22 C 197/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 74 576 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku od 11. 5. 2022 do 23. 3. 2023 ve výši 2 821,86 Kč a co do úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 576 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení. A pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 309,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 173,26 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 424 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 576 Kč od 24. 3. 2023 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni v odstavci II. výroku tohoto rozsudku, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 745 Kč na účet Okresního soudu v adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení částky 74 576 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 27. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401218614 se společností právnická osoba, IČ: IČO, adresa, (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit půjčenou částku spolu s poplatky v 80týdenních splátkách po 1 213 Kč. Splátky však žalovaný nesplácel řádně a včas. Dosud žalovaný zaplatil na tento úvěr částku ve výši 23 424 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023.

2. Žalovaný se u jednání vyjádřil ke svým osobním a majetkových poměrům a požádal o možnost splatit dlužnou částku v měsíčních splátkách po 3 000 Kč.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. [§ 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)].

4. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:

5. Žalovaný a společnost právnická osoba, IČ: IČO, adresa, uzavřeli dne 27. 10. 2020, smlouvu na formuláři označeném jako Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1401218614. Podle této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v době 80 týdnů včetně úroku 8 500 Kč, administrativního poplatku 10 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 28 500 Kč, splátkou 1 173 Kč. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že část poskytnuté částky bude použita na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru č. 1401175466 čerpaného v minulosti a po tomto započtení bude v hotovosti při podpisu smlouvy vyplacen rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru ve výši 29 074 Kč. (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1401218614 ze dne 27. 10. 2020).

6. Před uzavřením této smlouvy žalovaný vyplnil formulář, ve kterém uvedl své osobní údaje. A dále uvedl, že má příjmy ve výši 19 500 Kč a měsíční výdaje ve výši 12 850 Kč, když nájemné bylo zohledněno pouze ve výši ½, tj. 4 950 Kč. Dále bylo uvedeno, že údaje byly ověřeny z výpisu ze živnostenského rejstříku, daňového přiznání a nájemní smlouvy. (Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr).

7. Dále bylo zjištěno z výpisu z živnostenského rejstříku z 5. 10. 2015, že žalovaný má živnostenské oprávnění od 5. 10. 2015 na dobu neurčitou. Za rok 2019 podal žalovaný přiznání k dani z příjmů fyzických osob (daňové přiznání za rok 2019). Ze smlouvy o nájmu bytu z 19. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel jako nájemce (výlučný) na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a výše nájemného byla sjednána na 8 954 Kč. Z potvrzení banky pak bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil nájemné v měsíci říjnu 2020 ve výši 9 664 Kč, v červenci 2020 ve výši 11 773 Kč, v září 2020 ve výši 10 554 Kč.

8. Poskytovatel úvěru, jako postupitel, a žalobkyně, jako postupník, spolu uzavřeli smlouvu, podle které postupitel žalobkyni postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, seznam postoupených pohledávek). Poskytovatel úvěru vyrozuměl žalovaného v dopise ze dne 19. 4. 2023 o postoupení pohledávky na žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek).

9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním této žaloby k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne 10. 3. 2023 (předžalobní upomínka ze dne 10. 3. 2023, podací lístek).

10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:

11. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku před podáním žaloby postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno nejpozději doručením žaloby v tomto řízení. [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].

12. Poskytovatel úvěru (úvěrující) se ve smlouvě ze dne 27. 10. 2020 zavázal, že žalovanému (úvěrovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tím uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].

13. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli [§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].

14. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).

15. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného dotazem na žalovaného. Tvrzené příjmy a výdaje byly podloženy doklady o příjmech a výdajích. Z prokazatelných výdajů žalovaného na bydlení však do karty zákazníka, pro účely vyhodnocení příjmů a výdajů, byly náklady na bydlení (nájemné) uvedeny pouze v poloviční výši. Pokud by byly uvedeny správně v plné výši, příjmy a výdaje žalovaného by byly stejné. Žalovanému by tedy po odečtení výdajů nezůstala téměř žádná částka. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. A žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet.

16. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www.nsoud.cz).

19. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“ 20. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).

21. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (50 000 Kč 23 424 Kč) v měsíčních splátkách, neboť spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Žalovaný u jednání sám uvedl, že je v jeho možnostech dlužnou částku splatit v měsíčních splátkách po 3 000 Kč.

22. A pro případ, že žalovaný takto nově stanovené splátky nezaplatí řádně a včas (splatné v budoucnu), přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).

23. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

24. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 984 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 3 729 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 745 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.

25. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro úplnost soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz), tedy úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení kapitalizovaným za období od 24. 3. 2023 do 15. 1. 2025 částkou 10 687,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 424 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení kapitalizovaným za období od 24. 3. 2023 do 15. 1. 2025 částkou 5 006,96 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 576 Kč kapitalizovaným za období od 24. 3. 2023 do 15. 1. 2025 částkou 5 680,71 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.