16 Co 243/2024

Plný text

Krajský soud v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 53 429 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2024, č. j. 26 C 440/2024-68

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 32 360,08 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

II. Žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 21. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 53 429 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných mzdových nároků. Žalobu odůvodnil tím, že je u žalované zaměstnán jako zdravotnický pracovník, který v rámci sjednaného druhu práce vykonával pro žalovanou práci v období tzv. druhé vlny epidemie onemocnění Covid – 19, konkrétně v době od 1. října 2020 do 31. prosince 2020. Žalovaná žalobci za výkon práce v tzv. druhé vlně epidemie onemocnění Covid – 19 vyplatila odměnu ve výplatě za druhé kalendářní čtvrtletí roku 2021, avšak tuto vyplacenou odměnu nezahrnula do výpočtu průměrného výdělku postupem podle ustanovení § 351 a násl. zákoníku práce a označila toto plnění za odměnu nemzdového charakteru vyplacenou podle ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. S touto právní kvalifikací vyplaceného plnění žalobce nesouhlasí a tvrdí, že se jedná o odměnu ve smyslu § 351 zákoníku práce, neboť byla vyplacena žalobci za pracovní činnost vykonávanou ve ztížených podmínkách v době pandemie, a proto musí být zohledněna ve výši průměrného výdělku. V důsledku nezahrnutí odměny do průměrného výdělku tak vznikl žalované dluh vůči žalobci na mzdových nárocích za období od 1. října 2020 do 31. prosince 2020, přičemž žalobce se žalobou domáhá zaplacení tohoto rozdílu včetně zákonného úrokového příslušenství.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Na svou obranu uvedla, že poskytla žalobci odměnu při druhé vlně epidemie Covid-19 ve výši 117 055 Kč brutto. Odměna byla vyplacena ve výplatě platu za 2. kalendářní čtvrtletí roku 2021. Žalovaná však tvrdí, že žalobce nebyl touto odměnou odměněn za to, že koná práci podle pracovní smlouvy, nýbrž za nasazení a riziko spojené s epidemií Covid-19. Žalobce se při druhé vlně epidemie Covid-19 nepodílel na plnění úkolů, které souvisely s řešením epidemie nemoci Covid-19. Žalovaná proto přidělila jednorázovou odměnu žalobci nikoliv podle kritéria odvedené práce, nýbrž pouze za přítomnost žalobce na pracovišti. Odměna byla proto žalobci vyplacena dle ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Navíc žalovaná poukazuje na to, že žalobce v době druhé vlny epidemie vykonal méně výjezdů než obvykle. Vyplacení odměny podle ustanovení § 134 zákoníku práce je podle žalované v rozporu s dobrými mravy.

3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 53 429 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 11 536 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, z částky 22 333 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a z částky 19 560 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, (výrok I.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36 667,67 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žaloba ve věci samé je důvodná, když dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024 sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 vyplývá, že pokud zdravotnický pracovník byl odměněn za to, že osobně konal práci podle pracovní smlouvy a plnil tak svoji základní povinnost vyplývající z pracovního poměru [§ 38 odst. 1 písm. b) zák. práce], jde podle pravé povahy o odměnu za splnění pracovního úkolu ve smyslu ustanovení § 134 zákoníku práce, nikoliv o odměnu ve smyslu citovaného ustanovení § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Pokud tedy žalobce v době druhé vlny covidové pandemie osobně konal práci podle pracovní smlouvy a byl za toto období následně odměněn, pak jde podle pravé povahy o odměnu za splnění pracovního úkolu ve smyslu ustanovení § 134 zákoníku práce. Žalovaná tak měla zohlednit výplatu této covidové odměny v průměrném výdělku žalobce v měsíci červenci 2021, srpnu 2021 a září 2021. Procesně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 672 Kč a dále v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil v této věci těchto 6 úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 7. srpna 2024, účast u soudního jednání dne 16. srpna 2024 a písemný závěrečný návrh. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 3 260 Kč, a proto při 6 úkonech právní služby je odměna 19 560 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána náhrada hotových výdajů, a to 6 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč. Žalobce má také právo na náhradu za ztrátu času v rozsahu 16 započatých půlhodin ve výši 1 600 Kč a dále právo na náhradu cestovních výdajů za cestu z , adresa, a zpět dne 16. 8. 2024 ve výši 5 135,60 Kč (230 kilometrů při sazbě 6,94 Kč na jeden kilometr). Celkem tak náhrada nákladů včetně daně z přidané hodnoty ve výši 5 900,07 Kč činí 36 667,67 Kč.

4. Proti výroku II. rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že okresní soud pochybil, když přiznal žalobci náhradu za úkony, které dle ustanovení § 11 advokátního tarifu nejsou účtovatelnými úkony právní služby. Jedná se o písemný závěrečný návrh žalobce a vyjádření žalobce ve věci samé ze dne 7. 8. 2024. Písemný závěrečný návrh nemá charakter písemného podání soudu, jak je uvedeno v § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif). Samotný charakter tohoto podání je naprosto rozdílný od jiných listin podávaných k soudu. Písemný závěrečný návrh není ničím jiným než prostředkem k zajištění přesné protokolace, prostředkem k usnadnění protokolace a pomůckou právního zástupce, při které dochází pouze k rekapitulaci zjištěného skutkového stavu. Se založením písemného závěrečného návrhu nejsou spojeny žádné procesní následky, nezavazuje soud k rozhodnutí o něm ani k tomu, jak s ním má naložit. Pokud je takový písemný návrh předložen, zakládá se podle ustálené praxe do spisu a stává se součástí protokolu o jednání. Nic na tomto postupu nemění ani skutečnost, že účastník je k podání písemného závěrečného návrhu vyzván soudem, jak tomu bylo v tomto případě, kdy ústně přednesené závěrečné návrhy účastníků řízení u jednání dne 16. 8. 2024 nebyly správně nahrány na pořizovaný zvukový záznam a bylo nutné je následně dohledat na záložní kopii souboru, kdy právní zástupce žalobce využil možnosti dané mu soudem a závěrečný návrh podal v písemné podobě. Co se týče dalšího podání žalobce ve věci samé, a to repliky žalobce na vyjádření žalované ze dne 7. 8. 2024, nejedná se, dle názoru žalované o účtovatelný úkon, neboť podání žalobce neobsahuje žádné nové skutečnosti. Podáním žalobce pouze shrnul skutečnosti, které jsou mezi účastníky nesporné, a konstatoval, že předmětem sporu není otázka věcná, nýbrž spor v rovině právního posouzení. Žádná nová argumentace či skutečnost, která by dosud nebyla známa či mohla jakkoliv další dokazování ovlivnit, nebyla žalobcem uvedena. Žalobce tedy netvrdil nic nového, ani nenavrhoval žádné další důkazy, kromě judikatury soudu známé, kterou navíc nelze považovat za důkazní návrh. Krajské soudy ve své rozhodovací praxi přiznávají odměnu za další podání ve věci samé (vyjma vyjádření k žalobě) jen výjimečně, a to zpravidla pouze tehdy, pokud se jedná na reakci na zcela novou situaci. V případě žalobce se však jednalo již jen o repliku k vyjádření žalované, k němuž se mohl žalobce vyjádřit v rámci přednesu u ústního jednání, které se teprve mělo dne 16. 8. 2024 u Okresního soudu v Ostravě konat a kterého se právní zástupce žalobce účastnil. Nic na tomto postupu nemění ani skutečnost, zda toto podání učinil žalobce na výzvu soudu či nikoli. Odměna ani náhrada hotových výdajů za tyto provedené úkony neměla být žalobci rozsudkem přiznána. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku změnil tak, že uloží žalované povinnost k náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce v rozsahu 4 úkonů právní služby a 4 režijních paušálů dle advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů, náhradu za ztrátu času, DPH a náhradu za zaplacený soudní poplatek, což představuje částku 28 052,48 Kč.

5. Žalobce se k odvolání žalované, ač vyzván, nevyjádřil.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti výroku II. rozsudku okresního soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Pokud se týká vyjádření žalobce ve věci samé ze dne 7. 8. 2024, tak odvolací soud souhlasí s žalovanou, že se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování. V podání ze dne 7. 8. 2024 zástupce žalobce opakoval a rozvíjel svou argumentaci, kterou již uvedl v žalobě. Nelze ani argumentovat tím, že jej okresní soud vyzval k vyjádření, neboť okresní soud zaslal vyjádření žalované k žalobě na vědomí žalobci s tím, nechť případně se k němu vyjádří, tedy nezavázal jej k vyjádření.

8. Pokud se týká o písemný závěrečný návrh žalobce ze dne 16. 8. 2024, tak obecně odvolací soud souhlasí s žalovanou, že písemný závěrečný návrh není ničím jiným než prostředkem k zajištění přesné protokolace, prostředkem k usnadnění protokolace a pomůckou právního zástupce, při které dochází pouze k rekapitulaci zjištěného skutkového stavu, a nemá charakter písemného podání soudu, jak je uvedeno v § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. V tomto konkrétním případě však technickou závadou na straně soudu nebyly závěrečné návrhy účastníků zachyceny na zvukový záznam ani písemně protokolovány (v protokolu jednání ze dne 16. 8. 2024, č.j. 26 C 440/2024-57, str. 5, je uvedeno toliko ze strany zástupce žalobce Na podané žalobě trváme a požadujeme zaplacení náhrady nákladů řízení.; ze strany zástupkyně žalované Navrhujeme žalobu zamítnout a požadujeme zaplacení náhrady nákladů řízení.). Za této specifické (ojedinělé) situace pak nelze písemný závěrečný návrh žalobce ze dne 16. 8. 2024 považovat za neúčelný úkon, neboť účastníci v souladu § 119a odst. 2 o. s. ř. mají právo shrnout své návrhy, vyjádřit se k dokazování, ke skutkové a právní stránce věci, tj. přednést závěrečný návrh, a pokud tak učiní, je povinností soudu jej zaznamenat. Jelikož se tak z technických důvodů nestalo, je na místě, aby byl (závěrečný návrh) do spisu založen písemně, což žalobce (na výzvu okresního soudu) učinil, a proto se jedná ve smyslu § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o písemné podání ve věci samé.

9. O náhradě nákladů účastníků za řízení okresní soud rozhodl správně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl plně procesně úspěšný a byly mu proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení. Z nákladů žalobce na právní zastoupení považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené se zaplacením soudního poplatku 2 672 Kč a 5 úkonů právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis závěrečného návrhu a účast u jednání ā 3 260 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (z punkta 53 429 Kč), 1 500 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, 1 600 Kč náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za šestnáct půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 5 135,60 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta na jednání dne 16. 8. 2024 z , adresa, a zpět v délce 460 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 4,4 l/100 Km nafty NM), a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalobce za řízení před okresním soudem na částku 32 360,08 Kč a v tomto směru druhý výrok napadeného rozsudku soudu per analogiam podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení před okresním soudem k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli v odvolacím řízení úspěch jen částečný, a to shodný, když žalované bylo vyhověno z ½ (jako neúčelný byl shledán toliko jeden úkon právní služby ze dvou namítaných), proto rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.