16 CO 143/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem adresa o náhradu škody o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 3. 2022, č. j. 210 C 2/2019-157

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků ani vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 2 220 997 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že byl studentem žalovaného a že v prvním ročníku studia se dne [datum] v rámci lyžařského výcviku zúčastnil na základě pokynů učitelů společné aktivity – jízdy na bobové dráze v areálu [anonymizována čtyři slova] [obec], jehož provozovatelem je [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa]. Dozorující učitel pan [jméno] [jméno] zakoupil všem studentům 2 jízdenky. Studenty dle svého vyjádření poučil, že„ se mají chovat slušně, nedělat blbosti a že se mají připoutat“. Rovněž jim sdělil, kde se na bobu nachází brzda. Obsluha bobové dráhy kontrolovala správné připoutání a posed na bobu. První jízdu absolvovali dozorující učitelé s žáky, tato proběhla v poklidu, proto bylo dohodnuto, že se studenti mohou účastnit i druhé jízdy. Při této druhé jízdě však kolem [údaj o čase] hodin v průběhu sjezdu dvojbobu označeného [číslo] ve kterém seděl žalobce a [jméno] [příjmení], došlo k těžké újmě na zdraví žalobce, který při jízdě utrpěl amputaci pravé dolní končetiny v dolní třetině bérce s následnou hospitalizací ve [anonymizováno] nemocnici [obec] od [datum] do [datum] a následným domácím léčením, přičemž v důsledku zranění došlo k podstatnému omezení v obvyklém způsobu života. Uvedené poranění vzniklo jednorázovým tupým násilím o velmi velké intenzitě, které působilo na dolní konec pravého bérce žalobce, když došlo k zachycení (nárazu) přední části končetiny o pevnou vyčnívající překážku o menší ploše, a současný dopředný pohyb těla (při jízdě v bobu) pak tzv.„ střižným“ mechanismem vedl k oddělení končetiny v bérci. Žalobce tvrdil, že vlastním přičiněním nikterak neporušil pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví či jakékoliv jiné pokyny, příkazy či zákazy vydané dozorujícím učitelem či obsluhou bobové dráhy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví v rámci lyžařského výcviku. Na bobové dráze nečinil nic, co by nebylo dovoleno, byl řádně připoután, dodržoval řádný posed i držení nohou. Před jízdou nepožil žádné alkoholické nápoje či jakékoliv jiné omamné či psychotropní látky. Nechoval se nikterak neadekvátně. Úraz žalobce byl šetřen Policií ČR a věc byla odložena, neboť znaleckým dokazováním bylo zjištěno, že bobová dráha byla plně technicky v pořádku. Za škodu vzniklou žalobci předmětným úrazem odpovídá podle § 391 odst. 3 zákoníku práce žalovaný. Žalobce uplatnil konkrétně nárok na bolestné ve výši [částka] a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] podle znaleckého posudku, který si nechal vypracovat znalcem [titul] [jméno] [příjmení].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť policejním šetřením bylo zjištěno, že žalobce si úraz zavinil sám svým jednáním, a to tím, že porušil pokyny obsluhy bobové dráhy, jak se má chovat. Tyto pokyny byly u bobové dráhy rovněž vyvěšeny. Porušení těchto pokynů bylo jedinou příčinou vzniku škody, proto se žalovaný zcela zprostil své odpovědnosti.

3. Vedlejší účastník se připojil ke stanovisku žalovaného.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy je třeba v daném případě posuzovat podle § 391 odst. 3 zákoníku práce za použití § 269 zákoníku práce, protože žalobce utrpěl úrazu při lyžařském výcviku, který byl organizovaný žalovaným v rámci [anonymizováno] studia. Povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu žalobci se však žalovaný podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zcela zprostil, neboť prokázal, že škoda nebo nemajetková újma vznikla tím, že žalobce jako student svým zaviněním porušil pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví na bobové dráze, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. Okresní soud totiž z provedeného dokazování zjistil, že žalobce i ostatní studenti byli před jízdou na bobové dráze dostatečně poučeni o tom, jakým způsobem mají na bobu sedět a jak se chovat, aby nedošlo k úrazu, a to jak ze strany obsluhy bobové dráhy, tak i prostřednictvím informačních cedulí, včetně toho, kde se mají v průběhu jízdy nacházet nohy, přičemž způsob posedu byl očividný, jak uvedl svědek [jméno] [příjmení]. Přestože žádný svědek samotný úrazový děj neviděl, ani co mu předcházelo, tak znalec [titul] [jméno] [příjmení] v rámci policejního šetření zcela jednoznačně určil příčinu úrazu, s tím, že k úrazu mohlo dojít pouze při nestandardním způsobu posedu obou osob a zejména žalobce, který musel mít pravou dolní končetinu přes pravý okraj bobu. Při odstředivé síle působící na žalobce ven z levotočivé zatáčky se mu na klopené dráze vlevo do zatáčky dostalo pravé chodidlo do kontaktu s příčníkem držáku trubek bobové dráhy a došlo tím při dané rychlosti k uvedenému zranění. Jakékoliv technické závady jako možnou příčinu úrazu znalec zcela jednoznačně vyloučil.

5. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Vycházel v podstatě výhradně ze znaleckého posudku, jenž vypracoval nekompetentní znalec, neboť posuzoval případ, který nespadá do oboru jeho působnosti. Žalobce vytýkal napadenému rozsudku nepřezkoumatelnost, neboť soud prvního stupně náležitě nevysvětlil, proč rozhodl pouze na základě znaleckého posudku, aniž by přihlédl k výpovědím očitých svědků. Dále poukazoval na to, že vzhledem k jeho věku mu nedostatek rozumových schopností a znalostí nedovoloval správné posouzení situace a vyvození z ní hrozícího nebezpečí. Bobová dráha byla velmi nevhodně zvolena aktivita v rámci lyžařského výcviku. Žalobce vlastním přičiněním nikterak neporušil pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví či jakékoliv jiné pokyny, příkazy či zákazy vydané dozorujícím učitelem či obsluhou bobové dráhy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví v rámci lyžařského výcviku. Na bobové dráze nečinil nic, co by nebylo dovoleno, byl řádně připoután, dodržoval řádný posed i držení nohou. Před jízdou nepožil žádné alkoholické nápoje či jakékoliv jiné omamné či psychotropní látky. Nechoval se nikterak neadekvátně. Nikdo ze svědků nepotvrdil nevhodné chování žalobce. Žáci obdrželi od dozorujících učitelů pouze obecné poučení, aby„ nedělali blbosti“. Nikdo je neupozornil na to, aby si na vývěsné tabuli detailně prostudovali pokyny pro jízdu na bobové dráze. Dozorující učitelé přitom nesli odpovědnost za to, že žáci budou seznámeni s pokyny provozovatele bobové dráhy. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce i ostatní studenti byli před jízdou na bobové dráze dostatečně poučeni o tom, jakým způsobem mají na bobu sedět a jak se chovat, aby nedošlo k úrazu, a to jak ze strany obsluhy bobové dráhy, tak i prostřednictvím informačních cedulí, včetně toho, kde se mají v průběhu jízdy nacházet nohy, nemá podle názoru žalobce oporu v provedeném dokazování. Naopak nebylo vyvráceno tvrzení žalobce, že ho bezpečnostní pás při průjezdu zatáčkou nepodržel, že mu půl zadnice vyjelo mimo sedačku a že mu nohy vyletěly z vozíku. Znalec [titul] [příjmení] v tomto směru potvrdil, že bezpečnostní pás zachycuje pohyb těla pouze ve směru přímém, nikoli příčném. Žádný důkaz nesvědčí o tom, že by způsob posedu žalobce na bobu byl nestandardní, že by nerespektoval pokyny ohledně způsobu posedu a že by vědomě dával nohy mimo vozík. Tuto hypotézu učinil pouze znalec, který však opomenul působení odstředivé síly, hmotnost a výšku obou jezdců a skutečnost, že úraz se stal po průjezdu levotočivou zatáčkou, přičemž bezpečnostní pás zachycuje pohyb těla toliko ve směru přímém. Znalecký posudek vychází z nepodložených domněnek a neopírá se o objektivně zjištěné skutečnosti. Znalec [titul] [příjmení] neměl pro náležité posouzení věci příslušnou odbornost a kvalifikaci. Z vyjádření ministerstva spravedlnosti vyplývá, že pro danou věc by bylo nejvhodnější zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, specializace posuzování technického stavu strojů a zařízení, posuzování technického stavu zařízení LTZ – lunaparky, technický stav lunaparků, střelnic, kolotočů, houpaček, autodromů, vlnových drah, řetízkových kolotočů a hydraulik. Okresní soud neodůvodnil neprovedení jím navrhovaných důkazů výslechem znalce [titul] [příjmení], znaleckým posudkem na ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a výslechem jeho rodičů. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Vedlejší účastník navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že podle znaleckého posudku je žalobcem tvrzená verze úrazového děje z technického hlediska nepřijatelná. Bezpečnostní pásy byly podle znaleckého zkoumání bez závad. Pokud by žalobce dodržel pokyny ohledně způsobu posedu, s nimiž se seznámil na informační tabuli, k předmětnému úrazu by vůbec nemohlo dojít.

8. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že prvostupňový soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. jasně vyložil, které skutečnosti měl prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Podle ustálené judikatury je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů jen tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). V daném případě se o takovou situaci podle názoru odvolacího soudu nejedná, o čemž svědčí i obsah samotného odvolání žalobce.

10. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu v projednávané věci zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a zcela správně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 4 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

11. Z hlediska zjištění příčin předmětného úrazu žalobce jsou rozhodující zejména závěry znaleckého posudku a výpověď znalce [titul] [jméno] [příjmení], neboť k posouzení této sporné otázky bylo třeba odborných znalostí ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. Je nutno zdůraznit, že hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal žádné důvody k pochybnostem o věcné správnosti závěrů tohoto znalce. Odvolací námitky žalobce týkající se nedostatku odbornosti a kvalifikace znalce [titul] [příjmení] nejsou opodstatněné. Znalecký úkol spočívající – zjednodušeně řečeno – v posouzení technického stavu předmětného bobu a bobové dráhy, analýze nehodového děje a stanovení příčin úrazu spadá nepochybně do oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné (srov. § 8 zákona č. 36/1967 Sb., resp. s účinností od [datum] § 1 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb.). Jinak řečeno, [titul] [příjmení] posuzoval v projednávané věci otázky, jež spadají do oboru a odvětví, pro které má oprávnění vykonávat znaleckou činnost. Navíc je zapsán i jako znalec v oboru doprava, odvětví doprava silniční, specializace silniční nehody, tudíž má praxi s analýzou nehod dopravních prostředků, kterou lze z povahy věci využít i při posuzovaní obdobné nehody na bobové dráze. Samotná skutečnost, že zmíněný znalec nemá v seznamu znalců zapsanou některou ze specializací doporučovaných ministerstvem spravedlnosti (posuzování technického stavu strojů a zařízení, posuzování technického stavu zařízení LTZ – lunaparky, technický stav lunaparků, střelnic, kolotočů, houpaček, autodromů, vlnových drah, řetízkových kolotočů a hydraulik apod.), proto nezavdává důvod pochybovat o závěrech znaleckého posudku. Naopak odvolací soud má za to, že [titul] [příjmení] své závěry přesvědčivě a logicky odůvodnil. Námitka žalobce, že znalecký posudek vychází z nepodložených domněnek a že se neopírá o objektivně zjištěné skutečnosti, je naprosto lichá. Znalec v posudku uvedl, z jakých pokladů vycházel (měl k dispozici zejména vyšetřovací spis, fotodokumentaci zachycující situaci na místě v době ohledání vyšetřujícím orgánem, provedl vlastní ohledání a technickou prohlídku předmětného bobu a bobové dráhy, dále funkční zkoušku bobu jízdou po bobové dráze, jakož i další jízdu zcela bez brždění, a to včetně měření rychlosti). Ze znaleckého posudku a z výpovědi znalce se podává, že vzal v úvahu mj. i působení odstředivé síly, hmotnost obou jezdců (žalobce a [jméno] [příjmení]), skutečnost, že úraz se stal po průjezdu levotočivou zatáčkou, jakož i skutečnost, že bezpečnostní pás zachycuje pohyb těla toliko ve směru přímém, nikoli příčném. Skutkovou verzi žalobce, že při průjezdu levotočivou zatáčkou – přestože dodržoval předepsaný posed – ho bezpečnostní pás nepodržel, že mu„ půl zadnice vyjelo mimo sedačku a že mu nohy vyletěly ven z bobu“, znalec jednoznačně označil jako z technického hlediska nepřijatelnou. Žádný ze svědků sice samotný úrazový děj neviděl (a nebyl se k němu schopen blíže vyjádřit ani [jméno] [příjmení], který jel v inkriminovaném bobu spolu s žalobcem a který vypověděl pouze to, že si nevybavuje nic nestandardního), nicméně znalec logicky vysvětlil, že při předepsaném posedu jsou dolní končetiny zapřené do k tomu určených ploch na podlaze bobu, nemohou tudíž samovolně nadskočit a překonat zvýšený okraj bobu (viz fotografie na straně 9 znaleckého posudku), a to ani při působení odstředivé síly v zatáčce. Znalec dále vyloučil jakoukoli technickou závadu na bobu (včetně bezpečnostních pásů) a na bobové dráze s tím, že k nehodě mohlo dojít pouze tak, že způsob posedu žalobce objektivně neodpovídal posedu předepsanému na informační tabuli umístěné při vstupu na bobovou dráhu (viz fotografie na straně 10 znaleckého posudku), kdy žalobce musel mít (vědomě) pravou dolní končetinu přes pravý okraj bobu, přičemž při odstředivé síle působící na žalobce ven z levotočivé zatáčky se mu na klopené dráze vlevo do zatáčky dostalo pravé chodidlo do kontaktu s příčníkem držáku trubek bobové dráhy a došlo tak k úrazu. Za dané důkazní situace soud prvního stupně správně vycházel z toho, že tvrzení žalobce o tom, že při jízdě dodržoval„ řádný“ posed a držení nohou, bylo vyvráceno.

12. Oporu v provedeném dokazování má i skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalobce byl spolu s ostatními studenty seznámen se způsobem posedu při jízdě na bobu prostřednictvím informační tabule umístěné při vstupu na bobovou dráhu, na které byl způsob posedu zobrazen (viz již výše zmiňovaná fotografie na straně 10 znaleckého posudku), neboť žalobce i svědek [jméno] [příjmení] shodně potvrdili, že si informační tabuli prohlíželi (četli). Nadto svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že způsob posedu byl očividný a že jej kontrolovala spolu se zapnutím bezpečnostních pásů i obsluha bobové dráhy. Výpovědi žalobce a svědka [jméno] [příjmení] v tomto směru korespondují i s výpověďmi svědků [titul] [jméno] [jméno] (učitel) a [jméno] [příjmení] (obsluha bobové dráhy).

13. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se po žalovaném domáhá náhrady škody v souvislosti s úrazem, který utrpěl dne [datum] – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 3. 2017.

14. Ustanovení § 391 odst. 3 zákoníku práce rozšiřuje věcnou působnost ustanovení zákoníku práce i na případy, kdy se nejedná o vztah ze závislé práce, stanoví-li, že příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy, odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. V případě odpovědnosti za škodu vzniklou úrazem je tedy třeba aplikovat všechna ustanovení upravující povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem.

15. Povinnost nahradit škodu a nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem podle ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce je vybudována na principu tzv. objektivní odpovědnosti zaměstnavatele (v posuzovaném případě právnické osoby vykonávající činnost školy). Tato povinnost nahradit škodu a nemajetkovou újmu je dána (srov. § 269 odst. 4 zákoníku práce), i když zaměstnavatel (odpovědná právnická osoba) dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; jedinou možností k částečnému či úplnému zproštění zaměstnavatele (odpovědné právnické osoby) z odpovědnostního vztahu jsou liberační důvody upravené v § 270 zákoníku práce.

16. Zaměstnavatel (odpovědná právnická osoba) se může zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela též podle ustanovení § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec (žák nebo student) svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. Zčásti se zaměstnavatel (odpovědná právnická osoba) může z uvedených důvodů zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu podle ustanovení § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce, prokáže-li, že škoda nebo nemajetková újma vznikla v důsledku výše uvedených skutečností a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy.

17. Existenci liberačních důvodů uvedených v ustanovení § 270 odst. 1 písm. a), případně § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce soud vždy zkoumá s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu, zejména se zřetelem k tomu, kde (za jakých místních podmínek) a z jakých důvodů byl pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vydán (zda šlo o pokyn přiměřený dané situaci), komu byl bezpečnostní pokyn určen (zda byl adresátovi s ohledem na jeho fyzickou a psychickou vyspělost srozumitelný), popřípadě čeho jím mělo být dosaženo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2009 sp. zn. 21 Cdo 576/2008).

18. Hodlá-li se žalovaná odpovědná právnická osoba své povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti zprostit, nese v řízení o odškodnění„ školního“ úrazu procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 120 odst. 1 a 3 o. s. ř.), že byl naplněn některý ze shora uvedených liberačních důvodů.

19. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu žalobci podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zcela zprostil, neboť prokázal, že škoda nebo nemajetková újma vznikla tím, že žalobce jako student svým zaviněním porušil pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví na bobové dráze, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

20. Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni (§ 349 odst. 2 zákoníku práce). Z tohoto ustanovení vyplývá, že, kromě toho, že je akcentována konkrétnost pokynu, nejsou předepsány žádné další náležitosti jak co do formy, tak co do obsahu; právní relevanci proto má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, stanoví-li závazný způsob chování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem. Je třeba mít na zřeteli, že pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vlastně představuje závazné pravidlo chování, které (v zákonných mezích) ukládá povinnost něco (ne) konat, či něčeho se zdržet, aniž by – důsledně vzato – jeho adresát byl oprávněn jeho obsah hodnotit z hlediska jeho důvodů, případně z hlediska jeho smyslu a účelu. Na informační tabuli, obsahující přepravní podmínky a umístěné u vstupu na bobovou dráhu, byl vyobrazen mj. způsob posedu včetně umístění nohou na bobu při jízdě, který byl navíc – vzhledem ke konstrukci samotného bobu – očividný, jak připustil i spolužák žalobce [jméno] [příjmení]. Jednalo se tedy o srozumitelně vyjádřené pravidlo chování, které musí každý návštěvník bobové dráhy bez dalšího respektovat (aniž by bylo nezbytné, aby na to dozorující učitelé studenty výslovně upozornili), proto mělo podle názoru odvolacího soudu charakter pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

21. Předpoklad řádného seznámení s pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jako podmínky úplného nebo částečného zproštění se odpovědného subjektu ve smyslu ustanovení § 270 odst. 1 písm. a) a § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce souvisí s další podmínkou, že totiž musí jít o zaviněné porušení těchto pokynů. Zavinění, jako vnitřní psychický vztah poškozeného ke svému jednání a k jeho následkům, může být zkoumáno jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah poškozeného k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, jinak řečeno – protože poškozený za normálních okolností nechce sám sobě přivodit poškození zdraví úmyslně – prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, že poškozený věděl, nebo vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl, že si svým jednáním může poškození zdraví způsobit. V daném případě podle názoru odvolacího soudu žalobce vzhledem k okolnostem a osobním poměrům měl a mohl i jako dospívající mladý muž ve věku [anonymizováno] let vědět, že zmiňovaný pokyn spočívající v „ předepsaném“ způsobu posedu na bobu, který vyplýval z přepravních podmínek, s nimiž byl seznámen, musí respektovat a dodržovat.

22. Závěrem lze shrnout, že odvolací soud ani v nejmenším nesnižuje závažnost následků předmětného úrazu, které jsou pro žalobce nepochybně zcela zásadní a fatální, předpoklady pro vznik nároku na požadovanou náhradu nemajetkové újmy (za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění) však v daném případě splněny nebyly, neboť žalovaný se své povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy vzniklé úrazem zcela zprostil. S ohledem na nedůvodnost uplatněných nároku co do jejich základu soud prvního stupně nepochybil, pokud z důvodu nadbytečnosti neprovedl žalobcem navrhované důkazy výslechem znalce [titul] [příjmení], znaleckým posudkem na ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a výslechem jeho rodičů, neboť tyto důkazy byly navrženy k prokázání výše nemajetkové újmy.

23. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový jej včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ustanovením § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Žalovaný a vedlejší účastník byli v odvolacím řízení procesně úspěšní a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měli právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému ovšem v odvolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a v případě vedlejšího účastníka odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně přistoupil k úplné moderaci podle § 150 o. s. ř., kdy s přihlédnutím k poměrům žalobce a charakteru uplatněného nároku považoval za nespravedlivé a nepřiměřeně tvrdé, aby žalobce byl povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení.

25. Soud prvního stupně opomněl rozhodnout o nákladech řízení, které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně vyplacením znalečného ve výši [částka] v souvislosti s výslechem znalce [titul] [jméno] [příjmení] Odvolací soud proto v tomto směru zjednal nápravu. Jelikož u žalobce jsou s přihlédnutím k jeho poměrům dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nemá stát ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení právo na náhradu těchto nákladů řízení.