16 Co 107/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. dubna 2023, č. j. 25 C 208/2020-302

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 31 598 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobci byla dne 3. 8. 2020 předána jeho tehdejším zaměstnavatelem, , právnická osoba, ., výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákona číslo 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), odůvodněná zrušením pracovní pozice závodního dolu, kterou žalobce zastával, přičemž k jejímu zrušení došlo na základě usnesení představenstva , právnická osoba, ., č. 530/2020 ze dne 26. 2. 2020 ve znění usnesení č. 557/2020 ze dne 29. 4. 2020 a navazujícího rozhodnutí výkonného ředitele zaměstnavatele, v jehož důsledku mu zaměstnavatel nemá možnost nadále přidělovat práci.

2. Žalobce podal dne 18. 12. 2020 u okresního soudu proti společnosti , právnická osoba, ., žalobu, v níž domáhal určení neplatnosti shora uvedené výpovědi. Poukázal mimo jiné na to, že předmětné organizační změny (údajné zrušení pozice závodního dolu , právnická osoba, ) spočívaly v tom, že dosavadní funkce a) závodního dolů , anonymizováno, a b) závodního dolu , právnická osoba, , byly změněny (přejmenovány) na funkce závodního dolu „, Anonymizováno, .“ Žalobce považuje za zjevné, že faktickým důsledkem organizační změny nebylo snížení stavu zaměstnanců ve funkci závodních dolů ani regulace počtu zaměstnanců na této pozici či regulace základní náplně a povinností spojených s výkonem této funkce. V této souvislosti žalobce vyzdvihl zákonnou povinnost uvedenou v § 6 horního zákona, mít pro každý důl zřízenou funkci závodního dolu. Dále uvedl, že ve funkci závodního dolu se nacházel až do 4. 8. 2020 a výpověď dostal v okamžiku, kdy tuto funkci ještě vykonával. Ze strany (tehdejšího) žalovaného ani nebyla žalobci učiněna žádná nabídka na nové pracovní zařazení.

3. Původní žalovaná (, právnická osoba, .) namítala, že není ve věci pasivně legitimována, neboť na základě smlouvy o koupi části závodu uzavřené dne 18. 2. 2021 bylo na státní podnik , právnická osoba, převedeno vlastnické právo k části závodu, která sestává z utlumovaných dolů v lokalitě , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , včetně souvisejících dobývacích prostor , adresa, , , adresa, a , adresa, . Předmětem převodu se staly také závazky z pracovněprávních vztahů, včetně pracovního poměru žalobce, u kterého není postaveno najisto, zda byl před datem převodu ukončen.

4. Žalobce navrhl dne 6. 4. 2021 vstup nového žalovaného do řízení. Okresní soud v Karviné návrhu vyhověl usnesením ze dne 29. 6. 2021 (č. l. 26), které nabylo právní moci dne 29. 7. 2021.

5. Žalovaný se po vstupu do řízení bránil námitkou nedostatku své pasivní legitimace, protože žalobce nefiguruje v příloze 7 smlouvy o koupi části závodu ze dne 18. 2. 2021 obsahující jmenný seznam zaměstnanců, kteří na žalovaného přešli. K samotnému rozvázání pracovního poměru pak uvedl, že zaměstnavatel postupoval v souladu se zákoníkem práce, pokud žalobce odvolal z vedoucího místa a poté ukončil jeho pracovní poměr výpovědí, poněvadž pro žalobce neměl žádnou práci, kterou by mu mohl nabídnout.

6. Okresní soud nejprve rozhodl dne 30. 8. 2022 tak, že žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že zaměstnavatel (, právnická osoba, .) ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačních opatření se záměrem zastřít své skutečné záměry. V daném případě mělo dojít k odvolání žalobce z funkce závodního dolu „, anonymizováno, ,“ přičemž tuto funkci po jeho odvolání měl vykonávat ve stejném rozsahu další zaměstnanec , jméno FO, .

7. K odvolání žalovaného Krajský soud jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 16 Co 186/2022-204, rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Vedle některých procesních pochybení vytkl okresnímu soudu, že dostatečně nereflektoval obranu žalovaného stran nedostatku jeho pasivní věcné legitimace s tím, že povinnosti zabývat se touto otázkou jej nezbavovalo ani vydané usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., kterým byl pouze vyřešen okruh účastníků řízení, ale o tom zda ten, kdo do řízení vstoupil na místo dosavadního žalovaného, je skutečně nositelem povinností, o které v řízení jde, soud definitivně rozhoduje až v konečném rozsudku. Dále okresnímu soudu uložil, aby zkoumal otázku, jaký byl skutečný důvod pro rozvázání pracovního poměru žalobce, konkrétně zda tímto důvodem měla být vskutku nadbytečnost žalobce po zrušení jeho funkce, anebo tzv. fikce nadbytečnosti po žalobcově odvolání z funkce závodního dolu podle § 73a zákoníku práce (což by zahrnovalo také posouzení splnění nabídkové povinnosti ze strany tehdejšího zaměstnavatele), když v tomto směru se stanoviska účastníků rozcházela.

8. Okresní soud po vrácení spisu věc opětovně projednal a rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobě opětovně vyhověl (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 72 887 Kč (výrok II.).

9. Okresní soud se nejprve v souladu s pokynem odvolacího soudu zabýval pasivní věcnou legitimací žalovaného a provedl za tím účelem k důkazu smlouvy o koupi části závodu ze dne 23. 12. 2020 a 18. 2. 2021, na jejichž základě , právnická osoba, ., prodávala žalovanému části svého závodu, včetně dolů , anonymizováno, a , anonymizováno, . Uzavřel, že jako součást závodu , anonymizováno, a , anonymizováno, přešel na žalovaného i řešený pracovněprávní vztah k žalobci, a to právě proto, že dosud není postaveno najisto, zda zanikl či nikoli.

10. Okresní soud se dále zaměřil na výpovědní důvod a předně učinil zjištění, že žalobci vznikl u původního žalovaného pracovní poměr 1. 7. 1987, od 1. 6. 2018 pak byl žalobce ustanoven do funkce závodního dolu , anonymizováno, a dnem 1. 11. 2018 jej představenstvo ustanovilo do funkce závodního dolu , anonymizováno, a , anonymizováno, . Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 9. 2019 došlo od 1. 10. 2019 k uzavření dohody o možnosti odvolat žalobce z vedoucího místa a možnosti žalobce vzdát se tohoto místa (včetně dohody o odchodném). Následně se okresní soud zabýval genezí organizačních změn, ke kterým u , právnická osoba, ., došlo v době od 10. 2. 2020 do 3. 8. 2020 a zjistil, že dne 10. 2. 2020 přijalo představenstvo , právnická osoba, . usnesení č. 509/2020, kterým rozhodlo o odvolání žalobce jako závodního dolu pro lokality , anonymizováno, a , anonymizováno, ke dni 11. 2. 2020 s tím, že s účinností od 12. 2. 2020 bude do této funkce jmenován , jméno FO, . Na toto usnesení navazovalo rozhodnutí o odvolání žalobce z místa závodního dolu ze dne 10. 2. 2020 dnem 11. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 2. 2020 do 31. 7. 2020, převzal toto odvolání až 3. 8. 2020. Dnem 12. 2. 2020 pak představenstvo , právnická osoba, ., ustanovilo do funkce závodního dolů , právnická osoba, a , právnická osoba, , jméno FO, . Na zasedání představenstva , právnická osoba, ., dne 26. 2. 2020 představenstvo zrušilo s účinností od 29. 2. 2020 stávající základní organizační strukturu společnosti , právnická osoba, ., a s účinností ode dne 1. 3. 2020 do 30. 5. 2020 základní organizační strukturu společnosti , právnická osoba, . V organizačním schématu , právnická osoba, ., k 1. 3. 2020 byli uvedeni závodní dolu , anonymizováno, , závodní dolu „, anonymizováno, , , anonymizováno, “, závodní dolu , Anonymizováno, , závodní dolu , Anonymizováno, a dále je uvedena divize , Anonymizováno, , lokalita , Anonymizováno, a lokalita , Anonymizováno, . K další změně organizační struktury došlo podle zjištění okresního soudu od 1. 6. 2020, kdy v organizačním schématu je uveden závodní dolu „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ,“ závodní dolu , Anonymizováno, a závodní dolu , Anonymizováno, a dále divize , Anonymizováno, , lokalita , Anonymizováno, , lokalita , Anonymizováno, a nově lokalita , Anonymizováno, . Představenstvo , právnická osoba, ., dne 22. 5. 2020 odvolalo ke dni 31. 5. 2020 pro lokality , Anonymizováno, a , adresa, závodního dolu , jméno FO, . , jméno FO, a současně jej jmenovalo s účinností od 1. 6. 2020 do funkce závodního pro lokalitu „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, .“ Ke stejnému datu byli jmenováni závodní dolů a jejich zástupci pro lokality , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . , právnická osoba, . dala žalobci výpověď z pracovního poměru (ze dne 3. 8. 2020) podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu zrušení pracovní pozice závodního dolu, kterou žalobce zastával. Ke zrušení této pracovní pozice došlo na základě usnesení představenstva , právnická osoba, ., č. 530/2020 ze dne 26. 2. 2020, ve znění usnesení představenstva , právnická osoba, ., č. 557/2020, ze dne 29. 4. 2020, a na základě navazujícího rozhodnutí výkonného ředitele společnosti , právnická osoba, ., v jehož důsledku , právnická osoba, ., nemá možnost žalobci dále přidělovat práci. Žalobce výpověď osobně převzal dne 3. 8. 2020. Přípisem ze dne 3. 11. 2020 žalobce namítl neplatnost výpovědi a trval na dalším zaměstnávání. Okresní soud dále prováděl dokazování ke splnění nabídkové povinnosti původním zaměstnavatelem. V rámci právního posouzení okresní soud předně zdůraznil, že výpověď ze dne 3. 8. 2020 splňuje veškeré náležitosti, je v písemné formě a byla žalobci řádně doručena do vlastních rukou. K důvodu výpovědi okresní soud uvedl, že v daném případě došlo na základě rozhodnutí , právnická osoba, ., k 1. 6. 2020 ke spojení lokality , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a k rozšíření divize , Anonymizováno, o lokalitu , Anonymizováno, (bývalá lokalita , adresa, ) a současně ke zrušení funkce závodního dolu , Anonymizováno, a závodního dolu , adresa, a vytvoření funkce závodního dolu „, Anonymizováno, a , Anonymizováno, “ a k odvolání stávajícího závodního dolu a jeho zástupců na zanikající lokalitě , adresa, . Žalobce byl nadále od 1. 6. 2020 veden jako závodní dolu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a to až do 3. 8. 2020, kdy byl z této funkce odvolán. Současně , jméno FO, byl rovněž zařazen jako závodní dolu pro lokalitu , Anonymizováno, a lokalitu , Anonymizováno, . Z uvedeného okresní soud dovodil, že ke dni 1. 6. 2020 skutečně došlo ke zrušení funkce, kterou žalobce zastával, tj. funkce závodního dolu , Anonymizováno, a , anonymizováno, , ze které byl žalobce následně dne 3. 8. 2020 odvolán a společnost , právnická osoba, . měla povinnost nabídnout mu jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Okresní soud zdůraznil, že splnění tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele podle § 73a odst. 2 (věty první) zákoníku práce, je předpokladem pro vznik výpovědního důvodu (fikce nadbytečnosti) odvolávaného zaměstnance podle § 73a odst. 2 části věty druhé před středníkem zákoníku práce. Podle závěru okresního soudu však , právnická osoba, ., nesplnila svou nabídkovou povinnost ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce, protože měla pro žalobce vhodná pracovní místa k dispozici a z důvodu nesplnění nabídkové povinnosti zaměstnavatele je výpověď ze dne 3. 8. 2020 neplatná.

11. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž okresnímu soudu mimo jiné vytkl změnu v posouzení výpovědního důvodu oproti předchozímu rozsudku. Za nesrozumitelný považoval závěr v bodě 53 odůvodnění napadeného rozsudku, podle nějž byl žalobce dne 3. 8. 2020 odvolán z funkce závodního dolu , Anonymizováno, a , anonymizováno, , přičemž o této pozici soud v předchozí větě konstatoval, že ji , právnická osoba, ., ke dni 1. 6. 2020 zrušila.

12. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Bez ohledu na přeměnu názvů funkcí závodního dolu, kterou provedla , právnická osoba, ., a která se týkala i žalobcovy funkce, není pochyb o tom, že je tato funkce pevně spjata s doly, ve kterých aktivní těžba neprobíhá a které v rámci koupě části závodu přešly na žalovanou včetně veškerého majetku, dluhů, závazků, smluvních práv a povinností a zaměstnanců. Okresní soud řádně doplnil posouzení a dokazování týkající se okolností ohledně možného podání výpovědi z důvodu fikce nadbytečnosti podle § 73a zákoníku práce a dospěl ke správnému závěru, že ani pokud by měl zaměstnavatel vůli ukončit pracovní poměr s žalobcem z důvodu fikce nadbytečnosti, nejednalo by se o platnou výpověď. Ze závěrů okresního soudu vyplynulo, že předmětná výpověď z pracovního poměru je neplatná, ať již by měla být důvodem výpovědi nadbytečnost žalobce podle § 52 písm. c) zákoníku práce, anebo fikce nadbytečnosti po žalobcově odvolání z vedoucí funkce závodního dolu podle § 73a téhož zákona. Ke zrušení pracovní pozice mělo dojít v rámci organizačních změn zaměstnavatele přijatých rozhodnutím představenstva , právnická osoba, ., ze dne 26. 2. 2020, kdy ode dne 1. 6. 2020 došlo k novému uspořádání organizační struktury , právnická osoba, . Přijaté organizační změny nesledovaly navenek proklamované cíle, jelikož skutečně nedošlo ke zrušení pracovní pozice závodního dolu, jak mělo vyplývat z výpovědi z pracovního poměru ze dne 3. 8. 2020. Žalobce jako zaměstnanec na pozici závodního dolu se z hlediska své věcné náplně nestal v důsledku předmětných organizačních změn nadbytečným pro , právnická osoba, ., neboť nedošlo k žádné regulaci počtu pracovních míst s funkcí závodního dolu. Právní předchůdkyně žalovaného měla možnost i v novém organizačním uspořádání plnit povinnost přidělovat žalobci práci, neboť počet míst pro druh práce závodní dolu se fakticky nezměnil. Za správné považoval žalobce také závěry o nesplnění nabídkové povinnosti ze strany zaměstnavatele.

13. Odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j. 16 Co 107/2023 – 394, změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítl, a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

14. V bodech 15. a 16. odůvodnění tohoto rozsudku se odvolací soud po zopakování některých důkazů (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.) ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu a shrnul, že byl žalobce ke dni 10. 2. 2020 nadále ve funkci závodního dolů „, Anonymizováno, a , anonymizováno, .“ Představenstvo , právnická osoba, ., rozhodlo toho dne, že jej s účinností od 11. 2. 2020 z této funkce odvolává a současně do ní ustanovilo , jméno FO, . Odvolání z funkce však bylo žalobci doručeno až 3. 8. 2020. V mezidobí došlo s účinností od 1. 6. 2020 ke změně v organizační struktuře , právnická osoba, ., ve které již nadále nebyla funkce závodního dolu „, Anonymizováno, , , anonymizováno, “ a byly (mimo jiné) vytvořeny (relativně) nové pozice závodního dolu „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, “ (důl , Anonymizováno, měl do té doby samostatného závodního), do které byl ustanoven , jméno FO, a závodního lokality „, Anonymizováno, “ (zahrnující také původní lokalitu , adresa, ), do které byl dnem 1. 6. 2020 ustanoven , jméno FO, . Dne 3. 8. 2020 pak žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru odůvodněnou - stručně řečeno - zrušením jeho pozice závodního dolu, kterou dosud zastával, v důsledku čehož mu zaměstnavatel nemá možnost nadále přidělovat práci. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci při odvolání nebylo žádné jiné pracovní místo nabídnuto.

15. Na rozdíl od okresního soudu nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný není pasivně věcně legitimován, neboť žalobce zůstal zaměstnancem zbytkové (nepřevedené) části závodu , právnická osoba, ., která tak nadále zůstala jeho zaměstnavatelkou. Žalobce totiž v době mezi odvoláním ze své funkce (3. 8. 2020) a uplynutím výpovědní doby v návaznosti na spornou výpověď z pracovního poměru neměl sjednaný druh práce, jeho původní pracovní zařazení se neobnovilo a zároveň s , právnická osoba, ., neuzavřel dohodu o novém druhu práce, takže nastaly překážky v práci na straně zaměstnavatele a na žalobce je ke dni 31. 10. 2020 (uplynutí výpovědní doby) nutno pohlížet jako na nezařazeného zaměstnance.

16. Na základě žalobcova dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2025, č. j. 21 Cdo 670/2024-425, odmítl dovolání v části směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I) a rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Uzavřel, že v situaci, kdy ke dni účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na právního nástupce původního zaměstnavatele na podkladě prodeje jeho obchodního závodu je vedeno soudní řízení o neplatnosti výpovědi dané odvolanému vedoucímu zaměstnanci, není zde konkrétní pracovní místo, jež by určením neplatnosti mělo zůstat zachováno. Lze nicméně vyjít z práv spojených v takovém okamžiku s povinností zaměstnavatele navrhnout změnu dalšího pracovního zařazení zaměstnance, přičemž je stále dána překážka v práci na straně zaměstnavatele. Právní názor odvolacího soudu by vedl k důsledku, že by nebyl odvolaný zaměstnanec ani v případě prodeje celého (a jediného) závodu původního zaměstnavatele zařazen v převáděném závodu, takže by zůstal zaměstnancem dosavadního zaměstnavatele, který by mu však patrně nebyl schopen nabídnout žádnou práci. Proto nelze vyjít z kritéria, že po svém odvolání není zaměstnanec zařazen v převáděné části závodu. Neměl by totiž z hlediska zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance přijít o možnost pokračovat v práci, byť na jiné pozici, v dosavadním závodu či jeho části jen proto, že se jej zaměstnavatel rozhodl prodat. V zaměstnancův prospěch také bude, aby vůči němu byly povinnosti zaměstnavatele (zde v souvislosti s nabídkovou povinností a s existencí překážek v práci) plněny v té části závodu, v níž byl naposledy zařazen k výkonu práce. Proto práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu přešla na žalovaného.

17. Žalovaný se poté vyjádřil k věci samé, polemizuje s právním názorem dovolacího soudu. Žalovaný neměl ke dni 3. 8. 2020 k dispozici volná pracovní místa, jež by mohl žalobci nabídnout.

18. Právní názor dovolacího soudu vyložený v bodě 16. byl pro odvolací soud závazný a proto nebyla další polemika žalovaného v tomto ohledu namístě (§ 243g odst. 1 první věta ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud s konečnou platností zodpověděl otázku věcné legitimace, kdy žalovaný je pasivně věcně legitimován. Zbývalo tudíž posoudit výše předestřenou otázku, zda v tomto případě šlo o skutečnou žalobcovu nadbytečnost po zrušení jeho funkce, anebo o fikci nadbytečnosti a v tomto druhém případě, zda , právnická osoba, ., vůči žalobci splnila svou nabídkovou povinnost. Protože již nebylo třeba provést žádné další důkazy a šlo o právní otázku, přičemž oba účastníci souhlasili s daným postupem souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), rozhodl odvolací soud bez nařízení jednání.

19. Odvolací soud komplexně interpretoval odvolání z funkce i výpověď z pracovního poměru podle § 4 zákoníku práce ve spojení s § § 555 – 558 o. z., tedy v prvé řadě podle jejich obsahu a skutečné vůle jednajícího, ale i s ohledem na širší kontext případu, zde především v podobě okolností, jež právnímu jednání předcházely. O zrušení funkce (pracovního místa vedoucího zaměstnance na té které úrovni řízení zaměstnavatele) i o pouhém odvolání z takové funkce, jež přitom zůstává zachována, rozhoduje zaměstnavatel. Ruší-li přitom funkci vedoucího zaměstnance, přinejmenším z obecného hlediska není třeba takového zaměstnance z jeho (rušeného, tedy napříště neexistujícího) pracovního místa v danou chvíli odvolat. Zároveň má při naplnění zákonného výpovědního důvodu zaměstnavatel, který nechce dále zaměstnávat vedoucího zaměstnance, jehož pracovní místo naopak zůstává zachováno, právo rovnou rozvázat jeho pracovní poměr - aniž by jej předtím musel odvolat z funkce. Rozhodnutí zaměstnavatele mezi dvěma výše předestřenými možnostmi má tudíž od prvopočátku poměrně jasné obrysy. Z právního principu poctivosti (§ 4 zákoníku práce ve spojení s § 6 o. z.) pak plyne právní zásada venire contra factum proprium, tedy že si nikdo nesmí počínat v rozporu se svým předchozím jednáním či s nastalými fakty. Odvolací soud zde odkazuje v prvé řadě na skutková zjištění okresního soudu rozvedená v bodě 30. odůvodnění jeho rozsudku ze dne 19. 4. 2023, č. j. 25 C 208/2020-302. Představenstvo , právnická osoba, ., rozhodlo dne 10. 2. 2020 o žalobcově odvolání z jeho funkce s účinky ke dni 11. 2. 2020. Tím jednoznačně projevilo vůli žalobce odvolat. To odpovídá dříve uzavřené dohodě o možnosti vzdání se funkce a odvolání z ní. Ale nejen to – , právnická osoba, ., zároveň s účinky ke dni 12. 2. 2020 do jedné a téže funkce jmenovala , jméno FO, . Tím jednoznačně projevila vůli dané pracovní místo jednak zachovat, druhak na něm také zajistit plnohodnotnou personální kontinuitu. A to se stalo, přinejmenším do 31. 5. 2020, kdy byla funkce od 12. 2. 2020 do konce května 2020 obsazena právě , jméno FO, . Okolnost, že bylo žalobci odvolání doručeno teprve 3. 8. 2020, pak ve své podstatě pramení také z rozhodnutí samotného zaměstnavatele. Tomu totiž nic nebránilo doručit žalobci odvolání poštou již v únoru 2020. Obzvlášť pokud mu bylo známo, že se žalobce nachází v dočasné pracovní neschopnosti, tedy v předem nahlášeném bydlišti s možností omezených vycházek, kde podléhá kontrole zaměstnavatele, resp. OSSZ, takže by neměl mít problém zásilku osobně převzít. A přitom měly právní účinky odvolání nastat právě již v únoru tak, aby jedna a tatáž funkce nebyla obsazena dvěma zaměstnanci současně. Odvolání se sice bez doručení nemohlo vůči žalobci stát účinným, avšak zaměstnavatel v něm jasně projevil vůli být jím právně vázán. Je pravdou, že se ve výpovědi hovoří o „zrušení pracovní pozice,“ což na první pohled vyvolává dojem skutečné žalobcovy nadbytečnosti. Je nicméně nutno uvážit nejen výše rozvedený kontext, ale i text výpovědi jako celek, kdy ke zrušení mělo podle pokračování téže věty dojít „…na základě usnesení představenstva , právnická osoba, . č. 530/2020 ze dne 26. 2. 2020 ve znění usnesení představenstva , právnická osoba, . č. 557/2022 ze dne 29. 4. 2020 a na základě navazujícího rozhodnutí výkonného ředitele zaměstnavatele.“ Bylo však prokázáno, že pozice závodního dolu , Anonymizováno, a , anonymizováno, zůstala zachována i po vydání těchto usnesení. Z dokazování též vyplynulo, že proces ukončování žalobcova pracovního poměru v souvislosti se změnou organizační struktury u příležitosti útlumu těžby a prodeje obchodního závodu provázel jistý chaos. Ostatně, svědek , jméno FO, přiznal, že ani nevěděl, že žalobcův pracovní poměr stále trvá. Výše citované sousloví „zrušení pracovní pozice“ je možno za výše rozvedených okolností pokládat za přinejmenším neurčitý výraz. Je sice pravdou, že je výpověď jednostranným právním jednáním, avšak tím spíše by její obsah, zde navíc vytvořený zaměstnavatelem – velkou důlní společností – neměl vyvolávat u jeho dlouholetého zaměstnance žádné pochybnosti. Proto je třeba vyložit jej k tíži zaměstnavatele, a sice tak, že ve skutečnosti reflektuje žalobcovo prokazatelně učiněné odvolání z funkce, které s sebou nese nabídkovou povinnost zaměstnavatele. Dlužno podotknout, že o odvolání ve výpovědi, doručené v týž den jako odvolání, není sebemenší zmínka. Ostatně, sama žalovaná strana v první fázi soudního řízení prosazovala právě tuto možnost odvolání s nastoupením fikce nadbytečnosti. Teprve když vyšla najevo nepravdivost jejího tvrzení, že zaměstnavatel neměl jinou práci, kterou by mohl žalobci nabídnout, byla skutková tvrzení změněna, což odvolací soud hodnotí jako změnu zcela nevěrohodnou (§ 132 část věty za středníkem o. s. ř.).

20. Ze všech těchto důvodů bylo prokázáno, že byl žalobce z funkce skutečně odvolán tak, jak žalovaná zamýšlela, a že jí vznikla nabídková povinnost ve smyslu § 73a odst. 2 první věty zákoníku práce.

21. Přitom bylo jednoznačně prokázáno, že žalobci žádná jiná práce nabídnuta nebyla a přinejmenším z dohody o změně pracovní smlouvy , jméno FO, a ze svědecké výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že zde byla k dispozici minimálně práce revírníka úseku rubání, kterou od 1. 9. 2020 obsadil , jméno FO, , aby tak naplnil počet směn vyžadovaný pro předčasný hornický důchod. To mu svědek osobně slíbil někdy mezi dubnem 2020 a červnem 2020, domluvil to s personální ředitelkou a přitom ani nevěděl, že žalobcův pracovní poměr stále trvá. Zaměstnavatel tudíž jednoznačně porušil svou nabídkovou povinnost a proto byla výpověď neplatná.

22. A tak odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, což platí i pro výrok o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje (§ 219 o. s. ř.).

23. Žalobce byl v obou odvolacích i dovolacím řízení (o jejichž nákladech dosud nebylo rozhodnuto) procesně úspěšný, pročež má proti žalovanému právo jejich náhrady (§ 243g odst. 1 druhá věta ve spojení s § 224 odst. 1 a s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku za dovolací řízení ve výši 14 000 Kč, z mimosmluvní odměny za zastoupení ve výši 2 500 Kč za každý úkon právní služby [§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátní tarif, dále jen a. t.)] v podobě vyjádření k odvolání žalované ze dne 16. 6. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.)], vyjádření k replice ze dne 17. 8. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.)], účasti na odvolacím jednání ze dne 23. 8. 2023 [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.)] a dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.)]. Dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon. Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalované k odvolacímu soudu a zpět v délce 9 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 1 000 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 9 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 2 443,7504 Kč při ujeté vzdálenosti 364 km, kombinované spotřebě 4,4 l/100 km, jednotkové ceně motorové nafty 34,40 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,20 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 101/2023 Sb.]. Protože je advokát žalované plátcem DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 3 054 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 31 598 Kč. Odvolací soud nepřiznal náhradu za převzetí a přípravu právního zastoupení včetně porady pro dovolací řízení, poněvadž (týž) žalobcův advokát již kauzu detailně znal a nevnesl do ní v dovolacím řízení nic nového.

24. Žalovaný je povinen nahradit náklady odvolacího řízení sice žalobci, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalovaný mohl připravit na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu, a s ohledem na poměr výše náhrady k finančním možnostem žalovaného.