16 CO 116/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o náhradu škody o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 1. 2022, č. j. 24 C 165/2020-63,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 135 000 Kč, mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 135 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 450 000 Kč, potvrzuje.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 59 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

V. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na soudních poplatcích za řízení před soudy obou stupňů částku 2 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne datum domáhal po žalované zaplacení částky 903 500 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 900 000 Kč ode dne datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované v pracovním poměru jako horník. Lékařským posudkem titul jméno příjmení ze dne datum byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání, a to uhlokopská pneumokonióza. Pracovní poměr byl ukončen ke dni datum na základě dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Podle lékařského posudku titul jméno příjmení ze dne datum bylo ztížení společenského uplatnění ohodnoceno počtem 1 200 bodů, což odpovídá částce 300 000 Kč. Žalobci bylo v době zjištění nemoci z povolání teprve 33 let. V důsledku nemoci z povolání žalobce trpí chronickým kašlem a dušností a je u něj zvýšené riziko vzniku onkologických a dalších onemocnění plic. Žalobce musel po zjištění nemoci z povolání omezit fyzickou aktivitu, a to zejména pravidelný sport (fotbal), kterému se věnoval. Dále ztratil způsobilost k výkonu svého dosavadního povolání. S přihlédnutím k mimořádně nízkému věku a výraznému omezení uplatnění v mnoha sférách společenského života (včetně sféry pracovní) se žalobce domáhal přiměřeného zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění na trojnásobek částky odpovídající základnímu bodovému ohodnocení, tj. na částku 900 000 Kč. V souvislosti s uplatněním nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění vynaložil výdaje na zpracování lékařského posudku ve výši 3 500 Kč.

2. Žalovaná a vedlejší účastník shodně navrhli zamítnutí žaloby s tím, že náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč odpovídající základnímu bodovému ohodnocení a poplatek za vyhotovení lékařského posudku ve výši 3 500 Kč byly žalobci uhrazeny dne datum. Vyplacené odškodnění je přiměřené a není důvod jej mimořádně navyšovat. Nařízením vlády číslo Sb. byla hodnota jednoho bodu oproti předchozí právní úpravě navýšena o více než dvojnásobek, a to z částky 120 Kč na 250 Kč. Rovněž byl dvojnásobně zvýšen i počet bodů u jednotlivých položek poškození zdraví. Věk 33 let nelze hodnotit jako velice nízký a stejně tak žalobcem tvrzená omezení nejsou nijak výjimečná. Žalobce má možnost vykonávat řadu jiných povolání bez výraznějších omezení. Nemoc z povolání byla u žalobce zjištěna v iniciálním stádiu, tedy jako nejlehčí, resp. nejmírnější forma uhlokopské pneumokoniózy.

3. Žalobce u jednání dne datum vzal žalobu zčásti zpět celkem ohledně částky 303 500 Kč a 10% úroku z prodlení z částky 900 000 Kč ode dne datum do zaplacení. Okresní soud v této části řízení zastavil.

4. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 15 000 Kč, žalobu o zaplacení částky 585 000 Kč zamítl, rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její zástupkyně 29,5 % nákladů řízení ve výši 15 311,24 Kč, žalovanou zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit 64,75 % a žalovaná 35,25 % nákladů řízení státu, jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, kdy měl za to, že s ohledem na dobu, jež uplynula od vydání nařízení vlády č. 276/2015 Sb., je namístě přiměřené navýšení, a to o 5 %, proto přiznal žalobci částku 15 000 Kč (5 % z 300 000 Kč). V této souvislosti poukázal na to, že i metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku předpokládá pravidelnou změnu rámcové výchozí částky pro náhradu škody. Při porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních a jiných aktivit žalobce v době před vznikem škody a po jejím vzniku usoudil, že výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě bodového ohodnocení stanoveného lékařem podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. představuje již sama o sobě dostatečnou náhradu za následky škody na zdraví, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce nepřiměřeným (nezvyklým, nadměrným) způsobem strádal či nebyl zcela schopen vykonávat většinu předchozích aktivit. Žalobce je sice nepochybně významně omezen v řadě aktivit, které jsou trvalého rázu, a které mají nepříznivý vliv na uplatnění v jeho životě, ale k těmto omezením (jejich rozsahu) bylo dostatečně přihlédnuto v rámci provedeného bodového ohodnocení, proto ve zbytku okresní soud žalobu zamítl.

5. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti zamítavému výroku II. a souvisejícím výrokům o nákladech řízení, podal odvolání žalobce, který namítal, že okresní soud náležitě nepřihlédl k tomu, že nemoc z povolání u něj byla zjištěna v mimořádně nízkém věku, neboť horníci zpravidla trpí tímto onemocněním v mnohem pozdějším věku. Žalobce vedl před vznikem škody aktivní sportovní život, hrál fotbal, jezdil na kole a chodil po horách, což nelze považovat za běžné. Uvedených aktivit není po zjištění nemoci z povolání schopen, resp. je musel výrazně omezit. Žalobce dále ve smyslu § 13 občanského zákoníku poukázal na rozhodnutí Okresního soudu v Karviné v jiné věci sp. zn. 24 C 167/2016, ve které na rozdíl od projednávané věci při zvýšení odškodnění věk zohlednil, aniž by svůj rozdílný přístup přesvědčivě odůvodnil. Částka 315 000 Kč nepředstavuje přiměřenou náhradu. Za nesprávné pokládal žalobce i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, protože okresní soud měl aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Žalovaná a vedlejší účastník shodně navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž opětovně zdůraznili, že oproti předchozí právní úpravě bylo odškodnění ztížení společenského uplatnění zvýšeno více než čtyřnásobně, proto důvody pro zvýšení náhrady musí být posuzovány ještě přísněji z hlediska jejich výjimečnosti a mimořádnosti. Žalovaná poukázala na to, že i podle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle občanského zákoníku je doporučeno omezení modifikace základní částky maximálně na dvojnásobek. Odškodnění ve výši 315 000 Kč je plně v souladu se zásadou spravedlivého a přiměřeného odškodnění.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

8. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 5 a 7 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

9. V posuzovaném případě se určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění řídí nařízením vlády č. 276/2015 Sb., které bylo s účinností od datum změněno nařízením vlády č. 224/2016 Sb. (dále též jen„ nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“)

10. Podle § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se ztížením společenského uplatnění pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví (dále jen„ trvalé poškození zdraví“) pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb.

11. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1. nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se ztížení společenského uplatnění hodnotí v bodech. Počty bodů pro ohodnocení ztížení společenského uplatnění v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb způsobené pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze číslo k tomuto nařízení.

12. Podle § 7 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se provádí zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se určí se zřetelem k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě.

13. Co se týče výše bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, tak soud prvního stupně správně vycházel z lékařského posudku titul jméno příjmení ze dne datum, u něhož nevznikly žádné pochybnosti o jeho správnosti.

14. Podle § 271s zákoníku práce soud může výši odškodnění stanovenou prováděcím právním předpisem přiměřeně zvýšit. Citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Toto ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci„ přiměřené“. Úvaha soudu v tomto směru však není zcela neomezená, neboť právní předpis rámcově stanoví předpoklady jak pro vznik nároku na základní výměru odškodnění, tak pro jeho zvýšení a stanoví hlediska, ke kterým je třeba přihlížet při úvaze o míře přiměřeného zvýšení v konkrétních výjimečných případech. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění.

15. Jinak řečeno, jednotící zásadou při určování ohodnocení ztížení společenského uplatnění je, aby se poškozenému dostalo odškodnění, které je ve všech souvislostech přiměřené. Úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění vycházející jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, musí dbát o to, aby přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 350/03). Mezi rámcová hlediska, k nimž soudy při úvaze o možnosti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlížejí, patří zpravidla porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních či jiných aktivit poškozeného v době před vznikem škody s jeho možnostmi v době po zranění s tím, že omezení poškozeného nelze vyjádřit jen základním odškodněním.

16. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že v projednávané věci jsou dány předpoklady pro přiměřené zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění z jiného důvodu než pro časový odstup od nabytí účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a současně ve větším rozsahu než jen o 5 % částky odpovídající tzv. základnímu bodovému ohodnocení.

17. Právní úprava odškodnění ztížení společenského uplatnění u pracovních úrazů a nemocí z povolání neupravuje možnost valorizace poskytované výše náhrady. Srovnání s metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku, která výši náhrady za ztížení společenského uplatnění odvozuje od procentního vyjádření ztráty či omezení společenského uplatnění, není případné. Nová občanskoprávní úprava opustila dosavadní způsob odškodňování újmy na zdraví, podle kterého se náhrada nemajetkové újmy na zdraví (její výše) určovala na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku podle sazeb upravených zrušenou vyhláškou, a nadále stanoví, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, že vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění, a že nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti (srov. § 2958 o. z.). Uvedená zákonná dikce byla následně rozvedena„ doporučujícím materiálem“ nazvaným„ Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku) “ a uveřejněným pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014 (ve znění redakční opravy uveřejněné tamtéž v číslo). Nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se občanskoprávní a pracovněprávní úprava odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění rozštěpila. Důvodem byla skutečnost, že v případě odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání se jedná o náhradu škody v podobě újmy na zdraví, ke které došlo při výkonu závislé práce, a že právní vztahy vznikající při jejím výkonu (individuální pracovněprávní vztahy) jsou předmětem zvláštní úpravy obsažené v zákoníku práce (srov. § 1 písm. a) zákoníku práce). Zákoník práce poskytuje zvláštní ochranu postavení zaměstnance, který je v pracovněprávním vztahu slabší stranou, a proto je nutné postupovat podle zvláštní právní úpravy v něm obsažené (srov. ustanovení § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce, které zakotvuje zvláštní zákonnou ochranu postavení zaměstnance jako jednu ze základních zásad pracovněprávních vztahů). Rozdílnost právní úpravy odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v zákoníku práce od úpravy obsažené v občanském zákoníku, která je důsledkem relativní samostatnosti pracovního práva vůči občanskému právu, je odůvodněna odlišností pracovněprávních vztahů od vztahů občanskoprávních, danou povahou závislé práce. Z uvedeného vyplývá, že subsidiární ani analogické použití ustanovení § 2958 o. z. a z něj vycházející metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví na pracovněprávní vztahy nepřipadá v úvahu.

18. Soud prvního stupně na druhou stranu náležitě nezohlednil skutečnost, že nemoc z povolání byla u žalobce zjištěna ve věku 33 let, tj. v podstatě na počátku jeho produktivního věku, zatímco u horníků bývá jinak obvyklé, jak je odvolacímu soudu známo u úřední činnosti, že trpí uhlokopskou pneumokoniózou v mnohem pozdějším věku. Žalobce se tak bude s omezeními, která tato nemoc přináší, bude potýkat po delší dobu oproti zaměstnancům, kteří touto nemocí z povolání byli postiženi až ke konci své pracovní kariéry. Byť odvolací soud souhlasí s názorem žalované, že zjištěná omezení žalobce při uplatnění v životě a ve společnosti nejsou nijak výjimečná, tak částka 315 000 Kč, která byla dosud žalobci uhrazena na náhradě za ztížení společenského uplatnění, není podle názoru odvolacího soudu přiměřená stupni závažnosti trvalých zdravotních následků a rozsahu omezení při uspokojování životních, pracovních a dalších společenských potřeb žalobce a jeho dalšího uplatnění v životě, a to zejména s přihlédnutím k jeho výjimečně nízkému věku. Odvolací soud v porovnání s jinými obdobnými případy považuje za adekvátní a přiměřené, aby žalobci byla na náhradě za ztížení společenského uplatnění vyplacena celkem částka 450 000 Kč (odpovídající zvýšení o 50 % základního bodového ohodnocení), což po zohlednění částky již vyplacené představuje dalších 135 000 Kč. Tato částka je přiměřená ve vztahu k následkům nemoci z povolání a představuje dostatečnou kompenzaci zdravotního omezení žalobce na dobu jeho dalšího života.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 135 000 Kč, změnil tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku 135 000 Kč. Ve zbývající napadené části, tj. v odstavci II. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 450 000 Kč, byl rozsudek soudu prvního stupně shledán jako věcně správný a jako takový byl v této části v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

20. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 a 2 za použití § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši nároku závisí u náhrady za ztížení společenského uplatnění na úvaze soudu a žalobce měl ve věci částečný úspěch.

21. Podle ustálené judikatury platí, že přiznává-li soud plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., nevychází při určení odměny za zastupování advokátem z přisouzené částky, nýbrž pro určení sazby za úkon právní služby z tarifní hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. je v těchto případech rozhodná částka požadovaná žalobcem; to však platí jen tehdy, nepožadoval-li žalobce plnění zjevně nepřiměřené nebo účelově zvýšené právě s ohledem na očekávané rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě má odvolací soud za to, že žalobcem požadované mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 600 000 Kč bylo zjevně nepřiměřené, proto při určení sazby za úkon právní služby vycházel z přisouzené částky 150 000 Kč, resp. pro odvolací řízení z částky 135 000 Kč.

22. Žalobci vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady ve výši 41 215 Kč, které spočívají v odměně za 4,5 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u jednání dne datum a ½ úkonu za účast u vyhlášení rozhodnutí dne datum) po 7 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v 5 režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, v náhradě za ztrátu času celkem v rozsahu 3 půlhodin po 100 Kč podle § 14 citované vyhlášky a v jízdném ke dvěma jednáním před okresním soudem ve výši 312 Kč (osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 6,6 l benzinu Natural 95 na 100 km, cena paliva 37,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto z obec anonymizováno do obec a zpět 29 km; jízdné k jednání dne datum účtováno ve výši jedné poloviny s ohledem na účast u dvou jednání), tj. celkem 34 062 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 7 153 Kč.

23. Náklady řízení žalobce v odvolacím řízení činily 17 864 Kč, kdy tato částka představuje odměnu za 2 úkony právní služby (za sepis odvolání a účast u jednání dne datum) po 6 500 Kč § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, náhradu za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč podle § 14 citované vyhlášky a jízdné k jednání před odvolacím soudem ve výši 764 Kč (osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 6,6 l benzinu Natural 95 na 100 km, cena paliva 44,50 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto z obec do obec a zpět 100 km), tj. celkem 14 764 Kč. Tuto částku je třeba opět zvýšit o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 3 100 Kč.

24. Celkem má žalobce právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 59 079 Kč.

25. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu před soudem prvního stupně spočívajících v tlumočném je odůvodněno ustanovením § 18 odst. 2 a § 141 odst. 2 o. s. ř., kdy stát nemá podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení spojených s tím, že účastník jedná ve své mateřštině.

26. Jelikož žalobce byl ze zákona osvobozen od soudních poplatků, odvolací soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o přenesení poplatkové povinnosti tak, že žalovanou a vedlejšího účastníka zavázal zaplatit společně a nerozdílně státu na soudním poplatku za žalobu 1 500 Kč (1 % z částky 150 000 Kč) a na soudním poplatku za odvolání 1 350 Kč (1 % z částky 135 000 Kč), tj. celkem 2 850 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.