16 Co 100/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zvýšení výživného zletilého dítěte o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 19. 12. 2024, č. j. 116 C 96/2024-218

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění takto:Dlužné výživné vzniklé jeho zvýšením za dobu od 1. 4. 2021 do 30. 9. 2025 ve výši 96 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po vyhlášení rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 58 % náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobkyně. Výše náhrady nákladů řízení a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % náhrady nákladů odvolacího řízení, spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobkyně. Výše náhrady nákladů řízení a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni naposledy stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 11. 2012, č. j. 100 P 367/2012-108, který nabyl právní moci dne 4. 1. 2013, s účinností od 1. 4. 2021 zvýšil na částku 6 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2024 na částku 8 000 Kč měsíčně, s tím, že výživné je žalovaný povinen platit na výživu žalobkyně vždy ke každému prvému dni v měsíci k jejím rukám (výrok I), dlužné výživné vyplývající z tohoto zvýšení za dobu 1. 1. 2021 do 31. 12. 2024 ve výši 114 000 Kč zavázal žalovaného zaplatit k rukám žalobkyně v pravidelných splátkách po 2 000 Kč měsíčně s tím, že první splátka bude splatná dne 1. 1. 2025 a další vždy k 1. dni následujícího kalendářního měsíce spolu s běžným výživným, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok II), rozhodl, že výživné splatné do doručení rozsudku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od doručení rozsudku (výrok III), řízení o zvýšení výživného žalovaného vůči žalobkyni z částky 4 000 Kč na částku 6 000 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2021 zastavil (výrok IV) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 58 % na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým bude určena jejich výše poté, co soud rozhodne pravomocně o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta (výrok V).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zvýšení výživného je s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby důvodný, neboť od poslední úpravy výživného došlo ke změně poměrů. Žalobkyně řádně studuje a není schopna se sama živit, proto vyživovací povinnost žalovaného trvá ve smyslu § 911 o. z. Poslední úprava vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni byla naposledy provedena před dvanácti lety. Uvedená doba sama o sobě zdůvodňuje potřebu úpravy výše výživného. V době posledního rozhodnutí byla žalobkyně nezletilá a navštěvovala 5. třídu základní školy, její matka dosahovala v roce 2011 průměrného čistého výdělku ve výši 19 444 Kč a na odměnách jí bylo vyplaceno 7 850 Kč a za dobu od ledna do září 2012 činil průměrný měsíční výdělek matky 19 981 Kč. V uvedené době žil žalovaný otec po dobu 4 let s přítelkyní , jméno FO, , která byla na mateřské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek 7 600 Kč měsíčně a měl jednu vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , který byl v celodenní péči své matky. Žalovaný hradil za bydlení částku 8 500 Kč měsíčně. Dále splácel hypotéku 4 260 Kč měsíčně, pojištění hypotéky 1 168 Kč ročně, inkasní poplatky ve výši 3 127 Kč měsíčně a poplatek za plyn a elektřinu ve výši 750 Kč měsíčně. Za jízdné do zaměstnání otec hradil 2 500 Kč, splácel úvěry v celkové výši 7 210 Kč měsíčně, hradil kupní cenu televizoru 850 Kč měsíčně. Rovněž si hradil penzijní připojištění ve výši 400 Kč měsíčně. Žalovaný pracoval jako mechanik-seřizovač u firmy , právnická osoba, , kde jeho průměrný měsíční výdělek v roce 2011 činil 29 144 Kč a za dobu od ledna do září 2012 činil 29 567 Kč. Dále měl příležitostný výdělek zpravidla třikráte ročně ve výši asi 1 000 Kč.

3. Od posledního rozhodnutí soudu došlo k podstatné změně poměrů na straně obou účastníků. Žalobkyně vystudovala střední školu a dále pokračuje v bakalářském studiu na vysoké škole, s čímž má zvýšené výdaje s dojížděním a nákupem studijních pomůcek, zvýšené výdaje má dále se svým zdravotním stavem, náklady na ošetření zubů či v souvislosti s oční vadou. Příjmy matky se zvýšily v roce 2021 na částku 40 237 Kč, v roce 2022 na částku 43 375 Kč, avšak v roce 2023 došlo k poklesu těchto příjmů v souvislosti s nepříznivým zdravotním stavem matky, která je v současné době od 1. 9. 2024 v plném invalidním důchodu, který pobírá ve výši 23 134 Kč. Na straně žalobce došlo k zvýšení jeho příjmů na částku 37 489 Kč v roce 2021, na částku výši 39 480 Kč v roce 2022, na částku 41 324 Kč v roce 2023 a na částku 48 830 Kč v roce 2024. Žalovanému přibyla další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , narozenému 5. 6. 2024. Rovněž došlo k zvýšení příjmů na straně manželky žalovaného, a to na částku 13 478 Kč v roce 2021, na částku 23 581 Kč v roce 2022, na částku 26 121 Kč v roce 2023 a na částku pohybující se kolem částky 25 000 Kč v roce 2024. Na straně účastníků pak okresní soud zohlednil výdaje spojené s bydlením a u žalovaného s placením hypotéky na bydlení, jeho další výdaje spojené s výživou nezletilých děti, na kterých se podílí spolu se svou manželkou. Okresní soud naopak nezohlednil splácení úvěru na zakoupení pozemku a auta, kdy zejména nákup pozemku nepředstavuje nezbytné výdaje žalovaného, přičemž zatěžují rodinný rozpočet částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně po zvážení výše uvedených skutečností výživné zvýšil od 1. 4. 2021, jelikož výživné je možno zvýšit za dobu tří let před podáním žaloby, přičemž samotná doba od posledního rozhodnutí soudu odůvodňuje potřebu tohoto zvýšení. Za přiměřenou okresní soud považoval částku 6 000 Kč, a to s přihlédnutím k potřebám žalobkyně, výši příjmů obou rodičů při zohlednění jejich výdajů. V této době se na úhradě potřeb žalobkyně mohla ve větší míře podílet její matka, což v posledních dvou letech není možné, a to v souvislosti s jejím vážným zdravotním stavem, který vedl až k přiznání plného invalidního důchodu. Další zvýšení výživného okresní soud vázal k datu 1. 1. 2024, kdy došlo k opětovnému nárůstu nákladů žalobkyně, a to zejména v souvislosti s jejím zdravotním stavem, kdy je žalobkyně v péči odborných lékařů (probíhá proces tranzice na muže a od 21. 6. 2023 byla nasazena hormonální léčba, která vyžaduje zvýšené výdaje). Rovněž došlo k výraznému poklesu příjmů její matky, a to téměř o polovinu, což je zapříčiněno vážnými zdravotními problémy matky. Na straně žalovaného pak došlo k postupnému zvýšení příjmů (v měsíci lednu 2024 dosáhl průměrného příjmu ve výši 36 072 Kč, v období od března 2024 do června 2024 činil průměrný čistý příjem 48 830 Kč). Žalovanému sice přibyla další vyživovací povinnost, současně však došlo i k postupnému zvýšení příjmů na straně manželky žalovaného (v období od ledna až září 2024 činil 25 594 Kč, cestovní náhrady 22 300 Kč, nezdanitelné příjmy 13 050 Kč). Okresní soud přihlédl i ke skutečnosti, že s ohledem na velmi vážný zdravotní stav se již matka žalobkyně nemůže podílet ve zvýšené míře jako doposud na úhradě potřeb žalobkyně, naopak její zdravotní stav vyžaduje zvýšené výdaje, včetně pomoci samotné žalobkyně, což je zřejmé ze samotné onkologické diagnózy. Okresní soud proto zvýšil vyživovací povinnost od 1. 1. 2024 na částku 8 000 Kč, kterou považuje za odpovídající jak majetkovým poměrům žalovaného, tak i potřebám žalobkyně, navíc od zvýšení výživného od 1. 4. 2021 uplynula doba dalších téměř tří let, která sama o sobě představuje zvýšené výdaje oproti době minulé, a to zejména v oblasti nákupu potravin, ošacení, jízdného.

4. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný, který se domáhal jeho změny tak, že vyživovací povinnost bude zvýšená s účinností od 1. 4. 2021 na částku 5 000 Kč a s účinností od 1. 1. 2024 na částku 6 000 Kč měsíčně. Namítal, že soud prvního stupně zjistil neúplně skutkový stav a z dosud provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Tvrzení žalovaného nevzal okresní soud náležitě v potaz a nezohlednil navrhované důkazy. Naopak vycházel toliko z tvrzení žalobkyně, které považoval bez dalšího za pravdivá, aniž by jejich pravdivost jakkoliv ověřil. Stanovené výživné je nepřiměřeně vysoké s ohledem na výši jeho příjmů. Vyšel z nesprávné informace, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od března 2024 do června 2024 činil 48 830 Kč, ve skutečnosti se jednalo o 43 999 Kč, což představuje rozdíl 4 831 Kč v neprospěch žalovaného. Dle aktuálního potvrzení zaměstnavatele dosáhl od února 2024 do července 2024 průměrného čistého výdělku ve výši 43 453 Kč a od srpna 2024 do prosince 2024 45 640 Kč. Okresní soud tedy s účinností od 1. 1. 2024 stanovil výživné ve výši 8 000 Kč z nesprávného výdělku žalovaného, který byl vyšší o více než 4 000 Kč oproti faktickým příjmům. Okresní soud nepřihlédl adekvátním způsobem k nákladů na každodenní dojíždění do práce ve výši 4 600 Kč měsíčně z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že zůstatek hypotéčního úvěru, který byl poskytnut matce žalobkyně dne 1. 7. 2019 ne výši 1 240 000 Kč, byl splacen z životní pojistky matky žalobkyně, aniž by si ověřil, jaká částka jí byla z této pojistky celkem vyplacena a na co byla použita, tj. jaké jiné příjmy kromě invalidního důchodu měla matka žalobkyně v rozhodném období. Soud prvního stupně se rovněž opomenul vypořádat s tím, že v rozhodném období byla uspořádána veřejná sbírka s výtěžkem 120 850 Kč pro potřeby žalobkyně, případně její matky. Žalovaný nesouhlasí se skokovým zvýšení výživného od 1. 4. 2021 a zejména pak od 1. 1. 2024, neboť jeho příjem není dvojnásobný oproti období, kdy bylo naposledy rozhodováno; nadto mu přibyla další vyživovací povinnost k nezl. , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, .

5. Žalobkyně (prostřednictvím své zástupkyně) navrhla ve vyjádření k odvolání ze dne 28. 4. 2025 potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž zopakovala své argumenty týkající se výrazné změny poměrů od roku 2012 na straně obou účastníků i její matky. Zdůraznila, že ke zvýšení jejích potřeb došlo již v souvislosti s přechodem na střední školu, proto se domáhala zvýšení výživného v souladu s § 922 odst. 1 o. z. od 1. 4. 2021 (tj. za dobu tří let zpět ode dne zahájení řízení). Údaj o tom, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od března 2024 do června 2024 činil 48 830 Kč, představuje zjevnou písařskou chybu, zatímco v jiných částech rozsudku soud prvního stupně podrobně rozebral výdělky žalovaného v průběhu rozhodného období. Dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti by výživné z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného cca 45 000 Kč při zohlednění dalších vyživovacích povinností činilo 7 200 Kč. Stanovené výživné tedy není mimo rámec doporučující tabulky, jak tvrdí žalovaný, protože tabulku je třeba modifikovat dle potřeb dítěte, které jsou v případě žalobkyně jednoznačně zvýšené s ohledem na zdravotní stav. Její matka neměla kromě invalidního důchodu jiné příjmy. Životní pojištění bylo použito na doplacení hypotečního úvěru k zajištění bytových potřeb. Výtěžek z veřejné sbírky byl použit na zhotovení pergoly se sítí, která by zabránila úniku jejich koček. Uvedená pergola byla dlouholetým přáním matky žalobkyně, kterou si však nemohla dříve dovolit, a jelikož jí chtěly bývalé kolegyně udělat v tomto období života radost, uspořádaly tuto sbírku. Matka žalobkyně a tedy ani žalobkyně nemohly tyto prostředky libovolně použít na svoji potřebu, proto tato skutečnost nemá žádný vliv na vyživovací povinnost žalovaného. V doplnění vyjádření ze dne 1. 7. 2025 sdělila, že po vyhlášení napadeného rozsudku dne 22. 5. 2025 její matka zemřela, a u odvolacího jednání doplnila, že byla od září 2025 přijata k navazujícímu magisterskému studiu na Univerzitě , anonymizováno, ve , adresa, . Následně doložila, že jí byl od 22. 5. 2025 přiznán sirotčí důchod ve výši 12 199 Kč měsíčně.

6. Žalovaný přes skutečnosti, které nastaly po vyhlášení napadeného rozsudku, setrval na svém stanovisku, že souhlasí se zvýšením výživného pouze na částku 6 000 Kč měsíčně.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (tj. ve výroku I, pokud jím bylo zvýšeno výživné s účinností od 1. 4. 2021 nad částku 5 000 Kč měsíčně o dalších 1 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2024 nad částku 6 000 Kč měsíčně o dalších 2 000 Kč měsíčně, dále ve výroku II o vyčíslení nedoplatku na výživném a souvisejících nákladových výrocích), jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel uvedených v § 206, § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl po doplnění dokazování k závěru, že odvolání není důvodné, resp. ke změně výroku II přistoupil toliko z důvodu „aktualizace“ nedoplatku na výživném.

8. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu v projednávané věci, s výjimkou níže uvedených (drobných) korekcí, zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a zcela správně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto tato skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje, a to kromě údaje o tom, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od března 2024 do června 2024 činil 48 830 Kč. Soud prvního stupně se v bodech 58 a 63 odůvodnění dopustil zřejmé nesprávnosti či zjevné písařské chyby, protože takového příjmu žalovaný podle sdělení zaměstnavatele dosáhl pouze v jediném kalendářním měsíci - červnu 2024. Výdělky žalovaného jsou však podrobně rozebrány v jiné části napadeného rozsudku (viz body 39 a 40). Nedůvodná je i námitka neúplně zjištěného skutkového stavu. Soud prvního stupně provedl všechny navržené důkazy, žádné další důkazy nebyly označeny. Co se týče použití výtěžku veřejné sbírky a splacení zůstatku hypotečního z životní pojistky matky žalobkyně, tak soud prvního stupně uvěřil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů účastnické výpovědi žalobkyně. Žalovaný v tomto směru žádné jiné důkazy nenavrhoval ani nezpochybňoval pravdivost účastnické výpovědi žalobkyně.

9. Odvolací soud doplnil dokazování ohledně aktuálních výdělků, přičemž ze sdělení společnosti , právnická osoba, . zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného za rok 2024 činil 44 446 Kč a za první pololetí roku 2025 43 225 Kč. Podle sdělení společnosti , právnická osoba, dosáhla manželka žalovaného , jméno FO, za období od října 2024 do dubna 2025 průměrného čistého měsíční výdělku 31 330 Kč. Ze sdělení a rozhodnutí ČSSZ vyplývá, že matka žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, pobírala invalidní důchod třetího stupně naposledy ve výši 23 507 Kč měsíčně a po její smrti dne 22. 5. 2025 byl žalobkyni přiznán sirotčí důchod ve výši 12 199 Kč měsíčně. Mezi účastníky bylo nesporné, že od září 2025 byla žalobkyně přijata k navazujícímu magisterskému studiu na Univerzitě , anonymizováno, ve , adresa, a že žalovaný od vyhlášení napadeného rozsudku (tj. od ledna 2025) dosud platí žalobkyni pravidelně na výživném 10 000 Kč měsíčně (8 000 Kč běžné výživné a 2 000 Kč splátka dlužného výživného).

10. Odvolací soud se ztotožňuje i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který dospěl ke správnému závěru, že žalovaný má nadále vyživovací povinnost vůči žalobkyni, jež pokračuje v přípravě na budoucí povolání studiem na vysoké škole. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že od posledního rozhodování o výživném došlo k výrazným změnám poměrů, a to na straně obou účastníků i matky žalobkyně. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že zjištěné poměry odůvodňují změnu vyživovací povinnosti, a to od 1. 4. 2021 na částku 6 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2024 na částku 8 000 Kč měsíčně. Zvýšení výživného odpovídá zákonným kritériím podle § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 o. z. a je přiměřené odůvodněným potřebám žalobkyně, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného a matky žalobkyně. Soud prvního stupně pečlivě zkoumal příjmy obou rodičů žalobkyně v rozhodném období a náležitým způsobem přihlédl ke všem podstatným skutečnostem, včetně zvýšených potřeb žalobkyně spojených s procesem tranzice, odvolací soud pro stručnost odkazuje na bod 63 odůvodnění napadeného rozsudku. Po vyhlášení rozhodnutí okresního soudu zemřela matka žalobkyně a žalobkyni byl po její smrti přiznán sirotčí důchod, jehož účelem je nahradit „výpadek“ výživného od zemřelého rodiče. Zmiňovaná politováníhodná událost tak nemá bez dalšího zásadní vliv na výši vyživovací povinnosti žalovaného, proto ji odvolací soud ponechal nadále ve výši 8 000 Kč. Zvýšené výživné 6 000 Kč odpovídalo necelým 16 % z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného v roce 2021 (38 224 Kč) a výživné 8 000 Kč představuje 18 % z průměrného čistého měsíčního příjmu v roce 2024 (44 446 Kč), proto nikterak nevybočuje v rámce doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. Splacení hypotéčního úvěru z životní pojistky matky žalobkyně ani pořízení pergoly z výtěžku veřejné sbírky nemají jakýkoliv vliv na vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni. Zvyšování výživného není podle zákona podmíněno přímo úměrným růstem příjmu povinného rodiče, ale odvíjí se řady dalších okolností, nelze proto přisvědčit argumentaci žalovaného, že zvýšení výživného je nepřiměřené, protože jeho příjem není dvojnásobný oproti období, kdy bylo naposledy o výživném soudem rozhodováno. Náklady žalovaného na dojíždění do práce ve výši 4 600 Kč měsíčně jistě nejsou zanedbatelné, nicméně také u posledního soudního rozhodnutí byly zohledněny jeho jízdní výdaje v částce 2 500 Kč měsíčně, nejedná se tedy o žádný nový stěžejní výdaj žalovaného a i po jeho zohlednění má odvolací soud za to, že výše výživného stanovená soudem prvního stupně je zcela adekvátní.

11. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný a jako takový jej v této části v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a nově vyčíslil nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 4. 2021 do 30. 9. 2025. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný platil žalobkyni do prosince 2024 výživné v původně stanovené výši 4 000 Kč měsíčně a od ledna 2025 dosud platí pravidelně částku 8 000 Kč měsíčně na běžné výživné a 2 000 měsíčně na dlužné výživné. Okresním soudem vyčíslený nedoplatek na výživném se tak snížil o 18 000 Kč (9 měsíců po 2 000 Kč) z částky 114 000 Kč na 96 000 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně umožnil žalovanému s ohledem na jeho poměry uhradit tento nedoplatek v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek.

13. Jelikož odvolací soud, byť jen zčásti, změnil rozhodnutí okresního soudu, rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. opětovně i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Ustanovená advokátka , Jméno advokátky, zastupovala v řízení před soudem prvního stupně žalobkyni, která má podle výsledku řízení právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Protože poměr procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně se nezměnil, odvolací soud rozhodl, že stát má podle § 149 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu 58 % nákladů řízení před soudem prvního stupně, které spočívají v odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobkyně.

14. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela procesně úspěšná a podle výsledku řízení by tak měla právo na plnou náhradu nákladů řízení. Stát proto má podle § 149 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu 100 % nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobkyně. Odvolací soud podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl stejně jako v případě řízení před soudem prvního stupně jen o základu náhrady těchto nákladů řízení s tím, že výše této náhrady a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu, a to poté, co bude rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené advokátky.