16 Co 173/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. dubna 2025, č. j. 12 C 314/2023-173

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:Žaloba, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 49 013,34 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 4. 10. 2023 se žalobce domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023 je neplatné. Svou žalobu odůvodnil tím, že byl na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 12. 2020 zaměstnán u žalované jako ředitel výrobní divize. Dne 22. 9. 2023 byl výše zmiňovaný pracovní poměr ukončen ze strany žalované okamžitým zrušením pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1) písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná spatřovala porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem v tom, že: se žalobce choval k podřízeným neadekvátně ke své funkci, jeho chování vykazovalo znaky bossingu a šikany, toto chování vyeskalovalo fyzickým napadením jednoho z podřízených na toaletě dne 20. 9. 2023. Žalobce s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasil, protože si není vědom, že by se dopustil jakéhokoliv porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Dále žalobce zdůraznil, že v okamžitém zrušení pracovního poměru byla žalovaná povinna jednoznačně identifikovat to jednání žalobce, které považuje za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud sice vychází z takto identifikovaného skutku, avšak bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. nemusí být popsány ve všech podrobnostech (osoba žalobce, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod.). Žalobce uvádí, že okamžité zrušení pracovního poměru nesplňuje ani časové, ani věcné a ani místní vymezení tak, aby toto bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Žalobce popřel, že jeho chování vykazovalo znaky bossingu a šikany. Více se žalobce vyjádřit nemůže, protože okamžité zrušení pracovního poměru neobsahuje ani časové, ani věcné a ani místní vymezení bossingu či šikany, tedy se žalobce nemůže účinně bránit a ani není zajištěno, že tento uplatněný důvod nebude možné žalovanou dodatečně měnit. Doplnil, že i když pro úplnost připustil, že některé jeho chování mohlo být vnímáno jako nevhodné, tak zcela popírá, že by jakéhokoliv svého podřízeného fyzicky napadl na toaletě dne 20. 9. 2023 nebo kterýkoliv jiný den. Jakákoliv forma násilí je mu zcela cizí. Za skutečný důvod ukončení pracovního poměru žalobce ze strany žalované považoval trvalý (několikaletý) zájem na zvýšení ziskovosti žalované ze strany jednatele žalované a společnosti , právnická osoba, . Na tomto zvyšování ziskovosti se žalobce po mnoho let podílel, a to i s použitím prostředků nařízených a schválených žalovanou, ale pokud by se tyto prostředky zveřejnily, značně by to poškodilo hlavního odběratele žalované, společnost , právnická osoba, , jednoho z největších výrobců osobních vozidel v České republice.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když nárok uplatněný žalobou neuznala a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 22. 9. 2023 považuje za platné. Podle žalované z textu samotného jednostranného oznámení žalované vůči žalobci ze dne 22. 9. 2023 obsahujícího okamžité zrušení pracovního poměru je zřejmé, že toto obsahuje veškeré obecně vyžadované náležitosti právního jednání, je z něho zřejmé, kdo jej činí, kdy, vůči komu směřuje a co je jeho obsahem. Jednání žalobce, v němž je spatřováno porušení jeho povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, je pak v tomto oznámení identifikováno dle názoru žalované zcela jednoznačně, určitě a nezaměnitelně. Konkrétně se v oznámení uvádí: „Na základě oznámení od Vašich podřízených bylo zjištěno a následně prokázáno, že jste se choval neadekvátně ke své funkci. Vaše chování k nim vykazovalo znaky bossingu a šikany a vyeskalovalo fyzickým napadením jednoho z nich dne 20. 9. 2023. Toho dne jste fyzicky napadl zaměstnance na toaletě. Tímto svým chováním jste porušil § 106 odst. 4.“ Podle žalované se žalobce ve své žalobě snaží tento zcela soudržný popis skutkového děje spočívajícího v jednorázovém fyzickém napadení podřízeného na toaletě, ke kterému došlo dva dny před předáním okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy místně i časově přesně určeném ději, uměle rozdělit na tři na sobě nezávislé děje. Ze shora citovaných čtyř vět je zřejmé, že vytýkaným jednáním bylo fyzické napadení podřízeného na WC, ke kterému došlo dne 20. 9. 2023. Označení tohoto jeho jednání jako neadekvátního vedoucí funkci žalobce a hodnocení, že toto jednání vykazuje znaky bossingu a šikany, není dalším označením dalších skutků, ale jen hodnocením onoho napadení na WC. K výkladu použitému žalobcem není jazykový ani logický důvod a jedná se tak jen o uměle vytvořenou konstrukci ze strany žalobce. K vytýkanému jednání v okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná pak především doplnila, že v dopoledních hodinách dne 20. 9. 2023 byl na WC v areálu žalované žalobcem napaden pan , jméno FO, , přímý podřízený žalobce. K napadení došlo poté, co se žalobce přesvědčil o tom, že na toaletě není nikdo další přítomen. Žalobce pana , jméno FO, udeřil silně pěstí do zad mezi lopatky, a to takovou silou, že u napadeného podřízeného zaměstnance došlo k prudkému nárazu a přechodnému problému s dýcháním. Po tomto napadení žalobce se smíchem z místnosti odešel. Dle sdělení pana , jméno FO, bolest po úderu žalobce přetrvala do následujícího dne a způsobila zablokování jeho zad. , jméno FO, si cca 40 minut po napadení nafotil svá záda a tuto fotografii poslal dne 25. 9. 2023 žalované. Žalovaná ve shodě se svojí argumentací uvedenou v jejím předchozím podání uvádí, že právě toto napadení pana , jméno FO, ze strany žalobce dne 20. 9. 2023 bylo právě tím vytýkaným skutkem žalobce, z jehož důvodu žalovaná přistoupila k rozvázání pracovního poměru. Dále uvedla, že se riziko recidivy závadného jednání žalobce potvrdilo hned poté, co bylo žalobci okamžité rozvázání pracovního poměru osobně předáno na parkovišti zaměstnavatele, když žalobce na to reagoval tím způsobem, že předávající zaměstnance proti jejich jasně projevené vůli držel ve služebním vozidle za soustavného urážení a zběsilé jízdy je propustil až cca 16 km dál na benzínové stanici. Toto jednání žalobce nicméně předmětem samostatného řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 13 C 71/2024.

3. Okresní soud v Novém Jičíně jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023 je neplatné (výrok I.) a žalovanou zavázal zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v projednávané věci při výkladu právního jednání žalované (okamžitého zrušení) přihlédl k tomu, že při předávání okamžitého zrušení pracovního poměru bylo žalobci sděleno předávajícími pracovníky žalované, koho konkrétně měl napadnout, přičemž žalobce sám při rozhovoru s jednatelem žalované dne 25. 9. 2023 hovořil o „napadení pana , jméno FO, “, kterého jen „na toaletě přátelsky poplácal po rameni“. Úmysl žalované (tedy to, že s žalobcem okamžitě rozvazuje pracovní poměr z důvodu napadení , jméno FO, dne 20. 9. 2023 na toaletě) tedy byl žalobci velmi dobře znám, a proto okresní soud považoval okamžité zrušení pracovního poměru v tomto směru za dostatečně určité. Pokud se týká první části okamžitého zrušení, podle níž se měl žalobce chovat neadekvátně ke své funkci a jeho chování k zaměstnancům vykazovalo znaky bossingu a šikany, pak již sama žalovaná uvedla, že se nejednalo o další důvod okamžitého zrušení, ale „jen hodnocením onoho napadení na WC“. Okresní soud poznamenal, že i pokud by se jednalo o samostatný důvod okamžitého zrušení, tak ani po provedeném dokazování by za použití shora cit. norem pro výklad právních jednání nebylo možno učinit závěr o určitosti této části právního jednání. Právní hodnocení toho, zda je okamžité zrušení pracovního poměru platné či nikoliv, nutně musí vycházet ze zjištěného skutkového stavu, tedy z toho, zda bylo žalobci v okamžitém zrušení vytknuté jednání prokázáno či nikoliv. Zatímco žalobce sám při rozhovoru s jednatelem žalované dne 25. 9. 2023 situoval incident čtrnáct dní zpětně, svědek , jméno FO, , který byl tím, komu se jako prvnímu svědek , jméno FO, svěřil, jej nejprve odhadl v řádu týdnů před okamžité zrušení pracovního poměru žalobce, později dokonce spíše měsíců, což již však pouze dovozoval. Ostatní svědci (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) naproti tomu zcela striktně popsali krátký časový úsek, v němž došlo k incidentu (20. 9. 2025) a následně i k okamžitému zrušení pracovního poměru (22. 9. 2023), včetně toho, kdo a jakým způsobem věc oznámil, jak se o ní jednalo dál a kdy a komu byla předána písemná stížnost pana , jméno FO, , kdy byl udělen pokyn k okamžitému zrušení pracovního poměru, kým bylo sestaveno a kdy bylo předáno, nicméně jejich výpovědi v právě uvedeném trpí zásadními rozpory. Předně svědkyně , jméno FO, uvedla, že svědek , jméno FO, jí v den napadení poslal fotku svých zad a ona ji ukázala svému nadřízenému a ten to potom řešil s jednatelem žalované a ten se žalobcem, ale svědek , jméno FO, vypověděl, že fotku zasílal svědkyni , jméno FO, až později, a to 25. 9. 2023, tedy po okamžitém zrušení pracovního poměru. Dále pak svědkyně , jméno FO, vypověděla, že stížnost na chování žalobce, kterou měl , jméno FO, sepsat a odevzdat dne 21. 9. 2023, předal kolegovi , jméno FO, a ten ji později předal jí, aby se neztratila. Svědek , jméno FO, však vypověděl, že stížnost předal přímo paní , jméno FO, . Zde okresní soud zdůraznil, že vidí jako velmi nelogické, aby za situace, kdy stížnost pana , jméno FO, ze dne 21. 9. 2023 měl někdo z dvojice , jméno FO, , , jméno FO, vůbec k dispozici, nebylo řešeno v rámci okamžitého zrušení také chování žalobce datované , jméno FO, na den 7. 9. 2023 (kontrola na pracovišti vstřikovny) a už vůbec není pochopitelné, aby se skutkový děj, popsaný naprosto přesně ve stížnosti pana , jméno FO, , nijak nepromítl do textace okamžitého zrušení, které se omezilo toliko na konstatování napadení jednoho ze zaměstnanců na toaletě dne 20. 9. 2023. V neposlední řadě pak jsou časové nesrovnalosti v tom, kdy a od koho měla svědkyně , jméno FO, obdržet pokyn k okamžitému zrušení. Podle ní jí tento pokyn dal jednatel žalované dne 22. 9. 2023 kolem osmé, deváté v ranních hodinách, okamžité zrušení následně sepisovali s kolegou , jméno FO, , a poté se snažili zabránit žalobci v jízdě automobilem, načež následovala „zběsilá“ jízda na benzinovou stanici u , adresa, . Uvedené je v přímém rozporu s výpovědí z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci po okamžitém zrušení pracovního poměru, ve které se uvádí, že do automobilu nasedli svědkyně , jméno FO, se svědkem , jméno FO, již v 8:00, a také s výpovědí svědka , jméno FO, , který potvrdil, že o předání okamžitého zrušení se pokusili již kolem osmé hodiny ranní s tím, že pokyn k okamžitému zrušení pracovního poměru dostala slečna , jméno FO, od ředitele administrativy, nikoliv přímo od jednatele. Dále svědek , jméno FO, uvedl, že okamžité zrušení sepisovala kolegyně , jméno FO, , zatímco ta uvedla, že na něm s , právnická osoba, spolupracovali. Přihlédne-li soud kromě výše uvedeného také ke skutečnosti, že svědek , jméno FO, se svědkyní , jméno FO, se sami spontánně při své výpovědi soustředili spíše na detaily jízdy automobilem se žalobcem při pokusu o předání okamžitého zrušení, než na popis událostí, které jí předcházely, a přihlédne-li ke skutečnosti týkající se datace napadení žalobcem svědkem , jméno FO, , musí nutně učinit závěr o nevěrohodnosti popisu událostí v období od 20. 9. 2023 do 22. 9. 2023 svědky , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , a tedy jimi popsané události nelze mít za prokázané. Vzhledem k tomu, že vytýkané jednání specifikované přesným datem (a následně i osobou zaměstnance) nebylo žalobci prokázáno, bylo nutno žalobě vyhovět a určit okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné. Okresní soud podotkl, že v řízení sice bylo prokázáno, že v blíže neurčené době v řádu několika týdnů (možná i měsíců) předcházejících okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce došlo na toaletě v sídle žalované k tomu, že žalobce uhodil rukou zaměstnance žalované , jméno FO, v oblasti pravé horní části zad nebo ramene, nicméně díky časové specifikaci obsažené v okamžitém zrušení nelze toto jednání žalobce považovat za vytýkané jednání. Přesto okresní soud pro úplnost uvedl, že i kdyby posoudil právě toto jednání žalobce jako vytýkané jednání, pak by nutně musel uvést, že jeho konkrétní průběh, zejména intenzita, s jakou k uhození , jméno FO, došlo, nebyl v řízení prokázán. Okresní soud tak ani nemohl učinit závěr o tom, zda vůbec došlo k fyzickému napadení v pravém slova smyslu (přičemž fyzické napadení zaměstnance je vždy hrubým porušením pracovní kázně), když význam intenzity takového úderu je v projednávané věci s ohledem na další okolnosti velmi důležitý, neboť, jak okresní soud zjistil, patří k „běžné pracovní kultuře“ v rámci mužského pracovního kolektivu u žalované, že mezi zaměstnanci dochází i k úderům do ramene, silnému poplácání pěstí, přišlápnutí nohy s různým významem takovéhoto fyzického projevu (výtka, pochvala, hrdost apod.). Posouzení intenzity takového fyzického kontaktu (když žalobce jej vnímal jako „přátelské poplácání“, ale zaměstnanec jako fyzický útok) totiž musí být provedeno v kontextu se všeobecně známou judikaturou, podle níž okamžité zrušení je výjimečným institutem pro případ, že vytýkané jednání zaměstnance je nepochybné a má natolik závažný charakter, že po zaměstnavateli nelze za dané situace spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával ani po výpovědní dobu (viz např. II. ÚS 1471/14-1). V projednávané věci by pak jednání žalobce v souladu s judikaturou předně nebylo možno označit za nepochybné a stejně tak s ohledem na zjištěný skutkový stav by ani nebylo možno učinit závěr o závažnosti jeho charakteru s přihlédnutím ke všem okolnostem věci. Okresní soud přitom zdůraznil, že jakýkoliv druh fyzického násilí (nejen) na pracovišti je nepřípustný a do českého zaměstnaneckého prostředí shora popsané fyzické kontakty podle jeho názoru ani nepatří, a je proto až s podivem, jak laxně, nesystematicky a až amatérsky žalovaná nejen k okamžitému zrušení pracovního poměru, ale především ke stížnosti svého zaměstnance přistoupila, nezajistila či nevyhledala před okamžitým zrušením dostatečné množství důkazů (včetně případné lékařské prohlídky svého zaměstnance, zajištění výpovědí všech, kdo o napadení měli vědět, zajištění případných kamerových záznamů o pohybu osob v budově a řádného zajištění a evidence veškeré další dokumentace s datací a katalogizací), ačkoliv věděla či musela vědět, jak významné to může v následujícím (možném) sporu být. S ohledem na výše uvedené, když v řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalobce došlo k hrubému porušení povinností zaměstnance, okresní soud žalobě vyhověl a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023, je neplatné.

4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že okresní soud se dopustil chybného skutkového zjištění ohledně míry intenzity útoku žalobce na pana , jméno FO, , když při svém hodnocení vycházel z výpovědi pana , jméno FO, , který ale při útoku na WC přítomen nebyl a dále ze skutečnosti, že v pánském kolektivu k obdobným incidentům docházelo. Okresní soud vůbec nevzal v potaz dopad, který útok na pana , jméno FO, měl a o kterém bylo provedeno dokazování výpovědí svědka , jméno FO, , a pakliže měl za to, že byl tento dopad ze strany svědka , jméno FO, přeceňován, nepoučil žalovanou o tomto svém pro věc tak důležitém hodnocení. Pokud by se takového poučení žalované dostalo, jistě by byla schopna navrhnout řadu dalších důkazů k prokázání této skutečnosti, a to jak případnými svědeckými výpověďmi osob blízkých pana , jméno FO, , tak jeho zdravotní dokumentací, když žalovaná má informace o tom, že napadený pan , jméno FO, v rozhodné době navštěvoval psychologickou ambulanci. Žalovaná nicméně ze strany okresního soudu neobdržela žádnou indicii natož poučení, že by zrovna tato skutková okolnost byla soudem hodnocena způsobem, v jehož důsledku soud rozhodl v její neprospěch. Stejně tak dle názoru žalované okresní soud učinil chybný skutkový závěr o dřívějším okamžiku napadení pana , jméno FO, ze strany žalobce na WC. Z celého průběhu řízení a z veškerého provedeného dokazování nevyplynuly jakékoliv pochybnosti o tom, že k vytýkanému jednání došlo ve dnech bezprostředně předcházejících podanému okamžitému zrušení pracovního poměru, tedy dne 20. 9. 2023, jak bylo uvedeno v okamžitém zrušení, a to ani ze strany samotného žalobce. Až svědecká výpověď pana , jméno FO, , k níž došlo bezprostředně před vyhlášením rozsudku, zcela změnila hodnocení okresního soudu v této otázce. Přesto, že svědkem , jméno FO, tvrzená okolnost, že k incidentu na WC došlo nejméně 3 měsíce přede dnem rozvázání pracovního poměru, byla zcela izolovanou informací, rozpornou s veškerým do té doby provedeným dokazováním i s tvrzeními účastníků řízení a přesto, že svědek , jméno FO, nebyl přímým svědkem incidentu, okresní soud právě jen na základě jeho výpovědi učinil skutkový závěr o datu incidentu předcházejícím jinde uváděné datum 20. 9. 2023 v řádech několika týdnů až měsíců. Okresní soud ani v tomto případu účastníky o svém tak zásadním a přelomovém skutkovém hodnocení nepoučil a nedal jim tak možnost navrhnout provedení důkazu, kterým by mohli postavit datum pořízení fotografie, a tedy i datum incidentu samotného na jisto, např. vyhodnocením meta dat původní fotografie zad pana , jméno FO, . Okresní soud tedy dle názoru žalované neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud své rozhodnutí založil na skutkových zjištěních, které byly v rozporu s provedeným dokazováním a skutkovými tvrzeními účastníků řízení provedenými před svědeckou vypovědí pana , jméno FO, , když poté již okresní soud o svých zjištěních účastníky nepoučil a ti pak neměli možnost se k názoru soudu vyjádřit a tento názor tím zvrátit. Z tohoto pohledu tedy žalovaný považuje napadené rozhodnutí okresního soudu za překvapivé, nesoucí znaky libovůle, a tedy postižené jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaná neprokázala skutek tak, jak jej specifikovala v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 20. 9. 2023. Žalovaná ve svém odvolání tvrdí, že okresní soud chybně hodnotil intenzitu úderu. Žalobce uvádí, že okresní soud nepopřel existenci fyzického kontaktu, ale správně konstatoval, že nebyla prokázána taková intenzita, která by odpovídala "fyzickému napadení" s tak závažnými důsledky, jaké popsal svědek , jméno FO, . Okresní soud správně poukázal na rozpor mezi výpovědí svědka , jméno FO, (prudký náraz, zástava dechu, zablokovaná záda) a absencí viditelného otisku na fotografii a také s faktem, že svědek , jméno FO, nevyhledal lékařské ošetření. Okresní soud navíc správně zohlednil výpověď svědka , jméno FO, , který potvrdil, že šlo o "oválný červený otisk," a navíc uvedl, že v mužském kolektivu byla běžná i jiná fyzická gesta. Nejdůležitější je však samotné přiznání žalobce v rozhovoru s jednatelem žalované, kde událost popsal jako "přátelské poplácání po rameni". Tento důkaz žalobce, který byl proveden žalovanou, žalovanou usvědčuje z účelové fabulace. Žalovaná napadá, že okresní soud změnil názor na datum incidentu na základě "izolované výpovědi" svědka , jméno FO, . Dle žalobce okresní soud nejednal svévolně, ale naopak velmi důkladně a správně vyhodnotil všechny dostupné důkazy, které si vzájemně protiřečily. Okresní soud správně zpochybnil celou časovou posloupnost událostí (20. 9. incident, 21. 9. sepsání stížnosti, 22. 9. okamžité zrušení), protože výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, byly plné nesrovnalostí. Například si nedokázali vzpomenout, kdo, komu a kdy předal stížnost. Svědek , jméno FO, vypověděl, že fotografii zad poslal svědkyni , jméno FO, až 25. 9., tedy až po okamžitém zrušení pracovního poměru. , jméno FO, navíc uvedl, že fotil záda , jméno FO, , když byl oblečen v košili, a to mohlo být v řádu týdnů až měsíců před zářím, kdy žalobce končil. Dle žalobce okresní soud správně posoudil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Zákon klade velký důraz na zákonné náležitosti okamžitého zrušení pracovního poměru a neumožňuje jejich nahrazování jinými důkazy nebo okolnostmi, které předcházely. Skutkové vymezení je v okamžitém zrušení pracovního poměru zcela nedostatečné, neobsahuje řádné skutkové vymezení důvodu (tj. kdy, kde, jaké jednání a která povinnost byla porušena) a okamžité zrušení pracovního poměru je absolutně neplatné. Písemnou formu nelze dodatečně zhojit ústním projednáním nebo tím, že žalovaná tvrdí, že žalobce důvody znal. Dodatečným výkladem projevu vůle žalované nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou zaměstnavatel v rozhodné době neměl, nebo neprojevil. Okresní soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že příčina okamžitého zrušení byla neprokázaná. Jakékoliv jednání, které nebylo uvedeno v textu okamžitého zrušení pracovního poměru (např. dřívější incidenty z 7. 9. nebo starší události), nemůže být dodatečně použito pro jeho platnost. Okresní soud navíc správně poukázal na to, že fyzický kontakt, který byl prokázán, neměl takovou intenzitu, aby zakládal důvod pro tak výjimečný a krajní institut, jakým je okamžité zrušení pracovního poměru. To, že taková gesta byla v mužském kolektivu běžná, rovněž snižuje závažnost incidentu. Žalovaná v odvolání zmiňuje, že žalobce nijak nezpochybnil datum 20. 9. 2023. To však není pravda, neboť žalobce v rozhovoru s jednatelem žalované hovořil o tom, že domnělý incident (přátelské poplácání po zádech) se stal dva týdny před propuštěním, což by datum 20. 9.2023 vyloučilo. Žalobce shrnul, že okresní soud se vypořádal s argumenty obou stran, provedl pečlivé hodnocení důkazů a dospěl ke správnému závěru. Odvolání žalované je pouze pokusem o zvrácení rozsudku na základě formálních námitek, které se nezakládají na podstatě věci. Žalobce navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil v plném rozsahu.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů k dílčím správným skutkovým zjištěním a jeho některá skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování, kdy odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 5. - 14. jako správná přejímá.

8. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:– z oznámení fyzického útoku ze dne 21. 9. 2023, že , jméno FO, podal oficiální stížnost na nevhodné chování a napadení jeho osoby výrobním ředitelem, který jej měl fyzicky napadnout na toaletě dne 20. 9. 2023 ve firmě , právnická osoba, . V popisu incidentu je uvedeno, že v dopoledních hodinách dne 20. 9. 2023 byl pan , jméno FO, na pánské toaletě ve druhém nadzemním podlaží hlavní kancelářské budovy napaden výše jmenovaným, a to proběhlo takto: „Umýval jsem si ruce, když vstoupil do prostoru umývárny před toaletami pan , jméno FO, a dotázal se mne, zdali se nachází někdo v místnosti. Při mé odpovědi, že se v místnosti v daný okamžik nikdo nenachází, řekl OK a hlasitě se usmál. Poté mne velmi silně udeřil pěstí do zad mezi lopatky, kdy došlo k prudkému nárazu a přechodnému problému s dýcháním. Ihned jsem jej okřikl „Hej“. , jméno FO, se hlasitě smál a odešel do zadní části toalety k pisoárům.“.;– z printscreen komunikace mezi panem , jméno FO, a paní , jméno FO, ze dne 20. 9. 2023, že v aplikací , Anonymizováno, první kontakt učinil p. , jméno FO, 20. 9. 2023 v 11:10, kdy svědkyni požádal o schůzku. Fotografie pak byla svědkyni doručena p. , jméno FO, 20. 9. 2023 v 11:35, kdy na fotografii jsou vidět vyfocená záda;– z fotografie zad pana , jméno FO, na monitoru soudu, že jsou nafocena mužská záda, více z levé strany. Snímek je z mobilního telefonu a je identifkován jako „středa, 11:27“, a dále je u fotografie text: „Fotka byla pořízena 11:27, cca 47 min. po útoku kdyby někdo namítal, že tam třeba není nic moc vidět (pro vysvětlenou)“. Tomuto textu předchází zpráva: „Jinak k tomu útoku došlo cca kolem 10:40 hod.“.

9. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedla mj., že incident se odehrál v září 2023, bylo to okolo 20. dne v měsíci, byla to středa, protože potom následoval ten incident, ta jízda se žalobcem, a ta byla v pátek a na to nezapomene. Bylo to ve středu dopoledne, kdy jí pan , jméno FO, kontaktoval, nechtěl se sejít v kanceláři, ale v meetingovce, byl rozrušený, což u něho nebývá zvykem. Popisoval ji, co se stalo, že byl na toaletě, stál u umyvadla a přišel žalobce a praštil ho pěstí do zad. Byl velice rozrušený a říkal, že to překročilo veškeré meze, že chce kontaktovat policii. Snažila se ho uklidnit, ptala se ho na ty okolnosti, řekl jí, že tam byli jenom oni dva, že si myl ruce a žalobce ho udeřil pěstí do zad, snad se měl ještě krátce zasmát a jít dále na toaletu. Jak se to dozvěděla, tak následně kontaktovala svého přímého nadřízeného, což byl ředitel administrativy. Ten tomu zpočátku nechtěl věřit, že by se něco takového mohlo stát, pak se však zvedl a šel za jednatelem. Ještě v průběhu dne probíhala její nějaká komunikace s p. , jméno FO, , ten jí sdělil, že má záda vyfocené, kdy posléze se dozvěděla, že mu je vyfotil p. , jméno FO, . Nevzpomíná si, že by jí p. , jméno FO, při tom rozhovoru sdělil, že o tom incidentu ještě s někým mluvil. Fotografii svých zad jí p. , jméno FO, nejdříve ukázal a poté jí je poslal. Na fotografii viděla záda člověka, předpokládá, že p. , jméno FO, , viděla tam červený otisk jako po úderu. Ten incident řešila po korejské linii, neví, že by o té věci jednala s p. , jméno FO, , rozhodně ne oficiálně, protože p. , jméno FO, byl v té době přímý podřízený žalobce, takže nebyl důvod to s ním řešit. Svědkyně předložila svůj mobilní telefon s aplikací , Anonymizováno, , ze kterého bylo zjištěno, že první kontakt učinil p. , jméno FO, 20. 9. 2023 v 11:10, kdy svědkyni požádal o schůzku. Fotografie pak byla svědkyni doručena p. , jméno FO, 20. 9. 2023 v 11:35, kdy na fotografii jsou vidět vyfocená záda.

10. Svědek , jméno FO, ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedl mj.., že k incidentu mezi žalobcem a p. , jméno FO, došlo v září roku 2023, před okresním soudem byl velmi nervózní, vypovídal před soudem v podstatě poprvé a některé souvislosti si neuvědomil, nyní je nervózní také, ale méně, je to už druhá zkušenost. Proto chce svou výpověď v tomto směru opravit. To upřesnění nyní uvádí z toho důvodu, že se v mezidobí nad tím zamyslel. P. , jméno FO, potkal na chodbě, on byl viditelně rozrušený, pozdravil ho a on mu sdělil, že byl napaden panem , jméno FO, (žalobcem) a požádal jej, jestli by mu ty záda nevyfotil. Odešli do volné kanceláře, on si svlékl košili a ty záda mu jeho mobilem vyfotil. Viděl záda p. , jméno FO, tzv. naživo, vyfotil je a na těch zádech viděl tu červenou skvrnu někde uprostřed zad. Na předložené fotografii má za to, že tu skvrnu vidí vlevo dole. Přesně neví, s kým to p. , jméno FO, dále řešil, jenom se bavili o tom, že už to tak dál nejde a že to půjde řešit na personální. Už to byly jednotky dnů, kdy pak po tom incidentu žalobce z firmy odešel. Proč před okresním soudem mluvil o tom, že to bylo delší časové období, tak to bylo z toho důvodu, že byl jednak rozrušený z výslechu a jednak pracovní prostředí u žalované bylo v tom období hodně stresové, řešili i nějaké výrobní problémy, takže to nedokázal časově sladit, ale opravdu od toho napadení p. , jméno FO, k odchodu žalobce z firmy to bylo jen několik dnů. Prostředí v Automotive je vždy stresové, avšak v předmětném období ta situace gradovala.

11. Svědek , jméno FO, ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedl mj., že si vzpomíná na incident velice přesně, bylo to 20. 9. 2023, v dopoledních hodinách. Šel na toaletu si umýt ruce, bylo to v druhém podlaží, a když si myl ruce, tak vstoupil do místnosti pan , jméno FO, (žalobce), zeptal se jej, zda je někdo přítomen a když mu sdělil, že nikoliv, tak se usmál, řekl „OK“ a ucítil silný úder do zad, asi pěstí. Jen vykřikl, on se znova pousmál a pokračoval na toaletu. Byl naprosto v šoku, co se stalo, takže volal své matce, které řekl, že už to takhle nenechá a že si bude oficiálně stěžovat. Ona mu ještě poradila, aby si ty záda nechal vyfotit. Ještě ten den obrátil na personální odd., kdy kontaktoval pí , jméno FO, a řekl jí, co se stalo a že chce podat oficiální stížnost na žalobce. Pak potkal p. , jméno FO, , co je jeho kolega z kanceláře, požádal ho, aby mu záda vyfotil, takže šli do vedlejší místnosti, kde se vysvlékl a on mu ty záda vyfotil na svědkův mobilní telefon. Odpoledne ještě potkal p. , jméno FO, , což byl jeho nadřízený, řekl mu, co se stalo a že už kontaktoval pí. , jméno FO, . Druhý den pak podal oficiální písemnou stížnost. Tu fotografii zad poslal prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, pí , jméno FO, . Tu fotografii má stále uloženou ve svém mobilním telefonu. Žalobce jej měl udeřit doprostřed zad, možná mírně vlevo. To, že se při výslechu před okresním soudem nezmínil, že hovořil s matkou a s p. , jméno FO, , tak to je z toho důvodu, že mu to nepřišlo v tom okamžiku jako potřebné a také na p. , jméno FO, trochu zapomněl. Pokud je mu předložen soudem printscreen, tak uvádí, že se jedná o komunikaci s p. , jméno FO, z předmětného dne, kterou včera zaslal právnímu zástupci. Úder na toaletě byl velice silný, až narazil na umyvadlo, nad které byl předkloněný, takže zalapal po dechu. Druhý den jej ještě bolely záda po úderu, jinak byl v šoku, vůbec nevěděl, co má dělat, proto i volal matce o radu. Nikdy se mu nic podobného nestalo.

12. Protože okresní soud konstatoval, že konkrétní průběh, zejména intenzita, s jakou k uhození , jméno FO, na toaletě došlo, nebyl v řízení prokázán, aniž by žalovanou poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., odvolací soud poučil žalovanou podle § 213b ve spojení s § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání intenzity útoku žalobce na , jméno FO, . Žalovaná navrhla doplnit dokazování výslechem , jméno FO, a , jméno FO, .

13. Svědek , jméno FO, ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedl mj., že ví, že s žalobcem byl rozvázán pracovní poměr a bylo to z důvodu fyzického napadení a bossingu, konkrétně měl napadnout kolegu , jméno FO, . V té době byl přímý podřízený žalobce a přímý nadřízený , jméno FO, . Ví, že napadení se odehrálo 20. 9., ví to z toho důvodu, že s žalobcem měl také problémy a po tom incidentu s p. , jméno FO, se rozhodl, že od žalované odejde a 21. 9. sám podal výpověď. V předmětný den za ním p. , jméno FO, přišel, že v oblasti záchodu byl žalobcem fyzicky napaden, že byl udeřen do zad či ramene, to už si přesně nevzpomíná. Říkal, že ho to bolí a že to chce řešit. Pokud se týká psychického stavu p. , jméno FO, v předmětný den, tak on od žalobce dlouhodobě zažíval bossing, což následně vyústilo i v jeho psychické problémy, kdy po určité době odešel na pracovní neschopnost a byl v ní asi dva až tři měsíce. Pro upřesnění uvedl, že sice dal výpověď z pracovního poměru, avšak následně se s žalovanou dohodli, že výpověď vezme zpět, což se stalo asi 25. či 26. 9. a u žalované proto pracuje i nadále. Je mu známo, že žalobce občas jiné zaměstnance udeřil do ramene či zad, dal jim tzv. koňar, taktéž žalobce po jiných zaměstnancích házel plastové díly o váze 2 a více kg, příp. po nich házel papíry. S p. , jméno FO, jednal mezi tzv. čtyřma očima, bylo to tak, že sedí vedle něj, on za ním přišel a odešli do meetingové místnosti, kde on jej seznámil s tím, že jej žalobce fyzicky napadl. P. , jméno FO, mu záda neukazoval, pouze mu řekl, že byl udeřen do zad a že ho to bolí. To, že byli napadeni, mu někteří zaměstnanci řekli sami, příp. to i viděl, že byli žalobcem napadeni a také se mu stalo, že od žalobce dostal tzv. koňara. Samozřejmě na pracovišti se občas hlas zvýší, když je nějaký problém, ale osobní napadání nebo dokonce fyzické, tak to u žalované není. To v případě žalobce byl vysloveně extrém. U žalované je etický kodex automobilního průmyslu, který se dotýká i chování na pracovišti a jiné společnosti vyžadují jeho dodržování. Byť schránka důvěry byla už v době, kdy u žalované byl zaměstnán žalobce, tak nikdo to oznámení nepodal. U žalované není čistě mužský kolektiv, jsou tam zaměstnány ženy, a to na rozdílných pozicích od základních vedoucích funkcí až po ty vrcholové. Žalobci v rozhodné době byli podřízeni toliko mužští zaměstnanci.

14. Svědkyně , jméno FO, ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedla mj., že syn ji 20. 9. někdy mezi půl 11 a 11 volal, že byl žalobcem napaden, že byl na toaletě a když si umýval ruce, tak najednou dostal ránu do zad, až málem narazil na umyvadlo. Když se otočil, tak uviděl, že za ním stojí žalobce. Říkala mu, že to musí nahlásit, že to přece není možné, a také mu říkala, ať někoho požádá, aby mu ta záda vyfotil. Následně ji pak volal, že mu kolega ty záda vyfotil, že to byl nahlásit na personální a že o tom mluvil s p. , jméno FO, . Když ji syn volal, tak byl silně rozrušený, byl v podstatě v šoku, ji to taktéž zaskočilo, protože nevěřila, že něco takového se může stát. Protože bydlí vedle a je často u syna, tak ví, že žalobce mu často volal, běžně i o víkendu, křičel na něj, takže syn byl pod velkým tlakem, což trvalo asi pět let. Také ji syn říkal, že žalobce do něj na dílně strkal, ale něco takového, co se stalo na tom záchodě, to nebylo. Syn z toho napadení byl na tom psychicky špatně, měl zdravotní problémy. Ty problémy měl z toho celkového jednání žalobce, napadení pak už bylo vyvrcholení, to bylo opravdu moc. Syna viděla toho 20. 9. až odpoledne, až přišel z práce, ukazoval ji záda, bylo to takové zarudlé, modřina tam tedy nebyla. Je pravdou, že datum 20. 9. si nepamatovala a ptala se syna, kdy se ta událost stala. Okolnosti telefonátu si však pamatuje přesně.

15. Z uvedeného je zřejmé, že okresní soud sice provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. podrobně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, avšak ne zcela důsledně. Okresní soud založil svůj závěr, že nebylo v řízení prokázáno, kdy došlo k vytýkanému jednání (napadení , jméno FO, na toaletě žalobcem), zejména na výpovědi svědka , jméno FO, , který jej ve své svědecké výpovědi nejprve odhadl v řádu týdnů před okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce, později dokonce spíše měsíců, byť toto pouze dovozoval. Svědka , jméno FO, pak okresní soud považoval za nejvěrohodnějšího, protože se na rozvázání pracovního poměru s žalobcem nijak nepodílel. Okresní soud však nevzal dostatečně v úvahu, že právě proto si nepamatoval (nemusel pamatovat), kdy přesně k vytýkanému jednání došlo, a to i s ohledem na skutečnost, že vypovídal před okresním soudem až dne 2. 4. 2025, tedy více než 1,5 roku po události (20. 9. 2023). Výpověď svědka , jméno FO, před okresním soudem ohledně datace vytýkaného jednání je zcela osamocena a je v rozporu s listinnými důkazy (fotografiemi) i s tvrzením žalobce, který sám při rozhovoru s jednatelem žalované dne 25. 9. 2023 situoval incident (vytýkané jednání) čtrnáct dní zpětně. Nelze proto bez dalšího výlučně vycházet z výpovědi svědka , jméno FO, před okresním soudem, proto jej odvolací znovu vyslechl. V rámci výpovědi před odvolacím soudem pak svědek , jméno FO, upřesnil, že k incidentu (vytýkanému jednání) mezi žalobcem a , jméno FO, došlo v září roku 2023 a logicky vysvětlil, proč si nepamatoval, kdy přesně k vytýkanému jednání došlo (Proč jsem před okresním soudem mluvil o tom, že to bylo delší časové období, tak to bylo z toho důvodu, že jsem byl jednak rozrušený z výslechu a jednak pracovní prostředí u žalované bylo v tom období hodně stresové, řešili jsme i nějaké výrobní problémy, takže jsem to nedokázal časově sladit, ale opravdu od toho napadení p. , jméno FO, k odchodu žalobce z firmy to bylo jen několik dnů.). Byť ve výpovědích svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a svědka , jméno FO, jsou časové nesrovnalosti o tom, kdy a od koho měla svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, obdržet pokyn k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem, kým bylo sestaveno a kdy bylo předáno, tak ohledně skutečnosti, kdy došlo k incidentu (vytýkanému jednání) mezi žalobcem a , jméno FO, , jsou výpovědi svědků i po částečném zopakování před odvolacím soudem shodné a korespondují s aplikací , Anonymizováno, z mobilního telefonu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Tedy, že první kontakt učinil , jméno FO, 20. 9. 2023 v 11:10, kdy svědkyni , tituly před jménem, , jméno FO, požádal o schůzku a fotografie byla svědkyni doručena , jméno FO, 20. 9. 2023 v 11:35, kdy na fotografii jsou vidět vyfocená záda. Byť svědek , jméno FO, vypovídal před odvolacím soudem ohledně intenzity, s jakou k uhození , jméno FO, na toaletě došlo, tak uvedl, že napadení se odehrálo 20. 9. 2023, kdy to ví to z toho důvodu, že s žalobcem měl také problémy a po tom incidentu s , jméno FO, se rozhodl, že od žalované odejde a 21. 9. 2023 sám podal výpověď. Odvolací soud proto uzavírá, že na rozdíl od okresního soudu má za prokázané, že k vytýkanému jednání (napadení , jméno FO, na toaletě žalobcem) došlo 20. 9. 2023 v dopoledních hodinách.

16. Pokud se týká intenzity, s jakou k uhození , jméno FO, došlo, tak odvolací soud má z výpovědi svědka , jméno FO, , kdy odvolací soud neshledal důvod mu nevěřit, za prokázané, že se nejednalo o „přátelské poplácání po rameni“, jak tvrdil žalobce, ale o přímý fyzický útok (Šel jsem na toaletu si umýt ruce, bylo to v druhém podlaží, a když jsem si myl ruce, tak vstoupil do místnosti pan , jméno FO, (žalobce), zeptal se mne, zda je někdo přítomen a když jsem mu sdělil, že nikoliv, tak se usmál, řekl „OK“ a ucítil jsem silný úder do zad, asi pěstí. Já jsem jen vykřikl, on se znova pousmál a pokračoval na toaletu. Úder na toaletě byl velice silný, až jsem narazil na umyvadlo, nad které jsem byl předkloněný, takže jsem zalapal po dechu. Druhý den mě ještě bolely záda po úderu, jinak jsem byl v šoku, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, proto jsem i volal matce o radu.), což potvrzuje výpověď svědka , jméno FO, (V předmětný den za mnou p. , jméno FO, přišel, že v oblasti záchodu byl žalobcem fyzicky napaden, že byl udeřen do zad či ramene, to už si přesně nevzpomínám. Říkal, že ho to bolí a že to chce řešit. Pokud se týká psychického stavu p. , jméno FO, v předmětný den, tak on od žalobce dlouhodobě zažíval bossing, což následně vyústilo i v jeho psychické problémy, kdy po určité době odešel na pracovní neschopnost a byl v ní asi dva až tři měsíce.), a koresponduje s výpovědí svědkyně , jméno FO, (On mi 20. 9. někdy mezi půl 11 a 11 volal, že byl žalobcem napaden, že byl na toaletě, a když si umýval ruce, tak najednou dostal ránu do zad, až málem narazil na umyvadlo. Když se otočil, tak uviděl, že za ním stojí žalobce. Když mi syn volal, tak byl silně rozrušený, byl v podstatě v šoku, mne to taktéž zaskočilo, protože jsem nevěřila, že něco takového se může stát.). Taktéž svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (Bylo to ve středu dopoledne, kdy mne pan , jméno FO, kontaktoval, nechtěl se sejít v kanceláři, ale v meetingovce, byl rozrušený, což u něho nebývá zvykem. Popisoval mi, co se stalo, že byl na toaletě, stál u umyvadla a přišel žalobce a praštil ho pěstí do zad.) a svědek , jméno FO, (P. , jméno FO, jsem potkal na chodbě, on byl viditelně rozrušený, já jsem ho pozdravil a on mi sdělil, že byl napaden panem , jméno FO, (žalobcem) a požádal mě, jestli bych mu ty záda nevyfotil.) se shodují, že , jméno FO, byl silně rozrušený. Byť zřejmě patřilo k „běžné pracovní kultuře“ v rámci mužského pracovního kolektivu u žalované, že mezi zaměstnanci docházelo i k úderům do ramene, silnému poplácání pěstí, přišlápnutí nohy s různým významem takovéhoto fyzického projevu (výtka, pochvala, hrdost apod.), tak úder do zad od žalobce, aniž by to , jméno FO, očekával, zcela překročil „běžnou pracovní kulturu“ u žalované, resp. se jednalo o přímý fyzický útok.

17. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 22. 9. 2023 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 30. 9. 2023 (dále jen zákoník práce).

18. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

19. Podle § 301 písm. a) zákoníku práce – zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.

20. Podle § 302 písm. c) zákoníku práce – vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

21. Žalovaná s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr, když zvlášť hrubým způsobem porušil (měl porušit) povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Otázkou zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnanci vykonávané práci se opakovaně zabýval Nejvyšší soud, kdy ve svém rozsudku ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. 21 Cdo 2555/2021 přijal a odůvodnil závěr, že „Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302–304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen „pracovní povinnost“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje – jak vyplývá z ustanovení § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [§ 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) část věty před středníkem zák. práce]. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.“, s čímž se ztotožňuje i Ústavní soud (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 1471/14 – Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je výjimečným institutem určeným pouze pro případ, kdy je porušení povinností zaměstnance ve smyslu citovaného ustanovení nepochybné a došlo k němu zvlášť hrubým způsobem, nikoliv způsobem této závažnosti zjevně nedosahujícím. Jednání zaměstnance, jímž poruší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem, musí mít natolik závažný charakter, že nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby tohoto zaměstnance dále zaměstnával ani po výpovědní dobu.).

22. Jak již správně uvedl okresní soud, jakýkoliv druh fyzického násilí (nejen) na pracovišti je nepřípustný, do českého zaměstnaneckého prostředí shora popsané fyzické kontakty (údery do ramene, silné poplácání pěstí, přišlápnutí nohy) ani nepatří, a proto fyzické napadení zaměstnance je vždy zvlášť hrubým porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Nelze závažnost vytýkaného jednání (napadení , jméno FO, na toaletě žalobcem) v rovině přímého fyzického útoku, jak bylo rozvedeno výše, snižovat poukazem na „běžnou pracovní kulturu“ (údery do ramene, silné poplácání pěstí, přišlápnutí nohy) u žalované. Nelze totiž přehlédnout, že tuto „běžnou pracovní kulturu“ u žalované realizoval právě žalobce (viz např. výpověď svědka , jméno FO, ). Žalobce jako vedoucí zaměstnanec (předpokládaný budoucí jednatel žalované, jak se vyjádřili svědci) v souladu s § 302 písm. c) zákoníku práce měl vytvářet příznivé pracovní podmínky, o to je jeho vytýkané jednání závažnější. Navíc je zřejmé, že žalobce své jednání (útoky) stupňoval, protože od přišlápnutí nohy přešel k úderům do zad, aniž by to dotčený očekával, tedy k přímému fyzickému útoku. Taktéž nelze přehlédnout, byť žalobci bylo sděleno, že jeho jednání a chování není v pořádku, tak od něho neupustil (viz výpověď svědka , jméno FO, – Já osobně jsem s ním vedl několik sporů, kdy tzv. bossoval mé podřízené a já jsem se mu snažil vysvětlit, že takto se opravdu chovat nemůže.).

23. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobce sice tvrdil, že skutečný důvod ukončení jeho pracovního poměru byla snaha odstranit žalobce, který se odmítal podílet na nekalých praktikách zvyšování zisku na úkor společnosti , právnická osoba, , tak toto tvrzení zůstalo v obecné rovině bez bližšího upřesnění, kdy žalobci nic nebránilo informovat společnost , Anonymizováno, o nekalém jednání žalované, avšak nic takového žalobce neučinil.

24. Shrnuto, okolnosti případu, rozvedené výše, odůvodňují závěr, že po žalované jako zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce jako zaměstnance zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby.

25. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023, je neplatné, jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla s ohledem na změnu rozsudku okresního soudu v řízení plně procesně úspěšná, a byly jí proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 49 013,34 Kč (26 927,34 Kč + 22 086 Kč).

27. Náklady řízení před okresním soudem ve výši 26 927,34 Kč sestávají z nákladů právního zastoupení spočívající v úkonech právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, 3x účast u jednání (25. 6. 2024, 2x 5. 12. 2024 vzhledem k délce jednání) ā 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za šest půlhodin po 100 Kč, cestovného ve výši 2 250 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (2x cesta z , adresa, a zpět v délce 98 Km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 6 l/100 km nafty NM), parkovného ve výši 70 Kč podle § 164 zákoníku práce (5. 12. 2024); – účast u jednání (2. 4. 2025) á 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, režijního paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 450 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za tři půlhodiny po 150 Kč, cestovného ve výši 682 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. d) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (cesta z , adresa, a zpět v délce 98 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 16 kWh/100 Km elektřiny), parkovného ve výši 52 Kč podle § 164 zákoníku práce (2. 4. 2025) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

28. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů řízení spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování včetně předložení listin (důkazů). V podání ze dne 24. 1. 2024 zástupce žalované se toliko vyjádřil k osobám případných tlumočnic tak, že nemá námitek. V podání ze dne 27. 5. 2024 zástupce žalované toliko rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl již dříve a doplňuje již navržené důkazy. V podání ze dne 29. 7. 2024 zástupce žalované opět toliko rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl již dříve a doplňuje již navržené důkazy, kdy dále se stručně vyjadřuje k provedeným důkazům. V podání ze dne 11. 10. 2024 zástupce žalované pouze sdělil, že trvá na kompletním překladu zvukového záznamu z jednání žalobce s jednatelem žalovaného. V podání ze dne 21. 1. 2025 zástupce žalované pouze sdělil, že již netrvá na kompletním překladu zvukového záznamu z jednání žalobce s jednatelem žalovaného jako důkazu.

29. Odvolací soud dále žalované nepřiznal náhradu nákladů spojených s nahlížením do spisu (prostudováním spisu). Nahlížení do spisu či studium spisu zástupcem účastníka v průběhu občanskoprávního řízení totiž nelze obecně posuzovat jako samostatný úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Prostudování spisu při skončení vyšetřování v rámci trestního řízení nelze svou povahou a účelem srovnávat s prostudováním spisu v civilním řízení. Prostudování spisu v rámci trestního řízení je samostatným procesním úkonem, kterým se končí vyšetřování, tj. jedná se o závěrečnou fázi přípravného řízení. Smyslem tohoto institutu je realizovat právo na obhajobu v tomto důležitém okamžiku trestního řízení. Zároveň tento institut slouží k prověrce dodržování procesních předpisů v přípravném řízení jako samostatné fáze trestního řízení před případným zahájením další fáze, a to řízení před soudem. Naproti tomu civilní řízení nemá obdobné samostatné fáze jako trestní řízení. Odvolací soud připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být výjimečně podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, ovšem pouze u takového prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/18). Odvolací soud má za to, že nahlížení do spisu 12. 3. 2024 takovou povahu nemělo ani s ohledem na délku řízení, a proto nebylo z hlediska uplatňování zájmů žalované účelné.

30. Náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 22 086 Kč sestávají z nákladů právního zastoupení spočívající v zaplaceném soudním poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč a v úkonech právní služby – sepis odvolání a 3x účast u jednání (25. 11. 2025, 3. 2. 2026, 19. 3. 2026) ā 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

31. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů řízení spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování včetně předložení listin (důkazů). V podání ze dne 8. 12. 2025 zástupce žalované toliko stručně navrhl doplnění dokazování.

32. Odvolací soud dále žalované nepřiznal náhradu za vypracovaný znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, č. , anonymizováno, , neboť nebyl proveden k důkazu ani jej odvolací soud nepožadoval.

33. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalované, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.