31 C 301/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 985,12 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 16 985,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 488,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 145,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11 315,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 315,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 16 985,12 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 15. 6. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 11 Podmínek, žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 918 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 396 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 496 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6 026 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 688 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 18. 9. 2017. Ke dni 15. 1. 2018 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 17 289,91 Kč a dlužný poplatek částku 10 595,21 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 10 900 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 11 315,50 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 27. 4. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 12 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 24. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 24. 6. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 28 385,12 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 28 385,12 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 16 985,12 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 315,50 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 669,62 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 4 145,40 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 488,22 Kč, - úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 315,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 315,50 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4 145,40 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 315,50 Kč od 27. 4. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 24. 6. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 488,22 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 315,50 Kč od 23. 1. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 24. 6. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 25. 11. 2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované. Toto jednání bylo k žádosti žalobce poté, co byl poučen dle § 118a o.s.ř., odročeno na 1. 2. 2022. Žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované a po dokončení dokazovaní a navazujících procesních úkonech ve věci vynesl rozsudek ve znění uvedeném shora.

4. Podáním ze dne 15. 12. 2021 žalobce rozsáhle doplnil svá skutková tvrzení, kdy na tomto místě soud v podrobnostech na toto podání žalobce, které je součástí spisu, pouze odkazuje. Ke zkoumání úvěryschopnosti žalované žalobce opětovně vyjádřil svůj právní názor stran splnění této povinnosti předchůdcem žalobce, odkazoval na zákaznickou kartu, kterou opětovně doložil, akcentoval, že žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě stvrdila přesnost, úplnost a pravdivost veškerých údajů, odkazoval na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2220 – 97 ze dne 31. 7. 2020. Uvedl dále, že žalovaná svým podpisem smlouvy stvrdila, že převzala celou částku 18 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Dále k důkazu označil a doložil„ tabulku refinancování“, ze které je zřejmé refinancování smlouvy [číslo] částkou 6 441 Kč. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Ze zákaznické karty ze dne 15. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaná poskytla o základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Je zde uvedena adresa trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec] – [obec], další kontaktní adresa: [adresa].

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 6. 2017 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 18 000 Kč, z toho částku ve výši 6 441 Kč na refinancování závazků podle smlouvy [číslo] částku 11 559 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 18 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 12 918 Kč, zahrnující úrok ve výši 2 396 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 496 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 026 Kč, tj. celkem 30 918 Kč v 45 týdenních splátkách ve výši 688 Kč, poslední ve výši 646 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa žalované]. Svým podpisem ve smlouvě žalovaná stvrdila převzetí částky ve výši 11 559 Kč v hotovosti.

8. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že jsou evidovány platby ze strany žalované celkem ve výši 12 600 Kč.

9. Z údajů seřazených tabulce - listiny nadepsané„ [anonymizována dvě slova]“, soud zjistil, že je zde zobrazena smlouva [číslo] z 1. 3. 2013, je evidována úhrada k 20. 6. 2017, není zřejmá její výše. Dále je zobrazeny údaje ke smlouvě [číslo] ze dne 15. 6. 2017.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy o zápůjčce žalobci.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalované zaslal na adresu uvedenou ve smlouvě, oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 19. 3. 2020. Tato výzva byla zaslána žalované dne 13. 3. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě.

13. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 – 97 ze dne 31. 7. 2020 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. Důkazní návrh: listinou uznání dluhu ze dne 23. 1. 2018 soud neprováděl a tento zamítl, neboť byl navržen a doložen do spisu žalobcem až u ústního jednání dne 1. 2. 2022, tj. po koncentraci řízení a současně o důkaz, který by nemohl být navržen před koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

22. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

23. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením označil a doložil pouze kartu zákazníka, další důkazy – zejména na ni navazující ověřené dokumenty od žalované nedoložil. Soud poučil žalobce u ústního jednání dne 25. 11. 2021 dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce k této výzvě sice rozsáhle tvrdil skutková tvrzení, která právně hodnotil, doložil k nim opakovaně zákaznickou kartu ze dne 15. 6. 2017, akcentoval, že žalovaná svým podpisem stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů, odkazoval na závěry vyjádření v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 - 97 ze dne 31. 7. 2020, jiné důkazy neoznačil ani nedoložil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že s ohledem na výše uvedené nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 6. 2017, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

25. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 11 559 Kč, žalovaná uhradila částku ve výši 12 600 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019 odeslaným dne 17. 7. 2019 na adresu uvedenou ve smlouvě; v tomto oznámení byla rovněž žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 12. 3. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 19. 3. 2020, kdy toto jí bylo odesláno poštou na stejnou adresu dne 13. 3. 2020.

26. Soud nevzal za prokázáno, že žalované byla poskytnuta v hotovosti celá částka ve výši 18 000 Kč, rovněž nevzal za prokázáno, že byla žalované poskytnuta částka ve výši 6 441 Kč na refinancování úvěru dle smlouvy [číslo]. V tomto směru soud poučil žalobce u ústního jednání dne 25. 11. 2021 dle § 118a o.s.ř. žalobce k tomuto směru podáním ze dne 15. 12. 2021 doplnil, že žalovaná obdržela v hotovosti celou částku sjednané zápůjčky ve výši 18 000 Kč v hotovosti, což stvrdila svým podpisem. K refinancování doložil listinu - údaje seřazených tabulce - nadepsané„ Customer checker“, z níž soud zjistil, že je zde zobrazena smlouva [číslo] z 1. 3. 2013, je evidována úhrada k 20. 6. 2017, není zřejmá výše. Soud tak nevzal za prokázáno poskytnutí částky ve výši 6 441 na refinancování úvěru podle této smlouvy.

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 11 559 Kč, žalovaná uhradila částku 12 600 Kč (což žalobce pouze tvrdil a dokládal tabulkou umoření, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec těchto částek v uvedených obdobích). Soud tedy konstatuje, že žalobce by měl v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované. Již pouhým matematickým srovnáním žalované poskytnuté částky ve výši 11 559 Kč a žalovanou uhrazené částky před podáním žaloby celkem ve výši 12 600 Kč, lze uzavřít, že na straně žalované neexistuje bezdůvodné obohacení, k jehož úhradě by soud mohl žalovanou zavázat. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku, a to co do částky požadované na jistině včetně požadovaného příslušenství – úroku z prodlení a úroku v kapitalizované i běžící podobě, které sdílí osud jistiny.

28. Výrok ad. II tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci zcela procesně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobci požadovat, nevznikly.