16 Co 185/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne 27. 7. 1970 bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované . „v likvidaci“, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 486 979 Kč s příslušenstvím o žalobcově odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2025, č. j. 8 C 244/2019–260

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 115 273 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 28 563 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 31. 10. 2019 a později rozšířenou se žalobce jako zaměstnanec proti žalované coby své zaměstnavatelce domáhal zaplacení částky 486 979 Kč s úroky z prodlení jako nevyplacené mzdy za dobu od září 2016 do dubna 2018. V žalobě uvedl, že u žalované působil v pracovním poměru programátora a že ačkoli žalovaná jeho mzdu vykazovala a odváděla povinné odvody, nevyplácela mu ji. V replice ze dne 27. 3. 2020 již tvrdil, že žalovaná mzdu zasílala, leč z vlastního rozhodnutí na bankovní účet č. , č. účtu, vlastněný jeho tehdejší manželkou , jméno FO, , později , jméno FO, , druhou jednatelkou a společnicí žalované. Účastníci neuzavřeli dohodu o zasílání mzdy na tento účet, který žalobce žalované ani neoznámil. Jeho manželka mu však řekla, že se celou jeho mzdou budou financovat splátky hypotéky, které výplata ani tak plně nepokryje. Pro zasílání mzdy na účet manželky by žalobce manželku musel písemně zmocnit a tuto plnou moc předložit žalované, což se nestalo. Žalobcova pracovněprávní dokumentace počítá s vyplácením mzdy na účet zaměstnance, nikoli na účet určený zaměstnancem. Samotný žalobce na tomto účtu své manželky nikdy neprovedl žádnou transakci a v podání ze dne 8. 3. 2021 uvedl, že o svém dispozičním právu, které navíc může majitel účtu kdykoli zrušit, nevěděl. Na jednání ze dne 22. 1. 2025 uvedl, že teprve v létě 2018 zjistil, že jeho mzda nebyla na splácení hypotéky používána. Proto žalované sdělil číslo nově založeného účtu. V podání ze dne 19. 2. 2025 tvrdil, že tento účet č. , č. účtu, byl uveden v jeho výplatnicích podstatně dříve a že na něj jeho manželka také již dne 13. 7. 2018 zaslala žalobcovu mzdu za květen a červen 2018. Žalobcova manželka prováděla transakce i na jiném žalobcově účtu. V písemném závěrečném návrhu podaném po koncentraci řízení žalobce v reakci na výpověď svědkyně , jméno FO, - podle níž mu na jeho ústní žádost poslala mzdu snad za květen či červen 2018 na jeho podnikatelský účet poté, kdy se účastníci „napadli“ - nově tvrdil, že byl účet č. , č. účtu, aktivován teprve dne 13. 7. 2018 a že mu žalovaná vyplatila mzdu za květen a červen na účet č. , č. účtu, .

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobce v inkriminovanou dobu u žalované vykonával funkci jednatele, byl a je jejím společníkem v rozsahu 50 % a působil zde též jako zaměstnanec - programátor. Mzda mu byla celou dobu řádně vyplácena na základě dohody na účet tehdejší druhé jednatelky a společnice a jeho manželky. Stala se součástí společného jmění manželů (SJM) jako mzda pocházející z rodinné firmy, z níž byly uspokojovány životní potřeby rodiny. Žalobce proti tomuto postupu nikdy nevznesl připomínku, sám si mzdu na svůj účet nikdy nevyplatil a nedal v tomto směru ani žádný pokyn paní účetní, ač mu v tom nic nebránilo, což potvrzuje existenci dohody a dlouhodobost této praxe. Žalovanou požádal o změnu účtu pro zasílání mzdy teprve dne 16. 7. 2018, čemuž žalovaná vyhověla. Žaloba souvisí s rozpadem manželství manželství účastníků a jinými spory bývalých manželů, kdy se žalobce snaží ex post fabulovat různé neexistentní nároky. Žalovaná též namítla promlčení pohledávky na mzdě za září 2016 a únor a červen 2017.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I), uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 141 010 Kč (výrok II). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli pracovní smlouva, na jejímž základě žalobce dne 1. 2. 2011 nastoupil do pracovního poměru na neurčito, do práce programátora s místem výkonu práce v ČR. Výplata mzdy měla být provedena vždy na bankovní účet zaměstnance, který zaměstnavateli sdělí číslo svého účtu a včas oznámí jeho případnou změnu. Žalobce je však již od založení žalované zároveň jejím společníkem s obchodním podílem ve výši 50 %, přičemž druhou rovnodílnou společnicí je celou dobu bývalá žalobcova manželka , jméno FO, , dříve , jméno FO, . Navíc byl žalobce od 15. 9. 2009 do 13. 8. 2018 jednatelem žalované. Druhou jednatelkou byla v období 15. 9. 2009 - 16. 3. 2021 paní , jméno FO, . Každý jednatel mohl jednat jménem žalované samostatně. Účet č. , č. účtu, byl otevřen dne 16. 10. 2007 a jeho majitelkou je , jméno FO, , která k němu měla jako jediná dispoziční právo od jeho založení do 1. 11. 2007. V době od 1. 11. 2007 do 7. 3. 2019 měl dispoziční právo k tomuto účtu také žalobce. Od 7. 3. 2019 již žalobce disponentem není. Přinejmenším od ledna 2012 do dubna 2018 byla žalobcova mzda zasílána na tento účet. Dne 16. 7. 2018 žalobce žalovanou písemně požádal o změnu účtu pro výplatu mzdy počínaje 1. 8. 2018, a to na účet č. , č. účtu, . Na jednání před soudem ze dne 7. 6. 2023, konaném v rámci řízení o vypořádání SJM účastníků oba učinili nesporným, že finanční prostředky na účtu č. , č. účtu, patří do jejich zaniklého SJM. V žalobcových výplatnicích za dobu od ledna 2017 do července 2018 uvedeno jako č. účtu pro výplat mzdy , č. účtu, . Na tento účet žalovaná zaslala žalobci mzdu za červenec 2018, a to v srpnu téhož roku. , jméno FO, měla po nástupu k žalované na pozici účetní na starosti i zasílání mezd zaměstnancům. Nikdy se nestalo, že by některý ze zaměstnanců přišel s tím, že mu nechodí peníze. To platí i pro žalobce, který se navíc v práci chlubil tím, že je z jeho mzdy hrazena hypotéka. Někdy v létě 2018 za svědkyní přišel a dal jí na stolek lístek, že chce zasílat mzdu na jiný účet. Svědkyně odpověděla, že je ke změně potřeba zvláštní tiskopis, který mu nachystala a vyplnila za něj. On si zkontroloval číslo účtu, žádost podepsal a bylo mu vyhověno. Výše zmíněné výplatnice svědkyně okomentovala tak, že pokud došlo ke změně účtu v srpnu 2018, tak je možné, že se na základě žalobcovy zpětně přepsala informace o správném účtu až do roku 2017 jakožto přechodného účetního období, neboť se každý rok uzavírá v následujícím roce. Účastnická výpověď , jméno FO, , podle názoru okresního soudu prokázala, že byla mzda žalobci vyplácena řádně a včas na účet, který sám odsouhlasil a na kterém se na začátku ústně dohodli, tedy na účet č. , č. účtu, . Po celou dobu žalobce nepožádal o změnu účtu k zasílání mzdy, až po neshodách mezi nimi. K účtu paní , jméno FO, měl tehdy žalobce dispoziční právo až do jejich rozvodu a splácela se z něj hypotéka. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, svým usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. , Anonymizováno, , ve znění usnesení ze dne 1. 7. 2020, č. j. , Anonymizováno, , vyloučil , jméno FO, z funkce jednatelky žalované s tím, že nesmí po dobu tří let od právní moci usnesení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení. Otázku výplaty mzdy krajský soud vyhodnotil tak, že žalovaná částky poukazovala na účet , jméno FO, v době, kdy byli oba manželi, manželství nebylo nefunkční a žalobce od roku 2015 neměl proti tomuto postupu žádné výhrady. Když s tímto řešením přestal souhlasit, začal mzdu přebírat na účtu, který k tomu sám určil, přičemž v době od 1. 11. 2007 do 7. 3. 2019 měl k účtu , jméno FO, dispoziční právo a tudíž z něj mohl svou mzdu kdykoli vyzvednout. Netvrdil ani neprokázal, že by s tímto postupem od roku 2015 nesouhlasil, resp. od roku 2015 k němu neměl žádné výhrady a daný stav trpěl ve snaze vyhnout se manželským konfliktům. Vyplácení mezd a odměn na účet manžela není porušením žádné povinnosti a zákon takovou praxi nezakazuje. Vrchní soud v Olomouci usnesení krajského soudu potvrdil a k problému uvedl, že je žalobcovo tvrzení, že nevěděl, jakým způsobem mu žalovaná řadu let vyplácela mzdu je zcela nevěrohodné a irelevantní. Policie České republiky proti , jméno FO, zahájila trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku v pokrčování podle § 116 trestního zákoníku a zločinu zpronevěra podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaného v pokračování podle § 116 trestního zákoníku.

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a došel k závěru, že je vzhledem k žalobcovu postavení v žalované společnosti nereálné, aby byla mzda celou dobu vyplácena na nesprávný bankovní účet proti jeho vůli. A pokud tvrdí, že paní , jméno FO, jeho mzdu použila na něco jiného, než na splátky hypotéky, jde o spor mezi nimi dvěma. Mzda tudíž byla řádně vyplacena a žalované pohledávky zanikly uspokojením.

5. Proti rozsudku podal žalobce odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného vyhovění žalobě, v němž uvedl, že není pravdou, že by se jeho mzda stala součástí SJM a že by tedy poukázáním mzdy na daný účet byla splněna povinnost žalované řádně vyplatit mzdu. Podle judikatury totiž není zaplacení mzdy na bankovní účet manžela řádnou výplatou mzdy, i když je tento účet součástí SJM. Subjektivní důkazní břemeno k řádné výplaty nese žalovaná a její tvrzení, že proti tomuto způsobu výplaty žalobce neprotestoval, nestačí. Žalobce s tímto způsobem vyplácení mzdy nikdy nesouhlasil. Ve firmě měl na starosti výrobu, kdežto účetnictví a finance vedla jeho manželka. Žalovaná nepředložila jediný písemný důkaz o tom, že by takový souhlas udělil, což bylo podmínkou podle právní úpravy účinné do 1. 1. 2012, tedy v době, kdy začala , jméno FO, jeho mzdu na tento účet zasílat. Podle pracovněprávní dokumentace měla být mzda posílána na účet zaměstnance, což nebylo splněno. Není pravdivým tvrzení svědkyně , jméno FO, , že číslo účtu uvedené v seznamu výplatnic bylo přepsáno zpětně od 1. 1. 2017. Je to technicky nemožné - muselo by se tak stát od 1. 1. 2018. Svědkyně je dobrou známou , jméno FO, , která je v tomto kontextu trestně stíhána. Prvostupňový soud v tomto ohledu neprovedl důkazy, které žalobce navrhl v podání ze dne 19. 2. 2025, především k okolnosti, kdo zadával jednotlivé platební příkazy z účtu , jméno FO, . Žalobce nemá zájem z žalované společnosti vyvést finanční prostředky; v době podání žaloby byla společnost úspěšná, ale , jméno FO, se jí během řízení zmocnila a vytunelovala ji.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na své dosavadní argumenty, přičemž ust. § 11 odst. 4 druhé věty zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů, pozbylo účinnosti dne 31. 12. 2006 spolu s celým zákonem a nahradil ji zákoník práce, přičemž důvodová zpráva k jeho novele účinné od 1. 1. 2012 potvrzuje, že účet pro výplatu mzdy určuje vždy zaměstnanec, který takto může stanovit i účet svého manžela. Žalobce měl jako jednatel možnost kdykoli změnit účet pro výplatu své mzdy a pokud tak neučinil, je to jeho odpovědnost. Nic takového však zjevně nechtěl a teprve později se začal domáhat duplicitní výplaty.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné.

8. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným výše uvedeným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Protože bylo možno z některých soudem prvního stupně provedených důkazů možno čerpat další skutková zjištění, odvolací soud je zopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Dne 3. 12. 2018 žalobce své manželce adresoval dopis, v němž píše: „Urguji dále dlužnou mzdu za roky 2015 až 2018, která mi nebyla dlouhodobě vyplácena. V tomto směru již nemíním donekonečna opakovat své žádosti a vést nadále bezvýsledné debaty. Dlužnou mzdu mi uhraďte na můj účet ve lhůtě 3 dnů.“ (žalobcův dopis ze dne 3. 12. 2018). Policie , jméno FO, trestně stíhá i pro skutek spočívající v tom, že si jako jednatelka a společnice žalované, v jejíž gesci byly všechny ekonomické činnosti žalované, neprávem přisvojila žalobcovu mzdu v době od 10. 2. 2015 do 9. 5. 2018, když převáděla finanční prostředky z účtu žalované na svůj účet č. , č. účtu, a zúčtovala je jako žalobcovu mzdu a odměnu. K tomuto zjištění policie došla na základě žalobcovy výpovědi a toho, že žalobcovy mzdové listy obsahují jiné číslo účtu. Z usnesení není patrno, že by měla policie informaci, že měl žalobce k účtu své manželky dispoziční právo. Žalobce na policii vypověděl, že celou dobu dostával mzdu ve výši 10 000 Kč v hotovosti a teprve zbytek byl vyplácen na účet jeho manželky (usnesení PČR ze dne 5. 2. 2023). Podle výpisu z žalobcova účtu za dobu od 13. 7. 2018 do 31. 7. 2018 na něj byla dne 16. 7. 2018 připsána částka 100 000 Kč s poznámkou pro příjemce „faktura č. 18001/03,“ a téhož dne částka 70 177 Kč s poznámkou „výplata květen, červen.“ Jiné transakce provedeny nebyly a před nimi účet vykazoval zůstatek 0 Kč (výpis z účtu č. , č. účtu, ). Tento účet byl založen dne 13. 7. 2018, kdežto žalobcův podnikatelský účet č. , č. účtu, již dne 1. 6. 2007 (potvrzení o vedení účtů). Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a korespondující s ostatními provedenými důkazy. Další důkazy neprovedl, protože v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nebyly navrženy a ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

9. Při právní kvalifikaci případu ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Podle § 142 odst. 6 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 5. 2025 je možné „jiné osobě než zaměstnanci vyplatit mzdu nebo plat jen na základě písemné plné moci; to platí i pro manžela nebo partnera zaměstnance. Bez písemného zmocnění může být mzda nebo plat vyplacen jiné osobě než zaměstnanci, jen pokud to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis.“ Podle § 143 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 5. 2025 je zaměstnavatel „na základě dohody se zaměstnancem povinen při výplatě mzdy nebo platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek ze mzdy nebo z platu podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu, zaplatit částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden platební účet určený zaměstnancem, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín.“ Je třeba si uvědomit, že zatímco § 142 zákoníku práce ve výše citovaném znění upravoval hotovostní výplatu odměny za práci, § 143 se týkal výplaty bezhotovostní (srov. čl. 5 sdělení FMZV č. 411/1991 Sb. o sjednání Úmluvy Mezinárodní organizace práce o ochraně mzdy).[footnoteRef:1] Písemná plná moc ve smyslu § 142 odst. 6 ostatně dává smysl pouze při osobním převzetí odměny, poněvadž tehdy dochází k osobní interakci zaměstnance se zaměstnavatelem. V případě výplaty bezhotovostní, jejíž podmínkou je podle § 143 odst. 1 naopak dohoda obou zúčastněných, naproti tomu zaměstnavatel obvykle neví a nemá důvod ani možnost ověřit, kdo je majitelem zaměstnancem nahlášeného účtu. V tomto případě účastníci sjednali výplatu bezhotovostní, pročež nelze § 142 odst. 6 aplikovat a žalobce se mýlí v odvolací námitce, že žalovaná potřebovala písemnou plnou moc a že by musela předložit písemný důkaz existence dohody o bezhotovostní výplatě na účet č. , č. účtu, . Žalovaná zaměstnavatelka, která vyplácí mzdu na svůj náklad a nebezpečí (§ 143 odst. 1 zákoníku práce), čímž plní svou právní povinnost, přičemž v řízení nemůže uspět, aniž by její splnění prokázala, tedy nesla subjektivní důkazní břemeno stran provedení řádné výplaty žalobcovy mzdy v žalovaném období. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že toto břemeno unesla na základě účastnické výpovědi , jméno FO, , jejíž věrohodnost nebyla (stejně jako věrohodnost svědecké výpovědi) relevantně zpochybněna, i ostatních okolností případu, s čímž se odvolací soud plně ztotožňuje. Zatímco do 31. 12. 2011 stanovila právní úprava bezhotovostní výplaty povinnost vyplácet odměnu za práci na účet zaměstnance, novela č. 365/2011 Sb. účinná od 1. 1. 2012 změnila toto pravidlo na jakýkoli účet, zvolený zaměstnancem.[footnoteRef:2] Podle bodu 139. zvláštní části důvodové zprávy k této novele je skutečně „třeba k tomu, aby byla mzda nebo plat placena na účet, dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Tím, kdo v rámci této dohody určuje konkrétní účet, je však vždy zaměstnanec. Zaměstnanec má právo tento účet změnit (např. nabídne-li mu jiná banka výhodnější podmínky). Nemusí se jednat vždy o účet zaměstnance, zaměstnanec může určit např. účet manžela, ale i účet jiné osoby.“ Podle čl. II odst. 1 (přechodného ustanovení novely) „zákonem č. 262/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní úkony učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však řídí dosavadními právními předpisy, i když jejich účinky nastanou až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Zákonodárce zde zavedl režim tzv. nepravé retroaktivity, v němž dosavadním právním předpisům podléhají právní úkony učiněné a právní následky z nich vzešlé do okamžiku účinnosti novely, avšak obsah právních vztahů se jinak okamžikem účinnosti novely řídí novými pravidly. V tomto případě byla pracovní smlouva uzavřena 1. 2. 2011, tedy ještě za účinnosti původního znění. Přesto žalované období nastalo teprve za účinnosti novely, kdy žalobce se svou manželkou po vzájemné dohodě určili účet č. , č. účtu, jako účet, na nějž je nutno mzdu vyplácet. Odvolací soud zde uvážil, že se žalobce nenacházel v postavení řadového zaměstnance, nýbrž byl současně spoluzakladatelem a jedním ze dvou společníků i jednatelů své rodinné firmy - žalované, kterou takto spoluovládal. Jako takový mohl kdykoli určit jiný účet a navíc měl k účtu své manželky dispoziční právo, takže mu nic nebránilo si z něj svou mzdu vybírat. Za těchto okolností je stav, kdy byla mzda vyplácena na tento účet na podkladě dohody obou účastníků, souladný s právním řádem. [1: Viz ROTHOVÁ, Eva. § 142 [Způsob a místo výplaty; zaokrouhlování]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 793-794, marg. č. 6.; § 143 [Bezhotovostní výplata; cizí měna]. S. 795-796, marg. č. 2.] [2: ROTHOVÁ, Eva…, s. 796, marg. č. 3.]

10. K závěru prvostupňového soudu o žalobcově souhlasu s daným způsobem výplaty lze dodat, že kdyby bylo pravdou, že s tímto řešením žalobce nikdy a zcela určitě ne po tvrzeném „objevu“ z léta 2018 skutečně nesouhlasil, bylo by přirozené, aby již při oznámení změny účtu v červenci 2018 vůči žalované uplatnil právo na výplatu mezd i za minulé období, nikoli teprve od 1. 8. 2018 pro mzdu nejdříve za květen či červen téhož roku. Pro tento závěr však důkazy neposkytují jedinou indicii a žalobce to ani netvrdil. Teprve v dopise z prosince 2018 hovoří o jakýchsi předchozích žádostech, které však v řízení netvrdil, natož aby je prokázal. To, že již v červenci 2018 obdržel mzdu na nově nahlášený účet, pak jednoznačně dokazuje, že měl tuto možnost celou dobu. Jeho námitku uvedením nového účtu již ve výplatnicích za část žalovaného období vyvrací okolnost, že tento účet žalobce založil teprve dne 13. 7. 2018, z čehož jasně plyne, že byl do výplatnic skutečně dopsán zpětně. Odvolací soud též zohlednil četné změny žalobcových skutkových tvrzení, popsané v bodě 1. odůvodnění, které svědčí o nevěrohodnosti jeho verze. Žalobce navíc nikdy neoznačil důkaz ke svému tvrzení, že mu bylo řečeno, že je celá mzda spotřebována na splátky hypotéky. Toto tvrzení je nadto nevěrohodné, poněvadž podle výpisů z účtu se výše splátky hypotečního úvěru v žalovaném období pohybovala kolem částky 11 900 Kč, přičemž splátka ve výši celé žalobcovy mzdy by byla zcela atypická a odvolací soud pokládá za vyloučené, aby žalobce uvěřil tvrzenému vysvětlení své manželky, že jeho výplata na umoření splátky dokonce ani nestačí. Před soudem kromě toho žalobce - na rozdíl od trestního řízení - netvrdil, že by celou dobu dostával mzdu ve výši 10 000 Kč v hotovosti a teprve její zbývající část že byla převáděna na účet jeho manželky. V řízení o vypořádání SJM nebrojil proti výplatě mzdy na tento účet ani netvrdil, že by manželka tyto prostředky „odklonila,“ přestože podle § 711 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), se „částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.“ Tedy v okamžiku připsání mzdy na daný účet, k němuž měl žalobce dispoziční právo. Okolnost, zda žalobcova manželka zadávala platební příkazy na jiném žalobcově účtu a zda on sám někdy nějaký autorizoval na účtu č. , č. účtu, , byla irelevantní, protože podstatnou byla žalobcova reálná možnost, právo s tímto účtem nakládat. Žalobcem prosazované řešení by bylo absurditou odporující zdravému rozumu.

11. Žaloba i odvolání tak byly neopodstatněné. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

12. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nepovažuje za úkon potřebný k účelnému bránění práva proti žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) podání žalované ze dne 20. 12. 2024, poněvadž v něm částečně uvedla skutečnosti již dříve tvrzené, částečně takové, které mohla uplatnit již dříve a důkaz účastnickou výpovědí , jméno FO, navrhla již v podání ze dne 20. 5. 2020. Totéž platí pro písemný závěrečný návrh. Ten má místo na jednání (které je samostatným úkonem právní služby, který byl žalované přiznán) a má být přednesen ústně (§ 119a odst. 2 o. s. ř.). K tomu také prvostupňový soud zástupce účastníků na jednání ze dne 26. 5. 2025 vyzval, načež požádali o možnost písemných závěrečných návrhů, v čemž jim soud vyhověl. Tento postup tudíž neinicioval soud a nebyl vynucen ani náročností předchozího jednání – to trvalo přesně 22 minut. V tom případě však nejde o účelný úkon, neboť měl být správně učiněn během jednání a tudíž samostatně neúčtován. Jinak by tomu mohlo být ve výše zmíněných případech, které však nenastaly. Jinak odvolací soud pro stručnost odkazuje na bod 21. odůvodnění napadeného rozsudku. Náhrada tudíž činí 115 273 Kč.

13. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalobci právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. a. t., tedy částkou 10 260 Kč. Konkrétně šlo o vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] a účast na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Paušální náhrada hotových výdajů pak byla určena částkou 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupkyně žalované k odvolacímu soudu a zpět v délce 4 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 600 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadované 4 půlhodiny [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 1 586 Kč při ujeté vzdálenosti 207 km, kombinované spotřebě 5,2 l/100 km, jednotkové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 35,80 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,80 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb.]. Protože je advokát žalované plátcem DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 4 957 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 28 563 Kč. Žalobce je povinen nahradit náklady odvolacího řízení sice žalované, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalobce mohl připravit na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu.