16 Co 244/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A trvale bytem Adresa žalobce A t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Anonymizováno zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované o zaplacení 3 307 772 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. září 2024, č. j. 8 C 89/2020-222,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II, III a IV potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Šumperku dne 29. 5. 2020 se domáhal žalobce po žalované zaplacení částky 3 307 772 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že na odloučeném pracovišti žalované , Anonymizováno, ve věznici , adresa, , adresa provozovny , Anonymizováno, , adresa, u něho došlo ke zdravotní újmě. Od 2. 2. 2019 byl zaměstnán na , Anonymizováno, jako brusič odlitků. Před přijetím do zaměstnání podstoupil vyšetření rukou, EMG a pletysmografii a zátěžové chladové testy. Vyšetření byla s negativním nálezem, a proto byl zaměstnán. Dne 11. 6. 2019 u žalobce došlo ke zdravotní újmě, a to z výkonu práce. Od té doby byl na nemocenské až do 27. 11. 2019. Nemocenská mu byla ukončena i přesto, že neproběhla všechna vyšetření. Vyšetření tepen rukou teprve bude probíhat. Poškozené karpály levé ruky má žalobce stále, což prokázala opakovaná vyšetření. Po dobu nemocenské mu tato byla vyplácena v procentech daných zákonem. Samotné ukončení nemocenské však v souladu se zákonem nebylo. Tato mu byla ukončena a okamžitě byl vyřazen z práce, a to ze zdravotních důvodů. Někdy v lednu, únoru 2020 žalobce oslovil a poukázal na toto jednání hlavní sídlo Vězeňské služby ČR s tím, že s takovým postupem nesouhlasí a žádá nápravu. Také žádal o doplacení nemocenské do 100 % průměru dle zákona, a to po dobu, po kterou mu skutečně náleží. Dále žádal o započítání a vyplacení bodů za zranění dle zákona, za bolest a ztížení společenského uplatnění. Vše bezvýsledně. Při výkonu práce tak u žalobce došlo k poškození zdraví. Bolesti zápěstí, poškozené karpály, pálení na tepnách. Doposud mu vězeňští lékaři vyšetření neudělali. Bolesti zápěstí se řeší léky. Vyšetření karpálů proběhlo se závěrem poškození I. stupně. Ze zdravotních důvodů byl žalobce propuštěn. Konkrétně se tak žalobce domáhá odškodnění § 271a zákoníku práce spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Dorovnání nemocenské do jeho průměru, který činil 6 238 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že byl nemocen od 11. 6. 2019 do 27. 11. 2019, jedná se o částku ve výši 12 405 Kč. Dále se žalobce domáhá náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle § 271b zákoníku práce. Byl vyřazen ze zdravotních důvodů. Kdyby při výkonu této práce u něho nedošlo k poškození zdraví z této práce, byl by tam zaměstnán do konce trestu, jelikož je bezproblémový vězeň a tamní normy plnil. Od 1. 1. 2020 se platy vězňů zvedaly. V jeho třídě na 10.000 Kč v základu. Výstup má žalobce 2. 3. 2027. Tato náhrada je tedy počítána z jeho průměru před zvýšením platů za prosinec 2019 a potom od ledna 2020 do jeho výstupu, což je 2. 3. 2027. Konkrétně se jedná o sumu 846 238 Kč. Dále žalobce požaduje náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 271c zákoníku práce. Co se týče bodů za poškozené zdraví, ke spočítání tohoto stále nedošlo. Stejně tak doposud nedošlo k vyšetření tepen, se kterými má problém na obou rukách. Na zápěstí a karpály bere léky. V případě, že by v budoucnu byl zaměstnán v těžké kovovýrobě, broušení apod., došlo by ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Je vyučeným obráběčem kovů. Sumu týkající se bodového lékařského vyjádření ohodnocení tedy žalobce nedokáže vyčíslit, ale jelikož se jedná o trvalé poškození, které se může jen zhoršovat, je odškodnění počítáno až do jeho důchodu, což by mělo být dle současných norem v roce 2042. Jedná se tedy o částku 2 646 238 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s léčením dle § 271d zákoníku práce. Po dobu těchto jeho zdravotních problémů mu na léčbu bylo předepsáno a musel to uhradit: , Anonymizováno, . V současné době bere Indometacin na zápěstí a Gabapentin na karpály. Celkově se jedná o částku 2 891 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že v žalobě je drobná nepřesnost ohledně doby výkonu pracovní činnosti žalobce u žalované, kde je uvedeno, že žalobce vykonával práci od 2. 2. do 11. 6. 2019, přitom však již toho 11. 6. byl v pracovní neschopnosti, tedy práci vykonával do 10. 6. 2019. Vyplývá to i z pracovních listů, které žalovaná opatřila v souvislosti s výkonem pracovní činnosti žalobce. Co se týká potvrzení o zdravotním stavu žalobce, tak ani po skončení této pracovní činnosti žalobce nebyla zjištěna diagnosa, na které žalobce staví svůj žalobní návrh.

3. Okresní soud v Šumperku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví řízení v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 338 115 Kč, zastavil (výrok I.), žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 2 969 657 Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků i státu (výrok III. a IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že trpí nemocí z povolání. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, č. , hodnota, , ze dne 9. 4. 2024, který byl doplněn jejím výslechem, okresní soud zjistil, že u žalobce v úvahu připadají dvě onemocnění, která by mohla mít souvislost s výkonem profese v roce 2019. V případě suspektního Raynaudova syndromu z vibrací (podle kapitoly II, položky č. 6 seznamu NP) byla u žalobce provedena standardní vyšetření ke stanovení diagnózy. Zhodnocení zdravotního stavu provedeno 15. 11. 2019 v rámci výstupní prohlídky, kdy chladový test negativní, pletysmograf bez vazospastických změn tuto diagnózu nepotvrdil. Udávané barevné změny prstů nebyly nikdy objektivizovány, vazospastické změny na cévách HKK typu Raynaudova syndromu z vibrací u něj nebyly přístrojovými vyšetřeními zjištěny. Hygienické šetření neproběhlo, při nesplnění klinických kritérií se k němu nepřistupuje. O Raynaudův syndrom z vibrací jako nemoc z povolání se u žalobce nejedná. V případě suspektního syndromu karpálního tunelu na LHK bylo zhodnocení zdravotního stavu pro posouzení možné nemoci z povolání (podle kapitoly II, položky č. 7 seznamu NZP) provedeno dne 21. 10. 2019 a 15. 11. 2019 vyšetřením na , Anonymizováno, , adresa, , ke kterému žalobce dodal výsledky EMG vyšetření z 28. 8. 2019: n. medianus vpravo normální nález. U n. medianus vlevo DML 4,5 m/s a SRV 50 m/s koreluje s dg lehkého syndromu karpálního tunelu. Byla provedena dostačující standardní vyšetření ke stanovení klinické diagnózy, aby bylo možné posoudit profesionalitu onemocnění. Byl zjištěn lehký stupeň SKT vlevo, což není po klinické stránce dostačující pro uznání tohoto onemocnění za nemoc z povolání. Hygienické šetření na pracovišti neproběhlo – při nesplnění klinických kritérií se k němu nepřistupuje. O onemocnění periferních nervů horních končetin charakteru úžinového syndromu jako nemoc z povolání se u žalobce nejedná. Žádná z diagnóz žalobce tak nesplnila při pracovnělékařském šetření klinická kritéria pro uznání onemocnění za nemoc z povolání podle platných právních předpisů, tedy žádná z diagnóz žalobce není nemocí z povolání. U žalobce se nejedná o nemoc z povolání v případě syndromu karpálního tunelu ani se u něj nejedná o Raynaudův syndrom z vibrací jako nemoc z povolání. Nemocí z povolání není ani jeho onemocnění krční páteře. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při nemoci z povolání dle § 269 odst. 2 zákoníku práce jsou existence nemoci z povolání, vzniklé za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody (jeho základu) je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. Nemoc z povolání přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a škodou, jíž se zaměstnanec z tohoto titulu domáhá, postačí, aby nemoc z povolání byla jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Předmětem odškodnění zaměstnance není zdravotní stav jako takový (ta jeho část, která byla zhoršena nemocí z povolání), nýbrž ztráta na výdělku, která od určitého okamžiku vznikla (byla dovršena) následky nemoci z povolání. Jak je uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že trpí nemocí z povolání. Nebyl tak prokázán základní předpoklad pro přiznání jakékoliv náhrady škody, která by žalobci v důsledku nemoci z povolání vznikla.

4. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že okresní soud se náležitým způsobem nevypořádal se dvěma základními podstatnými skutečnostmi ohledně nároku žalobce: 1) žalobce byl dne 28. 1. 2019 vyšetřen ke zdravotní způsobilosti k práci a výsledkem tohoto vyšetření byl lékařský posudek vypracovaný Českou republikou, vězeňská služba ČR, zdravotní středisko , adresa, . V rámci tohoto lékařského posudku ev. označení , Anonymizováno, byl žalobcem označen jako zdravotně způsobilou osobou. Na základě této skutečnosti pak žalobce nastoupil do pracovního poměru od data 2. 2. 2019 jako brusič odlitků. Výkon pracovní činnosti žalobce u žalovaného trval od 2. 2. 2019 do 10. 6. 2019 a za tuto pracovní činnost žalobce pobíral mzdu. 2) žalobce byl následně od 11. 6. 2019 do 27. 11. 2019 v pracovní neschopnosti. Poté byl žalobce shledán lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti k práci ev. označení , Anonymizováno, jako osobou, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. Uvedený lékařský posudek byl vyhotoven a předán žalobci vyhotovitelem tohoto lékařského posudku Vězeňskou službou ČR, zdravotnickým střediskem dne 26. 11. 2019. Pokud žalobce byl u žalovaného v pracovní neschopnosti v době od 11. 6. 2019 do 27. 11. 2019, tato pracovní neschopnost byla v příčinné souvislosti se zdravotními problémy žalobce v rozsahu syndromu karpálního tunelu, případně Raynaudova syndromu. Ve zdravotní dokumentaci žalobce se v rozhodné době, shora uvedené, nevyskytovaly žádné další zdravotní potíže, ke kterým by byla stanovena diagnóza, která by odůvodňovala pracovní neschopnost u žalobce v daném období. Vzhledem k tomu, že žalobce z důvodu výkonu trestu odnětí svobody neměl možnost svobodně se podrobit případným dalším lékařským vyšetřením a dalším lékařským zákrokům, skutková tvrzení žalobce ohledně jeho objektivních zdravotních potíží, které byly příčinou jeho pracovní neschopnosti od 11. 6. 2019 do 27. 11. 2019, jakož i příčinou, jež pozbyla dlouhodobé zdravotní způsobilosti na základě lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci, ev. označení 36/V/2019/240, tak žalobce nemohl ani nemá další možnosti objektivně prokázat jiným důkladnějším způsobem své zdravotní objektivní potíže v návaznosti na vznesený nárok vůči žalované. Pokud by okresní soud vyhodnotil skutkový stav, že důvodem pracovní neschopnosti žalobce v období od 11. 6. 2019 do 27. 11. 2019 byly zdravotní problémy, tj. existence syndromu karpálních tunelů, tato skutečnost by byla jediným důvodem pro vyřazení žalobce z pracovní způsobilosti z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti. Na základě takto změněného skutkového zjištění by byly splněny první dva předpoklady potřebné k prokázání oprávněnosti nároku žalobce vůči žalované. Žalobce dále zpochybňoval tzv. chladový test pro zjištění Raynaudova syndromu z vibrací, protože byla použita teplá voda místo studené. Z výše uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu, kdy dále poukázala na závěry znaleckého , tituly před jménem, , jméno FO, , která uvedla, že žalobce netrpí nemocí z povolání a jeho pracovní neschopnost nebyla v příčinné souvislosti s nemocí z povolání. Dále poukázala na tu skutečnost, že dle jejích informací žalobce v současné době pracuje ve výkonu trestu.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-6. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno pouze, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

9. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního.

10. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí v této věci zejména závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a že hodnocení soudu (i odvolacího) nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud (i odvolací) hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku, co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Znalecký posudek, včetně výslechu znalkyně, ve věci vypracovaný, byl zpracován renomovanou znalkyní, o jejíž odbornosti nemá ani odvolací soud důvod pochybovat, tato se vypořádala se všemi námitkami žalobce, ve svém znaleckém posudku se vyjádřila ke všem omezením žalobce, podrobně zdůvodnila své závěry. Žalobce zpochybňoval tzv. chladový test pro zjištění Raynaudova syndromu z vibrací, protože měla být použita teplá voda místo studené, avšak znalkyně v rámci svého výslechu vysvětlila, že tzv. chladový test není jediným způsobem zjištění Raynaudova syndromu z vibrací, ale jen jedním ze způsobů zjištění, kdy i ostatní způsoby byly negativní, a navíc potíže, které žalobce popisuje, nejsou projevem Raynaudova syndromu z vibrací, lze proto bez důvodných pochybností uzavřít, že žalobce Raynaudovým syndromem z vibrací netrpí.

11. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle § 269 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce), kdy odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodu 7. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

12. Jak správně uvedl okresní soud, nemocí z povolání jsou ty a jen ty nemoci z povolání v příslušném stupni závažnosti, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, tvořící přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (první podmínka), kdy dále tyto nemoci musí vzniknout za podmínek (pracovních), kdy tyto nemoci z povolání vznikají (druhá podmínka), jiné nemoci, byť by mohly mít souvislost s prací, nemocemi z povolání nejsou. Určit, zda nějaké onemocnění je či není nemocí z povolání, jsou povoláni znalci z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání (např. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ), kteří vycházejí ze zpráv jiných lékařů, specialistů v daném odvětví, a proto není nutné, aby tito znalci posuzované osobně vyšetřovali nebo aby byli specialisty ve všech odvětvích či aby je přibírali jako konzultanty, pokud to není třeba.

13. Žalobce poukazoval na skutečnost, že byl ke dni 28. 1. 2019 lékařem žalované shledán zdravotně způsobilou osobou, avšak ke dni 26. 11. 2019 již byl označen lékařem žalované jako osoba, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, v rámci svého výslechu vysvětlila, že u žalobce byl zjištěn toliko lehký syndrom karpálního tunelu (výsledky EMG vyšetření z 28. 8. 2019: n. medianus vpravo normální nález. U n. medianus vlevo , Anonymizováno, koreluje s dg lehkého syndromu karpálního tunelu), což však nesplňuje stupeň závažnosti nemoci z povolání podle kapitoly II, položky č. 7 seznamu nemocí z povolání (Poškození nervů horních končetin charakteru úžinového syndromu s klinickými příznaky a s patologickým EMG nálezem, odpovídajícími nejméně středně těžké poruše.). Lze tak uzavřít, že žalobce nemocí z povolání netrpěl a netrpí a nárok na náhradu škody z titulu nemoci z povolání mu nevznikl.

14. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok II. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladových částí (výroky III. a IV.), které odpovídají výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 8. a 9. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

15. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, jelikož se však náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. O náhradě nákladů státu za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, Anonymizováno, byl v řízení plně procesně neúspěšný a nebyly mu proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení, není tak žalovaná povinna zaplatit státu náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta (usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 89/2021-48 ze dne 5. 5. 2021) a stát tak nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. A dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků z odvolání podle § 11 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, a procesním úspěchem žalované, nedošlo přenesení povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání na žalovanou v souladu s § 2 odst. 3 tohoto zákona, a stát tak nemá právo na náhradu nákladů řízení – zaplacení soudního poplatku z odvolání.