15 Co 80/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 74 576 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 1. 2025, č. j. 22 C 197/2024-52,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku II. co do určení hmotněprávní lhůty splatnosti částky 26 576 Kč v tam stanovených splátkách a ve výroku IV., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do kapitalizovaného úroku od 11. 5. 2022 do 23. 3. 2023 ve výši 2 821,86 Kč a co do úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.), zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 26 576 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, přičemž pro případ prodlení se zaplacením každé splátky uložil okresní soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné sazbě (výrok II.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 309,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 173,26 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 424 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 576 Kč od 24. 3. 2023 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni v odstavci II. výroku tohoto rozsudku (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 745 Kč na účet Okresního soudu v Karviné (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým se domáhala toho, aby byl výrok II. okresním soudem přisouzené částky doplněn o ztrátu jejich výhody s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť i jediné splátky, a to i částečně, se stává okamžitě splatným celý zůstatek specifikované dlužné částky včetně příslušenství dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení. Žalobkyně namítala, že s institutem povolení splácet přiznanou částku ve splátkách je nutno zacházet uvážlivě, přičemž bez doplnění výroku o ztrátu výhody splátek by došlo k nepřiměřenému zvýhodnění žalovaného a tím k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 93 Co 575/2014, týkajícího se předpokladů pro aplikaci splátek dle § 160 o. s. ř.

3. Žalovaný se k odvolání, ač písemně vyzván, nevyjádřil.

4. Jak již shora uvedeno, předmětem odvolacího přezkumu nebyla výše přisouzené jistiny úvěru ve výši 26 576 Kč s příslušenstvím, ani výše soudem stanovených splátek, napaden byl výrok II. rozsudku okresního soudu jen v tom směru, že dle žalobkyně by měl být doplněn o ztrátu výhody splátek. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku o lhůtě splatnosti přisouzené jistiny s příslušenstvím ve splátkách, a rovněž závislý nákladový výrok, a dospěl k závěru, že okresní soud nestanovil uvedené splátky ve smyslu ust. § 160 o. s. ř. jako pariční lhůtu, tedy jako splátky již dříve splatného dluhu, ale určil je podle § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), kdy teprve svým rozhodnutím určil novou hmotněprávní splatnost dosud nesplatného přisouzeného dluhu. Odvolací soud při přezkumu postupoval dle ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., kdy vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal, jejich existenci nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 28. 5. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 576 Kč s úrokovým příslušenstvím jako nároků ze smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena. Tvrdila, že žalovaný smlouvu podepsal 27. 10. 2020 a téhož dne došlo k vyplacení úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný neplatil řádně sjednané splátky, zaplatil pouze 23 424 Kč, nejpozději měl žalovaný úvěr splatit 11. 5. 2022, žalovaný dluh nezaplatil ani po předžalobní upomínce.

6. Okresní soud dále provedl v řízení dokazování listinami předloženými žalobkyní, následně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem. Po právní stránce, při závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, dospěl k závěru, že dne 27. 10. 2020 žalovaný a společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , , adresa, , uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Podle této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v době 80 týdnů včetně úroku 8 500 Kč, administrativního poplatku 10 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 28 500 Kč, splátkou 1 173 Kč měsíčně. Okresní soud posoudil smlouvu dle § 2395 a násl. zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uvedl, že na tuto dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro porušení poskytovatele úvěru zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, přičemž žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. K absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl okresní soud i bez návrhu. Následně dovodil, že žalovaný jako spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S odkazem na § 87 odst. 1 ZoSÚ okresní soud dovodil, že nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době hmotně právní splatnosti, která odvisí od jeho možností. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023-133, dovodil, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Okresní soud dovodil, že není v možnostech žalovaného přisouzený dluh nesplacené jistiny zaplatit najednou, a proto hmotněprávní splatnost tohoto dluhu stanovil dle možností žalovaného v měsíčních splátkách po 3 000 Kč dle § 87 odst. 1 o. s. ř., a nikoliv jako pariční lhůtu dle § 160 o. s. ř.

7. Odvolací soud projednal odvolání v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., žalobkyně svou nepřítomnost omluvila a žádala o jednání v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, nedostavil. Žalovaný těsně před zahájením jednání telefonicky žádal o posečkání se zahájením jednání o minimálně půl hodiny, této žádosti nebylo vyhověno.

8. Odvolací soud se proto zaměřil pouze na posouzení otázky, zda okresní soud měl v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanovit žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve stanovených splátkách pod ztrátou jejich výhody.

9. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že se přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stane z hmotně právního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, neboť úhrada jistiny dluhu ze spotřebitelského úvěru najednou neodpovídá možnostem spotřebitele, pak není ani možno stanovit splatnost dlužnou jistinu úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, neboť jistina se splatnou najednou v důsledku nezaplacení některé ze splátek nestane. Splátky v takovém případě nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., na které žalovaný spotřebitel ztrácí nárok porušením své platební morálky. Ust. § 160 o. s. ř. má tedy zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023).

10. Odvolací soud zdůrazňuje, že nebyl oprávněn přezkoumávat závěry okresního soudu o uzavření smlouvy, o její neplatnosti, neboť částka 26 576 Kč a ani hmotněprávní splatnost ve splátkách a výše splátek nebyla výslovně odvolatelem napadena, když ten pouze požadoval doplnit do výroku „ztrátu výhody splátek“, když ve zbytku se rozsudkem okresního soudu souhlasil a proti němu odvoláním nebrojil a tento tedy v tomto rozsahu nabyl právní moci.

11. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud splátky dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pod ztrátou jejich výhody nestanovil, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

12. Současně odvolací soud jako správný potvrdil také výrok okresního soudu o náhradě nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť v odvolacím řízení byl žalovaný plně procesně úspěšný, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.