16 CO 250/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , titul anonymizováno . sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. července 2021 č. j. 112 C 118/2020-257

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I., II. a v odstavci III. výroku, pokud jím byly do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázány automatická pračka LG, velké šatní skříně se zrcadly (2 ks) - provedení dub Sonoma, noční stolek 2 ks - provedení dub Sonoma, manželská postel dřevěná včetně 2 ks matrací, vysavač zn. Parkside, reprobedny zn. Logitech se zesilovačem, rohová látková sedačka tmavě šedá, horkovzdušná trouba a mikrovlnná trouba zn. Whirlpool, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbytku odstavce III. výroku mění takto: Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují kombinovaná lednička s mrazákem, venkovní sušák na prádlo, LCD televizor zn. LG, varná deska a digestoř, zahradní nábytek značky Flamingo (1 stůl a 4 křesla), konferenční stolek na míru v hnědé barvě a obraz (sedmidílný červeno-šedý). Žalobkyni se přikazuje uhradit nesplacený závazek i s příslušenstvím vůči [právnická osoba] z úvěru číslo [anonymizováno] sjednaného dodatkem [číslo] ze dne [datum] k rámcové smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], jehož zůstatek ke dni [datum] činil částku 327 348,18 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 89 448 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů 86 587 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Karviné (havířovské pobočky) proti žalovanému žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Tvrdila, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], naposledy spolu bydleli v rodinném domě v [obec] na ulici [ulice a číslo] a k ukončení vedení společné domácnosti došlo v [měsíc] [rok], kdy se oba z domu odstěhovali, a dům byl předán pronajímateli. Rozsudkem ze dne [datum] bylo manželství účastníků rozvedeno a po rozvodu dosud nedošlo k vypořádání jejich společného jmění. Žalobkyně označila k vypořádání osobní automobil Škoda Fabia v hodnotě 25 000 Kč, movité věci uvedené v žalobě v článku 2 pod písm. a) až j) v celkové hodnotě 60 000 Kč, které si z rodinného domu odnesla v [měsíc] [rok] a jsou v její dispozici a movité věci uvedené v článku 3 pod písm. a) až o) o celkové hodnotě 145 000 Kč, které si žalovaný podle žalobní narace v prosinci [rok] odnesl z domu a měly by být v jeho dispozici a užívání, pokud s nimi nenaložil jinak. Dále učinila žalobkyně předmětem vypořádání závazky z úvěrového vztahu vůči [právnická osoba] (jistinu a příslušenství) vycházející z rámcové smlouvy ze dne [datum], ke které byly následně uzavírány dodatky, na jejichž základě banka poskytovala účastníkům úvěry. Úvěry spláceli společně do [datum]. Počínaje [měsíc] [rok] již oba stávající úvěry splácela žalobkyně a z důvodu finanční zátěže je byla nucena zkonsolidovat do jednoho úvěru ve výši 451 388 Kč, kdy měsíční splátka činí 5 012 Kč při 120 splátkách. Ke dni podání žaloby zaplatila žalobkyně 14 splátek v celkové výši 70 168 Kč, z toho po rozvodu bylo uhrazeno 30 072 Kč. Žalobkyně navrhovala, aby jí bylo v rámci vypořádání přikázáno zaplatit úvěr v celém rozsahu, žalovanému uložena povinnost nahradit podíl na dluhu ve výši jedné poloviny, a aby bylo přihlédnuto k vnosu spočívajícímu v zaplacených splátkách po rozvodu manželství. K povaze závazku žalobkyně dále uvedla, že rámcovou smlouvu i související dodatky uzavírala ona, avšak rozhodnutí o čerpání úvěru bylo společné, žalovaný o úvěru věděl, komunikoval s ní ohledně splátek, prostředky z úvěru byly používány na zabezpečení každodenních běžných potřeb rodiny, na úhradu nákladů na bydlení, na částečnou rekonstrukci domu, nákup spotřební elektroniky a část čerpaných prostředků poukázala na základě instrukcí žalovaného v e-mailu ze dne [datum] na jeho účet.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a v první řadě namítal, že žádné z věcí uvedených v žalobě nemá ve své dispozici. Dále u některých položek uvedených v žalobě rozporoval, že by se jednalo o součást společného jmění manželů. Pokud jde o osobní automobil, tak ten podle žalovaného původně zůstal u žalobkyně, žalovaný však byl nucen jej z důvodu končící platnosti technické kontroly a nepojízdnosti odtáhnout a převézt do [obec], s čímž byly spojeny vícenáklady. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by závazek vůči [právnická osoba] byl součástí společného jmění manželů, protože se účastnil pouze zřízení první zápůjčky a následná konsolidace již byla mimo jeho dispozici a souhlas. Navíc z důvodu narůstajících dluhů si účastníci půjčovali finanční prostředky od jeho matky a součástí společného jmění manželů jsou podle něj také závazky vůči [právnická osoba] ze zápůjčky 240 000 Kč a vůči [právnická osoba] z úvěru ve výši 199 000 Kč. Žalovaný v pozdějších podáních konkretizoval závazky vůči matce navržené k vypořádání tak, že se jedná o dluh na nájemném ve výši 99 000 Kč, dále o dluh v částce 126 000 Kč postoupený od pana [příjmení] a o další zápůjčky v celkové výši 300 000 Kč.

3. Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět ohledně některých věcí, konkrétně o dětský nábytek zn. Tiptop (pol. 2e), LCD televizor zn. Samsung (pol. 2ch), psací stůl s policí barvy černohnědé (pol. 3h), otočnou pracovní židli černou (pol. 3h), nářadí a sekačku (pol. 3j), kuchyňskou linku s dřezem (část položky 3k – zbytek této položky, tj. varná deska a digestoř zůstaly předmětem vypořádání) a soud prvního stupně usneseními vyhlášenými u jednání dne [datum] a dne [datum] řízení v rozsahu částečných zpětvzetí zastavoval.

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení jednak zamítl návrh žalobkyně na vypořádání 2 dřevěných postelí (provedení buk), trampolíny, notebooku, osobního úložiště HDD zn. My cloud, skříní na míru světlé barvy (2 ks), zahradního grilu včetně příslušenství, lehátka a slunečníku (I.), stejně tak zamítl návrh žalovaného na vypořádání závazků vůči [právnická osoba] a [právnická osoba] z úvěru ve výši 199 000 Kč sjednaného dne [datum], dále ohledně závazků vůči [jméno] [příjmení] z titulu neuhrazeného nájemného dle nájemní smlouvy ze dne [datum] ve výši 99 000 Kč, z titulu postoupené pohledávky [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 126 000 Kč a ve výši 300 000 Kč dle smluv o zápůjčkách (II.). V další výrokové části (III.) soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění manželů tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal automatickou pračku LG, velké šatní skříně se zrcadly (2 ks), noční stolek 2 ks (dub Sonoma), manželskou postel dřevěnou včetně 2 ks matrací, vysavač zn. Parkside, reprobedny zn. Logitech se zesilovačem, rohovou látkovou sedačku, horkovzdušnou a mikrovlnnou troubu, přikázal uhradit nesplacený závazek vůči [právnická osoba], jehož nesplacená výše ke dni [datum] činila částku 412 621,47 Kč, a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 275 692,73 Kč O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 155 603 Kč (IV.).

5. Podle odůvodnění rozsudku vzal soud prvního stupně předně za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a ukončili společné soužití v prosinci [rok], kdy se žalobkyně ze společné domácnosti vystěhovala [datum] za pomocí svědkyně [jméno] [příjmení]. Manželství bylo následně pravomocně rozvedeno [datum] a po rozvodu se účastníci nedohodli na vypořádání jejich společného jmění mimosoudně. Zamítnutí návrhu na vypořádání movitých věcí uvedených v prvním odstavci výroku odůvodnil soud prvního stupně ohledně některých věcí tím, že se nejedná o součást společného jmění, neboť tyto věci slouží potřebám nezletilých dětí účastníků, nikoli samotným účastníkům jako manželům (2 ks dřevěných dětských postelí, trampolína zn. Marimex) a zčásti proto, že nebylo prokázáno, že by je měl po ukončení společného soužití v držení žalovaný (notebook, osobní uložiště, skříně na míru světlé barvy, zahradní gril včetně příslušenství, lehátko a slunečník). Okresní soud vzal dále za prokázané, že ke dni zániku manželství měli účastníci ve společném jmění manželů movité věci v hodnotě 118 500 Kč, ze kterých soud přikázal žalobkyni do vlastnictví věci uvedené ve druhém odstavci výroku v hodnotě 45 000 Kč s tím, že se jednalo o věci, které jsou v držení žalobkyně, měla o ně zájem a žalovaný s tím souhlasil. Pokud jde o ostatní movité věci tvořící předmět vypořádání, které měly být v držení žalovaného, tak okresní soud učinil přes nesouhlas žalovaného skutkový závěr, podle kterého měl žalovaný od okamžiku ukončení společného soužití účastníků tyto věci ve své dispozici. Uvedený závěr soud učinil na základě výpovědí svědků (zejména [příjmení], [příjmení] a [příjmení]), fotografií a účastnické výpovědi žalobkyně. Tyto movité věci však žalovanému nepřikázal, neboť jejich existence ke dni rozhodování soudu nebyla jednoznačně prokázána (vyjma automobilu Škoda Fabia, který žalovaný již prodal), avšak zohlednil jejich hodnotu při stanovení vypořádacího podílu, přičemž vycházel z toho, že včetně automobilu měl žalovaný ze zaniklého společného jmění k dispozici věci v hodnotě 73 500 Kč. K závazkům, jež měly tvořit součást společného jmění manželů, vzal soud za prokázáno, že společným je závazek účastníků z konsolidovaných zápůjček vůči [právnická osoba], který účastníci uzavřeli v době, kdy účastníci sice již nežili společně, nicméně tento závazek sloužil ke konsolidaci jejich společných závazků. Nesplacená výše tohoto závazku činila ke dni [datum] částku 412 621,47 Kč, a tuto částku podle okresního soudu nepochybně uhradí žalobkyně, jež je vůči bance vedena jako její smluvní partner. Soud současně zohlednil i vnos žalobkyně, neboť po rozvodu manželství uhradila na tento úvěr (do [datum]) celkem 22 splátek po 5 012 Kč (110 264 Kč). Naopak splátky uhrazené do rozvodu manželství soud při vypořádání nezohledňoval. Ve zbytku soud návrh na vypořádání závazků zamítl, a to proto, že závazky žalovaného vůči bankám nejsou ve smyslu § 710 písm. b) o. z. součástí společného jmění manželů. Tyto závazky byly totiž sjednány v [měsíc] [rok] poté, kdy účastníci ukončili společné soužití, závazky byly brány bez vědomí a souhlasu žalobkyně a žalovaný navíc uváděl rozdílné účely těchto úvěrů (úhrada závazků vůči matce x úhrada jeho osobních potřeb). U závazků vůči [jméno] [příjmení] pak podle závěru soudu prvního stupně nebyla jednoznačně prokázána jejich existence ke dni zániku manželství rozvodem, popř. jejich rozsah. Soud prvního stupně následně vypočetl výši vypořádacího podílu na částku 275 692,73 Kč, která je tvořena podílem na vypořádání movitých věci ve výši 14 250 Kč, na nesplaceném závazku vůči [právnická osoba] ve výši 206 310, 735 Kč a na vnosu žalobkyně z částek uhrazených na společný závazek z jejích výlučných prostředků ve výši 55 132 Kč Poslední nákladovou část výroku odůvodnil okresní soud téměř plným procesním úspěchem žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř.

6. Proti prvostupňovému rozsudku, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a to zejména v otázce posouzení uplatněných pasiv společného jmění v podobě pohledávek vůči věřitelce [jméno] [příjmení], které vzal za dostatečně neprokázané a rovněž z důvodu, že jde o nesprávné právní posouzení věci. Navrhoval změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání namítla, že odvolání neobsahuje žádné relevantní důvody, pro které by mohlo dojít ke zrušení nebo změně rozsudku, který považuje za věcně správný. Nalézací soud provedl podle žalobkyně dokazování v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí, všechny provedené důkazy vyhodnotil podle své úvahy správně, a to jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a tímto postupem dospěl ke zcela správným a logicky koherentním skutkovým závěrům. Stejně tak souhlasí žalobkyně s právním hodnocením. Podání stručného odvolání žalobkyně vnímá (vzhledem k jeho rozsáhlé procesní aktivitě v první fázi řízení) jako snahu o oddálení právní moci rozsudku nalézacího soudu.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“)) nařídil k projednání odvolání dvě odvolací jednání. Žalovaný prostřednictvím zástupkyně rozvedl odvolací námitky proti nezohlednění závazků vůči jeho matce [jméno] [příjmení], přičemž zdůraznil, že manželé neměli k dispozici žádné jiné větší zdroje než právě poskytnuté půjčky, a ty by měly být vypořádány. Zdůraznil, že v řízení byly prokázány platby na účet žalobkyně v celkové výši 101 000 Kč a minimálně tyto měly být zohledněny, když bylo zřejmé, z jakého účtu a na jaký účet byly poskytnuty. Obdobně to platí pro půjčku převzatou od pana [příjmení], když bylo doloženo vypořádání smlouvy u [právnická osoba] a s tím spojené poskytnutí půjčky, kterou následně paní [příjmení] převzala a pokud jde o nájem, tak také zde bylo prokázáno, že účastníci byli povinni platit nájemné. Současně zástupkyně žalovaného namítla, že lhůta 1 měsíce k zaplacení vypořádacího podílu je nepřiměřeně krátká. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. K rozsahu odvolacího přezkumu odvolací soud dodává, že řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu tzv. iuditium duplex, z čehož mimo jiné vyplývá, že podá-li jeden z bývalých manželů návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, je tím konzumováno právo druhého manžela takový návrh podat; druhý účastník tak již samotnou žalobu podat nemůže, může však stejně jako žalobce (do tří let od zániku SJM) označovat majetek, který je třeba vypořádat, aniž by šlo formálně o vzájemnou žalobu (prvostupňový soud proto nepostupoval správně, pokud návrhy žalovaného vyhodnotil jako vzájemnou žalobu, tato vada však nemá vliv na správnost rozhodnutí). Současně jde o řízení, ve kterém určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá přímo z právního předpisu ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. a procesním důsledkem této skutečnosti je, soud je vázán žalobou jen v určitém rozsahu, a to zejména pokud jde o rozsah vypořádávaných aktiv, pasiv a vnosů (soud přitom vypořádává pouze ty položky, které účastníci učinili předmětem řízení nejpozději do 3 let od zániku manželství), naopak soud není vázán navrhovaným způsobem vypořádání a odvolací soud není vázán rozsahem odvolání ani odvolacím návrhem (§ 212 písm. c) o. s. ř. – srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3831/2016).

9. V přezkoumávané věci nebylo sporné, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne [datum], v [měsíc] [rok] ukončili účastníci společné soužití a k rozvodu jejich manželství a tedy i k zániku společného jmění manželů došlo na základě rozsudku Okresního soudu v Karviné (pobočky v havířově) ze dne [datum]. Oproti tvrzení žalobkyně v žalobě bylo v řízení zjištěno, že rozvodový rozsudek nabyl právní moci až [datum] (nikoliv [datum] jak se tvrdí v žalobě). Nebylo ani tvrzeno, že by před podáním žaloby (která byla podána dne [datum], tj. před uplynutím 3 let od rozvodu manželství) nebo kdykoliv do 3 let od rozvodu bylo společné jmění účastníků zaniklé jejich rozvodem vypořádáno dohodou. Byly tak splněny zákonné podmínky podle § 740 o. z. pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů soudem.

10. Předmětem vypořádání společného jmění učinili účastníci movité věci a závazky.

11. Pokud jde o movité věci, které soud prvního stupně přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, tak zde odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně žádné pochybení, ať již jde o závěr, že se v případě všech movitých věcí jednalo o součást společného jmění manželů, tak pokud jde o přikázání těchto věcí do vlastnictví žalobkyně a o jejich ocenění na částku 45 000 Kč. Ostatně proti této části rozsudku ani žádné odvolací námitky nesměřovaly. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na body 7 až 15 prvostupňového rozsudku a k argumentaci zde uvedené nemá co dodat.

12. Za správnou považuje odvolací soud také úvahu soudu prvního stupně, na jejímž základě uzavřel, že součástí společného jmění manželů ke dni jeho zániku bylo také osobní vozidlo Škoda Fabia, kombinovaná lednice s mrazákem, venkovní sušák, LCD televizor zn. LG, varná deska a digestoř, sada zahradního nábytku, konferenční stůl na míru a obraz (položky uvedené v bodech 1), 3a), d), e), k ), l), n) a o) žaloby). Také v této části odkazuje odvolací soud na příslušné části napadeného rozsudku (body 6, 17, 20, 21, 25, 26, 28, 29 a 51), ve kterých soud prvního stupně na základě vyhodnocení provedených důkazů vyložil, z jakých důvodů má za prokázané, že je měl žalovaný po odstěhování ze společné domácnosti ve své dispozici (vyjma automobilu, pro který si přijel později) a na základě jakých skutečností dospěl k závěru o jejich relevantní hodnotě, kterou lze s výjimkou osobního automobilu akceptovat. Odvolací soud rovněž sdílí postup soudu prvního stupně, který nepřikázal automobil Škoda Fabia do vlastnictví žádného z účastníků. Platí totiž, že pokud byla věc po zániku společného jmění manželů a před jeho vypořádáním platně prodána, nemůže být soudem přikázána do výlučného vlastnictví žádného z manželů a předmětem vypořádání může být jen peněžitá částka nebo jiná věc získaná za prodanou věc, nikoliv tzv. obvyklá cena takové věci zjištěná ke dni zániku společného jmění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2013 č. j. 22 Cdo 3384/2012 nebo ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018). Po stránce skutkové lze z provedeného dokazování považovat za prokázané, že žalovaný si předmětné vozidlo odvezl v dubnu či květnu 2019 (tj. ještě za trvání manželství) a v červnu nebo červenci 2020 jej prodal na náhradní díly za 10 000 Kč (viz bod 6 prvostupňového rozsudku). Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo tvrzeno či zjištěno nic, co by zpochybnilo platnost tohoto prodeje, tak předmětný automobil již nelze za této situace přikázat do vlastnictví některého z manželů a v rámci vypořádání společného jmění manželů lze vypořádat toliko majetkový prospěch žalovaného z tohoto prodeje ve výši 10 000 Kč. Ve zbytku lze sice souhlasit s tím, že ohledně majetku, který byl podle skutkového závěru soudu po ukončení společného soužití obou manželů v prosinci 2018 v dispozicích žalovaného, nebyla jednoznačně prokázána jeho existence v době rozhodování soudu prvního stupně, potažmo odvolacího soudu, nicméně za situace, kdy nebyla v řízení tvrzena a prokázána žádná konkrétní právní skutečnost, která by měla za následek zánik některé z těchto věcí nebo změnu vlastnictví, lze podle přesvědčení odvolacího soudu tyto věci přikázat do vlastnictví toho z manželů, který je měl po rozchodu manželů v dispozicích (tj. žalovaného) a současně zohlednit jejich hodnotu (48 500 Kč) v rámci vypořádacího podílu. Proto odvolací soud v tomto směru změnil výrok o způsobu vypořádání zaniklého společného jmění manželů, přikázal shora uvedené věci do vlastnictví žalovaného a ve shodě se soudem prvního stupně pak jejich hodnotu (48 500 Kč) spolu s výtěžkem z prodeje vozidla (10 000 Kč) zohlednil v rámci vypořádacího podílu.

13. Jedním z hlavních sporných bodů mezi účastníků byl závazek vůči [právnická osoba] z úvěrové smlouvy sjednané žalobkyní. Soud prvního stupně k tomuto závazku správně zjistil, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s touto bankou rámcovou smlouvu [číslo] ve které se banka zavázala poskytovat žalobkyni služby včetně platebních a také poskytnutí neúčelového úvěru číslo [anonymizováno] na částku 200 000 Kč. K této rámcové smlouvě byl uzavřen mimo jiné dodatek [číslo] ze dne [datum], kterým byl sjednán neúčelový úvěr ve výši 369 557 Kč, který měl být splácen 97 měsíců ve splátkách po 5 036 Kč a dále dodatek [číslo] ze dne [datum], ve kterém byl sjednán úvěr na částku 130 000 Kč splatný v 97 měsíčních splátkách po 1 769 Kč. Dne [datum] se žalobkyně s bankou dohodla na dodatku [číslo] ve kterém byl sjednán nový úvěr číslo [anonymizováno] na částku 451 388 Kč, a to jako úvěr účelový, určený ke splácení původních úvěrů ve výši 121 774 Kč (z původní výše úvěru 130 000 Kč) a ve výši 329 614 Kč (z původní výše 369 557 Kč). Vrácení úvěru se sjednanou úrokovou sazbou bylo dohodnuto ve 120 měsíčních splátkách po 5 012 Kč, splatných každý 20. den v měsíci. První úvěry byly čerpány na rekonstrukci finského domku (opravy, podlahy, stropy, rekonstrukce koupelny, vybavení) a účastníci úvěr spláceli z účtu žalobkyně a žalovaný o nich věděl. K okolnostem konsolidace ze dne [datum] odvolací soud doplněným dokazováním zjistil, že žalovaný v reakci na předchozí žádost žalobkyně této sdělil, že jí nemůže nijak bránit, aby si zkonsolidovala své dluhy s tím, že sám bude muset řešit dluhy, které jim vznikly za rekonstrukci podnájmu v [obec] na [příjmení] ulici a které se zavázal splácet a splácí (zjištěno z nedatovaného a nepodepsaného dopisu žalovaného, jehož pravost zástupkyně žalovaného u odvolacího jednání konaného dne [datum] nezpochybnila). Z tohoto důkazu však nevyplývá, že by žalovaný věděl o uzavření dodatku [číslo] jeho obsahu, natož že by předmětný dodatek byl uzavřen s jeho souhlasem. Ve zbytku jsou již zjištění a závěry soudu prvního stupně k tomuto závazku správné, což platí především pro e-mailovou korespondenci účastníků ze dne [datum] a [datum], ve které se účastníci navzájem vyzývali k úhradě dlužných splátek. Odvolací soud dále doplnil dokazování k průběhu úvěrového vztahu po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně aktuálním výpisem z banky datovaným [datum] a zjistil, že žalobkyně zaplatila na předmětný úvěr celkem 205 492 Kč, z toho po rozvodu manželství 165 396 Kč (odvolací soud uvěřil žalobkyni, že splátku splatnou [datum] (tj. den před vyhlášení odvolacího rozsudku) téhož dne zaplatila, když podle splátkového kalendáře byly až na jedinou výjimku (splátka splatná [datum], která byla doplacena s 1 denním prodlením) všechny splátky zaplaceny včas) a nesplacená část úvěru ke dni [datum] činí 327 348,18 Kč Odvolací soud je však nucen částečně korigovat právní závěry soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto závazku, podle kterých se jedná o součást společného jmění manželů z toho důvodu, že úvěr sjednaný dne [datum] sloužil ke konsolidaci společných závazků účastníků a žalobkyni nebylo poskytnuto nic navíc.

14. Jak se podává ze skutkového závěru, tak dodatek ze dne [datum] byl uzavřen (pouze) žalobkyní (stejně jako původní rámcová smlouva a předchozí dodatky) a současně bez souhlasu žalovaného, a to sice za trvání manželství účastníků, ale po ukončení jejich společného soužití. Jeho účelem bylo„ splacení“ stávajících úvěrů uzavřených ještě v době společného soužití účastníků, které byly použity na financování úprav a vybavení společně užívaných obydlí a běžných potřeb. Pokud by soud vycházel z toho, že dodatek [číslo] byl samostatnou úvěrovou smlouvou, pak by za této situace byla naplněna výjimka uvedená v § 710 písm. b) o. z., při které se závazek převzatý jen jedním z manželů součástí společného jmění manželů nestává. Nebyl totiž prokázán souhlas žalovaného s převzetím takového závazku a skutečnost, že takto opatřené finanční prostředky byly použity na úhradu společných závazků, není bez dalšího okolností, která by u takového závazku sjednaného bez souhlasu druhého manžela zakládala režim společného jmění manželů (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. 22 Cdo 753/2020). Odvolací soud však v tomto případě zohlednil konkrétní okolnosti případu a dospěl k závěru, že předmětný úvěrový závazek součást společného jmění manželů tvoří. Tyto okolnosti spočívaly především v tom, že úvěrový vztah byl s bankou [právnická osoba] založen již [datum] a u prvních úvěrů (včetně dodatků [číslo]) nemá odvolací soud pochybnosti, že součást společného jmění manželů tvořily. Původní rámcovou smlouvu a veškeré její dodatky sice uzavřela pouze žalobkyně, ale až po dodatek [číslo] (včetně) byly úvěry čerpány v době společného soužití manželů a na společné potřeby. Dodatek [číslo] sice formálně vyznívá jako samostatná úvěrová smlouva, fakticky však žádné peněžní prostředky ve smyslu § 2395 o. z. žalobkyni poskytnuty nebyly (čerpaný„ úvěr“ byl v plném rozsahu„ použit“ na splacení zůstatků úvěrů dle dodatků [číslo]) a materiálně tak došlo v zásadě toliko ke změně podmínek splácení předchozích úvěrů (úrokové sazby, výše splátek). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dodatkem [číslo] ze dne [datum] nedošlo k založení zcela nového závazku, ale pouze ke změně původních úvěrových smluv a zůstal tak u něj nadále zachován režim společného jmění manželů, který je třeba vypořádat.

15. Pokud jde o způsob vypořádání tohoto závazku, tak krajský soud akceptoval jeho přikázání žalobkyni provedené soudem prvního stupně, ale jeho argumentaci je třeba doplnit. Podle recentní judikatury Nejvyššího soudu by totiž dluh tvořící společné jmění manželů měl být vypořádán jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem a pouze ve výjimečných případech jen jednomu z manželů. Tyto okolnosti však v projednávané věci nastaly. Odvolací soud především zastává právní názor, podle kterého jsou i v poměrech platné právní úpravy nadále použitelné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 24/2008, podle kterých splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů. Jinak řečeno, i když závazek sjednaný jen jedním z manželů tvoří součást společného jmění manželů, tak vůči tomu z manželů, který není smluvní stranou příslušné smlouvy zakládající předmětný závazek, nemůže být plnění samostatně vynuceno. Za této situace nepovažuje odvolací soud za rozumné, aby byl nově přikazován závazek k úhradě také žalovanému, a to tím spíše, že od rozvodu manželství splácí závazek výhradně žalobkyně. Současně platí, že hodnotu dluhu přikázaného jen jednomu z manželů již podle aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nelze zohlednit při určení výše vypořádacího podílu, pouze jej lze výjimečně zohlednit při úvaze o disparitě podílu (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. 22 Cdo 753/2020). Oproti tomu je nutno přihlédnout k platbám uhrazeným žalobkyní na společný dluh po rozvodu manželství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (165 396 Kč), a to postupem podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. (viz níže).

16. Dalším klíčovým sporným bodem byly závazky navržené k vypořádání žalovaným. K těmto závazkům bylo po stránce skutkové prokázáno následující (v podrobnostech viz body 35 až 45 prvostupňového rozsudku): i) dne [datum] byla mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a manžely [příjmení] jako nájemci uzavřena nájemní smlouva na nájem domu [adresa] v [obec] za účelem bydlení od [datum] do [datum], za nájemné v celkové výši 9 000 Kč měsíčně + zálohy na služby ve výši 5 000 Kč měsíčně; po skončení nájmu tvrdili žalovaný a pronajímatelka dluh na nájemném za 11 měsíců ve výši 99 000 Kč ii) účastníci čerpali od společnosti [právnická osoba] úvěr ve výši 150 000 Kč na základě smlouvy ze dne [datum], který do [datum] splatili z prostředků poskytnutých Ing. [jméno] [příjmení]; účastníci jmenovanému část prostředků vrátili a zbývající částku 126 500 Kč mu poukázala na účet dne [datum] matka žalovaného [jméno] [příjmení] a platba byla označena jako„ vyrovnání [příjmení] [příjmení]“ iii) žalovaný podepsal prohlášení datované dne [datum], ve kterém uznal vůči [jméno] [příjmení] co do důvodu a výše dluh ve výši 99 000 Kč, včetně příslušenství, z titulu dlužného nájemného vzniklého za nájem rodinného domu na adrese [adresa]. iv) matka žalovaného poukázala na účet žalobkyně v období od [datum] do [datum] v několika platbách celkem 101 000 Kč, a to vždy bez uvedení důvodu, či jakékoliv poznámky ve zprávě pro příjemce v) žalovaný podepsal prohlášení datované dne [datum], ve kterém uznal svůj dluh co do důvodu a výše vůči [jméno] [příjmení] v částce 126 000 Kč včetně příslušenství z titulu převzetí zápůjčky od pana [příjmení] paní [příjmení] vi) žalovaný podepsal dne [datum] prohlášení, ve kterém uznal co do důvodu a výše dluh vůči [jméno] [příjmení] ve výši 200 000 Kč, včetně příslušenství z titulu poskytnutých zápůjček paní [příjmení]; pravost všech tří uznávacích prohlášení (zejména pokud jde o data jejich skutečného vystavení) byla žalobkyní zpochybněna a zůstala sporná vii) žalobkyně zaslala dne [datum] e-mail [jméno] [příjmení], ke kterému připojila sken vlastnoručně podepsaného prohlášení, že uznává dluh u [jméno] [příjmení] v celkové výši 100 000 Kč a zavazuje se dlužnou částku uhradit ve výši 1 000 Kč, a to vždy splatnou do 15. dne kalendářního měsíce počínaje od ledna [rok] a stvrzuje to svým podpisem. viii) [jméno] [příjmení] zaslala dne [datum] žalobkyni e-mail, ve kterém sdělila žalobkyni, že by takto zaslané uznání dluhu teoreticky stačilo, ale ráda by obdržela originál do konce příštího týdne, s odkladem splátek a výší bude souhlasit za dodržení zde specifikovaných podmínek, mj. že v majetkovém vyrovnání budou uvedeny dluhy, protože jich mají účastníci více než majetku a bude dořešena nemovitost, kterou mají dosud v pronájmu. V případě nesplnění dohody či nekalého jednání ze strany žalobkyně povede toto věřitelku k okamžitému zrušení možnosti splátek ix) dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba] dodatek [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum] na částku 199 000 Kč, která měla být vyplacena převodem na běžný účet žalovaného x) dne [datum] sjednal žalovaný s [právnická osoba] půjčku ve výši 240 000 Kč se zde specifikovanou zápůjční úrokovou sazbou, která měla být vrácena v měsíčních splátkách po 4 006 Kč, a to celkem 120 splátek, takže celkem mělo být uhrazeno 480 537,11 Kč formou inkasa z běžného účtu žalovaného xi) u jednání opatrovnického soudu před Okresním soudem v Karviné - pobočka v Havířově konaném dne 20. 6. 2019 ve věci sp. zn. 123 Nc 32/2018 žalovaný při účastnické výpovědi mimo jiné uvedl, že má dluhy, jedná se o dluhy z manželství, že aktuálně musel zaplatit 350 000 Kč a na to si půjčil u bankovních institucí; půjčku splácí po 6 000 Kč měsíčně, a to dvěma bankám xii) žalovaný zaslal ze své elektronické adresy dne [datum] zástupci žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] e-mail, jehož přílohou byl přípis nadepsaný„ Pokus o smír ve věci vypořádání SJM [příjmení] a [příjmení]“ datovaný [datum] obsahující návrh na vypořádání SJM. Mimo jiné jsou v dopise konstatovány dluhy vůči matce, dále námitka, že je nutno výčet SJM doplnit o půjčku u [právnická osoba] [příjmení] ve výši 240 000 Kč a u [právnická osoba] ve výši 199 000 Kč a že se rozhodl vzít úvěr a vyplatit dluh vůči své matce, kdy dne [datum] převedl na její účet 200 000 Kč a dne [datum] částku 150 000 Kč, čímž uhradil veškeré závazky vůči matce, tedy i manželčin písemný závazek, který nehradila. Žalovaný v návrhu konstatoval pohledávky v celkové splatné výši 802 255,19 Kč s tím, že z domácnosti nemá nic (ve zbytku ohledně obsahu tohoto návrhu odkazuje odvolací soud na bod 45 prvostupňového rozsudku); uvedený dopis byl proveden k důkazu u jednání dne [datum] bez námitek proti jeho pravosti (viz protokol o jednání ze dne [datum] na č. l. 242) xiii) [jméno] [příjmení] zaslala žalobkyni dopis datovaný [datum] a nadepsaný„ předžalobní výzva“, ve kterém vyzvala žalobkyni k úhradě dluhu ve výši 100 000 Kč, který vůči ní písemně uznala formou dlužního úpisu dne [datum] s tím, že s ohledem na neuhrazení sjednaných splátek se celý dluh stal splatný.

17. K závazkům popsaným v předchozím odstavci odvolací soud v první řadě uvádí, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého součást vypořádávaného společného jmění manželů netvoří, a v podrobnostech odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně uvedenou v bodě 51 prvostupňového rozsudku, kterou je však potřeba doplnit. Odvolací soud považuje za osvědčené, že účastníci měli od matky žalovaného [jméno] [příjmení] pronajatý na 12 měsíců dům za nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně. S výjimkou zaplacené kauce ve výši 9 000 Kč odpovídající nájemnému za 1 měsíc (nikoliv 18 000 Kč jak se uvádí v podání žalobkyně ze dne [datum] – viz čl. IV bod 1 nájemní smlouvy na č. l. 78) nebyla prokázána ke dni ukončení společného soužití účastníků ([měsíc] [rok]) žádná jiná úhrada na nájemném. Dluh ve výši 99 000 Kč odpovídající nájemnému za 11 měsíců tak do tohoto skutkového děje zapadá. Bylo rovněž prokázáno, že matka žalovaného zaplatila dne [datum] [titul] [jméno] [příjmení] částku 126 500 Kč odpovídající nesplacenému závazku účastníků vůči jmenovanému, kterou jim poskytl na splacení úvěru u [právnická osoba] (ani v tomto případě neodporují zjištěnému skutkovému stavu 4 platby účastníků panu [příjmení] v celkové výši 19 000 Kč, ke kterým došlo před konečnou úhradou ze dne [datum] z účtu [jméno] [příjmení] (podle tvrzení žalobkyně v podání ze dne [datum] k těmto částečným platbám došlo v době od [datum] do [datum]) a s ohledem na původní výši závazku 150 000 Kč to nevylučuje, že zůstatek závazku činil v lednu [rok] již zmíněných 126 500 Kč). Konečně bylo také prokázáno, že v období od [datum] do [datum] poukázala [jméno] [příjmení] na účet žalobkyně v několika platbách celkem 101 000 Kč. Ohledně těchto částek (126 500 Kč a 101 000 Kč) nebyla v řízení prokázána žádná výslovná dohoda mezi účastníky a matkou žalovaného ani jiný právní důvod, ze kterého by vyplýval buď závazek účastníků tyto částky vrátit, nebo si je ponechat. Podle názoru odvolacího soudu je za této situace nutno vyjít z pravidel o bezdůvodném obohacení, podle kterých je na příjemcích, aby případně tvrdili a prokázali právní důvod, který jim umožňuje si inkasované částky ponechat, což žalobkyně (která tvrdila, že se jednalo o dary) přes poučení neučinila, snad s výjimkou částky 7 000 Kč poukázané [jméno] [příjmení] žalobkyni na její účet dne [datum], která zapadá do kontextu s úhradou trampolíny pro děti uváděné ve svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a jejíž bližší prověření považoval odvolací soud z níže uvedených důvodů za nadbytečné. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu finančních prostředků je třeba v takovém případě klást k tíži příjemců (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5299/2015 a dále v něm citovaná rozhodnutí). Uvedené právní závěry se uplatní také v případě, kdy bylo plnění poskytnuto za dlužníky třetí osobě, tj. v daném případě [titul] [jméno] [příjmení] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4102/2017). Jinak řečeno, i když nebyla v řízení prokázána smlouva o zápůjčce mezi matkou žalovaného a žalovaným či žalobkyní, tak pokud nebyl prokázán ani žádný jiný konkrétní právní důvod takto poskytnutých plnění (spornou částku 7 000 Kč ponechává odvolací soud pro účely tohoto rozhodnutí stranou), který by umožňoval příjemcům ponechat si uvedené částky, bylo jejich povinností tyto peníze na výzvu vydat. Podle názoru odvolacího soudu přitom není tato konstrukce ani příliš odtržená od reality. Je zřejmé, že matka žalovaného byla významným zdrojem financování potřeb účastníků v době jejich společného soužití, ať již tím, že nevyžadovala řádné placení nájemného za užívání domu v jejím vlastnictví nebo tím, že jim pomáhala s úhradou dluhů u třetích osob, případně poskytovala finance. V řízení však nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by se mělo jednat o setrvalý stav a že by matka žalovaného do budoucna rezignovala na vrácení těchto částek. Je rovněž zřejmé, že matka žalovaného začala své pohledávky řešit v době, kdy se společné soužití účastníků chýlilo ke konci a začala vyžadovat zaplacení závazků, resp. jejich uznání. To však samo o sobě neznamená, že by na zaplacení uvedených částek neměla právní nárok. Celkem tak v době ukončení společného soužití (prosinec 2018) činila výše závazků účastníků vůči matce žalovaného cca 320 000 Kč. S ohledem na uvedený závěr se již odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval pravostí a platností uznávacích prohlášení. Odvolací soud však pro potřeby tohoto řízení nevzal za prokázanou existenci těchto závazků ještě ke dni zániku manželství ([datum]), protože zohlednil vyjádření žalovaného zachycené jednak před opatrovnickým soudem a zejména v jeho návrhu na smír ze dne [datum] (viz zjištění popsaná v předchozím odstavci pod body xi) a xii)), ve kterých se žalovaný vyjadřoval tak, že matce v červnu 2019 uhradil celkem 350 000 Kč, čímž měl dle tvrzení uvedených v tomto návrhu uhradit veškeré společné závazky vůči matce, tedy i písemný závazek žalobkyně, který nehradila. Do tohoto skutkového děje zapadají také úvěry čerpané žalovaným v červnu 2019 v celkové výši 439 000 Kč. Je pravdou, že žalovaný pak ohledně účelu čerpaných úvěrů z června 2019 uváděl rozdílné informace (nákup oblečení, boty, nájem, věci osobní potřeby), rozpory v jeho tvrzeních je však třeba klást jednoznačně k jeho tíži, nehledě na to, že rozdíl mezi čerpanými prostředky a částkou, kterou měl žalovaný dle svých tvrzení v návrhu smíru zaplatit své matce, činí 89 000 Kč Odvolací soud u odvolacího jednání [datum] poskytl žalovanému možnost rozpory v jeho tvrzeních vysvětlit, což žalovaný neučinil, když jeho vyjádření datované [datum] (č. l. 305 spisu) na shora popsané rozpory nereaguje, tj neuvádí je na pravou míru ani neoznačuje jiné závazky, které měl platbami v celkové výši 350 000 Kč matce uhradit. Odvolací soud uzavírá, že po doplnění argumentace považuje za správný konečný závěr soudu prvního stupně, podle kterého existence závazků vůči [jméno] [příjmení] nebyla ke dni zániku manželství prokázána, a pro nadbytečnost se již nezabýval námitkami promlčení. To platí také pro úvěrové závazky žalovaného vůči [právnická osoba] a [právnická osoba], které sice vznikly ještě za trvání manželství, ale převzal je pouze žalovaný bez souhlasu žalobkyně, po ukončení jejich společného soužití a z povahy věci se již nemohlo jednat ani o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Podle § 710 písm. b) o. z. se tak o společné závazky nejednalo. Stejně tak nelze při určení vypořádacího podílu přihlížet k tomu, že žalovaný z čerpaných prostředků za trvání manželství uhradil společné závazky manželů vůči jeho matce.

18. Odvolací soud rekapituluje, že z aktiv a pasiv, které byly zjištěny jako součást vypořádávaného společného jmění manželů, přikázal žalobkyni, resp. akceptoval přikázání provedené již soudem prvního stupně, movité věci v hodnotě 45 000 Kč, žalovanému movité věci (v případě automobilu náhradu za něj) v celkové výši 58 500 Kč a žalobkyni přikázal k úhradě celý společný závazek u [právnická osoba], na který žalobkyně v době od rozvodu manželství do rozhodnutí odvolacího soudu uhradila 165 396 Kč. Na vyrovnání podílů vypočetl odvolací soud vypořádací podíl, když vyšel z předpokladu, že ze součtu jednotlivých aktiv (hodnot movitých věcí) ve výši 103 500 Kč (45 000 + 58 500 Kč) náleží každému polovina (tj. 51 570 Kč), do které zbývá žalovanému dorovnat žalobkyni 6 750 Kč a tuto částku odvolací soud dále navýšil o polovinu vnosů vynaložených žalobkyní po rozvodu manželství na společný závazek tj. 82 698 Kč. Na vyrovnání podílů obou účastníků tak zbývá žalovanému uhradit žalobkyni částku 89 448 Kč.

19. Jak již odvolací soud uvedl výše, tak podle aktuální právní úpravy a jejího výkladu podávaného soudní praxí již nebylo možné v rámci vypořádacího podílu zohlednit nesplatný a neuhrazený zůstatek úvěru, který byl přikázán k úhradě pouze žalobkyni. Tím došlo de facto k založení nestejné velikosti podílů bývalých manželů (disparitě svého druhu). Odvolací soud se proto zabýval tím, zda jsou dány podmínky pro„ vyvážení“ této disparity jiným způsobem nebo u jiných součástí vypořádávaného společného jmění, ale takovou možnost neshledal. Je třeba vycházet z toho, že samotné rozhodování o disparitě podílů přichází v úvahu naprosto výjimečně, tuto možnost nelze využívat mechanicky a rozhodně nelze tímto způsobem obcházet pravidla pro vypořádání společného jmění manželů. Z provedeného dokazování je navíc zřejmé, že oba manželé během společného soužití financovali své potřeby převážně z cizích zdrojů (zejména z úvěrů a prostředků poskytnutých matkou žalovaného), aniž by tomu odpovídal stav jejich majetku v době zániku společného jmění manželů. Zřejmě logickým důsledkem takového hospodaření je, že každému z účastníků zůstaly k úhradě závazky, jejichž hodnota mnohonásobně převyšuje majetek, jenž jim zbyl ze společného soužití. Přestože jsou zůstatky závazků v rozdílné výši a byl u nich dokonce zjištěn rozdílný režim (z hlediska toho, zda se jedná o součást SJM), nepovažuje odvolací soud za nespravedlivé, aby do budoucna již každý z účastníků hradil závazek založený svým právním jednáním sám a neshledal důvody, aby výši těchto závazků dále zohledňoval a vyrovnával.

20. Pro úplnost odvolací soud dodává, že neshledal žádné pochybení v postupu soudu prvního stupně ohledně zamítnutí návrhu na vypořádání movitých věcí dle odstavce I. výroku.

21. Odvolací soud uzavírá, že napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný v odstavcích I. a II. výroku, ve kterých byl návrh na vypořádání tam uvedených položek (movitých věcí a závazků) zamítnut, a dále v odstavci III. výroku v rozsahu, ve kterém byly movité věci přikázány žalobkyni. Ve zbývající části odstavce III. (ohledně přikázání závazku vůči [právnická osoba] žalobkyni a ohledně vypořádacího podílu) odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že jednak vyčíslil nově zůstatek úvěru ke dni [datum], přikázal žalovanému do vlastnictví movité věci, které zůstaly po ukončení společného bydlení v jeho dispozicích a u kterých nebyl zjištěn zánik či změna vlastnictví a dále stanovil nově výši vypořádacího podílu na částku 89 448 Kč a tuto částku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni.

22. Protože odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil, bylo třeba rozhodnout podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení, a to spolu s náklady odvolacího řízení. Je zřejmé, že oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně, proto odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při úvaze o míře procesního úspěchu účastníků odvolací soud zohlednil, že u položek, které žalobkyně navrhovala k vypořádání, byl úspěch účastníků srovnatelný (ohledně části movitých věcí soud žalobě vyhověl, ohledně některých ne, závazek vůči [právnická osoba] byl vypořádán včetně vnosu, nebyl však zohledněn ve vypořádacím podílu). Naopak žalovaný byl ohledně svých položek navržených k vypořádání (5 závazků) zcela neúspěšný, když veškeré jeho návrhy na vypořádání závazků byly zamítnuty a v této části tak byla zcela úspěšná žalobkyně. Na tomto podkladě vyhodnotil odvolací soud procesní úspěch žalobkyně v rozsahu 75 % a neúspěch 25 %, proto přiznal žalobkyni právo na náhradu 50 % nákladů řízení účelně vynaložených na uplatňování práva. K těmto účelně vynaloženým nákladům patří jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení, jejichž výši odvolací soud určil ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V rámci nákladů právního zastoupení přiznal odvolací soud žalobkyni předně odměnu advokáta za 12 úkonů právní služby (1. - převzetí a příprava zastoupení, 2. - podání žaloby, 3.- vyjádření ze dne [datum], kterým žalobkyně prostřednictvím zástupce reagovala na návrh na rozšíření vypořádávané masy SJM žalovaným, 4. - vyjádření ze dne [datum], ve kterém žalobkyně prostřednictvím zástupce reagovala na podstatné doplnění návrhu žalovaného, 5. a 6. - účast u jednání dne [datum], které trvalo přes dvě hodiny, 7. a 8. - účast u jednání dne [datum], které rovněž trvalo přes dvě hodiny, 9. - účast u jednání dne [datum], 10. - vyjádření k odvolání žalovaného, 11. – účast u odvolacího jednání dne [datum] a 12. - účast u odvolacího jednání dne [datum]). Za další vyjádření odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože se již jednalo převážně o vyjadřování k dokazování, aniž by nastala nová procesní situace a náklady spojené s takovými úkony již soud zpravidla ve své rozhodovací praxi k náhradě nepřiznává, neboť je nelze považovat za písemné podání či návrh ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Tarifní hodnotu pro účely odměny advokáta určil odvolací soud v souladu s § 8 odst. 6 advokátního tarifu z poloviny hodnoty všech věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání, a to v době příslušného úkonu právní služby. Pro první dva úkony tak odvolací soud vyšel ze sumy 752 885,47 Kč (230 000 Kč movité věci + 30 072 Kč vnos + 492 813,47 Kč hodnota dluhu) a tarifní hodnoty 376 442,75 Kč (odměna za první dva úkony je tak po 9 820 Kč), počínaje třetím úkonem se pak suma SJM navržená k vypořádání rozrostla o hodnotu dluhů v celkové výši 964 000 Kč na 1 716 885,47 Kč a tarifní hodnota na 858 443 Kč (odměna za 1 úkon právní služby v případě 3. až 6. úkonu činí 11 740 Kč). U jednání dne [datum] pak bylo řízení zastaveno ohledně movitých věcí v tvrzené hodnotě 36 500 Kč, tarifní hodnota se tak snížila na 840 177 Kč a odměna počínaje 7. úkonem klesla na 11 700 Kč a u jednání dne [datum] došlo ještě k jednomu zpětvzetí ohledně nářadí a sekačky hodnotě 40 000 Kč, v důsledku čehož došlo počínaje 10. úkonem ke snížení sazby odměny na konečných 11 620 Kč (odvolací soud vycházel při stanovení tarifní hodnoty striktně z žaloby, vymezení SJM ve vyjádření žalovaného a dispozic s položkami SJM provedenými účastníky a nikoliv z toho, jak byly tyto položky nakonec posouzeny a ohodnoceny soudem). Celková výše odměny advokáta, kterou lze přiznat v rámci přísudku, tak činí podle závěru odvolacího soudu 136 560 Kč. K nákladům právního zastoupení žalobkyně dále patří paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 3 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada promeškaného času v souvislosti s cestami zástupce žalobkyně k ústním jednáním ze sídla advokáta v [obec] do [obec] a zpět ve výši 600 Kč a náhrada cestovních výdajů v souvislosti s těmito cestami ve výši 705 Kč (k náhradě promeškaného času a cestovnému odvolací soud v podrobnostech odkazuje na bod 54 prvostupňového rozsudku, když v tomto směru žádné pochybení neshledal) a DPH z přisouzené odměny a náhrad ve výši 29 708 Kč. Celková výše nákladů řízení, které lze v případě žalobkyně považovat za účelně vynaložené, činí 173 173 Kč a odvolací soud uložil žalovanému polovinu těchto nákladů (tj. 86 587 Kč po zaokrouhlení na celé koruny) nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta.

23. Pariční lhůtu určil odvolací soud pro všechny přisouzené částky na 1 měsíc od právní moci rozsudku. Žalovaný sice u odvolacího jednání prostřednictvím zástupkyně namítal, že doba 1 měsíce je příliš krátká, ale nic konkrétního ve vztahu k této lhůtě neuvedl ani nenavrhl žádnou rozumnou alternativu, proto odvolací soud neshledal důvod tuto lhůtu ještě dále prodlužovat.