15 Co 94/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 138 271,54 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 2. 2025, č. j. 22 C 421/2024-34,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 94 979,54 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení: a) co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 94 979,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 979,54 Kč za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 94 979,54 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 260 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 979,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 94 979,54 Kč za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení. Poukázala na znění ust. § 1970 o. z. s tím, že žádala o úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nesouhlasil s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z přiznané částky. Zdůraznila, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný byl přitom vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tato výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí desetidenní lhůty se tak dne 2. 8. 2024 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který jediný zná své poměry a schopnosti, a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Odkázala přitom na judikaturu Ústavního soudu, soudu Nejvyššího i odbornou literaturu, stejně jako na rozhodovací praxi Krajského soudu v Ostravě, včetně jeho pobočky v Olomouci, a Krajského soudu v Brně.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. v závěru o hmotněprávní splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 254/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 94 979,54 Kč za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, přičemž provedl přezkum tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř., a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 14. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 138 271,54 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o půjčce na konsolidaci č. Anonymizováno uzavřené dne 29. 11. 2021 mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným, znějící na částku 151 100 Kč a za úrok ve výši 16,20 % ročně, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 550 Kč počínaje dnem 25. 12. 2021. K čerpání úvěru na účet žalovaného došlo dne 29. 11. 2021. Protože žalovaný sjednané splátky úvěru řádně a včas nesplnil a dostal se s jejich úhradou do prodlení, když zaplatil předchůdkyni žalobkyně toliko částku 56 120,46 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 15. 4. 2024 pohledávku žalovaného předčasně zesplatnila a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2024 s účinností ke dni 1. 7. 2024 postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka ve výši 138 271,54 Kč představuje neuhrazenou jistinu půjčky ve výši 137 772,54 Kč, poplatky ve výši 499 Kč, smluvní úrok ve výši 12 819,40 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 232,53 Kč. Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě žalované částky, ničeho však neuhradil. Na výzvu okresního soudu pak žalobkyně doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě vnitřních i vnějších zdrojů a uvedla, že toto probíhalo tak, že banka kontrolovala aktuální interní i externí dluhy žalovaného, negativní záznamy o jeho platební morálce, prověřila neplatné doklady i informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík) a byl vytvořen žadatelův scoring. Výši příjmu žadatele právní předchůdkyně kontrolovala na základě jeho průměrných příjmů na běžném účtu, tyto činily částku 16 138 Kč měsíčně a byly rovněž zohledněny výdaje, které oproti údajům uvedeným v žádosti o úvěr byly navýšeny na 9 000 Kč měsíčně (z toho výdaje splátky půjček 4 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 450 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 350 Kč). Z uvedených poznatků právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr, když rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji byl dostatečný. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně pocházejí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na kterou se rovněž vztahuje úprava obsažená v zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Uvedenou smlouvu však okresní soud shledal absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 86 a 87 ZoSÚ z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů vyšla zejména z údajů sdělených žalovaným, spokojila se s uvedením příjmové a výdajové stránky v kombinaci s použitím statistického nástroje, aniž by zaměřila svůj zájem právě na skutečné výdaje žalovaného, a to za situace, kdy žalovaný sám uváděl, že splácí další závazek a že požadované finanční prostředky chce použít na splacení jiných závazků. Bylo tedy zapotřebí důkladně prověřit nezbytné měsíční příjmy a výdaje žalovaného podle vyžádaných dokladů a zjistit u žalovaného skutečný potenciál úvěr splácet, což se nestalo. Okresní soud přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Z neplatně sjednané úvěrové smlouvy tak žalobkyni náleží toliko nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Další nároky na úhradu dalších peněžních plnění žalobkyni nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků z prodlení zamítnuta. Na jistinu úvěru žalovanému zbývá uhradit částka 94 879,54 Kč (správně 94 979,54 Kč) jako rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 151 100 Kč a částkou, kterou žalovaný na úvěr již zaplatil, tj. částkou 56 120,46 Kč. Pokud jde o její splatnost, odkázal okresní soud na speciální úpravu obsaženou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, rozhodovací praxi senátu 8 Co zdejšího krajského soudu a dobu splatnosti stanovil do tří dnů od právní moci svého rozsudku s tím, že teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení dlužné jistiny a ve zbývající části včetně úroku z prodlení žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení pak okresní soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když dovodil, že poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky byl stejný.

7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto tento závěr okresního soudu žalobkyně v odvolání nenapadla, a proto se jím blíže nezabýval.

9. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 94 979,54 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 94 979,54 Kč, jíž tento odkazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 stanovil na třetí den po právní moci svého rozhodnutí.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující společnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2014 Sb. o. z., s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nesdílí však přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátit dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti pro tento závěr svědčící.

11. Žalovaný byl v řízení zcela procesně pasivní, ničeho o svých možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru netvrdil, ani nedoložil ničeho o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy mu byly prostředky ve výši 151 100 Kč vyplaceny. Současně o schopnostech a možnostech žalovaného vrátit jistinu úvěru ničeho nevypovídá okamžik, kdy žalovaný přestal plnit dohodnuté splátky, když z ničeho, co v řízení vyšlo najevo, nelze učinit závěr, že důvodem neplnění dohodnutých splátek byla finanční či jiná osobní situace žalovaného. Žalovaný rovněž v řízení ani netvrdil, jak naložil s částkou, která se podle neplatné smlouvy o úvěru dostala do jeho dispozice. Nedostavil se jak k jednání okresního soudu, tak i k jednání soudu odvolacího, ač byl řádně a včas předvolán a mohl být u těchto jednání poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny úvěru a tyto prokázat.

12. K tomu pak odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli, který logicky žádné povědomí o majetkových poměrech spotřebitele pro období po poskytnutí peněžních prostředků již mít nemůže.

13. Žalovaný se tak s ohledem na poskytnutí prostředků dne 29. 11. 2021 dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru již ode dne následujícího po dni, ve kterém mu vznikla povinnost jistinu úvěru vrátit, tj. dne 1. 12. 2021, a pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné jistiny povinen platit žalobkyni dále i úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k datu splatnosti dluhu, tj. ve výši 8,5 % ročně, a to až do zaplacení. Pokud žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně, nebyla žaloba shledána důvodnou v rozsahu úroku z prodlení ve výši 6,25 % ročně z částky 94 979,54 Kč za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, když současně dle ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. byl odvolací soud vázán pozdějším dnem, od kterého žalobkyně úrok z prodlení žádala, aniž by mohl její žalobní požadavek překročit.

14. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 94 979,54 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 979,54 Kč za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak zamítavý výrok rozsudku okresního soudu jako správný potvrdil.

15. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl originárně o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, neboť v tomto řízení měli účastníci procesní úspěch v téměř shodné výši (žalobkyně co do 51 % a žalovaný co do 49 %).

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni, v odvolacím řízení úspěšné z 58 %, byla po odečtení procesního úspěchu žalovaného (42 %) přiznaná náhrada nákladů řízení ze 16 %, když se žalobkyně v řízení domáhala úroku z prodlení vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 11 460,32 Kč a úspěšná byla co do částky 6 604,25 Kč. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady celkem ve výši 14 127 Kč sestávající z náhrady odměny za právní zastoupení žalobkyně u dvou úkonů právní služby, a to u sepisu odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu, vypočtené z tarifní hodnoty předmětu odvolacího řízení ve výši 70 047,41 Kč, tj. ve výši po 3 940 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 – advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupkyně žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady za 21% DPH z částky 8 780 Kč ve výši 1 844 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu) a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 503 Kč. Žalobkyni přisouzené náhradě nákladů odvolacího řízení tak odpovídá částka 2 260 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.