16 Co 121/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a JUDr. Martina Putíka, Ph.D. v právní věci žalobce: titul . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno proti žalovanému: titul . Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 15 262 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení za přijetí a nevrácení zálohy na mzdu za duben 2017 o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. března 2024, č. j. 116 C 3/2020-87,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 9 626,76 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta, se sídlem , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 936,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta, se sídlem , adresa, .

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 14. 10. 2021 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 15 262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému žaloba doručena. Svůj návrh odůvodnil tím, že od 7. 4. 2000 dosud je jednatelem společnosti , anonymizováno, ., se sídlem v , adresa, a žalovaný byl zaměstnancem této společnosti. V období března až května 2017 došlo ve společnosti , anonymizováno, . k zásadnímu rozkolu, který měl dopad do běžné činnosti společnosti, mimo jiné ve vztahu k jejím tehdejším zaměstnancům. Žalobce v této společnosti zastával kromě funkce jednatele i pozici ekonomického ředitele, v důsledku čehož měl odpovědnost mimo jiné i za výplatu mezd zaměstnancům. V důsledku účelových kroků , tituly před jménem, , jméno FO, neměl žalobce počínaje 27. 3. 2017 k dispozici podklady pro zpracování mezd zaměstnanců výše uvedené společnosti, proto nemohl zaměstnancům vyplatit mzdy, ale toliko zálohy na mzdy, což ve dnech 17. a 18. 5. 2017 učinil. Proto i žalovanému dne 17. 5. 2017 z depozitního účtu společnosti , anonymizováno, . ze strany žalobce byla vyplacena záloha na mzdu za měsíc duben 2017 ve výši 15 262 Kč. Poté co dne 22. 5. 2017 žalovaný ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, obdržel celou částku své mzdy za práci za měsíc duben 2017, tuto zálohu přes výzvu ani částečně nevrátil. Předmětný účet, z něhož byla záloha na mzdu hrazena, byl osobním účtem žalobce vedený na jeho jméno, který byl na základě smluvního ujednání mezi žalobcem a společností , anonymizováno, . využit jako depozitní s cílem mimo jiné zajistit možnost financování činnosti dlouholeté stabilní provozovny společnosti , anonymizováno, . na adrese , adresa, . Přestože je žalobce přesvědčen o tom, že aktivně legitimovanou k vymáhání nároku vůči žalovanému je společnost , anonymizováno, . podal tuto žalobu na základě závěrů Krajského soudu v Ostravě, dle něhož platby záloh na mzdu za duben 2017 bylo finančním plněním , Jméno zainteresované osoby 0/0, .

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nezpochybňoval, že mu částka 15 262 Kč byla vyplacena ze soukromého účtu žalobce. Protože v minulosti mu nikdy nebyla vyplacena záloha na mzdu, dotazoval se žalovaného, proč mu tato platba byla zaslána a bylo mu sděleno, že to jsou peníze od něj, že si je má ponechat jako dar a nemá to řešit. Přestože byl žalobce od svých zaměstnanců informován, že dostali řádně zaplacenou mzdu, nepožadoval vrácení plateb dříve, než po dvou letech od jejich vyplacení, což považuje žalovaný za odezvu na soudní jednání, vedeném u Krajského soudu Krajského soudu v Ostravě, ve kterém společnost , anonymizováno, . požaduje po žalobci vrátit 1,69 milionů Kč, které z účtu společnosti žalobce převedl na svůj soukromý účet v období měsíců dubna a května 2017. K vrácení částky 15 262 Kč byl žalovaný vyzván společností , anonymizováno, ., na což reagoval dopisem, že od této společnosti neobdržel žádnou zálohu na mzdu a společnost mu tuto skutečnost nijak nevysvětlila.

3. Okresní soud ve Frýdku - Místku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 15 262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od druhého dne následujícího po ni, kdy byla žaloba žalovanému doručena do zaplacení, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalovaná částka 15 262 Kč byla vyplacena ze soukromého účtu žalobce, a přestože v poznámce k této platbě bylo uvedeno, že jde o zálohu na mzdu za duben 2017, žalobce na dotaz žalovaného uvedl, že touto platbou mu chtěl žalobce pomoct a že ji nemá řešit. Žalovaný tedy důvodně předpokládal, že tuto platbu nemusí vracet, z čehož logicky vyplývá, že šlo o plnění ze strany žalobce ve formě daru. Přijetím této částky se proto žalovaný nemohl bezdůvodně obohatit, neboť nešlo o plnění bez právního důvodu ani plnění z právního důvodu, který odpadl či protiprávní užití cizí hodnoty, natož o plnění, co měl po právu plnit žalovaný sám. Ani v případě, že by žalovaný vycházel ze skutečnosti, že jde skutečně o zálohu na mzdu, kterou mu uhradil ze svého účtu tehdejší společník jeho zaměstnavatele, případně i pokud by účet, z něhož byla platba převedena, byl účtem tohoto zaměstnavatele, nevznikla by žalovanému povinnost tuto platbu vracet, protože žalovaný jako zaměstnanec i s ohledem na odůvodnění této platby žalobcem nemohl ani z okolností předpokládat, že jde o částku nesprávně určenou nebo omylem vyplacenou. Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. S ohledem na výše uvedené právní závěry okresního soudu, nebyly jako nadbytečné provedeny další důkazy dle důkazních návrhů žalobce.

4. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že okresní soud nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, nebyl zjištěn skutkový stav věci, neboť okresní soud neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a dále rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V žádném případě se nejednalo o dar, neboť pro jeho poskytnutí nebyl žádný důvod. V této souvislosti je třeba poukázat také na skutečnost, která vyplynula z přehledu zaměstnanců předloženého při jednání dne 20. 3. 2024, jimž byly poskytnuty platby dne 17. a 18. 5. 2017, že tyto platby nebyly pouze zaměstnancům, ale také exekutorům, insolvenčním správcům, či pojišťovnám. Konkrétně šlo o platby záloh na mzdy, výživného a srážek na exekuce a insolvence a příspěvků na životní pojištění, kdy platba každé zálohy na mzdu byla označena jménem zaměstnance, kterému byla záloha na mzdu vyplacena a dále označena jako záloha na mzdu s uvedením, za který konkrétní měsíc byla záloha vyplacena (např. záloha na mzdu za 04/17). Pokud okresní soud dovozuje darování, jde tak přímo proti zásadám, na kterých je právní úprava darovací smlouvy postavena, neboť darování ve smyslu § 2055 a násl. občanského zákoníku je dvoustranným právním jednáním, přičemž darování se nepresumuje. V pochybnostech se o darování nejedná. Existenci darování prokazuje obdarovaný, neboť ten se stává vlastníkem. Motiv darování je bezvýznamný, rozhodující je úmysl darovat. Nelze tak akceptovat výklad provedený okresním soudem, který z jeho výpovědi učiněné v rámci řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 108 C 25/2019 pouze vybírá formulaci, že „to nemají řešit“, neboť samotná tato informace nemůže být vykládána jako poskytnutí daru, neboť, a to uvádí i soud, byla učiněna v době, kdy již nebyl jednatelem společnosti , anonymizováno, . a neměl ani přístup k účetnictví, ze kterého by bylo možné zjistit zda a v jaké výši skutečně žalovanému vznikl nárok na mzdu a zda mu byla nakonec vyplacena. Proto také sdělil, že „to zatím nemá řešit“, tedy do doby, než bude opět zapsán jednatelem. Žádným způsobem však uvedené nelze vykládat jako poskytnutí daru nebo vzdání se nějakého nároku, když toto je v rozporu s jakýmkoli výkladem právního jednání, ať už vyjádřeného slovy, nebo vycházejícího z okolností posuzování. V pracovněprávních vztazích je povinnost vydat bezdůvodné obohacení modifikována v tom smyslu, že přijal-li zaměstnanec peněžité plnění z právního důvodu, který odpadl, je povinen takto získané bezdůvodné obohacení svému zaměstnavateli vydat jen tehdy, jestliže – jak vyplývá z ustanovení § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. O plnění z právního důvodu, který odpadl, jde tehdy, jestliže v době plnění zde právní důvod byl (existoval), ale dodatečně zanikl (odpadl). Může jít například o vyplacenou zálohu na mzdu, která potom není kryta vykonanou prací zaměstnance. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byla z účtu žalobce dne 17. 5. 2017 na účet č. , č. účtu, převedena částka 15 262 Kč a transakce byla označena jako záloha na mzdu za 04/17. Následně dne 22. 5. 2017 byla na tentýž účet zaslána částka 13 893 Kč, označena jako mzda z účtu č. , č. účtu, , kterým byl účtem společnosti , anonymizováno, . a ze kterého žalovaný opakovaně dostával řádnou mzdu. Žalovaný proto nemohl být v dobré víře, že mu náleží jak záloha na mzdu za měsíc duben 2017, tak mzda, která mu byla vyplacena dne 22. 5. 2017, kdy je nepochybné, že dne 17. 5. 2017 se jednalo o zálohu na mzdu (viz usnesení Nejvyšší soudu ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1673/2023). Žalobce proto navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě se vyhovuje, popřípadě aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že žalobce tvrdí, že jeho skutečná vůle byla jednoznačně vyjádřena již v poznámce k provedené platbě – záloha na mzdu. Z dokazování však u okresního soudu vyplynulo, že to není pravda, jelikož u soudního řízení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 108 C 25/2019, u kterého byl jako svědek vyslechnut samotný žalobce , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, bylo prokázáno, že žalobce mj. na otázku, zda-li se zaměstnanci zajímali, co jsou to za peníze, co s nimi mají dělat a proč je obdrželi uvedl „K dotazu žalovaného uvedl, že zaměstnancům řekl, že jde o finanční výpomoc a že tuto platbu nemají řešit“. Z výše uvedeného je zřejmý úmysl žalobce darovat předmětnou částku žalovanému a jednoznačně se prokázalo, že žalobce v okamžiku, kdy se ho zaměstnanci včetně žalovaného dotazovali na jim zaslané peníze, tyto vůbec nechtěl od zaměstnanců vrátit. To vyplývá i z výkladu, který poskytl žalobce jako svědek při výše uvedeném jednání u Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 108 C 25/2019, tedy to podporuje tvrzení i dalších zaměstnanců , jméno FO, a , jméno FO, , jako svědků, kteří uvádějí, že jim žalobce sdělil k zaslaným penězům, že „to nemají řešit, ať to vezmou jako dar či odměnu, že má peněz dost“. Kdyby to žalobce myslel jinak, zcela určitě by zaměstnancům sdělil, že mu to budou muset vrátit a že to bude požadovat. Z výše uvedeného je zřejmý, úmysl žalobce darovat peníze zaměstnancům, a není nutno zkoumat, z jakého popudu tak žalobce učinil, např. kvůli rozbrojům ve firmě, snaze naklonit si zaměstnance, aby přešli k němu, kvůli otci, apod. Žalovaný vůči žalobci tj. , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, nebyl v pracovněprávním vztahu. V pracovněprávním vztahu byl pouze ke společnosti , anonymizováno, . , Jméno zainteresované osoby 0/0, ani společnost , anonymizováno, nežádal ani o půjčku ani o zálohu. Proto se i zaměstnanci včetně žalovaného zajímali a dotazovali se žalobce, co jsou to za peníze, co s nimi mají dělat a proč jim je zaslal žalobce, se kterým neměli žádný pracovně právní vztah. Po obdržení vysvětlení od žalobce, měl žalovaný za to, že se jedná o dar. Navíc je zřejmé, že z vysvětlení žalobce nemohl žalovaný předpokládat, že jde o částku nesprávně určenou nebo omylem vyplacenou. Je zarážející, že samotný žalobce tuto částku začal požadovat cca po 3 letech a rovnou podal na žalovaného žalobu. Žalovaný proto navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen a žalovanému byly přiznány náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné ve věci samé, je důvodné toliko v části týkající se náhrady nákladů řízení.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-10. a shrnutá v bodu 11. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností okresního soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresním soudem může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud proto také neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat.

9. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení § 2055 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen o. z.), jak správně uvedl okresní soud. Vztah mezi žalobcem a žalovaným je vztahem občanskoprávním a nikoliv pracovněprávním, protože žalobce nikdy nebyl zaměstnavatelem žalovaného. Žalobce byl toliko společníkem a jednatelem zaměstnavatele žalovaného (, anonymizováno, .), ani vyplacení sporné částky ze soukromého účtu žalobce s poznámkou záloha na mzdu za 04/17 na této skutečnosti nic nemění. Mohlo by se tak jednat o bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) žalovaného, avšak v řízení bylo prokázáno výpověďmi svědků (, jméno FO, , , jméno FO, ), že stejně jako žalobce i ostatní zaměstnanci společnosti , anonymizováno, ., kterým byla vyplacena ze soukromého účtu žalobce platba s poznámkou záloha na mzdu za měsíc duben 2017, se dotazovali žalobce, poté co jim byla vyplacena mzda společností , anonymizováno, . za duben 2017, co s vyplacenou částkou označenou záloha na mzdu za měsíc duben 2017 mají dělat a dostalo se jim od žalobce odpovědi, že „to nemají řešit, ať to vezmou jako dar či odměnu“ příp. že jde o finanční výpomoc a že tuto platbu nemají řešit“. S ohledem na uvedené si pak žalovaný (i jiní zaměstnanci společnosti , anonymizováno, .) nemohl jednání žalobce vyložit jinak než jako darování, protože vnitřní pohnutka jako vlastní motiv vedoucí dárce (žalobce) k darování je z právního hlediska irelevantní (stejně jako případná vnitřní výhrada), rozhodující je projev vůle navenek, tedy jak by ho v tomto případě pochopil běžný zaměstnanec (§ 4 odst. 1 o. z.). Tvrzení žalobce, že zaměstnancům společností , anonymizováno, . sdělil, že „to zatím nemají řešit“ považuje odvolací soud za účelové, protože pokud by to mu tak bylo, tak by se vrácení vyplacených částek domáhal ihned poté, co by byl opět zapsán jako jednatel společností , anonymizováno, ., což se však nestalo.

10. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

11. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o plném procesním úspěchu žalovaného, ale nesouhlasí s rozsahem úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalobci k náhradě.

12. Z nákladů žalovaného na právní zastoupení považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené s 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání (20. 3. 2024) á 1 740 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ½ úkonu právní služby – sepis odvolání proti usnesení o přerušení řízení á 870 Kč podle § 7 bod 5 téže vyhlášky, 1 200 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, 200 Kč za náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za dvě půlhodiny po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 466 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z , adresa, a zpět v délce 56 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 7,0 l/100 Km nafty NM) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalovaného za řízení před okresním soudem na 9 626,76 Kč a v tomto směru druhý výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil.

13. Na rozdíl od okresního soudu nepřiznal odvolací soud žalovanému náhradu nákladů spojených s poradou s klientem ze dne 12. 12. 2023, když tuto považuje za neúčelný úkon. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Podle obsahu spisu rovněž průběh řízení nesvědčí o nezbytnosti další konzultace advokáta s klientem v rozsahu přesahujícím jednu hodinu dne 12. 12. 2023.

14. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem III. rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný, a proto mu byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení výši 4 936,80 Kč představující 2 úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u jednání ā 1 740 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

15. Odvolací soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů spojených s písemným podáním – sepis vyjádření žalovaného k replice žalobce ze dne 10. 10. 2024 datované dne 14. 10. 2024. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování, včetně návrhů na doplnění dokazování, které mohly být učiněny v průběhu ústního jednání. Ve vyjádření žalovaného k replice žalobce ze dne 10. 10. 2024 datované dne 14. 10. 2024 toliko zástupce žalovaného rozvíjí svou argumentaci, kterou již uvedl ve vyjádření k odvolání.

16. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit náklady nalézacího i odvolacího řízení k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.