22 C 421/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 138 271,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94 979,54 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení  částky 43 292 Kč,  kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 232,53 Kč,  kapitalizovaného úroku ve výši 12 819,40 Kč,  zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 138 271,54 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení,  úroku ve výši 16,20 % ročně z částky 137 772,54 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 138 271,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 232,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 819,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 138 271,54 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 16,20 % ročně z částky 137 772,54 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnil tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., IČ:IČO, a žalovaným došlo dne 29. 11. 2021 k uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. hodnota. Smlouvou o půjčce na konsolidaci právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 151 100 Kč. Žalobce se zavázal splácet poskytnutou částku ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 550 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 12. 2021. Úroková sazba byla stanovená jako neměnná ve výši 16,20 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit další platby podle aktuálního Sazebníku poplatků. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník. Žalovaný nesplácel poskytnutou částku řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce s účinností ke dni 15. 4. 2024 zesplatnil pohledávku žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2024 došlo s účinností ke dni 1. 7. 2024 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaná částka ve výši 138 271,54 Kč představuje neuhrazenou jistinu ve výši 137 772,54 Kč, poplatky ve výši 499 Kč, smluvní úrok ve výši 12 819,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 232,53 Kč. Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě žalované částky.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 12. 2024, č.j. 22 C 421/2024-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

4. V podání ze dne 13. 12. 2024 žalobce uvedl, že posuzování schopnosti žalovaného probíhalo tak, že banka kontrolovala aktuální dluhy interní i externí negativní záznamy neplatné doklady informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejsřík). Byl vytvořen žadatelův skóring pokud bylo možno nabídku příjmu žadatele právní předchůdce zkontroloval na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, když zjistil, že jeho příjmy činily 16 138 Kč a zohledněné výdaje, které se oproti údajům žádosti navýšily na 9000 Kč (z toho výdaje na splátky půjček 4000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1450 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3550 Kč). Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr, když je rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Žalobce dále v podání uvedl že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 56 120,46 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

6. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal včas o odročení jednání. Doručení předvolání k jednání bylo u obou účastníků vykázáno včetně lhůty k zachování přípravy k jednání.

7. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

8. Žalobce trval na podané žalobě a na výzvu soudu sdělil, že k procesu prověřování úvěruschopnosti již nebude ničeho doplňovat, jelikož má za to, že byla prověřena řádně.

9. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

10. Právní předchůdce žalobce původně právnická osoba. (později právnická osoba.) poskytovala žalovanému jako klientovi bankovní služby (z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 23. 7. 2021). Smlouvou o půjčce na konsolidaci se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 151 100 Kč, a to jednorázově na účet žalovaného č. č. účtu. Účastníci si sjednali, že účelová část ve výši 143 100 Kč bude použita na předčasné splacení spotřebitelské půjčky u právnická osoba. ve výši 96 100 Kč a na předčasné splacení spotřebitelské půjčky u právnická osoba. ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet celkovou splatnou částku 305 996,65 Kč ve 120 měsíčních splátkách ve výši 2 550 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 12. 2021, poslední dne 25. 11. 2031. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 16,20 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 17,46 %. Součástí smlouvy o půjčce na konsolidaci byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., Produktové obchodní podmínky a Sazebník (ze Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci ze dne 26. 11. 2021 a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy na konsolidaci). Žalovaný čerpal poskytnutou částku dne 29. 11. 2021 ve dvou platbách, a to ve výši 96 100 Kč a ve výši 55 000 Kč (z výpisu účtu č. č. účtu za listopad 2021). Žalovaný požádal o předčasné splacení úvěru ve výši 96 100 Kč u společnosti právnická osoba. (z Žádosti o předčasné splacení a ukončení úvěru). Žalovaný dne 29. 11. 2021 splatil půjčku č. hodnota v původní výši 50 000 Kč u společnosti právnická osoba. (z Potvrzení o zavření úvěrového účtu). Žalovaný byl dopisem ze dne 6. 11. 2023 upomenut k úhradě pravidelné měsíční splátky ve výši 2 555,47 Kč (z Upozornění na neuhrazenou splátku ze dne 6. 11. 2023). Právní předchůdce žalobce prohlásil celý dluh za okamžitě splatný v částce 151 323,47 Kč a vyzval žalovaného k jeho úhradě (z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a z výzvy k uhrazení dluhu). Žalovaný uhradil do 6. 10. 2023 částku 56 120,46 Kč (z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2021 do 4. 11. 2022 a z výpisu z úvěru od 12. 11. 2022 do 31. 10. 2023). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023 a z Potvrzení úplaty). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem (z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2024). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 1. 11. 2024 dopisem ze dne 17. 10. 2024 odeslaným dne 17. 10. 2024 (z Předžalobní upomínky ze dne 17. 10. 2024 včetně podacího lístku). Žalovaný v žádosti o poskytnutí peněžních prostředků uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho příjem představuje částka 16 138 Kč měsíčně, splácí jiné úvěry ve výši 4 000 Kč měsíčně a výdaje tvoří částku 4 000 Kč měsíčně (z Identifikace žádosti). Z lustrace konsolidovaného blacklistu nebyly zjištěny negativní informace (z Manuálního vstupu konsolidovaného blacklistu). Právní předchůdce žalobce ověřil deklarovaný příjem žalovaného s využitím komplexního stratistického nástroje, když deklarované výdaje navýšil, zohlednil výdaje ve výši 9 000 Kč, splátky půjček ve výši 4 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 450 Kč a výdaje na živobytí ve výši 3 550 Kč. Následně se žalovanému připočetlo k jeho volným prostředkům splátky konsolidovaných úvěrů ve výši 3 801 Kč (z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta).

11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

12. Soud shrnuje skutkový závěr takto: Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel dne 29. 11. 2021 převodem na účet dvě platby od právního předchůdce žalovaného, a to částku 96 100 Kč a částku 55 000 Kč na základě písemné dohody označené jako smlouva o půjčce na konsolidaci. Žalovaný se zavázal vrátil právnímu předchůdci žalobce celkovou částku ve výši 305 996,65 Kč ve 120 měsíčních splátkách ve výši 2 550 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením. Ke dni 15. 4. 2024 došlo k okamžitému zesplatnění dluhu. Na tento nárok žalobce žalovaný uhradil 56 120,46 Kč. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr z informací od žalovaného, pomocí statistického modelu a lustrací v úvěrovém registru. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovanému a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky do 1. 11. 2024 v předžalobní výzvě.

13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen ZoSÚ).

14. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

23. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

24. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

26. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

27. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

28. Jelikož žalobce u jednání uvedl, že již k procesu prověřování úvěruschopnosti nebude doplňovat ničeho, soud ho již nepoučoval podle § 118a o.s.ř. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel zejména z údajů sdělených žalovaným, kdy se spokojil s uvedením příjmové a výdajové stránky v kombinaci s použitím statistického nástroje, aniž by zaměřil svůj zájem právě na skutečné příjmy (pracovní smlouva ani případně výplatní pásky nebyly doloženy) a výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný sám uváděl při uzavření každé smlouvy, že splácí další závazek a že požadované finanční prostředky chce na splacení jiných závazků. Bylo tedy zapotřebí důkladně prověřit nezbytné měsíční příjmy a výdaje žalovaného podle vyžádaných dokladů a zjistit u žalovaného skutečný potenciál splácet. Postup u žalovaného, kdy se spokojil především s údaji od žalovaného bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021), a to zejména i v případě, kdy původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný již jiné závazky splácí. Žalobce měl vzít v potaz hledisko předvídání toho, jestli žalovaný skutečně bude schopen úvěr splácet. K takovému závěru byly zjištěné údaje sdělené žalovaným nedostatečné, a tak bylo zapotřebí tyto údaje, a to zejména výdajovou stránku, konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrových smluv, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 151 100 Kč a uhradil ve splátkách celkem 56 120,46 Kč. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků z prodlení zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Na jistinu zbývá uhradit částka 94 879,54 Kč (151 100 Kč mínus 56 120,46 Kč), soud proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení dlužné jistiny (výrok I.) a ve zbytku ohledně kapitalizovaných smluvních úroků a smluvních poplatků žalobu zamítnul, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).

30. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2024, č.j. 8 Co 202/2024-65). Dobu splatnosti stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalovaném ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení celkové částky 186 782,63 Kč (včetně příslušenství) a přiznáno mu bylo 94 979,54 Kč, byl poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky stejný (50 % a 50 %). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.