16 Co 245/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů o žalobcově odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí - ze dne 23. 7. 2025, č. j. 14 C 51/2023-268

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a V potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že se ze zaniklého společného jmění manželů do žalobcova výlučného vlastnictví přikazuje účet u spol. , právnická osoba, ., č. , č. účtu, se zůstatkem 6 707,20 Kč.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci na vypořádání zaniklého společného jmění částku 41 795,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí - na náhradě znalečného částku 802,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí - na náhradě znalečného částku 802,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 4. 8. 2023 se žalobce proti žalované coby své někdejší manželce domáhal vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o odvolání tvrdil, že s žalovanou dne 6. 9. 2014 uzavřel manželství, které bylo pravomocně rozvedeno ke dni 6. 8. 2020. Předmětem vypořádání učinil především dále specifikované movité věci a bankovní účty, přičemž navrhl přikázat movité věci za náhradu do výlučného vlastnictví žalované a přesně označené bankovní účty - č. , č. účtu, a , č. účtu, - jejich majiteli s výplatou odpovídajícího vypořádacího podílu. Pokud jde o finanční produkty, uvedl žalobce v žalobě, kterou podal nezastoupen advokátem, že navrhuje přikázat žalované úhradu „1/2 finančních prostředků vedených na veškerých svých sjednaných účtech, životním pojištění Flexi.., spořicích účtech a vkladních knížkách vedených na její jméno a finančních prostředků přeposílaných na jiné účty, za trvání manželství ke dni rozvodu manželství: … spořicí účty a vkladní knížky.“ Žalobce zde nevysvětlil, proč se domnívá, že jiné finanční produkty žalované existují a ani netvrdil, že byly založeny během manželství, jsou z právního hlediska společné či zahrnují společné finance, jakož ani neuvedl, jakou částku má žalovaná takto zaplatit. Žalobce v tomto kontextu až do vyhlášení napadeného rozsudku nenavrhl uložení vysvětlovací povinnosti žalované ani neoznačil odpovídající důkaz (např. zprávou té které banky). Žalobce nespecifikoval ani konkrétní transakce. Po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství okresní soud žalobce vyzval k odstranění vad žaloby; aby žalobce mimo jiné specifikoval banky, u nichž měla mít žalovaná založeny další finanční produkty, a výši zůstatků. Žalobce pak po nahlížení do spisu obsahujícího též tvrzení žalované, že na jejím konkrétně označeném bankovním účtu bylo ke dni právní moci rozvodového rozsudku uloženo cca 10 000 Kč, na výzvu soudu dne 15. 4. 2024 změnil svá tvrzení tak (byl již zastoupen advokátem), že to upřesnit nedokáže, že však žalované během manželství na zmíněný účet postupně zaslal přibližně částku 440 000 Kč, kterou žalovaná nemohla spotřebovat, neboť měla vlastní příjem a rodina neměla větší výdaje. Žalobce ovšem v tomto směru neoznačil žádný důkaz, nepromítl své tvrzení do návrhu vypořádání, netvrdil přímo, že by šlo o „odklon“ finančních prostředků; nevysvětlil ostatně, proč je protiprávní připsání tvrzené platby či plateb na účet žalované, jestliže tyto finanční prostředky sám zaslal. V podání ze dne 6. 5. 2024 žalobce navrhl vyžádání zpráv různých bank a výpisy z účtu žalované za dobu od září 2014 do srpna 2020, z nichž měly být patrny případné jiné účty žalované. V podání ze dne 10. 6. 2024 žalobce identifikoval konkrétní finanční transakce na účtu žalované, prováděné již od samého počátku manželství, aniž by je promítl do návrhu vypořádání. Okresní soud vyžádal pouze výpisy z účtu, které posléze zaslal žalobci, který označil „podezřelé“ převody na jiné dva účty a výběry z bankomatu v celkové výši 62 863 Kč s tím, že proběhly i další podobné platby, které by žalovaná měla objasnit.

2. Žalovaná se vyjádřila k jednotlivým položkám SJM jinak než žalobce, kdy některé movité věci nenáleží do SJM či nejsou funkční a k pojištění uvedla, že je pojištěna pouze ona a syn a že pojištění neobsahuje spořicí složku, takže je nelze vypořádat.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem ze zaniklého SJM do výlučného vlastnictví žalované přikázal pračku zn. Whirlpool, lednici zn. Gorenje, sklokeramickou varnou desku zn. Mora, digestoř zn. Amica, vestavnou troubu zn. Mora, mikrovlnnou troubu zn. Mora, rádio s CD přehrávačem zn. Sencor, houpací křeslo z ohýbaného dřeva, koberec v obývacím pokoji „Rung Birk in Home,“ skříň na vestavnou troubu a mikrovlnnou troubu a dlaždice v betonové dlažbě pod pískovištěm 50 x 50 cm - 16 kusů, a to v celkové hodnotě 12 874 Kč ke dni ocenění podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní znalkyně v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady movitých věcí (výrok I). Dále do výlučného vlastnictví žalované přikázal účet u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, se zůstatkem 5 155,44 Kč (výrok II), do žalobcova výlučného vlastnictví účet u spol. , právnická osoba, ., č. , č. účtu, s výší dluhu 6 707,20 Kč (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 36 381,30 Kč (výrok IV). Dále zamítl návrh na vypořádání rychlovarné konvice, dvou DVD přehrávačů, kávovaru , jméno FO, , skříňky v jídelně, obývací soupravy skříněk (čtyři kusy) s konferenčním stolem, bazénu s vnitřní plastovou vaničkou a filtrací, trampolíny, zahradního kolečka, elektrické sekačky na trávu, elektrických nůžek na živý plot, aku vrtačky Black & Decker, sady nářadí a nástrojů, počítačového rohového stolu v dětském pokoji, skříňky v dětském pokoji s nástěnnou policí, koberce v dětském pokoji a dětské postele z masivu (výrok V). Dále uložil každému účastníkovi povinnost nahradit státu náklady řízení v podobě znalečného ve výši 802,60 Kč (výroky VI a VII) a rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo náhrady nákladů řízení (výrok VIII).

4. Dospěl mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí - ze dne 6. 8. 2020, č. j. 13 C 39/2020–94, bylo manželství účastníků rozvedeno, pravomocně ke dni 6. 8. 2020. Žalovaná dne 27. 2. 2020 podala návrh na nařízení předběžného opatření proti domácímu násilí, soud prvního stupně návrhu vyhověl, načež krajský soud napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítl. Návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření byl poté zamítnut. Žalovaná je majitelkou účtu č. , č. účtu, založeného dne 26. 6. 2001, který ke dni 6. 8. 2020 vykazoval zůstatek 6 021,54 Kč. Na žalobcovo jméno je veden účet č. , hodnota, u spol. , právnická osoba, ., který ke dni 6. 8. 2020 vykazoval saldo 6 707,20 Kč. Sjednané pojištění neobsahovalo spořicí složku. Žalovaná dne 6. 8. 2013, před uzavřením manželství, uzavřela se , Anonymizováno, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, na údržbu rodinného domu v maximální výši 63 653 Kč. Úvěr byl čerpán jednorázově dne 9. 8. 2013 ve výši 63 652,40 Kč a vypořádán ke dni 18. 12. 2019. Splátka úvěru činila 1 000 Kč měsíčně, poslední splátka splatná dne 18. 12. 2000 pak činila 1 926,80 Kč. Úvěr byl splácen z účtu žalované, během manželství bylo takto uhrazeno 53 440,70 Kč. Tyto finanční prostředky byly spolu s penězi získanými žalovanou z penzijního spoření po zemřelém otci vynaloženy na výměnu oken v rodinném domě, jejichž spoluvlastnicí je žalovaná. Cena oken činila 89 196 Kč. K výměně došlo ještě před uzavřením manželství. Podle znaleckého posudku ustanovené znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, činí obvyklá cena pračky Whirlpool 1 200 Kč, lednice Gorenje 2 250 Kč, varné desky 2 800 Kč, digestoře 640 Kč, vestavné trouby 1 400 Kč, mikrovlnné trouby 330 Kč, domácí pekárny 300 Kč, rádia s CD přehrávačem 300 Kč, houpacího křesla 600 Kč, koberce v obývacím pokoji 875 Kč, skříně na vestavnou troubu a mikrovlnnou troubu 1 500 Kč, počítačového rohového stolu 700 Kč, dlaždic v betonové dlažbě pod pískovištěm celkem 979 Kč.Trampolína na zahradě byla již zlikvidovaná, dva DVD přehrávače, kávovar Dolce gusto ani aku značky nebyly k dispozici. V bodech 4. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku dále okresní soud podrobně rozvedl skutková zjištění z jednotlivých svědeckých, resp. účastnických výpovědí.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 740 – 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že byla žaloba podána včas, konkrétně pouhé dva dny před uplynutím tříleté subjektivní prekluzivní lhůty ve smyslu § 741 o. z. Účastníky tvrzené investice do nemovitostí vypořádány nebyly, poněvadž je účastníci do řízení v konkrétní podobě do uplynutí tří let nevnesli. Náklady vymalování bytu ve výši 2 400 Kč představují pouze náklady běžné údržby společně obývaného bytu. Vypořádána nebyla ani položka v podobě investice do zbudování přístavby, kdy bylo z předložených fotografií patrno, že již ke dni uzavření manželství účastníků stála a navíc ji žalobce popsal zcela odlišně, než svědkyně , jméno FO, . Pojištění nevygenerovalo žádnou ke dni zániku SJM trvající majetkovou hodnotu, kterou by bylo možno vypořádat. Pokud jde o částku 440 000 Kč a související žalobcovo tvrzení o dalších finančních produktech žalované, učinil žalobce tuto položku předmětem vypořádání teprve po uplynutí výše uvedené tříleté lhůty. Podle příslušného výpisu navíc byly na účet žalované u , právnická osoba, pravidelné připisovány žalobcovy platby v obvyklé výši 6 000 Kč - 8 000 Kč měsíčně. Z účtu žalované byly běžně odepisovány platby či prováděny výběry hotovosti, které lze považovat za běžné výdaje nepřesahující obvyklé náklady domácnosti. I kdyby okresní soud vyšel z žalobcem tvrzené částky 440 000 Kč, šlo by o měsíční platbu v průměrné výši 6 100 Kč a vzhledem ke společné domácnosti účastníkům a pohybům na bankovním účtu žalované by byly tyto finanční prostředky stejně průběžně spotřebovány. Co se týče výše zmíněného úvěru, finanční prostředky ze SJM zde byly využity na splnění výlučného dluhu žalované, takže musí být vypořádány. Okresní soud žalobu zamítl co do věcí tvořících vybavení dětského pokoje a vlastněných a užívaných jen syny účastníků, neboť byly zakoupeny z prostředků, jež byly synům darovány, jak bylo prokázáno svědeckými výpověďmi. Elektrická sekačka, elektrické nůžky a sada nářadí byly nedostatečně identifikovány a nebylo prokázáno, že by je účastníci nabyli za manželství. Rychlovarná konvice, dva DVD přehrávače, kávovar Dolce Gusto, bazén s vnitřní plastovou vaničkou, trampolína, zahradní kolečko ani aku vrtačka již ke dni zániku SJM neexistovaly a proto je nebylo lze vypořádat. Ostatní movité věci byly zakoupeny za trvání manželství ze společných prostředků a proto tvoří součást masy SJM. Okresní soud je přikázal do výlučného vlastnictví žalované, poněvadž po rozvodu zůstaly v jejím držení, přičemž je také celou dobu užívala. Celková výše aktiv SJM činí 72 762,61 Kč (movité věci v celkové hodnotě 12 874 Kč, zůstatek na účtu žalované ve výši 5 155,44 Kč, investice do kuchyňské linky ve výši 8 000 Kč, náklady splácení úvěru ve výši 53 440,70 Kč, avšak zůstatek na žalobcově účtu činil -6 707,53 Kč). Vypořádací podíl odpovídající polovině tedy činí 36 381,30 Kč. Okresní soud neshledal důvod pro disparitu vypořádacích podílů.

6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které zdůvodnil tím, že prvostupňový soud zprvu signalizoval, že vyžádá zprávu o dalších případných bankovních účtech žalované, leč nakonec tak neučinil, aniž by žalobce upozornil či uložil žalované vysvětlovací povinnost, ačkoli žalobce, který nevěděl, zda a kolik dalších účtů žalovaná má, označil konkrétní bezhotovostní převody z jediného jemu známého bankovního účtu. Soud prvního stupně nadto nesprávně vyhodnotil svědecké výpovědi stran movitých věcí. Svědci navržení žalovanou této stranili, kdežto svědci navržení žalobcem neměli do bydliště žalované přístup, takže si okolnosti stran existence, umístění a nákupu movitých věcí logicky hůře pamatovali. Žalovaná neprávem očernila žalobce, který byl nucen ze dne na den opustit společné bydliště, čímž mu bylo znemožněno odnést si movité věci či doklady o nich. A pokud žalovaná některé movité věci po rozvodu zničila, měla by nahradit jejich hodnotu do SJM. Na úvěr bylo ve skutečnosti splaceno 64 268 Kč. Žalobci by se mělo dostat náhrady nákladů řízení, poněvadž byl neprávem obviněn z domácího násilí a snažil se s žalovanou aktivně dohodnout i na hodnotě movitých věcí, což zmařila.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že z výpisů z účtu žalované vyplynulo, že žádný jiný účet nemá. Úvěr byl částečně splacen již před uzavřením manželství. Žalobce požadoval vypořádací podíl ve výši několika set tisíc Kč a teprve znalecký posudek odhalil mnohem nižší cenu movitých věcí.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné, avšak přesto je nutno napadený rozsudek změnit.

9. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným výše citovaným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Nesouhlasí však se skutkovým zjištěním, že žalobcův bankovní účet vykazoval ke dni právní moci rozvodového rozsudku, tedy zániku SJM, záporný zůstatek. Prvostupňový soud zde mylně vyložil pojem saldo, které může být i kladné. Ze zopakovaného důkazu v podobě výpisu z žalobcova účtu z l. č. 82 (§ 213 odst. 1, odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) vyplynulo, že zůstatek 6 707,20 Kč byl kladný, což potvrdil v telefonním hovoru vedeném z jednací síně odvolacího soudu (§ 211 ve spojení s § 120 odst. 2 první větou o. s. ř.) , jméno FO, , který zprávu banky pro soud sepsal a který také do historického výpisu z tohoto účtu během hovoru nahlédl. Zmíněný účet byl navíc ve výroku III napadeného rozsudku chybně označen číslem , č. účtu, místo správného , č. účtu, . Proto odvolací soud napadený rozsudek v této části výrokem II změnil způsobem výše zachyceným [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

10. Dále, účastníci zaplatili na splátkách výše zmíněného úvěru za trvání manželství celkem 63 000 Kč, poplatky za vedení účtu pak uhradili ve výši 1 732,50 Kč (výpis z účtu stavebního spoření).

11. Při právní kvalifikaci případu ve světle odvolání a vyjádření k němu se odvolací soud řídil těmito úvahami. Co se týče odvolací námitky stran movitých věcí, žalobce neuvedl, proč a ve které konkrétní části byly ty které svědecké výpovědi nevěrohodné ani nevysvětlil, jak se mají tyto tvrzené okolnosti promítnout do vypořádání SJM. Prostá okolnost, že výslech svědka navrhl některý z účastníků řízení neznamená, že je podaná výpověď nevěrohodná; pak by musely být nevěrohodnými prakticky všechny. Žalobce před soudem prvního stupně nikdy netvrdil, že by žalovaná některé movité věci zničila ani že žádá nahradit jejich (konkretizovanou) hodnotu do vypořádávané masy SJM.

12. Opodstatněnou nebyla ani odvolací námitka ohledně dalších účtů žalované. V prvé řadě je třeba říci, že vůbec nenastoupila koncentrace řízení, poněvadž prvostupňový soud účastníkům neudělil poučení podle § 118b odst. 1 druhé a třetí věty o. s. ř. Působila zde nicméně prekluzivní lhůta tří let podle § 741 o. z., která se podáním žaloby na vypořádání SJM staví pouze pro ty položky z jeho masy, které byly v žalobě k vypořádání konkrétně uplatněny. Pro položky takto neuplatněné tudíž lhůta běží dále i v soudním řízení, načež jejím marným uplynutím ve vztahu ke každé neuplatněné položce nastupuje nevyvratitelná právní domněnka vypořádání.[footnoteRef:1] Zmíněná lhůta se ovšem nevztahuje pouze na skutkové tvrzení o existenci určité položky, nýbrž i na procesní návrh na její konkrétní vypořádání, jehož je dané tvrzení pouhým skutkovým základem. Podle § 740 první věty o. z. totiž, „nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud.“ [footnoteRef:2] Tuto lhůtu žalobce nedodržel. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že přinejmenším pohledávka z účtu u banky na jedné straně a pohledávka z „odklonu“ finančních prostředků na straně druhé jsou dvě odlišné položky, které žalobce ve svých výše citovaných podáních do značné míry smísil. Mohly by přitom nastat různé situace; žalovaná by např. mohla vynaložit společné finance na svůj výhradní majetek či je spotřebovat bez žalobcova souhlasu. Právě tak by je ovšem mohla „ukrýt na tajný účet,“ aniž by byly spotřebovány či transformovány; pak by šlo o položku v podobě samotného účtu. Dále odvolací soud za okolností popsaných v bodě 1. považuje žalobcem uvedené spíše za obecně vyjádřenou představu o spravedlivém vypořádání, nikoli o skutkové tvrzení o existenci dalších účtů či odklonů, natož o řádný návrh vypořádání ve smyslu § 740 první věty o. z. Tomu odpovídá mimo jiné též okolnost, že žalobce své tvrzení o převodu částky 440 000 Kč nedoprovodil označením důkazu, nepromítl je do návrhu vypořádání, přímo netvrdil odklon finančních prostředků a dané tvrzení ani nenavázal na existenci případných jiných účtů žalované. Toto tvrzení tudíž nemohlo mít relevanci pro vypořádání SJM.[footnoteRef:, právnická osoba, toho, že žalobce v žalobě navrhl přikázání také poloviny „finančních prostředků přeposílaných na jiné účty,“ aniž by tyto transakce nebo účty byť jen obecně označil, naopak plyne, že chtěl z řízení o vypořádání SJM učinit tzv. vyúčtovací spor, což je nepřípustné. Tomu nasvědčuje i zmínka o vkladních knížkách, jež by byly v SJM vzniklém teprve v roce 2014 a mezi manželi tohoto ročníku jistě raritou, pokud vůbec možné. Je nutno také podotknout, že je soud (kromě jednotlivých způsobů vypořádání) v tomto řízení vázán návrhy účastníků a nevyšetřuje skutkový stav sám. Žalobce navzdory svému zastoupení advokátem jako právním profesionálem okolnosti rozvedené v bodě 1. až do vyhlášení napadeného rozsudku nekonkretizoval. Ze všech těchto důvodů[footnoteRef:4] soud prvního stupně v tomto kontextu správně neprovedl žádné vypořádání. Lze dodat, že tento problém žalobci vznikl tím, že otálel s podáním žaloby téměř až do konce tříleté lhůty, kdy již měl minimum času na vnesení všech položek SJM do soudního řízení. [1: Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5232/2008, jeho usnesení ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, jeho rozsudek ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 437/2014, rozsudek ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1027/2018, rozsudek ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1765/2018, či usnesení ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1804/2022. Viz též PSUTKA, Jindřich. 2.2.1 Základní znaky soudního vypořádání společného jmění manželů. In: PSUTKA, Jindřich. Společné jmění manželů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 224, marg. č. 235, 238; PSUTKA, Jindřich. § 741 [Domněnka vypořádání]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 346, marg. č. 1; KRÁLÍK, Michal. § 741 [Nevyvratitelná domněnka vypořádání]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1. ] [2: Viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 517/2023, a judikaturu v něm citovanou.] [3: Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 517/2023, a judikaturu v něm citovanou.] [4: Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 517/2023.]

13. Soud prvního stupně chyboval ve výpočtu vypořádacího podílu jednak tím, že do jeho výše nepromítl kladný zůstatek na žalobcově účtu, druhak tím, že od výše splátek úvěru odečetl úroky z úvěru a poplatky za vedení účtu, čímž určil částku uvedenou v bodě 39. odůvodnění napadeného rozsudku. Těmito platbami však byly plněny výlučné dluhy žalované a muselo být tudíž na úvěr ze společných prostředků zaplaceno celkově více. Tato pohledávka proto musí být do vypořádání zahrnuta v plné výši [§ 742 odst. 1 písm. b) o. z.]. Z výše popsaných důvodů činí vypořádací podíl náležející žalobci 41 795,12 Kč. Proto odvolací soud výrokem III změnil výrok IV napadeného rozsudku odpovídajícím způsobem [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

14. Výrokem I pak potvrdil napadený rozsudek jako ve výrocích I, II a V věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

15. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud výroky IV a V znova rozhodl o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř.). Protože byly výroky VI a VII co do znalečného věcně správné, rozhodl znova stejně. Každý účastník musí tedy státu na znalečném nahradit pouze a jen částku 802,60 Kč.

16. Prvostupňový soud nicméně nezohlednil okolnost, že zálohu na znalecký posudek 10 000 Kč zaplatil pouze žalobce, načež bylo znalečné v této části znalkyni proplaceno právě ze zálohy. Posudek byl nicméně zpracován v zájmu obou účastníků a jejich zákonného a férového vypořádání a ohledně skutečností oběma tvrzených. Proto je namístě, aby i tuto část náhrady znalečného nesli rovným dílem, obzvlášť pokud nelze exaktně určit míru jejich procesního úspěchu, což se projevilo již v rozhodnutí o náhradě doplatku znalečného. V této procesní fázi představuje částka 10 000 Kč náklad řízení vzniklý žalobci. Proto odvolací soud výrokem VI uložil jeho náhradu žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž měla žalovaná během řízení dostatek času se na zaplacení této částky připravit. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení sice žalobci, avšak dané částky musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Jinak ovšem odvolací soud naprosto souhlasí se soudem prvostupňovým v tom, že okolnosti případu neospravedlňují přiznání komplexní náhrady procesních výloh žalobci. Nenastaly zde totiž žádné výjimečné okolnosti, jež by mohly podle judikatury ovíjející se od plenárního stanoviska Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, č. 302/2023 Sb., takové výjimečné rozhodnutí odůvodnit.