15 Co 88/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle a zaplacení částky 3 500 Kč, k odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntálu, pobočka v Krnově, ze dne 1. 3. 2024, č. j. 9 C 7/2023-172,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění následovně:Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení částku 139 480 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 31 010 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v katastrálním území , adresa, , a kterou se dále domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 500 Kč (výrok I.) a současně zavázal žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 152 640 Kč (výrok II.). V řízení se žalobce domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v k. ú. , adresa, s jím uváděným obsahem (dále jen „nová dohoda“). Skutkově tvrdil, že mezi účastníky již byla uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví, a to podle geometrických plánů zhotovených , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, (dále jen „původní dohoda“). Po podání návrhu na vklad vlastnického práva podle této původní dohody však bylo katastrálním úřadem sděleno, že vklad nelze povolit, protože není možné rozdělit jeden z pozemků, jelikož se na něm nachází stavba a současně nebyla předložena žádná listina, která by rozdělení této stavby odůvodňovala. V čl. V. odst. 4 původní dohody bylo sjednáno, že pokud by některé její ustanovení bránilo provedení vkladu, zůstanou ostatní ustanovení v nezměněné podobě v platnosti a účastníci sjednají bez zbytečného odkladu úpravu novou, obsahem i účelem co nejbližší úpravě původní tak, aby byla platná. Proto žalobce nechal u , jméno FO, zhotovit nový geometrický plán, ve kterém bylo vypuštěno rozdělení pozemku se stavbou v části, v níž se nachází stavba, čímž byly odstraněny vady vytýkané katastrálním úřadem. Žalobce na základě tohoto nového geometrického plánu nechal zhotovit novou dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, která zcela odpovídá dohodě původní, pouze nedochází k rozdělení pozemku se stavbou, která nadále zůstane v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení. K uzavření této nové dohody vyzval žalobce žalovaného výzvou ze dne 7. 12. 2022, avšak žalovaný tak neučinil. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 1 000 Kč jako poloviny poplatku za nové vkladové řízení a dále částky 2 500 Kč jako poloviny částky zaplacené za vyhotovení nového geometrického plánu , jméno FO, nutného pro uzavření nové dohody.

2. Žalovaný před okresním soudem namítal, že ujednání v původní dohodě týkající se uzavření nové dohody je pouhým prohlášením, ze kterého mu žádný závazek neplyne. Navíc toto ujednání nelze považovat za smlouvu o smlouvě budoucí, neboť v něm není dostatečně specifikován obsah budoucí smlouvy. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že je nutno rozlišovat mezi žalobou na nahrazení projevu vůle a žalobou na určení obsahu smlouvy. Navíc se žalobce sám rozhodl, jak vypořádá spoluvlastnictví v té části, která byla katastrálním úřadem posouzena jako neplatná a nový geometrický plán nechal zpracovat bez vědomí žalovaného. Žalobce v novém znění dohody změnil obsah původní dohody i v částech, které nebyly sporné či jakkoliv problematické z pohledu katastru nemovitostí. Žalovaný by pak byl dohodou ochuzen o částku 350 000 Kč, a to s ohledem na cenu stavebního pozemku, který si ponechá žalobce. Cena dle původní dohody byla stanovena podle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ke dni 19. 2. 2019, novou cenu stanovil znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ke dni 19. 1. 2022. Je tak evidentní, že došlo také ke změně poměrů, která hrubě znevýhodňuje žalovaného. Uzavření dohody mezi účastníky bylo navíc podmíněno uzavřením jiných smluv, jimiž mělo dojít k vypořádání spoluvlastnictví vzniklého po úmrtí otce účastníků (zejména pokud se týče spoluvlastnictví k bytu, v němž žije matka účastníků a dále smluv ohledně movitých věcí - auta, motorky a přívěsného vozíku, převodu zahrádky na sestru účastníků a mělo dojít také k vyřešení otázky přístupové cesty a přístupu ke studni pro tetu účastníků , Anonymizováno, ). Žalovaný souhlasil s částkou vyrovnání ceny pozemků podle původní smlouvy jen proto, že žalobce měl přenechat svůj podíl na matčině bytě matce za 155 000 Kč. Žalobce však den poté, co se dozvěděl o tom, že žalovaný podepsal původní dohodu, navýšil svůj požadavek na cenu podílu na matčině bytě na 300 000 Kč, čímž se stala pro žalovaného ztráta ve výši 350 000 Kč vyplývající z původní dohody neakceptovatelnou. Tím rovněž došlo ke změně poměrů oproti době, kdy bylo uzavřeno předmětné ujednání v původní smlouvě. S ohledem na nedodržení dohody o podmíněnosti všech smluv ze strany žalobce pak žalovaný e-mailovou zprávou ze dne 22. 12. 2022 od původní smlouvy odstoupil. K nákladům na vyhotovení nového geometrického plánu žalovaný uvedl, že neví, proč by je měl žalobci hradit, neboť žalobce nechal geometrický plán vyhotovit bez jeho vědomí. Pokud se týče částky za poplatek za nové vkladové řízení, tak to ještě ani nezapočalo. Žalovaný tak považoval nárok žalobce na zaplacení částky 3 500 Kč za nedůvodný.

3. Žalobce v prvostupňovém řízení zcela popřel podmíněnost původní dohody jakýmkoliv jiným závazkem, přičemž s takovou dohodou by musely projevit souhlas všechny strany. Vzájemnou podmíněnost a závislost závazků nelze zaměňovat se snahou vyřešit postupně či najednou všechny vztahy vyplývající z původního dědického řízení. Žalobce namítal, že některé řešené vztahy se vyřešily zcela bez jeho vědomí, z čehož je jasné, že žalovaný spatřuje podmíněnost pouze tam, kde se mu to hodí.

4. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Dovodil, že obsah ujednání obsaženého v čl. V. odst. 4 původní dohody je naprosto jasný a vyjadřuje vůli směřující k založení povinnosti uzavřít novou dohodu, pokud bude naplněna podmínka jejího nevložení do katastru nemovitostí. Dle okresního soudu se jedná o dostatečně určité určení obsahu budoucí smlouvy, a to tak, že má být shodný s obsahem původní dohody, pouze ustanovení bránící vkladu mají být změněna tak, aby nová úprava byla co nejbližší úpravě původní a zároveň bylo vyhověno požadavkům na vklad do katastru nemovitostí. Okresní soud dovodil, že tímto způsobem byla sjednána smlouva o smlouvě budoucí, a pokud se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného, učinil tak správně. Nicméně další okolnosti bránily vyhovění žalobě. Žalobce se totiž v žalobě domáhal nahrazení projevu vůle nejen ve vztahu k ujednáním, která bránila vkladu do katastru nemovitostí, ale domáhal se i dalších změn. V důsledku toho nebyly dodrženy sjednané podmínky kladené na obsah budoucí smlouvy a není tak možné nahradit souhlas žalovaného s takovou novou smlouvou a žalobě vyhovět.

5. Okresní soud měl dále za prokázáno, že původní dohoda byla smlouvou závislou na smlouvách, kterými chtěli účastníci i další osoby vyřešit vlastnické vztahy vzniklé rozdělením pozůstalosti po otci účastníků. Z těchto smluv byla zcela zásadní smlouva o prodeji podílu žalobce na bytu, ve kterém bydlí matka účastníků. Počáteční vůle všech zúčastněných osob (tedy účastníků, jejich matky a jejich sestry) byla učinit smlouvy na sobě závislými a minimálně žalovaný, jeho matka a jeho sestra na této dohodě setrvali po celou dobu smluvních jednání a nebyly obeznámeni s tím, že by žalobce předtím prezentovaný názor jakkoliv změnil. Zákon přitom nevyžaduje písemné uzavření dohody o závislosti smluv, k provázání smluv může dojít jak ústně, tak i konkludentně. Závislost nemusí být proto ani výslovně formulována, vyžaduje se pouze, aby vyplývala z povahy smluv nebo z účelu známého stranám při uzavření smlouvy. Tím, že žalobce následně neuzavřel z důvodu navýšení svého požadavku na vyrovnací podíl smlouvu o převodu podílu na bytě, došlo ke zrušení také původní dohody, a to v celém rozsahu, včetně včleněné smlouvy o smlouvě budoucí. Také z tohoto důvodu proto nebylo možné žalobě vyhovět.

6. Okresní soud pak neshledal změnu poměrů či okolností v rozdílných cenách nemovitostí, ale v tom, že žalobce odmítl uzavřít již sjednanou závislou smlouvu o bytě, přičemž podle § 1788 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Tak tomu bylo i v tomto případě, a to s ohledem na změnu názoru žalobce na uzavření smlouvy s jeho matkou.

7. Okresní soud pak také dovodil, že i pokud by nedošlo k provázání smluv, ani tak by původní dohoda neobstála, a to ve smyslu § 1793 odst. 1 o. z., s ohledem na hrubý nepoměr poskytnutých plnění, neboť v původní dohodě byly pro vypořádání použity ceny neodpovídající cenám obvyklým v té době. Tím došlo ke zcela zásadnímu znevýhodnění žalovaného, přitom tento nepoměr byl žalobci jistě znám. A protože byl žalovaný původní dohodou hrubě znevýhodněn, měl by právo požadovat její zrušení, což učinil prostřednictvím odstoupení od ní, respektive také žádostí, aby byla zamítnuta žaloba v této věci. Okresní soud tak ze všech výše zmíněných důvodů dovodil nedůvodnost žaloby v části týkající se nahrazení projevu vůle. A protože nárok žalobce na zaplacení částky 3 500 Kč je odvislý od úspěchu žalobce ve věci nahrazení projevů vůle, nebylo možno žalobě vyhovět ani v této části.

8. Proti celému rozsudku si žalobce podal odvolání, v němž navrhoval jeho změnu a vyhovění žalobě v celém rozsahu. V prvé řadě namítal, že okresní soud nesprávně dovodil závislost smlouvy o zrušení a rozdělení spoluvlastnictví uzavřené mezi účastníky na dalších smlouvách. Vzájemná podmíněnost a závislost závazků v právním slova smyslu totiž sjednána nebyla, čemuž navíc odporují i jednání činěná samotným žalovaným. V roce 2012 se sice objevil návrh na vyřešení celého dědictví komplexně, avšak v průběhu let došlo k celé řadě izolovaných převodů podílů na nemovitostech, a to někdy i bez vědomí žalobce (např. převody podílů mezi žalovaným, , jméno FO, a , jméno FO, , či vypořádání bytu dohodou). Je tak zjevné, že ke komplexnímu řešení celého dědictví dojít nemohlo, neboť dílčí úkony již byly zahájeny, což ostatně potvrdil ve své výpovědi i svědek , Anonymizováno, , který uvedl, že původně jakási dohoda o podmíněnosti měla být, ale následně se jednotlivě řešila zahrada, nářadí, byt atd. Při hodnocení existence ujednání o podmíněnosti či závislosti smluv pak nelze ani pominout jednání samotného žalovaného, který proti vkladovému řízení brojil přípisem, v němž však nic nesdělil o podmíněnosti smluv, pouze v něm poukazoval na to, že byl k podpisu dohody donucen. Mezi účastníky pak nebyl ani jednoznačně a nezaměnitelně určen obsah dohody o vzájemné podmíněnosti smluv týkajících se majetku v dědictví a nebyl ani prokazatelně vysloven souhlas s jejím obsahem minimálně ze strany žalobce. Žalovaný pak měl dostatek času se s obsahem původní dohody seznámit, a to i prostřednictvím svého právního zástupce. Jestliže pak žalovaný nechápal význam některých ujednání, nemůže to jít k tíži žalobce. Žalovaný původní dohodu podepsal zcela dobrovolně, nebyl pod nátlakem ani v tíživé situaci a byl mu znám stav dalších záležitostí, jež měly být vyřešeny. I přesto žalovaný nepožadoval, aby obsahem původní dohody bylo ujednání o závislosti této smlouvy na dalších smlouvách. Podmíněnost původní dohody a dalších smluv prosazovala primárně , jméno FO, , nicméně takové jednostranné právní jednání není pro další osoby jakkoliv závazné.

9. Žalobce dále poukázal na absenci písemné formy ujednání o závislosti či podmíněnosti smluv. Z § 560 o. z. totiž vyplývá, že písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší. Přitom požadavek písemné formy není spojen s konkrétním typem právního jednání a musí být dodržen vždy, když následkem právního jednání je vznik, převod, změna nebo zánik věcného práva k nemovité věci. Tudíž také v případě ujednání o závislosti smluv ve smyslu § 1727 o. z., neboť v důsledku neuzavření dalších smluv by mělo dojít k zániku závazku z původní dohody, kterou došlo k převodu nemovitostí. I kdyby tak bylo možno dovodit, že dohoda o podmíněnosti smluv uzavřena byla, nebylo by ji možno považovat za platně uzavřenou, neboť k jejímu uzavření nedošlo v písemné formě.

10. Okresní soud pak pochybil také ve svém závěru, že nová dohoda nesplňuje podmínku obsaženou v čl. V. odst. 4 původní dohody, neboť není zcela shodná s původní dohodou. V tomto ohledu pak nebyl žalobce okresním soudem nijak poučen, přičemž jediné poučení se mu dostalo ohledně formulace čl. V. odst. 4 nové dohody, kterou pak také následně upravil. Okresní soud pak dle žalobce nesprávně vyložil formulaci „zůstanou ostatní ustanovení nezměněně v platnosti“ použitou v čl. V. odst. 4 původní dohody. Platností právního jednání se totiž dle § 580 a násl. o. z. rozumí splnění požadovaných obsahových a formálních náležitostí tak, že toto jednání není neplatné. Předmětné ujednání se bude typicky vztahovat na práva a povinnosti stran vyplývající z původní dohody (např. že se prodávající zavazuje, že do dne předání nemovitosti bude zajišťovat její běžnou údržbu a že na ní nebude provádět žádné stavební úpravy, příp. že je kupující v případě zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí povinen předložit prodávajícímu novou, bezvadnou smlouvu ve lhůtě stanovené ode dne vyrozumění o zamítnutí vkladu). Výše zmíněné ujednání původní dohody tak zcela zjevně směřuje na zachování práv a povinností účastníků podle původní dohody, mj. právě na splnění povinnosti podle navazující části předmětného ujednání, tj. že účastníci sjednají bez zbytečného odkladu úpravu novou, obsahem i účelem co nejbližší úpravě původní tak, aby byla platná. Žalobce pak obšírně popsal, že okresním soudem namítané odlišnosti v ujednáních v původní a nové dohodě mají pouze zajišťovat rovnocennou ochranu smluvních stran a naplnění účelu původní dohody s tím, že vzhledem k absenci některých ujednání bylo třeba některé otázky procesu převodu blíže specifikovat.

11. Žalobce dále poukázal na to, že okresní soud hodnotil důkazy výrazně ve prospěch žalovaného. Okresní soud totiž hodnotil výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, jako nevěrohodnou s tím, že jí neuvěřil v části, v níž uváděl, že o vázanosti smluv nevěděl. Okresní soud však toto tvrzení vytrhl z kontextu, neboť svědek v rámci své výpovědi pouze uvedl, že původně jakási dohoda o podmíněnosti měla být, ale nakonec se jednotlivé nemovitosti řešily zvlášť, přičemž on sám žádnou takovou dohodu nesepisoval. Okresní soud pak měl blíže hodnotit věrohodnost výpovědí svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , které jsou jednak v blízkém vztahu se žalovaným a také jsou na výsledku sporu zainteresovány a se žalobcem mají výrazně negativní vztah. Okresní soud je měl proto vyhodnotit jako účelové. Okresní soud pak postupoval také zcela neadekvátně, pokud v odůvodnění svého rozsudku vyhodnotil obsah výpovědi žalobce tak, že mu byl jistě znám nepoměr mezi vzájemným plněním dle dohody v neprospěch žalovaného, jak mělo dle okresního soudu vyplynout z jeho reakce na otázky soudu v tomto směru, kdy předstíral, že jim nerozumí a nakonec na ně odmítl odpovědět. Žalobce však reagoval na dotazy soudu tak, že na otázku „Proč jste během jednoho dne poté, co Váš bratr podepsal smlouvu o , adresa, , se rozhodl, že už za ten byt nechcete 150 000 Kč ale 300 000 Kč?“ odpověděl, že neví a neumí na to odpovědět, musel by se podívat do těch záznamů, neumí na to nebo nechce odpovědět. Nebo jestli mu soud umožní po položené otázce se podívat.“. Okresní soud tak zcela nevhodně dovozuje závěry o věrohodnosti výpovědi žalobce podle jeho schopnosti vzpomenout si na detaily události, které se odehrály 3 roky zpětně.

12. Proti nákladovému výroku II. výše uvedeného rozsudku si podal odvolání také žalovaný, který navrhoval, aby mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 177 640 Kč. Žalovaný se ztotožnil s částkou přiznanou mu okresním soudem, nicméně má za to, že mu dále měla být přiznána částka 25 000 Kč, kterou zaplatil za vypracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný dále k odvolání žalobce uvedl, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu v jeho meritorním výroku s tím, že podmíněnost smluv byla sjednána a v řízení prokázána výpověďmi svědků, jakož i vzájemnou e-mailovou komunikací, v níž se o ní zmiňuje i samotný žalobce (e-mailová zpráva žalobce ze dne 4. 8. 2022). Podmíněnost smluv pak ve své e-mailové zprávě ze dne 20. 1. 2022 adresované žalobci uvádí také , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný pak podepsal původní dohodu s tím, že očekával aplikaci dohodnuté podmíněnosti smluv. Je pak zcela nepodstatné, kdo byl strůjcem dohody o podmíněnosti smluv (zda , jméno FO, či kdokoliv jiný), klíčové je pouze to, že se na ní všichni dohodli.

13. Podle žalovaného pak samotná dohoda o podmíněnosti smluv nemusí být písemná, neboť se jí nezřizují, nepřevádí, nemění ani nezrušují věcná práva k nemovité věci dle § 560 o. z. Taková dohoda má za následek pouze vznik jiné písemné smlouvy, na základě které se zřídí věcná práva k nemovité věci, popř. se tato převedou, změní či zruší, která pak již písemnou formu má. Dohoda o podmíněnosti smluv tak mohla být uzavřena také v ústní formě.

14. Námitka žalobce, že měl být poučen soudem o podobě petitu v návaznosti na odlišnost obsahu původní a nové dohody, je zcela nedůvodná, neboť soud nemůže radit účastníku řízení z hmotněprávního pohledu, neboť by tím nepřípustně porušil rovnost účastníků v řízení. Žalobce rovněž učinil nesprávný výklad čl. V. odst. 4 původní dohody, neboť tak učinil pouze podle svých potřeb, aniž by se smluvní strany na takovém výkladu shodly. Podle ujednání neměla být měněna ta smluvní ujednání, která nemusela být měněna, což však žalobce nedodržel a změnil i ta smluvní ujednání, která nemusel.

15. Okresní soud pak nijak nepochybil ani při posouzení věrohodnosti svědků. Pokud se týče výpovědi svědka , Anonymizováno, , pak tu posoudil okresní soud zcela správně, přičemž současně poukázal na to, že vypovídal zmateně, překrouceně, mlžil, místy si protiřečil a z části byla jeho výpověď vyvrácena jeho vlastní emailovou komunikací. Rovněž účastníci a , jméno FO, ve svých e-mailových zprávách adresovaných , tituly před jménem, , jméno FO, zmiňují podmíněnost a komplexnost po celou dobu komunikace. Nadto svědek , tituly před jménem, , jméno FO, doporučoval žalovanému v době podpisu původní dohody, aby si zajistil placenou službu pro sledování změn údajů v katastru nemovitostí, aby věděl, zda se něco s předmětnými nemovitostmi neděje. Je pak otázkou, proč by tak měl žalovaný činit, pokud by mělo dojít ihned ke kladu původní dohody do katastru nemovitostí? Bylo to proto, že si svědek , tituly před jménem, , jméno FO, měl ponechat podepsanou a uzavřenou původní dohodu ze dne 19. 1. 2022 ve svém držení do doby, než se uzavřou ostatní podmíněné smlouvy.

16. Žalovaný pak souhlasil i s rozhodnutím okresního soudu ohledně částky 3 500 Kč. S vypracováním geometrického plánu pro rozdělení pozemků zhotoveným , jméno FO, žalovaný nijak nesouhlasil, a tento geometrický plán byl vypracován bez jeho vědomí. Proto by měl žalobce náklady na tento znalecký posudek nést sám. Pokud se týče částky 1 000 Kč jako poloviny správního poplatku za nové vkladové řízení u katastrálního úřadu, pak žalovaný poukázal na skutečnost, že toto řízení dosud ani nezapočalo a možná ani neproběhne. A pokud žalobce nevynaloží náklad na úhradu poplatku, nemusí za něj platit ani žalovaný.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, neboť takto byl odvoláními žalobkyně i žalovaného odvolacímu přezkumu otevřen, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné a naopak odvolání žalovaného nelze důvodnost odepřít.

18. Odvolací soud předesílá, že souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jednotlivých důkazů, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat.

19. Z hlediska právního hodnocení považuje odvolací soud za nutné v prvé řadě zmínit, že souhlasí se závěrem okresního soudu, že ujednání obsažené v čl. V. odst. 4 původní dohody není pouhým nezávazným prohlášením smluvních stran, ale je nutno jej považovat za smlouvu o smlouvě budoucí ve smyslu § 1785 a násl. o. z. Je v ní totiž zcela jasně vyjádřen závazek smluvních stran uzavřít v budoucnu (při splnění tam uvedených podmínek v podobě nevložení původní dohody do katastru nemovitostí) dohodu novou. Odvolací soud však již nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že není možno žalobě vyhovět proto, že nová dohoda nesplňuje požadavek, aby v ní byla upravena pouze ta ujednání, která bránila vkladu původní dohody do katastru nemovitostí.

20. Odvolací soud má totiž za to, že dle úpravy obsažené v § 1785 a násl. o. z. platí, že si strany mohou sjednat obsah budoucí smlouvy buď doslovně a pak dochází k uzavření již předem dohodnutého obsahu smlouvy. Nebo si smluví strany sjednají ve smlouvě o smlouvě budoucí obsah budoucí smlouvy pouze obecným způsobem, a potom obsah této budoucí smlouvy určuje dle § 1787 odst. 2 o. z. soud, a to dle pravidel uvedených v tomto ustanovení. Tedy zejména podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat, přičemž přihlíží také k návrhům smluvních stran a k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly v budoucí smlouvě uspořádány poctivě. Z toho lze dle odvolacího soudu jednoznačně dovodit, že petit žaloby není v případě žaloby na určení obsahu budoucí smlouvy pro soud nijak závazný a soud může rozhodnout i jinak, než jak se účastníci domáhají (v tomto ohledu viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018, a ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2021). V tomto ohledu pak není ani jakkoliv rozhodující, zda se žalobce v žalobě domáhá výslovně určení obsahu budoucí smlouvy na základě smlouvy o smlouvě budoucí, či zda se domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného takovou budoucí smlouvu uzavřít. V obou případech totiž žalobce zjevně směřuje k témuž cíli, a to k uzavření budoucí smlouvy.

21. Proto okresnímu soudu nic nebránilo v tom, aby rozhodl jen o těch ujednáních nové dohody (jakožto budoucí smlouvy), která bránila jejímu zápisu do katastru nemovitostí, a to i za situace, kdy se žalobce v žalobě domáhal uzavření nové dohody i ohledně práv a povinností, jejichž zápisu do katastru nemovitostí nic nebránilo. Odvolací soud tak uzavírá, že ani žaloba koncipovaná žalobcem v jím podané podobě nebránila tomu, aby o ní okresní soud meritorně rozhodl.

22. Dále již odvolací soud plně souhlasí se závěry okresního soudu, a to zejména v tom, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že se v případě původní dohody a dalších smluv, jimiž mělo dojít k vypořádání spoluvlastnictví účastníků řízení, jejich matky a jejich sestry (zejména pokud se týče spoluvlastnictví k bytu, v němž žije matka účastníků a dále ohledně movitých věcí) jednalo o vzájemně podmíněné smlouvy. Podmíněnost má odvolací soud ve shodě s okresním soudem za prokázánu zejména na základě výpovědí matky a sestry účastníků řízení, žalovaného, a také na základě e-mailové komunikace mezi účastníky, jejich matkou a , tituly před jménem, , jméno FO, . V tomto ohledu je možno plně odkázat na příslušné pasáže rozsudku okresního soudu. Ten pak závěry o nevěrohodnosti výpovědi svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, a žalobce nevystavěl pouze na tom, že si nebyli schopni na danou skutečnost vzpomenout, či že by část jejich výpovědi vytrhl z kontextu (jak ve svém odvolání zmiňoval žalobce). Okresní soud totiž učinil závěry o nevěrohodnosti jejich výpovědí zejména na tom, že jsou zcela zjevně v rozporu s e-mailovou korespondencí, kterou v průběhu času zasílali. K další odvolací námitce žalobce pak považuje odvolací soud za nutné uvést, že blízký příbuzenský vztah účastníka řízení a svědka sám o sobě nic nevypovídá o věrohodnosti výpovědi takového svědka, pokud je navíc tato výpověď v souladu s ostatními provedenými důkazy. Pouze na základě příbuzenského vztahu svědka k účastníkovi řízení tak nelze činit jakýkoliv závěr o věrohodnosti jeho výpovědi. Odvolací soud tak nepovažuje posouzení věrohodnosti jednotlivých svědků okresním soudem za jakkoliv problematické a plně se s ním ztotožňuje.

23. Za rozpornou se závěrem okresního soudu o existenci podmíněnosti smluv týkajících se vypořádání spoluvlastnictví vzniklého rozdělením pozůstalosti po otci účastníků řízení pak odvolací soud nepovažuje ani skutečnost, že již dříve došlo k vypořádání části takového spoluvlastnictví. Okolnost, že v předchozím období případně nebyla při uzavírání smluv týkajících se vypořádání spoluvlastnictví respektována podmíněnost takové smlouvy vypořádáním veškerého spoluvlastnictví, nemá pro účely tohoto řízení jakoukoliv vypovídací hodnotu. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že minimálně v lednu 2022 (viz e-mailová zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, žalobci ze dne 20. 1. 2022) byl žalobce vyrozuměn o zájmu žalovaného na podmíněnosti uzavření původní dohody na uzavření smluv o vypořádání spoluvlastnictví ohledně bytu obývaného matkou účastníků, auta, přívěsného vozíku atd. Žalobce tak byl při uzavření původní smlouvy minimálně srozuměn s takovým (i nadále existujícím) zájmem žalovaného, na což by nemohla mít jakýkoliv vliv ani případná skutečnost, že snad předtím mohly být uzavřeny smlouvy, které by takovou podmínkou vázány nebyly.

24. V této souvislosti pak odvolací soud souhlasí s okresním soudem také v tom, že podmíněnost smluv nemusí být sjednána jako konkrétní smluvní ujednání (tedy jako ujednání obsažené v písemné smlouvě), a to ani v případě, že se jedná o smlouvy, u nichž je požadována písemnost ve smyslu § 560 o. z. Podmíněnost a závislost smluv totiž může vyplynout nejen z konkrétního smluvního ujednání, ale také z povahy a účelu uzavíraných smluv a postačí, pokud je takový účel sdělen druhé smluvní straně během jednání o uzavření smluv. Z dokazování provedeného okresním soudem pak vyplynulo, že minimálně žalovaný, jeho matka (, jméno FO, ) a jeho sestra (, jméno FO, ) měli zcela jasně a určitě zájem na uzavření všech smluv týkajících se vypořádání spoluvlastnictví vzniklého rozdělením pozůstalosti po otci účastníků řízení najednou a neměli by zájem na uzavření jen některé z nich samostatně. O tomto jejich zájmu pak žalobce minimálně věděl a byl s ním srozuměn (jak vyplynulo z e-mailové korespondence popsané okresním soudem v odůvodnění jeho rozsudku). S ohledem na tyto skutečnosti pak odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani další odvolací námitku žalobce, že žalovaný nijak nepožadoval vtělení svého požadavku na podmíněnost smluv do ujednání původní smlouvy. Jak již bylo uvedeno výše, samotný požadavek na podmíněnost smluv nemusí být součástí smluvního ujednání, nýbrž postačí, pokud je tato podmíněnost smluvním stranám zřejmá. V takovém případě pak není potřeba, aby ujednání o podmíněnosti smluv bylo součástí jejich textu. Tedy stejně, jako tomu bylo v tomto konkrétním případě.

25. Pokud tedy došlo k uzavření pouze původní dohody (jako smlouvy o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem v , adresa, ), ale již nikoliv k uzavření smluv o vypořádání spoluvlastnictví k bytu obývaném matkou účastníků a k movitým věcem (automobilu, přívěsnému vozíku), na jejichž uzavření byl vázán vznik původní dohody mezi účastníky, je nutno v souladu s § 1727 věta druhá o. z. dovodit, že tato původní dohoda uzavřená mezi účastníky ani nevznikla. Nebyla totiž splněna základní podmínka pro její vznik. Tím pak logicky ani nevznikla smlouva o smlouvě budoucí, která byla obsažena v čl. V. odst. 4 původní dohody. Proto zde není základní podklad pro žalobní nárok žalobce směřující k určení obsahu budoucí smlouvy, jelikož neexistuje smluvní ujednání v podobě smlouvy o smlouvě budoucí.

26. Současně je pak možno dovodit, že i kdyby nebylo možno dospět k závěru o podmíněnosti smluv a bylo by tak možno dovodit existenci smlouvy o smlouvě budoucí (v podobě čl. V. odst. 4 původní smlouvy), pak ani tehdy by nebylo možno žalobě vyhovět. Dle odvolacího soudu totiž došlo k takové změně okolností, za nichž byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, která neuzavření budoucí smlouvy odůvodňuje ve smyslu § 1788 odst. 2 o. z. Tuto změnu okolností pak odvolací soud spatřuje v tom, že původně byla smlouva o smlouvě budoucí uzavírána s tím, že dojde k uzavření všech smluv o vypořádání zbylé části spoluvlastnictví vzniklého rozdělením pozůstalosti po otci účastníků. K tomu však následně nedošlo, neboť nebyla uzavřena smlouva o vypořádání spoluvlastnictví k bytu, v němž žije matka účastníků. Došlo tak k zásadní změně podmínek, za nichž žalovaný původní dohodu (obsahující smlouvu o smlouvě budoucí) uzavíral. Ani z tohoto důvodu by tak nebylo možno považovat žalobu žalobce za důvodnou, neboť tím ve smyslu § 1788 odst. 2 o. z. zanikla povinnost žalovaného budoucí smlouvu uzavřít.

27. S ohledem na výše uvedené skutečnosti vedoucí k závěru o nedůvodnosti žaloby pak odvolací soud již nepovažoval za nutné zabývat se posouzením otázky, zda vznikl hrubý nepoměr v plnění a zda je tedy namístě aplikovat § 1793 o. z. Posouzení této otázky by totiž nemohlo přinést jakékoliv jiné rozhodnutí o věci samé.

28. Odvolací soud pak zcela souhlasí i s rozhodnutím okresního soudu ohledně částky 3 500 Kč. S ohledem na zamítnutí žaloby týkající se určení obsahu budoucí smlouvy nelze považovat za důvodný nárok žalobce na zaplacení poloviny nákladů za vypracovaný geometrický plán (v částce 2 500 Kč), neboť žalobce jej nechal vypracovat zcela zbytečně, a to bez jakéhokoliv zavinění žalovaného. Ostatně ani v případě úspěchu žalobce ve věci by nebylo možno jakkoliv dovodit povinnost žalovaného zaplatit žalobci polovinu nákladů za zpracovaný geometrický plán (a to ani ze smluvního ujednání, ani ze žádného právního předpisu). Stejně tak nelze z ničeho dovodit ani povinnost žalovaného zaplatit žalobci polovinu poplatku za nové vkladové řízení v částce 1 000 Kč. Navíc v tomto případě nelze odhlédnout ani od okolnosti, že takové nové vkladové řízení nebylo dosud ani zahájeno a poplatek tedy nebyl žalobcem ani vynaložen a ani mu dosud nevznikla povinnost k jeho úhradě.

29. Je proto možno shrnout, že pokud okresní soud žalobu v celém rozsahu (jak v části týkající se určení obsahu budoucí smlouvy, tak i v části týkající se zaplacení částky 3 500 Kč) zamítl, je jeho rozhodnutí věcně zcela správné. Odvolací soud proto výrokem I. dle § 219 o. s. ř. potvrdil meritorní výrok I. rozsudku okresního soudu.

30. Odvolací soud však již nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu v nákladovém výroku II. jeho rozsudku. Sice sdílí názor okresního soudu, že žalovaný byl v prvostupňovém řízení plně procesně úspěšný a má tedy ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci nárok na plnou náhradu nákladů řízení, avšak již nesouhlasí s jejím vyčíslením, jak jej učinil okresní soud v odůvodnění svého rozsudku. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné předeslat, že žalovaný vyčíslil svůj nárok na náhradu nákladů prvostupňového řízení za zastupování žalovaného výslovně v závěrečném návrhu ze dne 15. 2. 2024. S ohledem na okolnost, že toto podání sepisoval sám zástupce žalovaného, který je advokátem, je možno dovodit, že se zástupce žalovaného svého práva na náhradu nákladů řízení za zastupování žalovaného nad rámec těch, které uvedl v podání ze dne 15. 2. 2024, vzdává. Jejich náhradu totiž v tomto podání po žalobci výslovně nepožaduje. Je tak možno jednoznačně uzavřít, že žalovaný po žalobci požaduje nahradit náklady za zastupování advokátem pouze v rozsahu výslovně uvedeném, přičemž ty, které ve svém závěrečném návrhu ze dne 15. 2. 2024 neuvedl, zcela zjevně nahradit nepožaduje. Takový závěr je pak také v souladu s výkladem zaujatým Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5713/2017. Zástupce žalovaného ve svém vyčíslení nákladů řízení za zastupování advokátem (v rámci podání ze dne 15. 2. 2024) požaduje náhradu v podobě odměny advokáta za celkem 12 úkonů právní služby, a to za sepis celkem 6 podání (ze dne 13. 2. 2023, 22. 5. 2023, 2x 10. 7. 2023, 20. 6. 2023 a 15. 2. 2024), za dvě nahlížení do spisu ve dnech 8. 12. 2023 a 9. 2. 2024 a za dvě účasti u jednání okresního soudu ve dnech 25. 5. 2023 a 13. 2. 2024, z nichž každé přesahovalo dvě hodiny.

31. Za účelně učiněná je možno považovat podání ze dne 13. 2. 2023, 22. 5. 2023, 20. 6. 2023, 15. 2. 2024 a pouze jedno podání ze dne 10. 7. 2023. Pokud žalovaný téhož dne učinil ještě další (samostatné) podání, nelze je považovat za účelně učiněné, neboť je žalovaný mohl zcela zjevně spojit do jednoho podání. Pokud tak neučinil, nelze mu v tom samozřejmě jakkoliv bránit, ale nelze mu přiznat odměnu advokáta za každé z těchto podání samostatně. Odvolací soud pak považuje za reparovatelné v rámci náhrady nákladů řízení také odměny zástupce žalovaného za účasti u jednání okresního soudu ve dnech 25. 5. 2023 a 13. 2. 2024, a to vždy v rozsahu dvou odměn, neboť každé z těchto jednání překročilo dvě hodiny.

32. Naopak pak odvolací soud nepovažuje za účelně učiněná dvě nahlížení do spisu ve dnech 8. 12. 2023 a 9. 2. 2024, neboť k nim odvolací soud neviděl žádný relevantní důvod. Rovněž v tomto případě má odvolací soud za to, že zástupce účastníka má samozřejmě kdykoliv právo nahlížet do spisu, nicméně reparovat takový úkon v rámci náhrady nákladů řízení je možné pouze tehdy, je-li takový úkon účelný. Za účelný je pak možno považovat takový úkon pouze tehdy, je-li k tomu relevantní důvod, tedy zejména tehdy, stanou-li se součástí spisu listiny, které nebyly doručeny účastníkům řízení a s nimiž se tak logicky neměli možnost seznámit. Protože však v době před nahlížením do spisu taková skutečnost (ani žádná obdobná) nenastala, nemá odvolací soud za to, že by nahlížení do spisu zástupcem žalovaného bylo možno považovat za účelně učiněné úkony právní služby.

33. Odvolací soud tak shrnuje, že za účelně učiněné považuje úkony zástupce žalovaného v podobě sepisu podání 13. 2. 2023, 22. 5. 2023, 20. 6. 2023, 10. 7. 2023 a 15. 2. 2024 (úkony dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“) a v podobě účasti zástupce žalovaného u jednání okresního soudu ve dnech 25. 5. 2023 a 13. 2. 2024 (úkony dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Výši odměny je pak nutno v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 244/2017, určit dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu z ceny předmětu řízení, který je v případě nahrazení projevu vůle v podobě uzavření kupní smlouvy na nemovitosti cena těchto nemovitostí. Ta byla v průběhu řízení zjištěna v částce 1 025 600 Kč, a to znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 6. 2023. K této částce pak bylo nutno ve smyslu § 12 odst. 3 advokátního tarifu připočítat dále částku 3 500 Kč, která byla rovněž předmětem řízení, přičemž žalobce spojil své dva nároky ke společnému projednání, aniž by to vyplývalo z jakéhokoliv právního předpisu. Tarifní hodnota tak činila částku 1 029 100 Kč, z níž odměna za jeden úkon právní služby činí částku 12 420 Kč. Za celkem devět úkonů právní služby (za každou z účastí u jednání okresního soudu náleží zástupci žalovaného dvě odměny, neboť jednání přesáhla vždy dvě hodiny) tak odměna zástupce žalovaného činí částku 111 780 Kč. Zástupci žalovaného dále náleží náhrada paušálních výdajů za každý z těchto devíti úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy částka 2 700 Kč. K nákladům žalovaného je dále nutno připočítat částku 25 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil za vypracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, dne 1. 8. 2023 (jak vyplynulo z vystavené faktury č. , Anonymizováno, ). Vypracování tohoto znaleckého posudku považuje odvolací soud za účelné z pohledu zvolené obrany žalovaného v řízení, byť z něj soud při svém rozhodování o meritu věci nevycházel. Celkové náklady žalovaného v prvostupňovém řízení tak činí částku 139 480 Kč. Jedná se sice o částku nižší, než jakou žalovanému přiznal okresní soud, avšak s ohledem na skutečnost, že si do nákladového výroku rozsudku okresního soudu podal odvolání také žalobce, nepovažuje odvolací soud takové rozhodnutí za rozporné se zásadou zákazu refomatio in peius. Odvolací soud proto výrokem II. tohoto rozsudku změnil dle § 220 o. s. ř. nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že zavázal žalobce nahradit žalovanému náklady řízení v částce 139 480 Kč.

34. Ohledně nákladů odvolacího řízení dospěl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na plný procesní úspěch žalovaného k závěru, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v plném rozsahu. Náklady žalovaného za odvolací řízení sestávají z odměny advokáta za celkem 2 úkony právní služby ve věci samé, a to za sepis vyjádření k odvolání žalobce ze dne 30. 8. 2024 (dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu) a za účast u jednání odvolacího soudu dne 5. 12. 2024 (dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), a to ve výši 12 420 Kč (tedy shodně jako za úkony učiněné v prvostupňovém řízení). Odvolací soud nepovažuje za honorovatelný úkon právní služby sepis vyjádření k odvolání žalobce ze dne 12. 4. 2024, neboť v té době neobsahovalo odvolání žalobce žádné odůvodnění, a tudíž se zástupce žalovaného nebyl schopen jakkoliv vyjádřit k odvolání žalobce z pohledu věci samé. Pokud se týče sepisu odvolání žalovaného proti nákladovému výroku, pak odměna za tento úkon právní služby činí polovinu mimosmluvní odměny za sepis odvolání proti výroku nikoliv ve věci samé (dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu), který je nutno vyměřit z tarifní hodnoty 152 640 Kč představující předmět řízení – náklady přisouzené okresním soudem (dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 1 Cdo 47/93, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 2/1996). Plná odměna činí v tomto případě dle § 7 bod 5. advokátního tarifu částku 7 220 Kč a jedna polovina pak částku 3 610 Kč. Celková odměna zástupce žalovaného za zastupování žalovaného v odvolacím řízení tak činí částku 28 450 Kč. K této částce je dále nutno připočítat náhradu paušálních výdajů zástupce žalovaného ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených tří úkonů právní služby, tedy částku 900 Kč. Odvolací náklady žalovaného dále sestávají z cestovních výdajů jeho zástupce za cestu k jednání odvolacího soudu dne 5. 12. 2024 a zpět v délce 128 km, a to osobním vozidlem zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , s průměrnou spotřebou 7 l benzinu Natural 95 na 100 km s cenou ve výši 38,20 Kč za 1 litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., kterou se pro určení výše náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu stanoví průměrná cena pohonných hmot, a sazbou základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč podle § 1 písm. b) téže vyhlášky (tedy v celkové výši 1 060 Kč), a z náhrady za promeškaný čas strávený zástupcem žalovaného na cestě z jeho sídla k odvolacímu soudu a zpět v rozsahu 6 započatých půlhodin po 100 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu (tedy celkem ve výši 600 Kč). Celkové náklady odvolacího řízení žalovaného tak činí částku 31 010 Kč. K jejímu zaplacení žalovanému odvolací soud zavázal žalobce výrokem III. tohoto rozsudku.

35. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebylo shledáno žádných důvodů vyplývajících z obsahu spisu.