16 Co 165/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované o 127 108 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. května 2025, č. j. 15 C 25/2024-86,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II, III, IV, V a VI potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 28. 2. 2024 se domáhal žalobce po žalované zaplacení 127 108 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 23. 9. 2021 utrpěl pracovní úraz, při kterém utrpěl poranění ramene pravé horní končetiny. Po pracovním úrazu byl v pracovní neschopnosti, poté začal pracovat, ale pro zdravotní problémy musel opět nastoupit na pracovní neschopnost od 7. 7. 2022, tato pracovní neschopnost trvala do 31. 5. 2023. Byla mu vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pouze do 31. 12. 2022. Další náhrada již zaplacena nebyla s odůvodněním, že trvající pracovní neschopnost byla způsobena obecnou chorobou. Žalobce byl přesvědčen, že celá pracovní neschopnost v době od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023 byla zapříčiněna následky pracovního úrazu ze dne 23. 9. 2021.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že pracovní neschopnost pro následky pracovního úrazu měla být ukončena ke dni 2. 1. 2022. Z úrazu nevznikly trvalé následky, žalobce trpěl obecným onemocněním, které je příčinou jeho následných obtíží.

3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovanou zaplatit žalobci 32 102 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 20 393 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a z částky 11 709 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.), žaloba o zaplacení dalších 95 006 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.), zavázal žalobce zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 14 574 Kč (výrok IV.), zavázal žalovanou zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 4 926 Kč (výrok V.) a zavázal žalovanou zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku 1 606 Kč (výrok VI.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce utrpěl dne 23. 9. 2021 pracovní úraz, pro jehož následky byl neschopen práce v době od 23. 9. 2021 do 2. 1. 2022 a poté od 7. 7. 2022 do poloviny února 2023. V mezidobí mezi pracovními neschopnostmi žalobce pracoval na své původní práci. Pracovní neschopnost v době od poloviny února 2023 do 31. 5. 2023 již nebyla způsobena následky pracovního úrazu, nýbrž obecnou nemocí žalobce – léčením degenerativních změn v pravém rameni žalobce. Za těchto okolností žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v době od 1. 1. 2023 do 14. 2. 2023, a to jako rozdíl mezi průměrným výdělkem žalobce před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší nemocenských dávek. Škoda vznikla žalobci dne 7. 7. 2022, kdy žalobce nastoupil na pracovní neschopnost, která trvala až do konce května následujícího roku. Ze mzdového listu žalobce za rok 2022 okresní soud zjistil, že žalobce v době od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2023 dosáhl celkových příjmů na mzdě, příplatcích, doplatcích a odměnách ve výši 110 526 Kč a dále obdržel částku 7 929 Kč jako poměrnou část přídavku na dovolenou, celkem tedy 118 455 Kč. Žalobce odpracoval 374 hodiny, proto hodinový výdělek činí 316,72 Kč. Při pracovní době 37,5 hodiny týdně, po vynásobení koeficientem 4,348 činil průměrný výdělek žalobce za druhý kvartál roku 2022 částku 51 641 Kč. V měsíci lednu 2023 bylo žalobci vyplaceno na nemocenských dávkách 31 248 Kč a v době od 1. 2. do 14. 2. 2023 bylo žalobci vyplaceno na nemocenských dávkách 11 709 Kč. Žalobci proto vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za měsíc leden 2023 ve výši 20 393 Kč a za dobu od 1. 2. 2023 do 14. 2. 2023 ve výši 11 709 Kč, celkem 32 102 Kč. Okresní soud proto žalobci přiznal na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 32 102 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 393 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a z částky 11 709 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, ve zbytku, to je co do částky 95 006 Kč s příslušenstvím, okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Proti výrokům II., III. a IV. uvedeného rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že se závěry, které okresní soud vyvozuje ze znaleckého posudku, nesouhlasí. Ve svém posudku soudní znalec konstatuje, že u žalobce od poloviny února 2023 do 31. 5. 2023 probíhalo léčení chorobného stavu obecného onemocnění. Pokud měl soudní znalec na mysli tímto obecným onemocněním bolestivý syndrom ramenního kloubu, neurčil zde jednoznačně jeho příčinu a pouze konstatoval, že se jedná o obecné onemocnění. Současně pak soudní znalec uvedl, že převažující příčinou operačního nálezu (chronicky zvětšený tíhový váček) posuzoval v příčinné souvislosti s úrazem, jako převažující úrazový následek. Ve své výpovědi u okresního soudu znalec na dotaz právního zástupce žalobce, „zda by žalobce byl schopen práce rovněž od poloviny února 2023 do konce května 2023, pokud by nebylo pracovního úrazu“ sdělil, že na tuto otázku není schopen přesně odpovědět. Dále soudní znalec dodal, že degenerativní změny u žalobce přítomny jsou. Při porovnání s lékařskými zprávami a s tvrzením soudního znalce, že: „Od ukončení rehabilitace (polovina února 2023) až do ukončení DPN 31. 5. 2023 probíhalo léčení chorobného stavu obecného onemocnění.“ zde žalobce nalézá rozpor mezi tvrzením znalce a lékařskými zprávami, když rehabilitace prokazatelně pokračovala ještě v období po 2. 3. 2023. Soudní znalec se tedy vůbec nezabýval otázkou příčin vzniku burzitidy, jednostranně konstatoval, že k jejímu vyléčení došlo v polovině února 2023 a následně pak již u žalobce probíhalo léčení chorobného stavu obecného onemocnění, a to bolestivého syndromu ramenního kloubu. Své tvrzení, že k vyléčení došlo v polovině února 2023, soudní znalec nijak nedoložil. Žalobce je přesvědčen, že impingement pravého ramene nastal u žalobce v důsledku úrazu, popř. v důsledku přetěžování ramenního kloubu, a proto rozhodující příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobce v období od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 byly následky po pracovních úrazech, které utrpěl dne 23. 9. 2021 a následně pak dne 7. 7. 2022. Dále se žalobce domáhal aplikace § 150 občanského soudního řádu ve vztahu k náhradě nákladů řízení, kdy namítal, že okresní soud měl předně zohlednit osobní, sociální a majetkové poměry, vycházet z lékařských zpráv o aktuálním zdravotním stavu a jeho zdravotním omezením, kdy žalovaná ke dni 8. 6. 2023 s žalobcem ukončila pracovní poměr z důvodu zdravotního – následky pracovního úrazu ze dne 23. 9. 2021. Od 06/2023 je žalobce veden na úřadu práce. Zavázání žalobce k úhradě nákladů řízení na straně státu je zcela nepřiměřeně tvrdé, a to především pak za situace, kdy při rozhodování ve věci samé záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což je u žalobce vzhledem k výše uvedenému jednoznačně dáno, kdy žalobce byl v tomto řízení od soudních poplatků osvobozen. Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu co do výroku II. změnil a žalobě na zaplacení 127 108 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce v období od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení.

5. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Dle názoru žalované bylo v řízení s jistotou prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023 byla zapříčiněna souběhem obecné nemoci a následky pracovního úrazu, přičemž pro následky po pracovním úrazu byl žalobce neschopen práce v období od 23. 9. 2021 do 2. 1. 2022 a poté od 7. 7. 2022 do poloviny února 2023. Znalec sice ve znaleckém posudku nepojmenovává obecné onemocnění žalobce, které mělo podíl na pracovní neschopnosti žalobce. Uvádí však obecné degenerativní změny a jako projev obecného onemocnění také kalcifikace v ramenním kloubu, které se při úrazu nevytvořily a nemohly se vytvořit ani bezprostředně po úrazu. Zbytnění tíhového váčku (bursitidu) posuzuje znalec jako převažující následek úrazu, který byl operací zcela odstraněn. Znalec v posudku uvádí, že léčení následků pracovního úrazu bylo ukončeno pooperační rehabilitací s obvyklou dobou léčení pro standardní operační výkon odstranění hypertrofické burzy, která trvá maximálně 6-8 týdnů, tj. do poloviny února 2023. Žalobce ve svém odvolání uvádí, že je přesvědčen o tom, že rozhodující příčinou jeho zdravotní nezpůsobilosti v období od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 jsou následky po pracovních úrazech, které utrpěl dne 23. 9. 2021 a následně 7. 7. 2022. Žalovaná však neeviduje žádný pracovní úraz žalobce ze dne 7. 7. 2022.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-7. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno pouze, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

9. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru, a proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního.

10. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí v této věci zejména závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a že hodnocení soudu (i odvolacího) nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud (i odvolací) hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku, co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , včetně výslechu znalce, ve věci vypracovaný, byl zpracován renomovaným znalcem, o jehož odbornosti nemá ani odvolací soud důvod pochybovat, tento se vypořádal se všemi námitkami žalobce, ve svém znaleckém posudku se vyjádřil ke všem omezením žalobce, podrobně zdůvodnil své závěry.

11. Žalobce se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , nesouhlasil, avšak nepředložil nic, čím by jej zpochybnil. Obecně je třeba uvést, že odborné závěry znaleckého posudku lze zpochybnit toliko oponentním znaleckým posudkem nebo oponentním znaleckým vyjádřením (situace, kdy oponentní znalec má k dispozici toliko znalecký posudek, avšak nemá k dispozici potřebnou (např. zdravotnickou) dokumentaci, přesto v rozvaze – závěrech znaleckého posudku shledá (odůvodní) takové nedostatky, že z odborného hlediska nemůže znalecký posudek obstát) anebo nesoulad s ostatními důkazy (listinami či svědky). Oponentní znalecký posudek nebo oponentní znalecké vyjádření předloženo žalovaným nebylo.

12. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , je pak v souladu s ostatními listinnými důkazy (lékařskými zprávami), jakož i znaleckým posudkem (listinou) , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (znalce z odvětví ortopedie - traumatologie) ze dne 26. 2. 2023, byť není opatřeným doložkou podle § 127a o. s. ř. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , přesvědčivě vysvětlil, že žalobce byl po pracovním úraze ze dne 23. 9. 2021 léčen pro kontuzi (zhmoždění) ramenního kloubu a poté byl od 7. 7. 2022 léčen pro impingement pravého ramene (bolestivý syndrom ramenního kloubu). Dále při operaci pravého ramene žalobce dne 20. 12. 2022 bylo zjištěno, že příčinou jeho problémů s pravým ramenem byla burzitida (zánět tíhového váčku – burzy). Tato nemoc může mít několik příčin, jednak jsou to úrazové příčiny a jednak opakovaná zátěž kloubů při činnosti spojené se zvedáním břemen nad hlavu nebo do úrovně ramen či změny v oblasti ramenního kloubu po čtyřicátém roce věku. U žalobce se jako následek úrazu projevil akutní zánět burzy, který se dostal do chronického stadia, což vedlo ke chronickému zvětšení burzy. U žalobce byly při RTG vyšetření dne 23. 9. 2021 zjištěny kalcifikáty v pravém ramenním kloubu, které jsou projevem degenerativního onemocnění kloubu. Tyto kalcifikáty následně vymizely, protože žalobce nebyl v mezidobí vystaven pracovní zátěži, avšak degenerativní změny v rameni žalobce nepochybně byly, jakkoliv se před úrazem nijak neprojevovaly a žalobce neměl žádné problémy. Jelikož následky burzitidy byly v plném rozsahu odstraněny a vyléčeny do poloviny února 2023, je další trvání pracovní neschopnosti již zapříčiněno léčením obecné nemoci, to je degenerativních změn. Tyto závěry korespondují se závěry , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , že u žalobce došlo při pracovním úrazu dne 23. 9. 2021 k poranění pravého ramene kde již byly zjevné degenerativní změny. Následné obtíže jsou způsobeny impingement syndromem, o čemž svědčí konzervativní, ale i operační léčba (odstranění burzy). Jinak řečeno, žalobci byly při operaci odstraněny všechny poúrazové a degenerativní změny v rameni ve smyslu burzitidy a takové operaci odpovídá doba léčení šesti týdnů, což je do poloviny února roku 2023, a pokud rehabilitace pokračovala ještě v období po 2. 3. 2023, tak se již vztahovala k léčení obecné nemoci, to je degenerativních změn.

13. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle § 269 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce), kdy odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 11. a 14. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

14. Jak správně uvedl okresní soud, za těchto okolností žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pouze v době od 1. 1. 2023 do 14. 2. 2023, a to jako rozdíl mezi průměrným výdělkem žalobce před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší nemocenských dávek. Za období od 15. 2. 2023 do 31. 5. 2023 žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nenáleží, neboť dočasná pracovní neschopnost v tomto období nebyla následkem pracovní úrazu, který utrpěl dne 23. 9. 2021, protože byla projevem obecné nemoci, to je degenerativních změn.

15. K odvolání je třeba ještě dodat, že úkolem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , nebylo zjistit (stanovit) co bylo příčinou obecného onemocnění žalobce (impingement syndrom pravého ramene), ale posoudit, zda pracovní neschopnost žalobce v době od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023 byla zapříčiněna následky pracovního úrazu žalobce ze dne 23. 9. 2021. K tomu znalec jednoznačně uvedl, že pro následky pracovního úrazu ze dne 23. 9. 2021 se žalobce podrobil dne 20. 12. 2022 operaci, takové operaci odpovídá doba léčení šesti týdnů, což je do poloviny února roku 2023, a další trvání pracovní neschopnosti je již zapříčiněno léčením obecné nemoci, a to degenerativních změn. Okresní soud správně změnu žaloby, že škoda, která žalobci vznikla v podobě ztráty na výdělku od poloviny února 2023 do 31. 5. 2023 byla způsobena žalobci nemocí z povolání v souladu s ustanovením § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil, protože výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Byť znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , během svého výslechu znalce připustil, že degenerativní změny u žalobce by mohly být, pokud by byl předložen hygienický posudek o tom, že žalobce pracoval za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání, z ortopedického hlediska nemocí z povolání, tak takové vyjádření nestačí. Nemocí z povolání jsou totiž ty a jen ty nemoci z povolání, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, tvořící přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (první podmínka), kdy dále tyto nemoci musí vzniknout za podmínek (pracovních), kdy tyto nemoci z povolání vznikají (druhá podmínka), jiné nemoci, byť by mohly mít souvislost s prací, nemocemi z povolání nejsou. Určit, zda nějaké onemocnění je či není nemocí z povolání, jsou povoláni znalci z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání, kteří vycházejí ze zpráv jiných lékařů, specialistů v daném odvětví. Je tedy zřejmé, že by musel být vypracován další (nový) znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání, a případně i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví hygiena práce, což by si vyžádalo prodloužení řízení v řádu měsíců, spíše roku až dva.

16. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok II. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladových částí (výroky III., IV., V. a VI.), které odpovídají výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 15., 16. a 17. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

17. Onáhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, jelikož se však náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.