16 Co 178/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 180 000 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. března 2024, č. j. 208 C 16/2022-216,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 74 643,45 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 76 747,45 Kč, mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 747,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Bruntále 16 % nákladů řízení před soudem prvního stupně spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného. Výše náhrady nákladů řízení a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.

V. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VI. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení spočívající ve vyplaceném svědečném před soudem prvního stupně.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne 9. 9. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 180 000 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným udržovali partnerský vztah přes 36 let a dne 7. 9. 2021 uzavřeli manželství. Žalobkyně se v říjnu 2021 ze společné domácnosti odstěhovala. Manželství bylo rozvedeno 25. 2. 2022. Již v roce 2013 bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalobkyně zajistí, aby byla její mzda ze zaměstnání a nemocenská zasílána na bankovní účet žalovaného vedený u , právnická osoba, , číslo účtu , č. účtu, , tak, aby veškeré finanční prostředky účastníků byly sdruženy a aby byly z těchto sdružených finančních prostředků průběžně uspokojovány běžné životní náklady účastníků. Mezi účastníky přitom bylo dohodnuto, že v případě pozdější potřeby žalobkyně jí bude na její žádost žalovaným vyplacena z celkově naspořené částky v daném období suma, která bude odpovídat poměru příjmů jednotlivých účastníků za celé období, v rámci něhož bylo tímto způsobem účastníky společně spořeno. Dohoda účastníků se vztahovala pouze do srpna 2021 a tedy do období, které bezprostředně předcházelo uzavření manželství účastníků. Žalobkyně má přitom za to, že příjmy obou účastníků v období od roku 2013 až do roku 2021 byly v zásadě obdobné. Žalobkyně tak nárokuje polovinu finančních prostředků, tj. 180 000 Kč, které se nacházely na účtu žalovaného v období do srpna 2021. Vzhledem k rozpadu manželství účastníků v průběhu roku 2022 však žalovaný odmítl splnit původní dohodu, kterou mezi sebou účastníci před lety uzavřeli a žalobkyni ani přes její žádost nevyplatil vůbec žádné finanční prostředky. Dále žalobkyně uvedla, že k bankovnímu účtu žalovaného neměla přístup. S veškerými finančními prostředky manipuloval žalovaný a ze společných peněz hradil veškeré společné výdaje. Na předmětný bankovní účet žalovaného byly zasílány také přeplatky z každoročního vyúčtování. V červenci 2021 byla žalobkyni vyplacena dávka invalidního důchodu ve výši 5 686 Kč v hotovosti, kterou pak vkládali účastníci společně do domácího trezoru. Do srpna 2021 společně účastníci naspořili na předmětném bankovním účtu žalovaného částku ve výši 363 000 Kč. Příjmy žalovaného činily průměrně měsíčně asi 14 000 Kč + 8 000 Kč měsíčně z invalidního důchodu. Výdaje byly nájemné ve výši 5 500 Kč včetně služeb spojených s užíváním bytu a dále asi 3 000 Kč za stravu.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že vydělával v průměru měsíčně 14 000 Kč a žalobkyně 10 000 Kč, dále pobíral invalidní důchod 1. stupně ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně ho požádala, aby její mzda mohla chodit na jeho účet, když vydělávala méně, byla zadlužená a často měnila zaměstnání a často byla dlouhodobě bez práce a práce neschopná a byly na ni vedeny exekuce a obávala se blokací účtu. Přístup k předmětnému bankovnímu účtu žalovaného měla také žalobkyně, která měla přístup k platební kartě žalovaného a disponovala PINem a kartu používala. Zároveň vždy byl dostatek hotovosti v domácní pokladně, ke které měla žalobkyně také přístup. Domácí pokladnu vždy doplňoval dle potřeby výběrem hotovosti z bankomatu z předmětného bankovního účtu žalovaného. Poukázal na to, že výdaj domácnosti byl vyšší než 3 000 Kč, když žalobkyně vykouří 2 krabičky cigaret denně a příjmy postačovaly sotva na běžný provoz domácnosti. Dále uvedl, že účastníci nemohli naspořit 363 000 Kč, když tato částka připsaná na jeho účet pochází z dědictví po otci žalovaného, která nespadá do společného vlastnictví účastníků. Uvedl, že zaplatil téměř 160 000 Kč na celou rekonstrukci bytu – 2x lodžie zasklení, obýváku, koupelny a záchodu, kuchyně, ložnice, malování, tapetování atd. Od 9. 2. 2015 do 5. 1. 2017 byl v pracovní neschopnosti po úraze a čerpal nemocenské dávky vyplácené v hotovosti na složenku. Od ledna 2017 mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 9 998 Kč a byl vyplácen v hotovosti přes složenku. Od února 2017 do dubna 2018 byl zaměstnán. Od května 2018 do prosince 2018 pobíral podporu v nezaměstnanosti. Od prosince 2018 utrpěl další úraz a byl na nemocenské do června 2019. Od července 2019 do prosince 2019 pracoval a od prosince 2020 do února 2021 byl opět na podpoře a od února 2021 do února 2022 byl zaměstnán u firmy , právnická osoba, .

3. Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu na zaplacení částky 180.000 Kč zamítl (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) a rozhodl, že o odměně ustanovených zástupců účastníků bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku (výroky III. a IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že mezi účastníky byla přinejmenším konkludentně uzavřena dohoda spočívající v tom, že účastníci budou ze svých prostředků, tedy z prostředků každého účastníka, které byly na účet zaslány a které se pak na účtu smísily, platit své výdaje. Tato dohoda mezi účastníky trvala po celou dobu jejich soužití, minimálně do srpna 2021, a poté, co se žalobkyně odstěhovala, dohoda zanikla. Za popsané situace by bylo možné posoudit plnění poskytovaná žalobkyní na účet žalovaného jako bezdůvodné obohacení, které bylo poskytováno a přijímáno na základě vůle poskytujícího a přijímajícího. Tato vůle v tomto případě nepochybně existovala a bylo by nutno posoudit daný právní případ podle § 2991 občanského zákoníku jako závazek z jiných právních důvodů, z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně plnila ve prospěch (účtu) žalovaného na základě jejich vzájemné dohody, přičemž tento právní důvod (dohoda) posléze odpadl, a proto by na straně žalovaného mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení vzniklému plněním z právního důvodu, který odpadl. V daném případě požadovala žalobkyně polovinu z naspořené částky účastníků k 1. 8. 2021. Co se týká příjmů účastníků za období předcházející srpnu 2021, tak v roce 2017 byla mzda žalobkyně 42 540 Kč a žalovaný obdržel výplatu z dědictví, která tuto mzdu dalece převýšila (383 946 Kč + 9 000 Kč). V roce 2018 pobírala žalobkyně mzdu průměrně ve výši 11 315 Kč a žalovaný pobíral měsíční důchod ve výši 9 998 Kč. Za rok 2018 byly tedy příjmy účastníků obdobné. V roce 2019 obdržela žalobkyně mzdu ve výši 54 421 Kč. Žalovaný měl příjem 13 171 Kč. Příjem žalobkyně byl tedy v tomto roce vyšší. V roce 2020 činila mzda žalobkyně 135 685 Kč a příjem žalovaného 117 861 Kč. Příjem žalobkyně byl tedy mírně vyšší než příjem žalovaného. V roce 2021 činil příjem žalobkyně 54 501 Kč a příjem žalovaného 133 993 Kč, který byl vyšší než příjem žalobkyně. Z předložených výpisů z účtu pak vyplývá, že přijaté prostředky byly spotřebovány až do mínusových položek společnými výdaji účastníky a až v září 2017 byl plusový zůstatek (dědictví) a dále za následujících několik měsíců, které jsou uvedeny. Lze tak konstatovat, že k datu 1. 8. 2021 účastníci ničeho společně nenaspořili, když prostředky nacházející se v uvedené výši na účtu, tedy plusový zůstatek 153 494,90 Kč, nelze považovat za společně naspořené peníze účastníků s ohledem na shora uvedené příjmy účastníků, které byly obdobné a je nutné přihlédnou k tomu, že žalovaný obdržel dědictví v částce 409 255 Kč, ze kterého zůstaly prostředky na jeho účtu. Dále žalovaný uhradil dluh žalobkyně ve výši 10 000 Kč sousedovi , příjmení, . S ohledem na výše uvedené okresní soud zamítl další dokazování výslechy svědků pro nadbytečnost.

4. Proti rozsudku okresního soudu co do částky 151 390,90 Kč podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že z odůvodnění napadeného rozsudku není dostatečně zřejmé, na základě jakých podkladů či úvah snad okresní soud neuvěřil tvrzení žalobkyně o tom, že neměla přístup k předmětnému účtu žalovaného a že s ním tedy nemohla nijak disponovat. V řízení nebyl proveden žádný skutečně způsobilý důkaz o tom, že by žalobkyně měla přístup k účtu žalovaného a že by žalobkyně mohla disponovat platební kartou žalovaného. Jedinou výjimku v tomto směru by snad mohla představovat výpověď svědkyně , jméno FO, , dcery účastníků. Tato svědecká výpověď však nebyla dostatečně věrohodná přinejmenším v části, v rámci které svědkyně uváděla, že měla žalobkyni v několika málo případech v průběhu celé řady let vézt do , adresa, , a to za účelem výběru z bankomatu. Sama svědkyně přitom potvrdila existenci negativních osobních vztahů mezi ní a žalobkyní, a naopak existenci velmi pozitivních vztahů mezi ní a žalovaným. Žalobkyně je tedy přesvědčena o tom, že za daného stavu se měl okresní soud soustředit toliko na otázku v tom směru, zda se v období před uzavřením manželství účastníků, a tedy ke dni 6. 9. 2021, na předmětném účtu žalovaného nacházely nějaké finanční prostředky a případně v jaké výši. Ke dni 6. 9. 2021 předmětný účet žalovaného prokazatelně vykazoval kladný zůstatek ve výši 302 781,80 Kč, přičemž za stavu i okresním soudem správně dovozeného nároku žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, měla být daná částka řešena dle příslušného právního režimu. Podle názoru žalobkyně tedy bylo v řízení prokázáno, že na základě dohody účastníků byly na účtu žalovaného po dobu několika let a v rámci společného soužití účastníků mimo manželství shromažďovány finanční prostředky obou účastníků, které byly spojeny s dílčí částí původního dědictví žalovaného. Pokud pak následně daný důvod pro shromažďování finančních prostředků na předmětném účtu žalovaného odpadl, vznikl žalobkyni nárok na to, aby jí žalovaný poskytl polovinu finančních prostředků, které se na daném účtu nacházely ke dni 6. 9. 2021, což byla právě částka ve výši 151 390,90 Kč. S ohledem na výše uvedené pak žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a nově rozhodl o tom, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 151 390,90 Kč.

5. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když okresní soud provedl velmi podrobně dokazování a logicky odůvodnil svůj právní výklad takto zjištěných skutečností. Žalobkyně vůbec nebere při svých úvahách základní skutečnost, že z něčeho museli účastníci žít a že někdy jejich měsíční příjmy ani nestačily na uspokojení základních potřeb, takže museli žít z úspor.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 5. - 10. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu týkajících se bankovního účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, , v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval část dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: v období od 1. 9. 2016 do konce srpna 2017 byl účet žalovaného vždy v mínusu, když se jednalo o mínus částek v rozmezí 4 000 Kč až - 5 000 Kč. Celkem na účet přišla v září 2017 částka 404 066,98 Kč, v dalších měsících do konce roku 2017 jsou plusové položky již značně menší a odpovídají plusovým položkám v té výši, jak byla v roce 2016, když se jedná o částku 10 870 Kč, 9 617 Kč. Konečný zůstatek na konci roku 2018 je nižší než na začátku roku 2018 a porovnáním plusových plateb za každý měsíc a odejitých plateb je pak zjevné, že účet se každý měsíc dostával do mínusu, kromě měsíce červen 2018. V roce 2019 přišlo celkem 79 860,13 Kč a odešlo 65 099,93 Kč a účet se tedy dostal do plusu o 14 760,20 Kč za celý rok. V roce 2020 přišlo celkem 259 128 Kč a odešlo celkem 172 186 Kč a účet se tedy dostal do plusu o 86 942 Kč za celý rok. Od začátku roku 2021 do 31. 7. 2021 je patrný nárůst do plusové hodnoty o 51 792,70 Kč.

8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen o. z.).

9. Předně je třeba uvést, že v nesezdaném soužití (což je případ účastníků) netvoří majetek a dluhy, které partneři mají, případně je nabyli za trvání partnerství, žádný ucelený soubor jmění (na rozdíl od společného jměním manželů). Nastávají tedy v zásadě dvě situace – majetek nebo dluh je výlučně jednoho z partnerů anebo se nachází v podílovém spoluvlastnictví partnerů. Výše spoluvlastnických podílů bude poté odvozena od skutečnosti, kterou byl spoluvlastnický vztah založen, nebude-li však možné výši podílů takto určit, budou podíly stejné (§ 1122 o. z.). Pokud se týká bankovního účtu, tak pouze , právnická osoba, měla v rozhodném období (2019-2021) účet pro dvojice (společný účet), kdy oba z partnerů měli při jeho používání skutečně rovnocenná práva, ostatní (včetně , právnická osoba, .) využívaly model, kdy vlastníkem účtu je pouze jeden z partnerů, zatímco druhý je k němu přidaný jako disponent a může tak s účtem nakládat jen v rozsahu, jaký mu povolí majitel (viz , Anonymizováno, ). Záleží tak na případné dohodě partnerů, jaká pravidla si mezi sebou nastaví. Odvolací soud proto nesouhlasí s názorem okresního soudu, že projednávanou věc je třeba posuzovat podle § 2991 o. z. jako závazek z jiných právních důvodů, a to z bezdůvodného obohacení.

10. Odvolací soud naopak souhlasí se závěrem okresního soudu, že mezi účastníky byla přinejmenším konkludentně uzavřena dohoda spočívající v tom, že účastníci budou ze svých prostředků, tedy z prostředků každého účastníka, které byly na účet žalovaného zaslány, a které se pak na účtu smísily, platit své výdaje, kdy tato dohoda mezi účastníky trvala po celou dobu jejich soužití, minimálně do konce července 2021, a poté, co se žalobkyně odstěhovala, dohoda zanikla. Z výpisu účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, , číslo účtu , č. účtu, , je zřejmé, že do září 2017 (připsání částky 404 066,98 Kč z titulu dědictví žalovaného) byl účet tzv. v mínusu, následně do konce roku 2018 opět výdaje účastníků převyšovaly jejich příjmy, tedy spotřebovávali dědictví a ničeho neuspořili. Od začátku roku 2019 však výdaje účastníků již nepřevyšovaly jejich příjmy, tedy nespotřebovávali dědictví, ale naopak spořili, a to celkem za rok 2019 v částce 14 760,20 Kč. V roce 2020 opět výdaje účastníků nepřevyšovaly jejich příjmy, tedy spořili, a to celkem za rok 2020 v částce 86 942 Kč. A v roce 2021 do 31. 7. 2021 stále výdaje účastníků nepřevyšovaly jejich příjmy, tedy opět spořili, a to celkem v částce 51 792,70 Kč. Odvolací soud tak, na rozdíl od okresního soudu, konstatuje, že k datu 1. 8. 2021 účastníci společně naspořili na účtu žalovaného částku 153 494,90 Kč. Jelikož příjmy žalobkyně a žalovaného v období 2019-2021 se různě měnily (v roce 2019 byl příjem žalobkyně vyšší než příjem žalovaného, v roce 2020 byl příjem žalobkyně mírně vyšší než příjem žalovaného, v roce 2021 byl naopak příjem žalobkyně nižší než příjem žalovaného) nelze konstatovat, že by se mohlo jednat toliko o výlučné úspory jednoho z účastníků. Proto po zániku výše uvedené konkludentní dohody účastníků je na místě její vypořádání, a to rovnodílně, kdy žalobkyni tak vznikl nárok na ½ naspořené částky, tj. 76 747,45 Kč.

11. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 76 747,45 Kč. Ve zbývající části byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) ve věci samé shledán jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. O náhradě nákladů řízení účastníků výrokem III. rozsudku bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli ve věci úspěch jen částečný, jelikož jim však žádné náklady řízení před soudy obou stupňů, dle obsahu spisu, nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení přes soudy obou stupňů.

13. O náhradě nákladů řízení České republiky za náklady řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto výrokem IV. rozsudku v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení před okresním soudem procesně úspěšný z 58 % (předmětem řízení před okresním soudem byla částka 180 000 Kč), byly by mu tak přiznány účelně vynaložené náklady řízení, a žalobkyně je proto povinna zaplatit státu (Okresnímu soudu v Bruntále) 16 % (úspěch 58 % – neúspěch 42 %) náhrady hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta žalovaného. Jelikož dosud však tato nebyla vyúčtována, bude proto výše nákladů určena samostatným usnesením okresního soudu v souladu s § 155 odst. 1 věta druhá za středníkem o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení České republiky za náklady řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto výrokem V. rozsudku v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení před odvolacím soudem procesně úspěšná z 50,69 % (předmětem řízení před odvolacím soudem byla částka 151 390,90 Kč), a nebyly by jí tak přiznány účelně vynaložené náklady řízení, neboť její úspěch je nepatrný (1,38 % (úspěch 50,69 % – neúspěch 49,31 %)), a žalovaný proto není povinen zaplatit státu (Okresnímu soudu v Bruntále) náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta žalobkyně. Odvolací soud tedy rozhodl tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

15. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení před okresním soudem, bylo rozhodnuto výrokem VI. rozsudku v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalobkyni, jako procesně neúspěšné z 42 % (viz výše), by stát (Okresní soud v Bruntále) měl právo na náhradu nákladů řízení za svědečné , jméno FO, , které již zaplatil, avšak žalobkyně byla osvobozena od placení soudních poplatků resp. nákladů státu za řízení (usnesení okresního soudu č. j. 208 C 16/2022-45 ze dne 22. 11. 2022).

16. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i když žalobkyně byla osvobozena od placení soudních poplatků, resp. nákladů státu za řízení, toto osvobození se nevztahuje na náhradu nákladů ustanoveného zástupce žalovaného, neboť ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. neumožňuje jejich nepřiznání státu jako ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.