16 Co 182/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 2. 2025, č. j. 24 C 83/2020-254

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění takto: Soud nahrazuje projev vůle žalovaného jako prodávajícího a oprávněného ze služebnosti k uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti následujícího znění: „KUPNÍ SMLOUVA a SMLOUVA O ZŘÍZENÍ SLUŽEBNOSTI Jméno žalovaného, r. č. RČ trvale bytem adresa (dále též jen jako „strana prodávající“ nebo „oprávněný ze služebnosti“) jako strana prodávající na straně jedné a Jméno žalobkyně, r. č. RČ trvale bytem adresa (dále též jen jako „strana kupující“ nebo „povinná ze služebnosti“) jako strana kupující na straně druhé strana prodávající a strana kupující dále společně označeny také jen jako „smluvní strany“ či „strany“, není-li třeba užít konkrétního označení každé z nich, uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku v souladu s ustanovením § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), tuto kupní smlouvu a smlouvu o zřízení služebnosti (dále jen „smlouva“) Část A – kupní smlouva Článek

I. Prohlášení strany prodávající 1. Strana prodávající prohlašuje, že je výlučným vlastníkem následujícího: a. pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, b. pozemku parc. č. hodnota, zahrada, c. pozemku parc. č. hodnota, orná půda, d. pozemku parc. č. hodnota, orná půda, e. pozemku parc. č. hodnota, vodní plocha, f. pozemku parc. č. hodnota, orná půda, vše zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro katastrální území adresa, část obce adresa, obec adresa (vše dále též jen jako „předmět převodu“). Článek

II. Předmět smlouvy 1. Strana prodávající touto smlouvou prodává straně kupující předmět převodu se všemi součástmi a příslušenstvím a strana kupující předmět převodu kupuje a nabývá jej do svého výlučného vlastnictví.

2. Smluvní strany berou na vědomí, že vlastnické právo strany kupující k předmětu převodu a služebnost zřizovaná podle části B této smlouvy vzniknou vkladem do katastru nemovitostí. Článek III. Kupní cena 1. Kupní cena za převod vlastnického práva k předmětu převodu byla smluvními stranami sjednána ve výši 500.000,-- Kč.

2. Smluvní strany ve Smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 16.11.2009 sjednaly, že kupní cena bude hrazena formou pravidelných měsíčních splátek ve výši nejméně 2.000 Kč. Článek IV. Prohlášení smluvních stran 1. Strana prodávající dále prohlašuje, že na předmětu převodu neváznou žádná práva třetích osob, která by bránila převodu vlastnického práva na stranu kupující, s výjimkou práv zapsaných v katastru nemovitostí ke dni uzavření této smlouvy a s výjimkou služebnosti zřizované touto smlouvou.

2. Strana kupující prohlašuje, že je jí znám právní i faktický stav předmětu převodu a že jej v tomto stavu nabývá, a to s vědomím služebnosti zřizované ve prospěch strany prodávající podle části B této smlouvy. Článek V. Předání a užívání nemovitostí 1. Smluvní strany berou na vědomí, že strana prodávající nebude povinna vyklidit byt nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. 20 ani ukončit užívání pozemků, které bude oprávněna spoluužívat na základě služebnosti zřízené podle části B této smlouvy. Článek VI. Převod vlastnického práva Úhrada daní a poplatků 1. Strana kupující nabývá vlastnické právo k předmětu převodu vkladem do katastru nemovitostí.

2. Návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva strany kupující a služebnosti podle části B této smlouvy do katastru nemovitostí doručí příslušnému katastrálnímu úřadu strana kupující, a to nejpozději do 30 dnů od uzavření této smlouvy, nebude-li vkladové řízení zahájeno postupem podle § 14 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon.

3. Správní poplatek ve výši 2.000,-- Kč za podání návrhu na vklad vlastnického práva k předmětu převodu do katastru nemovitostí hradí strana kupující. Část B – Smlouva o zřízení služebnosti užívání I. Služebné nemovité věci 1. Strana kupující jako povinná ze služebnosti prohlašuje, že se na základě části A této smlouvy stane výlučným vlastníkem následujícího: a. pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, b. pozemku parc. č. hodnota, zahrada, c. pozemku parc. č. hodnota, orná půda, d. pozemku parc. č. hodnota, orná půda, e. pozemku parc. č. hodnota, vodní plocha, f. pozemku parc. č. hodnota, orná půda vše zapsané v Katastru nemovitostí u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro katastrální území adresa, část obce adresa, obec adresa.

2. Strana kupující jako povinná ze služebnosti zřizuje ve prospěch strany prodávající jako oprávněného ze služebnosti služebnost užívání k těmto nemovitým věcem: a. pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, b. pozemku parc. č. hodnota, zahrada, c. pozemku parc. č. hodnota, orná půda, d. pozemku parc. č. hodnota, orná půda, e. pozemku parc. č. hodnota, vodní plocha, f. pozemku parc. č. hodnota, orná půda. vše zapsané v Katastru nemovitostí u právnická osoba pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro katastrální území adresa, část obce adresa, obec adresa (dále též „Nemovité věci zatížené služebností užívání“).

II. Obsah služebnosti užívání

1. Služebnost užívání se zřizuje ve prospěch oprávněného ze služebnosti, tj. pana jméno FO, r. č. RČ, jako osobní služebnost spočívající v právu doživotního užívání Nemovitých věcí zatížených služebností užívání a v právu doživotního bydlení v bytě nacházejícím se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. Anonymizováno.

2. Oprávněný ze služebnosti je oprávněn doživotně užívat: 2.1. pozemek parc. č. hodnota, 2.2. byt nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. Anonymizováno, který je součástí pozemku parc. č. hodnota, a to pro potřebu svou a své domácnosti, 2.3. pozemek parc. č. hodnota, 2.4. pozemek parc. č. hodnota 2.5. pozemek parc. č. hodnota, 2.6. pozemek parc. č. hodnota, 2.7. pozemek parc. č. hodnota.

3. Povinná ze služebnosti je povinna výkon práv oprávněného ze služebnosti v rozsahu podle této smlouvy trpět.

4. Právo užívání pozemku parc. č. hodnota nezahrnuje právo oprávněného ze služebnosti užívat 2. nadzemní podlaží domu č. p. Anonymizováno.

5. Povinná ze služebnosti je jako vlastnice oprávněna spoluužívat s oprávněným ze služebnosti všechny pozemky uvedené v čl. I odst. 2 této části smlouvy. S výjimkou povinnosti strpět výkon služebnosti oprávněného ze služebnosti není právo povinné ze služebnosti spoluužívat tyto pozemky věcně ani časově omezeno.

6. Oprávněný ze služebnosti ani povinná ze služebnosti nejsou oprávněni druhou stranu vyloučit ze spoluužívání kteréhokoli z pozemků uvedených v čl. I odst. 2 této části smlouvy ani jí v jejich spoluužívání bránit. Obě strany jsou povinny vykonávat svá práva šetrně a tak, aby druhou stranu neomezovaly nad míru přiměřenou poměrům.

7. Oprávněný ze služebnosti tuto služebnost přijímá a zavazuje se vykonávat ji šetrně, tak, aby povinnou ze služebnosti nad nezbytnou míru neomezoval ve výkonu jejího vlastnického práva a práva spoluužívání podle této smlouvy.

III. Vznik a zánik služebnosti

1. Oprávněný ze služebnosti nabývá služebnost užívání podle této smlouvy vkladem do katastru nemovitostí.

2. Služebnost užívání se zřizuje jako osobní služebnost na dobu života oprávněného ze služebnosti.

3. Služebnost užívání zaniká nejpozději smrtí oprávněného ze služebnosti a nepřechází na jeho dědice ani na jiné právní nástupce.

4. Služebnost užívání se zřizuje bezúplatně. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva, jakož i práva a povinnosti vzniklé na základě této smlouvy nebo v souvislosti s ní, se řídí občanským zákoníkem.

2. Tato smlouva představuje obsah kupní smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti, jejíž uzavření se žalobkyně domáhá v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. Anonymizováno a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Anonymizováno.

3. V případě, že bude projev vůle strany prodávající k uzavření této smlouvy nahrazen pravomocným soudním rozhodnutím, považuje se tato smlouva za uzavřenou okamžikem právní moci tohoto soudního rozhodnutí, nestanoví-li soud jinak. Tím není dotčeno, že vlastnické právo a služebnost podle této smlouvy vznikají vkladem do katastru nemovitostí. Jméno žalovaného Jméno žalobkyně strana prodávající strana kupující oprávněný ze služebnosti povinná ze služebnosti“ II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 207 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 67 846 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V této věci Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] zrušil předchozí rozsudek prvostupňového soudu usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. 16 Co 205/2021-85, na jehož odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje. Pouze je třeba zdůraznit následující. Odvolací soud dospěl k závěru, že je níže uvedená smlouva o smlouvě budoucí dostatečně určitá (a není neplatnou jen proto, že obsahuje dvě alternativy věcného břemene), obsahuje všechny podstatné náležitosti budoucí smlouvy a že je smluvní ujednání o způsobu splácení kupní ceny platné. Níže již proto nejsou tyto otázky pojednány, stejně jako spor účastníků, zda byla kupní cena již splacena, který je irelevantní pro meritum sporu a výsledek řízení. Odvolací soud okresnímu soudu uložil, aby provedl komplexní výklad ujednání o zřízení věcného břemene.

2. Žalobou podanou dne 30. 3. 2020 se v této věci žalobkyně proti žalovanému domáhala nahrazení projevu jeho vůle jako prodávajícího a oprávněného ze služebnosti k uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti (dále jen budoucí smlouvy), a to na základě účastníky uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 16. 11. 2009 (dále jen SSB). Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným v SSB sjednala podstatný obsah budoucí smlouvy; že se jí žalovaný jakožto budoucí prodávající zavazuje prodat nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro k. ú. adresa. Konkrétně pozemky p. č. hodnota a rodinný dům č. p. Anonymizováno stojící na pozemku p. č. hodnota. Současně účastníci sjednali povinnost žalobkyně zřídit žalovanému věcné břemeno spočívající v právu doživotního užívání a bydlení v ideální ½ nemovitostí popsaných v článku I. SSB nebo v bytě nacházejícím se v 1. nadzemním podlaží rodinného domu č. p. Anonymizováno. Budoucí smlouva měla být uzavřena do 31. 3. 2019, kupní cena činila 500 000 Kč a žalobkyně ji měla zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 2 000 Kč, splatných počínaje dnem 31. 1. 2010. Dne 16. 11. 2009 účastníci uzavřeli také smlouvu o uzavření budoucí nájemní smlouvy, jíž by žalovaný žalobkyni pronajal část rodinného domu č. p. Anonymizováno, umístěnou ve 2. nadzemním podlaží. Nájemné činilo 2 000 Kč měsíčně a sloužilo též jako splátka kupní ceny podle SSB. Nájemní smlouvu potom účastníci uzavřeli dne 1. 2. 2010. Ujednali v ní, že nájemné ve výši 2 000 Kč měsíčně je zároveň zmíněnou splátkou kupní ceny. Žalobkyně užívala podkroví domu od ledna 2010. Žalovaný odmítl budoucí smlouvu navzdory včasné výzvě uzavřít a v soudním řízení žalobkyně předložila postupně několik jejích konceptů (ten nebyl k SSB přiložen ani účastníky v době jejího uzavření připraven).

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že je neurčité vymezení věcného břemene, protože alternativa v podobě bydlení v bytě naráží na to, že se v domě nenachází bytové jednotky. Závazek ze SSB zanikl změnou okolností, z nichž účastníci při jeho vzniku vycházeli. Po žalovaném tudíž nelze spravedlivě požadovat, aby budoucí smlouvu uzavřel. Mezi lety 2009 a 2019 totiž došlo k citelnému nárůstu cen nemovitostí, takže je dříve smluvená cena 500 000 Kč za daný soubor nemovitostí zcela nedostatečná, obzvlášť pokud žalovaný ještě před uzavřením SSB investoval do rodinného domu vysokou částku. Žalovaný po velkou část řízení komentoval pouze cenu v roce 2019, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena, případně cenu v době toho kterého procesního podání. Teprve v závěrečném návrhu před vynesením aktuálně napadeného rozsudku uvedl, že cena nemovitostí byla reálně vyšší již v roce 2009. V témže přednesu pak (po výsleších svědků a žalovaného) uvedl, že účastníci SSB uzavřeli v době, kdy žalovaný v domě žil s matkou žalobkyně jako svou družkou a že žalobkyni, k níž přistupoval jako ke své dceři, odkázal svůj majetek, protože neměl vlastní děti. Vztahy účastníků byli harmonické. Do doby, v níž měla být budoucí smlouva uzavřena, nicméně došlo k jejich úplnému rozvratu. Vztah mezi účastníky zcela ochladl a i proto nemůže být žalovaný nucen k uzavření budoucí smlouvy.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I), uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení státu ve výši 67 846 Kč (výrok II) a žalovanému ve výši 173 132,20 Kč (výrok III). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Notářským zápisem zn. Anonymizováno ze dne datum žalovaný pořídil závěť, jíž povolal žalobkyni za dědičku veškerého svého majetku, zatímco své družce jméno FO zůstavil právo věcného břemene spočívající v doživotním užívání celé bytové jednotky nacházející se v přízemí rodinného domu č. p. Anonymizováno včetně společných prostor a shora uvedených pozemků. V SSB účastníci sjednali, že žalovaný převede vlastnické právo k nemovitostem popsaným v čl. I. na žalobkyni, zatímco žalobkyně mu zároveň zřídí věcné břemeno spočívající v právu doživotního užívání a bydlení v ideální ½ nemovitostí popsaných v čl. I. nebo v bytě nacházejícím se v 1. nadzemním podlaží rodinného domu č. p. Anonymizováno. SSB se vztahuje k nemovitostem zapsaným na LV č. hodnota v k. ú. adresa, obci adresa: pozemkům p. č. hodnota a rodinnému domu č. p. Anonymizováno na pozemku p. č. hodnota. Dále účastníci v čl. II. ujednali, že budoucí smlouvu uzavřou do 31. 3. 2019. Kupní cena podle čl. III. činila 500 000 Kč a měla být splacena formou pravidelných měsíčních splátek ve výši nejméně 2 000 Kč, splatných ke každému poslednímu dni v měsíci, za který přísluší. První splátka měla být uhrazena do 31. 1. 2010. Dne 1. 2. 2010 účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, podle níž žalovaný jako pronajímatel pronajal žalobkyni část rodinného domu č. p. Anonymizováno umístěnou ve 2. nadzemním podlaží (bytová jednotka zrekonstruovaná nájemcem) a všechny výše specifikované pozemky a také sklepní prostory. Nájemné činilo 2 000 Kč měsíčně a bylo splatné nejpozději k 31. dni v měsíci. Sloužilo zároveň jako dohodnutá splátka kupní ceny podle SSB. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Podle znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO by obvyklá cena výše uvedených nemovitostí věcí ke dni 16. 11. 2009, pokud by byly zatíženy věcným břemenem doživotního bezplatného užívání ve prospěch žalovaného zřízeného k bytu nacházejícímu se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. Anonymizováno, činila 1 357 560 Kč, ke dni 31. 3. 2019 pak 1 124 830 Kč.

5. Dále, z výpovědi svědkyně jméno FO, matky žalobkyně a přítelkyně žalovaného, bylo zjištěno, že žalobkyně projevila zájem o vrchní část rodinného domu, kde se nacházela půda, s tím, že si ji předělá za přibližně půl miliónů Kč. Žalovaný v té době řekl, že děti nemá a že dům přepíše na žalobkyni. Žalobkyně si půdu zrekonstruovala. Žalovaný dům vlastnil ještě předtím, než se poznali. Bydleli společně v bytě, pak se asi v r. 2009 přestěhovali do onoho rodinného domu. Žalobkyně se nastěhovala asi rok po nich. V druhém patře nebylo nic, mimo radiátorů, vše se tam dodělávalo, omítky, podlahy, koupelna. Žalobkyni přitom pomáhali její známí. Vztahy mezi svědkyní, žalobkyní a žalovaným a žalobkyní byly normální, bral ji jako svou dceru, zná ji od 5 let. Žalobkyně měla dvě děti, vnučce je 14, vnukovi 16. Když se tam stěhovali, měl dva roky. Prvních 5 - 6 let byl klid, pak začaly problémy. Závěť žalovaný sepsal, když byli u notáře se smlouvou o budoucí kupní smlouvě. Obsah závěti nezná. Budoucí užívání nijak neřešili, vše bylo v pohodě, dcera byla nahoře, oni dole. Nestávalo se, že by žalobkyně bránila žalovanému v nějaké činnosti. Nic neřešili, co bylo třeba udělat, se udělalo. Žalovaný původně chtěl přepsat dům na žalobkyni hned, bránila tomu ale hypotéka. Když žalovaný nechodil do práce, platila hypotéku. Žalovaný jednou přišel o půl druhé v noci, začal ječet, že má hlad, ať vstává, že chce jíst. Hodil do ložnice, kde spala, židli. Žalobkyně to slyšela, sešla dolů, pohádali se a od té doby se vztahy zhoršily. Pokud se jedná o vztah žalobkyně s více muži, je to podle svědkyně její věc. Když bylo po jeho, tak mu její známosti nevadily. Když mu řekli, že moc pije, tak bylo zle.

6. Z výpovědi svědka jméno FO vyplynulo, že žalovaný dům kdysi koupil s manželkou, pak se rozvedl. Pak tam něco předělával a nastěhoval se tam s přítelkyní, paní jméno FO. V době, kdy se tam nastěhoval, bylo spodní patro hotovo. Nahoře pak bylo topení a bylo třeba tam dostavět příčky a koupelnu. Žalobkyně si postupně našla tři přítele, se kterými žila v jedné domácnosti i s dětmi. Se dvěma je tam stabilně, jeden tam dochází. Žalovanému se to nelíbí. V současné době tam již nejsou. Podle svědka byt totálně zdevastovali. Byt v druhém patře je třeba kompletně opravit. Zúčastnění se k sobě chovali normálně. Pak se rozhádali.

7. Svědek jméno FO vypověděl, že žalovaného, svého bratra, navštěvuje často. Od začátku, kdy dům koupil (asi v roce 1989), mu pomáhal s opravami. Udělal svou práci a poté tam asi půl roku nebyl. Pak tam již bydlela žalobkyně. Vztahy se začaly zhoršovat v roce 2016, 2017, to už bylo nějaké divné. Žalovaný svědku volal o půlnoci, aby přijel, že ho bijí. Když přijel, byla tam policie. S problémy telefonoval třebas i dvakrát týdně. Neplatili mu za elektřinu, a tak ji vypnul. Bylo to před covidem, někdy v letech 2019 - 2020. Ale problémy byly i předtím. Žalovaný mu řekl, že mu dávají jenom 2 000 Kč za elektřinu. Žádné jiné částky nedostával. Žalovaného jinak navštěvoval asi dvakrát v měsíci, někdy jednou. To bylo v období let 2010 - 2019. V době, kdy začal mít problémy s žalobkyní, což se stupňovalo, tak tam byl i dvakrát týdně. V jednom případě paní jméno FO dokonce dala facku i manželce svědka. Žalobkyně na svědka poslala toho svého hromotluka. Měla jich tam více, tři nebo čtyři. Žalobkyně v bytě žila s více muži, s jedním má kluka, s jedním holku. Svědek tam jezdil jednu dobu častěji, kdy tam byla v prvním patře po operaci kyčle jejich matka, kterou paní jméno FO po jejím dotazu, proč je tam tolik mužů, vyhodila. Žalovaného slovně napadali, když po nich požadoval peníze za uhlí či elektřinu. Přišel mu nedoplatek ve výši 27 000 Kč, chtěli po něm, aby zaplatil větší polovinu. V letech 2018 - 2019 už spolu zúčastnění nemluvili. Přítel žalobkyně před tím se svědkem prohodil pár slov, pak si ani nepřisedl na lavičku.

8. Svědek jméno FO vypověděl, že je druhem žalobkyně. Žil s ní již předtím, než se nastěhovali do domu. Tam žili od poloviny roku 2009. Prováděli celou rekonstrukci podkroví, kdy žalobkyni pomáhal. Žalovaný pil alkohol. Situace vygradovala, když hodil žalovaný po paní jméno FO židličku. Od té doby to přestalo fungovat. Dělal různé naschvály. Např. pokládal ježky pod kola, aby propíchal gumy či vzal složku s penězi a schoval ji. V domě bydleli do ledna 2022, kdy se odstěhovali. Bydlel tam svědek, bývalý přítel žalobkyně a jejich děti. Nikdo jiný tam nebydlel. Žalovanému to zprvu nevadilo, ale to se změnilo až poté, kdy přišly konflikty. Žalovaný jim zamezil v přístupu do sklepa, takže neměli přístup k topení, elektřině a proto tam s dětmi bydlet nemohli.

9. Žalovaný vypověděl, že dům koupil v roce 1998, poté jej předělával a nastěhoval se v roce 2010. Bydlel u paní jméno FO, která se do domu přestěhovala s ním. V té době měl dům sklep, 1. patro a 2. patro. První patro bylo obyvatelné, druhé patro mělo vyzděné nosné zdi, obyvatelné nebylo, byl tam materiál. jméno FO žalovaného požádala, zda by tam žalobkyni nevzal. Žalobkyně se do domu nastěhovala až poté, co se druhé patro dodělalo. Smlouvu o smlouvě budoucí uzavřel v době, kdy mezi nimi vztahy byly v pořádku, v té době nevěděl, že žalobkyně bude žít se třemi muži. SSB nesepisoval, předložila mu jej žalobkyně. Do smlouvy nic nedoplňoval, nic neřešil, ani předpoklad, že v budoucnu se cena nemovitostí může zvýšit neřešil, byly mezi nimi prostě dobré vztahy. Pokud jde o cenu 500 000 Kč, nevycházeli z ničeho. Věcné břemeno užívání chápal tak, že v domě bude žít do smrti, ale že dům nebude jeho. Chápal to tak, že bude bydlet v domě v přízemí, tam kde místnosti obýval, a užívat společné prostory a pozemky tak jako dosud. Ke změně došlo někdy v roce 2018 nebo 2019, pak se spolu již nebavili. Žalovanému vadilo, že tam jezdí za ní tolik mužů. Dne 20. 3. 2020 žalobkyně za žalovaným přišla s tím, aby dům přepsali. Řekl jí, že ne, že když má tři chlapy, tak že ne. Důvodem pro neuzavření kupní smlouvy bylo to, že žalobkyně měla tři chlapy, v domě a na zahradě byl nepořádek. Když se vystěhovali, odvezl čtyři tranzity nepořádku. Vše, co do domu koupili, odvezli na zahradu a nechali tam. Hnilo to tam, objevili se tam potkani. Nikdy od žalobkyně peníze neviděl. Pokud se jedná o kupní cenu ve výši 500 000 Kč, nedostal žádnou částku, ale paní jméno FO obdržela po 2 000 Kč. Osobně do ruky nedostal nic. Peníze si žalobkyně s paní jméno FO předaly mezi sebou. Kdyby dům prodával v r. 2010, určitě by jej neprodával za cenu 500 000 Kč, ale vyšší, protože vše na domě dělal. Dům koupil za 230 000 Kč. Tak nízkou částku nechal proto, že byla žalobkyně dcerou jeho přítelkyně. Vztahy byly dobré. Myslel, že to tak zůstane do smrti.

10. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval podle § § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) a § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.). Dospěl k závěru, že žaloba byla podána do roka ode dne, kdy měla být uzavřena budoucí smlouva, tedy včas (§ 50a odst. 2 první věta obč. zák.). Účastníci chtěli uzavřít SSB ve vztahu ke kupní smlouvě, jejíž náležitostí bylo i zřízení věcného břemene. SSB však byla neurčitá (a tudíž neplatná – poznámka odvolacího soudu), protože z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že počítal se zachováním dosavadního režimu užívání, tedy bydlení v 1. nadzemním podlaží a užívání všech pozemků, což je nicméně v rozporu s jazykovým zněním SSB, v níž se kromě části domu o ostatních nemovitostech nehovoří, a to ani o těch, které jsou k bydlení v domě nezbytné. I kdyby tomu tak nebylo, zanikl závazek ze SSB změnou okolností ve smyslu § 50a odst. 3 obč. zák., poněvadž vztahy mezi účastníky se po uzavření SSB nebývale zhoršily; žalobkyně začala v domě žít se třemi muži, přestala si s žalovaným rozumět a ten se rozhodl budoucí smlouvu neuzavřít, načež spolu přestali mluvit a žalobkyně se nakonec odstěhovala. Po žalovaném tak nelze spravedlivě požadovat uzavření budoucí smlouvy, neboť je další soužití účastníků v domě nemyslitelné. Relevantní změnou okolností naopak není změna obvyklé ceny nemovitostí, neboť se prokázalo, že dokonce poklesla. Nelze však přehlédnout, že byla v době uzavření SSB cca dvakrát vyšší, než cena sjednaná.

11. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě nahrazení projevu vůle na verzi budoucí smlouvy specifikované výrokem I. Argumentovala, že měl prvostupňový soud v intencích kasačního usnesení odvolacího soudu zkoumat skutečnou vůli účastníků a její soulad s jazykovým vyjádřením ve smlouvě. Žalovaný na jednání ze dne 16. 11. 2023 uvedl, že smluvní ujednání chápal tak, že bude doživotně bydlet v přízemí domu č. p. 20, kde už předtím bydlel, ale že dům není jeho, že smlouvu četl a všemu že rozuměl. To, že se blíže nezajímal o detaily transakce, není problémem žalobkyně. Toto řešení neodporuje jazykovému znění SSB. Ve vyjádření ze dne 24. 3. 2023 pouze uvedl, že je ujednání neurčité (to začal tvrdit až v soudním řízení) a že neměl v úmyslu vzdát se užívacích práv k dalším svým nemovitostem (to začal tvrdit až v soudním řízení a neprokázal to). Kdyby měl odvolací soud za to, že je smluvní ujednání neurčité, mohl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, což neučinil. Bylo by v rozporu s jazykovým zněním SSB, že by měl žalovaný předpokládat i užívání dalších nemovitostí nebo dalších částí nemovitostí nutných k bydlení v domě. Stavba domu se stala součástí pozemku a věcné břemeno tedy zatěžuje tuto věc jako celek; zahrnuje právo užívat dvůr, vstup do domu a potřebné společné prostory. Absence odpovídajících explicitních ujednání nehraje roli. Nárůst cen nemovitostí je předvídatelnou okolností a tudíž nemůže žalovaného vyvázat z povinnosti uzavřít budoucí smlouvu. Nárůst navíc nebyl natolik dramatický u nemovitostí zatížených věcným břemenem. Žalovaný začal teprve v závěrečném návrhu tvrdit, že změna okolností spočívala ve zhoršení vztahů účastníků. K tomu však prvostupňový soud neudělil žádné poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Žalobkyně v domě žila se svými dětmi, jejich otcem a svým partnerem od roku 2010 a žalovaný proti tomu až do roku 2019 nic neměl. Sám tvrdil, že zhoršení nastalo až v letech 2018 - 2019. Má-li být změnou okolností zhoršení vztahů účastníků, pak by soud prvního stupně musel zkoumat, kdo tento dlouhodobý rozvrat vyvolal. Žalovaný konzumoval alkohol, napadal matku žalobkyně a dopouštěl se různých schválností jako vypínání topení, vody atd. Ani toto zhoršení však s ohledem na dobu trvání závazku ze SSB nebylo nepředvídatelné. Odporuje § 3 odst. 2 písm. d) o. z. a legitimnímu očekávání žalobkyně zamítnout žalobu pro neurčitost ujednání o zřízení věcného břemene a podstatnou změnu okolností v situaci, kdy žalobkyně v dobré víře investovala do rekonstrukce domu a řádně plnila své smluvní povinnosti. Žalovaný 10 let akceptoval smluvní plnění a poté odmítl uzavřít budoucí smlouvu. Žalobkyně uvedla, že je připravena uzavřít smír, v němž explicitně rozšíří věcné břemeno na všechny výše specifikované nemovitosti.

12. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, přičemž zopakoval dosavadní argumenty a uvedl, že v prvostupňovém řízení jasně uvedl, že nikdy neměl zájem vzdát se užívání všech nemovitostí a že v době uzavření SSB nevěděl (nemohl vědět), že bude žalobkyni navštěvovat tolik mužů a že právě to mu vadilo. Kritické zhoršení vztahů účastníků skutečně nastalo a jednoznačně to plyne i z výpovědí svědků jméno FO a jméno FO. Oba účastníci navrhli aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na jedinečné okolnosti případu, kdy žalovaný v řízení nečinil žádné obstrukce, nýbrž prosazoval svůj názor a že byl v jeho správnosti dvakrát utvrzen rozsudkem prvostupňového soudu.

13. Odvolací soud po zjištění, že bylo odvolání podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednáních napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že je odvolání žalobkyně důvodné.

14. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.

15. Při právní kvalifikaci případu v rámci odvolacího přezkumu a ve světle odvolání a vyjádření k němu se odvolací soud řídil těmito úvahami. Povinnost uzavřít budoucí smlouvu nebyla podmíněna splacením kupní ceny ani trváním nájemního práva. Nic takového nebylo sjednáno a ze žádného ustanovení právního řádu neplyne, že by bylo lze (budoucí) kupní smlouvu uzavřít teprve v okamžiku splacení kupní ceny; z ústavního principu autonomie vůle plyne pravý opak. Prvostupňový soud správně uzavřel, že závazek ze SSB podléhá obč. zák. a že byla žaloba podána včas. Nesprávný je nicméně jeho názor, že byla SSB neurčitá. Rozpor mezi vůlí projevenou a skutečnou totiž neznamená neplatnost právního úkonu, nýbrž pouze přednost vůle projevené (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Jak vyplynulo již z výše citovaného kasačního usnesení, SSB měla všechny podstatné náležitosti a na překážku její platnosti není ani fakt, že samotný text SSB připouští dvě varianty; právo žalovaného doživotně užívat a bydlet v ideální polovině (všech) nemovitostí a právo žalovaného doživotně užívat (bydlet) byt nacházející se v 1. nadzemním podlaží rodinného domu č. hodnota. Je nicméně nutno provést hlubší výklad s ohledem na skutečnou vůli účastníků a okolnosti případu. Výše zmíněné varianty nebyly z ekonomického hlediska rovnocenné, protože jedna by znamenala užívání pouze těch (částí) nemovitostí, nutných pro bydlení v domě, kdežto druhá vůči žalobkyni rovnocenné právo užívat všechny nemovitosti. Přesto účastníci tyto možnosti předtím, ani později v době uzavření SSB nijak nerozlišili ani v úplatě za věcné břemeno (bezplatné), ani v kupní ceně (500 000 Kč), ba ani v nájemném (2 000 Kč). Přesněji řečeno, nerozlišili je vůbec nijak. Všechny nemovitosti tvoří jediný funkční celek rodinného domu a přilehlých pozemků sloužící ke komplexnímu modernímu bydlení a i když se pozemky p. č. hodnota a Anonymizováno nacházejí na druhé straně silnice, nenasvědčuje sebemenší indicie tomu, že by je některý z účastníků neužíval nebo je užíval pouze jeden z nich – což platí i pro všechny ostatní pozemky. Naopak, žalovaný všechny vlastní a i všechny výše uvedené právní úkony, tedy závěť, SSB, smlouva o budoucí nájemní smlouvě a nájemní smlouva, se vztahovaly vždy ke všem těmto nemovitostem zároveň. Přitom nevyšlo najevo, že by na tomto režimu bylo některému účastníkovi za celou dobu cokoli nejasného. Je třeba zdůraznit, že žalovaný i v závěti zřídil své tehdejší družce věcné břemeno ke všem těmto nemovitostem, nikoli pouze k domu či stavebnímu pozemku. V samotné SSB byla přitom povinnost zřídit věcné břemeno převzata v jedné a téže větě jako povinnost převést vlastnické právo, což nasvědčuje tomu, že jde ve všech případech stále o jedny a tytéž nemovitosti. Tomu ostatně jednoznačně nasvědčuje i faktické užívání nemovitostí, jež vyplynulo z učiněných výpovědí. Nejen účastníci, ale i paní jméno FO právnická osoba a partneři žalobkyně celou dobu užívali všechny nemovitosti. A účastníci zjevně chtěli v době, kdy dům nebyl součástí stavebního pozemku, do budoucna rozdělit užívání všech pozemků mezi obě strany, přičemž respektovali to, že je žalovaný o generaci starší a také jako vlastník všech nemovitostí obývá 1. nadzemní podlaží, které bylo navíc nejen plně obyvatelné, ale na rozdíl od 2. nadzemního podlaží také celou dobu v dobrém stavu. Z důkazů nevyplynulo, že by žalovanému někdy cokoli (např. zdravotní stav) bránilo aktivně užívat kterýkoli pozemek. Varianta v podobě práva užívat všechny nemovitosti včetně reálné části domu tudíž po doplněném dokazování nakonec nejlépe odpovídá nejen skutečné vůli smluvních stran SSB, ale i jejímu textu, v němž je obsažena explicitně a zcela jednoznačně. Oproti variantě pouhého bydlení v 1. nadzemním podlaží, jež nejen neodpovídá provedeným důkazům a není ekonomicky ani právně rovnocenná, ale navíc by vedla k poněkud bizarnímu důsledku, kdy by žalovaný neměl právo užívat ani zahradu mezi domem a silnicí. Takovému záměru účastníků provedené důkazy ve svém souhrnu nenasvědčují. Za těchto okolností lze neobratně formulovaný text SSB vyložit tak, že se spojka nebo nevztahuje k nemovitostem, nýbrž že druhá varianta označuje reálnou (nikoli ideální jako první varianta) část domu a zahrnuje i užívání všech ostatních nemovitostí, které zde nejsou explicitně zmíněny, protože účastníci tento odkaz považovali za zbytečný. Ostatně, varianta užívání všech nemovitostí včetně reálné části domu odpovídá nejen všem výše rozvedeným okolnostem, ale i účastnické výpovědi žalovaného a smyslu a účelu SSB. Navíc žalobkyně již v odvolání připustila možnost zatížit věcným břemenem všechny nemovitosti, čemuž také odpovídal její poslední návrh budoucí smlouvy, který smyslu a účelu SSB nejlépe odpovídá. SSB byla tudíž určitá a tudíž platná.

16. Dále bylo třeba určit, kterou právní úpravou se řídí následná změna okolností. Závazek z budoucí smlouvy by podléhal o. z., poněvadž by zahrnoval práva a povinnosti originárně založená za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).[footnoteRef:1] Pokud jde o změnu okolností, smluvní partneři v SSB převzali pouze obligační povinnost uzavřít budoucí smlouvu. Právně relevantní změna okolností by znamenala zánik povinnosti či závazku, nikoli vznik práva ani povinnosti; a právě tuto otázku bylo nutno posoudit. Klíčová otázka zní, ke kterému okamžiku se koncentrovala důvěra účastníků v právo. Tímto okamžikem bylo uzavření SSB, nikoli okamžik změny okolností ani uzavření budoucí smlouvy, poněvadž zákonodárce teprve po uzavření SSB mohl vydat zákon, který by zpřísnil podmínky změny okolností a vyloučil z ní i případ, pro který by zavázaná strana SSB neuzavřela, kdyby hypoteticky věděla, že jej zákon jako změnu okolností (hypoteticky již v danou chvíli) neuznává. To odpovídá obecnému intertemporálnímu principu ne-retroaktivity u relativních majetkových práv. Zde se navíc až do svého konce podle o. z. posuzuje lhůta pro uzavření budoucí smlouvy i navazující lhůta k podání žaloby (§ 3036 o. z.). Nehledě k tomu, že žalobkyně v tomto případě začala plnit povinnost podle budoucí smlouvy již v těsné časové návaznosti na uzavření SSB. To znamená, že i změnu okolností je nutno hodnotit podle obč. zák. [1: Viz též ONDREJOVÁ, Dana. Průvodce uzavíráním smluv po rekodifikaci. Praha, Wolters Kluwer ČR, s. 22.]

17. Změna okolností musí být objektivní[footnoteRef:2] a nepředvídatelná.[footnoteRef:3] Prvostupňový soud správně uzavřel, že jí není změna ceny. Lze dodat, že cena nemovitostí v době uzavření SSB nebyla a dosud není právně regulována a mohla být v duchu smluvní autonomie sjednána libovolně. Přitom byla v té době objektivně zjistitelná. Z důkazů však jednoznačně vyplynulo, že v určení její výše legitimně sehrál roli citový vztah mezi účastníky, případně jejich spoléhání se na to, že vzájemné vztahy zůstanou dobré. Takováto právně irelevantní pohnutka právního úkonu nemůže mít na jeho platnost ani účinnost žádný vliv, nehledě k tomu, že účastníci mohou uzavřít i smíšenou smlouvu typu koupě smíšené s darováním (srov. právní úpravu neúměrného zkrácení podle § 1794 odst. 1 o. z.). Žalovaný vypověděl, že cenu vůbec neřešili, nebyla pro ně podstatná. V tom případě se nelze jako důvodu neplatnosti zpětně dovolávat nezvykle nízké ceny v době uzavření SSB (která samozřejmě nemůže vést ani k pozdějšímu zániku závazku), ba ani jejího následného zvýšení jako důvodu zániku závazku z platné smlouvy. Tato změna totiž byla zcela předvídatelná, obzvlášť v situaci, kdy byl závazek uzavřen na téměř 10 let. Pro účastníky nicméně od prvopočátku evidentně nebyl vývoj trhu podstatný. A pokud by bývali chtěli tuto možnost zohlednit, nic jim nebránilo sjednat inflační doložku.[footnoteRef:4] Účastníci také mohli nízkou cenu navázat na rozvazovací podmínku. Pro srovnání lze dodat, že dokonce i v případě, že strany neuzavírají SSB, nýbrž pouze a rovnou „realizační“ smlouvu, má následně vzniklý ekonomický nepoměr relevanci, jde-li o objektivní skutečnost v podobě dodatečně nastalého snížení ceny plnění nebo zvýšení jeho nákladů, pokud ji smluvní partner nemohl rozumně předpokládat ani ovlivnit. A i v takovém případě vede pouze k právu obnovit jednání o smlouvě, nikoli k zániku závazku ze smlouvy (§ 1765 odst. 1 o. z.). Tím pádem je jasné, že okolnosti sjednání či změny kupní ceny nemohly být právně relevantní změnou okolností. [2: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 884/2010 a judikaturu tam citovanou. ] [3: ELIÁŠ, Karel. Clausula rebus sic stantibus (Význam změny okolností pro trvání obligace ex contractu). Obchodněprávní revue, 2009, č. 6, s. 151-155). Srov. např. bod 25. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2763/2024. K o. z. srov. HULMÁK, Milan. § 1788 [Zánik povinnosti uzavřít budoucí smlouvu]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 293, marg. č. 14.); ] [4: Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1171/2024. ]

18. Zhoršení vzájemných vztahů účastníků jakožto změnu okolností začal zástupce žalovaného tvrdit až v konečné fázi prvostupňového řízení, poté, kdy o něm jeho klient hovořil v účastnické výpovědi. Svědkové popisovali problémy ve vzájemném soužití různě (nepořádek, neplacení nájemného, alkohol, naschvály), samotný žalovaný nicméně ve zmíněné výpovědi naprosto otevřeně a jednoznačně osvětlil, že budoucí smlouvu neuzavřel proto, že žalobkyně v domě žila se třemi muži, s čímž nesouhlasil. Tato změna, resp. zhoršení vzájemných vztahů, nicméně není objektivní ani nepředvídatelnou změnou ve výše uvedeném smyslu, obzvlášť při dlouhodobém soužití více generací v jednom domě, kdy je obecně známo, že má každá generace jiný způsob života. Změnu okolností je zde nutno hodnotit o to přísněji, že se k uzavření budoucí smlouvy zavázaly obě smluvní strany a že měla žalobkyně celou dobu splácet kupní cenu nemovitostí. Žalovaný přitom ani netvrdil, že by se k němu sama žalobkyně či její muži chovali hrubě, z domu jej vyhazovali nebo že by se jej snažili vyprovokovat k jakémukoli neuváženému činu. Nenastala tudíž právně relevantní změna okolností, ačkoli je pochopitelné, že je zhoršení vztahů pro účastníky nepříjemné a že na ně v době uzavření SSB nemysleli. Ze všech těchto důvodů zde musí převážit právní princip, podle nějž smlouvy mají být plněny [§ 3030 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. d) o. z.].

19. Zvolené řešení nejen nejvíce odpovídá SSB, ale je samozřejmě i právně přípustné, neboť služebnost bydlení lze vztáhnout i k reálné části domu. Služebnost užívání sice nelze vztáhnout k ideální části pozemku, zato k pozemku jako celku ano. Právě tato možnost byla zvolena, protože SSB nepředpokládala zatížení pouhé části pozemků vymezené geometrickým plánem, na jehož zpracování se účastníci v rámci mimosoudního smírčího jednání stejně neshodli. Žalobkyni nezůstane pouhé holé vlastnictví, nýbrž bude moci pozemky užívat spolu s žalovaným, s čímž právní řád počítá v § 1263 druhé větě o. z., v § 39a odst. 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 441/2013 Sb. a ovšem i v čl. 11 odst. 1 druhé větě LZPS ve spojení s § 1012 první větou o. z., neboť užívací právo je složkou vlastnického práva[footnoteRef:5] a obstojí zde vedle zřizované služebnosti.[footnoteRef:6] [5: Viz též THÖNDEL, Alexandr. § 1263. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474). Praha: Wolters Kluwer, 2021. ] [6: Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1856/2002.]

20. A tak odvolací soud výrokem I napadený rozsudek změnil způsobem výše zachyceným [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

21. Výrok II odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla plně procesně úspěšná, takže má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné šíři (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal důvod k aplikaci § 150 o. s. ř., poněvadž nenastala žádná z výjimečných okolností připuštěných v judikatuře jako důvod nepřiznání náhrady. Účastníci jednoznačně převzali právní povinnost uzavřít budoucí smlouvu a žalovaný musel počítat s tím, že se žalobkyně může domáhat jeho splnění, přičemž ani okolnosti ceny, ani zhoršené vztahy účastníků jednoznačně nejsou podstatnou změnou okolností, jak bylo výše vysvětleno.

22. Náhrada sestává ze zaplacených soudních poplatků ve výši 10 000 Kč a z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále „a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. a. t., tedy částkou 10 300 Kč za úkon, paušální náhradu hotových výdajů pak ve výši 300 Kč za úkon učiněný do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za úkony pozdější (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném v den učinění příslušného úkonu). Odvolací soud vyšel stejně jako soud prvostupňový z tarifní hodnoty 500 000 Kč - nikoli z ceny podle posudku tituly před jménem jméno FO, jak se domáhala žalobkyně - protože právě tuto cenu účastníci naprosto svobodně a jednoznačně sjednali jako strany SSB, byli jí právně vázáni a promítli ji i do budoucí smlouvy. Výše bylo vysvětleno, z čeho tato cena vychází. Její výše je za těchto okolností nejen právně závazná, ale i lidsky pochopitelná. Bylo by zcela nespravedlivé na jednu stranu uzavřít, že žalovanému nenáleží vyšší cena, protože dobrovolně a závazně sjednal cenu nízkou, ale zároveň jej zavázat k náhradě nákladů řízení navázanou na tuto vyšší cenu, kterou účastníci nesjednali a která vychází z posudku, který ani nebyl relevantní pro výsledek řízení.

23. Úkony spočívají v převzetí a přípravě zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], doplnění skutkových tvrzení po převzetí zastoupení po podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], účasti na osmi jednáních, z nichž jedno přesáhlo 2 hodiny [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], účasti na vyhlášení rozsudku [§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.], dvou odvolání, doplnění skutkových tvrzení ze dne 11. 5. 2021, písemný závěrečný návrh po domluvě se soudem, doplnění odvolání v kontextu změny zástupce žalobkyně, vyjádření k věci samé ze dne 30. 1. 2024 v reakci na provedené výslechy a nové skutečnosti, které z nich vyplynuly, otázek na znalce ze dne 4. 6. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a v jednání s protistranou v rámci mimosoudního smírčího jednání [§ 11 odst. 1 písm. i) a. t.]. Odvolací soud naopak jako neúčelné hodnotí úkony v podobě doplnění otázek na znalce, které žalobkyni nic nebránilo přesně formulovat již napoprvé, a repliku k vyjádření žalovaného k jejímu odvolání, protože v tomto vyjádření žalovaný neuvedl nic nového a žalobkyně vesměs zopakovala svou předchozí argumentaci a případné novinky jí nic nebránilo uplatnit dříve (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Celkem tedy šlo o 19,5 úkonu právní služby. Celková náhrada tudíž činí 207 600 Kč.

24. Žalovaný je sice povinen nahradit náklady řízení žalobkyni, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Výrok III odpovídá § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy je procesně neúspěšný žalovaný povinen nahradit státu ze státního rozpočtu proplacené znalečné pro tituly před jménem jméno FO v celkové výši 67 846 Kč. Odvolací soud zde pro stručnost odkazuje na bod 27. odůvodnění napadeného rozsudku.

26. Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II a III stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k tomu, že měl žalovaný během řízení dostatek času připravit se na zaplacení náhrad nákladů řízení pro případ svého procesního neúspěchu. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastníkovi, k Okresnímu soudu v Karviné. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou výrokem II tohoto rozsudku, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení. V případě neuspokojení pohledávky specifikované výrokem III tohoto rozsudku ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.