15 Co 93/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 701 244,06 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 2. 2025, č. j. 11 C 321/2024-23,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 578 968,36 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 578 968,36 Kč za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení, mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni okresním soudem výrokem I. přisouzenou částku 578 968,36 Kč i spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 36 764 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 46 688 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 578 968,36 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 122 275,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 752,66 Kč, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 537 143,80 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 160 200,26 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 701 244,06 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 104 Kč (výrok III.) a žalobkyni povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 7 012 Kč (výrok IV.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění o aktivní legitimaci žalobkyně, která uplatněné pohledávky nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Následně dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Vyšel ze zjištění, že mezi předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným byla dne 25. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, tato poskytla žalovanému úvěr ve výši 501 247 Kč, který se žalovaný zavázal splácet s úrokem 15,99 % ročně ve 117 měsíčních splátkách po 8 544 Kč vždy k 18. dni v měsíci počínaje 19. 6. 2023. Dále zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 18. 8. 2023 další smlouvu o úvěru, dle níž předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 487 Kč, který se žalovaný zavázal splatit se sjednaným úrokem 15,49 % ročně v 83 měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci.

3. Okresní soud dospěl k právnímu závěru, že obě smlouvy uzavřel žalovaný v postavení spotřebitele, na úvěrové smlouvy kromě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dopadá i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Dovodil, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro porušení povinnosti předchůdkyně žalobkyně stanovené v § 86 ZoSÚ řádně s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv. Okresní soud vyložil, že žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť ze strany žalobkyně bylo plněno na základě absolutně neplatné smlouvy. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle úvěrových smluv ze dne 25. 5. 2023 i ze dne 18. 8. 2023 celkem částku 651 734 Kč a žalovaný dosud vrátil celkem částku 72 765,64 Kč, proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 578 968,36 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, a proto zamítl i nárok na úrok z prodlení z přisouzené nesplacené jistiny úvěrů. Na další plnění majících základ v absolutně neplatné smlouvě žalobkyni nevznikl nárok.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Toto odvolání posoudil odvolací soud dle jeho obsahu v souladu s § 41 odst. 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně podala odvolání jak proti výroku I. rozsudku okresního soudu, a to pouze proti tam stanovené hmotněprávní lhůtě splatnosti výrokem I. přisouzené částky 578 968,36 Kč, tak i proti výroku II., a to pouze v rozsahu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 578 968,36 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení. Ničeho nenamítala proti závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti obou úvěrových smluv, ani proti výši přisouzené jistiny úvěru, nesouhlasila pouze se závěrem okresního soudu, že splatnost nesplacené jistiny nastala až rozhodnutím soudu a že žalobkyni nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Poukázala na znění § 1970 o. z., s tím, že žádala o úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odkázala dále na znění § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu, přičemž žalobkyně za první den prodlení s úhradou dlužné částky považuje datum 9. 2. 2024. Namítala, že žalovaný byl vyzván ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2024, které mu bylo téhož dne odesláno. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 1. 9. 2024 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky 578 968,36 Kč přisouzené jako bezdůvodné obohacení. Připomněla dále, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 28. 9. 2024, žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu úvěru, což však neučinil. K závěru okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, namítala, že splatnost dluhu nastala daleko dříve, neboť žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit dříve, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese právě spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci. Zdůraznila, že považuje za absurdní, aby věřitel mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Odkázala na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/96, v němž Ústavní soud zdůraznil, že soud nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal zcela procesně pasivní.

6. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, odvolací soud proto projednal odvolání žalobkyně v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 578 968,36 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 578 968,36 Kč za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., ty ostatně ani nikdo z účastníků řízení ani netvrdil. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. Odvolací soud předně sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedeného dokazování, na tato odkazuje (odstavec 6 odůvodnění rozsudku okresního soudu) a činí je podkladem pro své rozhodnutí.

9. Odvolací soud předně sdílí závěr okresního soudu o aktivně věcné legitimaci žalobkyně, jakož i závěry o uzavření dvou úvěrových smluv, a to dne 25. 5. 2023 na částku 501 247 Kč a dne 18. 8. 2023 na částku 150 487 Kč. Okresní soud rovněž správně zjistil, že žalovanému byly oba úvěry řádně poskytnuty, za správné považuje odvolací soud i zjištění, že na čerpaný úvěr ve výši 501 247 Kč žalovaný zaplatil 59 808 Kč, přičemž nesplacená jistina činí 441 439 Kč a na úvěr ve výši 150 487 Kč žalovaný zaplatil 12 957,64 Kč a nesplacená jistina činí 137 529,36 Kč. Součet obou nesplacených jistin úvěru tak činí 578 968,36 Kč.

10. Okresní soud rovněž zcela správně dovodil, že se jedná o smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a správně poukázal na to, že na tuto smlouvu dopadá i právní úprava ZoSÚ, tj. § 86 a § 87 ZoSÚ.

11. V projednávané věci dospěl okresní soud ke správnému závěru o neplatnosti smluv o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně (úvěrující) před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tyto právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru plně sdílí. S ohledem na to, že ani sama žalobkyně tento právní závěr ve svém odvolání nikterak nenapadá, nebude odvolací soud blíže rozvádět důvody, pro které považuje závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ za správný.

12. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení (částka 578 968,36 Kč), která byla žalobkyni pravomocně přisouzena výrokem I. rozsudku okresního soudu, nebyla odvoláním napadena, a nabyla odděleně právní moci. Tuto částku je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smluv o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávky uplatněné v tomto řízení.

13. Odvolací soud se proto zabýval posouzením, zda a kdy nastala hmotně právní splatnost částky 578 968,36 Kč (441 439 Kč a 137 529,36 Kč), což bylo rozhodným pro učinění závěru, zda žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení, které okresní soud zamítl a jichž se žalobkyně v rámci odvolání domáhala.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Odvolací soud nemá žádných pochyb, že pokud je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro porušení povinnosti poskytovatelem spotřebitelského úvěru dle § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, a pokud spotřebitel na základě takto neplatné smlouvy čehokoliv od poskytovatele úvěru na jistině úvěru obdržel, vznikne mu již okamžikem, kdy přijme plnění poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy, povinnost toto plnění vrátit (povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním na základě absolutně neplatného právního jednání - § 2993 o. z.). Je nutno odlišovat okamžik vzniku nároku od okamžiku, kdy nastává jeho splatnost (dospělost). Odvolací soud má v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, za to, že ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí je speciální úpravou hmotněprávní splatnosti takto vzniklého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a proto se nepoužije obecná právní úprava občanského zákoníku, tj. § 1958 odst. 2 o. z. (neujednají-.li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu).

19. Splatnost nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení se tedy odvíjí dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ od „doby přiměřené možnostem spotřebitele“ dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, tedy nikoliv jen od výzvy věřitele k zaplacení.

20. Zjištění okamžiku, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje.

21. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit. Nicméně ze zákonné úpravy (ani z jeho jazykového výkladu a ani ze smyslu a účelu) neplyne, že by bylo možno automaticky presumovat, že jen proto, že se jedná o spotřebitele, že automaticky není v jeho možnostech a schopnostech dluh z titulu bezdůvodného obohacení bez zbytečného odkladu vrátit. Odvolací soud má za to, že principům sporného řízení odpovídá, že každý tvrdí skutečnosti, z nichž vyvozuje pro sebe v řízení prospěch a ohledně těchto skutečností nese i břemeno důkazní. Pokud žalovaný měl za to, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu ke dni 25. 5. 2023 a 18. 8. 2023 vrátit žalobkyni (den, kdy měl prostředky prokazatelně ve své dispozici), pak bylo jeho procesní povinností skutkově tvrdit jaké byly a jsou (či nejsou) jeho konkrétní možnosti a schopnosti k vrácení dluhu. Tedy bylo procesní povinností žalovaného tvrdit své poměry majetkové, výdělkové, sociální, případně i zdravotní (například pokud mu zdraví brání získávat prostředky výdělečnou činností) apod., z nichž lze dovodit možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává vždy v tom rozsahu, v jakém jsou schopnosti a možnosti spotřebitele dluh vrátit. Je procesní povinností spotřebitele tvrdit a prokázat své poměry za dobu od získání plnění bez právního důvodu, tj. od okamžiku, kdy částky dle neplatné smlouvy čerpal, až do dne rozhodnutí soudu, aby soud mohl posoudit, zda bylo a v jakém rozsahu v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh vrátit a k jakému okamžiku.

22. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od předchůdkyně na základě absolutně neplatných smluv v květnu 2023 prostředky ve výši 501 247 Kč a v srpnu 2023 prostředky ve výši 150 487 Kč, přičemž v řízení netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech takto čerpané prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy vrátit, tedy nastala ke dni čerpání prostředků splatnost nároků na vydání bezdůvodného obohacení. U první smlouvy nastala splatnost v květnu 2023 a u druhé smlouvy v srpnu 2023.

23. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by byl žalovaný okresním případně odvolacím soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně k jednání okresního a ani odvolacího soudu se nedostavil.

24. Skutečnost, že žalovaný ničeho v řízení ohledně svých možností dluh splatit netvrdí a neprokazuje, musí býti přičteno k tíži jen jemu a nikoliv protistraně. Odvolací soud s ohledem na shora provedený výklad § 87 odst. 1 ZoSÚ uvádí, že žalovaný netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětné dluhy ve výši nesplacené jistiny 441 439 Kč žalobkyni vrátit nejpozději do 26. 5. 2023, a ve výši nesplacené jistiny 137 529,36 Kč vrátit žalobkyni do 19. 8. 2023, následujícími dny se žalovaný dostal do prodlení. Sazba úroku z prodlení v zákonné výši činí dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazbu 15 % ročně, žalobkyně se domáhala úroku z prodlení v sazbě 14,75 % ročně. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni z přisouzené jistiny 578 968,36 Kč úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení (jak požadovala). Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 578 968,36 Kč za dobu od 1. 9. 2024 do zaplacení a žalobě v tomto směru vyhověl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu procesně úspěšnější a vzniklo jí tak právo na poměrnou náhradu nákladů prvostupňového řízení, a to v rozsahu poměru jejího úspěchu a neúspěchu. Odvolací soud proto ke dni svého rozhodování zkapitalizoval veškeré běžící příslušenství a dovodil, že hodnotou sporu byla částka 840 782,30 Kč (součet všech požadovaných jistin, příslušenství zkapitalizovaného žalobkyní nebo soudem ke dni rozhodování odvolacího soudu). Žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 620 536,44 Kč (jistina 578 968,36 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činí 41 568,08 Kč), což představuje 74 % hodnoty sporu. Naopak její procesní neúspěch představuje 26 % hodnoty sporu. Žalobkyni náleží nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 % všech účelně vynaložených nákladů řízení.

26. Žalobkyni vznikly v nalézacím řízení náklady v celkové výši 76 590 Kč, v tomto směru odkazuje odvolací soud na podrobné odůvodnění této částky v odstavci 15 rozsudku okresního soudu, včetně odůvodnění jednoho neúčelného úkonu právní služby. Z částky 76 590 Kč činí 48 % částku 36 764 Kč. Odvolací soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku ad II. tohoto rozsudku.

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná a náleží jí plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 46 688 Kč, tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 21 350 Kč, dále ze dvou odměn za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), odměna činí 10 020 Kč za jeden úkon, počítáno z tarifní hodnoty jako pětinásobku ceny ročního plnění (úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 578 968,36 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, tarifní hodnota činí 426 989,16 Kč) dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), za odměny dohromady 20 040 Kč, dále ze dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, celkem na náhradách 900 Kč, a dále z 21% DPH ve výši 4 398 Kč.

28. Lhůta k plnění v délce tří dnů je plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud důvodu, jeho aplikaci nenavrhovali ani účastníci řízení.