16 Co 130/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o neplatnost skončení pracovního poměru uplynutím doby určité a o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 3. 2024, č. j. 38 C 188/2023-63

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 8. 2023, mění takto:Určuje se, že dohoda o rozvázání pracovního poměru datovaná dne 31. 8. 2023 je neplatná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 204 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta, se sídlem , adresa, .

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru uplynutím doby určité ze dne 22. 8. 2023 a dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 8. 2023 (výrok I) a žalobce zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 347,78 Kč. Okresní soud neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti skončení pracovního poměru uplynutím doby určité ze dne 22. 8. 2023, neboť mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pracovní poměr mezi účastníky (původně sjednaný na dobu určitou do 31. 8. 2022) se změnil ve smyslu § 65 odst. 2 zákoníku práce na pracovní poměr na dobu neurčitou, přičemž tento způsob ukončení pracovního poměru byl ze shodné vůle obou účastníků zrušen (byl „přeškrtnut, stornován a podepsán oběma účastníky“). V případě dohody o rozvázání pracovního poměru okresní soud vycházel z účastnické výpovědi žalobce a svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která za žalovanou uzavírala s žalobcem tuto dohodu, a dále ze zvukové nahrávky ze dne 4. 9. 2023 zachycující průběh jednání o uzavření dohody. Soud prvního stupně předně dospěl s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/14 k závěru, že zmiňovanou nahrávku lze použít jako důkaz, přestože ji pořídil žalobce bez vědomí , tituly před jménem, , jméno FO, , a to z důvodu ochrany žalobce jako zaměstnance, který je slabší smluvní stranou, před svévolí zaměstnavatele. Po provedeném dokazování bylo podle názoru okresního soudu prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 31. 8. 2023 dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 8. 2023. Okresní soud nezjistil, že by na žalobce činila žalovaná při uzavření dohody nepřípustný nátlak či se dopustila bezprávné výhrůžky. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1332/2001, ze kterého vyplývá, že se nejedná o bezprávnou výhrůžku v případě, kdy zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě. V projednávané věci šlo podle prvostupňového soudu o obdobnou situaci. Žalobce podle obsahu nahrávky nedal najevo jakýkoliv nesouhlas s ukončením pracovního poměru dohodou. , tituly před jménem, , jméno FO, předestřela žalobci důvody rozvázání pracovního poměru s tím, že primárním důvodem je pokles výroby a objednávek, tj. nadbytečnost. Žalobci sice bylo dáno na výběr ukončení pracovního poměru dohodou s tím, že pokud by žalobce nesouhlasil, „musela by“ , tituly před jménem, , jméno FO, podat na žalobce trestní oznámení a ukončovala by pracovní poměr okamžitým zrušením, nicméně „žalobce věděl, jakého trestněprávního jednání se dopustil“ (krádeže palet) a , tituly před jménem, , jméno FO, současně vyslovila ochotu žalované v případě zlepšení ekonomické situace vzít žalobce zpět do zaměstnání. Žalobce byl v době uzavření dohody schopen posoudit a pochopit, že tato dohoda povede k ukončení pracovního poměru, přičemž i následně po skončení pracovního poměru reagoval adekvátně, kdy se evidoval na úřadu práce a po 14 dnech si našel práci u jiného zaměstnavatele. Dohodu o rozvázání pracovního poměru proto posoudil jako platné právní jednání a žalobu zamítl. Námitku žalobce, že k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nedošlo dne 31. 8. 2023, jak je v ní uvedeno, ale ve skutečnosti až dne 4. 9. 2023, nepovažoval za významnou, protože by to nemělo za následek neplatnost dohody, nýbrž pracovní poměr by v takovém případě zanikl až dnem uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru.

2. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 8. 2023, a souvisejícímu výroku o nákladech řízení, podal odvolání žalobce, který namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně vytýkal okresnímu soudu, že z obsahu nahrávky nevyplývá, že by , tituly před jménem, , jméno FO, dala žalobci dvě možnosti skončení pracovního poměru, a to dohodu a okamžité zrušení, nýbrž to, že žalobce buď podepíše dohodou o rozvázání pracovního poměru nebo na něj podá trestní oznámení pro krádež palet. Nadto z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, plyne, že žalovaná se dozvěděla o údajné krádeži již v březnu 2023, proto s žalobcem nemohl být platně v září 2023 z důvodu uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty 2 měsíců rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením. Žalobce tedy uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru pod nátlakem v důsledku bezprávné výhrůžky a poukázal v tomto směru na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2250/2018. Okolnost, že žalobce nedal výslovně najevo jakýkoliv nesouhlas s ukončením pracovního poměru dohodou, tj. že se s , tituly před jménem, , jméno FO, nedohadoval (neodporoval jí), není pro posouzení věci významná. Žalobce ve své účastnické výpovědi navíc vysvětlil, že byl zmatený, že se cítil pod nátlakem a že neuměl v daném okamžiku řádně argumentovat a vysvětlit svůj postoj. Stejně tak nelze žalobci k tíži, že si poměrně brzy našel jinou práci. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobě vyhověl.

3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že nepopírá skutečnost, že se na nahrávce objevila zmínka o trestním oznámení, podstatné ovšem je, že se žalobce vytýkaného jednání skutečně dopustil. Nešlo tedy o žádné smyšlené a účelové „obvinění“, proto nelze počínání žalované hodnotit jako bezprávnou výhrůžku.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, která učinil z listinných důkazů, z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a účastnické výpovědi žalobce a která popsal v bodech 3, 5 a 6 odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění v plném rozsahu odkazuje. Z důvodu náležitého posouzení odvolacích námitek odvolací soud zopakoval dokazování přehráním záznamu pořízeného žalobcem dne 4. 9. 2023, který zachycuje průběh jednání žalobce se svědkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , při němž došlo k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Odvolací soud se předně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o použitelnosti tohoto záznamu jako důkazu, přičemž z něj zjistil, že skutková zjištění v době 4 napadeného rozsudku, která okresní soud z této nahrávky rozhovoru učinil, jsou správná, a to s jedinou – ovšem podstatnou – výhradou, že , tituly před jménem, , jméno FO, v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru žalobci „dala na výběr dvě varianty“, buď podepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru, případně antidatovanou dohodu o prodlužení pracovního poměru na dobu určitou od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023, nebo na něj svědkyně podá trestní oznámení, a to (jak vyplývá z obsahu spisu) jako na pachatele krádeže palet, které měl odcizit ke škodě žalované společně s dalšími osobami, což svědkyně v průběhu schůzky zopakovala s tím, že „půjde na policii, že to má domluvené“. Z obsahu nahrávky naopak nevyplývá, že by , tituly před jménem, , jméno FO, v případě nepodepsání dohody žalobcem hovořila jako o alternativě o okamžitém zrušení pracovního poměru.

6. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 8. 2023 uzavřené dne 4. 9. 2023 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2023 (dále jen „zákoník práce“) a subsidiárně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o. z.“).

7. Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem (§ 49 odst. 1 zákoníku práce). Dohoda o rozvázání pracovního poměru je jediným dvoustranným pracovněprávním jednáním, podle kterého zaniká pracovní poměr. O ujednání o zániku (rozvázání) pracovního poměru jde vždy, jestliže z něho určitě a srozumitelně vyplývá, že na základě shodné vůle zaměstnavatele a zaměstnance nemá nadále pokračovat.

8. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle ustanovení § 587 odst. 1 o. z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

10. Z ustanovení § 551 o. z. vyplývá, že nezbytným pojmovým předpokladem vzniku právního jednání je především svobodná a vážná vůle, jako psychický vztah jednajícího subjektu k zamýšlenému (chtěnému) následku. Právní jednání pak vzniká až tehdy, je-li takto utvořená vůle projevena určitým a srozumitelným způsobem navenek a učiněna seznatelnou jiným osobám.

11. Má-li právní (pracovněprávní) jednání (navenek projevená vůle) účastníka právního vztahu odpovídat jeho vlastní vůli, musí být výsledkem jeho vnitřního (duševního) rozhodovacího procesu. Jen tehdy lze usuzovat na to, že vůle účastníka byla svobodná. Vůle není svobodná, byla-li utvořena pod vlivem bezprávné výhrůžky (psychického donucení, vis compulsiva), neboť vůle zde není projevem přání jednajícího účastníka pracovněprávního vztahu, ale jednající je přinucen ke svému projevu vůle vzbuzením důvodné bázně (důvodného strachu). Právní jednání zde sice vzniká (stává se existujícím, perfektním), avšak v důsledku psychického donucení je neplatné. Naproti tomu fyzické násilí (fyzické donucení, vis absoluta), při němž se v právním jednání neprojevuje vůle jednajícího účastníka, ale ve skutečnosti vůle jiné osoby, způsobuje, že právní jednání vůbec nevznikne, stává se zdánlivým, neboť zde chybí vůle jako jeden z pojmových znaků právního jednání. Od bezprávné výhrůžky je třeba též odlišovat tíseň, kterou se rozumí nejen objektivní hospodářský nebo sociální stav, nýbrž i psychický stav (např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod.) jednajícího, bez něhož by takové právní jednání neučinil, ale nejedná nesvobodně, neboť jeho vůle není ovlivňována fyzickým nebo psychickým násilím (nátlakem); tíseň je jedním z předpokladů lichvy (§ 1796 o. z.).

12. Psychické donucení (nátlak) způsobuje, že vůle jednajícího je deformována pod vlivem bezprávné výhrůžky, a tudíž není projevem přání jednajícího účastníka právního (pracovněprávního) vztahu, ale jeho důvodné obavy (důvodného strachu). Jednající osoba tak například uzavře smlouvu (dohodu) podle pokynů druhého účastníka právního vztahu, kterou by nebýt důvodné bázně (kupř. o svou osobu či osoby blízké, popř. o své majetkové, ekonomické či jiné zájmy) za normálních poměrů neuzavřela. Každý psychický nátlak (psychické donucení) ovšem nelze považovat za nepřípustný. O bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit (např. hrozbou ublížení na zdraví, hrozbou značné škody na majetku apod.), nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí (např. jednajícímu je vyhrožováno, že musí uzavřít určitou smlouvu, jinak že bude příslušným orgánům oznámen jako pachatel trestného činu, který skutečně spáchal). Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Konečně musí být bezprávná výhrůžka adresována tomu, jehož právní úkon (nyní právní jednání) se vynucuje, nebo osobám jemu blízkým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, uveřejněný pod č. , hodnota, v časopise Soudní judikatura, roč. 1999). Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) uzavřeného pod jeho vlivem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005); tak je tomu například v případě, kdy zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1332/2001). Okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího musí mít přitom základ v objektivně existujícím a působícím stavu, nestačí tedy, jestli si jejich existenci jednající jen představuje, ale není-li pro ně objektivní důvod, a současně se musí stát pohnutkou pro projev vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu. Právní úkon (nyní právní jednání) donuceného adresáta musí být v přímé souvislosti s bezprávnou výhrůžkou, jež pochází od druhého subjektu právního úkonu, anebo od třetí osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 29 Odo 409/2006, uveřejněný pod č. , hodnota, v časopise Soudní judikatura, roč. 2009).

13. Odvolací soud má po zopakování dokazování zvukovým záznamem na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že žalovaná (resp. , tituly před jménem, , jméno FO, , která za žalovanou jednala) se vůči žalobci dopustila zcela jednoznačně bezprávné výhrůžky, neboť mu vyhrožovala tím, že jej oznámí Policii ČR jako pachatele trestného činu krádeže, což by sice byla oprávněna učinit, avšak není přípustné, aby si prostřednictvím takové výhrůžky vynucovala uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Pro posouzení věci není významné, zda se žalobce skutečně dopustil vytýkaného protiprávního jednání či nikoli. Z povahy věci se přitom jednalo o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby u žalobce vzbudila důvodnou bázeň. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že jednání probíhalo v relativně klidné atmosféře (, tituly před jménem, , jméno FO, po celou dobu nezvýšila hlas nebo něco jiného), stejně tak jako skutečnost, že žalobce nedal v průběhu inkriminovaného jednání výslovně najevo jakýkoliv nesouhlas s podpisem dohody o rozvázání pracovního poměru. Z okolností je zřejmé, že nebýt důvodné bázně, žalobce by za normálních poměrů dohodu o rozvázání pracovního poměru neuzavřel. V důsledku psychického donucení je předmětná dohoda o rozvázání pracovního poměru neplatná, přičemž žalobce se ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. neplatnosti tohoto právního jednání dovolal. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně správně nepovažoval za významné, že k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru mezi účastníky nedošlo dne 31. 8. 2023, jak je v ní uvedeno, ale až dne 4. 9. 2023, protože by to nemělo samo o sobě za následek neplatnost dohody, nýbrž pracovní poměr by v takovém případě zanikl až dnem uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru.

14. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve věci samé, tj. ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 8. 2023, podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že určil, že dohoda o rozvázání pracovního poměru datovaná dne 31. 8. 2023 je neplatná.

15. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl i o nákladech řízení u soudu prvního stupně, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože procesní úspěch i neúspěch obou účastníků byl v řízení před soudem prvního stupně stejný.

16. V odvolacím řízení byl zcela procesně úspěšný žalobce, proto odvolací soud podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 204 Kč sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastupování, sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dne 27. 8. 2024) po 2 500 Kč podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč, náhrady za ztrátu času v souvislosti s cestou k odvolacímu jednání v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a z cestovného k odvolacímu jednání ve 1 086 Kč (použito vozidlo o průměrné spotřebě 7,2 l BA 95 na 100 km, cena paliva 38,20 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč, ujeto z , adresa, a zpět 130 km), tj. celkem , hodnota, Kč. Tuto částku je třeba zvýšit podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 118 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty.