15 C 25/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Ing. Šárky Štibrochové a Ing. Milana Menšíka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalované o 127 108 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 32 102 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 393 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a z částky 11 709 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení dalších 95 006 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 14 574 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 4 926 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku 1 606 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení 127 108 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023. Žalobu odůvodnil tím, že dne 23. 9. 2021 utrpěl pracovní úraz, při kterém utrpěl poranění ramene pravé horní končetiny. Po pracovním úrazu byl v pracovní neschopnosti, poté začal pracovat, ale pro zdravotní problémy musel opět nastoupit na pracovní neschopnost od 7. 7. 2022, tato pracovní neschopnost trvala do 31. května 2023. Žalobci byla vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pouze do 31. 12. 2022. Další náhrada již žalobci zaplacena nebyla s odůvodněním, že trvající pracovní neschopnost byla způsobena obecnou chorobou. Žalobce byl přesvědčen, že celá pracovní neschopnost v době od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023 byla zapříčiněna následky pracovního úrazu ze dne 23. 9. 2021.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby vzhledem ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že pracovní neschopnost pro následky pracovního úrazu měla být ukončena ke dni 2. lednu 2022. Z úrazu nevznikly trvalé následky, žalobce trpěl obecným onemocněním, které je příčinou jeho následných obtíží.

3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalované jako horník a dne 23. 9. 2021 utrpěl pracovní úraz. Žalobce špatně došlápl na vyčnívající kus horniny a upadl na pravé rameno. V důsledku pracovního úrazu byl žalobce neschopen práce v době od 23. 9. 2021 do 2. 1. 2022 (pracovní smlouva, záznam o úrazu, znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ). Poté žalobce nastoupil do práce, vykonával stejnou pracovní činnost jako před úrazem a dne 20. 7. 2022 při práci v dole pomáhal při nesení spolupracovníka na nosítkách. Došlo k dekompenzaci stavu pravého ramene a žalobce byl práce neschopen od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023. Dne 22. 12. 2022 se žalobce podrobil operaci (srov. znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , potvrzení o vyplacených nemocenských dávkách).

4. Znalec z oboru zdravotnictví – ortopedie , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl k závěru, že u žalobce došlo při pracovním úrazu dne 23. 9. 2021 k poranění pravého ramene, kde již byly zjevné degenerativní změny. Žalobce byl léčen do 2. ledna 2022, kdy jeho potíže byly minimální, doba léčby byla delší díky jistým degenerativním změnám patrným již při prvním vyšetření po úraze dne 23. 9. 2021. Následné obtíže jsou způsobeny impingement syndromem, o čemž svědčí konzervativní, ale i operační léčba (odstranění burzy). Pracovní neschopnost pro následky pracovního úrazu by měla trvat maximálně do 2. ledna 2022.

5. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl vypracován dne 26. 2. 2023 a nebyla v něm řešena pracovní neschopnost, která probíhala u žalobce v době od 7. 7. 2022 do 31. 5. 2023. Soud proto ve věci ustanovil znalce v oboru zdravotnictví – odvětví ortopedie a traumatologie , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a uložil mu, aby posoudil, zda pracovní neschopnost žalobce v době od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 byla zapříčiněna následky pracovního úrazu žalobce ze dne 23. 9. 2021. Znalec zpracoval znalecký posudek písemně a rovněž byl soudem vyslechnut u jednání. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl k závěru, že žalobce byl po pracovním úraze ze dne 23. 9. 2021 léčen pro kontuzi ramenního kloubu a poté byl od 7. 7. 2022 léčen pro impingement pravého ramene. Dále bylo u žalobce při operaci pravého ramene, která proběhla dne 20. prosince 2022, zjištěno, že příčinou jeho problémů s pravým ramenem byla burzitida (zánět tíhového váčku – burzy). Tato nemoc může mít několik příčin, jednak jsou to úrazové příčiny a jednak opakovaná zátěž kloubů při činnosti spojené se zvedáním břemen nad hlavu nebo do úrovně ramen či změny v oblasti ramenního kloubu po čtyřicátém roce věku. Žalobci byly při operaci odstraněny všechny poúrazové a degenerativní změny v rameni ve smyslu burzitidy a takové operaci odpovídá doba léčení šesti týdnů, což je do poloviny února roku 2023. U žalobce se jako následek úrazu projevil akutní zánět burzy, který se dostal do chronického stadia, což vedlo ke chronickému zvětšení burzy. U žalobce byly při RTG vyšetření dne 23. 9. 2021 zjištěny kalcifikáty v pravém ramenním kloubu, které jsou projevem degenerativního onemocnění kloubu. Tyto kalcifikáty následně vymizely, protože žalobce nebyl v mezidobí vystaven pracovní zátěži, avšak degenerativní změny v rameni žalobce nepochybně byly, jakkoliv se před úrazem nijak neprojevovaly a žalobce neměl žádné problémy. Následky úrazu vyvolaly projevy chronického onemocnění žalobce, protože následkem úrazu byla snížená tolerance k zátěži ramene.

6. Za těchto okolností druhá pracovní neschopnost žalobce od 7. 7. 2022 byla vyvolána pracovním úrazem, protože žalobce začal pociťovat stejné problémy, jako měl po pracovním úrazu. Na tzv. zdravém rameni by se banální zátěž, která vyvolala u žalobce druhou pracovní neschopnost, neprojevila. Druhá pracovní neschopnost byla tedy zapříčiněna souběhem obecné nemoci (burzitidy a následky pracovního úrazu). Jelikož následky burzitidy byly v plném rozsahu odstraněny a vyléčeny do poloviny února 2023, je další trvání pracovní neschopnosti již zapříčiněno léčením obecné nemoci, to je degenerativních změn. Pracovní úraz neurychlil degenerativní změny u žalobce, tyto jsou projevem pracovní zátěže, nikoliv úrazového děje. Pokud by byl předložen hygienický posudek o tom, že žalobce pracoval za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání, pak by z ortopedického hlediska u žalobce tato nemoc mohla být uznána jako nemoc z povolání.

7. Žalobce jako reakci na závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, změnil žalobu a tvrdil, že škoda, která žalobci vznikla v podobě ztráty na výdělku od poloviny února 2023 do 31. května 2023 byla způsobena žalobci nemocí z povolání. Tuto změnu žaloby soud nepřipustil v souladu s ust. § 95 odst. 2 o. s. ř., protože výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Předmětem sporu proto nadále zůstala náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2023 s tím, že tato škoda v celkové výši 127 108 Kč byla zapříčiněna následky pracovního úrazu žalobce ze dne 23. 9. 2021.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

9. Podle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

10. Podle ust. § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce utrpěl dne 23. 9. 2021 pracovní úraz, pro jehož následky byl neschopen práce v době od 23. 9. 2021 do 2. 1. 2022 a poté od 7. 7. 2022 do poloviny února 2023. V mezidobí mezi pracovními neschopnostmi žalobce pracoval na své původní práci. Pracovní neschopnost v době od poloviny února 2023 do 31. května 2023 již nebyla způsobena následky pracovního úrazu, nýbrž obecnou nemocí žalobce – léčením degenerativních změn v pravém rameni žalobce.

12. Za těchto okolností žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v době od 1. 1. 2023 do 14. 2. 2023, a to jako rozdíl mezi průměrným výdělkem žalobce před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší nemocenských dávek. Škoda vznikla žalobci dne 7. 7. 2022, kdy žalobce nastoupil na pracovní neschopnost, která trvala až do konce května následujícího roku. Průměrným výdělkem před vznikem škody je ve smyslu ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek žalobce za rozhodné období, kterým je kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku škody; v posuzovaném případě jde o druhé čtvrtletí roku 2022. Ze mzdového listu žalobce za rok 2022 soud zjistil, že žalobce v době od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2023 dosáhl celkových příjmů na mzdě, příplatcích, doplatcích a odměnách ve výši 110 526 Kč a dále obdržel částku 7 929 Kč jako poměrnou část přídavku na dovolenou, celkem tedy 118 455 Kč. Žalobce odpracoval 374 hodiny, proto hodinový výdělek činí 316,72 Kč.

13. Při pracovní době 37,5 hodiny týdně, po vynásobení koeficientem 4,348 (srov. § 356, odst. 2 zákoníku práce) činil průměrný výdělek žalobce za druhý kvartál roku 2022 částku 51 641 Kč. V měsíci lednu 2023 bylo žalobci vyplaceno na nemocenských dávkách 31 248 Kč a v době od 1. 2. do 14. 2. 2023 bylo žalobci vyplaceno na nemocenských dávkách 11 709 Kč. Žalobci proto vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za měsíc leden 2023 ve výši 20 393 Kč a za dobu od 1. února 2023 do 14. února 2023 ve výši 11 709 Kč, celkem 32 102 Kč.

14. Soud z výše uvedených důvodů žalobci přiznal na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 32 102 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 393 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a z částky 11 709 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení (srov. § 1970 o. z.), ve zbytku, to je co do částky 95 006 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Negativní výrok o nákladech řízení mezi účastníky řízení je odůvodněn tím, že žalovaná, která měla ve věci úspěch ve větším rozsahu, a měla by proto podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vůči žalobci nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, se nákladů řízení výslovně vzdala.

16. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Náklady státu sestávají ze znalečného hrazeného z rozpočtu soudu, a to za písemný znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 14. 12. 2024 v částce 15 900 Kč (srov. usnesení o přiznání znalečného č. j. 15 C 25/2024-55) a za znalecký úkon - výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, u jednání dne 14. 5. 2025 v částce 3 600 Kč (srov. usnesení o přiznání znalečného č. j. 15 C 25/2024-84), tj. celkem v částce 19 500 Kč. Žalována byla částka 127 108 Kč, žalobce byl neúspěšný co do částky 95 006 Kč (74,74 %), a je proto povinen zaplatit státu na nákladech řízení částku 14 574 Kč (74,74 % z 19 500 Kč), žalovaná byla neúspěšná co do částky 32 102 Kč (25,26 %), a je proto povinna zaplatit státu na nákladech řízení částku 4 926 Kč (25,26 % z 19 500 Kč).

17. Jelikož žalobce byl v tomto řízení osvobozen od soudních poplatků dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a soud jeho návrhu zčásti vyhověl, přešla na žalovanou v odpovídající části poplatková povinnost dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Soud uložil žalované povinnost uhradit soudní poplatek v částce 1 606 Kč, jehož výše byla stanovena dle Položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku poplatků ze základu 32 102 Kč (částka přiznaná soudem).

18. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř