112 C 118/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů a o vzájemné žalobě žalovaného na vypořádání SJM <b>I. Návrh žalobkyně na vypořádání 2 ks dětských dřevěných postelí - provedení buk, trampolíny [značka automobilu], notebooku [značka automobilu], osobního úložiště HDD zn. My cloud, skříně na míru světlé barvy (2 ks), zahradního grilu [značka automobilu] včetně příslušenství, lehátka a slunečníku, se zamítá.</b> <b>II. Návrh žalovaného na vypořádání závazku vůči společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] sjednané dne 19. 6. 2019 na částku 240 000 Kč, na vypořádání závazku vůči [právnická osoba] [příjmení] a.s. z úvěru č. [jméno] [číslo] sjednaného na jméno žalovaného ve výši 199 000 Kč dodatkem [číslo] ze dne 12. 6. 2019 k rámcové smlouvě [číslo] dále závazku vůči [jméno] [příjmení] z titulu neuhrazeného nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 20. 3. 2014 ve výši 99 000 Kč, závazku vůči [jméno] [příjmení] z titulu postoupené pohledávky Ing. [jméno] [příjmení] za účastníky ve výši 126 000 Kč a závazku vůči [jméno] [příjmení] ve výši 300 000 Kč dle smluv o zápůjčkách, se zamítá.</b> <b>III. Zaniklé společné jmění účastníků se vypořádává takto:</b> <b>Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje automatická pračka LG, velké šatní skříně se zrcadly (2 ks) - provedení dub Sonoma, noční stolek 2 ks - provedení dub Sonoma, manželská postel dřevěná včetně 2 ks matrací, vysavač zn. Parkside, reprobedny zn. Logitech se zesilovačem, rohová látková sedačka tmavě šedá, horkovzdušná trouba a mikrovlnná trouba zn. Whirlpool.</b> <b>Žalobkyni se přikazuje uhradit nesplacený závazek vůči [právnická osoba] z úvěru č. [anonymizováno] sjednaný dodatkem [číslo] ze dne 30. 1. 2019 k rámcové smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 8. 3. 2017, jehož nesplacená výše ke dni 20. 7. 2021 činila částku 412 621,47 Kč.</b> <b>Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu ze SJM částku 275 692,73 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a vzájemné žalobě ve výši 155 603 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2020 domáhala se žalobkyně vypořádání SJM účastníků, neboť jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, avšak po rozvodu nedošlo k vypořádání SJM dohodou. Uvedla, že účastníci vedli rodinnou domácnost na adrese [ulice a číslo] v [obec] [část obce] a společné soužití ukončili v prosinci 2018, kdy 20. 12. 2018 žalobkyně z důvodu vzájemných neshod i s dětmi z tohoto domu odešla. Poté se z domu odstěhoval i žalovaný ke své matce na [jméno]. Žalobkyně následně provedla vyklizení a předání domu pronajímateli, a proto se do něj za tímto účelem vrátila. K vypořádání navrhla movité věci, a to osobní vozidlo Škoda Fabia [registrační značka], které ke dni rozvodu mělo hodnotu 25 000 Kč a které si po odchodu ze společné domácnosti ponechal k užívání žalovaný. Dále navrhla vypořádat movité věci: automatickou pračku LG, velké šatní skříně se zrcadly (2 ks) - provedení dub Sonoma, noční stolek 2 ks - provedení dub Sonoma, manželskou postel dřevěná včetně 2 ks matrací, dětský nábytek zn. Tiptop, vysavač zn. Parkside, reprobedny zn. Logitech se zesilovačem, LCD TV zn. Samsung, rohovou látkovou sedačku tmavě šedá, horkovzdušnou troubu a mikrovlnnou troubu zn. Whirlpool s tím, že tyto jsou z části v držení žalobkyně, a to v hodnotě 60 000 Kč, které si z rodinného domu odvezla v prosinci 2018 a dále movité věci: kombinovanou lednici s mrazákem zn. LG, notebook zn. Fujitsu, trampolínu zn. Marimex, venkovní sušák na prádlo, LCD TV zn. LG, osobní uložiště HDD zn. My Cloud, skříň světlé barvy (2x) na míru, psací stůl s policí barva černohnědá, otočnou pracovní židli černá, zahradní gril zn. Weber včetně příslušenství, nářadí a sekačku, kuchyňskou linku včetně dřezu, varné desky a digestoře, sadu zahradního nábytku Flamingo (1x stůl + 4 x křeslo), lehátko a slunečník, konferenční stolek na míru dřevěný, hnědá barva, obraz 7-dílný červeno-šedý v částce 145 000 Kč, které si z rodinného domu odvezl žalovaný a jsou v jeho dispozici. Kromě toho navrhla k vypořádání úvěr u [právnická osoba], č. [anonymizováno] v celkové výši 492 813,47 Kč s tím, že se jedná o úvěr, kterým byly konsolidovány předchozí společné závazky účastníků u [právnická osoba], jednak z úvěru č. [anonymizováno] ve výši 200 000 Kč navýšeného dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě na částku 367 557 Kč a dále úvěr č. [anonymizováno] poskytnutý dle dodatku [číslo] k rámcové smlouvě v celkové výši 130 000 Kč. Rámcovou smlouvu i související dodatky uzavírala žalobkyně, avšak rozhodnutí o čerpání úvěru bylo společné. Žalovaný o úvěru věděl, komunikoval s ní ohledně splátek. Prostředky z úvěru byly používány na zabezpečení každodenních běžných potřeb rodiny, úhradu nákladů na bydlení, rekonstrukci rodinného domu, nákup spotřební elektroniky. Žalobkyně navrhla, aby do jejího výlučného vlastnictví připadly movité věci za 60 000 Kč, aby žalovanému byly přikázány movité věci, jejichž hodnota dle ní činí 145 000 Kč, které si žalovaný z rodinného domu odnesl a také, aby mu připadlo vozidlo zn. Škoda Fabia, dále navrhovala, aby jí bylo uloženo splatit úvěr u [příjmení] [příjmení] č. HU0064953 s tím, že bude žalovanému uloženo zaplatit jí na peněžitém vyrovnání částku 316 442,73 Kč, a bude zohledněno, že po zániku manželství žalobkyně uhradila ke dni podání žaloby na společný dluh 30 072 Kč (6 splátek po 5 012 Kč). V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět o movité věci, jejichž vypořádání se domáhala, a to o dětský nábytek zn. Tiptop, LCD TV zn. Samsung, psací stůl s policí barvy černohnědé, otočnou pracovní židli černou, nářadí a sekačku a kuchyňskou linku včetně dřezu, žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, a proto soud v tomto rozsahu řízení o vypořádání těchto položek již v průběhu řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že výčet položek movitých věcí, jejichž vypořádání se žalobkyně domáhá, nepovažuje za všechny jako součást SJM, některé z těchto věcí byly pořízeny před manželstvím, některé mu byly darovány. Nicméně žádná z věcí, kterou žalobkyně chce vypořádat, není v jeho dispozici. Soužití účastníků bylo ukončeno tím, že se žalovaný jednoho dne vrátil z práce domů a našel byt včetně zahrady, vyklizený. Nic z věcí, které jsou uváděny v žalobě, ani z věcí, které by měly být v bydlišti účastníků, nejsou v jeho dispozici, vše si odvezla žalobkyně. Osobní automobil si žalovaný nechal, původně zůstal u žalobkyně. Byl však nucen jej z důvodu končící platnosti technické kontroly a nepojízdnosti odtáhnout a převézt do [obec], s čímž byly spojeny vícenáklady. Dle něj nemá auto žádnou hodnotu. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by závazek u [právnická osoba] byl součástí SJM, neboť žalovaný se účastnil pouze zřízení první zápůjčky a následná konsolidace již byla mimo jeho dispozici a souhlas. Není mu ani známa konečná částka z toho vyplývající. Navíc z důvodu narůstajících dluhů účastníci řešili svoji životní situaci tím, že si půjčovali finanční prostředky od matky žalovaného a této dluží 300 000 Kč. V minulosti po dobu 11 měsíců od 17. 3. 2014 bydleli na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 3. 2014 v domě matky žalovaného v [obec] a dle nájemní smlouvy měli hradit nájem ve výši 9 000 Kč měsíčně, avšak tyto platby nehradili a vznikl jim tak dluh vůči pronajímateli, tedy paní [jméno] [příjmení] ve výši 99 000 Kč. Dále namítal, že součástí SJM je i dluh vůči matce [jméno] [příjmení] v částce 126 000 Kč, kterou za ně uhradila panu [příjmení] a ani tento závazek dosud uhrazen nebyl. Kromě toho je součástí SJM závazek z titulu zápůjčky uzavřené u [právnická osoba] [číslo] na částku 240 000 Kč a závazek u [právnická osoba] z úvěru č. [jméno] [číslo] na jméno žalovaného ve výši 199 000 Kč Tyto závazky žalobkyně opomněla v žalobě zmínit. Žalovaný tak navrhl, aby s ohledem na množství a výši dluhů, které jsou součástí SJM, soud do vlastnictví každého z účastníků přikázal pohledávky, které jsou vedeny na jméno toho kterého účastníka a aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání polovinu rozdílu mezi hodnotami závazků, které budou přikázány tomu kterému z účastníků.

3. Soud toto podání žalovaného, kterými uplatnil další závazky, jež mají být součástí SJM, tedy závazky u [právnická osoba] a [právnická osoba] a vůči [jméno] [příjmení] z titulu dluhu na nájemní smlouvě ve výši 99 000 Kč, dále závazku ve výši 126 000 Kč, které za účastníky měla uhradit panu [příjmení] a dále částky 300 000 Kč, které jim měla poskytnout formou zápůjček, považoval za vzájemnou žalobu a k této se žalobkyně vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí, neboť dluh vůči [jméno] [příjmení] z titulu neuhrazeného nájemného ve výši 99 000 Kč u nich paní [příjmení] nikdy nevymáhala, vždy se chovala tak, jako by nájemné bylo hrazeno v hotovosti přímo žalovaným. Tuto pohledávku považuje za spornou, a to z toho důvodu, že dle žalobkyně v minulosti zanikla splněním. Navíc s ohledem na běh doby namítla promlčení pohledávky. Nesouhlasila ani s pohledávkou 126 000 Kč, neboť nebyla uzavřena žádná dohoda o postoupení pohledávky mezi [jméno] [příjmení] jako postupníkem a Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitelem. Žalovaný ji neinformoval o tom, že by si jeho matka nechala postoupit pohledávku od svého bývalého manžela za žalovanými, se kterým neměla dobré vztahy. Tento jí sdělil, že jeho matka pouze za ně dluh vyrovnala. Tím tedy žalobkyně považovala tyto prostředky za dar. Nesouhlasila ani s tím, že by jim poskytla další zápůjčky, jak tvrdí žalovaný. Potvrdila, že podepsala uznání dluhu, avšak v dokumentu není specifikováno, o jaký dluh by se mělo jednat a chybí právní důvod. Ke dluhům žalovaného z titulu půjček vůči věřitelům [právnická osoba] a [právnická osoba] žalobkyně nikdy nedala souhlas. Tyto smlouvy měly být uzavřeny v červnu 2019, tedy déle než 6 měsíců poté, co bylo ukončeno vedení společné domácnosti v prosinci 2018 Tyto dluhy nesouvisí s obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny, tedy nejsou součástí SJM. Žalobkyně namítala, že žalovaný se snaží účelově navýšit objem závazků spadajících do SJM tvrzením o údajných dohodách s jeho matkou, k tomuto by soud neměl přihlížet.

4. Žalovaný setrval na tom, že součástí SJM jsou také závazky vůči jeho matce [jméno] [příjmení]. Žalobkyně nepochybně částky, které jim matka žalovaného poskytovala, přijímala. [jméno] [příjmení] se snažila zajistit určitou kvalitu hospodaření a život obou účastníků s tím, že vždy tomu předcházel konkrétně vyslovený požadavek ze strany žalobkyně a žalovaného na pořízení určité věci do domácnosti, investice do domu, popř. jinou potřebu s tím, že jim tyto prostředky poskytla s od počátku jasně daným sjednaným vrácením, neboť se jednalo o zápůjčky. Tímto způsobem jim pomáhala v jejich době s nepříliš dobrým hospodařením. Pokud by s tím měla žalobkyně jakýkoli problém a nesouhlasila, bylo na ní, aby si sjednala, případně zajistila prostředky jiným relevantním způsobem než od [jméno] [příjmení]. Trval na tom, že žalobkyně podepsala uznání dluhu vůči paní [příjmení], k čemuž však nebyla nijak nucena.

5. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 117 C 23/2019 má soud za prokázáno, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 9. 2019, č.j. 117 C 23/2019-34, který nabyl právní moci 30. 9. 2019, bylo manželství účastníků uzavřené dne 8. 3. 2014, rozvedeno s tím, že účastníci učinili nesporným, že v prosinci 2018 ukončili společné manželské soužití, tehdy se žalobkyně i s dětmi odstěhovala ze společné domácnosti.

6. K položce [anonymizována dvě slova] [registrační značka] má soud za prokázáno z velkého technického průkazu vozidla, že jako vlastník tohoto vozidla byl v technickém průkazu od 17. 2. 2016 evidován žalovaný, výkon vozidla je 50 kW. Vlastnictví k tomuto vozidlu bylo nabyto na základě kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím [jméno] [příjmení] a žalovaným jako kupujícím ze dne 20. 9. 2015, z níž má soud za prokázáno, že kupní cena za koupi vozidla byla stanovena částkou 26 000 Kč a u vozidla je uveden rok výroby 2002 a nájezd 255 000 km. Z výpisu z internetové inzerce na [webová adresa] má soud za prokázáno, že vozidla Škoda Fabia s obdobnými parametry jako vozidlo účastníků, tedy 50 kW, rok výroby 2002, popř. 2003 s nájezdem vozidel od 123 391 km až po 402 615 km jsou nabízena k prodeji za částky 23 000 Kč, 25 000 Kč, 30 000 Kč, 30 000 Kč, 34 900 Kč, 34 999 Kč, 35 000 Kč, 36 000 Kč, 39 000 Kč, ve třech případech 40 000 Kč a 45 000 Kč. K tomu žalovaný uvedl, že vozidlo bylo po havárii v lednu 2018, avšak bylo opraveno, bylo pojízdné. Předmětné vozidlo si po ukončení společného soužití odtáhl na [jméno], zajistil jeho opravu a v červnu či červenci roku 2020 jej prodal na náhradní díly za cca 10 000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení navrhoval, že předloží odborné vyjádření k posouzení zůstatkové ceny automobilu i nákladů na servisní práce, neboť dle něj nemá žádnou hodnotu, avšak žádné takovéto vyjádření soudu předloženo nebylo. Žalobkyně potvrdila, že žalovaný si vozidlo odvezl v dubnu či květnu 2019. Původní dohoda byla taková, že vozidlo zůstane žalobkyni, avšak pro vozidlo si přijel žalovaný.

7. K položce automatická pračka zn. LG má soud prokázáno z výpovědi účastníků, že byla pořízena v roce 2017 či 2018 za 14 000 Kč, má ji žalobkyně a její obvyklá cena činí 8 500 Kč.

8. K položce velké šatní skříně se zrcadly 2 ks, provedení dub Sonoma má soud za prokázáno, že byly pořízeny za trvání manželství, jsou v držení žalobkyně a zůstatková cena činí 12 000 Kč 9. K položce noční stolek, 2 ks, provedení dub Sonoma má soud za prokázáno, že byly rovněž pořízeny za trvání manželství v roce 2017, kupní cena činila 689 Kč za 1 ks (prokázáno nákupním dokladem vydaným dne 29. 8. 2017 spol. Möbelix) a zůstatková cena činí 1 000 Kč. Stolky jsou v držení žalobkyně.

10. K položce manželská postel dřevěná má soud za prokázáno z výpovědi účastníků, že byly pořizovány v roce 2017 za cenu okolo 6 000 Kč s matrací a roštem. Postele jsou v držení žalobkyně, následně se dokupovaly matrace v částce 1 000 Kč za jednu a žalobkyně žádá i o přikázání těchto matrací, přičemž zůstatková cena činí 6 000 Kč, včetně matrací.

11. K položce 2 ks dětské postele provedení buk dřevo má soud za prokázáno z výpovědí účastníků, že tyto postele byly určeny pro děti účastníků s tím, že jednu postel kupovali. Žalobkyně tvrdila, že v roce 2017 a druhou v roce 2018, žalovaný uváděl, že jednu postel kupovali přes internet jako novou a druhou jim darovala matka. K této otázce se vyjadřovala i svědkyně [jméno] [příjmení], která vypověděla, že synovi účastníků [jméno] koupila dětskou postel a následně účastníci koupili obdobnou postel staršímu synovi žalobkyně. Vyjadřovala se i k ceně. Soud rozpory týkající se pořízení těchto dřevěných postelí, zůstatkové ceny neodstraňoval s ohledem na závěry níže uvedené, tedy že má za to, že dětské dřevěné postele nejsou součástí SJM, neboť neslouží potřebám manželům, ale jejich nezletilých dětí.

12. K položce vysavač zn. Parkside má soud z výpovědi účastníků prokázáno, že byl zakoupen v Lidlu v roce 2017 za cenu okolo 1 600 Kč, je v držení žalobkyně a jeho zůstatková cena činí 1 500 Kč.

13. Ve vztahu k položce repro bedny zn. Logitech se zesilovačem má soud z výpovědi účastníků a prodejního dokladu vydaného dne 20. 11. 2016 spol. ElektroWord za prokázáno, že byly pořízeny v ElektroWordu za částku 6 948 Kč s tím, že k prokázání zůstatkové ceny předložila žalobkyně inzerát uveřejněný na [webová adresa], kdy reproduktory k PC zn. Logitech byly dne 26. 9. 2020 nabízeny k prodeji za částku 2 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu řízení učinil nespornou zůstatkovou cenu těchto reproduktorů v částce 2 000 Kč.

14. K položce rohová látková sedačka barva tmavě šedá má soud z výpovědi účastníků prokázáno, že byla pořizována v roce 2018 za částku okolo 25 000 Kč, je v držení žalobkyně. Mezi účastníky byla nejprve neshoda ohledně obvyklé ceny této položky, avšak v průběhu řízení žalovaný souhlasil se zůstatkovou cenou sedačky ve výši 7 000 Kč, když v předchozím období probíhala SMS komunikace mezi účastníky (16. 11. 2018) a žalovaný navrhoval prodat sedačku za částku 7 000 Kč, žalobkyně se jej dotazovala, zda chce tuto sedačku prodat takto pod cenou. V průběhu řízení pak žalovaný souhlasil s částkou 7 000 Kč, z níž soud při rozhodování vycházel.

15. K položce horkovzdušná a mikrovlnná trouba zn. Whirlpool má soud za prokázáno, že tyto byly pořizovány v roce 2015 a 2016 u prodejce [jméno] [příjmení], a to za částku 4 256 Kč a 3 899 Kč (prokázáno paragony vystavenými [jméno] [příjmení]). Tyto má v držení žalobkyně a žalovaný souhlasil se zůstatkovými cenami obou spotřebičů ve výši 7 000 Kč.

16. Výše uvedené movité věci specifikované v bodě 7 – 15 odůvodnění jsou v držení žalobkyně. Tato má o ně zájem a účastníci se shodli na obvyklé ceně těchto věcí ve výši 45 000 Kč. Ve vztahu k dalším movitým věcem, které žalobkyně uplatnila k vypořádání, žalovaný popřel, že by některé z těchto movitých věcí měl ve své dispozici.

17. K položce kombinovaná lednička s mrazákem zn. LG má soud z výpovědí účastníků prokázáno, že byla pořízena v roce 2016 za 34 500 Kč (prokázáno paragonem ze dne 20. 4. 2019 vystaveného [jméno] [příjmení]) a žalovaný souhlasil se obvyklou cenou uvedenou žalobkyní ve výši 22 000 Kč. Popřel však, že by ji měl k dispozici. K ní má soud dále z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který byl bývalým přítelem matky žalovaného [jméno] [příjmení], za prokázáno, že pomáhal stěhovat z bydliště účastníků v [obec] věci na [jméno], zajišťoval vozidla, a to [příjmení] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno], kdy spolu s [jméno] [příjmení] jeli do [obec], oba dva řídili jedno vozidlo a v domu u [obec] již stálo nákladní vozidlo. Svědek do domu nevstupoval, vešel tam pouze na svačinu, dělal práci venku. Rozebíral trampolínu, houpačku, nakládal do auta nějaké nářadí. Vybavuje si, že na stěhovacím voze byla i dvoukřídlá americká vozidla a nějaký nábytek. Rovněž z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která pomáhala stěhovat žalobkyni pár dní před Vánocemi v roce 2018 z rodinného domu pronajatého účastníky, uvedla, že v kuchyni zůstávala americká lednice velká, varná deska, digestoř, v dětském pokoji zůstaly skříně, v obývacím pokoji zůstala televize a obraz na stěně, zůstával tam zahradní nábytek. Některé z věcí žalobkyně odvážela. Po vyklizení velkých věcí svědkyně s žalobkyní uklidily, zametly. Věci, které si žalobkyně z domu odvezla, byly převáženy do suterénu domu, kde bydlí rodiče žalobkyně. Stěhování proběhlo třemi osobními automobily a jedním větším autem, do něhož se dávaly postele a skříně. Drobnější věci se odvážely osobními automobily.

18. K položce notebook zn. Fujitsu má soud za prokázáno, že tento byl zakoupen v roce 2016 za částku 6 889,74 Kč (prokázáno fakturou vydanou dne 18. 5. 2016 spol. Computer spol. s.r.o.). Účastníci se neshodli na zůstatkové ceně, ani na tom, u koho byl notebook k dispozici a zda tato položka existovala ke dni rozvodu.

19. K trampolíně zn. Marimex má soud za prokázáno, že tato byla pořízena v roce 2018 a sloužila nezletilým dětem účastníků. Účastníci učinili nespornou cenu trampolíny ve výši 3 000 Kč. K otázce jejího pořízení se vyjadřovala také svědkyně [jméno] [příjmení], avšak soud se otázkami pořízení a skutečností, kdo nesl náklady na zakoupení trampolíny, nezabýval a neprováděl další dokazování s ohledem na to, že má za to, že se nejedná obdobně jako u dětských dřevěných postelí o věc sloužící potřebám manželů, ale sloužící výlučně pro potřeby nezletilých dětí účastníků, tudíž se nejedná o součást SJM.

20. K položce venkovní sušák na prádlo má soud za prokázáno z výpovědi žalobkyně, že tento byl pořízen za 1 300 Kč, stál na zahradě v domě na ul. [ulice] v [obec]. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že se při vyklizení domu v [obec], při němž byl svědek přítomen, balil i sušák na prádlo. Ohledně jeho zůstatkové ceny bylo prokázáno z internetové inzerce na stránkách [webová adresa], že skládací hliníkový sušák na prádlo byl ke dni 20. 9. 2020 nabízen k prodeji za 1 200 Kč. Pokud tedy žalobkyně uplatnila obvyklou hodnotu tohoto sušáku ve výši 1 000 Kč, soud dospěl k závěru, že je možno s touto částkou kalkulovat při vypořádání, neboť se jedná o obvyklou cenu. Žalovaný tvrdil obvyklou cenu 500 Kč, avšak tuto výši nijak neprokázal.

21. K položce LCD televizor zn. LG má soud za prokázáno z výpovědí účastníků a prodejního dokladu vydaného spol. DATAR International, že byl pořízen dne 23. 10. 2015 za částku 16 499 Kč, avšak mezi účastníky byla sporná zůstatková hodnota, kdy žalobkyně tvrdila 9 000 Kč, s čímž žalovaný nesouhlasil. Avšak žádné důkazy k prokázání nižší ceny soudu nepředložil. Soud má za to, že je možno při vypořádání kalkulovat s částkou 9 000 Kč tvrzenou žalobkyní, neboť nebylo prokázáno něco jiného, že by obvyklá cena uvedeného televizoru byla nižší.

22. K položce osobní uložiště HDD zn. My cloud má soud za prokázáno z výpovědi žalobkyně a faktury vystavené internetovým obchodem [webová adresa] ze dne 19. 2. 2016, že bylo pořízeno tohoto dne za částku 6 689 Kč a oba účastníci vypovídali, že toto uložiště nemá žádný z nich ve svém držení.

23. K položce skříň světlé barvy 2 ks na míru má soud za prokázáno z výpovědi účastníků, že tuto vyrobil otec žalovaného [celé jméno žalovaného], přičemž z výpovědi svědka [celé jméno žalovaného] bylo prokázáno, že skutečně účastníkům daroval za trvání manželství nějaké skříně, nechal je zhotovit na žádost žalovaného. Oba dva účastníci uvedli, že nemají ve své dispozici tyto skříně. Svědek se nedokázal vyjádřit k tomu, zda se tyto skříně nacházejí na fotografiích, které žalobkyně soudu předložila a z nichž má soud za prokázáno, že se zde nachází vybavení ložnice, kuchyně, obývacího pokoje i dalšího pokoje, v němž je současně konferenční stůl. Na fotografiích jsou vyobrazeny, pokud jde o skříně, velká šatní skříň se zrcadly a v dětském pokoji skříně ze světlého dřeva, nicméně svědek žádné z těchto skříní neidentifikoval a ani svědek [jméno] [příjmení], či ostatní svědci se nevyjádřili, zda tyto skříně byly či nebyly žalovaným odvezeny, tudíž soud nemá prokázáno, zda a u kterého z účastníků se tyto skříně ke dni rozvodu nacházely.

24. K položce zahradní gril. Zn. [příjmení], včetně příslušenství, má soud za prokázáno z výpovědi žalobkyně, že byl kupován v roce 2015 (prokázáno pokladním dokladem z [příjmení] ze dne 24. 3. 2015) za pořizovací cenu 4 999 Kč a k němu dokupovali kleště a urychlovač na brikety. Žalovaný souhlasil se zůstatkovou cenou 4 500 Kč s tím, že jej naposledy viděl v garáži na ul. [ulice] v [obec]. Ve vztahu k stěhování svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že ohledně grilu si není jistý, ale určitě se tam nenechával, tedy se jednoznačně nevyjádřil k tomu, zda byl gril odvezen či nikoli.

25. K položce varná deska a digestoř má soud za prokázáno z výpovědi žalobkyně, že byly koupeny v roce 2016 při rekonstrukci domku a nacházely se v kuchyňské lince, která tak nejprve nebyla, nebyla součástí nájemní smlouvy. [příjmení] nebyla napevno zabudovaná. Digestoř zn. Cata byla zakoupena za 3 100 Kč dne 11. 5. 2016 (prokázáno paragonem vydaným [jméno] [příjmení]). Žalobkyně uvedla obvyklou cenu těchto dvou položek v částce 5 000 Kč a k prokázání její výše předložila inzerci na prodej černé digestoře zn. Cata inzerované na [webová adresa] za prodej cenu 3 553 Kč, a to ke dni 19. 10. 2020 a sklokeramické varné desky se 4 plotýnkami zn. Amica ke stejnému dni za 4 603 Kč. Pokud tedy žalovaný tvrdil, že dle něj jsou zůstatkové ceny 1 000 Kč a 2 500 Kč, pak s tímto se soud neztotožňuje a má za to, že je možno u těchto položek vycházet z celkové částky 5 000 Kč. Ohledně této položky bylo z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] prokázáno, že tyto věci při stěhování žalobkyně ze společné domácnosti v kuchyni zůstaly.

26. K položce sada zahradního nábytku zn. Flamingo – 1 stůl a 4 křesla bylo z výpovědi účastníků a faktury vydané dne 10. 8. 2016 [právnická osoba] prokázáno, že pořizovací cena stolu činila 5 995 Kč a křesel 8 780 Kč, celková pořizovací cena tedy činila 14 775 Kč a účastníci se shodli na obvyklé ceně této položky v částce 8 000 Kč. K otázce toho, u koho byla naposledy tato položka v držení, má soud za prokázáno z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že byl ze [obec] před Vánocemi 2018 odvážen i zahradní nábytek, který pak byl umístěn v [obec].

27. K položce lehátko a slunečník má soud z výpovědi účastníků a pokladního dokladu vydaným spol. Lidl prokázáno, že byly zakoupeny 14. 4. 2016, a to slunečník za 999 Kč a lehátko za 1 290 Kč. Oba účastníci tyto věci naposledy viděli v garáži ve finském domku. Zůstatková cena činí dle nesporných tvrzení účastníků 1 000 Kč, přičemž svědek [jméno] [příjmení] nepotvrdil, že by se převážel také slunečník a lehátka.

28. Svědek [jméno] [příjmení] však vypověděl, že při stěhování byl na [jméno] převážen konferenční stolek na míru v barvě hnědé, dřevěný, k jehož výrobě zaslala matka žalovaného účastníkům dřevo. K této položce má soud dále z výpovědi účastníků za prokázáno, že dřevo na výrobu stolku poslala účastníkům matka žalovaného v roce 2018, poté si stolek nechali zhotovit na míru. Žalobkyně tvrdila, že za jeho zhotovení hradili částku 3 000 Kč, žalovaný uváděl, že dřevo jim darovala matka a současně uhradila i náklady na jeho zhotovení. Dle něj jde tedy o dar. I svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že účastníkům zaslala materiál na jeho vyrobení a hradila náklady na zhotovení stolku. Soud však má za to, že i kdyby šlo o dar oběma účastníkům, je možno stolek považovat za součást jejich SJM, neboť současná judikatura již připouští darování do SJM, nikoli do podílového spoluvlastnictví. Nikdo netvrdil, že by se mělo jednat o dar výlučně jednomu z účastníků. Pokud jde o jeho obvyklou hodnotu, soud akceptoval cenu 1 500 Kč navrženou žalobkyní jako obvyklou cenu s ohledem na údaje tvrzené účastníky ohledně nákladů na jeho zhotovení ve výši 3 000 Kč, resp. 2 000 Kč, tudíž o cena 1 500 Kč za konferenční stolek je reálná.

29. K položce obraz sedmidílný červeno-šedý má soud za prokázáno z výpovědi žalobkyně, že tento byl kupován v roce 2017 přes internet, nacházel se v obývacím pokoji nad gaučem a dle ní byl pořízen za 4 000 Kč, žalovaný tvrdil pořizovací cenu 3 000 Kč a konečnou cenu 2 000 Kč. Popřel však, že by jej měl ve svém držení. Z výpovědi žalobkyně, jakož i svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že tento obraz zůstal v domě poté, co se žalobkyně z domácnosti odstěhovala a tomu korespondují také fotografie, které žalobkyně při stěhování pořizovala s tím, že žalobkyně předložila k prokázání zůstatkových cen inzerci na [webová adresa], ze které vyplývá, že sedmidílné obrazy na zeď, avšak s odlišným motivem, než měli účastníci, jsou na této webové stránce nabízeny za 2 250 Kč. Soud má za to, že cena 2 000 Kč požadovaná žalobkyní, s níž souhlasil žalovaný, je jeho obvyklou cenou.

30. Žalobkyně soudu dále předložila fotografie pračky, sedací soupravy, americké lednice, skříně světlé barvy na míru, sedmidílného obrazu, které byly pořízeny dne 20. 12. 2018 v souvislosti s jejím stěhováním. Dále žalobkyně předložila soudu svazek fotografií pořízených 22. 12. 2018, na kterých je patrné vyobrazení jednotlivých místností rodinného domu. Z těchto fotografií soud zjistil, v kuchyni zůstala kuchyňská linka s dřezem, lahvemi piva a převrácenou skříní s řadou odpadků, v obývacím pokoji zůstala židle, sedací souprava, zdi v pokojích jsou prázdné, nachází se zde pouze hromada oblečení. V kuchyni zejména chybí ta část linky, která obsahuje varnou desku a digestoř a chybí zde i mikrovlnná trouba a horkovzdušná trouba, v obývacím pokoji se nenachází ani televizor, ani konferenční stolek na míru. Stejně tak dětský pokoj je zcela vystěhován.

31. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že oba účastníky zná prostřednictvím [jméno] [příjmení]. Je mu známo, že účastníci nejprve bydleli společně v [obec] a pak v [obec], kde je navštěvoval v jejich finském domku. Nebyl přítomen při stěhování z tohoto domu. Pouze mu žalovaný sděloval, že v domě nezůstalo nic a že nemá kde přespat. Když do domu přijel, viděl, že je dům vystěhovaný, zůstala tam sedačka, obrázky na zdi, kuchyňská linka, v ložnici byly naskládané nějaké věci, oblečení v komínkách na zemi, nebyla tam ani postel. Nic nebylo v dětském pokoji, v ložnici také ničeho, kromě osobních věcí. Není mu známo, jestli tam byla lednička, televizor tam nebyl, z elektra neviděl nic. Ohledně hospodaření účastníků je mu známo, že na tom byli špatně jako jiní mladí lidé, brali si půjčky, dělali rekonstrukci a přestavby v domě, nějaké finanční prostředky tam investovala i svědkyně [příjmení], která platila bránu, kotel, topení, šlo o větší částky. V době, kdy žili v domě paní [příjmení], měli hradit za dům nájem. Neví, jestli však byl tento nájem hrazen. O půjčkách účastníků se bavil s oběma účastníky.

32. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalovaného, má soud za prokázáno, že nejprve bydlela s žalovaným v rodinném domě v [obec] na [obec] ulici, poté se odstěhovala do [obec] a v tomto domě zůstal bydlet žalovaný a k němu se přistěhovala žalobkyně. Dům byl kompletně zařízený a účastníci na užívání tohoto bytu sepsali v březnu 2014 nájemní smlouvu, v níž bylo sjednáno nájemné 9 000 Kč. Uvedla, že jí účastníci tuto částku nikdy nezaplatili, ačkoli tam bydleli až do května 2015. Ona po nich chtěla uhradit dlužné nájemné, avšak na to nebylo nijak reagováno. S účastníky se po určitou dobu přestala stýkat, a když styk obnovili, sepsali dlužní úpis na splátky nájemného, který podepsal žalovaný. Poté se účastníci odstěhovali do rodinného domu na ul. [ulice] v [obec] ve vlastnictví tehdejšího [právnická osoba], přičemž bylo nezbytné provést rekonstrukci domu, za kterou účastníci dali velmi vysoké částky, na což si půjčovali. Půjčili si od jejího bývalého manžela pana [příjmení] v roce 2015. Tyto penízy investovali do domu, s čímž však svědkyně nesouhlasila. Vypomohla jim však v tom, že za ně zaplatila pohledávku vůči panu [příjmení] v lednu 2016, což bylo okolo 130 000 Kč. Tím nemínila za ně dluh uhradit, ale pouze jim odložit splatnost, protože pan [příjmení] trval na splátkách za každý měsíc. Je jí známo, že měli i půjčku od pana [příjmení], kterou však splatili a měli i další půjčky v bankovním sektoru. Svědkyně je finančně podporovala, nakupovala oblečení, hračky pro vnuka, pořizovala jim nákupy, financovala i větší částky, např. když chtěli skříň, vrata, kotel. Bylo to tak, že jim peníze půjčovala a chtěla je po nich vrátit. Nesouhlasila se způsobem jejich hospodaření, avšak i přesto je podporovala. Svědkyně dále uvedla, že má k dispozici dlužní úpisy na částku 126 000 Kč za dluh uhrazený panu [příjmení], 100 000 Kč za další věci související s provozem jejich rodinné domácnosti a za nájem okolo necelých 100 000 Kč. Všechny tyto pohledávky chce vrátit a udělá k tomu všechny potřebné kroky. Tvrdila, že žalovaný dlužní úpisy podepsal v [obec] před žalobkyní, a to ve dnech, které jsou na těchto úpisech uvedeny. S účastníky nebyla uzavírána písemná dohoda o tom, jak budou platit dluh, který uhradila panu [příjmení]. Existovala mezi nimi pouze ústní dohoda. Ta zněla tak, že jí finanční prostředky začnou splácet, až na to budou mít a z tohoto důvodu byly všechny tyto dlužní úpisy podepsány. Žalobkyně jí sama potvrdila dluh ve výši 100 000 Kč a zavázala se jej splácet, však neuhradila jedinou splátku. Tento dlužní úpis jí poslala emailem. Další dlužní úpisy podepsal její syn – žalovaný. S ohledem na to, jaké vztahy byly mezi nimi, nemohli mít účastníci dojem, že peníze, které jim poskytuje, jsou dar, ale že se jedná o zápůjčku. Vždy je upozorňovala na to, že budou muset finanční prostředky vrátit. Vztahy mezi účastníky byly napjaté, nekomunikovali spolu a žalobkyně jí nechtěla ukazovat vnuka. Peníze účastníkům posílala tou formou, že šly vždy na účet žalobkyně z toho důvodu, aby nemohla finanční prostředky poskytnuté popřít. Peníze na účet jim poskytovala vždy poté, co ji o peníze požádali, buď jí zavolali, nebo se sešli a domluvili se na konkrétní věci. Další formou její podpory byly peněžní prostředky poskytované na pořizování věcí, anebo v hotovosti, které jim předávala, když se zrovna nacházela na Moravě. Měla finanční prostředky z prodeje své nemovitosti v [obec], kterou prodala poté, co se účastníci z ní odstěhovali. Potvrdila, že svědek [příjmení] je jejím bývalým přítelem, nerozešli se v dobrém, bylo to někdy v lednu či v únoru 2019 Pan Šindelář jí pomáhal se svým vozidlem stěhovat osobní věci žalovaného poté, co se žalobkyně vystěhovala, což mělo být 19. 12. 2018. Tvrdila, že v domě byla fyzicky 21. 12. 2018, žalovaný již čekal u dveří, v domě viděla zkázu, byla tam rozbitá kuchyňská linka, sedačka, nepořádek, osobní věci žalovaného na zemi. Žalovaný neměl kde přespat. Nemá řidičský průkaz, proto mu pomohla se stěhováním. Tvrdila, že na adrese, kde s ní žalovaný teď bydlí, se nenachází žádná věc, která by byla v SJM účastníků.

33. Svědek [jméno] [příjmení], který byl přítomen při stěhování žalovaného z [obec] na [jméno], se dále vyjadřoval k rozsahu přestěhovaných věcí a z jeho výpovědi soud zjistil, že svědek pracoval na zahradě, rozebíral trampolínu, houpačku, nářadí, lopaty, kompostér, míchačku, zahradní nábytek s tím, že do [obec] přijeli s matkou žalovaného, která řídila další auto, okolo osmé hodiny, pak se věci do všech aut nakládaly a až ve tři hodiny odpoledne odjížděli. Nejprve odjelo nákladní auto a pak další dvě auta. Se svědkyní [příjmení] se nerozešli v dobrém.

34. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že je známým matky žalovaného, která byla jeho spolupracovnicí. Rodinu účastníků zná a o jejich finanční situaci ví od matky žalovaného. Je mu známo, že měli investice do nového bydlení, měli půjčené finanční prostředky. Svědek jim zapůjčil 60 000 Kč, a to na žádost matky žalovaného. Tuto částku však řádně vrátili. O ostatních půjčkách mu není nic známo. Ví to jen z komentářů od matky žalovaného. Měli mít půjčené peníze od bývalého manžela pana [příjmení] a také od banky. Nic bližšího mu však k tomu neříkala.

35. Ze sdělení spol. [právnická osoba] má soud za prokázáno, že tato společnost dne 21. 9. 2020 potvrdila žalovanému ukončení úvěrové smlouvy [číslo] která byla uzavřena dne 1. 6. 2015. Z výpisu z účtu [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] má soud za prokázáno, že tato odeslala dne 13. 1. 2016 částku 126 500 Kč na účet č. [bankovní účet] označenou jako domácí platba„ vyrovnání [celé jméno žalovaného] [anonymizováno]“.

36. Z výpisu z účtu žalobkyně [číslo] u [právnická osoba] má soud za prokázáno, že od 4. 3. 2015 do 31. 12. 2018 byly na tento účet poukazovány platby z účtu svědkyně [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] v různých částkách, jedná se o nepravidelné platby např. na částku 4 000 Kč, 20 000 Kč, 4 700 Kč, 14 000 Kč, 20 000 Kč, 7 000 Kč, 17 000 Kč, 7 000 Kč, kdy poslední takováto platba byla učiněna 14. 2. 2018, není zde uveden důvod, resp. zpráva pro příjemce ohledně účelu této platby.

37. Z rámcové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] dne 8. 3. 2017 včetně dodatků k ní má soud za prokázáno, že banka se zavázala poskytovat žalobkyni služby včetně platebních, bylo sjednáno vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a také poskytnutí neúčelového úvěru č. [anonymizováno] na částku 200 000 Kč, který byl čerpán převodem na tento běžný účet žalobkyně a měl být splácen 67 měsíců ve splátkách po 3 998 Kč. K této rámcové smlouvě byl sjednán dodatek [číslo] ze dne 4. 12. 2017, kterým byl sjednán neúčelový úvěr č. HU00488826 ve výši 369 557 Kč, který měl být splácen 97 měsíců ve splátkách po 5 036 Kč. Dále dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 13. 5. 2018 byl sjednán úvěr č. HU0054471 na částku 130 000 Kč, který měl být převeden na stejný účet žalobkyně a měl být splácen 97 měsíců po 1 769 Kč. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě uzavřeným dne 30. 1. 2019 byl sjednán nový úvěr č. HU00649253 v částce 451 388 Kč, který byl účelový a určený ke splácení původních úvěrů, kdy poskytnutý úvěr sloužil k zaplacení úvěrů ve výši 121 774 Kč (původní výše úvěru 130 000 Kč) a ve výši 329 614 Kč (v původní výši 369 557 Kč), které byly tímto novým úvěrem zcela splaceny. Úvěr byl sjednán na 120 měsíců se zde specifikovanou úrokovou sazbou a splátky měly být hrazeny v částkách 5 012 Kč každý 20. den v měsíci. Celkem mělo být v případě základní sazby uhrazeno 596 403,56 Kč a v případě sazby s bonusem 562 981,47 Kč. Smluvní stranou rámcové smlouvy včetně výše uvedených dodatků byla vždy banka a žalobkyně. Dle výpisů a sdělení [právnická osoba] má soud za prokázáno, že ke dni 20. 7. 2021 bylo uhrazeno celkem 30 splátek po 5 012 Kč, přičemž do rozvodu bylo uhrazeno 8 splátek a od rozvodu bylo uhrazeno 22 splátek po 5 012 Kč a tuto částku uhradila žalobkyně. Dle přehledu úvěrové smlouvy a splátkového kalendáře má soud dále za prokázáno, že je třeba uhradit ještě dalších 82 splátek po 5 012 Kč a z poslední splátky 1 637,47 Kč, tedy nesplacená výše úvěru ke dni 20. 7. 2021 činí 412 621,47 Kč a to při bonusové variantě, kterou má žalobkyně sjednánu a dle níž má hradit celkovou výši z tohoto úvěru 562 981,47 Kč. K tomu má soud z výpovědi účastníků za prokázáno, že první úvěry byly sjednány z důvodu rekonstrukce finského domku, kdy účastníci prováděli opravy, podlahy, stropy, rekonstrukci koupelny, pořizovalo se vybavení, i movité věci. Úvěr spláceli účastníci společně z účtu žalobkyně, z něhož se platila celá domácnost, a žalovaný jí posílal nějaké finanční prostředky, aby mohla takto hospodařit, o půjčkách věděl. Konsolidace proběhla proto, aby tyto platby byla žalobkyně schopna ze svého platbu uhradit. O konsolidaci žalovaný věděl, žalobkyně jej před konsolidací o tom informovala. [příjmení] jí sdělil, že si má zkonsolidovat, co chce, že to jsou její závazky. Žalovaný vypověděl, že o prvních dvou úvěrech věděl, vedli společnou domácnost a spláceli je společně. Potvrdil, že úvěry byly hrazeny z účtu žalobkyně a žalovaný jí finanční prostředky na to posílal. Peníze z úvěru čerpali spíše na běžný provoz a na pořízení movitých věcí. Ohledně splácení úvěru probíhala mezi účastníky korespondence emailem, a to dne 19. 4. 2019 a 18. 5. 2019, ze které soud zjistil, že se účastníci navzájem vyzývali k úhradě dlužných splátek za společné závazky, které jsou v této komunikaci specifikovány, kdy žalobkyně požadovala po žalovaném splátky za společné závazky u [právnická osoba] [příjmení] za měsíce únor až květen vždy ve výši 2 506 Kč, a žalovaný žádal žalobkyni o úhradu splátek za společné závazky za měsíce leden až květen ve výši 4 500 Kč měsíčně, avšak bez bližší specifikace toho, o jaké konkrétní společné závazky se jedná.

38. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o [číslo] ze dne 19. 6. 2019 má soud za prokázáno, že smlouva byla sjednána mezi [právnická osoba] a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka žalovanému ve výši 240 000 Kč se zde specifikovanou zápůjční úrokovou sazbou, která měla být vrácena v měsíčních splátkách po 4 006 Kč, a to celkem 120 splátek, takže celkem mělo být uhrazeno 480 537,11 Kč formou inkasa z běžného účtu žalovaného.

39. Z rámcové smlouvy [číslo] o službách banky, včetně platebních uzavřené dne 8. 6. 2017 mezi [právnická osoba] a žalovaným má soud za prokázáno, že banka se touto smlouvou zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby, včetně platebních, mj. vedení účtu žalovaného č. [bankovní účet] a dále byl touto smlouvou poskytován žalovanému úvěr, který však nebyl předmětem vypořádání. Dodatkem [číslo] k této rámcové smlouvě uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným má soud za prokázáno, že tento dodatek byl sjednán 12. 6. 2019 a jeho předmětem bylo poskytnutí úvěru č. [jméno] [číslo] žalovanému ve výši 199 000 Kč převodem na jeho běžný účet a tento měl být splácen 97 měsíčními splátkami po 3 352 Kč.

40. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 3. 2014 má soud za prokázáno, že tato byla sjednána mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a manžely [příjmení] jako nájemci. Předmětem nájmu byl dům [adresa] v katastrálním území Horní Lutyně, obec Orlová. Nájem byl sjednán za účelem bydlení od 17. 3. 2014 do 16. 3. 2015 a nájemné bylo sjednáno celkovou částkou 9 000 Kč měsíčně a dále byla sjednána úhrada služeb ve výši 5 000 Kč měsíčně. Mezi účastníky bylo nesporné, že v uvedeném období v předmětném domě skutečně bydleli a následně dne 15. 6. 2015 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu s pronajímatelem spol. [právnická osoba], [IČO] na pronájem bytu o velikosti 1+3 s příslušenstvím, v domě [adresa], na ul. [ulice], v [obec] [část obce], což bylo prokázáno nájemní smlouvou.

41. Svědkyně [jméno] [příjmení] předložila soudu listiny označené jako„ Uznání dluhu“, přičemž z uznání dluhu, které mělo být sepsáno v [obec] dne 16. 11. 2018, bylo prokázáno, že žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh vůči [jméno] [příjmení] ve výši 200 000 Kč, včetně příslušenství z titulu poskytnutých zápůjček paní [příjmení]. Dále z uznání dluhu, které mělo být sepsáno dne 20. 1. 2018 v [obec], má soud za prokázáno, že tímto uznal žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše vůči [jméno] [příjmení] v částce 126 000 Kč, včetně příslušenství z titulu převzetí zápůjčky od pana [příjmení] paní [příjmení]. Z uznání dluhu, které mělo být sepsaného v [obec] dne 16. 1. 2017, má soud za prokázáno, že žalovaný uznal vůči [jméno] [příjmení] co do důvodu a výše dluh ve výši 99 000 Kč, včetně příslušenství z titulu dlužného nájemného vzniklého za nájem rodinného domu na adrese [adresa]. Všechny tato uznání dluhu jsou podepsána žalovaným, přičemž ke každému z nich byla sepsána také směnka vlastní na částky uvedené v uznání dluhů. K uznáním dluhu žalobkyně namítala, že jí žalovaný, ani [jméno] [příjmení] nesdělili, že by ve dnech, které jsou na listinách uvedeny a v [obec], jako místě podpisu těchto listin, mělo dojít k uznání dluhu. Dle ní listiny nevznikly v době, jak jsou v ní uvedeny. Není jí známo, co konkrétně představuje uznaný dluh v částce 200 000 Kč. Pod všemi listinami je podepsán pouze žalovaný a tyto závazky vůči matce uznává pouze žalovaný. Nejedná se o závazky, které by spadaly do SJM a které by měly být v řízení vypořádány. Namítala, že svědkyně ani nebyla přítomna při podpisu listiny v [obec] dne 16. 11. 2018. Navíc v předžalobní výzvě nic není o těchto závazcích uváděno.

42. Z listiny bez uvedeného data, která byla odeslána žalobkyní [jméno] [příjmení] emailem dne 16. 11. 2018 má soud za prokázáno, že tato listina obsahuje prohlášení žalobkyně, že uznává dluh u [jméno] [příjmení] v celkové výši 100 000 Kč a zavazuje se dlužnou částku uhradit ve výši 1 000 Kč, a to vždy splatnou do 15. dne kalendářního měsíce počínaje od ledna 2019 a stvrzuje to svým podpisem. Tuto listinu žalobkyně podepsala, což potvrdila. Na uznání dluhu reagovala [jméno] [příjmení] emailem ze dne 17. 11. 2018, z něhož má soud za prokázáno, že sdělila žalobkyni, že by takto zaslané uznání dluhu teoreticky stačilo, ale ráda by obdržela originál do konce příštího týdne, s odkladem splátek a výší bude souhlasit za dodržení zde specifikovaných podmínek, mj. že v majetkovém vyrovnání budou uvedeny dluhy, protože jich mají účastníci více než majetku a bude dořešena nemovitost, kterou mají dosud v pronájmu. V případě nesplnění dohody či nekalého jednání ze strany žalobkyně povede toto věřitelku k okamžitému zrušení možnosti splátek. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2020 má soud za prokázáno, že tohoto dne vyzvala [jméno] [příjmení] žalobkyni k úhradě dluhu ve výši 100 000 Kč, který vůči ní písemně uznala formou dlužního úpisu dne 16. 11. 2018. Vzhledem k tomu, že neuhradila sjednané splátky, stal se dluh celý splatný.

43. Z protokolu o jednání před Okresním soudem v Karviné – pobočka v Havířově dne 20. 6. 2019 ve věci 123 Nc 32/2018 v řízení o péči, výživu a úpravu poměrů nezletilého syna účastníků [jméno], [datum narození] pro dobu po rozvodu manželství a úpravu styku, má soud za prokázáno, že u tohoto jednání byl proveden výslech otce – žalovaného, který jako účastník řízení mj. vypověděl, že má dluhy, jedná se o dluhy z manželství, že aktuálně musel zaplatit ve výši 350 000 Kč a na to si půjčil u bankovních institucí. Půjčku splácí po 6 000 Kč měsíčně, a to dvěma bankám.

44. Z návrhu na vypořádání zaniklého SJM ze dne 7. 9. 2019 má soud za prokázáno, že tento zaslala žalobkyně žalovanému doporučeně (prokázáno podacím lístkem ze dne 7. 10. 2019 a dodejkou). V něm navrhla vypořádání movitých věcí včetně závazků specifikovaných stejně jako v žalobě, se shodným způsobem vypořádání jako je požadován touto žalobou, včetně výše vypořádacího podílu.

45. Z listiny označené jako„ Pokus o smír“ ve věci vypořádání SJM ze dne 26. 5. 2020 má soud za prokázáno, že tento je zaslán právnímu zástupci žalobkyně na jeho emailovou adresu s tím, že dle údajů o identitě této zprávy je zřejmé, že autorem a původcem této listiny je [jméno] [příjmení], avšak jako odesílatel zprávy je v emailu uváděn žalovaný. Listina obsahuje návrh žalovaného na vypořádání SJM, kde se má žalovaný vyjadřovat k otázce movitých věcí a návrhu na jeho vypořádání, dále zde zmiňuje dluh vůči své matce ve výši 99 000 Kč, který musel žalovaný vůči ní uznat. Rovněž dluh od pana [příjmení] ve výši 126 000 Kč a další závazky na kotel, bojler, oplocení, skříně, opravu havarovaného vozidla 7 000 Kč, 10 000 Kč, s tím, že předání financí proběhlo částečně převodem na účet žalobkyně a částečně hotově před svědky. Je zde obsažen soupis nákladů na rekonstrukci a nájem rodinného domu 3+1 s tím, že z této investice nemá prospěch nikdo, že to byly pouze vyhozené peníze. Poukázal na to, že žalobkyně písemně uznala 16. 11. 2018 dluh vůči matce žalovaného a zavázala se ke splátkám 1 000 Kč, avšak neuhradila ničeho. Dále se vyjadřuje k opuštění společné domácnosti, k jednotlivým movitým věcem a k jejich zůstatkovým cenám. Dále je uvedeno, že s novou konsolidací půjček a dalším navýšením celkové zaplacené částky nikdy nesouhlasil. Uvedl, že je nutno výčet SJM doplnit o půjčku u [příjmení] [příjmení] o 240 000 Kč, u [příjmení] [příjmení] na 199 000 Kč a že po nástupu do nového zaměstnání a ukončení zkušební doby se rozhodl, že si vezme úvěr u banky a vyplatí dluhu vůči své matce, kdy dne 13. 6. 2019 převedl na její účet 200 000 Kč a dne 19. 6. 2019 částku 150 000 Kč, čímž uhradil veškeré, tedy i manželčin písemný závazek, který nehradila, společné závazky do výše jistiny vůči matce ze SJM. Po dohodě bude tato částka konečná, nebudou muset hradit již žádné úroky ani penále. O celé věci byla žalobkyně informována dopředu a neprojevovala s tímto postupem nesouhlas. Uvedl tedy, že žalobkyně má sice pohledávky ve výši 492 813,47 Kč, ale má oproti tomu zařízenu domácnost v celkové výši 300 000 Kč. Žalovaný má pohledávky v celkové splatné výši 802 255,19 Kč a z domácnosti nemá nic. Navrhl tedy dohodu o vyrovnání tak, že stav zůstane takový jaký je a veškerá aktiva a pasiva si ponechá žalobkyně a závazky si budou plnit každý své, bez jakékoli náhrady.

46. Z emailu žalovaného ze dne 5. 6. 2020 zaslanému právní zástupkyni žalobkyni má soud za prokázáno, že žalovaný se vyjádřil tak, že neakceptuje nabídku žalobkyně na vypořádání SJM a nebyl ochoten akceptovat návrh žalobkyně na mimo soudní vypořádání SJM a jeho závazek k úhradě částky 298 214 Kč žalobkyni.

47. Soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování dotazem na Poštovní spořitelnu a [právnická osoba] ohledně závazku žalobkyně, který měl být její výlučný a měl být uhrazen za trvání manželství z prostředků ze SJM, neboť tento důkaz směřoval k neurčitému tvrzení žalovaného zřejmě o vnosu ze SJM na výlučný závazek žalobkyně, který chtěl vypořádat. Protože však byl tento důkazní návrh neurčitý a zejména byl učiněn po koncentrační lhůtě, soud tento důkaz pro nadbytečnost neprovedl a zamítl jej.

48. Z ostatních listinných důkazů soud nečiní pro nadbytečnost žádná podstatná skutková zjištění, zejména jde o výpisy z úvěrového účtu, který splácí žalobkyně (tato skutečnost byla prokázána jinými důkazy), popř. o listiny týkající se pořizování movitých věcí či inzerce o hodnotě těchto věcí, které soud nezahrnul s ohledem na závěry níže uvedené do vypořádání, či protokol o ústním jednání sepsaný dne 25. 3. 2019 u [stát. instituce], odbor sociální a zdravotní.

49. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že manželství účastníků uzavřené dne 8. 3. 2014 bylo pravomocně rozvedeno 30. 9. 2019 a po rozvodu se účastníci nedohodli na vypořádání jejich společného jmění mimosoudně. Účastníci ukončili společné soužití v prosinci 2018, přičemž žalobkyně se ze společné domácnosti vystěhovala 20. 12. 2018 a stěhovala se za pomocí svědkyně [jméno] [příjmení]. Odstěhovala si movité věci, které mimo jiné učinila předmětem žaloby. Všechny tyto movité věci, které si odvezla, jsou v jejím držení a žalobkyně má o ně zájem. Následně se do finského domku na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], který měli účastníci v nájmu, dostavil žalovaný, který za součinnosti se svědkyní [jméno] [příjmení] a svědkem [jméno] [příjmení] stěhoval z tohoto domu další movité věci. Tuto skutečnost žalovaný popíral, stejně tak vypovídala jeho matka [jméno] [příjmení], avšak soud výpovědi žalovaného, ani svědkyně [jméno] [příjmení] neuvěřil. K rozsahu stěhování se vyjadřoval svědek [jméno] [příjmení], kdy z jeho výpovědi jednoznačně vyplynulo, že rozsah stěhovaných věcí byl značný, neboť stěhování proběhlo dvěma osobními automobily s větší kapacitou a ještě s přípojným vozíkem a dále bylo stěhováno nákladním vozidlem. Svědek [příjmení] se vyjadřoval i ke skutečnostem, jaké věci viděl při stěhování a které z nich byly odvezeny do bydliště žalovaného, tedy do domu svědkyně [příjmení], u níž žalovaný v současné době bydlí. Zejména se jednalo o konferenční stolek, americkou lednici, zahradní nábytek. Rovněž svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že se do bytu účastníků dostavil, byl již částečně vyklizený, tento však potvrdil, že se zde nacházely obrazy na zdi, tudíž se nejednalo o položku, kterou by si odvezla žalobkyně, když z kontextu této výpovědi vyplývá, že se tento svědek do domácnosti dostavil poté, co byla odstěhována žalobkyně. Ohledně další položky LCD televizoru zn. LG soud vycházel z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která potvrdila, že televizor v obývacím pokoji zůstal, stejně jako další věci, o nichž vypovídala. Její svědecká výpověď zcela potvrzuje výpověď žalobkyně a soud má za to, že je možno jak výpovědi svědkyně, tak žalobkyně uvěřit. Žalobkyně v žalobě uvedla, jaké konkrétní věci si ze společné domácnosti odnesla (mj. i televizor zn. Samsung pořízený před vznikem manželství, který původně hodlala učinit předmětem řízení), naopak žalovaný zaujal pasivní postoj a popřel, že by ve svém držení měl jakoukoli movitou věc, avšak toto jeho tvrzení i výpověď byly ve výše uvedených případech vyvráceny. Soud tedy výpověď žalovaného v této otázce považuje za nevěrohodnou, stejně tak jako výpověď svědkyně [příjmení] (matky žalovaného, u níž žalovaný po ukončení soužití žije), která popřela existenci jakýchkoli věcí ze SJM účastníků v její domácnosti, avšak tato její výpověď byla jednoznačně vyvrácena svědkem [příjmení]. V řízení dále bylo prokázáno, že účastníci měli ještě další movité věci pořízené za trvání manželství, které žalobkyně učinila předmětem řízení, avšak ohledně položek notebooku zn. Fujitsu, osobního uložiště [příjmení] cloud, skříně na míru světlé barvy, zahradního grilu [příjmení], včetně příslušenství, lehátka a slunečníku, nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, kdo by si tyto věci odvezl na [jméno]. Z tohoto důvodu soud vycházel z rozdělení důkazního břemene, tedy že žalobkyně, která existenci těchto věcí a skutečnost, že je má žalovaný, tyto skutečnosti neprokázala ani svou výpovědí, ani výpovědí svědků či jiným důkazním prostředkem. Tudíž soud při vypořádání vycházel pouze z toho, o čem měl za prokázáno, že se prokazatelně z movitých věcí dostalo žalovanému, tedy kombinovaná lednice s mrazákem, LCD televizor, varná deska a digestoř, sada zahradního nábytku, konferenční stůl na míru, obraz a automobil Škoda Fabia. Ohledně dalších položek, které účastníci učinili předmětem vypořádání, konkrétně závazků, má soud za to, že součástí SJM je závazek, který žalobkyně splácí vůči [příjmení] [příjmení], byť byl sjednán dodatkem ze dne 30. 1. 2019, tedy v době, kdy účastníci již nežili společně, nicméně tento závazek sloužil ke konsolidaci společných závazků účastníků. Na základě tohoto závazku a smlouvy o úvěru žalobkyni nebylo poskytnuto ničeho navíc, je tedy možno učinit závěr, že spadá do SJM účastníků. Opačná je však situace ohledně závazků, jejichž vypořádání se žalovaný domáhal a které má vůči [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] v částkách 199 000 Kč a 240 000 Kč, když tyto závazky byly sjednány až v červnu 2019 poté, co účastníci ukončili společné soužití, Vzhledem k tomu, že byly tyto závazky brány bez vědomí a souhlasu žalobkyně, soud vycházel z ust. § 710 písm. b) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tedy že nejsou součástí SJM, pokud se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Toto tvrzeno nebylo, naopak žalovaný jednoznačně vypověděl, že se úvěry sloužily na úhradu jeho osobních potřeb, či pořízení dalších věcí, když tvrdil, že žalobkyně mu vše sebrala při ukončení soužití. Na druhou stranu z dalších důkazů vyplývá, že žalovaný uváděl při různých příležitostech, např. v emailu, který měl zaslat právnímu zástupci žalobkyně, popř. při výslechu v rámci opatrovnického řízení ve vztahu k nezletilému [jméno], že si musel brát půjčky na to, aby uhradil závazky vůči své matce. Jsou tedy značné rozpory v tom, co tvrdí žalovaný, i v tom, jaké důkazy byly v řízení provedeny, tudíž soud má za to, že nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že by tyto závazky u bank čerpané výlučně žalovaným bez souhlasu žalobkyně byly součástí SJM. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by tyto závazky byly použity na úhradu závazků vůči matce, nicméně tato skutečnost vyšla najevo z důkazů, které předložila žalobkyně, jak bylo tedy uvedeno výše z protokolu o jednání u opatrovnického soudu, jakož i z emailu, který sám měl žalovaný sepsat. Z tohoto důvodu soud nepovažoval také za součást SJM další závazky, které žalovaný vůči žalobkyni uplatnil, konkrétně závazky vůči [jméno] [příjmení] ve výši 126 000 Kč z postoupené pohledávky za uhrazenou částku [jméno] [příjmení], dále ve výši 99 000 Kč z titulu dlužného nájemného i z titulu smluv o zápůjčkách, které měly být sjednávány převážně ústně a měly být poskytovány buď v hotovosti či formou peněžní podpory na účet žalobkyně v celkové výši 300 000 Kč. Soud má za to, že rozsah a zejména existence těchto závazků tvrzené věřitelky [jméno] [příjmení] nebyl v tomto řízení prokázán. Je pravdou, že byly předloženy dlužní úpisy, které podepsala v průběhu roku 2018 jak žalobkyně v částce 100 000 Kč, tak žalovaný na 126 000 Kč, 99 000 Kč a dalších 200 000 Kč, avšak soud má za to, že pokud žalovaný v opatrovnickém řízení a svými ústy v emailu právního zástupce žalobkyně uváděl, že zaplatil společné závazky účastníků ve výši 350 000 Kč, popř, že všechny závazky vůči své matce již uhradil, na což si vzal úvěry z banky a že po dohodě s matkou již je tato částka konečná a nebudou muset hradit žádné úroky ani penále, nelze jednoznačně říct, který z těchto závazků nadále trvá, byť k tomu byla sepsána uznání dluhu podepsaná jak žalovaným, tak žalobkyní. Je tedy na věřitelce [jméno] [příjmení], aby si tyto závazky, popřípadě v rozsahu, v jakém ještě existují a nebyly žalovaným, jak tvrdí, uhrazeny, vymohla po jednotlivých účastnících sama. Rozsah dokazování existence těchto závazků však přesahuje míru tohoto řízení. Navíc žalovaný sám netvrdil a zejména neuplatnil vzájemnou žalobou závazky vůči matce, které, jak uváděl ve výše uvedených důkazech, již uhradil, a mohl by se tudíž domáhat např. poloviny uhrazené částky po žalobkyni. Naopak tyto závazky byly uplatněny v plném rozsahu, avšak nebylo prokázáno, jak je uvedeno výše, který z těchto závazků trvá, či nikoli. Bylo nesporné, že účastníci užívali dům svědkyně [jméno] [příjmení], za který měli hradit nájemné. Otázkou, zda toto nájemné uhrazeno již bylo či nikoli, popř. zda bylo matkou žalovaného účastníkům prominuto, však nebylo zjištěno. Svědkyně [jméno] [příjmení] sice vypovídala, že žádný ze závazků, na které má dlužní úpisy, uhrazen nebyl, ale to je zcela v rozporu s tím, co uváděl žalovaný v emailu ze dne 27. 5. 2020 i u soudního jednání v opatrovnickém řízení konaném dne 20. 6. 2019. V řízení sice bylo prokázáno, že svědkyně [příjmení] poskytovala různé částky na účet žalobkyně, nebylo však prokázáno, že by se jednalo o ty které půjčky, které byly učiněny předmětem tohoto řízení. Stejně tak bylo nepochybné, že [jméno] [příjmení] uhradila za účastníky [jméno] [příjmení] částku 126 000 Kč, čímž byl uhrazen jejich závazek původně čerpaný od [právnická osoba], avšak ani v tomto případě nebyla prokázána existence tohoto závazku ke dni zániku manželství účastníků s ohledem na závěry výše uvedené.

50. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobě je možno vyhovět, neboť účastníci se po rozvodu manželství nedohodli na vypořádání jejich SJM, které zaniklo rozvodem, a proto je na místě provést toto vypořádání ve smyslu ust. § 740 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) tímto soudním rozhodnutím. V řízení nebyl tvrzen, ani uplatňován návrh na disparitu podílu, soud proto vycházel z ust. § 742 o. z. z toho, že při vypořádání se uplatní zejména skutečnost, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Nebyly uplatňovány řádně žádné vnosy (vyjma uhrazené části společného úvěru po rozvodu z výlučných prostředků žalobkyně), ani skutečnost, zda by se některý z manželů více či méně zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot. Je tedy na místě provést vypořádání tak, že účastníkům připadnou podíly ve stejném rozsahu.

51. Pokud jde o rozsah společného jmění manželů, pak soud vycházel z toho, že jeho součástí byly movité věci, jejichž hodnota v celkové výši činila 118 500 Kč, přičemž žalobkyni připadly movité věci v hodnotě 45 000 Kč, tak jak jsou specifikovány ve výroku rozsudku. Pokud jde o movité věci v držení žalobkyně, tyto jí byly přikázány, vzhledem k tomu, že o ně měla zájem a žalovaný s tím souhlasil. Ohledně cen movitých věcí soud vycházel v souladu s platnou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1205/2019) z obvyklých cen těchto věcí ke dni vypořádání, tedy ke dni rozhodnutí soudu s ohledem na skutečnost, že má být zohledněno, že ten z manželů, který danou věc užívá po rozvodu, by měl nést důsledky zhodnocení či znehodnocení věci. Na některých zůstatkových cenách se účastníci shodli, jiné byly zjištěny z inzerce obdobných věcí předložených žalobkyní, která dle názoru soudu nejlépe vyjadřuje jejich obvyklou cenu ke dni rozhodování soudu, navíc za situace, kdy jiný důkaz k této otázce nebyl žalovaným navrhován či předložen. Žalovaný popíral, že by jakékoli movité věci měl ve svém držení, nicméně soud vycházel z toho, že je žalovaný od okamžiku ukončení společného soužití účastníků měl ve své dispozici, jak vyplynulo z výpovědí svědků, popřípadě z dalšího provedeného dokazování, například fotografiemi či z účastnické výpovědi žalobkyně. Tyto movité věci však žalovanému nepřikázal, neboť jejich existence ke dni rozhodování soudu nebyla jednoznačně prokázána (vyjma automobilu Škoda Fabia, které žalovaný již prodal), avšak jejich hodnotu soud zohlednil. Při výpočtu vypořádacího podílu bylo vycházeno z částky 48 500 Kč představující obvyklou cenu věcí, o nichž měl soud za prokázáno, že byly prokazatelně v držení žalovaného, konkrétně jde o kombinovanou lednici s mrazákem, venkovní sušák v hodnotě 1 000 Kč, lednice 22 000 Kč, LCD televizor v hodnotě 9 000 Kč, varná deska a digestoř 5 000 Kč, sadu zahradního nábytku 8 000 Kč, konferenční stůl na míru v konečné výši 1 500 Kč a obraz v hodnotě 2 000 Kč a dále jde o hodnotu osobního vozidla Škoda Fabia v částce 25 000 Kč. Hodnota movitých věcí včetně automobilu, které měl k dispozici žalovaný, činila 73 500 Kč a celková hodnota těchto movitých věcí tedy představovala částku 118 500 Kč. Žalobkyni se dostaly movité věci v hodnotě 45 000 Kč, takže žalovaný je povinen vyplatit žalobkyni z titulu vypořádání hodnoty movitých věcí částku 14 250 Kč tak, aby podíly obou účastníků na těchto movitých věcech byly stejné, přičemž tento podíl při částce 118 500 Kč celkem činí 59 250 Kč. V řízení byla zjištěna pasiva, a to konkrétně závazek vůči [právnická osoba], který, jak je uvedeno výše, považuje soud za společný závazek účastníků z konsolidovaných zápůjček, které účastníci čerpali za trvání manželství. Nesplacená výše tohoto závazku z úvěru č. [anonymizováno] činila ke dni rozhodování soudu, resp. ke dni 20. 7. 2021 částku 412 621,47 Kč, takže zbývá doplatit při bonusové variantě, kterou má žalobkyně u této zápůjčky sjednánu, 82 splátek po 5 012 Kč, včetně části 113. splátky 1 637,47 Kč, tedy má být uhrazeno 412 621,47 Kč. Tuto částku nepochybně uhradí žalobkyně, která je vůči bance vedena jako její smluvní partner. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni polovinu této částky, k jejíž úhradě byla zavázána, což činí 206 310, 735 Kč. Soud zohlednil i vnos žalobkyně, neboť po rozvodu manželství uhradila na tento úvěr do dne rozhodování soudu, resp. do 20. 7. 2021, celkem 22 splátek po 5 012 Kč což činí 110 264 Kč. Z tohoto vnosu je žalovaný povinen uhradit žalobkyni polovinu této vynaložené částky tedy 55 132 Kč. Ostatní splátky, respektive 8 splátek bylo uhrazeno do rozvodu, takže tyto nebyly při vypořádání zohledňovány. Celkem je tedy žalovaný povinen vyplatit žalobkyni na vypořádání jejího závazku částku 275 692, 735 Kč (z titulu vypořádání movitých věci 14 250 Kč, z titulu nesplaceného závazku vůči [právnická osoba] 206 310, 735 Kč a vnos žalobkyně na uhrazený závazek, který byl nepochybně splacen z jejích výlučných prostředků 55 132 Kč). Pokud jde o lhůtu k plnění, tuto soud stanovil delší s ohledem na výši přiznané částky, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

52. Pokud pak jde o návrh žalobkyně na vypořádání 2 ks dřevěných dětských postelí, trampolíny zn. Marimex, tento byl zamítnut vzhledem k tomu, že soud má za to, že se nejedná o součást SJM, neboť tyto věci slouží potřebám nezletilých dětí účastníků, nikoli samotným účastníkům jako manželům. Byl zamítnut také návrh na vypořádání dalších položek, a to notebooku, osobního uložiště, skříně na míru světlé barvy, zahradního grilu, včetně příslušenství, lehátka a slunečníku, neboť nebylo prokázáno, že by tyto měl po ukončení společného soužití v držení žalovaný (výrok I. rozsudku).

53. Soud rovněž zamítl v plném rozsahu návrh žalovaného na vypořádání tvrzených závazků uplatněného vzájemnou žalobou (výrok II. rozsudku), neboť dospěl k závěru, že závazky vůči bankám nejsou ve smyslu ust. § 710 písm. b) o. z. součástí SJM, a dále z tohoto důvodu, že ohledně závazků vůči [jméno] [příjmení] nebyla jednoznačně prokázána jejich existence ke dni zániku manželství rozvodem, popř. jejich rozsah.

54. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když má za to, že její procesní úspěch byl pouze nepatrný, neboť se týká části zamítavého výroku, popř. položek, o který vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, s tím, že s ohledem na celkový předmět řízení byla procesně neúspěšná v minimálním rozsahu (jde o částku 45 000 Kč představující hodnotu toho, co bylo uplatněno žalobou a to co žalobkyně fakticky při vypořádání získala). Soud proto aplikoval ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů v plné výši, a to jak za řízení o žalobě, tak za řízení o vzájemné žalobě, neboť v této části řízení o vzájemné žaloby byla žalobkyně plně procesně úspěšná. Žalobkyni byla přiznána částka 155 603 Kč a tuto je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále odměny advokáta ve výši 122 940 Kč, kdy soud vycházel v souladu s ust. § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, při určení sazby mimosmluvní odměny z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Žalobkyně v žalobě učinila předmětem vypořádání částku 722 813,47 Kč (movité věci v hodnotě 230 000 Kč a pasiva v hodnotě 492 813,47 Kč), takže soud vycházel z poloviny této hodnoty, tj. 361 506,73 Kč, tedy odměna za jeden úkon činí 9 780 Kč a v této výši byla odměna přiznána za 3 úkony právní pomoci, a to za převzetí zastoupení, sepis žaloby a vyjádření ke stanovisku žalovaného ze dne 9. 7. 2020. Následně žalovaný uplatnil vzájemnou žalobu a předmětem řízení učinil další závazky účastníků v celkové výši 964 000 Kč, takže polovina celého vypořádávaného SJM (1 686 813,47 Kč) činila 843 406,73 Kč a z této částky byla přiznána odměna ve výši 11 700 Kč za 8 úkonů právní služby, a to za další vyjádření žalobkyně ze dne 7. 9. 2020 učiněné poté, co byla vzájemná žaloba doplněna, dále za doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 21. 10. 2020, za podání ve věci samé ze dne 1. 12. 2020 a dále za účast u soudního jednání dne 22. 9. 2020, a dne18. 5. 2020, přičemž za obě tato jednání byla přiznána odměna za dva úkony s ohledem na délku trvání těchto jednání, které přesahovaly dvě hodiny a za účast u jednání dne 22. 7. 2021 a k těmto celkem 11, respektive 9 úkonům právní pomoci byl přiznán režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Soud dále přiznal advokátovi náhradu za promeškaný čas za cestu ke 3 soudním jednáním vždy za dvě započaté půlhodiny ke každému jednání dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 600 Kč a cestovné k tomuto jednání osobním vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka], při spotřebě 5,3 l [číslo] km, ceně benzinu 32 Kč litr a paušální náhradě 4,2 Kč ujetý kilometr dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. za jízdné k jednání v roce 2020 a za cestu k soudním jednáním, která proběhla v roce 2021 bylo jízdné určeno dle vyhlášky [číslo] 2020 se sazbou 4,4 Kč ujetý km a ceně benzinu 27,80 Kč /1 l pohonné hmoty s tím, že cestovné jak k jednání v roce 2020, tak k jednáním v roce 2021 činilo 235 Kč, takže cestovní výlohy činí 705 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, má nárok i na 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 126 945 Kč, což činí 26 658 Kč po zaokrouhlení. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za další písemné podání ve věci ze dne 7. 6. 2021, neboť toto nebylo učiněno na výzvu soudu, ani případně v souvislosti s poučovací povinností žalobkyně. V tomto vyjádření se žalobkyně pouze vyjadřovala k tomu, co vypovídali slyšení svědci a vyjadřovala se k věrohodnosti jejich výpovědí. Toto podání neobsahuje žádné nové skutečnosti či důkazy, kterými by se soud měl zabývat, z tohoto důvodu jej soud nepovažuje za účelné a nebyla za něj přiznána odměna advokáta. Jiné náklady žalobkyně již nepožadovala (např. za účast při vyhlášení rozhodnutí).