16 Co 186/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A jednající prostřednictvím Jméno žalované B IČO IČO žalované B , sídlem Adresa žalované B adresa pro doručování: Adresa žalované B o zaplacení částky 890 220 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2025, č. j. 54 C 376/2023-207

I. Odvolací řízení se zastavuje co do částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 250 000 Kč za dobu od 29. 5. 2023 do 10. 7. 2025.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč za dobu od 29. 5. 2023 do zaplacení, mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 29. 5. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 169 594 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 6. 6. 2023 se žalobce proti žalované v souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním domáhal původně zaplacení částky 1 256 831,50 Kč sestávající z náhrady nákladů obhajoby ve výši 166 611,50 Kč a náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 90 220 Kč a za zásah do osobnostních práv ve výši 1 000 000 Kč, to vše s úrokem z prodlení v zákonné výši od 29. 5. 2023 do zaplacení. Po částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení pouze náhrada obou nemajetkových újem ve výši 890 220 Kč s odpovídajícím příslušenstvím a úrok z prodlení ve výši 14 769,30 Kč.

2. V případě nemajetkové újmy žalobce v kontextu potřebném pro rozhodnutí o odvolání argumentoval tím, že proti němu PČR usnesením ze dne 15. 11. 2026 zahájila trestní stíhání. Obvinění bylo následně rozšířeno a státní zástupce podal k Okresnímu soudu ve , adresa, obžalobu pro jednání kvalifikované jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele, dílem dokonaného podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a jako trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku, dílem dokonaného podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, za čež žalobci hrozil trest odnětí svobody ve výměře od 3 do 10 let. Žalobce byl obžaloby zproštěn nejprve rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 12. 2. 2019,č. j. 80 T 92/2017–3238, který byl odvolacím soudem zrušen, následně byl opětovně zproštěn rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , načež Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , zamítl odvolání státního zástupce. Trestní stíhání bylo završeno teprve rozhodnutím Nejvyššího soudu a probíhalo pět let, sedm měsíců a třináct dnů. Během té doby významně narušilo žalobcův osobní život. Žalobce je bezúhonný, leč následkem trestního stíhání byla pošramocena jeho pověst, protože byl trestně stíhán jako bývalý primátor města , adresa, , celá trestní věc byla medializována, obžalovaní byli opakovaně označováni za pachatele úmyslně způsobivší městu škodu ve výši téměř 10 000 000 Kč. K medializaci docházelo jak v televizi, tak v tištěných médiích a na internetu, a to po celou dobu procesu. Ve zprávách byly zachyceny fotografie žalobce, který byl přímo jmenován v několika článcích. Původní profesí je učitelem, který po absolutoriu vysoké školy pracoval na základní škole ve , adresa, , v letech 2002 - 2014 působil jako uvolněný člen v zastupitelstvu, vykonával funkci náměstka primátora, dva roky i funkci primátora. V politice působil od roku , Anonymizováno, , byl členem ČSSD. Trestní stíhání bylo vedeno vůči zastupitelům ČSSD s cílem je poškodit. V souvislosti s výkonem funkce zastupitele a primátora se setkával s občany, účastnil se veřejných akcí. V důsledku trestního stíhání ovšem ztratil zájem o působení v politice, trestní stíhání vnímal jako nevděk. Prožíval permanentní strach z reálné hrozby odnětí svobody na dobu deseti let a uložení povinnosti zaplatit škodu, tedy existenční problémy, a to především ve vztahu ke své rodině. Uložení navržené škody by se žalobce ocitl na mizině. Nejzásadnější dopad tedy mělo stíhání v žalobcově soukromém životě, kdy byl občany města konfrontován se svým údajným protiprávním jednáním, byl označován za zloděje. Později tomu byl vystaven i ze strany kolegů v Technických službách, kde pracoval v letech , Anonymizováno, , kdy byl propuštěn kvůli organizačním změnám. Posléze byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Klasifikace žalobce jako zvlášť závažného zločince pro něj znamenala nutnost neustále lidem vysvětlovat, že nic nespáchal, že není žádný vrah ani násilník. Nezapomene ani na stěry z úst, na odběr DNA, focení jizev či zkoumání zubů na policejní služebně. Žalobce se nakonec psychicky zhroutil a byl hospitalizován v , adresa, ., načež podstoupil dlouhé léčení a rekonvalescenci. Lékaři mu doporučili neúčastnit se hlavních líčení. Spoluobčané nicméně v daném ohledu konfrontovali i syna , Anonymizováno, a dceru , Anonymizováno, ve škole, manželku pak v práci. Manželka a dcera musely vyhledat odbornou pomoc, přičemž ony i žalobce dosud navštěvují psychiatra a užívají léky, museli brát též léky na spaní. Rodina byla nakonec výše popsanými okolnostmi donucena přestěhovat se do , adresa, .

3. Žalovaná pokládala za adekvátní náhradu za zásah do osobnostních práv částku 200 000 Kč. Žalobce nebyl řadovým občanem; byl politicky činný v orgánech města, pročež musel strpět vyšší míru průlomu do svého soukromí a zvýšenou kontrolu občanů. Souběžně byl trestně stíhán i v řízení vedeném Okresním soudem ve , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . V době zahájení posuzovaného trestního řízení (sp. zn. , Anonymizováno, ) již nebyl politicky aktivní, přestože se mohl podobně jako spoluobvinění ucházet o volitelný post zastupitele. Rozhodl-li se tak neučinit, nemůže to být kladeno k tíži žalované. Stejně jako medializace, jež byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání (jeho soudní fáze) a pokud některé sdělovací prostředky informovaly nepravdivě či zkresleně, mohl se žalobce domáhat nápravy u nich. Netvrdil žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení. Není příčinná souvislost mezi trestním stíháním a žalobcovým psychickým zhroucením, potažmo následnou hospitalizací. Žalobce měl již dříve psychické problémy, které jej přiměly k rezignaci na funkci primátora. Již v minulosti byl pro psychické obtíže hospitalizován a užíval medikaci. Příčinná souvislost neexistuje ani v případě stěhování do , adresa, ; žalobce se nemusel stěhovat tak daleko, přičemž přesun do bližší obce by neměl tak razantní dopad. Přitom vyšlo najevo, že rozhodnutí rodiny ovlivnily i jiné podstatné důvody (práce manželky v přerovské galerii). A konečně, příčinná souvislost není dána ani ve vztahu ke zdravotním problémům členů žalobcovy rodiny.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl co do částky 14 769,30 Kč (výrok I), na náhradě nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv žalobci přiznal částku 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 5. 2023 do zaplacení (výrok II), co do částky 290 220 Kč s úrokem z prodlení tvořené náhradou újmy za průtahy i za porušení osobnostních práv žalobu zamítl (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 139 686 Kč (výrok IV). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním, detailně rozvedeným v bodech 10. - 12. a 13. rozsudku a shrnutým v bodě 14. do skutkového závěru, že byl žalobce ve věci vedené Okresním soudem ve , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, trestně stíhán s dalšími 7 osobami pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele a trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku, a to pod hrozbou trestu odnětí svobody v trvání 3 - 10 let. Trestní stíhání trvalo cca 79 měsíců (šest let a sedm měsíců) a skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce nebyl stíhán vazebně, poškozené město , adresa, se k trestnímu řízení připojilo s nárokem na náhradu škody ve výši 9 957 270 Kč. Ve věci proběhlo celkem devatenáct hlavních líčení, sedm veřejných zasedání a jedno neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu. Trestní stíhání souviselo s rozhodnutím žalobce v pozici zastupitele. Paralelně byl trestně stíhán pro obdobné trestné činy a obdobné jednání ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . Stíhání v této věci začalo dříve a skončilo později, než řízení sp. zn. , Anonymizováno, , a i v tomto řízení byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Žalobce je bezúhonný, po studiu vysoké školy pracoval jako učitel na základní škole ve , adresa, , byl i sportovním redaktorem, byl politicky činný. V jeho prvních volbách v roce 2002 se stal zastupitelem města , adresa, a místostarostou, později náměstkem primátora. Kontinuálně působil v zastupitelstvu i po volbách v letech 2006 a 2010, byl dlouhodobě uvolněným členem zastupitelstva, dva roky byl primátorem a na funkci rezignoval ze zdravotních důvodů. Mandát dokončil jako náměstek primátora a poté - v letech 2015 až 2019 - pracoval v , Anonymizováno, ., kde ovšem dostal výpověď kvůli organizačním změnám, načež byl v evidenci úřadu práce. Jako primátor a náměstek primátora se účastnil veřejných i společenských akcí, hovorů s občany, byl zmiňován i vyobrazován v časopise , anonymizováno, , který se distribuoval občanům města. Ve volbách v roce 2014 nekandidoval ze svého vlastního rozhodnutí, kvůli trestnímu stíhání ve věci , Anonymizováno, ; považoval to za součást politické kultury. Nekandidoval ani v žádných dalších volbách po skončení obou trestních stíhání, politika ho zklamala. Trestní stíhání bylo medializováno na místní i celostátní úrovni, žalobce byl co bývalý primátor v popředí zájmu medií. Nebylo však prokázáno (ani žalobcem tvrzeno), že by média informovala neobjektivně, v rozporu s principem presumpce neviny, nedůstojně či jinak nevhodně. Nakonec informovala o zproštění obžaloby. Žalobce byl v rámci trestního stíhání jednou nucen podrobit se úkonům, které vnímal jako ponižující (focení, stěry, měření jizev), avšak nešlo o jednání excesivní (žalobce to ani netvrdil). Před zahájením trestního stíhání byl v péči psychiatra, pravidelně bral léky (na spaní, mírná antidepresiva), ale po zahájení trestního stíhání se medikace zvyšovala. Žalobce trpěl stresem, nespavostí, měl obavy především z hrozby délky vězení a výše škody, prožíval existenční starosti s ohledem na své blízké (manželku a děti), byl podrážděný, výbušný, ztratil zájem o koníčky i o společné rodinné aktivity. Situace eskalovala v roce 2019, kdy se psychicky zhroutil, byl hospitalizován, v dlouhodobé pracovní neschopnosti (téměř rok), u psychiatra se léčí dodnes, jeho psychický stav ovlivnilo zejména trestní stíhání ve věci , Anonymizováno, . V běžném životě i v práci se v tomto směru setkával s negativními projevy okolí, stejně jako jeho manželka, dospívající syn i dcera (ze strany spolužáků a kamarádů). Manželka i dcera byly nuceny vyhledat odbornou pomoc, obě se dodnes léčí u psychiatra a užívají léky. Dcera mívá panické ataky. Nejhůře rodina nesla období žalobcovy hospitalizace v psychiatrické léčebně. Dopady žalobcova trestního stíhání se staly každodenní součástí rodinného života. V průběhu trestního stíhání se žalobce i s rodinou a rodiči manželky odstěhoval do , adresa, . Syn ještě na dobu dostudování střední školy strávil 2 roky ve , adresa, . Teprve odstěhováním se situace zklidnila. Děti stěhování pochopily, ale nesly jej těžce.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 5 písm. a), 14, 15 a 31a odst. 1, odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk). Dospěl k závěru, že vzhledem ke zproštění obžaloby bylo výše citované usnesení o zahájení žalobcova trestního stíhání nezákonné ve smyslu relevantních ustanovení OdpŠk. Samotná omluva žalované ani morální satisfakce v podobě zproštění obžaloby nejsou ve výše vylíčené životní situaci dostatečné. Medializace trestního řízení není pro výši peněžité satisfakce relevantní, neboť je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání. Média informovala nejen o jeho průběhu, ale též o výsledku. Silný zájem médií byl pochopitelný nejen z hlediska tématu trestního stíhání, ale i kvůli osobě žalobce jakožto bývalého primátora, resp. náměstka primátora. Vnímal - li žalobce mediální zprávy jako nepravdivé či zkreslené, mohl a měl se domáhat nápravy přímo u konkrétních médií, podle tiskového zákona či občanského zákoníku. Nebylo prokázáno, že by výpověď z pracovního poměru skutečně byla následkem trestního stíhání. V širším kontextu je ovšem zřejmé, že nebýt trestního stíhání, s velkou pravděpodobností by se žalobce nestal nezaměstnaným, protože by ani nemohl dostat výpověď; zastával by totiž právě tu nebo podobnou práci, kterou dělal před zahájením trestního stíhání. V tomto ohledu bylo prokázáno, že trestní stíhání ukončilo jeho politické působení. Na počátku stíhání sice již žalobce nebyl politicky činný (to souviselo s jiným, dříve zahájeným trestným stíháním), ve volbách v roce 2014 nekandidoval, ač tak učinit mohl, a to v souladu se svými morálními zásadami. Nebýt dříve zahájeného trestního stíhání, pravděpodobně by kandidoval ve svých čtvrtých komunálních volbách v roce 2014. V případě získání mandátu by po zahájení trestního stíhání v roce 2016 s ohledem na své morální zásady zvažoval své další setrvání v politice. Bylo by velice jednoduché namítnout, že žalobce ve volbách kandidovat mohl, protože strana to nezakazovala. Avšak důvěryhodnost trestně stíhaného politika je narušena a mnohdy ztracena, jeho volební potencialita je jiná, obzvlášť pokud veřejnost často nectí presumpci neviny a o vině má jasno hned. Žalobcovo psychické zhroucení bylo následkem trestního stíhání; došlo k němu prakticky bezprostředně po veřejném zasedání u odvolacího soudu, kterého se žalobce zúčastnil, načež psychiatra vyhledal s odstupem několika málo dnů. Patrně očekával vyhlášení rozhodnutí a ukončení nejistoty, leč odvolací soud ve věci samé nerozhodl, což při dosavadních žalobcových zkušenostech s délkou řízení a počtem jednání muselo jeho dosavadní pocity prohloubit. Výpověď z pracovního poměru u , Anonymizováno, ., byla podána o cca 1 – 2 měsíce dříve a žalobce evidentně tuto zkušenost ustál, když byl schopen absolvovat jednání u odvolacího soudu. Jeho dřívější duševní problémy odezněly a s jeho zhroucením v roce 2019 nesouvisely. Zatímco v případě problémů z roku 2012 mohl žalobce sám situaci do jisté míry ovlivnit, což také učinil rezignací na funkci primátora, psychický stav navozený pokračujícím trestním stíháním mohl jen velmi těžce korigovat, protože v prvé řadě neměl žádnou kontrolu nad okamžikem ukončení ani výsledkem trestního stíhání. Přitom se nastalou situaci snažil řešit, pravidelně docházel k psychiatrovi a užíval předepsané léky. Trestní stíhání však pohltilo jeho rodinu a stalo se nechtěnou součástí jejího každodenního života, kdy místo toho, aby se rodina věnovala běžným starostem kolem školy a dospívání dětí, volného času atd., musela čelit dopadům trestního stíhání, omezovala se po finanční stránce (šetřila úspory na obhájce), žalobce, jeho manželka i dcera navštěvovali psychiatra a kvůli stresu a napětí v rodině mnohdy panovala nepříjemná atmosféra. Rodina dokonce kvůli trestnímu stíhání opustila svůj domov a vybudované zázemí a přestěhovala se společně s rodiči žalobcovy manželky do , adresa, . Děti se stěhovat nechtěly a syn dva roky dokončoval střední školu. Úvaha o novém místě k životu byla nepochybně komplexní a zohledňovala řadu okolností (např. pracovní příležitosti pro žalobce, úspěch/neúspěch v podnikání jeho manželky), avšak jeho prvořadou pohnutkou bylo jednoznačně žalobcovo trestní stíhání. Vzdálenost od místa původního bydliště není podstatná - podstatné je přerušení dosavadních vazeb a navíc by přestěhování do blíže situované obce nemuselo splnit očekávaný účel. Jestliže žalobce a jeho manželka znali , adresa, z doby vysokoškolských studií a měli na ni hezké vzpomínky, je jejich rozhodnutí přirozené.

6. Okresní soud při komparaci vyšel zejména z rozsudků týkajících se spoluobžalovaných z téhož trestního řízení (týž skutek, týž hrozící trest a náhrada škody, týž průběh řízení). Řadovému zastupiteli bylo ve věci vedené Okresním soudem ve , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (stejně jako řadové zastupitelce ve věci sp. zn. , Anonymizováno, ) přiznáno 200 000 Kč, nicméně v obou případech šlo o odškodění za spíše „základní“ či „obvyklé“ dopady, kdežto v daném případě byly prokázány palčivé dopady v osobním a rodinném životě, takže by částka 200 000 Kč měla být podstatně navýšena. Ve věci vedené Okresním soudem ve , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, okresní soud žalobci přiznal částku 809 200 Kč v situaci, kdy mimo jiné ztratil možnost ucházet se o mandát poslance a pokud se jedná o zadostiučinění v jedné ze základních složek lidského života, neshledal okresní soud důvod, proč by se měl od této částky výrazně odchýlit, došlo-li u žalobce k citelným zásahům do jiné základní složky života, přičemž zájem médií byl v obou případech srovnatelný. Adekvátní náhradou za porušení osobnostních práv je proto částka 800 000 Kč. K průtahům v trestním řízení nedošlo.

7. Proti výrokům II a IV rozsudku podala žalovaná odvolání se zdůvodněním, že trestní stíhání nebylo příčinou výpovědi z pracovního poměru, jak ostatně uznal i prvostupňový soud v bodě 41. odůvodnění. Ukončení politické kariéry bylo vlastním žalobcovým rozhodnutím; odškodňované trestní řízení bylo zahájeno teprve v roce 2016 a příčinná souvislost s trestním řízením ve věci sp. zn. , Anonymizováno, nebyla zkoumána. Zdravotní problémy dcery a manželky nebyly prokázány a i kdyby se tak stalo, nebyly následkem žalobcova trestního stíhání. Vyšlo najevo, že do , adresa, se rodina přestěhovala proto, že tam žalobce během svého studia poznal svou budoucí ženu, která později (leč před stěhováním) založila v , adresa, galerii. I z výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že si tak žalobcova manželka našla lepší odbytiště pro umění. Rodině nic nebránilo přestěhovat se do blíže položené obce tak, aby nebyl dopad na jejich životy natolik citelný. Prvostupňový soud nedostatečně zdůvodnil, proč přiznává odškodné převyšující odškodné přiznávané v podobných případech. Žalobce se domáhal peněžité satisfakce za narušení osobnostních práv také v případě trestního stíhání ve věci , Anonymizováno, obdržel od žalované částku 120 000 Kč a v tomto ohledu nyní uplatňuje duplicitní náhradu. Věc byla vedena Okresním soudem ve , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . O náhradě nákladů řízení měl soud prvního stupně rozhodnout exaktním poměrným rozdělením, anebo žádnému z účastníků náhradu nepřiznat. Žalovaná vzala odvolání částečně zpět co do částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 29. 5. 2023 do 10. 7. 2025, kterou žalobci po vyhlášení napadeného rozsudku zaplatila.

8. Žalobce potvrdil zaplacení dané částky a jinak navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na své dosavadní ústní přednesy, písemná podání a odůvodnění napadeného rozsudku. Dodal, že žalobce nemohl být odškodněn duplicitně, poněvadž žaloba v této věci zohledňovala pouze specifika trestního stíhání ve věci , Anonymizováno, , přičemž trestní stíhání ve věci , Anonymizováno, trvalo déle a žalobce pak navazující občanskoprávní žalobou uplatnil též nárok na náhradu odchodného, který byl uspokojen až s odstupem, což znamenalo reálné snížení satisfakce kvůli inflaci. Oba účastníci poukázali na rozhodnutí, jež podle nich jako vhodné komparátory řešila případy nejpodobnější projednávané kauze.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednáních napadenou část rozsudku a v této šíři i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

10. Výrokem I odvolací soud z důvodů vysvětlených v bodě 7. částečně zastavil odvolací řízení (§ 207 odst. 2 první věta o. s. ř.).

11. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním, a to včetně zjištění vyplynuvších z jednotlivých komparátorů, která podrobně rozvedl v bodech 13.1.1. – 13.3.2. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud tudíž všechna tato zjištění jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Na žalobcův návrh, kdy existence spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. 17 C 130/2023 byla zřejmá již před koncentrací řízení, odvolací soud za účelem prověření námitky duplicitní peněžité satisfakce porušení žalobcových osobnostních práv tento spis vyžádal a z provedených důkazů zjistil následující (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem, část věty za středníkem o. s. ř. a contrario). Žalobce skutečně na žalovanou podal žalobu na (mimo jiné) náhradu nemajetkové újmy v podobě zásahu do svých osobnostních práv i v kontextu trestního řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž takto od žalované před podáním žaloby obdržel částku 130 000 Kč (žaloba z l. č. 1-5 spisu, vyjádření k žalobě z l. č. 12-15, stanovisko žalované z l. č. 16-20, uplatnění nároku u žalované z l. č. 21-25). Nakonec vzal žalobu v plné šíři zpět (zpětvzetí žaloby z l. č. 39). Soud proto řízení zastavil (usnesení o zastavení řízení z l. č. 44). Ačkoli obě žaloby obsahují velmi podobnou argumentaci, jsou zde podstatné rozdíly. K věci , Anonymizováno, žalobce (oproti projednávanému případu) argumentoval i tím, že se regionální televize zúčastnila prověrky na místě dne 5. 10. 2016. Nekandidoval již v komunálních volbách roku 2014, tedy před zahájením trestního stíhání ve věci , Anonymizováno, . Navíc v souvislosti s věcí , Anonymizováno, uplatnil i nárok na náhradu odchodného (žaloba z l. č. 1-5). Právě jen v souvislosti s trestním stíháním ve věci , Anonymizováno, se žalobce psychicky zhroutil a byl hospitalizován v , Anonymizováno, . Při propuštění ostatně obě trestní stíhání sám rozlišil (bod 11.14. odůvodnění napadeného rozsudku), což platí i pro jeho manželku, která ve svědecké výpovědi v projednávané věci zdůraznila, že zatímco jedno trestní stíhání se ještě dalo zvládnout, druhé už se stalo poslední kapkou a že syn Tomáš byl v kontextu se druhým stíháním vnímán jako zločinec a tehdy se také začal vracívat ze školy s pláčem. Z důkazů provedených prvostupňovým soudem též plyne, že se některé mediální zprávy vztahovaly pouze ke druhému trestnímu stíhání. Psychiatr dr. , jméno FO, jako svědek vypověděl, že medikaci zintenzivnil až v roce 2016 a léčbu žalobcovy manželky zahájil teprve v roce 2015. Odvolací soud výše jmenované důkazy vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a vzájemně souladné. Další důkazy neprovedl, protože nebyly navrženy a ani v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

12. Při odvolacím přezkumu s ohledem na odvolací námitky a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Plně souhlasí s právním hodnocením případu podaným soudem prvního stupně, včetně řady odkazů na judikaturu a volbu komparátorů, přičemž ale dodává následující. Otázku příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a rozvázáním pracovního poměru u technických služeb soud prvního stupně zodpověděl tak, jak žalovaná v odvolání uvedla, nicméně i když k jakési „širší souvislosti“ mezi oběma událostmi přihlédl, nebyl to důvod jeho rozsudku, který by se viditelně promítl do výroku, což platí i pro rozsudek odvolacího soudu. Žalovaná se mýlí v odvolací námitce stran zdravotních problémů žalobcovy dcery a manželky; ty byly prokázány, a to v příčinné souvislosti s žalobcovým trestním stíháním. A to zejména výpověďmi manželky, obou dětí, žalobce a psychiatra dr. , jméno FO, , jejichž věrohodnost nebyla relevantně zpochybněna. Pokud jde o stěhování, žalobce netvrdil a prvostupňový – a ovšem ani odvolací – soud nezaujaly názor, že by žalobce či jeho rodina utrpěli větší nemajetkovou újmu jen proto, že se přestěhovali právě do vzdálenější , adresa, . Stěhování mělo tuto újmu naopak zmírnit a rodina volila nové bydliště tak, aby toho dosáhla, přičemž nikdo netvrdil a nevyšlo ani jinak najevo, že by se tento záměr nezdařil. Ukázalo se naopak, že bylo žádoucí dosavadní sociální vazby zcela či z velké části zpřetrhat a přesunout se do co možná anonymního prostředí, což by se při odchodu do blíže situované (natož nějaké menší) obce nemuselo splnit a nelze žalobcově rodině vyčítat, že v této své situaci chtěli, i s ohledem na jeho děti a manželčiny rodiče, takříkajíc „uspět na první pokus,“ takže zvolili velké město, které se jim jevilo jako jistota. Odvolací soud nepochybuje, že ve výběru sehrály dílčí roli i vzpomínky na studia či manželčino pracovní uplatnění, avšak důvodem samotného stěhování tyto okolnosti nebyly – přispěly jen k rozhodnutí o konkrétní obci. Navíc je naprosto přirozené, že v rodinném životě a psychických problémech rodiny souvisí „všechno se vším“ a nelze z tohoto kontextu uměle vyjímat a izolovaně zkoumat to, co bylo pouze jedním z motivů volby konkrétní obce. Odvolací soud dále z důvodů rozvedených v bodě 11. neshledal, že by se zde žalobce domáhal duplicitní náhrady.

13. Opodstatněnou však byla odvolací námitka stran žalobcova odchodu z politiky. Žalobce nekandidoval již ve volbách roku 2014, ale úkony trestního řízení byly ve věci , Anonymizováno, zahájeny teprve dne 22. 4. 2015. Nemluvě o trestním stíhání či jeho veřejné soudní fázi, které pochopitelně začaly ještě později. Žalobce přitom peněžitou satisfakci za již dříve - v přiměřené časové souvislosti s odchodem z politiky - zahájené trestní stíhání (řízení) ve věci , Anonymizováno, nejen uplatnil, ale i obdržel, přičemž ve výše zmíněné žalobě samozřejmě o odchodu z politiky coby důležité okolnosti hovořil. Po upuštění od kandidatury v roce 2014 tři měsíce pracoval na základní škole. Za těchto okolností zde není a ani nemůže být příčinná souvislost mezi věcí , Anonymizováno, a odchodem z politiky. Předmětem přiměřeného zadostiučinění může být pouze to, co se reálně stalo, nikoli to, co se stát hypoteticky mohlo v jiné životní situaci (nebýt trestního stíhání ve věci , Anonymizováno, ; viz § 153 odst. 1 ve spojení s § 154 odst. 1 o. s. ř.). A proto také bylo prvostupňovým soudem přiznané zadostiučinění nepřiměřeně vysoké.

14. Za nejvhodnější komparátory odvolací soud považuje pro největší podobnost skutkového stavu především rozhodnutí citovaná v bodech 13.1.2., 13.2.5., 13.3.2. a zejména 13.2.9. a 13.3.1. odůvodnění napadeného rozsudku. Co se týče naposled jmenovaného případu, který je nejpodobnější nejen tím, že šlo o jedno a totéž trestní stíhání, ale i v tom, že byl odškodněn bývalý primátor téhož města a žalobcův kolega, byl zde dopad citelnější z toho důvodu, že byl primátor před zahájením trestního stíhání výše postaveným politikem a že právě v důsledku daného stíhání nemohl kandidovat ani na celostátní úrovni, jak zamýšlel. Odvolací soud ze všech zmíněných důvodů pokládá za přiměřenou peněžitou satisfakci za porušení žalobcových osobnostních práv celkovou částku 600 000 Kč.

15. Proto výrokem II napadený rozsudek ve výroku II co do částky 200 000 Kč změnil tak, že žalobu v této části zamítl [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], jinak rozsudek jako ve výroku II věcně správný výrokem III potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. Výrok IV odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a s § 14 odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Z žalobou uplatněných částek (bod 1.) byla tedy žalobci přiznána náhrada nákladů obhajoby ve výši 163 019 Kč a náhrada nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv ve výši 600 000 Kč. Žalobce naopak neuspěl co do náhrady nákladů obhajoby ve výši 3 592,50 Kč, náhrady nemajetkové újmy za průtahy v trestním řízení ve výši 90 220 Kč a náhrady nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv ve výši 400 000 Kč. Zatímco částku 3 592,20 Kč se sám žalobce rozhodl dále nevymáhat, takže ve své podstatě představuje jeho neúspěch (srov. § 146 odst. 2 první věta o. s. ř.), náhrada za zásah do osobnostních práv závisela na úvaze soudu, přičemž s ní byl žalobce skutečně úspěšný nejen co do základu, ale i co do určité výše (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). S náhradou nemajetkové újmy za průtahy ve výši 90 220 Kč nebyl úspěšný ani co do základu a navíc jsou judikaturou vymezená kritéria pro posuzování průtahů mnohem exaktnější. Úrok z prodlení, ač zčásti kapitalizovaný a samostatným výrokem přiznaný, nebyl samostatným předmětem řízení a proto jej nebylo možno do úspěchu ani tarifní hodnoty započítat (§ 8 odst. 1 druhá věta vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, advokátní tarif, dále jen a. t.). Proto odvolací soud pokládá za řešení nejvíce odpovídající zákonu a rozsáhlé a ne vždy jednotné judikatuře takové, podle nějž pro účely stanovení míry žalobcova procesního úspěchu 100 % tvoří součet žalované částky náhrady nákladů obhajoby, žalované částky náhrady nemajetkové újmy ve výši 90 220 Kč a pouze přisouzené (resp. žalovanou během řízení zaplacené; viz § 146 odst. 2 druhá věta o. s. ř.) částky náhrady nemajetkové újmy, tedy celkem částka 856 831,50 Kč. To znamená, že žalobce neuspěl na 10,95 % a jeho čistý procesní úspěch tudíž činí 78,10 % (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

17. Pokud jde o tarifní hodnotu za jednotlivé úkony právní služby, pro úkony provedené do 31. 12. 2024, je tedy třeba započítat pouze a jen částku 856 831,50 Kč, a to i podle judikatury završené nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 2358/24, a ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22 (tarifní hodnota tedy v případě nemajetkové újmy nečiní 50 000 Kč, jak mylně uzavřel prvostupňový soud; § 8 odst. 1 a. t.). Odvolací soud odkazuje na výčet úkonů obsažený v bodě 49. odůvodnění napadeného rozsudku. Sazba mimosmluvní odměny za první úkony podle § 7 bodu 6. a. t. činí 11 740 Kč. Zpětvzetí žaloby ze dne 11. 9. 2023 se ovšem týkalo pouze částky 363 019 Kč, které zde tudíž tvoří tarifní hodnotu, takže sazba činí 9 780 Kč (§ 8 odst. 1 první věta ve spojení s § 7 bodem 6. a. t.). Tarifní hodnota pro další úkony tedy činila již jen 490 220 Kč (400 000 Kč + 90 220 Kč), sazba odměny pak 10 300 Kč. Protože odvolání ze dne 21. 2. 2024 směřovalo proti procesnímu usnesení, činí sazba polovinu, tedy 5 150 Kč [§ 11 odst. 2 písm. c) a. t.]. Pro úkony provedené od 1. 1. 2025, počínaje jednáním ze dne 23. 1. 2025, tvoří tarifní hodnotu podle čl. II novely a. t. č. 258/2024 Sb. částka 400 000 Kč [jako dále přiznaná či žalovanou zaplacená náhrada nemajetkové újmy za porušení osobnostních práv podle § 9a odst. 2 písm. a) a. t.], sazbu odměny za úkon pak částka 9 900 Kč. Za účast na vyhlášení rozsudku náleží opět poloviční sazba 4 950 Kč [§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.], stejně jako náleží náhrada promeškaného času v téže výši za jednání ze dne 11. 3. 2025, jež bylo odročeno bez projednání věci samé pro nedostavení se svědka (§ 14 odst. 2 část věty před středníkem a. t.). Za vyjádření k odvolání proti rozsudku a účast na obou jednáních před odvolacím soudem činí tarifní hodnota již jen 150 000 Kč, protože žalovaná předtím vzala odvolání částečně zpět co do částky 250 000 Kč [§ 9a odst. 2 písm. a) a. t.], sazba pak tudíž 7 100 Kč (§ 7 bod 5. a. t.). Součet odměn tak činí 170 610 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů za každý úkon do 31. 12. 2024 300 Kč, za každý úkon od 1. 1. 2025 pak 450 Kč, celkem 7 200 Kč. Celkem jde tudíž o 177 810 Kč. Další složkou náhrady je náhrada za DPH ve výši 37 340 Kč, protože je žalobcův zástupce plátcem DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Součet činí 215 150, i se soudním poplatkem pak 217 150 Kč. 78,10 % pak činí 169 594 Kč.

18. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení sice žalobci, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku IV stanovil podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. na žádost žalované vzhledem k časové náročnosti administrativního zpracování platby.