16 CO 217/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul, titul. sídlem adresa o 242 850 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 8. 2022, č. j. 38 C 245/2021-91

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 24 308 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, titul, titul, advokáta, se sídlem adresa.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Bruntále dne datum domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 171 093 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že dne datum byl odvolán z funkce obchodního ředitele závodu nástroje. Dne datum mu byla dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, přičemž zaměstnavatel (žalovaná) mu neuhradil odstupné. Podle žalobce mu nárok na odstupné náleží, neboť funkce obchodního ředitele, kterou zastával a z níž byl odvolán, byla zrušena. Žalobce poté, co byl v průběhu řízení ze strany soudu vyzván podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, uvedl, že pracovní místo obchodního ředitele žalované (závodu nástroje) bylo zrušeno, jak vyplývá z organizačních schémat žalované, jednak organizační struktury vystavené k datu datum a organizační struktury vystavené k datu datum. Žalobce dále v průběhu řízení doplnil, že zrušení pracovního místa obchodního ředitele souviselo se zrušením divize nástroje ke konci roku rok v souvislosti se vstupem nového vlastníka žalované v květnu rok. Podle žalobce je zřejmé, že zrušení jeho pracovního místa je v příčinné souvislosti se zrušením celé divize závodu nástroje. Žalovaná částka ve výši 171 093 Kč podle žalobce představuje trojnásobek jeho průměrné měsíční mzdy ve výši 57 031 Kč za období od 7-9/ rok.

2. Žalobce v průběhu řízení rozšířil žalobní nárok na částku ve výši 242 850 Kč s příslušenstvím, soud usnesením ze dne datum změně žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. vyhověl a změnu žaloby připustil.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, uvedla, že požadavek žalobce na odstupné ve výši 242 850 Kč s příslušenstvím není důvodný. Mezi účastníky byl založen pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne datum, během pracovního poměru byl žalobce jmenován do funkce obchodního ředitele, práva a povinnosti z pracovního poměru vyplývaly z manažerské smlouvy. Dne datum byl žalobce odvolán z funkce obchodního ředitele a došlo k zániku sjednaného druhu práce a manažerské smlouvy. Žalovaná neměla pro žalobce vhodné pracovní místo, proto mu dala výpověď dne datum. Žalobce se domáhal v jiném řízení neplatnosti výpovědi, jeho návrh byl zamítnut. Podle žalované žalobci odstupné nenáleží, neboť k žádnému zrušení pracovního místa obchodního ředitele, které žalobce zastával u žalované, nedošlo. Žalobce byl odvolán z funkce obchodního ředitele pro nespokojenost s jeho pracovními výsledky. Pracovní místo obchodního ředitele nebylo půl roku po odvolání žalobce obsazeno, neboť místo nešlo obsadit ze dne na den. Žalovaná společnost měla dva závody, a to závod plasty a závod nástroje. Žalovaná popřela, že by neobsazení pracovního místa obchodního ředitele souviselo s následným zrušením divize nástroje.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl, současně rozhodl o nákladech státu, zavázal žalobce k doplatku soudního poplatku s ohledem na rozšíření žaloby a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky řízení. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná v době, kdy dala žalobci výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce, nemohla vědět o tom, že bude ukončen provoz závodu nástroje a nemohla to ani předpokládat, proto nelze usuzovat, že by žalovaná měla v úmyslu zrušit pozici obchodního ředitele v důsledku organizačních změn. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl a nepřiznal žalobci nárok na odstupné v požadované výši 242 850 Kč s příslušenstvím.

5. Žalobce s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasil, rozhodnutí napadl odvoláním, ve kterém namítal, že soud nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Žalobce v odvolání poukazoval na strohé odůvodnění rozhodnutí, měl za to, že soud měl ve věci aplikovat ustanovení § 18 zákoníku práce o příznivějším výkladu právního jednání pro zaměstnance. Podle žalobce z organizačních schémat jednoznačně vyplývá to, že po jeho odvolání byla pozice obchodního ředitele zrušena, neboť se v těchto organizačních schématech již nevyskytuje. Pokud soud prvního stupně neprováděl dokazování navrženými a označenými organizačními schématy, nemohl správně zjistit skutkový stav věci, proto žalobce navrhl zrušení rozhodnutí, případně jeho změnu tak, aby odvolací soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Naopak podle žalované soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému zjištění, ve věci rozhodl správně, proto navrhla odvolacímu soudu potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně včetně rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky. Podle žalované je v rozhodnutí soudu prvního stupně uvedeno, na základě jakých důvodů rozhodl o zamítnutí žaloby, žádná svědecká výpověď ani listina neprokázala, že by v prosinci rok při odvolání žalobce bylo zřejmé, že do společnosti vstoupí nový vlastník a že dojde k organizačním změnám, ani nebylo v této době možné předpokládat, jak nové vedení se společností naloží a že dojde ke zrušení divize nástroje. Pokud jde o námitky nedůvěryhodnosti svědků, není zřejmé, z jakého důvodu žalobce považuje svědky, kteří byli v řízení vyslechnuti, za nedůvěryhodné. Jedná se o účelové, neurčité a nekonkrétní spekulace a domněnky žalobce. Pokud nebyla funkce obchodního ředitele po odvolání žalobce obsazena, bylo to proto, že nebylo snadné místo obsadit, nový zaměstnanec na takové pracovní pozici musí být vybrán pečlivě, k čemuž následně nedošlo, neboť novým vedením společnosti byl závod nástroje v květnu rok zrušen. Podle žalobce soud dospěl k úplnému zjištění skutkového stavu věci. Pokud některé důkazy neprováděl, bylo to z důvodu nadbytečnosti. Podle žalované nejsou naplněny odvolací důvody, proto je třeba potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně.

7. Krajský soud jako soud odvolací podle § 10 odst. 1 o. s. ř. z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející v souladu s ust. § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Podle § 73a odst. 1 zákoníku práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.

9. Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

10. Z uvedeného vyplývá, že v případě, že zaměstnavatel nemá takovou práci, která by odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance, nebo že zaměstnanec návrh na nové pracovní zařazení nepřijme (i kdyby nabízené pracovní zařazení odpovídalo zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance), nastává jednak překážka na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce a jednak fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Znamená to, že zaměstnavatel může dát takovému zaměstnanci výpověď s odvoláním na výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, aniž by se pro naplnění tohoto výpovědního důvodu opravdu vyžadovalo, aby se zaměstnance skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce nebo o jiných organizačních změnách.

11. Při skončení pracovního poměru z důvodu fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce má zaměstnance právo na odstupné poskytované podle § 67 odst. 1 zákoníku práce jen tehdy, byl-li z vedoucího místa odvolán, a jestliže důvodem odvolání bylo zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny. Zaměstnanci, který se sám vzdal vedoucího pracovního místa nebo který byl odvolán z jiného důvodu, při skončení pracovního poměru pro fikci výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce odstupné nenáleží.

12. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně náležitě a úplně zjistil skutkový stav věci na základě listinných důkazů a svědeckých výpovědí, odvolací soud na takto zjištěný skutkový stav věci v celém rozsahu odkazuje a jeho závěry přejímá. V průběhu odvolacího řízení bylo podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplněno dokazování nad rámec provedeného soudem prvního stupně o organizační schémata závodu nástroje, které k důkazům žalobce navrhl. Doplnění dokazování o organizační schémata závodu nástroje vystavené k datu datum a k datu datum však na závěru obou soudů o skutkovém stavu ničeho nezměnila. Podle odvolacího soudu ani z jedné listiny nevyplývá, že by pracovní pozice obchodního ředitele, ze které byl žalobce v prosinci rok odvolán, byla zrušena. Podle odvolacího soudu v předložených organizačních schématech žádné pracovní místo obchodního ředitele vůbec uvedeno nebylo. Podle těchto organizačních schémat k datu datum žalobce zastával funkci projektového manažera.

13. Z uvedeného vyplývá, že organizační schémata neodpovídala tomu, jaké pracovní místo žalobce ve skutečnosti zastával, nelze z nich ovšem ani dovodit, že pracovní místo obchodního ředitele závodu nástroje bylo zrušeno v důsledku organizační změny, resp. že žalobce byl z tohoto pracovního místa odvolán právě v souvislosti s jeho zrušením.

14. Naopak z provedeného dokazování u soudu prvního stupně jednoznačně vyplynulo, že žalobce byl v prosinci rok odvolán z funkce obchodního ředitele, a to z důvodů špatných pracovních výsledků. Ke zrušení divize označené u žalované závod nástroje došlo až v květnu rok v souvislosti se vstupem nového vlastníka do firmy, tj. s odstupem pěti měsíců, je tedy správný závěr soudu prvního stupně o tom, že sotva mohla být naplněna časová souvislost se zrušením pracovního místa obchodního ředitele v prosinci rok a případným zrušením závodu nástroje v květnu rok po vstupu nového vlastníka do společnosti, jak žalobce po celé řízení tvrdil.

15. Podle ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce má zaměstnanec právo na odstupné při skončení pracovního poměru z důvodu fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce pouze v případě, že důvodem jeho odvolání z vedoucího pracovního místa bylo zrušení jím zastávaného pracovního místa v důsledku organizační změny. Pokud tedy měl žalobce za to, že mu nárok na odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce náleží, protože jeho pracovní místo obchodního ředitele bylo po odvolání z funkce v prosinci rok zrušeno, měl tuto skutečnost v řízení prokázat. Pokud žalobce dovozoval zrušení pracovní pozice obchodního ředitele z organizačních schémat, podle odvolacího soudu tato skutečnost z těchto listinných důkazů nevyplývá, žádné další důkazy žalobce soudu k prokázání svého tvrzení nepředložil. Naopak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pracovní pozice obchodního ředitele nebyla po odvolání žalobce řadu měsíců obsazena. Na účelovost takového neobsazení pracovní pozice nelze z ničeho dle odvolacího soudu usuzovat. Proto podle odvolacího soudu nemohl být žalobce v řízení úspěšný a nenáleží mu právo na odstupné podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Naopak podle odvolacího soudu prokázala žalovaná, že k odvolání žalobce z místa obchodního ředitele došlo v důsledku jeho nedobrých pracovních výsledků, jak vyplývá ze svědeckých výpovědí příjmení a anonymizováno. Důvodem odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa byly jiné skutečnosti, než zrušení pracovní pozice v důsledku organizační změny zaměstnavatele, přičemž s tímto důvodem odvolání zákon žádné nároky na odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce nespojuje.

16. Pokud jde o odvolací námitky žalobce, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jim označeným důkazům, neshledal odvolací soud tyto námitky důvodné. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně přihlédl ke všem tvrzením žalobce, provedl všechny důkazy, pokud neprovedl dokazování organizačními schématy, v tomto směru doplnil dokazování odvolací soud, aniž by toto doplnění dokazování mělo jakýkoli vliv na závěr soudu o skutkovém stavu věci. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně náležitě zdůvodnil své rozhodnutí, je zřejmé, jakými úvahami se soud řídil, když žalobě nevyhověl.

17. Podle odvolacího soudu není správná úvaha odvolatele o nutnosti aplikace ustanovení § 18 zákoníku práce, dle kterého je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Podle citovaného ustanovení § 18 zákoníku práce je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Z daného ustanovení vyplývá, že dopadá na případy, kdy jsou pochybnosti o skutečném obsahu právního jednání, tj. co jednající zamýšlel a jaké právní následky chtěl vyvolat. V projednávané věci podle odvolacího soudu žádné pochybnosti o úmyslu a obsahu právních jednání mezi účastníky nevznikly. Z právních jednání, které žalovaná společnost učinila, a to odvolání žalobce a výpovědi, žádné pochybnosti neplynou, nebylo tedy na místě použít ani výkladová pravidla, zejména ustanovení § 18 zákoníku práce, jehož se žalobce v řízení dovolával.

18. Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce v pořádku, ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, a to včetně výroku o doplatku soudního poplatku ve výši 3 588 Kč za rozšíření žaloby ze dne datum dle zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., výroku o nákladech státu ve výši 1 297 Kč za vyplacené svědečné a výroku o nákladech řízení mezi účastníky u soudu prvního stupně ve výši 52 230,03 Kč, dle kterého žalovaná jako procesně úspěšná má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, a to po procesně neúspěšném účastníku řízení, v daném případě žalobci. Přiznané náklady řízení splňují všechna zákonná kritéria podle § 142 odst. 1 o. s. ř..

19. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. platí ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně přiměřeně i pro řízení odvolací. Žalovaná byla v odvolacím řízení procesně úspěšným účastníkem, neboť odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolání žalobce nevyhověl. Žalovaná jako procesně úspěšný účastník řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení představuje odměna právního zastoupení za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty 242 850 Kč podle § 7 advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. sepis vyjádření k odvolání ze dne datum a účast u jednání odvolacího soudu ze dne datum, 1 úkon po 9 300, celkem 18 600 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, celkem 600 Kč a dále jízdné k odvolacímu soudu z obec do obec tam a zpět, celkem ujeto 60 km vyhláškové ceny nafty (vyhláška č. 467/2002 Sb.) – 44,10 Kč a opotřebení 5,20 Kč na jeden km, při průměrné spotřebě osobního motorového vozidla registrační značka BA číslo dle technického průkazu 6,7 litrů na 100 km, dohromady jízdné ve výši 489 Kč + ztráta času čtyři půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč, dohromady 20 089 Kč a DPH ve výši 4 218,70 Kč, celkem představují náklady 24 308 Kč Tyto náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.