16 CO 29/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec a číslo o náhradu nemajetkové újmy o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 19. 11. 2021, č. j. 9 C 87/2019-279

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 786 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 32 912 Kč a vedlejšímu účastníkovi 2 100 Kč a rozhodl, že státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy za smrt své matky [jméno] [příjmení], se kterou vedla společnou domácnost a ke které měla velmi blízky vztah. Tvrdila, že zaměstnanci žalované, poskytovatelky zdravotní péče, pochybili, neboť adekvátně nevyhodnotili stav její matky, která byla dne [datum] přijata do péče s diagnózou mozkové mrtvice, neposkytli jí odbornou pomoc, která mohla vést k záchraně jejího života. Konkrétně žalované vytýkala, že její matka nebyla operována a že za tímto účelem nebyla převezena na specializované pracoviště. Podle názoru žalobkyně se tak stalo z toho důvodu, že léčba invazivním způsobem je finančně nákladná, proto se neindikuje u tzv. neperspektivních starších osob. Dalšího postupu non lege artis se dopustila zdravotní sestra žalované dne [datum] v odpoledních hodinách, když uhodila do monitorujícího zařízení, které zvukově signalizovalo újmu na zdraví její matky, a více tuto záležitost neřešila. K pochybení došlo rovněž dne [datum], kdy v odpoledních hodinách zdravotní sestra přiložila její matce na obličej kyslíkovou masku s takovým přívodem kyslíku, že došlo k velkému bolestivému vzedmutí hrudního koše její matky a pohybu žeber, a toto nepřiměřené umělé okysličení přispělo k srdečnímu selhání a úmrtí. Minimálně neetické je také to, že zdravotnická dokumentace obsahuje lživé údaje o tom, že její matka kouřila a pila. Žalobkyně mínila, že pokud by byla poskytnuta erudovaná lékařská péče a správná medikace, k úmrtí její matky dne [datum] dojít nemuselo. Smrt matky ji velmi zasáhla, dosud se s ní nevyrovnala, má problémy s koncentrací i výkyvy nálad, což ji limituje při běžných činnostech i při hledání zaměstnání, o které v důsledku popsaných událostí přišla. Podstatou vzniku nemajetkové újmy není jen nesprávně zvolený léčebný postup, ale také absolutní neočekávanost úmrtí, protože ze strany lékařů byla ujišťována, že léčebná péče bude trvat asi deset dní, že se v medicíně dějí zázraky, že může dojít k uzdravení, že sice maminka nebude schopná mluvit, ale že přežije. Pokud by jí byly sděleny pravdivé informace, trvala by na převozu matky na vyšší pracoviště. Z důvodu, že jí byl zdravotní stav matky idealizován, měla nereálná očekávání a její psychické strádání pak bylo o to větší.

3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování konstatoval, že žalovaná postupovala lege artis (tj. způsobem odpovídajícím uznávaným postupům a pravidlům lékařské vědy). Matce žalobkyně bylo provedeno CT vyšetření mozku, na základě kterého byla stanovena diagnóza mozkového infarktu způsobeného trombózou mozkových tepen, který vedl v odúmrť drtivé většiny (cca 80 %) mozkové tkáně levé mozkové hemisféry. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že diagnóza byla stanovena správně a že pacientka již v době přijetí nebyla způsobilá k jakékoliv intervenční terapii mozkové mrtvice, a to ani neurochirurgické, kterou by byla dekompresivní kraniektomie, ale ani intravenózní trombolýze nebo mechanické trombektomii. Kritéria pro tyto zásahy nenaplňovala, a to z hlediska nejasné doby vzniku mozkové mrtvice, definitivního vyjádření ischemických změn na CT vyšetření mozku, těžkého neurologického deficitu, poruchy vědomí a věku. Zvolena proto byla symptomatická léčba, která byla prováděna řádně. Dle znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul] byla provedena všechna potřebná vyšetření, po celou dobu léčby byla vedena řádná dokumentace, byla prováděna řádná farmakologická léčba i monitorace pacientky. Žalovaná je dostatečně materiálně i personálně vybavena pro poskytování zdravotní péče pacientům postiženým iCMP, disponuje certifikátem iktového centra. Případné bouchnutí do monitorovacího zařízení ani přiložení kyslíkové masky nemohly způsobit zhoršení stavu pacientky. Po druhém CT mozku dne [datum] byla matka žalobkyně přeložena na jednotku neurologické intermediální péče, což opět nebyl postup, který by mohl vést ke zhoršení jejího stavu. Okresní soud rovněž nezjistil, že by lékaři podali žalobkyni o zdravotním stavu její matky nepravdivé informace, naopak [titul] [příjmení] jí hned první den sdělil, že stav její matky je velmi špatný, že mozek je rozsáhle poškozen a nedá se operovat. Jelikož žalovaná neporušila své povinnosti (při poskytování lékařské péče matce žalobkyně postupovala lege artis), což je jeden z předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy podle § 2910 o. z., okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání z důvodů uvedených § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítala, že bylo prokázáno, že lékaři žalované rozhodli o konzervativní léčbě její matky, která ovšem de facto nebyla léčbou v pravém slova smyslu, ale jednalo se především o tlumení negativních důsledků probíhajícího onemocnění. Žalovaná neprokázala, že učinila skutečně maximum, aby zabránila smrti matky žalobkyně. Podle názoru žalobkyně závěr znaleckého posudku, že žalovaná postupovala lege artis, není správný. Poukázala na to, že jednotliví lékaři i znalec uvedli, že invazivní způsob léčby se u osob starších 60 let neprovádí, přestože neexistuje žádná relevantní studie, která by takový způsob léčby u starších osob jednoznačně vyloučila, resp. taková studie nebyla předmětem dokazování, nebyla nikdy citována nebo alespoň zmíněn její autor, tedy vyvstávají pochybnosti o její existenci. Dle žalobkyně je proto zjevné, že u starších osob se invazivní způsob léčby neprovádí především s ohledem na značné finanční náklady. Jinak řečeno, její matka byla odsouzena ke konzervativní léčbě na základě jednoho kritéria, ačkoli žalovaná věděla, že tato nebude úspěšná. Z hlediska odpovědnosti žalované proto nebyla konzervativní léčba tím správným postupem pro předejití negativním následkům mozkové příhody. Žalovaná se již v době přijetí do péče rozhodla její matku neléčit, nýbrž toliko udržovat aktuální zdravotní stav a současně ušetřit finanční prostředky. Pokud existovala sebemenší šance na zlepšení zdravotního stavu, pak byla žalovaná povinna její matku operovat, což ovšem neučinila. Jde o„ ztrátu šance“, protože v případě invazivní léčby by byla šance na vyléčení, zmírnění následků mozkové příhody, odvrácení smrti či prodlužení života matky žalobkyně mnohem větší než u léčby konzervativní, která byla jednou z příčin úmrtí. Další příčinou úmrtí byla nevhodně užitá či technicky vadná kyslíková maska, čímž se znalec nezabýval. Nemajetková újma žalobkyni nevznikla v důsledku smrti, která je přirozenou součástí života, ale nepravdivým informováním o zdravotním stavu její matky. Ve vztahu k žalobkyni přitom není možné uvažovat o použití tzv. terapeutického privilegia ve smyslu § 2640 o. z., které se vztahuje toliko na pacienty samotné. Uplatněný nárok je po právu a soud mu měl vyhovět. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Za správné nepovažovala ani nákladové výroky, neboť se domnívala, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., které spatřovala jednak v tom, že je osobou s nízkým příjmem, a jednak v povaze a okolnostech sporu. Vzhledem k závažnosti zdravotního stavu její matky a náročnosti posouzení vhodného lékařského postupu nebyla sama schopna si tuto otázku posoudit a zároveň neměla prostředky na zajištění znaleckého posudku před podáním žaloby. Z provedeného dokazování plyne, že zdravotnický personál poskytoval rodinným příslušníkům málo informací o zdravotním stavu a že nebyl příliš přívětivý, což ji rovněž vedlo k pochybnostem o správnosti poskytované zdravotní péče. Pro případ zamítnutí žaloby by nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované a vedlejšímu účastníkovi odstranilo nepřiměřenou tvrdost, která je na ni jinak přenášena z důvodu, že neměla dostatek informací o zdravotním stavu a že nemá dostatečné vzdělání k posouzení získaných informací.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž odkázala na jednoznačné závěry znaleckého dokazování.

6. Vedlejší účastník v samostatném vyjádření rovněž navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, s tím, že žalobkyně v odvolání opakuje argumenty, s nimiž se znalec, potažmo soud přesvědčivě vypořádal. Tvrzení žalobkyně, že k neprovedení operace došlo z důvodu úspory finančních prostředků, je nelogické, protože spornou léčbu by uhradila příslušná zdravotní pojišťovna. Žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, což je základním předpokladem pro vznik povinnosti k náhradě škody.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu v projednávané věci zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a zcela správně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto tato skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

9. Vzhledem k tomu, že ke škodní události (porušení právní povinnosti při poskytování lékařské péče) mělo dojít v období od [datum] do [datum], je třeba projednávanou věc i v současné době posuzovat podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2018 (dále také jen„ o. z.“) a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění účinném do 28. 2. 2019 (dále jen„ zákon o zdravotních službách“).

10. Specifikum sporů o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče (jak podle původní právní úpravy – zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ obč. zák.“, tak podle o. z.) spočívá v tom, že otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců - lékařů, a podkladem pro závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazováním. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování (srov. Holčapek, T. Dokazování v medicínskoprávních sporech, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 96). Znalecký posudek je tedy skutkovým podkladem (jedním z více podkladů) pro právní závěr soudu o postupu (non) lege artis (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014). Uvedené platí i při posuzování předpokladů odpovědnosti podle nové právní úpravy a ustálená judikatura k této otázce je i nadále použitelná.

11. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče povinni postupovat podle smlouvy (je-li uzavřena) s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.). Pojem péče řádného odborníka užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu lex artis (tzv. náležitá odborná úroveň) podle zákona o zdravotních službách. Péče řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním - jedním z předpokladů odpovědnosti podle § 2913 ve spojení s § 2645 o. z. Odpovědnost podle § 2645 ve spojení s § 2913 o. z. není odpovědností za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka. Nejde o deliktní odpovědnost (odpovědnost za porušení zákona), ale o odpovědnost za porušení smlouvy, která je postavena na objektivním principu, zavinění se nezkoumá. Základními předpoklady pro vznik odpovědnosti podle § 2913 o. z. jsou: protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody.

12. Vedle péče o zdraví poskytované na základě smlouvy se v praxi nezanedbatelná část péče poskytuje i mimo rámec smluvního poměru. Příkladem je péče o pacienta, který byl dopraven do zdravotnického zařízení po nehodě, při níž utrpěl takové zranění, že není s to za sebe rozhodovat (a tedy ani uzavřít smlouvu), přičemž k dispozici není ani žádná jiná osoba, jež by mohla jednat za něj (např. zákonný nebo ustanovený zástupce). Jde-li o přípustnost zásahů do integrity takového pacienta, ta je upravena na jiných místech občanského zákoníku (zejména § 93, § 98 a § 99), jakož i v jiných právních předpisech (zejména § 38 zákona o zdravotních službách). Povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni plyne též přímo ze zákona o zdravotních službách (§ 4 odst. 5 a § 28 odst. 2), a její porušení zakládá i povinnost k náhradě podle § 2910 o. z.

13. Smluvní či mimosmluvní povaha poměrů při poskytování služeb v oblasti péče o zdraví má dopad na určení režimu povinnosti k náhradě způsobené újmy. Občanský zákoník rozlišuje mezi smluvní (§ 2913) a deliktní odpovědností (§ 2910). Proto v případě porušení smlouvy ze strany poskytovatele (např. postup v rozporu s péčí řádného odborníka) je třeba postupovat podle pravidel pro porušení smluvní povinnosti (§ 2913 o. z.), zatímco v případě porušení v podstatě stejné zákonné povinnosti při mimosmluvním poskytování zdravotní péče se režim povinnosti k náhradě způsobené újmy řídí § 2910 o. z. Jelikož v obou případech je základním (výchozím) předpokladem povinnosti k náhradě újmy porušení povinnosti poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, je v projednávané věci nadbytečné zabývat se otázkou, zda se jednalo o smluvní nebo mimosmluvní poskytování zdravotní péče.

14. Jádro sporu spočívá v posouzení, zda žalovaná při léčbě matky žalobkyně postupovala lege artis či nikoli.

15. Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že se v případě předestřené skutkové otázky jedná o otázku odbornou, vyžadující posouzení znalcem z oboru zdravotnictví. Výše popsané znalecké závěry [titul] [jméno] [příjmení], [titul] považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za dostačující a neshledal důvod dokazování dále doplňovat. K hodnocení znaleckého posudku coby jednoho z důkazů odvolací soud dodává, že soud je sice povinen hodnotit také znalecký posudek jako každý jiný důkaz, od jiných důkazů se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým číslem C 1186). Uvedeným požadavkům znalecký posudek dostál, jeho závěry považuje odvolací soud za dostatečně přesvědčivé a podložené, proto neshledal důvod doplňovat dokazování o nový (revizní) posudek. Takový postup ostatně přichází do úvahy teprve tehdy, pokud by byl obsah posudku relevantně zpochybněn, což se nestalo. Závěr znaleckého posudku, že žalovaná postupovala lege artis, je jednoznačný. Znalec náležitě vysvětlil, že pacientka již v době přijetí nebyla způsobilá k jakékoliv intervenční terapii mozkové mrtvice, a to hned z několika důvodů (nejasné doby vzniku mozkové mrtvice, definitivního vyjádření ischemických změn na CT vyšetření mozku, těžkého neurologického deficitu, poruchy vědomí a věku). Námitka žalobkyně, že„ její matka byla odsouzena ke konzervativní léčbě na základě jednoho kritéria (a to věku)“, je proto mylná. Poznámka žalobkyně, že žalovaná se tím„ snažila ušetřit finanční prostředky“, je pak zcela nepodložená a nepatřičná. Znalec se již v písemném znaleckém posudku (v odpovědích na otázky [číslo]) vypořádal řádně i s námitkami žalobkyně, které se týkaly použití monitorovací techniky a kyslíkové masky. Žalobkyně netvrdila nic, co by bylo způsobilé zpochybnit relevantně odborné závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, ani nepředložila jiné odborné vyjádření (posudek), které by závěry znalce [titul] [příjmení] vyvracelo. Její námitky jsou založeny toliko na subjektivních představách a názorech.

16. Odkaz žalobkyně na judikaturu týkající se tzv. ztráty šance není přiléhavý, neboť ta řeší situace, kdy zdravotnické zařízení postupuje non lege artis, avšak není postaveno najisto, že toto bylo jedinou příčinou poškození zdraví pacienta O takovou situaci se však v posuzovaném případě nejedná.

17. Podle názoru odvolacího soudu jsou nedůvodné také námitky žalobkyně vztahující se k nesplnění podmínek pro uplatnění tzv. terapeutického privilegia ve smyslu § 2640 o. z. Žalovaná vůbec netvrdila, že by vůči žalobkyni využila oprávnění nesdělit v plném rozsahu informace z důvodu zjevného a vážného ohrožení zdravotního stavu ošetřovaného.

18. Podle § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách pacient může při přijetí do péče určit osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu, a současně může určit, zda tyto osoby mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace o něm vedené nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, pořizovat si výpisy nebo kopie těchto dokumentů a zda mohou v případech podle § 34 odst. 7 vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb. Pacient může určit osoby nebo vyslovit zákaz poskytovat informace o zdravotním stavu kterékoliv osobě kdykoliv po přijetí do péče, rovněž může určení osoby nebo vyslovení zákazu poskytovat informace o zdravotním stavu kdykoliv odvolat. Záznam o vyjádření pacienta je součástí zdravotnické dokumentace o něm vedené; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník. Součástí záznamu je rovněž sdělení pacienta, jakým způsobem mohou být informace o jeho zdravotním stavu sdělovány.

19. Podle § 33 odst. 3 věty první zákona o zdravotních službách, jde-li o pacienta, který nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav určit osoby podle odstavce 1, mají právo na informace o jeho aktuálním zdravotním stavu a na pořízení výpisů a kopií zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi osoby blízké.

20. Ustanovení § 33 zákona o zdravotních službách se dotýká práva pacienta na soukromí, když akcentuje jeho autonomii vůle při výběru osob, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu. Soukromí člověka je nedílnou součástí jeho osobnosti a jednou z nejpřísněji chráněných osobnostních hodnot. Součástí práva na ochranu soukromí je především možnost vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti osobního soukromí člověka zpřístupněny jiným subjektům a zároveň možnost se bránit (vzepřít) proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob. Zákon o zdravotních službách pak stanoví konkrétní podmínky, kdy lze toto právo omezit. Jedním z těchto případů je situace, která nastala i v posuzovaném případě, kdy pacient není schopen při přijetí do péče s ohledem na svůj zdravotní stav rozhodovat o výběru osob, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu. V takové případě zákon stanoví, že právo na informace mají osoby blízké, a to pouze o aktuálním zdravotním stavu a na pořízení výpisů a kopií zdravotnické dokumentace.

21. Skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná neposkytla žalobkyni nepravdivé informace o zdravotním stavu její matky, má oporu v provedeném dokazování, kdy bylo prokázáno, že [titul] [příjmení] jí hned první den sdělil, že stav její matky je velmi špatný, že mozek je rozsáhle poškozen a nedá se operovat. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že za dané situace k porušení informační povinnosti ze strany žalované nedošlo. Ve skutečnosti, že [titul] [příjmení] žalobkyni„ natvrdo neřekl“ (jak sám připustil), že její matka zemře, nelze spatřovat porušení shora uvedené informační povinnosti.

22. Závěrem lze shrnout, že odvolací soud ani v nejmenším nesnižuje ztrátu, kterou pro žalobkyni musela znamenat smrt její matky, předpoklady pro vznik nároku na požadovanou náhradu nemajetkové újmy však v daném případě splněny nebyly.

23. Důvodným odvolací soud neshledal ani odvolání žalobkyně v části týkající se náhrady nákladů řízení.

24. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

25. Ust. § 150 o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno rovněž zvážit, jakým způsobem by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k zahájení soudního řízení, postoj účastníků v průběhu řízení, charakter uplatněného nároku apod. Podle ustálené judikatury ust. § 150 o. s. ř. však neslouží ke zmírňování majetkových a sociálních rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil.

26. Je pravdou, že ve sporech o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče soud zvažuje aplikaci § 150 o. s. ř. častěji. Považuje přitom zpravidla za významné, zda žalobce měl při podání žaloby k dispozici důkazy, na jejichž základě se mohl legitimně domnívat, že je jeho nárok po právu (zejména znalecký posudek apod.). V daném případě ovšem žalobkyně žádný takový důkaz neměla. Její žalobní tvrzení o postupu žalované non lege artis bylo založeno toliko na subjektivních představách a názorech. Neobstojí argumentace, že neměla prostředky na zajištění znaleckého posudku, neboť si mohla opatřit alespoň odborné lékařské vyjádření, což je výrazně méně nákladný důkazní prostředek. Nelze souhlasit ani s názorem, že by z provedeného dokazování vyšlo najevo jakékoli chování zaměstnanců žalované, které by (objektivně posuzováno) mohlo vést u žalobkyně k důvodným pochybnostem o poskytování zdravotní péče na náležité odborné úrovni. Za tohoto stavu nelze podle přesvědčení odvolacího soudu vyjít z obecných tezí o závislosti výsledku řízení na znaleckém posudku a o subjektivním přesvědčení žalobkyně, že její nárok je po právu. Okolnosti zahájení a dalšího vedení sporu je třeba hodnotit v neprospěch žalobkyně. Za této situace ani její nepříznivé sociální poměry zjištěné při posuzování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků nemohou být samy o sobě důvodem pro (byť jen částečné) nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení procesně úspěšné žalované a vedlejšímu účastníkovi.

27. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl včetně souvisejících výroků o nákladech řízení v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

28. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci samé procesně úspěšné žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 5 786 Kč, které představují odměnu za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) ve výši 3 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a jízdné ve výši 782 Kč (za cestu k jednání osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 4,9 l benzinu Natural 95/100 km, vyhlášková cena paliva 37,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto z [obec] do [obec] a zpět 120 km), tj. celkem 4 782 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 1 004 Kč.

29. Vedlejší účastník, který podporoval procesně úspěšnou žalovanou, má vůči žalobkyni rovněž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve výši 900 Kč. Tato částka představuje paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony (sepis vyjádření k odvolání, příprava k jednání a účast u jednání dne [datum]) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Další požadovaný úkon, a to sepis vyjádření k replice žalobkyně ze dne [datum], vyhodnotil odvolací soud jako neúčelný, neboť se jedná v podstatě o opakování předcházejících přednesů, bez uvedení podstatných nových skutečností či právní argumentace.

30. Jelikož ustanovená advokátka [titul] [jméno] [příjmení] zastupovala žalobkyni, které nebyla přisouzena náhrada nákladů odvolacího řízení, odvolací soud podle § 224 odst. 1 za použití § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v náhradě hotových výdajů a odměně za zastupování ustanovené zástupkyně žalobkyně.