Kč jako součet jistiny úvěru ve výši 87 578,95 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč. Ostatní částky uváděné žalobkyní v žalobě v kapitalizované výši již je nutno považovat za příslušenství tohoto předmětu řízení, a to buď v podobě úroku či v podobě úroku z prodlení. Z těchto částek se pak již soudní poplatek ve smyslu § 6 odst. 1 věta druhá ZSoP nevybírá. A jak již bylo uvedeno výše, soudní poplatek v rozsahu 5 % z částky 88 478,95 Kč činí částku 4 424 Kč. A protože žalobkyně dosud na soudním poplatku za podanou žalobu zaplatila částku 3 540 Kč, je nutno dovodit, že doplatek soudního poplatku činí částku 884 Kč. K zaplacení této částky pak odvolací soud zavázal žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku.

12. Současně se změnou meritorní části napadeného rozsudku odvolací soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla po částečné změně rozsudku okresního soudu v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější než žalovaná. Procesní úspěch žalobkyně (při započtení jistiny ve výši 81 236,94 Kč a příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí okresního soudu v celkové výši 4 946,18 Kč) činí celkem částku 86 183,14 Kč, přičemž její procesní neúspěch činí celkem částku 55 321,48 Kč (a to v rozsahu výroku I. rozsudku okresního soudu v částce 10 984,32 Kč kapitalizované ke dni rozhodnutí okresního soudu, neboť řízení bylo zastaveno bez zavinění na straně žalované, a v rozsahu výroku II. po jeho změně odvolacím soudem, tedy co do jistiny ve výši 20 604,89 Kč a příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí okresního soudu v částce 23 732,27 Kč). Je tak možno dovodit, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 61 % a procesně neúspěšná v rozsahu 39 %. Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího procesního úspěchu je možno dospět k závěru, že žalobkyně má vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v rozsahu 22 %. Odvolací soud pak plně souhlasí s výší nákladů řízení vzniklých žalobkyni v průběhu prvostupňového řízení, jak je částkou 33 405 Kč vyčíslil v odůvodnění svého rozsudku okresní soud. Na tuto pasáž odůvodnění pak odvolací soud pro zestručnění plně odkazuje. Z této částky pak má žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu v rozsahu 22 %, tedy na částku 7 350 Kč. K jejímu zaplacení žalobkyni pak odvolací soud zavázal žalovanou výrokem III. tohoto rozsudku.

13. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná a ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vzniklo vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 4 509 Kč sestávající ze soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni za dva úkony právní služby, a to za sepis odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“) a za účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), ve výši 1 000 Kč za každý z těchto úkonů (§ 8 odst. 1 a 2 a § 7 bod 3. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 1 641,94 Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně k výše uvedeným dvěma úkonům právní služby, a to ve výši 450 Kč za každý z nich dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, vznikl mu ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH z celkové částky nákladů 2 900 Kč (s výjimkou soudního poplatku) ve výši 609 Kč. Odvolací soud tak zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni výrokem IV. tohoto rozsudku v částce 4 509 Kč.

14. Lhůty k plnění byly dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoveny v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek neshledal odvolací soud žádného důvodu.