16 Co 27/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neúčinnosti vypořádání SJM o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 9. 2025, č. j. 11 C 74/2025-61 I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaní 1 a 2 jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 849 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou 11. 3. 2025 se žalobkyně jako věřitelka proti žalovaným coby svému dlužníkovi a jeho manželce domáhala určení neúčinnosti smlouvy o manželském majetkovém režimu žalovaných, uzavřenou ve formě notářského zápisu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, dne 30. 3. 2023 (dále jen dohody), kterou žalovaní zúžili a zčásti vypořádali své společné jmění (dále jen SJM). Žalobu zdůvodnila tím, že je majitelkou a remitentkou směnky vlastní č. , hodnota, vystavené společností žalovaného 1., , právnická osoba, , v , adresa, dne 24. 8. 2020 na řad žalobce, znějící na směnečnou sumu 847 600,12 EUR, splatnou dne 14. 9. 2023, přičemž směnka je domicilována u žalobkyně s doložkou bez protestu a původně byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněným datem splatnosti a směnečnou sumou. Směnka zajišťuje úvěr poskytnutý žalobkyní výstavci směnky na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 8. 2020. Úvěr byl čerpán dne 25. 8. 2020. Ke dni splatnosti nedošlo ani k částečné úhradě. Úhradu neprovedly ani avalisté v osobě žalovaného 1. a jeho další společnosti , právnická osoba, Po splatnosti směnečné sumy uhradil výstavce na úrocích směnkou zajištěného úvěru dne 18. 9. 2023 částku 3 766,82 EUR. Od 18. 4. 2024 se nachází v úpadku. Úvěr byl zajištěn zároveň bankovní zárukou , právnická osoba, , která z tohoto titulu uhradila žalobkyni dne 17. 1. 2024 částku 17 864 920 Kč (718 910,26 EUR). Ve shodném rozsahu zanikla i směnečná suma, která tedy nadále činila 124 923,04 EUR. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky po obou avalistech. Spol. , právnická osoba, se nachází v úpadku od 18. 2. 2025. Ve směnečném řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, byl schválen soudní smír. V něm avalisté převzali povinnost zaplatit žalobkyni směnečnou sumu včetně příslušenství ve splátkách počínaje ledna 2025, pod ztrátou výhody splátek. Usnesení nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 19. 12. 2024. Zaplatili nicméně jen první splátku. Druhá splátka splatná dne 28. 2. 2025 zůstala neuhrazena, takže došlo k zesplatnění celé pohledávky žalobkyně od 1. 3. 2025. Žalobkyně tedy má proti žalovanému 1. splatnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 117 803,04 EUR s příslušenstvím. Dosud trvající manželství žalovaných bylo založeno dne 4. 8. 2012. Dne 30. 3. 2023 uzavřeli žalovaní dohodu, v níž sjednali režim oddělených jmění. Žalovaná 2. se takto stala výlučnou vlastnicí pozemku zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, (včetně nezapsané luxusní vily). Žalovaný 1. nabyl obchodní podíl ve společnostech , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, a nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , přičemž hodnota tohoto majetku žalovaného 1. je mnohonásobně nižší, než hodnota nemovitosti nabyté žalovanou 2.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože není známo, jakým konkrétním způsobem je ohroženo její právo, v jakém smyslu by se bez tohoto určení její právní postavení stalo nejistým ani zda již bylo její tvrzené právo porušeno. Dohodu žalovaní uzavřeli kvůli potenciálnímu rozpadu manželství a pozemek v k. ú. , adresa, nabyli do SJM na základě kupní smlouvy ze dne 29. 8. 2013, tedy ještě před zahájením podnikatelské činnosti žalovaného 1., a proto se dohodli při zúžení SJM na tom, že pozemek připadne žalované 2. Žalovaný 1. není výstavcem, nýbrž pouhým avalistou směnky. Dohodu uzavřeli dne 30. 3. 2023, avšak směnečná suma se stala splatnou teprve 14. 9. 2023. Dluh tudíž vznikl teprve v této chvíli. Ze zajišťovací fixní blankosměnky nemohlo být předem jasné, zda na jejím základě vůbec nějaká pohledávka vznikne, natož v jaké výši. Není ani zřejmé, jestli žalobkyně neodvozuje své právo teprve z výše zmíněného smíru.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že je vypořádání SJM žalovaných provedené dohodou vůči žalobkyni neúčinné (výrok I) a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 3 289 Kč (výrok II). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně se společností žalovaného 1., , právnická osoba, , jako se svým klientem dne 24. 8. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla klientovi částku 830 000 EUR za účelem financování pohledávek z obchodního styku a zásob. Smlouva byla zajištěna zástavním právem, zajišťovací blankosměnkou vystavenou klientem dle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. , hodnota, a bankovní zárukou , právnická osoba, ., ve výši 80 % nesplacené jistiny úvěru. Dne 25. 8. 2020 výše zmíněná společnost tento úvěr v plné výši čerpala. Směnku č. , hodnota, vystavila výše uvedená společnost v , adresa, dne 24. 8. 2020 na směnečnou sumu 847 600,12 EUR na řad žalobkyně, splatnou dne 14. 9. 2023 u , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , s doložkou bez protestu, kde jsou uvedeni jako avalisté další společnost žalovaného 1., , právnická osoba, , a žalovaný 1. Směnka zajišťuje smlouvu č. , hodnota, . Usnesením ze dne 18. 12. 2004, č. j. , Anonymizováno, , které nabylo ve výroku II. (znění smíru) právní moci dne 19. 12. 2024, Krajský soud v , adresa, schválil smír, v němž se výše jmenovaní avalisté zavázali společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit částku 122 123,04 EUR s příslušenstvím v pravidelných splátkách počínaje lednem 2025, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se tohoto nároku domáhala ze směnky č. , hodnota, , vystavené v , adresa, dne 24. 8. 2020, znějící na směnečnou sumu 847 600,12 EUR, splatné dne 14. 9. 2023, avalované těmito žalovanými. Notářským zápisem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ze dne 30. 3. 2023 uzavřeli žalovaní 1. a 2. dohodu, kterou si sjednali režim oddělených jmění, přičemž žalovaný 1. do výlučného vlastnictví nabyl obchodní podíly ve výši 100 % ve společnostech , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, a dále nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, . Do výhradního vlastnictví žalované 2. pak připadl pozemek p. č. , Anonymizováno, zapsaný na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, včetně rozestavěné stavby (dosud nezapsaného rodinného domu). Žalovaná 2. je skutečně v katastru nemovitostí zapsána jako jediná vlastnice tohoto pozemku na základě dohody ve spojení s kupní smlouvou ze dne 29. 8. 2013. Z ortofoto snímku je patrno, že se na pozemku nachází stavba. Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, včetně ortofoto mapy pak vyplynulo, že je , jméno FO, je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 45 m2, zastavěné plochy a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu č. p. 286, a dále pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 402 m2, zahrady, a to na základě darovací smlouvy ze dne 9. 2. 2024.

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), a § 737 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že nejde o žalobu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř., u níž by žalobkyně musela prokázat naléhavý právní zájem, nýbrž o žalobu odpůrčí. Judikatura připouští úspěšnou odpůrčí žalobu i vůči právním úkonům dlužníkova manžela, týkajícím se majetku, který manžel dlužníka nabyl na základě dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM do svého výlučného vlastnictví, měl-li věřitel právo uspokojit se (také) z majetku patřícího do SJM, přičemž k relativní neúčinnosti takového úkonu (právního jednání) není nutný úmysl zkrátit věřitele ani zavinění; stačí objektivní stav dotčení práv věřitele takovým vypořádáním. Blankosměnka se přitom stává směnkou (za předpokladu, že má po vyplnění bílých míst výkonem tzv. vyplňovacího práva kvalitu směnky) teprve vyplněním a teprve tímto okamžikem vznikají práva směnečná, avšak se zpětnými právními účinky (ex tunc). To platí i pro povinnost avalistů, kteří se na blankosměnku podepsali.[footnoteRef:1] Pohledávka žalobkyně tudíž vznikla zpětně ke dni 24. 8. 2020, takže již v době uzavření dohody existovala. Tím žalovaní zkrátili možnost uspokojení zmíněné pohledávky, poněvadž žalovaný 1. dohodou nabyl pouze obchodní podíly svých společností, z nichž nejméně dvě jsou již v úpadku, protože nejsou s to splácet své dluhy, a jediný hodnotnější majetek, z nějž by se žalobkyně mohla uspokojit, získala dohodou žalovaná 2., vůči níž ovšem žalobkyně nemá exekuční titul. Přitom pohledávka vůči žalovanému 1. byla na tomto právním základě přiznána pravomocným a vykonatelným smírem, který má funkci exekučního titulu. Všechny znaky hypotézy (skutkové podstaty) § 737 odst. 1 o. z. byly tudíž splněny a proto soud žalobě plně vyhověl. [1: rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, č. 103/2016 Sb. rozh. civ. ]

5. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání s návrhem na zrušení rozsudku a vrácení věci prvostupňovému soudu, které zdůvodnili tím, že žalobkyně neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci, poněvadž nelze alternativně předložit několik možných právních titulů, z nichž si má soud „vybrat.“ Soud prvního stupně měl tudíž žalobu zamítnout či dokonce odmítnout. Jím citovaná judikatura není v tomto případě přiléhavá. Žalovaná 2. měla v den jednání před odvolacím soudem (9. 4. 2026) stále pečovat o nemocného syna a ústy svého zástupce na tomto jednání požádala o osobní účast.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho odůvodnění, kdy věřiteli stačí prokázat, že jej dohoda krátí na jeho právech, což se stalo.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

8. Má-li být vyjádření zástupce žalovaných citované v bodě 5. chápáno jako žádost o odročení odvolacího jednání ze dne 9. 4. 2026, nebylo odročení namístě. Zástupce požádal nejprve s předstihem o odročení jednání nařízeného na 31. 3. 2026 kvůli péči o nemocného syna žalovaných, , jméno FO, , což doložil nepodepsaným rozhodnutím dětské lékařky o potřebě jeho ošetřování ze dne 30. 3. 2026. Odvolací soud této žádosti vyhověl a přesunul jednání na 9. 4. 2026. Teprve na něm zástupce požádal o další odročení z týchž důvodů. Tato žádost však zaprvé nebyla včasná (§ 211 ve spojení s § 101 odst. 3 částí věty před středníkem o. s. ř.), protože žalované 2. ani jejímu zástupci nic nebránilo o odročení jednání požádat předem, obzvlášť mělo-li být důvodem pokračující ošetřování syna. Zadruhé žalovaní nijak nedoložili, že ošetřování stále trvá, pročež žádost nebyla ani důvodná (tamtéž). Zatřetí odvolací soud tuto, ač advokátem poněkud vyhýbavě vznesenou, žádost hodnotí jako zneužití zákona, které je v civilním procesu nepřípustné (§ 6 druhá věta ve spojení s § 41a odst. 3 o. s. ř.). Žádost byla totiž uplatněna teprve na jednání, přičemž vzhledem k předmětu řízení, jednoznačnosti správného řešení případu, skoupému obsahu odvolání i k tomu, že advokátovi navzdory několika výzvám odvolacího soudu trvalo delší dobu, než doložil (teprve v odvolacím řízení!) plnou moc pro žalovanou 2., je poměrně jasné, že jde o snahu oddálit vyhlášení nepříznivého rozhodnutí. Obzvlášť v situaci, kdy se odvolacího jednání osobně zúčastnil nejen žalovaný 1. vystupující s žalovanou 2. v nerozlučném procesním společenství (§ 91 odst. 2 první věta o. s. ř.), ale i společný zástupce žalovaných, který na tomto cca půl hodiny dlouhém jednání neuplatnil jediný nový argument, přičemž nebyly provedeny žádné důkazy a nezaznělo nic nového. Procesní práva žalované 2. tak nemohla být zkrácena a proto odvolací soud odvolání projednal a o něm rozhodl (§ 211 ve spojení s § 114a odst. 1 o. s. ř.).

9. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným výše uvedeným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Pouze dodává, že je mu z úřední činnosti známo (§ 121 o. s. ř.), že v listopadu 2025 nejprve zastavil insolvenční řízení se třetí výše zmíněnou společností žalovaného 1., , právnická osoba, , načež bylo dne 4. 3. 2026 proti této společnosti zahájeno další insolvenční řízení nacházející se nyní ve fázi před rozhodnutím o úpadku, kdy nicméně soud předběžným opatřením ustanovil předběžného insolvenčního správce a omezil zmíněnou dlužnici v nakládání s majetkovou podstatou po zjištění, že již čtyři z pěti společností koncernu , Anonymizováno, skončily v konkursu a že tyto společnosti, resp. jejich jednatel - žalovaný 1. - neplní své povinnosti v insolvenčním řízení zcela řádně.[footnoteRef:2] [2: Tyto informace jsou též veřejně přístupné v insolvenčním rejstříku. ]

10. Odvolací soud plně souhlasí také s právní kvalifikací případu podanou soudem prvního stupně a podpořenou zcela přiléhavými odkazy na aktuální judikaturu. V tomto kontextu žalovaní neosvětlili, proč a v jakém směru nemá být aplikovaná judikatura relevantní v této věci; odvolací soud je názoru přesně opačného. Žalobkyně se relativní neúčinnosti dohody domáhala jednoznačně na základě směnky. Na tomto podkladě pak také vůči žalovanému 1. získala exekuční titul, čímž se pohledávka stala vykonatelnou, což byla v čase poslední tvrzená právně relevantní skutečnost. Přitom je třeba zdůraznit, že usnesení o schválení smíru je deklaratorním soudním rozhodnutím, které pouze autoritativně deklaruje existenci již dříve vzniklé a splatné pohledávky; nezakládá pohledávku dříve neexistující. Nebyl tedy důvod žalobu z těchto příčin zamítnout a už vůbec není jasné, proč by měla být odmítnuta. To, že byl žalovaný 1. „pouhým“ avalistou nehraje žádnou roli, neboť ačkoli nebyl hlavním dlužníkem, byla proti němu zcela po právu uplatněna pohledávka ze směnky, kterou je tudíž takto povinen uspokojit, k čemuž se ostatně ve smíru zavázal. Ze hmotněprávního hlediska je nutno, ačkoli bylo manželství žalovaných uzavřeno před nabytím účinnosti o. z., aplikovat právě ustanovení o. z. Již proto, že dohoda vznikla za jeho účinnosti a měla mít za následek změnu vlastnického režimu, jež měla nastat vzápětí (§ 3028 odst. 2 část věty před středníkem o. z.). I kdyby zde šlo o žalobu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř., pak podle § 737 odst. 1 o. z. nesmí být „vypořádáním jmění dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.“ V tomto případě tedy samotný zákon zakládá třetí osobě možnost podat odpůrčí žalobu, která tudíž předpokládá komplexní projednání věci samé. Proto nelze žalobu zamítnout před věcným projednáním - pro pouhý nedostatek (naléhavého) právního zájmu. Tento zájem zde tudíž logicky nemůže hrát žádnou roli. Prvostupňovým soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu stran zpětných účinků vzniku směnečné pohledávky je dodnes aktuální, jak plyne z bodu 41. odůvodnění jeho rozsudku ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 29 Cdo 2702/2022. V dohodě žalovaní nepravdivě prohlásili, že jí protiprávně nezkracují práva třetích osob ani neobcházejí zákon. Jejich výše předestřená pohnutka k uzavření dohody je jednak nevěrohodná, druhak – a to především – právně irelevantní, jak správně vyložil soud prvního stupně. Jen zcela na okraj lze dodat, že žalovaný 1. zjevně daroval své příbuzné dohodou nabyté nemovitosti včetně rodinného domu, v němž bydlí.

11. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) také co do výroku o náhradě nákladů řízení, proti němuž nebyly žádné odvolací námitky uplatněny, takže v tomto ohledu odkazuje na přiléhavý bod 14. odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Žalobkyně byla též v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalovaným právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z hotových výdajů v podobě doloženého jízdného k jednání před odvolacím soudem a zpět ve výši 849 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud určil, že jsou žalovaní povinni náklady nahradit společně a nerozdílně, protože coby účastníci dohody vystupují v nerozlučném procesním společenství, kdy se rozsudek musí vztahovat na oba stejně (§ 140 odst. 1 třetí věta per analogiam ve spojení s § 91 odst. 2 o. s. ř.) a navíc jsou jako manželé z právních jednání týkajících se společného jmění oprávněni i zavázáni společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3 o. z.). To znamená, že jde o jejich společný dluh, kdy je každý povinen zaplatit celou částku, avšak v rozsahu, v němž ji zaplatí jeden z nich, zaniká platební povinnost obou žalobců (§ 261a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k zanedbatelné výši náhrady v poměru k délce řízení i době uplynulé od uzavření dohody, během níž se žalovaní mohli připravit na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu.