16 Co 131/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , advokátem se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , IČO: Anonymizováno , se sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem adresa o zaplacení 3 187 171 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. dubna 2025, č. j. 8 C 226/2021-231

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 353 314,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 45 877,15 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Šumperku dne 6. 10. 2021 (vedenou pod sp. zn. 8 C 226/2021) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 136 503 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady platu za období od října 2018 do září 2021. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31. 1. 2014 byla jmenována Obcí , adresa, jako zřizovatelem do funkce ředitelky žalované s účinností od 1. 2. 2014. Obec , adresa, jako zřizovatel odvolala dne 18. 7. 2016 žalobkyni z funkce ředitelky žalované pro závažná porušení právních povinností a neplnění právních povinností vyplývající z činnosti, úkolů a pravomocí ředitelky školy. V návaznosti na odvolání navrhla žalovaná žalobkyni návrhem dohody o změně pracovního zařazení ze dne 19. 7. 2016 změnu jejího dalšího pracovního zařazení na druh práce učitelka ZŠ s pracovním úvazkem 0,5. Žalobkyně tuto novou práci odmítla svým přípisem ze dne 28. 7. 2016. V návaznosti na to žalovaná dala žalobkyni výpověď ze dne 29. 7. 2016 z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost. Žalobkyně tuto výpověď převzala dne 29. 7. 2016. Žalobkyně oznámila žalované svým přípisem ze dne 26. 9. 2016, že odvolání z funkce ředitelky považuje za neplatné a sděluje, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalovaná neumožnila žalobkyni pokračování v práci. Okresní soud v Šumperku svým rozsudkem, č. j. 8 C 160/2016-477, určil, že odvolání z funkce ředitele školy i výpověď jsou neplatné. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2021 vyzvala žalovanou k náhradě platu od října 2016 do června 2021 v celkové výši 1 791 713 Kč. Žalovaná na náhradě platu neuhradila nic. Vzhledem k tomu, že jednotlivé náhrady platu se promlčují po měsících, nepožaduje žalobkyně touto žalobou náhradu platu za celé období, ale jen za období posledních 3 let před podáním této žaloby. Při výpočtu náhrady platu žalobkyně vycházela z platového výměru ze dne 1. 11. 2015, kde byla základní mzda ve výši 26 820 Kč a příplatek za vedení ve výši 7 000 Kč, tedy celkem plat ve výši 33 820 Kč měsíčně. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Šumperku dne 18. 9. 2024 (vedenou pod sp. zn. 8 C 208/2024) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 050 668 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady platu za období od října 2021 do října 2024. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2024 vyzvala žalovanou k náhradě platu od října 2021 do října 2024 v celkové výši 2 050 668 Kč. Žalovaná na náhradě platu neuhradila nic. Za žalované období od října 2021 do září 2024 však již není možné vycházet ze stavu podle platového výměru ze dne 1. 11. 2015, neboť takto určená mzda by byla menší než minimální tarifní mzda. Žalobkyně byla jako ředitelka školy zařazena do 13. platové třídy a při výpočtu náhrady platu žalobkyně vychází z minimální úrovně platu v této platové třídě tak, jak se postupně měnila podle změny právních předpisů. Žalobkyni jako vedoucímu zaměstnanci příslušel nárokový příplatek za vedení, a to ve třetím stupni řízení. Tento příplatek činí 20 % až 50 % nejvyššího platového stupně ve třídě, do které je pracovník zařazen. Pro účely této žaloby žalobkyně požaduje nejnižší příplatek za vedení, tedy 20 % z platu ve 13. platové třídě. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 11. 2024, č. j. 8 C 226/2021-187, byla řízení vedená pod sp. zn. 8 C 226/2021 a sp. zn. 8 C 208/2024 spojena ke společnému projednání a rozhodnutí.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí, neuznává jej a navrhovala jeho zamítnutí. Žalovaná zejména uvedla, že žalobkyni by náhrada platu neměla náležet, neboť žalovanou částku je třeba považovat za zcela v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru žalovaná odkazuje na ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku: „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“ Dále pak žalovaná odkázala na ustanovení § 8 občanského zákoníku: „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.“ Podaná žaloba je tak dle žalované zjevným zneužitím práva, kterým se žalobkyně snaží mstít žalované. Dále nutno podotknout, že žalovaná nabídla žalobkyni práci v rozsahu polovičního úvazku, který byl pro žalovanou maximální možností, jak žalobkyni umožnit výkon práce u žalované. Tuto nabídku žalobkyně odmítla. Žalovaná proto navrhla, aby došlo k přiměřenému snížení takového nároku, a to následovně a z níže uvedených důvodů. Žalobkyně hned v září 2016 nastoupila jako učitelka do ZŠ a MŠ , adresa, . Zde obdržela obdobný plat, který pobírala u žalované, tedy 26 820 Kč. Je pravdou, že u žalované žalobkyni náležel ještě příplatek za vedení ve výši 7 000 Kč. Vzhledem k tomuto příplatku žalovaná navrhla, nechť soud poníží uplatněný nárok žalobkyně právě o částku 26 820 Kč za každý měsíc uplatněný od října 2018 do února 2020. Za období od října 2018 do 1. února 2020 tedy žalovaná navrhovala, nechť je náhrada platu přiměřeně ponížena z 507 366 Kč na částku ve výši 112 000 Kč. Pokud jde o další období uplatněné žalobou, tedy od února 2020 do září 2021, zde žalovaná uvedla, že k 1. únoru 2020 žalobkyni skončilo funkční období ředitelky u žalované. S ohledem na dlouhodobé spory žalobkyně se zřizovatelem obcí , adresa, (pro které byla žalobkyně i odvolána), žalovaná tvrdila, že by žalobkyně tuto funkci neobhájila. Za této situace tedy nelze pracovat s příplatkem za vedení ve výši 7 000 Kč, neboť by jej již žalobkyně neobdržela (žalobkyně se do nového výběrového řízení na pracovní místo ředitelky ani nepřihlásila). Pokud jde o období po uplynutí funkčního období žalobkyně, žalovaná navrhovala, nechť soud rozhodne o snížení náhrady platu za žalované období od února 2020 do září 2021, a to dle příjmů, které žalobkyně dosahovala u tohoto zaměstnavatele.

3. Okresní soud v Šumperku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 062 504 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 33 341 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, ve výši 9 % z částky 31 892 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení, ve výši 9,75 % z částky 30 442 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % z částky 33 341 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % z částky 28 992 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % z částky 30 442 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % z částky 31 892 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % z částky 29 859 Kč od 16. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 28 992 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 33 341 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 31 892 Kč od 16. 9. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 30 442 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 33 341 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 30 442 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 31 892 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 33 341 Kč od 16. 2. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 27 566 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 27 566 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 27 566 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 27 566 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 27 566 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 27 566 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 27 566 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 27 566 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 27 566 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 27 566 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 27 566 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 28 672 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 28 672 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 28 672 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 28 672 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 28 672 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 28 672 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 28 672 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 29 358 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 29 358 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 29 358 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 29 358 Kč od 16. 12. 2021 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 29 358 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 4. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 27 048 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 23 184 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 16 043 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 4. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 7. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 9. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 29 946 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 15 971 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 29 946 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 17 112 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 092 775 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 3 482 Kč od 16. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 1 426 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 4 326 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 4 326 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % z částky 2 876 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 4 326 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 5 775 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 2 876 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 4 326 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 4 326 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 2 876 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 5 775 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 1 770 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 320 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 4 669 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 3 220 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 1 770 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 3 220 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 3 220 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 2 534 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 25 062 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % z částky 25 062 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 25 062 Kč od 16. 12. 2021 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 26 154 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 4. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 12. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 28 464 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 32 328 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 39 469 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 4. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 7. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 9. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % z částky 25 566 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 39 541 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 55 512 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 25 566 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % z částky 38 400 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 409 249 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že nárok žalobkyně neshledal odporujícím dobrým mravům dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, jak tvrdí žalovaná. Skutečnost, že se žalobkyně nedomáhala náhrady platu za první dva roky po neplatném odvolání z funkce a neplatné výpovědi, nemůže být důvodem nepřiznání či snížení náhrady mzdy za pozdější období. Při určení náhrady platu nejprve zjistil průměrný hrubý hodinový výdělek žalobkyně za rozhodné období, kterým je dle § 354 odst. 1 zákoníku práce druhé čtvrtletí roku 2016, tedy průměrným hrubým hodinovým výdělkem je částka 196,44 Kč. Za období říjen 2018 až leden 2020 okresní soud vycházel z výše uvedeného průměrného hrubého hodinového výdělku, přičemž vzhledem k tomu, že by žalobkyně v této době byla stále ředitelkou žalované, neshledal soud důvod pro moderaci těchto částek dle § 69 odst. 2 zákoníku práce, kdy žalovaná navrhovala přiznat žalobkyni pouze částku 7 000 Kč měsíčně, představující příplatek za vedení, protože u nového zaměstnavatele, kterým byla Základní škola a Mateřská škola , adresa, , pracovala na pozici učitelky ZŠ. V období od února 2020 do prosince 2020 pak okresní soud s ohledem na ustanovení § 357 odst. 1 zákoníku práce již nevycházel z výše zjištěného průměrného hrubého hodinového výdělku žalobkyně ve výši 196,44 Kč, ale ze zaručeného platu daného tarifem dle přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve znění nařízení vlády č. 300/2019 Sb. ze dne 4. 11. 2019, účinného od 1. 2. 2020, který v případě žalobkyně spadající do platové třídy 12, stupeň 6, činil 39 380 Kč hrubého měsíčně. Toto je bez započtení případných pohyblivých složek plat, který by žalobkyně dostávala u žalované za toto období, pokud by nebyla v rozporu se zákonem odvolána z funkce ředitelky a následně jí nebyla v rozporu se zákonem dána výpověď pro nadbytečnost. Za toto období (od února 2020 do prosince 2020) již okresní soud shledal důvody pro moderaci náhrady platu v rozsahu 30 %, které spočívají v tom, že žalobkyně byla zaměstnána u Základní školy a Mateřské školy , adresa, na stejné pozici učitelky ZŠ s úvazkem 1,0, kterou by zaujímala také u žalované, kdyby nedošlo k neplatnému ukončení jejího pracovního poměru výpovědí a vzhledem k tomu pak její základní tarifní plat představoval jak u žalované, tak u Základní školy a Mateřské školy , adresa, stejnou částku ve výši 39 380 Kč. Okresní soud proto náhradu platu za toto období ve výši 39 380 Kč snížil o 30 % na částku 27 566 Kč za jednotlivé měsíce, kterou žalobkyni za toto období jako náhradu platu přiznal. Také v období od ledna 2021 do července 2021 okresní soud s ohledem na ustanovení § 357 odst. 1 zákoníku práce nevycházel z výše zjištěného průměrného hrubého hodinového výdělku žalobkyně ve výši 196,44 Kč, ale za zaručeného platu daného tarifem dle přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve znění nařízení vlády č. 603/2020 Sb. ze 21. 12. 2020, účinného od 1. 1. 2021, který v případě žalobkyně spadající do platové třídy 12, stupeň 6, činil 40 960 Kč hrubého měsíčně a který by žalobkyně dostávala u žalované za toto období, pokud by nebyla v rozporu se zákonem odvolána z funkce ředitelky a následně jí nebyla v rozporu se zákonem dána výpověď pro nadbytečnost. Za toto období (od ledna 2021 do července 2021) okresní soud také shledal důvody pro moderaci náhrady platu v rozsahu 30 % ze stejných důvodů jako u předchozího období. Za období od srpna 2021 do prosince 2021 pak došlo ke změně tarifního stupně zaručeného platu žalobkyně, z 6. na 7. a od srpna 2021 jí tak náležel minimální zaručený plat ve výši 41 490 Kč hrubého měsíčně dle výše uvedených vyhlášek. Okresní soud opět provedl moderaci o 30 % z důvodů uvedených výše na částku 29 358 Kč měsíčně. Také v období od ledna 2022 do července 2024 okresní soud s ohledem na ustanovení § 357 odst. 1 zákoníku práce nevycházel z výše zjištěného průměrného hrubého hodinového výdělku žalobkyně ve výši 196,44 Kč, ale za zaručeného platu daného tarifem dle přílohy č. , hodnota, k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve znění nařízení vlády č. 531/2021 Sb. ze 29. 12. 2021, účinného od 1. 1. 2022, který v případě žalobkyně spadající do platové třídy 12, stupeň 7, činil 42 780 Kč hrubého měsíčně a který by žalobkyně dostávala u žalované za toto období, pokud by nebyla v rozporu se zákonem odvolána z funkce ředitelky a následně jí nebyla v rozporu se zákonem dána výpověď pro nadbytečnost. Za toto období (od ledna 2022 do července 2024) okresní soud také shledal důvody pro moderaci náhrady platu v rozsahu 30 % ze stejných důvodů jako u předchozích období. Okresní soud proto náhradu platu za toto období ve výši 42 780 Kč snížil o 30 % na částku 29 946 Kč za jednotlivé měsíce, kterou žalobkyni za toto období jako náhradu platu přiznal. V období od srpna 2024 do září 2024 požadovala žalobkyně náhradu platu ve výši 55 512 Kč měsíčně. Žalobkyně s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci neplatnosti jejího odvolání z funkce ředitelky u žalované a neplatnosti následné výpovědi pro nadbytečnost, očekávala výzvu k nástupu do původního zaměstnání u žalované, a proto ukončila svůj pracovní poměr u Základní školy a Mateřské školy , adresa, výpovědí tak, aby mohla od září 2024 u žalované nastoupit. Žalovaná však podala ústavní stížnost ve věci neplatnosti odvolání z funkce ředitelky žalované a neplatnosti výpovědi a žalobkyni k nástupu do práce vyzvala až od 1. 10. 2024 výzvou ze dne 26. 9. 2024. Žalobkyně, která očekávala rozhodnutí ústavního soudu a byla nucena řešit svoji pracovní situaci, tak od září nastoupila k jinému zaměstnavateli, a to k Vzdělávacímu centru a základní škole , právnická osoba, ., v , adresa, , na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 8. 2024, na pozici „učitelka ZŠ/zástupkyně ředitele“. Za této situace okresní soud přistoupil ke zvýšené moderaci náhrady platu, a to v rozsahu 60 %, a to s účinností od září 2024. Celkem tak okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu platu za období od října 2018 do září 2024 částku 2 062 504 Kč, včetně úroků z prodlení určených dle § 1970 občanského zákoníku s tím, že termíny splatnosti odpovídají termínům splatnosti platu u žalované za předmětné období. Ve zbývající části okresní soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

4. Proti výrokům I. a III. rozsudku podala žalovaná odvolání, když řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V odvolání uvedla, že byť je rozsudek relativně obsáhlý, samotné odůvodnění představuje pouze malou část a je naprosto nedostatečné. Okresní soud se v rámci odůvodnění náhrady platu za období od února 2020 do září 2024 spokojil s jedním krátkým odůvodněním. Ze skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně bezprostředně po svém odvolání a následné výpovědi nastoupila do nového zaměstnání, a to na pracovní pozici, která odpovídala jejím předchozím pracovním činnostem. Konkrétně byla přijata na pracovní úvazek ve stejném rozsahu, jaký jí byl nabízen žalovanou. Po celou dobu tak žalobkyně vykonávala zaměstnání v obdobném oboru a pobírala plat, který byl zcela srovnatelný s tím, který by dostávala u žalované. Dále je nutno zdůraznit, že žalobkyně první dva roky po svém odvolání neuplatňovala žádný nárok, čímž sama zpochybnila naléhavost a oprávněnost svého pozdějšího požadavku. Okresní soud přesto přiznal žalobkyni náhradu platu za období od října 2018 do ledna 2020 v plné výši a až následně za období od února 2020 do července 2020 přistoupil ke snížení náhrady o 30 %, což je podle názoru žalované zcela nedostatečné. Teprve od srpna 2024 do září 2024, tedy až po uplynutí více než osmi let od původního rozvázání pracovního poměru, byla náhrada snížena o 60 %, což je ovšem opatření zjevně opožděné a nekorespondující s dlouhodobými skutečnostmi ve věci. Žalovaná se rovněž dovolává smyslu a účelu ustanovení § 69 zákoníku práce, které má sloužit jako nástroj k zajištění náhrady pouze v rozsahu skutečné újmy, kterou zaměstnanec v důsledku protiprávního rozvázání pracovního poměru utrpěl. V daném případě k takové újmě nedošlo, neboť žalobkyně byla fakticky zaměstnána, její pracovní uplatnění bylo kontinuální a srovnatelné s tím, které by jí bylo poskytováno u žalované. Dle žalované by mělo být zohledněno skutečné zmírnění újmy díky jinému zaměstnání žalobkyně. Moderace pouze o 30 % je nedostatečná a neodpovídá reálnému stavu věci. Žalobkyně byla po převážnou dobu plně finančně zajištěna a náhrada od žalované tak představuje spíše neopodstatněný „bonus“. Je namístě požadovat výraznější snížení náhrady, např. vyplacení jen symbolické části tak, jak navrhovala žalovaná, jež by reflektovala pouze formální porušení právního předpisu bez reálného dopadu na příjmovou situaci žalobkyně. Tento postup by lépe odpovídal smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce i judikatuře Nejvyššího soudu, která zdůrazňuje, že náhrada mzdy nemá zaměstnance obohatit, ale kompenzovat to, oč přišel kvůli odvolání z funkce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má žalovaná za to, že odvolací soud by měl rozhodnutí soudu prvního stupně revidovat a upravit rozsah přiznané náhrady v souladu s návrhem žalované. Tento návrh směřuje k tomu, aby žalobkyni byla přiznána toliko symbolická částka ve výši 1 000 Kč měsíčně, což odpovídá principu přiměřenosti, spravedlnosti a reflektuje absenci skutečné újmy. V neposlední řadě má však žalovaná za to, že žalobkyni neměl být nárok na náhradu platu vůbec přiznán. Dle názoru žalované absentují v daném případě nejen právní, ale i morální důvody pro přiznání náhrady, přičemž výkon práva ze strany žalobkyně nese znaky zneužití právního institutu a vybočuje z rámce poctivého chování, jak jej vyžaduje občanské právo. Ačkoli okresní soud odmítl aplikaci § 2 odst. 3 občanského zákoníku (dobré mravy) na daný případ, žalovaná v rámci svého odvolání opětovně a důrazně upozorňuje na extrémní disproporci vzniklého výsledku řízení. Přes provedenou moderaci byla žalovaná, jako příspěvková organizace, nucena nést finanční zátěž přesahující 2 miliony Kč, a to navzdory skutečnosti, že žalobkyně byla v mezidobí řádně zaměstnána u jiných subjektů a její profesní kariéra nikterak neutrpěla – ba právě naopak, dále se profesně rozvíjela a získala nové zkušenosti. Za těchto okolností je nutné přehodnotit, zda výkon práva na náhradu platu v plné výši či v takto významném rozsahu nevybočuje z mezí slušnosti, spravedlnosti a poctivosti. Skutečnost, že žalobkyně nijak nepociťovala bezprostřední újmu způsobenou neplatným odvoláním z funkce, o čemž svědčí její profesní stabilita a plné zaměstnání, je v příkrém rozporu s požadovanou výší náhrady. Navíc je zarážející, že nároky začala žalobkyně uplatňovat až po dvou letech od údajné újmy – a žalobu samotnou podala až v roce 2021, tedy plných pět let po dané události. Do té doby žádnou náhradu nežádala a nedomáhala se žádné satisfakce. Žalovaná má s ohledem na výše uvedené za to, že žalobkyni by náhrada platu neměla náležet, neboť žalovanou částku je třeba považovat za zcela v rozporu s dobrými mravy. V neposlední řadě pak má žalovaná za to, že okresní soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v nesprávné výši, když akceptoval i úkony, které nebyly účelné, a za tyto přiznal žalobkyni odměnu. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhovala, nechť odvolací soud napadené rozhodnutí změní tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá a žalobkyně je povinna nahradit žalované náhradu nákladů řízení. V případě, že by odvolací soud neshledal podmínky pro zamítnutí žaloby v celém rozsahu, nechť provede moderaci dle návrhu žalované.

5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že okresní soud řádně zjistil skutkový stav a jeho právní závěry jsou přiléhavé. Žalobkyně navrhovala, aby napadené výroky rozsudku okresního soudu byly jako věcně správné potvrzeny a byly jí přiznány náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené výroky rozsudku okresního soudu, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné toliko ohledně nákladových výroků.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 4.-28. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá, a pro stručnost na ně odkazuje.

8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen zákoník práce), kdy odvolací soud se ztotožňuje, vyjma dále uvedeného, s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 29.-39. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

9. Předně odvolací soud uvádí, že shodně s okresním soudem nepovažuje nárok žalobkyně za příčící se dobrým mravům, jak je v pracovněprávních vztazích definoval Nejvyšší soud (viz např. rozsudek ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99 – Objektivní právo předpokládá, že výkon subjektivního práva směřuje k uskutečnění cíle sledovaného právní normou. Z logiky věci, dané vzájemně opačným postavením zúčastněných stran, vyplývá, že výkon subjektivního práva (vynucení splnění subjektivní povinnosti) může mít někdy za následek újmu na straně povinného subjektu, což by bylo možné vnímat jako rozpor s obecně přijímaným právním pravidlem, že každý se má chovat tak, aby nerušil práva jiného. Protože však výkon práva vylučuje protiprávnost, protože stejný stav nemůže být současně stavem právním i právu se příčícím, je třeba, vycházeje ze zásady „neminem laedit, qui iure sui utitur", chování, které směřuje k zákonem předpokládanému výsledku, považovat za dovolené i tehdy, je-li jeho (eventuelním) vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu.). Žalovaná přehlíží, že nárok žalobkyně na náhradu platu je důsledkem jednání zřizovatele žalované (resp. rady obce , adresa, ), který žalobkyni odvolal z funkce ředitelky žalované a přistoupil k rozvázání pracovního poměru s žalobkyní, aniž by pro to byly splněny zákonem stanovené předpoklady nebo naplněny v zákoně uvedené důvody, což má za následek nejen neplatnost odvolání funkce a neplatnost rozvázání pracovního poměru, ale také závěr o tom, že zřizovatel žalované (resp. rada obce , adresa, ) tímto jednáním, porušil právní (zákonem stanovené) povinnosti. Žalovaná tak zaměňuje příčinu za následek. Skutečnost, že žalobkyně požaduje náhradu platu až od října 2018, když k rozvázání pracovního poměru došlo již v roce 2016, není důvodem pro nepřiznání náhrady platu, je totiž věcí zaměstnance, kdy a jak uplatní své právo či svůj požadavek v čase změní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000 sp. zn. 21 Cdo 227/2000).

10. Okresní soud správně rozdělil nárok žalobkyně na náhradu platu na několik období. První období je říjen 2018 až leden 2020, tj. do doby, kdy žalobkyni vypršelo funkční období jako ředitelky žalované s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla jmenována ředitelkou žalované s účinností od 1. 2. 2014 na dobu šesti let. Okresní soud v tomto období správně vycházel z platu ředitelky žalované (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1474/2009 – Při určení náhrady mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci podle ustanovení § 65 odst. 3 věty třetí a § 130 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zák. práce, ve znění účinném do 31. prosince 2006 (nyní podle ustanovení § 73 odst. 6 věty třetí a § 208 zákona č. 262/2006 Sb., zák. práce), se vychází po celou dobu trvání nároku z průměrného výdělku, zjištěného z rozhodného období kalendářního čtvrtletí, v němž byl zaměstnanec odvolán z funkce nebo v němž se funkce vzdal, ledaže by byl důvod postupovat podle ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 1/1992 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2006 (nyní podle ustanovení § 354 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zák. práce), nebo ledaže by bylo potřebné místo průměrného výdělku použít pravděpodobný výdělek.), kdy odvolací soud souhlasí s výpočtem okresního soudu uvedeným v bodě 30. odůvodnění napadeného rozsudku, který byl reprodukován shora, a pro stručnost na něj odkazuje. Okresní soud správně neshledal důvod pro moderaci ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce, protože prostor pro moderaci ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce v uvedeném období (říjen 2018 až leden 2020) zde nebyl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1103/2003 – Základními hledisky, které soud bere v úvahu při rozhodování o snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce (dnes § 69 odst. 2 zákoníku práce, pozn. odvol. soudu), jsou zejména skutečnosti, zda se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat za rovnocenné místu sjednanému pro výkon práce (například v místě bydliště zaměstnance), nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například místo v obci bezprostředně sousedící s obcí bydliště zaměstnance, který do vzdálenějšího místa sjednaného pro výkon práce denně dojíždí), anebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například v jiné obci nebo kraji), zda zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat takovou práci, která odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, nebo práci, která je sjednanému druhu práce rovnocenná, anebo práci, jejíž výkon je pro zaměstnance výhodnější než v pracovní smlouvě sjednaný druh práce, a jakou mzdu za vykonanou práci obdržel nebo by mohl (kdyby takovou práci vykonával) obdržet. Ke snížení nebo k nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce (dnes § 69 odst. 2 zákoníku práce, pozn. odvol. soudu) může soud přistoupit jen tehdy, je-li možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci.). Žalobkyně sice již od 1. 9. 2017 měla pracovní úvazek sjednaný v rozsahu 1,0 jako učitelka ZŠ u , právnická osoba, ., avšak u žalované pracovala jako ředitelka, jednalo se tedy o zcela jiný druh práce (učitelka ZŠ x ředitelka ZŠ). Návrh žalované, aby žalobkyni byl přiznán toliko funkční příplatek ve výši 7 000 Kč měsíčně za funkci ředitelky, nelze akceptovat, protože náhrada platu z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru podle § 69 zákoníku práce není náhradou škody, ale samostatným nárokem, kdy souběžně, pokud jsou splněny podmínky, lze přiznat náhradu platu i náhradu škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. 21 Cdo 498/2000).

11. Druhé období je únor 2020 až leden 2024, tj. od doby, kdy žalobkyni vypršelo funkční období jako ředitelky žalované s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla jmenována ředitelkou žalované s účinností od 1. 2. 2014 na dobu šesti let, do právní moci rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 6. 2021, č. j. 8 C 160/2016-477, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2023, č. j. 16 Co 260/2011-675, kterým byla určena neplatnost odvolání žalobkyně z funkce ředitelky žalované a neplanost výpovědi z pracovního poměru. Z výpovědí členů rady obce , adresa, (zřizovatele žalované) je zřejmé, že po skončení funkčního období, tj. 6 let, by žalobkyně již jako ředitelka žalované nepokračovala (zřizovatel by postupoval podle § 166 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., ve znění účinném ke dni 1. 2. 2020). Žalobkyně by tak pokračovala u žalované na pozici učitelky, neboť by její pracovní poměr i po skončení funkčního období nadále trval (viz bod 9. Čl. II zákona č. 82/2015, kterým se mění a doplňuje zákon č. 561/2004 Sb.). Okresní soud tak správně vycházel ze zaručeného platu daného tarifem dle přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve znění nařízení vlády č. 300/2019 Sb., účinného od 1. 2. 2020, který v případě žalobkyně spadající do platové třídy 12, stupeň 6, činil 39 380 Kč hrubého měsíčně a tento následně valorizoval v souladu s příslušnými nařízeními vlády v jednotlivých letech (2021-2024). V tomto období (únor 2020 až leden 2024) již žalobkyně vykonávala stejný druh práce (učitelka ŽS) jako by vykonávala u žalované, v rovnocenném místě z hlediska vzdálenosti od místa bydliště a se shodným platem, proto okresní soud důvodně k návrhu žalované přistoupil k snížení náhrady platu ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce. Snížení náhrady platu o 30 % pak považuje odvolací soud přiměřené okolnostem, když snížení náhrady platu (mzdy) o 50 % a více je již vyhrazeno případům, kdy zaměstnanec po neplatném rozvázání pracovního poměru dosahuje u nového zaměstnavatele výrazně vyššího výdělku, než by dosahoval u původního zaměstnavatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025 sp. zn. 21 Cdo 2212/2024). Žalobkyně dosahovala stejného výdělku, proto snížení náhrady platu o 30 % je na horní hranici snížení náhrady platu (mzdy) v případě shodného výdělku. Odvolací soud proto souhlasí s výpočtem okresního soudu uvedeným v bodech 32. až 36. (část) odůvodnění napadeného rozsudku, který byl reprodukován shora, a pro stručnost na něj odkazuje.

12. Třetí a poslední období je leden 2024 až září 2024, tj. od doby právní moci rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 6. 2021, č. j. 8 C 160/2016-477, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2023, č. j. 16 Co 260/2011-675, kterým byla určena neplatnost odvolání žalobkyně z funkce ředitelky žalované a neplanost výpovědi z pracovního poměru, do konce žalované doby. Zde odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyni náleží náhrada platu z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce, neboť žalobkyni vznikl v souladu s § 208 zákoníku práce nárok na náhradu platu počínaje 6. 1. 2024 (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 4/2004 bod IX. – Jestliže zaměstnavatel neplatně rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr a pracovní poměr nadále trvá a jestliže zaměstnavatel po právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru nepřiděluje zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 130 odst. 1 zák. práce (dnes § 208 zákoníku práce, pozn. odvol. soudu).). Náhradu platu z titulu nepřidělování práce ve smyslu § 208 zákoníku práce, a to že žalobkyni nebyla v rozhodném období (leden 2024 až září 2024) přidělována práce, nebylo mezi účastníky sporné, nelze snížit z žádného důvodu (zákoník práce snížení náhrady platu z titulu nepřidělování práce ve smyslu § 208 zákoníku práce neumožňuje). Jelikož se žalobkyně neodvolala proti výroku II. okresního soudu, nemohl odvolací soud rozhodnutí okresního soudu reparovat.

13. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

14. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku III. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o plném procesním úspěchu žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., ale nesouhlasí s rozsahem úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalované k náhradě.

15. Ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 226/2021 byla předmětem řízení částka ve výši 1 136 503 Kč představující náhradu platu za období od října 2018 do září 2021. Z této částky bylo okresním soudem přiznáno 1 037 172 Kč. Žalobkyni z této částky (1 037 172 Kč) náleží odměnu advokáta ve výši 51 640 Kč za 3 úkony právní služby po 12 460 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, sepis žaloby a účast u jednání okresního soudu dne 7. 8. 2024) a 2 úkony právní služby po 6 230 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky (prostá předžalobní výzva, sepis vyjádření k přerušení řízení ze dne 6. 6. 2024), kdy dále žalobkyni náleží 6x režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 208/2024 byla předmětem řízení částka 2 050 668 Kč představující náhradu platu za období od října 2021 do září 2024. Z této částky bylo okresním soudem přiznáno 1 025 332 Kč. Žalobkyni z této částky (1 025 332 Kč) náleží odměnu advokáta ve výši 31 950 Kč za 2 úkony právní služby po 12 420 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky (převzetí a příprava věci, sepis žaloby) a 1 úkon právní služby za 6 210 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky (prostá předžalobní výzva), kdy dále žalobkyni náleží 3x režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Následně došlo na základě usnesení ze dne 28. 11. 2024, které nabylo právní moci dne 3. 12. 2024, ke spojení obou výše uvedených sporů pod společnou spisovou značku 8 C 226/2021. Po tomto spojení byla předmětem řízení částka ve výši 3 187 171 Kč představující náhradu platu za období od října 2018 do září 2024. Z této částky bylo okresním soudem přiznáno 2 062 504 Kč. Žalobkyni z této částky (2 062 504 Kč) náleží odměna advokáta ve výši 76 560 Kč za 4 úkony právní služby po 16 580 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky (sepis vyjádření ze dne 9. 12. 2024, účast u jednání ve dnech 11. 12. 2024, 5. 2. 2025 a 7. 4. 2025) a 1 úkon právní služby za 8 290 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky (účast u jednání dne 11. 4. 2025, kdy došlo pouze k vyhlášení rozsudku), kdy dále žalobkyni náleží 2x režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky za úkony provedené v roce 2024 a 3x režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky za úkony provedené v roce 2025. To vše navýšeno o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 33 631,50 Kč a soudní poplatky z návrhu na zahájení řízení ve výši 56 826 Kč (sp. zn. 8 C 226/2021) a 102 534 Kč (sp. zn. 8 C 208/2024). Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalobkyně za řízení před okresním soudem na 353 141,50 Kč a v tomto směru třetí výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil.

16. Na rozdíl od okresního soudu nepřiznal odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáním – sepis závěrečného návrhu žalobkyně. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování, včetně návrhů na doplnění dokazování, které mohly být učiněny v průběhu ústního jednání, a taktéž náhradu nákladů spojených se sepisem závěrečného návrhu, pokud se zástupce účastníka zúčastní posledního jednání ve věci a má možnost závěrečný návrh přednést. V projednávané věci bylo dne 5. 2. 2025 ústní jednání okresního soudu odročeno za účelem sepisu závěrečných návrhů a následného vyhlášení rozhodnutí na 7. 4. 2025, avšak 7. 4. 2025 bylo v rámci ústního jednání okresního soudu pokračováno v dokazování, účastníci poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a následně přistoupeno k závěrečným návrhům. Za této situace samostatný úkon – sepis závěrečného návrhu žalobkyně postrádá opodstatnění.

17. Podle obsahu spisu rovněž průběh řízení nesvědčí o nezbytnosti konzultace advokáta s klientem (žalobkyní) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (např. aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Žalobkyně vylíčila všechny podstatné skutkové okolnosti již v žalobě. Podle obsahu spisu rovněž další průběh řízení nesvědčí o nezbytnosti konzultací advokáta s klientem (žalobkyní) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Odvolací soud má s ohledem na obsah a rozsah předložených listinných důkazů i s přihlédnutím k počtu vyslechnutých svědků za to, že konzultace advokáta s žalobkyní v rozsahu přesahujícím jednu hodinu nad rámec běžné porady v průběhu ústních jednání objektivně nebyla nezbytná.

18. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná. Proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení ve výši 45 877,15 Kč představující 2 úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání ā 16 580 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky (z punkta 2 062 504 Kč), příslušného počtu režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za osm půlhodin po 150 Kč, cestovného ve výši 2 655 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (cesta ze , adresa, a zpět v délce 316 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 7,5 l/100 km NM) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

19. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.