Okresní soud v Novém Jičíně · Rozsudek

12 C 314/2023

č. j. 12 C 314/2023-173

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-04-02 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSNJ:2025:12.C.314.2023.1

Citované zákony (5)

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Chmelaře a přísedících Blanky Indrákové a Boženy Bilerové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B , MJur sídlem Adresa advokáta B pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 300 Kč, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2023 se žalobce domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023, je neplatné. Žalobce uvedl, že je na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 12. 2020 zaměstnán u žalované jako ředitel výrobní divize (dále jen „Pracovní smlouva“). Jeho mzda byla stanovena dohodou mezi účastníky řízení ze dne 15. 12. 2020 (dále jen „Mzdová dohoda“). Dne 22. 9. 2023 byl výše zmiňovaný pracovní poměr ukončen ze strany žalované okamžitým zrušením pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1) písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem (dále jen „Okamžité zrušení PP“). Žalovaná spatřuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem v tom, že: se žalobce choval k podřízeným neadekvátně ke své funkci, jeho chování vykazovalo znaky bossingu a šikany, toto chování vyeskalovalo fyzickým napadením jednoho z podřízených na toaletě dne 20.09.2023. Žalobce s Okamžitým zrušení PP nesouhlasí, protože si není vědom, že by se dopustil jakéhokoliv porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem včetně Porušení PK. Dále uvedl, že na základě způsobu, jakým s ním žalovaná ukončila pracovní poměr, je žalobce v oboru, ve kterém celý život působil, nezaměstnatelný. Protiprávní rozhodnutí žalované mu zničilo profesní život a značně narušilo jeho život soukromý. Posledních 14 let žije v České republice, má zde ekonomické vazby (např. vlastní nemovitosti) i rodinné zázemí, dcera studuje v Praze. Žalobce přitom pobývá v České republice jako cizinec na základě povolení dlouhodobému pobyt za účelem zaměstnání, které je vázáno na Pracovní smlouvu. Pokud si nyní do dvou měsíců ode dne 22.9.2023 nenajde jiné zaměstnání, bude povinen spolu s manželkou a dcerou, která studuje na střední škole, opustit Českou republiku, jelikož manželka a dcera mají pobyt vázaný na jeho povolení k pobytu. Povolení žalobce k pobytu tak bude pravděpodobně zrušeno, protože nalézt do dvou měsíců nové zaměstnání je pro žalobce téměř nemožné, protože žalobce neumí česky a ve specifickém oboru, ve kterém celý život působil, je díky Okamžitému zrušení PP nezaměstnatelný. Dále žalobce zdůraznil, že v Okamžitém zrušení PP byla žalovaná povinna jednoznačně identifikovat to jednání žalobce, které považuje za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud sice vychází z takto identifikovaného skutku, avšak bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. nemusí být popsány ve všech podrobnostech (osoba žalobce, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod.). Žalobce uvádí, že obsah Porušení PK nesplňuje ani časové, ani věcné a ani místní vymezení tak, aby toto bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Dále doplnil, že sice na základě Pracovní smlouvy je zaměstnán u žalovaného ode dne 15. 12. 2020, nicméně celý svůj profesní život od ukončení vysoké školy v , adresa, , Anonymizováno, (tak jak je v této zemi obvyklé) až do ukončení jeho pracovního poměru dne 22.9.2023 byl de facto zaměstnán pouze u společností , Anonymizováno, ., sídlem , Anonymizováno, , Registrační číslo: , hodnota, -, Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “), a to na různých pozicích, i když de iure se jednalo o různé zaměstnavatele, naposledy od 15. 12. 2020 byl zaměstnán u žalobce, jenž je společností , Anonymizováno, vlastněn. Žalobce přikládá svou stručnou profesní historii, ze které vyplývá, že do 31. 10. 2009 byl zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, v , adresa, , Anonymizováno, , odkud byl vyslán do České republiky, kde začal pracovat ode dne 1. 11. 2009 pro žalovaného jako vedoucí kvality, kdy mu bylo podřízeno 45 zaměstnanců žalovaného. Vzhledem k jeho vynikajícím pracovním výsledkům mu byla průběžně svěřována další oddělení žalovaného, kdy k ukončení jeho pracovního poměru zastával pozici ředitele výrobní divize a bylo mu podřízeno cca 900 zaměstnanců. Dále uvedl, že po celou dobu cca 14 let, po kterou působil u žalovaného mu nebylo vytýkáno jakékoliv porušení jeho pracovních povinností včetně jakéhokoliv neadekvátního chování vůči jeho podřízeným. Své pracovní úkoly plnil na výbornou, jinak by ani nemohl být kontinuálně povyšován. Žalobce popřel, že by se choval vzhledem ke své funkci jakkoli neadekvátně ke svým podřízeným. Uvedl, že více se vyjádřit nemůže, protože Porušení PK neobsahuje ani časové, ani věcné a ani místní vymezení jeho domnělého neadekvátního jednání, tedy se žalobce nemůže účinně bránit a ani není zajištěno, že tento uplatněný důvod nebude možné žalovanou dodatečně měnit. Pro úplnost uvedl, že existují značné rozdíly ve firemní kultuře u asijské a české obchodní korporace. U asijských společností je standardem, že zaměstnanec pracuje pro jednu společnost celý svůj život a je této společnosti zcela oddán a je předpokládána naprostá loajalita ze strany zaměstnance ke společnosti. Jednání, např. přátelské poklepání po zádech (jako vyjádření podpory u asijské společnosti), může být v dnešní době u české společnosti vnímáno nepatřičně či jako bossing. Také uvedl, že si na něho ve věci bossingu či šikany z jeho strany nikdo nikdy nestěžoval, a to i přes to, že u žalované je zřízena anonymní schránka důvěry, do které může kdokoliv ze zaměstnanců anonymně vhodit upozornění na nevhodné chování jakékoliv zaměstnance. Žalobce také nikdy nebyl žalovaným vyslán na žádné školení týkající se např. firemní kultury v české společnosti, rozvíjení komunikačních dovedností či školení týkající se vnitrofiremní komunikace. Tyto skutečnosti žalobce uvádí pro úplnost a vysvětlení, proč mu obsah Porušení PP způsobil obrovský šok, protože přišel jako blesk z čistého nebe a byly mu vytýkány věci, kterých se nikdy nedopustil, a na které nebyl nikdy v minulosti upozorněn. Žalobce pro úplnost nevylučuje, že některé jeho chování (ale vůbec netuší jaký druh chování) mohlo být považováno za přísné či direktivní. Ve společnostech s asijskou firemní kulturou (kterou žalovaná je, protože jí vlastní a řídí Korejci) je obvyklá větší míra direktivnosti a menší míra vlastního rozhodování poskytována podřízeným zaměstnancům. Z obsahu Porušení PK vyplývá, že se dle žalované měl dopouštět bossingu či šikany po delší dobu. V tom případě ho měla žalovaná na toto chování upozornit a žalobce by s tímto chováním okamžitě přestal, už jen proto, že měl v úmyslu, jak je v Asii u společností typu žalované standardem, pracovat u žalované až do starobního důchodu. Příslib zaměstnání až do jeho starobního důchodu mu také při uzavření Pracovní smlouvy přislíbil jednatel žalované, pan , jméno FO, (dále jen „Jednatel“). Žalobce tedy popřel, že jeho chování vykazovalo znaky bossingu a šikany. Více se žalobce vyjádřit nemůže, protože Porušení PK neobsahuje ani časové, ani věcné a ani místní vymezení bossingu či šikany, tedy se žalobce nemůže účinně bránit a ani není zajištěno, že tento uplatněný důvod nebude možné žalovanou dodatečně měnit. Doplnil, že i když pro úplnost připustil, že některé jeho chování mohlo být vnímáno jako nevhodné, tak zcela popírá, že by jakéhokoliv svého podřízeného fyzicky napadl na toaletě dne 20. 9. 2023 nebo kterýkoliv jiný den. Jakákoliv forma násilí je mu zcela cizí. Toto jeho tvrzení podporuje skutečnost, že žalovaný v Porušení PK vůbec nespecifikuje zaměstnance, kterého měl fyzicky napadnout, vůbec nespecifikuje, na které toaletě ho měl napadnout a zejména vůbec nespecifikuje způsob, jakým ho měl napadnout. Žalobce tedy rezolutně popřel, že měl někde někoho nějak dne 20. 9. 2023 fyzicky napadnout. Více se žalobce vyjádřit nemůže, protože Porušení PK neobsahuje kde, koho a jak měl napadnout, tedy se žalobce nemůže účinně bránit a ani není zajištěno, že tento uplatněný důvod nebude možné žalovanou dodatečně měnit. Za skutečný důvod ukončení pracovního poměru žalobce ze strany žalované považuje žalobce trvalý (několikaletý) zájem na zvýšení ziskovosti žalované ze strany Jednatele žalované a společnosti , Anonymizováno, (dále jen „Zvýšení ziskovosti“). Na tomto Zvyšování ziskovosti se žalobce po mnoho let podílel, a to i s použitím prostředků nařízených a schválených žalovanou, ale pokud by se tyto prostředky zveřejnily, značně by to poškodilo hlavního odběratele žalované, společnost , právnická osoba, , jednoho z největších výrobců osobních vozidel v České republice (dále jen „, Anonymizováno, “). Specifikaci těchto prostředků, které žalovaná realizovala, žalobce v případě potřeby doloží v průběhu řízení. Pokud by informace o tom, jak žalovaná dosáhla Zvýšení ziskovosti, získala společnost , Anonymizováno, , je pravděpodobné, že by tato po žalované požadovala kompenzaci v rozmezí 316 735 000 Kč až 633 470 000 Kč (slovy tři sta šestnáct milionů sedm set třicet pět tisíc korun českých až šest set třicet tři milionů čtyři sta sedmdesát tisíc korun českých). Žalovaný se již dále odmítl na Zvýšení ziskovosti podílet, a proto byl dle jeho názoru ze dne na den ukončen jeho pracovní poměr, byl mu odebrán služební vůz, bylo mu zabráněno vstoupit na pracoviště a rozloučit se se zaměstnanci, se kterými dlouhodobě a úspěšně pracoval.

2. Ve vyjádření žalované ze dne 6. 11. 2023 žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 22. 9. 2023 považuje za platné. Podle žalované z textu samotného jednostranného oznámení žalované vůči žalobci ze dne 22. 9. 2023 obsahujícího okamžité zrušení pracovního poměru je zřejmé, že toto obsahuje veškeré obecně vyžadované náležitosti právního jednání, je z něho zřejmé, kdo jej činí, kdy, vůči komu směřuje a co je jeho obsahem. Jednání žalobce, v němž je spatřováno porušení jeho povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, je pak v tomto oznámení identifikováno dle názoru žalované zcela jednoznačně, určitě a nezaměnitelně. Konkrétně se v oznámení uvádí: „Na základě oznámení od Vašich podřízených bylo zjištěno a následně prokázáno, že jste se choval neadekvátně ke své funkci. Vaše chování k nim vykazovalo znaky bossingu a šikany a vyeskalovalo fyzickým napadením jednoho z nich dne 20.9.2023. Toho dne jste fyzicky napadl zaměstnance na toaletě. Tímto svým chováním jste porušil §106 odst. 4.“ Podle žalované se žalobce ve své žalobě snaží tento zcela soudržný popis skutkového děje spočívajícího v jednorázovém fyzickém napadení podřízeného na toaletě, ke kterému došlo dva dny před předáním okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy místně i časově přesně určeném ději, uměle rozdělit na tři na sobě nezávislé děje. To ale dle názoru žalované neodpovídá ani skutkovému stavu ani textaci uvedené v oznámení. Ze shora citovaných čtyř vět je zřejmé, že vytýkaným jednáním bylo fyzické napadení podřízeného na WC, ke kterému došlo dne 20. 9. 2023. Označení tohoto jeho jednání jako neadekvátního vedoucí funkci žalobce a hodnocení, že toto jednání vykazuje znaky bossingu a šikany, není dalším označením dalších skutků, ale jen hodnocením onoho napadení na WC. K výkladu použitému žalobcem není jazykový ani logický důvod a jedná se tak jen o uměle vytvořenou konstrukci ze strany žalobce. Podle žalované, pokud žalobce neprokáže, že k fyzickému napadání podřízených z jeho strany na WC dochází pravidelně, několikrát za den a že onoho 20. 9. 2023 na WC napadl několik svých podřízených, nelze dle názoru žalované uzavřít než tak, že obě strany, tedy žalobce i žalovaný v okamžiku předání oznámení přesně věděly, o jaký konkrétní čin se jednalo. Žalovaná v těchto čtyřech větách zcela jednoznačně a nezaměnitelně označila skutek, v jehož rámci se žalobce dopustil porušení pracovní kázně, tento vyhodnotila ve vztahu k vedoucí funkci žalobce, co do jeho obsahu a konečně i co do určení tím porušeného ustanovení zákoníku práce. Podle žalované žalobce v žalobě dále soudu předkládá řadu tvrzení, která přímo nesouvisí s projednávanou věcí, nicméně dokreslují obraz žalobce a žalované, jejich osobní situaci, dosavadní vztahy, a mohou tedy být pro rozhodování soudu významná. K tomu žalovaná podotkla, že pokud se žalobce nebyl schopen během posledních 14-ti let pobytu v České republice naučit česky, patrně svůj další osobní ani profesní život s Českou republikou nespojoval a že skutečným důvodem jeho údajné nezaměstnatelnosti v České republice tedy bude nejspíš jen jeho vlastní vinou vzniklý jazykový handicap, nejsou pravdivá ani v žalobě uvedená tvrzení stran dopadu předmětu sporu na členy jeho rodiny a jeho samotného. Žalobce se nemýlí v tom, že po uplynutí dvou měsíců, resp. 60 dní od skončení pracovního poměru mu zanikne zaměstnanecká karta, tedy oprávnění k pobytu na území za výdělečným účelem, nicméně jako občan Korejské republiky má možnost zde s ohledem na Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 163/1995 Sb., o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Korejské republiky o zrušení vízové povinnosti, dále pobývat po dobu až 90 dní bez víza a takto zde může pobývat po každém svém vstupu na území. Stačí tedy, pokud si udělá např. víkendový výlet na Slovensko, vrátí se a zase může v České republice pobývat dalších 90 dní. Nadto je žalované známo, že rodinní příslušníci žalobce mají na území České republiky povolen trvalý pobyt a jejich pobyt tak zrušením pobytového oprávnění žalobce ohrožen není; naopak žalobce může na území, za splnění předepsaných podmínek, pobývat právě jako rodinný příslušník, bez ohledu na to, zda je zaměstnán či nikoliv. Pokud by si potom žalobce našel práci po uplynutí 60 dní od skončení pracovního poměru u žalované, opět jako občan Korejské republiky nemusí podávat žádost o zaměstnaneckou kartu ve své domovské zemi, ale může ji podat na zastupitelském úřadu České republiky v Drážďanech. Dopady předmětného rozvázání pracovního poměru jsou tedy pro žalobce z pohledu jeho pobytu v České republice minimální a snadno řešitelné a z pohledu členů jeho rodiny žádné. Pokud žalobce tvrdil, že po celou dobu cca 14 let, po kterou působil u žalované, mu nebylo vytýkáno jakékoliv porušení jeho pracovních povinností včetně jakéhokoliv neadekvátního chování vůči jeho podřízeným, pak také toto tvrzení žalobce je v přímém rozporu se skutečností. Chování žalobce vůči jeho podřízeným bylo předmětem vnitřní kontroly prováděné v roce 2019 v rámci koncernu Sambo, do kterého náleží i žalovaná. K této kontrole došlo na základě oznámení jeho korejského spolupracovníka a byla dle zvyklostí běžných v Koreji vyřešena domluvou. K dalšímu případu, kdy byl výkon práce žalobce předmětem kontroly ze strany jeho žalované, došlo koncem roku 2021. Výsledkem tohoto šetření byl závěr o špatném přístupu k práci ze strany žalobce, který byl řešen domluvou a omluvným listem žalobce vůči žalované datovaným ke dni 24. 8. 2022, což je způsob odpovídající korejským zvyklostem v obdobných případech. Nevhodné a agresivní jednání žalobce vůči jeho podřízeným nicméně pokračovalo i v měsíci září tohoto roku, čehož vyvrcholením byl incident na WC, jehož následkem došlo k rozvázání pracovního poměru, jež je předmětem tohoto řízení. K podle žalobce skutečným důvodům okamžitého rozvázání pracovního poměru žalovaná doplnila, že upozorňuje na v žalobě neuvedené, ale žalobcem požadované plnění, které žalobce po žalované mimo mantinely soudního řízení požadoval v rámci přípisu jeho právního zástupce ze dne 4. 10. 2023. V rámci tohoto sdělení žalobce prostřednictvím svého právního žalobce požaduje uhradit částku označenou jako kompenzaci mzdy ve výši po zdanění 25 047 039 Kč. Z odůvodnění výše této částky uvedené v přípisu je jasné, že tato nemá žádný reálný základ. Naznačuje ale, že v opačném případě poškodí dobré obchodní jméno žalované u jejich obchodních partnerů, a nebude dalek ani očerňovat svého bývalého zaměstnavatele, se kterým byl 14 let ve vedoucích pozicích v pracovním poměru i jinak. Z tohoto postoje žalobce je dle názoru žalované zcela jasné, co je skutečným smyslem podané žaloby a žalovaná si dovoluje vyslovit očekávání, že soud neposkytne sluchu takovému druhu jednání.

3. Podáním ze dne 27. 5. 2024 žalovaná k výzvě soudu doplnila, že stížnosti na chování žalobce vykazující znaky bossingu a šikany byly řešeny již koncem roku 2019, kdy byl žalobce vyslán mateřskou společností žalované k výkonu práce v areálu žalovaném v , Anonymizováno, . Stížnost byla podána emailem ze dne 28. 12. 2019. V této stížnosti bylo jednání žalobce popisováno jako „opakující se verbální útoky a urážky směrem k zaměstnancům firmy i jednatelů spolupracujících firem, velmi silné nadávky, prokazatelně znaky bossingu. Nejedná se o nahodilé případy, které lze brát jako výtky v případě špatně odvedené práce, jedná se o dlouhodobé a opakující se jednání, při kterém dochází ke zneužívání vyššího postavení, dále o nadávky a urážky, které značně poškozují sebevědomí poškozených“. Zde uvedená stížnost byla prošetřena v průběhu ledna 2020. Ze zprávy o výsledku interního šetření ze dne 8. 1. 2020 vyplývá, že jednatel žalované jednání žalobce posoudil jako jednání způsobené náročným způsobem práce žalobce, které se ale už neopakuje. Pan jednatel žalované tedy vzal v potaz zlepšení přístupu žalobce ke svým podřízeným, které se ale v následujících obdobích ukázalo jen jako přechodné. Dále byly žalované doručeny dvě písemné stížnosti na chování žalobce, a to konkrétně stížnost pana , jméno FO, týkající se incidentu ze 14. 3. 2023, v jehož rámci se žalobce dopustil nespravedlivého hodnocení práce svých podřízených, a to způsobem, při němž došlo k veřejnému ponížení důstojnosti žalobci podřízených pracovníků. Dále se jednalo o stížnost pana , jméno FO, , týkající se incidentu ze dne 7. 9. 2023, v jehož rámci se žalobce dopustil fyzického napadení stěžovatele ze strany žalobce v pozici jeho nadřízeného. , jméno FO, v rámci výkonu práce prováděl kontrolu výrobků, při které třídil vadné kusy. Žalobce za každý nalezený zmetek pana , jméno FO, udeřil pěstí do hrudníku, k čemuž došlo celkem pětkrát. Dále žalovaná eviduje sdělení pana , jméno FO, o opakovaných ústních útocích žalobce vůči podřízeným v rámci pravidelných pracovních porad jím řízeného oddělení, včetně vyhrožování výpovědí a nadávek podřízených. K vytýkanému jednání v okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná pak především doplnila, že v dopoledních hodinách dne 20. 9. 2023 byl na WC v areálu žalované žalobcem napaden pan , jméno FO, , přímý podřízený žalobce. K napadení došlo poté, co se žalobce přesvědčil o tom, že na toaletě není nikdo další přítomen. Žalobce pana , jméno FO, udeřil silně pěstí do zad mezi lopatky, a to takovou silou, že u napadeného podřízeného zaměstnance došlo k prudkému nárazu a přechodnému problému s dýcháním. Po tomto napadení žalobce se smíchem z místnosti odešel. Dle sdělení pana , jméno FO, bolest po úderu žalobce přetrvala do následujícího dne a způsobila zablokování jeho zad. , jméno FO, si cca 40 minut po napadení nafotil svá záda a tuto fotografii poslal dne 25. 9. 2023 žalované. Žalovaná ve shodě se svojí argumentací uvedenou v jejím předchozím podání uvádí, že právě toto napadení pana , jméno FO, ze strany žalobce dne 20. 9. 2023 bylo právě tím vytýkaným skutkem žalobce, z jehož důvodu žalovaná přistoupila k rozvázání pracovního poměru. Ostatní jednání žalobce předcházející události ze dne 20. 9. 2023 a i níže stručně popsané následné jednání žalobce žalovaná uvádí jen pro dokreslení situace. Dále uvedla, že se riziko recidivy závadného jednání žalobce potvrdilo hned poté, co bylo žalobci okamžité rozvázání pracovního poměru osobně předáno na parkovišti zaměstnavatele, když žalobce na to reagoval tím způsobem, že předávající zaměstnance proti jejich jasně projevené vůli držel ve služebním vozidle za soustavného urážení a zběsilé jízdy je propustil až cca 16 km dál na benzínové stanici. Toto jednání žalobce nicméně předmětem samostatného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 71/2024.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých listin následující skutečnosti:

5. Z pracovní smlouvy a z dohody o mzdě ze dne 15. 12. 2020 vyplývá, že mezi žalovanou, jakožto zaměstnavatelem a žalobcem jakožto zaměstnancem byla ve smyslu § 33 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce uzavřena pracovní smlouva s nástupem zaměstnance do práce 21. 1. 2021, s druhém práce ředitel výrobní divize, s místem výkonu práce , adresa, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

6. Z listiny nazvané , jméno FO, – působení u žalovaného (1. 11. 2009 – 22. 9. 2023) vyplývá, že žalobce pracoval u žalované do 31. 10. 2009 jako vedoucí oddělení kvality. Od 1. 1. 2010 jako náměstek ředitele, od 11. 2. 2014 jako ředitel a od 1. 1. 2020 jako ředitel výrobní divize.

7. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 22. 9. 2023 vyplývá, že žalovaná oznámila žalobci, že s ním tímto okamžitě zrušuje pracovní poměr v souladu s ustanovením § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, které spatřuje v následujícím: „Na základě oznámení od vašich podřízených bylo zjištěno a následně prokázáno, že jste se choval neadekvátně ke své funkci. Vaše chování k nim vykazovalo znaky bossingu a šikany a vyeskalovalo fyzickým napadením jednoho z nich dne 20. 9. 2023. Toho dne jste fyzicky napadl zaměstnance na toaletě. Tímto svým chováním jste porušil § 106 odst. 4).“ Za žalovanou je podepsána , jméno FO, jako HR manažer. Okamžité zrušení mělo být žalovanému předáváno dne 22. 9. 2023, s poznámkou „odmítl převzít dne 22. 9. 2023“, svědkem předání byl , právnická osoba, . Všechny podpisy na okamžitém zrušení jsou totožné. V průběhu druhého jednání ve věci byl soudu žalovanou předložen stejnopis okamžitého zrušení pracovního poměru, který byl u místa podpisu svědka, kde bylo uvedeno „, jméno FO, “ kromě podpisu p. , jméno FO, také další podpis.

8. Z dopisu právního zástupce žalobce adresovaného žalované ze dne 4. 10. 2023 vyplývá, že žalobce sděluje žalované mimo jiné to, že podává návrh na zahájení řízení o určení neplatnosti ukončení jeho pracovního poměru.

9. Z oznámení fyzického útoku ze strany nadřízeného pana , jméno FO, , ze dne 21. 9. 2023 vyplývá, že , jméno FO, podal oficiální stížnost na nevhodné chování a napadení jeho osoby výrobním ředitelem, který jej měl fyzicky napadnout na toaletě dne 20. 9. 2023 ve firmě , Anonymizováno, . V popisu incidentu je uvedeno, že v dopoledních hodinách dne 20. 9. 2023 byl pan , jméno FO, na pánské toaletě ve druhém nadzemním podlaží hlavní kancelářské budovy napaden výše jmenovaným, a to proběhlo takto: „Umýval jsem si ruce, když vstoupil do prostoru umývárny před toaletami pan , Anonymizováno, , jméno FO, a dotázal se mne, zdali se nachází někdo v místnosti. Při mé odpovědi, že se v místnosti v daný okamžik nikdo nenachází, řekl OK a hlasitě se usmál. Poté mne velmi silně udeřil pěstí do zad mezi lopatky, kdy došlo k prudkému nárazu a přechodnému problému s dýcháním. Ihned jsem jej okřikl „Hej“. Mr. , jméno FO, se hlasitě smál a odešel do zadní části toalety k pisoárům.“. V rámci „dodatečného infa“ v tomto oznámení pan , jméno FO, uvedl, že před incidentem se potkali před jeho kanceláří, kde viděl, že Mr. , jméno FO, se odebírá do přilehlé kuchyňky a dívá se na něj, aby se vyhnul kontaktu s výše jmenovaným, tak se raději odebral na opačnou stranu kanceláře, to je na cca 30 m vzdálenou toaletu. Na toaletě si byl pouze umýt ruce, Mr. , jméno FO, ho hned a cíleně následoval na toaletu, kde došlo k danému incidentu. Dále uvedl, že po útoku již druhým dnem pociťuje silnou bolest zad a má zablokovaná záda. V den incidentu došlo k nafocení otlaku ruky na jeho zádech. Foceno cca 40 minut po fyzickém napadení výše jmenovaným. Dále je v této listině uvedeno: „Jinak dne 7. 9. 2023 jsem byl výše jmenovaným napaden při kontrole procesu na pracovišti vstřikovny, a to, kdy při nálezu pěti vyhozených zmetků začal do mne boxovat podle počtu vyhozených kusů. To je pět úderů do hrudníku, do mého těla. Každý úder si nahlas počítal a neskrýval svoji radost. Závěrem chci uvést, že podobné útoky ze strany pana , Anonymizováno, , jméno FO, probíhaly i v minulosti, kdy mne i vyhrožoval okamžitým ukončením pracovního poměru a urážlivými nadávkami v angličtině.“.

10. Na fotografii v barevném provedení (založena pouze v elektronické části spisu) jsou nafocena mužská záda, více z levé strany. Snímek je z mobilního telefonu a je identifkován jako „středa, 11:27“, a dále je u fotografie text: „Fotka byla pořízena 11:27, cca 47 min. po útoku kdyby někdo namítal, že tam třeba není nic moc vidět (pro vysvětlenou)“. Tomuto textu předchází zpráva: „Jinak k tomu útoku došlo cca kolem 10:40 hod.“, která byla odeslána v 16:12 hod., fotka s textem pak v 17:03 hod. Celý obrázek (míněno fotografie displeje mobilního telefonu) byl zaslán prostřednictví aplikace Kakao dne 17.5.2024. Na fotografii zad není viditelná žádná výraznější barevná změna na kůži („červený flek nebo otisk“).

11. V listině nazvané „Výpověď z události ze dne 14. 3. 2023“, datované v , Anonymizováno, dne 16. 10. 2023, popisuje , jméno FO, incident, k němuž mělo dojít a při němž měla být reakce žalobce nesnesitelně neadekvátní na zjištění učiněná v rámci kontroly a třídění kvality, kdy z téměř desetiminutového monologu pana , jméno FO, plného nadávek, ponížení a opětovného sebrání kousku života všech zúčastněných měl pisatel odcházet nejchladnější za celých pět let práce v této firmě.

12. Podle zprávy Sambo Motors Group, oddělení auditu ze dne 31. 12. 2019, která se týkala oznámení jednání vykazujícího znaky bossingu a šikany uvnitř společnosti , Anonymizováno, na osobu , Jméno žalobce, , vedoucího oddělení , Anonymizováno, , vyplývá výsledek interního šetření, že někteří zaměstnanci zhruba před 2–3 lety pociťovali obtíže způsobené náročným způsobem práce pana , jméno FO, , nicméně on sám věnuje více pozornosti svému jednání a v současné době tak nebyli nalezeni žádní zaměstnanci, kteří by měli vůči práci s panem , jméno FO, závažné stížnosti. Bylo zjištěno, že jeden zaměstnanec, který dříve pracoval ve firmě, měl k jeho chování stížnost osobního charakteru. Součástí této zprávy je i obsah jednotlivých rozhovorů se zaměstnanci. Dokument byl původně v korejštině, následně byl přeložen s překladatelskou doložkou překladatelky Veroniky Katan Koubkové.

13. Z přepisu nahrávky rozhovoru mezi jednatelem žalované a žalobcem, uskutečněným po předání okamžitého zrušení pracovního poměru dne 25.9.2023, vyplývá, že žalobce hovořil s jednatelem žalované o důvodech nespokojenosti s jeho prací, přičemž přepis tohoto rozhovoru je na celkem 15 stranách. Pouze dva odstavce tohoto rozhovoru se týkají předmětného incidentu, kdy v překladu tohoto přepisu je uvedeno následující: „Jsem z toho frustrovaný, uvědomuju si nespokojenost místních zaměstnanců. Důvodem k okamžitému propuštění bylo údajné fyzické napadení. S panem , jméno FO, jsem o tom incidentu mluvil a řekl jsem mu, že si mohl stěžovat přímo mně, jen jsem ho na toaletě přátelsky poplácal po rameni, ale on si to vyložil jinak a dotklo se ho to. Ale to bylo dva týdny před propuštěním a po rozhovoru s ním jsem vás už o tom informoval.“ V dalším odstavci pak bylo uvedeno: „Když jste se mnou dělal pohovor (čtvrtek 21. září), řekl jste, že mně musíte doporučit rezignaci, a sice z důvodu odporu místních zaměstnanců i Korejců, který ukázal průzkum. Ve výpovědi, kterou jsem následně dostal, bylo ale jako důvod uvedeno něco jiného (fyzické napadení).“.

14. Na fotografiích založených ve spise na číslech listu 89 – 97 je zachycen , jméno FO, jako diskžokej a na jedné z těchto fotografií je zachycen také žalobce. Z fotografie, která zachycuje žalobce, je zjevné, že žalobce je menšího vzrůstu. Z fotografie ke vzdálenosti mezi , Anonymizováno, a benzínovou stanicí u , Anonymizováno, vyplývá, že dojezd automobilem je 14 minut.

15. Svědek , právnická osoba, vypověděl, že je zaměstnanec firmy , právnická osoba, na pozici manažer oddělení vnitřních vztahů, kdy jeho úkolem je tzv. obecný servis pro firmu. Uvedl, že zná žalobce, který je Korejec, který působil jako ředitel výrobní divize. Přímý vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi svědkem a žalobcem nebyla, neboť je z jiné divize. Uvedl, že byl při ukončení pracovního poměru žalobce, když občas pomáhá oddělení personálnímu a bývá u ukončení pracovních poměrů jako svědek. Uvedl, že v pátek 22. září 2023, okolo osmé hodiny ranní se pokusili předat ve vstupní hale společnosti , právnická osoba, v , Anonymizováno, žalobci okamžité zrušení pracovního poměru. Tento odmítal s tím, že musí na služební cestu do , Anonymizováno, . Dále uvedl, že šli za ním, aby si to převzal, on nechtěl. Prošli vrátnicí, došli až k autu, sedli s žalobcem do služebního vozidla a snažili se dále listinu mu předat. Říkali mu, ať nejezdí, že končí pracovní poměr a ať si listinu převezme. Žalobce potom ujížděl velmi vysokou rychlostí okolo 120 – 150 km v hodině v obci a po zhruba nějakých 10 - 15 minutách zastavili na benzínu ve stanici MOL ve směru na , adresa, . Tam si listinu konečně převzal. Svědek si nepamatoval, jestli ji žalobce podepsal nebo nepodepsal, neboť byl rozrušený. Určitě si však jednu kopii vzal a možná i vrátil podepsanou druhou, jistý si však svědek nebyl. Spolu se svědkem tam byla také manažerka personálního oddělení paní , jméno FO, . Předtím dostal od paní , jméno FO, informace, proč dochází k okamžitému zrušení, které se týkaly toho, že žalobce napadl pana kolegu , jméno FO, , že ho šikanoval. To, z jakého důvodu dochází k ukončení pracovního poměru, sdělovali s kolegyní , jméno FO, žalobci v průběhu jízdy, ale i před ní. Hovořili přitom v angličtině. Žalobce na to reagoval odmítavě a odmítal se s nimi bavit s tím, že se bude bavit pouze s jednatelem. Svědek podotknul, že vyzýval žalobce, aby do auta nesedal, protože už není zaměstnanec žalované. Dále doplnil, že okamžité zrušení sepisovala kolegyně , jméno FO, , kdy pokyn dostala od svého nadřízeného, ředitele administrativy , jméno FO, . Také uvedl, že zná pana , jméno FO, a o incidentu s ním mluvil a ten mu řekl, že dostal na záchodě herdu do zad. Uvedl, že žalobce se nejprve podíval, jestli na záchodě někdo je nebo není, pak si obalil ruku toaletním papírem a praštil ho zezadu do zad. Svědek si nepamatoval, kdy mu to přesně pan , jméno FO, řekl. Podle svědka o tom věděli i lidi z výroby. K osobě žalobce pak svědek uvedl, že podobné incidenty se děly, jako urážky, křičení, někdy si ho lidé i nahrávali a dělali si potom z toho srandu, jak křičel po podřízených. Přezdívali mu Hitler. Ke vztahu žalobce a pana , jméno FO, uvedl, že pan , jméno FO, byl trvale pod tlakem ze strany žalobce. K otázkám si potom nebyl schopen přesně vybavit, jestli s panem , jméno FO, hovořil před nebo po předání okamžitého zrušení. Události v září se mu slévají dohromady. Nevzpomněl si ani přesně, jestli viděl písemné vypracování stížnosti od pana , jméno FO, předtím, než došlo k předání okamžitého zrušení. Dále si vzpomněl, že paní , jméno FO, byl požádán asi půl hodiny před tím, aby byl přítomen předání okamžitého zrušení. Dále také popsal, že zpravidla, když dochází k ukončení pracovního poměru, tak dotyčnému je oznámeno, co provedl, obvykle personálním oddělením a nadřízeným. Někdy tam bývá i třetí osoba jako svědek. Tam se mu to sdělí a tím je s ním ukončen pracovní. Nevěděl, zda se se zaměstnancem takováto věc řeší a je dotazován na názor, zda je s ním diskutováno. K tomu, proč nepodepsal okamžité zrušení uvedl, že byl v silném šoku, bál se o své zdraví. Zdůraznil, že ta jízda pro něj byla velký šok. K jízdě dále popsal, že seděl na místě spolujezdce a paní , jméno FO, vzadu. Také uvedl, že žalobce bránil kontaktu s policií tím, že dal rádio nahlas a svědkovi vytrhl telefon z ruky. Svědek si nepamatoval, zda žalobci bylo předáváno také vyjádření pana , jméno FO, . Uvedl, že před asi osmi lety se i on trochu „požduchal“ se žalobcem při odchodu z práce. Uvedl přitom svoje proporce jako: výška – 176 cm a váha 100 kg. U žalobce odhadl, že má 1,70 – 172 cm a váží okolo 70 kg. Také doplnil, že ve firmě mají schránky důvěry a nevzpomněl si, že by tam byly vhozeny nějaké stížnosti na nevhodné chování žalobce.

16. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že je zaměstnancem žalované. Pracuje na pozici vedoucí personálního oddělení. Na starosti má vše, co se týká personalistiky, výpočtu mezd, náboru zaměstnanců, školení, rozvoje atd. Její pracovní pozice zahrnuje také ukončování pracovních poměrů. K ukončení pracovního poměru žalobce uvedla, že se mu snažili ukončení předat v areálu společnosti, ale neúspěšně. Žalobce před nimi začal utíkat, takže doběhli až k vrátnici, volali na něj, ať se zastaví. On toto odmítal. Naskočil do svého firemního auta, které už v té době neměl reálně používat, oni nasedli do auta s ním. Žalobce uvedl, že musí do , Anonymizováno, , oni mu říkali, ať nikam nejezdí, že mu musí předat ukončení. On to odmítal, byl nervózní a agresivní, řval po nich, že něco takového si nemohou dovolit a podobně. Následně se s autem rozjel, jel hodně rychle, takže kolega , jméno FO, začal křičet, ať se svědkyně připoutá. Žalobce byl strašlivě agresivní, uváděl, že je zabije a potom se vydali pryč z areálu firmy. Byla tam policejní hlídka. , jméno FO, jim ukázal zvednutý prostředníček, aby je vyprovokoval, ať auto zastaví. Oni ale nereagovali. Žalobce jel 150 km v hodině, možná i více. Začal různě kroužit kolem , Anonymizováno, , nakonec jel směrem na , adresa, . Žalobce po nich pořád cestou řval, oni mu říkali, že můžou vše v klidu vyřešit, že mu stejně ukončení musí dát. Potom si svědek , jméno FO, začal natáčet, jak rychle žalobce jede, jenže ten, když zaregistroval telefon, tak se o něj začal se svědkem , jméno FO, rvát a ten telefon někam spadnul. Svědek , jméno FO, na ni zavolal, ať volá policii. Když to zjistil žalobce, tak dal rádio nahlas, že je svědkyně neslyšela. Následně zavolala policii znovu a sdělila, v jaké jsou situaci, načež policista řekl, že je to soukromá záležitost a že automobil zastavit nemůžou. Žalobce nakonec zastavil na benzínce MOL u , Anonymizováno, s tím, že to podepíše. Vystoupili z auta, žalobce potom přišel, začal mluvit úplně jinak. Svědkyně si všimla, že je nahrává na telefon. Oni mu říkali zase o tom ukončení pracovního poměru a ať to podepíše. Změnil styl komunikace, což svědkyně připisovala tomu, že si je nahrával, listinu podepsal a odešel někam směrem k benzínce, někam se ztratil mezi auty. Protože mu ale zablokovali telefon, tak se vrátil a kolega , jméno FO, mu ty hovory znovu zaktivoval. Pokud se týká události, kvůli které došlo k ukončení pracovního poměru, o té žalobce velmi dobře věděl, protože pan , jméno FO, ji přišel nahlásit hned po tom, co se to stalo, přišel za svědkyní, byl v šoku a říkal, že to bude řešit na policii, že tohle je extrém. Ona s ním seděla a řešila to. Potom ji ještě poslal fotku těch zad. Uvedla, že žalobce měl pana , jméno FO, udeřit do zad pěstí. Ona šla za svým nadřízeným, kterému to řekla, ten byl v šoku, nechápal to, nechtěl tomu věřit. Svědkyně mu měla ukázat fotku. A poté šel její nadřízený za jednatelem a jednatel měl s žalobcem nějaké jednání a přímo tohle řešili. Jednatel mu měl přitom doporučovat, aby po tomto excesu ukončil pracovní poměr, protože tohle nebyl první exces, který měl. Pokud se týká časových souvislostí, tyto si svědkyně nevzpomněla přesně. Uvedla, že svědek , jméno FO, k ní přišel ve středu, ale nevěděla datum, bylo to někdy v září loňského roku (roku 2023) v dopoledních hodinách, před obědem a řešili to v meetingové místnosti. Ona to následně tentýž den řešila se svým nadřízeným a myslí si, že ve čtvrtek to řešili Korejci, to je jako nejvyšší vedení a oni potom dostali pokyn k ukončení pracovního poměru v pátek ráno. Ten pokyn šel přímo od pana jednatele. Uvedla, že pan , jméno FO, sepsal událost i písemně. Uvedla, že si není jistá, který to bylo den, ale určitě to písemně mají. Věděla, že měli i fotku a možná ji má ještě někde uloženou, ale který den to bylo, to si přesně nepamatuje. Okamžité zrušení sepisovala svědkyně s kolegou. Uvedla, že to prostě narychlo sepsali, protože viděli, že žalobce má naplánované nějaké návštěvy a nějaký výjezd k zákazníkům. Takže proto to narychlo sepsali, jednatel totiž nechtěl, aby k zákazníkům žalobce jel. Potvrdila, že v průběhu jízdy automobilem sdělovali žalobci, že okamžité zrušení je právě z důvodu napadení pana , jméno FO, , když žalobce dobře věděl, o co se jedná, neboť si po napadení volal všechny české vedoucí, kteří pod něj spadali jednoho po druhém do své kanceláře a údajně jim měl říkat něco o tom, že na něj byli v uvozovkách bonzovat apod. Podle svědkyně si takto zavolal i pana , jméno FO, . Nebyla si přesně jistá, jakými konkrétními slovy mu výše uvedenou skutečnost sdělovali. Dále doplnila, že přímo záda pana , jméno FO, na vlastní oči neviděla. Když jí byla předestřená fotografie zad, která byla předložena žalovanou jako fotografie zad pana , jméno FO, , uvedla, že toto je ta fotografie zad pana , jméno FO, . Také uvedla, že ví, že v minulosti žalobce házel díly po zaměstnancích, házel kancelářské potřeby, po zaměstnancích apod. Také uvedla, že o tom, že byl pan , jméno FO, i jindy fyzicky napaden, slyšela až později. Nezmínil to během rozhovoru. Mělo se jednat o to, že u nějaké sortace dílů nebo něčeho podobného měl žalobce pana , jméno FO, napadnout, něco po něm házet, ale přesně nevěděla. Toto jí bylo ale sděleno až po ukončení pracovního poměru žalobce. Uvedla, že asi četla oznámení pana , jméno FO, . Neví, co v něm bylo, protože do ruky ho nedostala ona, měl ho dostat do ruky její kolega. Dále doplnila, že fotografií zad pana , jméno FO, pořizoval pan , jméno FO, . Také popsala, že žalobce pravidelně pořádal mítink v jeho kanceláři, kde byl schopen pozvat si 20 chlapů a řvát po nich, že nemají mozek a jsou úplně hloupí. Běžně jim nadával, ať už česky, anglicky nebo korejsky a křičel po nich, psal jim v noci i ve dne, bylo mu to úplně jedno. Měl to nastavené tak, že pokud třeba on napsal v neděli v poledne, že šel někde po výrobě a byla odlepená nějaká páska vyznačující prostor, tak to vyfotil a začal to posílat těm vedoucím a pokud alespoň nezareagovali na tuto zprávu, tak v pondělí ráno si na nich „zgustnul“ během mítinku přede všemi a začal je prostě ponižovat, řvát a nadávat. Tyto informace měla svědkyně z doslechu. Pokud byla dotazována k tomu, kdy se dozvěděla od jednatele, respektive kdy dostala pokyn k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce, tak uvedla, že to mohlo být někdy kolem osmé, deváté v ranních hodinách. Přesně ale nevěděla. K dotazům dále doplnila, že okamžité zrušení sepisovala s kolegou , jméno FO, , a to ihned, protože věděli, že žalobce má v plánu jet k zákazníkům. K oznámení pana , jméno FO, uvedla, že na něm nespolupracovala. Dostal ho pan , jméno FO, od pana , jméno FO, a ten ho předal k založení do složky pana , jméno FO, svědkyni. Nevzpomněla si, kdy to bylo. , jméno FO, obdržel toto oznámení proto, že je šéfem oddělení vnitřních vztahů, tedy i vztahů se zaměstnanci, takže stížnosti a požadavky zaměstnanců z velké části řeší on. Uvedla, že není schopna uvést procento, kolik zaměstnanců u nich končí pracovní poměr z důvodu porušení pracovní kázně. Také uvedla, že ví, jaký obsah má taková výpověď nebo ukončení pracovního poměru nebo jakákoliv jiná forma mít písemný obsah. Podle svědkyně okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci tento správný obsah mělo. Když byla dotazována k podpisu předmětného okamžitého zrušení pracovního poměru uvedla, že si nemyslí, že to podepisovali až posléze, podepisovali to, protože žalobce to nechtěl převzít v průběhu té jízdy, ale pak změnil názor. Když bylo svědkyni předestřeno okamžité zrušení pracovního poměru uvedla, že všechny podpisy jsou její. Nicméně byla přesvědčená, že svědek , jméno FO, okamžité zrušení také podepisoval. Dále doplnila, že ten původní podpis, ten, co je nejvýše postavený v dopise, podepisovala ještě v práci, než šli za žalobcem. Ty další podpisy podepisovali až v autě. Následně bylo předloženo okamžité zrušení totožné textace, avšak i s podpisem svědka , jméno FO, . Posléze svědkyně identifikovala i podpisy pana , jméno FO, . Tuto skutečnost vysvětlila svědkyně tak, že v ten okamžik s nimi 20 minut někde jezdil žalobce, vyhrožoval jim smrtí a při podpisu těch listin byli ve stresu. K fotografii zad pana , jméno FO, uvedla, že na fotografii, která jí byla předestřena, viděla otisk pěstí „červený flek“ a uvedla, že jej tam vidí i nyní. Svědkyně nedokázala říct, jestli jsou to záda pana , jméno FO, , protože je nikdy neviděla, ale otisk tam byl. Sdělila, že otisk byl mezi lopatkami vyfocené osoby. Pokud se týká obvyklého řešení ukončení pracovního poměru, když zaměstnanec poruší nějakou povinnost, podle svědkyně je řešení vždy individuální. Vždycky se kontaktuje nadřízený toho člověka, případně se řeší svědci. Záleží na tom, co se stalo, jestli to někdo viděl, jestli to opravdu bylo nějak závažné. Jestli tam třeba byly nějaké kamerové záznamy, jestli to šetřila policie. Člověk, kterému něco hrozí, má možnost se k tomu vyjádřit. Podle svědkyně žalobce tuto možnost měl. Uvedenou situaci s ním probíral jeho přímý nadřízený, a to jednatel společnosti. Ona sama na těch jednáních přítomna nebyla, takže ani nevěděla, kdy toto jednání přesně proběhlo. Věděla, že se jednalo v odpoledních hodinách. Podle ní se jednalo o čtvrtek, den před okamžitým zrušením pracovního poměru. K otázce, proč svědku , jméno FO, toto věřili, když u toho nikdo nebyl, nebyl žádný další svědek a pouze tvrzení pana , jméno FO, , uvedla, že si myslí, že žalobce velmi dobře věděl, co udělal. Nebyl to jeho první exces. Jeho chování již výše popsala, a to ho popsala tak ze třiceti procent. Podle svědkyně si všichni dokážou představit, co je žalobce za člověka a všichni ví, jak se choval k jiným lidem. K popisu incidentu uvedla, že po úderu se svědek nemohl nadechnout. Incident měl podle pana , jméno FO, proběhnout tak, že pan , jméno FO, byl na toaletě, myl si ruce, stál umyvadla, žalobce přišel na záchod a zeptal se ho, nebo se prostě podíval, jestli tam nikdo není a pan , jméno FO, mu řekl, že ne, a on prý ho zezadu praštil pěstí do zad a pan , jméno FO, to nečekal, takže takhle nějak přeletěl přes umyvadlo směrem k zrcadlu a nemohl popadnout dech. Po úderu se prý žalobce začal smát a odešel. , jméno FO, od té doby podle svědkyně má nějaké psychické problémy a navštěvuje specialistu a řeší to.

17. Svědek , jméno FO, vypověděl, že je zaměstnancem žalované a žalobce byl jeho přímý nadřízený. Uvedl, že dne 20. 9. 2023 v dopoledních hodinách, když šel na toaletu, ve druhém poschodí, vstoupil do toalety, začal si umývat ruce, když v tom přišel žalobce, zeptal se ho, zdali náhodou někdo není na toaletě, tak se ohlédl, podíval se, nikdo tam nebyl. A slyšel žalobce jako by si odtrhával papír z rolky. Jak si umýval svědek ruce a řekl, že tam nikdo není, tak se žalobce pousmál a řekl OK a v tu chvíli mu zasadil ránu mezi lopatky uprostřed zad. Rána byla velice silná. Došlo vlastně k tomu, že se málem udeřil do zrcadla, vlastně se předklonil před to umyvadlo a v tu chvíli měl problém se zhluboka nadechnout. Došlo k částečné zástavě dechu. Ihned žalobce okřikl slovem „hej“, protože byl v šoku, a tím vlastně došlo k tomu, k čemu došlo. Potom svědek viděl žalobce, že si dával papír z rukou a odebral se do vedlejší místnosti k pisoáru. Svědek už z dané toalety odešel, šel to rozdýchat, protože byl v šoku, usoudil, že už to tak nenechá, protože v minulosti došlo i k několika dalším útokům z jeho strany, a nejen k útokům, ale i k ponižování a nadávkám, vyhrožování okamžitým zrušením pracovního poměru. A tak se rozhodl, že to ohlásí nadřízeným. Když se vrátil do hlavní kanceláře, tak potkal kolegu pana , jméno FO, , kterého poprosil, aby mu záda nafotil, ať má nějaký důkaz. , jméno FO, tak učinil, nafotil svědkovi záda a posléze se odebral svědek na personální oddělení za slečnou , jméno FO, , kterou poprosil o schůzku. Potkali se v mítinkové místnosti, kde jí sdělil, k čemu došlo a uvedl, že tu situaci chce řešit. Den poté sepsal žádost o řádné prošetření události na vedení společnosti, kterou předal slečně , jméno FO, . K detailům incidentu poté doplnil, že stál čelem k zrcadlu, neviděl v zrcadle žalobce, protože se soustředil na umývání rukou, ale nikdo jiný tam na té toaletě nebyl, takže to byl prokazatelně žalobce. Nadechnout se nemohl asi zhruba pět sekund. Okřiknul žalobce až poté, co se mohl nadechnout. Měl silné bolesti zad, problém s hybností, u lékaře nebyl. Fotografii pořizoval zhruba 40 minut po napadení. Dále uvedl, že žalobce má zhruba 165 cm, je nižší postavy. O napadení hovořil ještě s panem , jméno FO, , který mu fotil záda. Při jednání svědek předložil originál fotografie, který prezentoval na svém mobilním zařízení, která byla pořízena v čase 11:27 a která je totožná s fotografií prováděnou k důkazům. Svědek dále popsal, že 7. 9. 20023 byl žalobce napaden při kontrole procesu vstřikovny, kdy kontrolovali chod výroby a kdy našli v čepu vyhozených pět zmetků, což mu žalobce vytkl a při každém jej de facto boxoval a při každém úderu počítal nahlas počet zmetků. Toto se opakovalo několikrát v minulosti. Dále svědek potvrdil, že s žalobcem o předmětném incidentu hovořil asi den poté, kdy s ním byl konfrontován a žalobce se mu za to omlouval. Bylo to poté, co si jej pozval žalobce do kanceláře a snažil se mu nějakým způsobem omluvit za to, že jej takto udeřil. Uvedl, že se omlouvá, že došlo k tomuto útoku a že už to příště neudělá. Naopak po incidentu ze dne 7. 9. s údery do hrudníku se se svědkem žalobce nebavil. Svědek potvrdil, že v průběhu září musel vyhledat pomoc psychologa, a to vzhledem k tomu, že celý proces ze strany žalobce nějakým způsobem vrcholil a byl to proces dlouhodobý. Dále uvedl, že žalobce ve vztahu ke kolektivu měl tendenci lidi osočovat, řvát po nich. Hodně svědkových kolegů mělo obdobné zkušenosti jako on. K oznámení ze dne 21. 9. uvedl, že jej sepsal sám, odevzdal ho slečně , jméno FO, . Fotku jí posílal možná 25.9., ale rozhodně to nebylo hned. Tu fotku ale slečně , jméno FO, přímo ukazoval, jakmile za ní přišel. Na základě toho se slečna , jméno FO, rozhodla to oznámit vedení společnosti. Také doplnil, že toho dne, kdy došlo k incidentu, tak ráno nebo pár dnů předtím žádný konflikt s žalobcem neměl. Pokud byl dotazován k tomu, zda má nějaké vysvětlení pro to, co žalobce udělal, uvedl, že to žalobce dělal s oblibou. Kohokoliv někde třeba potkal, tak mu prostě zasadil ránu, kolikrát přišel a udeřil ho do hrudníku nebo do břicha. Tu ránu z předmětného dne si ale nedokáže svědek vysvětlit.

18. Svědek , jméno FO, , který u žalované pracuje na pozici manažer vývoje výrobních technologií, vypověděl, že zná pana , jméno FO, , který je jeho kolegou. Mají společnou kancelář. Pracuje v open officu, a to minimálně pět let na denní bázi. Společně s nimi je tam asi 70 dalších lidí. Od pana , jméno FO, sedí asi tři metry, bezprostředně sousedí. Uvedl, že situace už je asi rok stará a nevzpomíná si úplně přesně, ale bylo to v době, kdy žalobce byl ředitelem produkční divize. Ta doba byla dlouhé roky vypjatá a poslední půlrok extrémně gradovala ze strany očividného bossingu, utlačování, ponižování ostatních kolegů atd., zesměšňování před ostatníma vládla velmi nepřátelská atmosféra. Žalobce měl radost vyloženě, když poštval jednotlivá oddělení proti sobě a vygradovalo to jeho propuštěním. Ještě předtím byly nějaké scény, které se odehrály, ale k tomu úplně přesně nedokáže říct. Konkrétně co se týče napadení pana , jméno FO, , tak pro něj ta situace začala, když šel po chodbě v tom open office, potkali se s kolegou , jméno FO, , který byl očividně zaražený, prostě v šoku, svědek na něj přátelsky zavolal a on mu řekl, že ho žalobce prostě udeřil. Svědek na to řekl, že je to naprostý nesmysl. , jméno FO, mu řekl, že je to pravda, ale že se o tom nechce bavit na chodbě. Šli tedy do vedlejší mítinkovky, a tam mu ukázal podle svědka na pravé straně zadní stranu žeber, kde měl červenou stopu po úderu. Říkal, že byl na záchodě, vykonal potřebu, umýval si ruce a v tu chvíli vstoupil žalobce, zeptal se ho anglicky, jestli tam je ještě někdo, on mu odpověděl, že ne a v tu chvíli měl dostat ránu pěstí zezadu. Nějak ze strany do žeber. Byl z toho očividně v šoku, chtěl, abych mu na jeho telefon to vyfotil, což svědek udělal. Od té doby ta situace gradovala, došlo k několika dalším incidentům, když žalobce tu pracovní atmosféru dělal schválně nepříjemnou. I sám svědek, z toho měl bolení břicha několik měsíců. A kdyby to nevygradovalo vyhozením žalobce nebo ukončením poměru, tak byl svědek přesvědčen, že odejde do 14 dnů. Shodou okolností se to časově tak setkalo, že žalobce vlastně někdy v půli měsíce, kdy svědek měl v plánu na konci měsíce odejít, byl vyhozen. Pak byla nějaká reorganizace toho vedení managementu a situace se uklidnila. K výslovnému dotazu svědek uvedl, že poté, co fotil panu , jméno FO, záda po napadení žalobcem, tak žalobce byl ve firmě ještě několik týdnů. Nebyl schopen si přesně vzpomenout. Původně odhadl, že se mohlo jednat o tři měsíce, ale s odstupem času si není jistý a podle něj to určitě nebylo v řádu jednotek týdnů. Svědek dovozoval, že v dobu, kdy mu fotil záda, měl pan , jméno FO, košili, takže to bylo někdy v létě, přičemž k ukončení pracovního poměru žalobce bylo někdy v září nebo říjnu, takže to mohlo být zhruba s odstupem tří měsíců. Uvedl, že neví o nějakém dalším fyzickém incidentu mezi žalobcem a panem , jméno FO, , ale sledoval psychický nátlak, který byl dlouholetý na pana , jméno FO, jako manažera vstřikovny. Pokud byl dotazován svědek na jiné údery žalobce vůči panu , jméno FO, , tak uvedl, že úder na pana , jméno FO, , kdy mu fotil záda, byl přes čáru. Předtím bylo několikrát naznačení na různé kolegy. Jako že ukazuje náznak boxu, ale to bylo jako spolu s úsměvem, takže to brali jako takový nějaký humor. Došlo například také na šlápnutí nohou během rozhovoru, jako že je to omyl, to viděl svědek několikrát, a pak se to přešlo jako úsměv. Dále popsal, že ve firmě je pánský kolektiv. Takže je tam určité specifikum a nějaké silnější poplácávání se tam objevuje. Jeho samotného žalobce jako z legrace z hecování udeřil do ramene nebo silně poplácal pěstí, ale jako útok to svědek nebral. Posléze doplnil, že úder, který měl obdržet svědek , jméno FO, , měl být v horní části žeber někde pod lopatkou, byl tam vidět oválný červený otisk. Když mu byla fotografie zad pana , jméno FO, předestřena, ukázal svědek na pravou horní část zad. Svědek uvedl, že si nevzpomíná na to, že by pan , jméno FO, popisoval něco o tom, že si žalobce omotal ruku toaletním papírem. Svědek si byl vědom toho, že pan , jméno FO, šel nahlásit incident na personální oddělení.

19. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 10. 10. 2023 vyplývá, že žalovaná dala žalobci kromě okamžitého zrušení pracovního poměru také výpověď z pracovního poměru, a to z důvodu, že dne 22.9.2023 v době od 8:00 omezil osobní svobodu svých spolupracovníků, a to pana , právnická osoba, a paní , tituly před jménem, , jméno FO, tím, že se s nimi proti jejich vůli rozjel firemním automobilem a dále cca 15 minut proti jejich vůli pokračoval v jízdě až do místa benzínové stanice MOL , adresa, , kde jim umožnil vystoupit z vozidla…, když soudu je známo, že uvedená věc je řešena v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 71/2024, a to na základě žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podané dne 26. 2. 2024.

20. Z tabulky tržeb provozního zisku nevyplývají pro věc žádné rozhodné skutečnosti.

21. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž stěžejním se ukázalo vyhodnocení výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , tedy zaměstnanců žalované, v kontextu s předloženými listinnými důkazy, zejména s okamžitým zrušením pracovního poměru a s následnou výpovědí z pracovního poměru, s přepisem nahrávky rozhovoru mezi jednatelem žalované a žalobcem, uskutečněným po předání okamžitého zrušení pracovního poměru dne 25.9.2023, s oznámením fyzického útoku panem , jméno FO, ze dne 21. 9. 2023 a také s předloženou fotografií zad napadeného pana , jméno FO, .

22. Z provedených důkazů, a to z okamžitého zrušení pracovního poměru ve spojení s citovanou částí strany pět přepisu nahrávky, ale také z části výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , popisující cestu služebním vozidlem s žalobcem, při níž, resp. po níž došlo k předání okamžitého zrušení, tak soud mohl přistoupit k jednoznačnému výkladu právního jednání - okamžitého zrušení pracovního poměru, přičemž z těchto důkazů bylo nepochybné, jaké jednání bylo okamžitým zrušením pracovního poměru žalobci vytknuto (napadení zaměstnance žalované pana , jméno FO, žalobcem dne 20.9.2023 na toaletě; viz níže právní hodnocení).

23. Pokud se ale týká hodnocení shora uvedených důkazů při zjišťování skutkového stavu v tom směru, zda, kdy a jakým způsobem vůbec k vytknutému jednání došlo, lze o souladu či vzájemné provázanosti jednotlivých důkazů hovořit jen stěží. Předně, pokud se týká toho, zda se vůbec jakýkoliv incident, při kterém by došlo k fyzickému kontaktu (úderu, uhození) , jméno FO, žalobcem na toaletě v sídle žalované, stal, je nutno odpovědět kladně. Zde soud poukazuje nejen na zprostředkované výpovědi všech výše uvedených svědků, kteří incident popsali, ale i samotného účastníka incidentu, pana , jméno FO, , který si bezprostředně po tomto incidentu nechal fotit záda, tedy místa, kam měl úder obdržet, od kolegy , jméno FO, , který toto potvrdil, stejně jako potvrdil i to, že jistý „otisk“ po úderu na zádech pana , jméno FO, viděl. Skutečnost, že fotografie, kterou učinil, nezachytila „otisk“ tak, jak to vnímal svědek, není tak podstatná pro prokázání existence uhození, neboť fotografování mohlo být ovlivněno např. intenzitou okolního světla apod. Svědek , jméno FO, také popsal stav, v jakém se pan , jméno FO, nacházel, jako šok a v tomto směru nedává žádný smysl, aby si pan , jméno FO, nechal jen tak od svého kolegy fotit záda a následně věc oznamoval nadřízeným, a to za situace, kterou soud z pohledu existence incidentu mezi žalobcem a panem , jméno FO, na toaletě shledává za nejpodstatnější, a tou je přiznání samotného žalobce, které pronesl při rozhovoru s jednatelem žalované dne 25.9.2023 výslovně: „S panem , jméno FO, jsem o tom incidentu mluvil a řekl jsem mu, že si mohl stěžovat přímo mně, jen jsem ho na toaletě přátelsky poplácal po rameni, ale on si to vyložil jinak a dotklo se ho to…“. S ohledem na výše uvedené, soud tedy neměl důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi svědků ve vztahu ke skutečnosti, že došlo k incidentu, při němž žalobce skutečně na toaletě udeřil (uhodil) zaměstnance žalované pana , jméno FO, .

24. Pokud se týká toho, jak celý incident proběhl, měl soud k dispozici pouze jedinou svědeckou výpověď přímého účastníka, kterým byl , jméno FO, . Svědek , jméno FO, přitom sám vypověděl, že mezi ním a žalobcem byl velmi napjatý vztah, kdy již dříve došlo i k fyzickému kontaktu. Samotný popis incidentu svědkem , jméno FO, pak obsahuje poněkud nelogická jednání zejména z jeho strany, kdy svědek již v písemné stížnosti uvedl, že se na toaletu šel fakticky „ukrýt“ před žalobcem (aby se vyhnul kontaktu s ním) a pouze si tam umýval ruce v umývárně před toaletami. Nezmínil se vůbec o tom, že by si toalety (vedlejší místnost) jakkoliv prohlížel a zjišťoval, jestli se tam někdo nachází, přesto měl odpovědět žalobci na jeho otázku, že se na toaletách nikdo další nenachází. A zejména pak, pokud se šel „ukrýt“ před žalobcem, ale ten za ním přesto na toalety přišel, bylo možno očekávat konflikt a není tak vůbec logické, aby se svědek postavil k žalobci zády a bez jakékoliv kontroly okolí (zvláště když měl k dispozici zrcadlo a se žalobcem negativní zkušenost) si pouze nezaujatě umýval ruce. Rovněž popis intenzity úderu není ani logický (svědek nejprve vypověděl, že ihned žalobce okřikl a až následně, když byl upozorněn, že zároveň vypověděl, že mu žalobce vyrazil dech, uvedl, že ho okřiknul poté, co se mohl nadechnout) a ani neodpovídá dalšímu předloženému důkazu, a sice fotografii zad, na které žádný zřetelný otisk po úderu, který měl svědkovi vyrazit dech, viditelný není. Soud znovu uvádí, že to neznamená, že na zádech v době focení nebyla vůbec žádná stopa po úderu, ke kterému jednoznačně došlo a nějaký červený otisk popsal i svědek , jméno FO, , nicméně svědkem , jméno FO, popsaná intenzita, by nutně musela zanechat mnohem výraznější stopu, nehledě na to, že by se zřejmě (patrně ne sice ihned ale přesto) vytvořila modřina, o které se ale svědek již vůbec nezmiňoval. Svědek také, ačkoliv měl mít zablokovaná záda, nenavštívil lékaře, což je (v případě, že chtěl mít spolehlivý důkaz, jak o tom psal i pod text fotografie) s podivem. Ani místo úderu nepopsal , jméno FO, shodně se svědkem , jméno FO, (kterého ostatně soud považuje za nejvěrohodnějšího ze všech ve věci vypovídajících svědků, když tento svědek vypovídal zcela klidně, věcně, bezprostředně, logicky a bez jakýkoliv náznaků fabulace, což se o ostatních svědcích říci nedá, viz níže), kdy svědek , jméno FO, situoval ránu nikoliv doprostřed zad, ale spíše na pravou horní část zad, což je také blíže „poplácání“ ramene, jak o něm hovořil žalobce při schůzce s jednatelem. K hodnocení důkazů o průběhu incidentu tedy soud uzavírá, že vzhledem k výše uvedeným pochybnostem nemá za prokázané, že by žalobce udeřil , jméno FO, mezi lopatky takovou intenzitou, že tento nemohl popadnout dech a došlo u něj k zablokování zad. K hodnocení výpovědi , jméno FO, o průběhu incidentu soud ještě závěrem poznamenává, že jeho vnímání celé události bylo s největší pravděpodobností ovlivněno jeho velmi intenzivně napjatým vztahem se žalobcem a patrně i přechozími událostmi, a proto ji soud hodnotil ve vztahu k popisu události velmi kriticky.

25. Patrně největších rozporů ve výpovědích svědků oproti uvedeným listinným důkazům se pak dočkalo hodnocení časového okamžiku, ke kterému mělo k uvedenému incidentu dojít. Zatímco žalobce sám při rozhovoru s jednatelem žalované dne 25.9.2023 situoval incident čtrnáct dní zpětně, svědek , jméno FO, , který byl tím, komu se jako prvnímu svědek , jméno FO, svěřil, jej nejprve odhadl v řádu týdnů před okamžité zrušení pracovního poměru žalobce, později dokonce spíše měsíců, což již však pouze dovozoval. Ostatní svědci (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) naproti tomu zcela striktně popsali krátký časový úsek, v němž došlo k incidentu (20.9.2025) a následně i k okamžitému zrušení pracovního poměru (22.9.2023), včetně toho, kdo a jakým způsobem věc oznámil, jak se o ní jednalo dál a kdy a komu byla předána písemná stížnost pana , jméno FO, , kdy byl udělen pokyn k okamžitému zrušení pracovního poměru, kým bylo sestaveno a kdy bylo předáno, nicméně jejich výpovědi v právě uvedeném trpí zásadními rozpory. Předně svědkyně , jméno FO, uvedla, že svědek , jméno FO, jí v den napadení poslal fotku svých zad a ona ji ukázala svému nadřízenému a ten to potom řešil s jednatelem žalované a ten se žalobcem, ale svědek , jméno FO, vypověděl, že fotku zasílal svědkyni , jméno FO, až později, a to 25.9.2023, tedy po okamžitém zrušení pracovního poměru. Dále pak svědkyně , jméno FO, vypověděla, že stížnost na chování žalobce, kterou měl , jméno FO, sepsat a odevzdat dne 21.9.2023, předal kolegovi , jméno FO, a ten ji později předal jí, aby se neztratila. Svědek , jméno FO, však vypověděl, že stížnost předal přímo paní , jméno FO, . Zde soud zdůrazňuje, že vidí jako velmi nelogické, aby za situace, kdy stížnost pana , jméno FO, ze dne 21.9.2023 měl někdo z dvojice , jméno FO, , , jméno FO, vůbec k dispozici, nebylo řešeno v rámci okamžitého zrušení také chování žalobce datované , jméno FO, na den 7.9.2023 (kontrola na pracovišti vstřikovny) a už vůbec není pochopitelné, aby se skutkový děj, popsaný naprosto přesně ve stížnosti pana , jméno FO, , nijak nepromítl do textace okamžitého zrušení, které se omezilo toliko na konstatování napadení jednoho ze zaměstnanců na toaletě dne 20.9.2023. V neposlední řadě pak jsou časové nesrovnalosti v tom, kdy a od koho měla svědkyně , jméno FO, obdržet pokyn k okamžitému zrušení. Podle ní jí tento pokyn dal jednatel žalované dne 22.9.2023 kolem osmé, deváté v ranních hodinách, okamžité zrušení následně sepisovali s kolegou , jméno FO, , a poté se snažili zabránit žalobci v jízdě automobilem, načež následovala „zběsilá“ jízda na benzinovou stanici u , Anonymizováno, . Uvedené je v přímém rozporu s výpovědí z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci po okamžitém zrušením pracovního poměru, ve které se uvádí, že do automobilu nasedli svědkyně , jméno FO, se svědkem , jméno FO, již v 8:00, a také s výpovědí svědka , jméno FO, , který potvrdil, že o předání okamžitého zrušení se pokusili již kolem osmé hodiny ranní s tím, že pokyn k okamžitému zrušení pracovního poměru dostala slečna , jméno FO, od ředitele administrativy, nikoliv přímo od jednatele. Dále svědek , jméno FO, uvedl, že okamžité zrušení sepisovala kolegyně , jméno FO, , zatímco ta uvedla, že na něm s , právnická osoba, spolupracovali. Přihlédne-li soud kromě výše uvedeného také ke skutečnosti, že svědek , jméno FO, se svědkyní , jméno FO, se sami spontánně při své výpovědi soustředili spíše na detaily jízdy automobilem se žalobcem při pokusu o předání okamžitého zrušení, než na popis událostí, které jí předcházely, a přihlédne-li ke skutečnosti zmíněné v úvodu tohoto odstavce týkající se datace napadení žalobcem a svědkem , jméno FO, , musí nutně učinit závěr o nevěrohodnosti popisu událostí v období od 20.9.2023 do 22.9.2023 svědky , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , a tedy jimi popsané události nelze mít za prokázané.

26. Soud zde oproti výše uvedenému poznamenává, že popis jízdy automobilem a předání okamžitého zrušení popsané svědky , jméno FO, a , jméno FO, nevnímá jako nevěrohodné. Sami svědci se k uvedenému vyjadřovali konzistentně a podrobněji, což je logické, neboť se jednalo o mimořádnou událost, které skutečně byli přítomni, bez ohledu na to, že se neshodli na tom, že převzetí okamžité zrušení bylo či nebylo žalobcem podepsáno, což lze jistě přisoudit prožitému výraznému stresu. Samotná jízda však nebyla v rámci zjištění skutkového stavu pro toto řízení tolik významná (snad jen potud, že v jejím průběhu oba svědci sdělili obsah okamžitého zrušení žalobci, resp. proč je s ním okamžitě rušen pracovní poměr) stejně jako nesrovnalosti k tomu, kdo listinu okamžitého zrušení pracovního poměru podepsal za svědka , jméno FO, , resp. kdy ji podepsal svědek , jméno FO, , když podstatné bylo, že tuto listinu žalobce převzal, což žalobce ani nepopíral.

27. Pro shrnutí hodnocení důkazů lze tedy uvést, že soud má za prokázáno, že v blíže neurčené době v řádu několika týdnů (možná i měsíců) předcházejících okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce došlo na toaletě v sídle žalované k tomu, že žalobce uhodil rukou zaměstnance žalované , jméno FO, v oblasti pravé horní části zad nebo ramene, když intenzita úderu sice nebyla zjištěna, nicméně bylo zjištěno (z výpovědi svědka , jméno FO, ), že podobná fyzická gesta (úder do ramene, silné poplácání pěstí, přišlápnutí nohy) patřila ke specifikům pánského pracovního kolektivu u žalované. Soud tedy nevzal za prokázaný skutkový stav tak, jak jej popsal svědek , jméno FO, , když má za to, že jeho vnímání události bylo ovlivněno silně napjatým vztahem, který mezi sebou s žalobcem měli, přičemž věrohodnost jeho popisu utrpěla i jeho výpovědí k časovým souvislostem oznámení incidentu a předání stížnosti v období od 20.9.2023 až 22.9.2023, když ze shora uvedených důvodů se soud domnívá, že ve skutečnosti byla stížnost sepsána až dodatečně a události v naposledy uvedeném časovém období, až na předání okamžitého zrušení pracovního poměru při, resp. po jízdě automobilem, se tedy nestaly tak, jak je popsali svědci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

28. Je také nutno uvést, že soud neprovedl některé z navržených důkazů, a to výpovědí všech ředitelů divizí žalované a jednatele žalované, neboť je považoval za nadbytečné, když skutečnosti týkající se toho, že se žalobcem bylo ukončení jeho pracovního poměru diskutováno ještě předtím, než k tomu došlo, je zřejmá z přepisu zvukového záznamu rozhovoru jednatele žalované s žalobcem ze dne 25.9.2023. K tomu soud také poznamenává, že nelze přehlédnout, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl během tohoto rozhovoru zmíněn pouze okrajově, když řešena byla především nespokojenost zaměstnanců, a to zejména korejských ve vztahu k průzkumu, který byl k osobě žalobce a jeho vytváření tlaku na zaměstnance již dříve (v roce 2019) proveden (viz důkazy).

29. Po provedeném hodnocení důkazů tak dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: mezi žalovanou, jakožto zaměstnavatelem, a žalobcem, jakožto zaměstnancem, byla ve smyslu § 33 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce uzavřena pracovní smlouva s nástupem zaměstnance do práce 21. 1. 2021, s druhem práce ředitel výrobní divize, s místem výkonu práce , adresa, ; pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalobce však pracoval u žalované již od roku 2009 na různých pracovních pozicích. Žalobce byl na pracovišti známý svou přísností, zarputilostí až workholismem s tím, že přibližně v letech 2016 až 2017 někteří zaměstnanci pociťovali obtíže způsobené jeho náročným způsobem práce, avšak k 31.12.2019 nebyli nalezeni žádní zaměstnanci, kteří by měli vůči práci s žalobcem závažné stížnosti. Dne 22. 9. 2023 žalovaná písemně oznámila žalovanému, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr v souladu s ustanovením § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, které spatřuje v následujícím: „Na základě oznámení od vašich podřízených bylo zjištěno a následně prokázáno, že jste se choval neadekvátně ke své funkci. Vaše chování k nim vykazovalo znaky bossingu a šikany a vyeskalovalo fyzickým napadením jednoho z nich dne 20. 9. 2023. Toho dne jste fyzicky napadl zaměstnance na toaletě. Tímto svým chováním jste porušil § 106 odst. 4).“. Okamžité zrušení pracovní poměru bylo žalobci předáno poté, co žalobce absolvoval jízdu automobilem se zaměstnanci žalované , jméno FO, a , jméno FO, , kteří byli předáním pověřeni. V řízení nebylo prokázáno, že by dne 20.9.2023 žalobce kohokoliv na toaletě napadl. V řízení bylo prokázáno, že v blíže neurčené době v řádu několika týdnů předcházejících okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce došlo na toaletě v sídle žalované k tomu, že žalobce uhodil rukou zaměstnance žalované , jméno FO, v oblasti pravé horní části zad nebo ramene, když intenzita úderu sice nebyla zjištěna, nicméně bylo zjištěno, že podobná fyzická gesta (úder do ramene, silné poplácání pěstí, přišlápnutí nohy) patřila ke specifikům pánského pracovního kolektivu u žalované. Žalobce podal žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru dne 4.10.2023.

30. Podle ustanovení § 33 odst.1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále také jako „ZP“), pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

31. Podle ustanovení § 55 odst.1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

32. Podle ustanovení § 59 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

33. Podle ustanovení § 60 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

34. Podle ustanovení § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

35. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení zákoníku práce, když mezi žalobcem a žalovanou existoval na základě pracovní smlouvy pracovní poměr na dobu určitou (§ 33 ZP), přičemž žalovaná tento pracovní poměr s žalobkyní okamžitě zrušila podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP, proti čemuž žalobce brojí včas podanou žalobou o neplatnost okamžitého zrušení (§ 72 ZP). Žalovaná v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru v projednávané věci skutkově vymezila jeho důvod ve smyslu ust. § 60 ZP tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, když tento popsala jako fyzické napadení jednoho ze zaměstnanců dne 20. 9. 2023 na toaletě. Je pravdou, že v okamžitém zrušení pracovního poměru nebylo uvedeno jméno zaměstnance, který měl být napaden, k tomu však soud připomíná stávají judikaturu Nejvyššího soudu (cit. rozhodnutí 21 Cdo 3201/2023), podle níž je ustálen závěru, že: „…ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu, tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proto musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, nebo odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněného pod č. 37/2021 Sb. rozh. obč.).“.

36. V projednávané věci pak při výkladu právního jednání žalované (okamžitého zrušení) soud přihlédl k tomu, že při předávání okamžitého zrušení pracovního poměru bylo žalobci sděleno předávajícími pracovníky žalované, koho konkrétně měl napadnout, přičemž žalobce sám při rozhovoru s jednatelem žalované dne 25.9.2023 hovořil o „napadení pana , jméno FO, “, kterého jen „na toaletě přátelsky poplácal po rameni“. Úmysl žalované (tedy to, že s žalobcem okamžitě rozvazuje pracovní poměr z důvodu napadení , jméno FO, dne 20.9.2023 na toaletě) tedy byl žalobci velmi dobře znám, a proto soud považoval okamžité zrušení pracovního poměru v tomto směru za dostatečně určité. Pokud se týká první části okamžitého zrušení, podle níž se měl žalobce chovat neadekvátně ke své funkci a jeho chování k zaměstnancům vykazovalo znaky bossingu a šikany, pak již sama žalovaná uvedla, že se nejednalo o další důvod okamžitého zrušení, ale „jen hodnocením onoho napadení na WC“. Soud poznamenává, že i pokud by se jednalo o samostatný důvod okamžitého zrušení, tak ani po provedeném dokazování by za použití shora cit. norem pro výklad právních jednání nebylo možno učinit závěr o určitosti této části právního jednání.

37. Právního hodnocení toho, zda je okamžité zrušení pracovního poměru, podle něhož měl žalobce fyzicky napadnout , jméno FO, dne 20.9.2023 na toaletě, dané žalovanou žalobci platné či nikoliv, nutně musí vycházet ze zjištěného skutkového stavu, tedy z toho, zda bylo žalobci v okamžitém zrušení vytknuté jednání prokázáno či nikoliv. Jak soud odůvodnil již výše, v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce dne 20.9.2023 kohokoliv napadl na toaletě; k tomu soud odkazuje na podrobné odůvodnění hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu. Vzhledem k tomu, že vytýkané jednání specifikované přesným datem (a následně i osobou zaměstnance) nebylo žalobci prokázáno, bylo nutno žalobě vyhovět a určit okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné.

38. Soud podotýká, že v řízení sice bylo prokázáno, že v blíže neurčené době v řádu několika týdnů (možná i měsíců) předcházejících okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce došlo na toaletě v sídle žalované k tomu, že žalobce uhodil rukou zaměstnance žalované , jméno FO, v oblasti pravé horní části zad nebo ramene, nicméně díky časové specifikaci obsažené v okamžitém zrušení nelze toto jednání žalobce považovat za vytýkané jednání. Přesto soud pro úplnost uvádí, že i kdyby posoudil právě toto jednání žalobce jako vytýkané jednání, pak by nutně musel uvést, že jeho konkrétní průběh, zejména intenzita, s jakou k uhození , jméno FO, došlo, nebyl v řízení prokázán. Soud tak ani nemohl učinit závěr o tom, zda vůbec došlo k fyzickému napadení v pravém slova smyslu (přičemž fyzické napadení zaměstnance je vždy hrubým porušením pracovní kázně), když význam intenzity takového úderu je v projednávané věci s ohledem na další okolnosti velmi důležitý, neboť, jak soud zjistil, patří k „běžné pracovní kultuře“ v rámci mužského pracovního kolektivu u žalované, že mezi zaměstnanci dochází i k úderům do ramene, silnému poplácání pěstí, přišlápnutí nohy s různým významem takovéhoto fyzického projevu (výtka, pochvala, hrdost apod.). Posouzení intenzity takového fyzického kontaktu (když žalobce jej vnímal jako „přátelské poplácání“, ale zaměstnanec jako fyzický útok) totiž musí být provedeno v kontextu se všeobecně známou judikaturou, podle níž okamžité zrušení je výjimečným institutem pro případ, že vytýkané jednání zaměstnance je nepochybné a má natolik závažný charakter, že po zaměstnavateli nelze za dané situace spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával ani po výpovědní dobu (viz např. II. ÚS 1471/14 – 1). V projednávané věci by pak jednání žalobce v souladu s judikaturou předně nebylo možno označit za nepochybné a stejně tak s ohledem na zjištěný skutkový stav by ani nebylo možno učinit závěr o závažnosti jeho charakteru s přihlédnutím ke všem okolnostem věci. Soud přitom zdůrazňuje, že jakýkoliv druh fyzického násilí (nejen) na pracovišti je nepřípustný a do českého zaměstnaneckého prostředí shora popsané fyzické kontakty podle jeho názoru ani nepatří, a je proto až s podivem, jak laxně, nesystematicky a až amatérsky žalovaná nejen k okamžitému zrušení pracovního poměru, ale především ke stížnosti svého zaměstnance přistoupila, nezajistila či nevyhledala před okamžitým zrušením dostatečné množství důkazů (včetně případné lékařské prohlídky svého zaměstnance, zajištění výpovědí všech, kdo o napadení měli vědět, zajištění případných kamerových záznamů o pohybu osob v budově a řádného zajištění a evidence veškeré další dokumentace s datací a katalogizací), ačkoliv věděla či musela vědět jak významné to může v následujícím (možném) sporu být.

39. S ohledem na výše uvedené, když v řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalobce došlo k hrubému porušení povinností zaměstnance, soud žalobě vyhověl a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 22. 9. 2023, je neplatné.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč do 31. 12. 2024 sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne 25. 6. 2024 a 5. 12. 2024, vyjádření ze dne 25. 7. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč od 1. 1. 2025 sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (písemné podání ze dne 25. 3. 2025 a účast u jednání dne 2. 4. 2025) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.