15 CO 78/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 16 985,12 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2022, č. j. 31 C 301/2021-38,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však co do výroku I. co do částky 5 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 660,45 Kč, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno v odvoláním napadeném rozsahu. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné skutkové zjištění, že se žalovaná obohatila pouze o částku 11 559 Kč a nikoliv o částku 18 000 Kč, která byla předmětem smlouvy o zápůjčce. Poukázala na znění smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zejména pak tu její část, v níž se smluvní strany dohodly, že odpovídající částka zápůjčky dle smlouvy bude použita na splácení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi smluvními stranami, které po zohlednění případného snížení nákladů z důvodu předčasného splacení zápůjčky představují souhrnnou částku ve výši 6 441 Kč. Obohacením žalované je proto třeba rozumět celkový finanční prospěch žalované, tedy i ten, který byl použit na úhradu dluhu žalované, přestože tato část nebyla reálně vyplacena na ruku žalované. Nárok žalobkyně na vrácení jistiny zápůjčky tak činí 5 400 Kč jakožto rozdílu částky 18 000 Kč a částky, kterou žalovaná žalobkyni zaplatila, ve výši 12 600 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně, který za dobu od [datum] do [datum] činí 660,45 Kč.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 5 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 660,45 Kč, jakož i v závislém nákladovém výroku II., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 985,12 Kč s úrokovým příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované částku 18 000 Kč, z níž částka 6 441 Kč byla použita na refinancování dříve sjednané smlouvy účastníků [číslo]. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně vedle zapůjčené částky dále 12 918 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 396 Kč, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 4 496 Kč a poplatku za administrativní činnosti ve výši 6 026 Kč. Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 688 Kč. Svou povinnost však porušila, když poslední splátku zaplatila dne [datum], přičemž celkově na úhradu předmětné smlouvy uhradila 12 600 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy o zápůjčce byla postupní smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 11 315,50 Kč, z dlužné části poplatku ve výši 5 669,62 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 4 145,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 488,22 Kč, dále je předmětem řízení úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny úvěru za dobu od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z téže částky a za totožné období.

6. Okresní soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, jejíž aktivní legitimaci ve sporu měl za prokázanou, a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 11 559 Kč. Žalovaná na předmětnou smlouvu o zápůjčce uhradila celkem 12 600 Kč. Současně však okresní soud nevzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Z tohoto důvodu dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro rozpor se zákonem (s ustanovením § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a § 580 odst. 1 o. z.) s tím, že k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce byl povinen přihlížet i bez návrhu ve smyslu ust. § 588 o. z.

7. Nárok uplatněný žalobou pak okresní soud posoudil z hlediska možného vzniku bezdůvodného obohacení žalované ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. a dospěl k negativnímu závěru. Okresní soud nevzal za prokázané, že žalované byla poskytnuta celá zápůjčka ve výši 18 000 Kč, konkrétně nevzal za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 6 441 Kč na refinancování úvěru dle smlouvy [číslo]. U jednání dne [datum] okresní soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o její povinnosti navrhnout k tomuto jejímu tvrzení důkazy. Žalobkyně na toto poučení soudu reagovala podáním ze dne [datum], ve kterém navrhla k prokázání refinancování jiné smlouvy tabulku nadepsanou jako„ [anonymizována dvě slova]“, z níž však okresní soud zjistil toliko to, že je zde vyobrazena smlouva [číslo] z [datum] a je uvedena úhrada k [datum], aniž by bylo zřejmé, v jaké výši. Na základě tohoto závěru pak dovodil nedůvodnost žaloby, neboť byla-li dle neplatné smlouvy o zápůjčce předchůdkyní žalobkyní žalované poskytnuta částka 11 559 Kč, z níž žalovaná uhradila žalobkyni částku 12 600 Kč, žádné bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, resp. její předchůdkyně, nevzniklo. S tímto závěrem pak žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou, a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když nebyly řádně prověřeny zejména její výdaje. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce žalobkyně ničeho nenamítala.

9. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 o. s. ř. z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni, resp. její předchůdkyni, jistinu zápůjčky, a to po zohlednění toho, co žalovaná na předmětnou smlouvu již zaplatila.

10. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její předchůdkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 18 000 Kč, a to co do částky 11 559 Kč formou její výplaty v hotovosti, a co do částky 6 441 Kč formou úhrady na refinancování dříve uzavřeného úvěru účastníků [číslo] Okresní soud správně u jednání dne [datum] poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemeni k prokázání skutečnosti o refinancování úvěru [číslo] dle ujednání ve smlouvě o zápůjčce. K tomuto svému tvrzení žalobkyně navrhla údaje seřazené v tabulce nadepsané„ [anonymizována dvě slova]“, kterou okresní soud provedl k důkazu a z níž však vyplynulo toliko to, že je zde vyobrazena smlouva [číslo] z [datum] a je evidovaná úhrada k [datum], není však uvedeno ničeho dalšího, zejména pak to, v jaké výši byla tato úhrada poskytnuta. Odvolací soud tedy zcela souhlasí se závěrem soudu okresního, že uvedená listina tvrzení žalobkyně o čerpání zápůjčky žalované formou refinancování smlouvy [číslo] co do částky 6 441 Kč neprokazuje.

11. Ač okresní soud po provedení tohoto důkazu opětovně žalobkyni nepoučil o jejím důkazním břemeni k uvedenému tvrzení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., odvolací soud toto jeho procesní pochybení napravil, když žalobkyni uvedené poučení poskytl. Žalobkyně na toto poučení reagovala tak, že již další důkaz k prokázání refinancování úvěru [číslo] formou čerpání z projednávané zápůjčky nemá.

12. Za dané procesní situace je proto závěr okresního soudu o tom, že čerpání zápůjčky co do částky 6 441 Kč nebylo v řízení prokázáno, správný, naopak prokázáno bylo čerpání zápůjčky co do částky 11 559 Kč v hotovosti. Z neplatné smlouvy o úvěru tak v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vznikla žalované povinnost vrátit jistinu zápůjčky v uvedené výši. Poskytla-li žalovaná podle vlastního tvrzení žalobkyně na předmětnou smlouvu o zápůjčce částku 12 560 Kč, je správný také závěr okresního soudu o tom, že žalovaná beze zbytku svou povinnost z neplatné smlouvy o úvěru již splnila a žaloba je v celém rozsahu nedůvodná, a to včetně částky, kterou žalobkyně učinila předmětem odvolacího řízení.

13. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadeném rozsahu jako správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady řízení nevznikly.

14. Také o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť i v odvolacím řízení procesně zcela úspěšné žalované žádné náklady tohoto řízení nevznikly.