16 Co 249/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného , adresa zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě z rušené držby o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 14 C 154/2024-31

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II a III mění takto:Žalovaný je povinen uvést pozemek p. č. , Anonymizováno, , ornou půdu, v k. ú. a obci , adresa, , do původního stavu odstraněním betonových silničních panelů nacházejících se na tomto pozemku v místě vjezdu z pozemní komunikace, ležící na pozemku p. č. , Anonymizováno, , ostatní ploše, ostatní komunikaci, v k. ú. a obci , adresa, , a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení zástupci žalovaného.Žalovaný je povinen zdržet se každého jednání, které brání průchodu a průjezdu žalobkyně přes celý pozemek p. č. , Anonymizováno, , ornou půdu, v k. ú. a obci , adresa, , k podnikatelskému objektu stojícímu na pozemcích p. č. , Anonymizováno, , zahradě, a , Anonymizováno, , zahradě, to vše v k. ú. a obci , adresa, , a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení zástupci žalovaného.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 19 461 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta , Jméno advokáta A, , sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 4. 10. 2024 (a později změněnou) se žalobkyně jako držitelka proti žalovanému coby rušiteli držby domáhala jednak uložení povinnosti zdržet se jednání bránícího přístupu (průjezdu a průchodu) žalobkyně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, (dále jen p. č. , Anonymizováno, ) k podnikatelskému objektu žalobkyně, zbudovanému na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a nezkolaudovanému vinou žalovaného, druhak uvedení p. č. , Anonymizováno, v předešlý stav, zejména odstraněním betonových silničních panelů z vjezdu z veřejné komunikace a umístění těchto panelů zpět na původní místo. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě rozhodnutí stavebního úřadu postavil pan , jméno FO, na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, podnikatelský objekt firmy , jméno FO, . Dne 11. 3. 2024 zemřel a až do své smrti objekt nejen vlastnil, ale i užíval ke svému podnikání buďto jako podnikající fyzická osoba, nebo prostřednictvím obchodních korporací - naposledy žalobkyně - jichž byl jednatelem a společníkem. P. č. , Anonymizováno, tak žalobkyně a její právní předchůdci dlouhodobě užívají jako příjezdovou komunikaci a parkoviště (zpevněnou asfaltovou plochu). V podnikatelském objektu jsou pak umístěny kromě kanceláří a zázemí pro řidiče autobusů garáže, dílny a sklad náhradních dílů a také zboží, konkrétně vajec, protože žalobkyně kromě hlavní činnosti, kterou je osobní, vnitrostátní a mezinárodní doprava, provozuje velkoobchod vejci. Původní pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byly v evidenci nemovitostí součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , který však nebyl zapsán na žádném listu vlastnictví; zapsány byly pouze jednotlivé dílčí parcely. Žalovaný vlastní p. č. , Anonymizováno, na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2013 s paní , jméno FO, . Tento pozemek vznikl z pozemků bývalého pozemkového katastru p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, podle geometrického plánu z roku 2013. , jméno FO, vlastnila pozemek p. č. , Anonymizováno, , který byl součástí obrovského pozemku č. EN , Anonymizováno, . Účastnila se stavebního řízení a byla si vědoma skutečnosti, že na části jejího pozemku vznikne zpevněná asfaltová příjezdová komunikace, asfaltové parkoviště pro automobily a oplocení. Dne 14. 6. 1996 stavebnímu úřadu sdělila, že souhlasí s navrženým umístěním stavby. Dne 27. 9. 2024 okolo 12:00 se do sídla žalobkyně dostavil žalovaný s manželkou a dvěma policisty a oznámil jednateli žalobkyně, že do večera musí odvézt veškerá vozidla, jinak z pozemku příští den neodjede. Žalobkyně tak učinila a 28. 9. 2024 zjistila, že žalovaný postavil na p. č. , Anonymizováno, u hranice s veřejnou komunikací ocelovou bránu, kterou ve dnech 4. 10. – 6. 10. 2024 nahradil betonovými silničními panely. Tím brání žalobkyni v jejím podnikání. Žalobkyně totiž provozuje 5 autobusů, které musela dočasně zaparkovat na různých místech v , adresa, . Navíc jí a jejím zaměstnancům zamezil v přístupu do podnikatelského objektu, v němž je momentálně uskladněno asi 10 000 vajec.

2. Okresní soud napadeným usnesením připustil výše uvedenou změnu žaloby (výrok I), žalobu zcela zamítl (výrok II - III) a rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo náhrady nákladů řízení (výrok IV). Dospěl přitom zejména k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2013, uzavřené s prodávající , jméno FO, , výlučným vlastníkem p. č. , Anonymizováno, (orné půdy). Ve smlouvě prodávající prohlásila, že na převáděné nemovitosti neváznou žádná břemena, zástavní práva, dluhy ani jiné právní povinnosti, že seznámila kupujícího se stavem převáděné nemovitosti, přičemž ten prohlásil, že stav je mu znám. P. č. , Anonymizováno, vznikl z pozemků bývalého pozemkového katastru (PK) číslo , hodnota, a , Anonymizováno, dle geometrického plánu ze dne 12. 7. 2013. Ty byly v roce 1977 nahrazeny mapou EN jako součást parcely EN , Anonymizováno, Až do obnovy katastrálního operátu byly jednotlivé parcely PK, z nichž se parcela EN , Anonymizováno, skládala, zapsány na LV. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 17. 7. 1997 postavil , jméno FO, , bytem , adresa, , na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a , adresa, podnikatelský objekt firmy , jméno FO, včetně přípojek. Oznámení o zahájení stavebního řízení bylo doručeno i paní , jméno FO, jako vlastnici stavbou dotčeného pozemku, která potom dne 14. 6. 1996 adresovala úřadu písemný souhlas s navrženým umístěním stavby podle snímku pozemkové mapy. Podnikající fyzická osoba , jméno FO, byl držitelem živnostenského oprávnění pro silniční motorovou dopravu od 1. 1. 1993 do 11. 3. 2024. Dne 21. 12. 2005 byla u obchodního rejstříku zapsána společnost , jméno FO, s.r.o., IČO: , IČO, , dne 21. 10. 2009 byla z rejstříku vymazána a současně zapsána , právnická osoba, Tu soud po likvidaci z rejstříku vymazal dne 8. 8. 2014. Sídlo této společnosti bylo v době od 21. 12. 2005 do 21. 10. 2009 na adrese , adresa, , tedy ve stávajícím sídle žalobkyně. Předmětem podnikání byla mimo jiné silniční motorová doprava nákladní a silniční motorová doprava osobní. Společníkem a jednatelem byl v době od 21. 12. 2005 do 21. 10. 2009 , jméno FO, , nar. 21. 10. 1949, bytem , adresa, . Ke dni 5. 8. 2009 byla v obchodním rejstříku zapsána společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO, . Předmětem podnikání společnosti je silniční motorová doprava – nákladní, vnitrostátní provozována vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, nákladní mezinárodní provozována vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, vnitrostátní příležitostná osobní, mezinárodní příležitostná osobní. Jednatelem a společníkem byl opět , jméno FO, , a to v období 5. 8. 2009 - 3. 4. 2024. Z vlastní úřední činnosti je okresnímu soudu známo, že žalovaný dne 10. 8. 2018 po nabytí vlastnického práva k p. č. , Anonymizováno, odvolal souhlas s umístěním staveb na tomto pozemku a vyzval žalobkyni k jeho vyklizení s tím, že jej žalobkyně dlouhodobě užívá bez právního titulu k uskladnění kovového odpadu a materiálu, parkuje zde svá nákladní vozidla, návěsy a autobusy, postavila zde samoobslužnou čerpací stanici, kovovou posunovací bránu, oplocení a kotec pro psa. Proto se žalovaný domáhal odstranění těchto staveb a vyklizení pozemku. Rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2021, č. j. 14 C 229/2019-103, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2022, č. j. 71 Co 231/2021-134, byla žalobkyně skutečně zavázána k vyklizení p. č. , Anonymizováno, . Přitom bylo prokázáno, že žalobkyně doopravdy užívá pozemek bez právního důvodu, když na něm parkuje automobily, autobusy a skladuje odpad vzniklý v souvislosti s podnikatelskou činností. Pokud jde o stavby na pozemku zřízené se souhlasem právní předchůdkyně žalovaného, výprosa zanikla odvoláním ze strany žalovaného. Protože pak žalobkyně uloženou povinnost nesplnila, podal žalovaný exekuční návrh s tím, že je pozemek běžně užíván k dennímu průjezdu vozidel a průchodu zaměstnanců žalobkyně, která k tomu na jednání uvedla, že „autobusy na pozemku stávají občas, ale není to stálé, bývají na cestách.“ Dne 28. 9. 2024 žalobkyně zjistila, že žalovaný na p. č. , Anonymizováno, u hranice s veřejnou komunikací postavil ocelovou bránu, čímž žalobkyni brání v provozování jejího podnikání. Posléze ve dnech 4. 10. – 6. 10. 2024 bránu nahradil na sebe položenými betonovými silniční panely, jimiž je bráněno žalobkyni ve vjezdu do firmy. Tyto panely přitom žalovaný získal tak, že rozebral zpevněnou plochu, kterou zde na vlastní náklady umístila žalobkyně, resp. její právní předchůdci.

3. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 1003, 1008 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a § § 176, 177 a 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Nejprve dospěl k závěru, že byla žaloba podána v zákonné šestitýdenní lhůtě, poněvadž k tomu došlo dne 4. 10. 2024, přičemž se žalobkyně o rušení držby v podobě umístění brány dozvěděla dne 27. 9. 2024. Žalobkyně sice vykonávala držbu p. č. , Anonymizováno, do níž žalovaný zasáhl, nikoli však pokojnou. Existuje totiž výše specifikovaný pravomocný a vykonatelný rozsudek o vlastnické žalobě, ukládající žalobkyni vyklizení pozemku. Proto již nemá soudní ochrana držby své místo. V této fázi je naopak potřeba nuceně vykonat rozsudek, takže provizorní držební ochrana ustupuje ochraně vlastnické (usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. I. ÚS 144/20).

4. Proti výrokům II – IV usnesení podala žalobkyně odvolání s návrhem na změnu usnesení v podobě úplného vyhovění žalobě s poukazem na to, že výše zmíněný rozsudek žalobkyni nepřikazuje opustit podnikatelský objekt ani jí nezakazuje mít v něm uskladněné věci, natož přicházet či přijíždět po p. č. , Anonymizováno, do objektu firmy. Zároveň žalobkyně upřesnila žalobu tak, že podnikatelský objekt stojí na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , nemá přiděleno žádné číslo (popisné, orientační, evidenční) a že se žalobkyně domáhá zdržení se bránění v přístupu právě jen k tomuto objektu.

5. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného usnesení, s nímž se ztotožnil a dodal, že mezi účastníky řadu let probíhá několik sporů, takže stran průchodu a průjezdu žalobkyně přes p. č. , Anonymizováno, nikdy nenastal pokojný stav. Vlastnické právo žalobkyně k podnikatelskému objektu je přinejmenším sporné, poněvadž žalovaný zaplatil část nákladů jeho výstavby a navíc je situován na pozemku vlastněném společností, jejímž je žalovaný společníkem.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadené výroky usnesení a v tomto rozsahu i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že je odvolání žalobkyně důvodné.

7. Vzhledem k tomu, že prvostupňový soud nekonal jednání, zopakoval všechny jím provedené důkazy odvolací soud (§ 211 ve spojení s § 122 odst. 1 o. s. ř.), který konstatuje, že skutková zjištění rozvedená v bodech 6. – 12. odůvodnění napadeného usnesení jsou správná, takže je přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. S výjimkou zjištění, že betonové panely na původní místo na vlastní náklady umístila žalobkyně, resp. její právní předchůdci – taková skutečnost z žádného provedeného důkazu neplyne. Odvolací soud doplnil dokazování o informace o pozemcích a snímek katastrální ortofotomapy (§ 213a odst. 1 ve spojení s § 120 odst. 2 větou první o. s. ř.), neboť jejich existence plynula z obsahu spisu a byly potřebné k objasnění věci co do materiální vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a prostorové návaznosti jednotlivých pozemků. Z informací o pozemcích vyplynulo, že jsou pozemky p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastru nemovitostí zapsány jako zahrady. Ze zmíněné mapy pak vyšlo najevo, že na pozemní komunikaci (veřejnou asfaltovou cestu), ležící na pozemku p. č. , Anonymizováno, , navazuje p. č. , Anonymizováno, , na který navazuje pozemek p. č. , Anonymizováno, a poté i p. č. , Anonymizováno, . Výše jmenované důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a vzájemně souladné. Další důkazy neprovedl, protože nebyly navrženy a ani v zákonném smyslu nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

8. Ústřední otázkou odvolacího řízení bylo, zda rozsudky okresního a krajského soudu v souvisejícím řízení znamenají, že se již žalovaný proti žalobkyni zajistil pořadem práva, protože soudy v mezích závaznosti a nezměnitelnosti výroků (§ 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.) rozhodly o („definitivní“) vlastnické žalobě způsobem, který zakazuje právě to, čeho se žalobkyně nyní domáhá (provizorní, předběžnou) držební žalobou. Je třeba důsledně rozlišovat reivindikační vlastnickou žalobu, která směřuje k vydání movité věci či k vyklizení věci nemovité (§ 1040 odst. 1 o. z.), a zápůrčí (negatorní) vlastnickou žalobu, kterou se vlastník domáhá např. zdržení se protiprávních zásahů do svého vlastnického práva (§ 1042 o. z.). Podle naposled zmíněného ustanovení se „vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.“ Také právní úprava ochrany rušené držby, resp. uchování držby odejmuté, počítá s oběma druhy žalob (§ 1003 druhá věta, § 1007 odst. 1 první věta o. z.). U vlastnických i držebních žalob vše závisí na konkrétním způsobu, jakým je držba (vlastnické právo) rušena či odňata a na konkrétním způsobu, jakým lze zjednat nápravu. Vyklizení pozemku je jedním ze způsobů restituce, obnovy předešlého stavu. Jiným způsobem je odstranění stavby; v souvisejícím řízení okresní soud výrokem o vyklizení pozemku sledoval odstranění movitých věcí, kdežto výroky o odstranění staveb odstranění staveb. Nikoli zdržení se průchodu či průjezdu přes p. č. , Anonymizováno, . Soudy nezaložily svá rozhodnutí na skutkovém zjištění o nepovoleném průjezdu či průchodu, nýbrž o nepovoleném umístění věcí, čemuž odpovídala i žaloba žalovaného, k jejímuž skutkovému základu nepatřil nepovolený průchod či průjezd. Také odvolání souhlasu ze strany žalovaného se vztahovalo pouze k umístění staveb. Rozdíl mezi oběma typy žalob, potažmo jim odpovídajícími výroky soudního rozhodnutí, záleží v tom, že zatímco vyklizení (odstranění věci) je konáním, neprojíždění či neprocházení je zdržením se konání (§ 11 ve spojení s § 1789 o. z.). Vyklizení (odstranění) má jednorázově napravit trvající protiprávní stav, kdežto zdržení se znamená setrvalou povinnost nekonat uloženou po časově neomezenou dobu do budoucna, přičemž zásah, proti němuž zápůrčí výrok směřuje, nemusí v okamžiku vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) nutně trvat. S tímto rozdílem koresponduje i způsob výkonu rozhodnutí. Vyklizení se totiž vykonává vyklizením [§ 258 odst. 2 druhá věta o. s. ř., § 59 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen e. ř.)], zdržení se ukládáním pokut (§ 351 odst. 1 první věta). V případě jiného způsobu obnovy předešlého stavu, než je vyklizení, lze uvažovat též o odebrání věci či o provedení prací a výkonů (§ 258 odst. 2 druhá věta o. s. ř., § 59 odst. 2 písm. b), písm. d) e. ř.). Z toho logicky plyne, že aby výše zmíněná rozhodnutí skutečně bránila průchodu a průjezdu přes p. č. , Anonymizováno, , musel by jejich výrok znít na zdržení se průchodu a průjezdu, případně vůbec užívání tohoto pozemku. Žalobkyně se tudíž nesnažila zvrátit režim těmito rozhodnutími nastolený[footnoteRef:1] a její žalobě bylo namístě vyhovět. Vlastnické vztahy k podnikatelskému objektu nejsou podstatné a náleží do řízení o vlastnické žalobě a prvostupňovým soudem zmíněné usnesení sp. zn. I. ÚS 144/20 neřeší žádnou otázku relevantní v tomto řízení. Žalobkyně má právo na soudní ochranu bez ohledu na konfliktnost vztahů s žalovaným; jinak by byla soudní ochrana de facto znemožněna. Žalovaný ostatně ani netvrdil, že by někdy dříve byl mezi účastníky (soudní) spor právě o otázku průchodu a průjezdu přes p. č. , Anonymizováno, k podnikatelskému objektu. [1: Na rozdíl od případu řešeného Ústavním soudem v usnesení ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 1387/24.]

9. Proto odvolací soud výrokem I napadené usnesení změnil tak, že žalobě vyhověl tím způsobem, aby bylo rozhodnutí materiálně vykonatelné a odpovídalo tvrzením a požadavkům žalobkyně [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

10. Bylo-li výše řečeno, že rozsudky vynesené v souvisejícím řízení žalobkyni nebrání v průchodu a průjezdu přes p. č. , Anonymizováno, , neplatí to pro parkování vozidel na tomto pozemku. To v žalobě i soudních rozhodnutích zmíněno bylo a především je znemožňuje pravomocný výrok o vyklizení p. č. , Anonymizováno, .

11. Výrok II odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud napadené usnesení změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, pročež má proti žalovanému právo náhrady jeho nákladů. Náhrada na podkladě vyúčtování podaného zástupcem žalobkyně sestává ze soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení ve výši 8 000 Kč (2 x 4 000 Kč) a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil částkou 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. a. t.) za úkony provedené do 31. 12. 2024, zatímco za účast na jednání v roce 2025 vzhledem k novele a. t. č. 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025, částkou 2 300 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t.). Nikoli podle § 9 odst. 3 písm. b), jak žalobkyně požadovala, poněvadž toto ustanovení na věc nedopadá. Paušální náhradu hotových výdajů určil částkou 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024, za účast na jednání v roce 2025 pak opět vzhledem k novele částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou nákladů je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalobkyně k jednání soudu a zpět vždy v délce 2 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 600 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím přiznat požadovaných 8 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 722 Kč při ujeté vzdálenosti 92 km, při kombinované spotřebě 5,9 l/100 km, vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč/l a základní náhradě za 1 km 5,80 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb.]. Protože je zástupce žalobkyně plátcem DPH, připočítal odvolací soud k náhradě též 1 989 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 19 461 Kč.úkon právní službyustanovení a. t.mimosmluvní odměnapaušální náhrada hotových výdajůnáhrada za promeškaný čascestovnépřevzetí a příprava zastoupení§ 11 odst. 1 písm. a)1 500 Kč300 Kčžaloba§ 11 odst. 1 písm. d)1 500 Kč300 Kčodvolání§ 11 odst. 1 písm. k)1 500 Kč300 Kčjednání ze dne 13. 5. 2025§ 11 odst. 1 písm. g)2 300 Kč450 Kč600 Kč12. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení sice žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k výši náhrady v poměru k času, který měl žalovaný na přípravu na splnění tohoto dluhu pro případ svého procesního neúspěchu.