16 Co 116/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: titul . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem titul . anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/1 o určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti) vedení vodovodu o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 28. února 2024, č. j. 19 C 71/2023-98,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 286 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta, se sídlem , adresa, .

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí dne 3. 5. 2023 se žalobkyně proti žalované domáhala určení existence věcného břemene k tíži pozemku ve vlastnictví žalované ve prospěch pozemků ve vlastnictví žalobkyně spočívající ve zřízení, provozování, údržbě a opravách sdružené vodovodní přípojky. Žalobu odůvodnila tím, že pozemek žalobkyně bezprostředně sousedí s pozemky žalované. Původní vlastníci předmětných pozemků, tedy rodiče žalobkyně a rodiče žalované, vybudovali roku 1984 sdruženou vodovodní přípojku připojenou k veřejnému vodovodnímu řadu. Takto vybudovaný vodovod vede přes pozemky ve vlastnictví nyní žalované k pozemku žalobkyně, na které mimo jiné stojí budova č. ev. , Anonymizováno, . Nemovitost ve vlastnictví žalobkyně má přístup k vodě pouze přes tento vodovod napojený na veřejný vodovodní řad. V minulosti s užíváním vodovodu nebyly žádné problémy, a to až do léta 2019. V té době začala žalovaná vyvíjet na žalobkyni nátlak za účelem vybudování vodovodu mimo pozemky žalované. Mezi léty 2018 a 2019 žalovaná bez souhlasu a vědomí žalobkyně instalovala na předmětný vodovod uzávěr, což se následně projevilo vypínáním vody ze strany žalované a žalobkyně tak byla ve své nemovitosti bez vody. Požadavku žalované, kdy žádá po žalobkyni vybudování nového samostatného připojení na vodovodní řad, nelze vyhovět. Žalobkyně by si musela zajistit oprávnění odpovídající služebnosti infrastruktury, protože k veřejnému obecnímu vodovodnímu řadu je možný přístup jen přes pozemky v rukou jiných vlastníků. Přístup přes pozemek žalované je nejjednodušší. Žalovaná žalobkyni v roce 2020 zaslala výzvu k odstranění neoprávněné přípojky vody. V roce 2021 pak návrh smlouvy o zřízení věcného břemene, což žalobkyně odmítla s tím, že existence věcného břemene je dána vydržením. V červenci 2022 žalovaná pustila vodu jen omezeným průtokem a k úplnému vypnutí vody došlo v srpnu 2022. Žalobkyně situaci řešila za asistence Policie ČR. Žalobkyně tvrdí, že pokud jde o předmětnou vodovodní přípojku, došlo k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, když od roku 1984 právo užívat tento vodovod bez přerušení vykonávala žalobkyně, resp. její právní předchůdci, až do roku 2019. K vydržení tak došlo dle názoru žalobkyně již za účinnosti předcházející právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, s odkazem na ustanovení § 134, právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013, resp. dle ustanovení § 1095 současné právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění novel, došlo k mimořádnému vydržení tohoto práva, když do doby užívání se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K mimořádnému vydržení předmětného věcného břemene vedení vodovodu tak došlo ke dni 1. 1. 2019. Naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene žalobkyně odůvodňuje tím, že na základě tohoto rozhodnutí lze právo zapsat do katastru nemovitostí, když k souhlasnému prohlášení vlastníků nedošlo s přihlédnutím k situaci, kdy ze strany žalované je činěn nátlak a protiprávní postup vypínání vody a hrozby rozkopání vodovodu.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedla, že pokud jde o připojení nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně z veřejného vodovodu přes pozemek žalované, že se v minulosti, tedy v 80. letech minulého století, stejně jako nyní, jednalo toliko o dočasné připojení vody. Stavba dočasného připojení vody není nikde evidována, nebylo zahájeno žádné stavební řízení pro stavbu vodovodní přípojky. Žalobkyně není u společnosti , právnická osoba, evidována jako odběratel vody. Vyúčtování spotřebované vody probíhalo vždy pouze mezi žalobkyní a žalovanou na základě měření podružným vodoměrem, který je umístěn ve stavbě ve vlastnictví žalobkyně, k němuž však žalovaná nemá žádný přístup. Žalovaná se snažila věc řešit opakovaně jednáním s žalobkyní. Sama žalovaná vyvolala jednání o legalizaci dočasného připojení vody žalobkyně. V době, kdy se přípojka budovala, jednalo se toliko o dočasný stav. Žalobkyně o tomto věděla, nejednala tedy v dobré víře, ani její právní předchůdci a k vydržení věcného břemene tedy nemohlo v žádném případě dojít.

3. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu, aby soud určil existenci věcného břemene in rem k tíži pozemků parc. č. , Anonymizováno, – zahrada a parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. ev. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , spočívající ve zřízení, provozování, údržbě a opravách sdružené vodovodní přípojky, s právem vstupu na tyto pozemky za účelem provedení oprav, kontroly průtoku vody, zprovoznění a zapnutí vodovodního uzávěru a údržby, výměny ve prospěch žalobkyně a každého dalších vlastníka pozemků parc. č. , Anonymizováno, – trvalý travní porost a parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. ev. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , , adresa, , zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že návrh žalobkyně, jímž se domáhá určení existence věcného břemene sdružené vodovodní přípojky na základě vydržení při započtení řádné držby svými právními předchůdci k datu 1. 1. 2019, posoudil s odkazem na ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ale zejména pak z pohledu ustanovení § 498 odst. 1 a následujících občanského zákoníku. V řízení je prokázáno, že k vodovodnímu potrubí, které přivádí vodu do nemovitosti žalobkyně, neexistuje stavební řízení pro vybudování vodovodní přípojky či podružné vodovodní přípojky ani smlouva pro odběr vody. Potrubí navazující na vodoměrnou šachtu s vodoměrným zařízením, které je umístěno před nemovitostí ve vlastnictví žalované a jímž je zásobována vodou nemovitost žalované, není vodovodní přípojkou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 274/2001 Sb., zákona o vodovodech a kanalizacích. Okresní soud dospěl k závěru, že sporné vodovodní potrubí, bez ohledu na skutečnost, zda bylo vybudováno právními předchůdci stran jako propojení dočasné či nikoli, je toliko částí vnitřního vodovodu žalované ve smyslu ustanovení § 2 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., ve znění novel, zákona o vodovodech a kanalizacích. Dotčené potrubí navazuje na konec vodovodní přípojky a vede dál nemovitostí žalované pod povrchem pozemkové parcely č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované jako součást vnitřního vodovodu žalované, a je proto zároveň součástí nemovitosti ve vlastnictví žalované ve smyslu ustanovení § 505 a § 506 odst. 1 občanského zákoníku. Sporné potrubí proto není věcí v právním smyslu slova ve smyslu ustanovení § 498 odst. 1 občanského zákoníku a nelze k němu nabýt, a to ani mimořádným vydržením ve smyslu ustanovení § 1095 občanského zákoníku ani na základě jiných právních skutečností, právo odpovídající právu věcného břemene či služebnosti. Zároveň okresní soud dospěl k závěru, že se nejedná ani o liniovou stavbu ve smyslu ustanovení § 509 občanského zákoníku vzhledem k jeho funkčnosti, když prokazatelně neslouží k provozování veřejné inženýrské sítě. Za situace, kdy uvedené sporné vodovodní napojení není samostatnou stavbou, resp. samostatnou věcí v právním smyslu slova, nemohlo dojít k vydržení práva žalobkyně ke zřízení, provozování, údržby a opravy vodovodní přípojky tak, jak se v předmětném řízení domáhá. Žalobkyně měla možnost postupovat ve smyslu ustanovení § 3a odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., zákona o vodovodech a kanalizacích a požádat stavební úřad o změnu užívání dotčené části vnitřního vodovodu na vodovodní přípojku. Jak však bylo v řízení prokázáno, tento návrh nepodala. Ze všech těchto důvodů proto okresní soud, aniž by se blíže zabýval tvrzeným vydržením, nárok žalobkyně zamítl, když předmět tvrzeného práva není způsobilý pro nabytí práva odpovídající věcnému břemeni.

4. Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že řízení před okresním soudem je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na jednání dne 5. 9. 2023 okresní soud z pohledu zásady předvídatelnosti rozhodnutí upozornil na institut mimořádného vydržení a na to, že z obsahu tvrzení stran je zřejmé, že k vybudování přípojky došlo v roce 1984 a až do roku 2019 byla mezi stranami shoda ohledně užívání vodovodní přípojky, strany byly dále poučeny, že ve věci nelze rozhodnout bez vypracování geometrického plánu, z něhož by bylo zřejmé uložení vodovodní přípojky, a vyzval žalobkyni k doložení do spisu tohoto geometrického plánu. Na posledním jednání dne 28. 2. 2024 okresní soud oznámil, že došlo ke změně jeho právního názoru s tím, že v projednávaném případě se nejedná o vodovodní přípojku, ale o vnitřní vodovod ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích z roku 2001, ke kterému nelze zřídit věcné břemeno, žádost žalobkyně o poskytnutí přiměřené lhůty k vyjádření zamítl a vynesl rozsudek, dle kterého žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalobkyně v tomto ohledu (nečekaná změna právního názoru v kombinaci s nemožností poskytnutí následného vyjádření ze strany žalobkyně) vnímá rozsudek jako překvapivý a nepředvídatelný a ze strany okresního soudu jako porušení jím deklarované zásady předvídatelnosti. Dále dle názoru žalobkyně je právně zcela irelevantní, zda je předmětný vodovod vnitřním vodovodem nebo vodovodní přípojkou (dále jen „předmětný vodovod“) a zda se jedná o samostatnou věc či jen součást věci jiné. Předmětem tvrzeného práva odpovídajícího věcnému břemeni totiž není předmětný vodovod, ale zatížené pozemky, resp. po změně žalobního petitu zatížený pozemek v rozsahu geometrického plánu. Věcné břemeno nezatěžuje a nemá zatěžovat vodovod, ale vymezenou část nemovitosti. Vedení vodovodu je toliko obsahem oprávnění odpovídajícího věcnému břemeni a nelze spatřovat žádný právní ani faktický důvod k tomu, aby vodovod musel být samostatnou věcí. Ani dožití, stezka, cesta a průhon samy o sobě nejsou věcí, přesto jsou tyto služebnosti (stezky, cesty, průhony, dožití) zcela standardní, právem aprobované a v občanském zákoníku explicitně zmíněné. Předmětný vodovod je dle názoru žalobkyně samostatnou věcí, buď nemovitou, je-li spojen se zemí pevným základem, v opačném případě movitou. Bez ohledu na tuto klasifikaci je předmětný vodovod samostatnou věcí ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalované. Žalobkyně zde odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 5. 2022 č.j. 30 Co 140/2021-167, který řešil obdobnou situaci. Z odůvodnění rozsudku jednoznačně plyne, že je z poměrně velké části založeno na vybraných ustanoveních zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ačkoliv dle tohoto právního předpisu nelze hodnotit, zda věcné břemeno může být zřízeno. Z hlediska občanskoprávních předpisů je založeno výlučně na tam uvedených ustanoveních občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Avšak vzhledem k tomu, že předmětný vodovod vznikl v roce 1984 a žalobkyní tvrzené a prokázané věcné břemeno vedení vodovodu zatěžující zatížený pozemek v rozsahu geometrického plánu vzniklo v roce 1994 uplynutím desetileté vydržecí doby. Dle názoru žalobkyně tak měl okresní soud projednávanou věc hodnotit primárně z hlediska zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění v době rozhodné. Žalobkyně proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zavázal žalovanou k zaplacení náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaná k odvolání uvedla, že se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, který vyhodnotil věc právně velmi pečlivě, objektivně, shromáždil potřebné skutkové informace a navržené důkazy, které svědomitě posoudil a vyhodnotil, a to jak jednotlivě, tak v jejich komplexitě. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal ji náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud v řízení dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 4. – 16. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Po právní stránce okresní soud správně uzavřel, že vodovodní potrubí nacházející se na pozemku žalované je vnitřním vodovodem (§ 2 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, v platném znění) a nikoliv vodovodní přípojkou (§ 3 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích). Předmětné vodovodní potrubí bylo vnitřním vodovodem již v době zřízení (cca rok 1984), což vyplývá z tehdy platné právní úpravy (§ 10 odst. 3 vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, – Nemovitosti se připojují na veřejný vodovod vodovodní přípojkou a na veřejnou kanalizaci kanalizační přípojkou. Pro každou připojovanou nemovitost se zásadně zřizuje samostatná vodovodní nebo kanalizační přípojka. Výjimečně se souhlasem správce lze zřídit jednu přípojku pro více nemovitostí, jsou-li pro to technické nebo ekonomické důvody, nebo více vodovodních nebo kanalizačních přípojek pro jednu nemovitost, jde-li o rozsáhlou nemovitost, o odběr vody v rozdílné ceně, o odběr pro požární účely apod.). Nebylo tvrzeno, že by v době zřízení (cca rok 1984) tehdejší správce (organizace, které spravují veřejné vodovody, veřejné kanalizace a jejich soustavy) vydal souhlas se zřízením jedné vodovodní přípojky pro nemovitost žalované (právního předchůdce) a žalobkyně (právního předchůdce), ostatně to koresponduje se skutečností, že , právnická osoba, ., evidují vodovodní přípojku a smlouvu o dodávce pitné vody toliko pro žalovanou. Protože se jedná o vnitřní vodovod, který je vždy součástí stavby nebo pozemku, nelze jej z logiky věci vydržet (a to ani mimořádně), taktéž k němu samostatně nabýt spoluvlastnictví. Pokud se právní předchůdce žalobkyně na výstavbě tohoto vnitřního vodovodu žalované (právního předchůdce) podílel (prací, penězi či jinak), může se proto jednat toliko o bezdůvodné obohacení žalované (právního předchůdce), což ale nebylo předmětem sporu.

9. Pokud žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 5. 2022, č.j. 30 Co 140/2021-167, tak zde „sdruženou“ vodovodní přípojku vybudovala třetí osoba (odlišná od účastníků – odběratelů pitné vody), proto se nemohlo jednat o vnitřní vodovod (zde je vždy vlastníkem vlastník pozemku nebo stavby), ale o vodovodní přípojku, která je samostatnou stavbou, jež může mít odlišného vlastníka od vlastníka pozemku nebo stavby, resp. může být ve spoluvlastnictví. V projednávané věci však, jak bylo shora rozvedeno, se o vodovodní přípojku, ani „sdruženou“ nejedná, jedná se toliko o vnitřní vodovod žalované (a to i z toho důvodu, jak bylo tvrzeno, že na výstavbě tohoto vnitřního vodovodu se podíleli toliko právní předchůdce žalobkyně a žalované).

10. Také se v případě vodovodního potrubí nacházejícího se na pozemku žalované, nemůže jednat o liniovou stavbu ve smyslu § 509 občanského zákoníku, protože slouží (sloužilo) toliko pro přivádění pitné vody žalobkyni a žalované, nikoliv obecně veřejnosti (viz komentář ASPI KO89_2012 § 509 – Lze však dovodit, že věc v soukromoprávním smyslu může být liniovou stavbou a samostatným předmětem soukromoprávních vztahů podle § 509 při splnění dvou základních podmínek. Jednak musí jít technicky o stavbu liniovou, tedy o stavbu, která prochází nebo může procházet vícero pozemky a která má účel, jenž s těmito pozemky nesouvisí, zejména jde o účel přenesení nějakého produktu nebo i o zamezení přenosu škodlivého produktu (technická podstata liniové stavby), jednak musí jít o stavbu, jejímž účelem je uspokojování oprávněných potřeb širokého okruhu individuálně neurčených osob (právní podstata liniové stavby). K využití § 509 totiž z pohledu soukromého práva legitimně může dojít jen tehdy, když je třeba zdůraznit odůvodněnou nadřazenost obecných potřeb nad individuálním zájmem vlastníků pozemků právě tím, že věc, která slouží k uspokojení obecných potřeb, nemá právě z tohoto důvodu náležet vlastníkům pozemků, na nichž se shodou okolností nachází.).

11. Je pravdou, že věcné břemeno zatěžuje pozemek a nikoliv vodovod, ale aby pozemek mohl být zatížen věcným břemenem vedením vodovodu (jak se domáhá žalobkyně), musí se jednat o vodovodní přípojku (samostatnou stavbu), a nikoliv o vnitřní vodovod (součást stavby nebo pozemku). Toto rozdělení platilo i za předcházející právní úpravy věcných břemen (§ 132b a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 12. 1991 resp. § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013) a vodovodů (§ 10 vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích). Nemohlo tak dojít k vydržení věcného břemene vodovodu zatěžující pozemek žalované již k roku 1994 ani později.

12. Skutečnost, že vnitřní vodovod žalované byl doveden až na hranici pozemku žalobkyně a tato jej se souhlasem žalované (právního předchůdce) používala k zásobování své nemovitosti pitnou vodou, není (nemůže být) důvodem pro vydržení věcného břemene vedení vodovodu, neboť se po roce 2014 jednalo toliko o výprosu ve smyslu § 2189 a násl. občanského zákoníku (viz komentář ASPI KO89_2012 § 2189 – Výprosa (precarium) představuje bezformální závazek vzniklý na základě reálné smlouvy. K jeho vzniku je proto třeba nejen konsensus o předmětu závazku a povaze plnění, ale musí dojít i k reálnému přenechání věci k užití jinému. Mezi pojmové znaky výprosy patří: (a) přenechání věci k užití, (b) bezplatnost, (c) neujednání doby (absentuje dies ad quem) ani účelu užití. Již dosavadní judikatura připouští vznik výprosy nejen v případě celé věci, ale i její části (kus pozemku určený pro přecházení souseda). Na základě výprosy se nestává výprosník vlastníkem předmětu výprosy, nemůže ani vlastnické právo vydržet, nakolik nemá pravou držbu; držba výprosníkova je držbou nepravou (§ 993), resp. je detencí.). Byť výprosa nebyla před rokem 2014 právně kodifikována, judikatura ji dovozovala, i když v trochu jiné formě (viz komentář ASPI KO89_2012 § 2189 – Tehdejší chápání výprosy se ovšem odlišovalo od pojetí současného. Zatímco dnes chápeme výprosu jako pojmenovaný (nominátní) závazek vznikající na základě výprosní (prekaristické) smlouvy, tj. zakládající práva a povinnosti svým subjektům, nahlížela dřívější judikatura na výprosu mimoobligačně, jako na společenskou úsluhu (liberalitu) spočívající typicky v kdykoli odvolatelném souhlasu s užitím cizí věci.), ale opět se jednalo o držbu nepravou, neumožňující vydržení.

13. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl, byť z poněkud jiných důvodů, v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 30. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení v celkové výši 5 286 Kč. Náklady odvolacího řízení spočívají ve 1 úkonu právní služby – účast u jednání ā 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., režijního paušálu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za čtyři půlhodiny po 100 Kč, cestovného ve výši 1 169 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) ZP ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z , adresa, do , adresa, a zpět v délce 140 Km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 8,2 l/100 Km BA 95) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalované, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.