16 Co 31/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Anonymizováno bytem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem adresa o zvýšení výživného o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 10. 2025, č. j. 15 C 279/2024-91

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 3. 2016, č. j. 14 Nc 517/2015-78, ve výši 1 000 Kč měsíčně, zvýšena za dobu od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2026 na částku 4 000 Kč měsíčně, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 3. 2016, č. j. 14 Nc 517/2015-78, ve výši 1 000 Kč měsíčně, zvýšena na částku 4 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 3. 2026 do budoucna, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2026 ve výši 153 000 Kč do tří dnů od doručení tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III potvrzuje.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku IV mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 40 569 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 238 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou 8. 11. 2024 se žalobkyně proti žalované jako své matce domáhala zvýšení výživného z částky 1 000 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2021 a zaplacení dlužného výživného za dobu od 1. 12. 2021 do 30. 10. 2025 ve výši 141 000 Kč se zdůvodněním, že dne 5. 4. 2016 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 3. 2016, č. j. , Anonymizováno, kterým soud schválil dohodu rodičů, podle níž byli žalobkyně a její bratr , jméno FO, (ročník 2007) svěřeni do otcovy péče i na dobu po rozvodu manželství rodičů, zatímco žalovaná se zavázala přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně a na výživu syna , jméno FO, částkou 800 Kč měsíčně. Dne 4. 6. 2023 nabyla žalobkyně zletilosti, nicméně dosud není schopna se sama živit, neboť od 1. 9. 2021 studuje denní formou obor , Anonymizováno, na , název školy, v , adresa, . Žalovaná se o žalobkyni od roku 2016 nezajímá, nestýká se s ní a kromě soudem určeného výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně jí nijak nepřispívá. Žalobkyně bydlí v pronajatém bytě na adrese v , adresa, , ve společné domácnosti s přítelem , jméno FO, (ročník 2004), kde za nájem a služby platí 11 000 Kč měsíčně. I přítel je osobou nezaopatřenou; studuje na , název školy, . Od 1. 7. 2025 i žalobkyně studuje , název školy, , obor marketing a obchod. Je zcela nemajetná. V saturaci jejích životních potřeb jí pomáhá otec , jméno FO, , který je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 16 000 Kč. Je zároveň jednatelem této společnosti, avšak nepobírá za výkon své funkce žádnou odměnu. Je také společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, , leč ani zde nemá žádné příjmy. Pobírá nicméně po celé rozhodné období výsluhovou rentu, aktuálně ve výši 10 500 Kč, od , Anonymizováno, . Žádné další příjmy nemá. Výživou je povinen jinak jen k synu , jméno FO, .

2. Žalovaná navrhla snížení výživného na 500 Kč měsíčně s poukazem na to, že nedisponuje žádnou hotovostí navíc, přičemž „pobírá pouze životní minimum ve výši 6 557 Kč měsíčně“ a vyživuje dceru , jméno FO, , pro niž nepobírá výživné. Od ledna 2024 je vedena na úřadě práce a má v úmyslu získat příjem z opavského bytu a z objektu v , adresa, , je i domluvena s realitní kanceláří, ale zatím bez úspěchu. V pozdějším vyjádření požádala soud o „okamžité zrušení a skartování podepsaného dokumentu,“ který na jednání předložil , tituly před jménem, , jméno FO, , s tím, že se jí udělalo nevolno. V dalším vyjádření uvedla, že pobírá částku 7 000 Kč měsíčně sestávající z doplatku na bydlení a přídavku na dítě. Připustila, že obě zmíněné nemovitosti jsou investiční a proto je nyní nelze prodat.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě plně vyhověl a splatnost běžného výživného určil na do 1. dne měsíce, za který je výživné placeno (výroky I a II), zamítl vzájemnou žalobu na snížení výživného (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 597,88 Kč (výrok II). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, č. j. , Anonymizováno, , vyneseným ve věci péče o nezletilé děti , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , a žalobkyni, schválil dohodu rodičů, na jejímž základě byly děti svěřeny do péče svého otce pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů a žalovaná se zavázala přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně, kdežto na výživu syna , jméno FO, částkou 800 Kč měsíčně, obojí od 1. 4. 2016. Rodiče společně nehospodařili od září 2015, kdy se otec odstěhoval. Žalovaná nadále bydlela v rodinném domě, který byl v jejím výlučném vlastnictví. V domě byly 2 byty; žalovaná užívala byt o velikosti 4 + 1, druhý byt o velikosti 3+1 byl prázdný. Za bydlení hradila částku 5 000 Kč měsíčně. S nikým společně nehospodařila. Oba rodiče měli příjem ve výši minimální mzdy. Byli spoluvlastníky rodinného domu a garsonky v , adresa, . Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2024, č. j. , Anonymizováno, bylo žalované zvýšeno výživné pro syna , jméno FO, na částku 3 500 Kč měsíčně od 1. 12. 2020 a na částku 4 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2023, kdy , jméno FO, nastoupil na střední školu. Žalované oproti době posledního rozhodování o výživném přibyla další vyživovací povinnost k dceři , jméno FO, (ročník 2018), oběma rodičům trvala vyživovací povinnost ke studující žalobkyni. Její otec měl celkový průměrný čistý měsíční příjem ve výši 26 000 Kč. V případě žalované soud vyšel z její majetkové potenciality ve výši do 25 000 Kč čistého měsíčně (podpora v nezaměstnanosti, v případě podnikání alespoň minimální mzda, dále cca 7 000 Kč měsíčně, jež mohla utržit z pronájmu nájmu bytu 1 + 1 v , adresa, na adrese , adresa, , a 9 000 Kč měsíčně, jež mohla obdržet z pronájmu družstevního bytu 2 + 1 na , adresa, ). Žalovaná bez vážného důvodu převedla členská práva k družstevnímu podílu na svou matku a nepronajímá byt v , adresa, . Navíc žalované ve sledovaném období koupila chalupu v , adresa, za cca 1 600 000 Kč, kterou využívá pouze jednou týdně přes letní prázdniny a přitom tvrdí, že je na hranici bídy. Platí pouze výživné pro syna , jméno FO, , s nímž není v kontaktu.

4. Dále, žalobkyně od 1. 9. 2021 v denní formě studovala obor průmyslový design na Střední škole průmyslové a uměleckou v , adresa, . Od akademického roku 2025/2026 začala studovat Ekonomickou fakultu , anonymizováno, , obor marketing a obchod. Náklady studia na střední škole činily zhruba 4 000 Kč ročně a zahrnovaly příspěvek na SRPŠ ve výši 600 Kč za rok, příspěvek na výtvarné potřeby za 1. pololetí ve výši 1 500 Kč, za 2. pololetí ve výši 1 500 Kč, vzdělávací časopis , název, za 330 Kč za celý rok, cvičebnici k maturitě z češtiny za 140 Kč. Žalobkyně bydlí v pronajatém bytě se svým přítelem. Náklady bydlení ve výši 11 000 Kč měsíčně platí společně. Otec žalobkyni přispívá částkou kolem 10 000 Kč měsíčně, žalovaná pouze dříve stanoveným výživným ve výši 1 000 Kč měsíčně. Stipendium ani sociální dávky žalobkyně nepobírá. V souvislosti se svým zdravotním stavem má výdaje za léky na alergii, v průměru měsíčně 200 Kč, jiné výdaje nemá. Do školy chodí pěšky, jízdné nehradí. Za otcem jezdí často, ale většinou ji vozí autem. Žalobkyně žalovanou upomínkou ze dne 14. 10. 2024 vyzvala ke zvýšení výživného. Otec žalobkyně pobírá od Vězeňské služby ČR výsluhový příspěvek ve výši 10 433 Kč měsíčně. Podle účastnické výpovědi žalované tato nezná otce své dcery , jméno FO, a nesdělí soudu číslo svého bankovního účtu. S nikým nežije ve společné domácnosti, nemá zvýšené výdaje na zdravotní stav. Hledá si práci, ale je omítána kvůli svému věku. Pokud u Okresního soudu v Opavě vypověděla, že žije z úspor, ty již vyčerpala a žije z toho, co dostává od úřadu práce. Částka, která jí zbyla po prodeji nemovitostí v , adresa, a koupi nemovitosti v , adresa, , činila cca 900 000 Kč, které zcela vyčerpala na živobytí. Vlastní starší , název, , asi 4 roky starou. Nepamatuje si, kdy proběhla oprava vozidla, neví, co bylo opravováno. , Anonymizováno, byt je prázdný, jsou tam vyvíjeny aktivity, už má nějaké přísliby, stará se o to realitní kancelář , název, v , adresa, . Vlastnicí tohoto bytu je žalovaná 20 let. Byt zatím nebyl pronajímán. Pokud jde o nemovitost v , adresa, , tu žalovaná vlastní asi 3 roky. Koupila ji za cca 1 600 000 Kč, prodávajícího si nepamatuje, kupní cena byla zaplacena z úspor. Později žalovaná vypověděla, že nákup této nemovitosti financovala z prodeje domu v , adresa, , ale že si nepamatuje, kdy tento dům prodala ani za jakou částku. Nevzpomene si na č. p. domu v , adresa, . Nemovitost v , adresa, slouží k rekreaci s dítětem, ale má v plánu ji pronajmout, protože její příjmy jsou nízké. Měla rozjednanou realitní kancelář v , adresa, , ale nyní spolupracuje s jinou, na jejíž jméno si nevzpomene. Družstevní podíl k ostravskému bytu prodala už hodně dávno, je to promlčené. V bytě situovaném v , adresa, - , adresa, bydlí sama s dcerou , jméno FO, . Náklady na bydlení činí 4 500 Kč měsíčně. Od ledna 2025 je vedena na úřadu práce. Do ledna 2025 pracovala jako OSVČ, ale nepodařilo se to, daňové přiznání nepodávala, podle rad odborníků nebylo nutné zdaňování, a tak podala jen čestné prohlášení s výsledkem nula, nepodnikala ani celý rok, podnikala zhruba 10 měsíců. Snažila se podnikat v oboru vedení administrativy. Předtím byla opět vedena u úřadu práce. Od roku 2021 pobírala rodičovský příspěvek, byla s dcerou asi 4 roky na rodičovské do roku 2022, příjem činil 7 300 Kč, jiný příjem v tomto období neměla. Až po skončení rodičovského příspěvku dostala podporu ve výši 5 500 Kč měsíčně, přídavky na dítě zhruba ve výši 1 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně. V této době měla příjem cca 11 500 Kč měsíčně. Podnikání začalo s nulovým ziskem od února 2023 do ledna 2024, kdy nastoupila na úřad práce. Nyní má žalovaná příjmy zhruba 7 000 Kč měsíčně. Podle příslušného výpisu je žalovaná vedena v živnostenském rejstříku od 27. 11. 1995 s předmětem podnikání výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti zprostředkování obchodu a služeb, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, velkoobchod a maloobchod, nákup, prodej správa a údržba nemovitostí. Zprostředkování služeb mělo být zahájeno dne 27. 11. 1995 a ukončeno dne 23. 9. 2010. Realitní činnost, správa a údržba nemovitostí měla být zahájena dne 23. 9. 2010, ukončena dne 2. 3. 2020. Živnostenské oprávnění vzniklo 27. 11. 2015, živnosti byly přerušeny od 17. 10. 2006 do 17. 10. 2008, poté od 8. 2. 2012 do 31. 12 .2015, od 1. 1. 2016 do 27. 11. 2016, od 4. 1. 2019 do 25. 4. 2023 a od 29. 1. 2024 do 31. 12.2099. V rámci druhého živnostenského oprávnění by žalovaná měla podnikat ve zprostředkování služeb. Oprávnění vzniklo 27. 11. 1995, živnost přerušena od 22. 9. 2004 do 22. 9. 2006 a od 17. 10. 2006 do 30. 6. 2008. Žalovaná za zdaňovací období kalendářních let 2021 - 2024 skutečně nepodala daňová přiznání. Otec žalobkyně má stále měsíční příjem kolem 25 000 Kč čistého.

5. Dále, žalovaná, jež tehdy uvedla adresu bytem , adresa, , nabyla na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 2. 6. 2003 družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu , Anonymizováno, k bytu č. , hodnota, o velikosti 2 + 1 v , adresa, . Dne 6. 1. 2016 tento družstevní podíl převedla na svou matku , jméno FO, . Ta je v katastru nemovitostí dále zapsána jako vlastnice bytové jednotky č. , hodnota, v domě č. p. , adresa, . Na základě smlouvy ze dne 1. 7. 2016 žalovaná prodala , jméno FO, pozemek p. č. , Anonymizováno, se stavbou rodinného domu č. p. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , adresa, za 4 700 000 Kč. Na základě smlouvy ze dne 12. 9. 2016 žalovaná prodala , jméno FO, garáž za 110 000 Kč. Na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2019 žalovaná prodala , jméno FO, pozemek p. č. st. , Anonymizováno, se stavbou rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , hodnota, s garáží v , adresa, za 2 500 000 Kč. Na základě smlouvy ze dne 2. 11. 2021 žalovaná od , jméno FO, koupila pozemek p. č. st. , Anonymizováno, se stavbou občanské vybavenosti č. p. , Anonymizováno, v , adresa, za 1 550 000 Kč. Žalovaná v současnosti vlastní bytovou jednotku č. , hodnota, o velikosti 1+1 v domě č. p. , adresa, – předměstí s podílem na společných částech domu a pozemku, a to na základě darovací smlouvy ze dne 2. 5. 2019. Dále pozemek p. č. st. 1324 o výměře 157 m2 se zmíněnou stavbou v , adresa, . A také svou výše uvedenou bytovou jednotku v , adresa, s podílem na společných částech domu a pozemku, a sice na základě darovací smlouvy ze dne 2. 5. 2019. Obvyklé nájemné výše zmíněného opavského bytu činilo v roce 2022 částku 6 000 Kč měsíčně, v roce 2023 částku 6 600 Kč měsíčně a v roce 2024 částku 7 300 Kč měsíčně.

6. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval podle § § 911, 913 a 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že se žalobkyně dosud není schopna sama živit a přitom její potřeby od doby posledního rozhodování o výživném vzhledem k výše rozvedeným okolnostem vzrostly. Žalovaná s ohledem na svůj zdravotní stav a vzdělání je schopna pracovat přinejmenším s příjmem ve výši minimální mzdy, může inkasovat nájemné z opavského bytu v , adresa, a , adresa, domu, leč bezdůvodně tak nečiní. Opakovaně přerušuje podnikatelkou činnost. Nedůvodně se vzdává takového příjmu, který by mohl být využit ku prospěchu žalobkyně, která řádně studuje a připravuje se na budoucí povolání, přestože došlo ke změně poměrů také v tom směru, kdy žalované přibyla vyživovací povinnost k dceři , jméno FO, a soud zvýšil výživné pro syna , jméno FO, . Žalovaná však bezdůvodně převedla družstevní podíl na svou matku a z prodejů nemovitostí za posledních 9 let utržila 7 310 000 Kč.

7. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s tím, že prvostupňový soud nezohlednil okolnost, že žalované přibyla vyživovací povinnost ke dceři , jméno FO, , o niž sama osobně pečuje, přičemž , anonymizováno, otec není znám. Žalovaná je samoživitelkou s příjmem na hranici životního minima, řádně evidovanou jako uchazečka o zaměstnání, podnikání se jí nikdy nezdařilo. Mohla by pouze pronajímat své nemovitosti, což nemůže, poněvadž nemá zájemce. Soudem prvního stupně užitý zisk z prodeje nemovitostí ve výši 7 310 000 Kč je již minulostí a nezohledňuje životní náklady žalované. To, že žalovaná v roce 2003 převedla družstevní podíl na svou matku, neznamená že se bezdůvodně vzdala majetku, neboť v té době neměla žádnou vyživovací povinnost a převod z roku 2016 uspokojil bytovou potřebu její matky.

8. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že je od 1. 3. 2026 schopna se sama živit a vzala pro dobu od 1. 3. 2026 do budoucna žalobu zpět. Jinak navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalovaná celou dobu hradí nanejvýš původní výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. Argumentovala, že opavský soud určil výživné v téže výši pro jejího bratra , jméno FO, . Žalobkyně nemůže za to, že žalovaná neví, s kým má dceru , jméno FO, nebo že po něm nechce výživné. Žalovaná zcela účelově přerušila živnost, aby získala sociální dávky a jakmile se tak stalo, přihlásila se na úřad práce. Doplnila si vzdělání, aby mohla zprostředkovávat pojistné smlouvy atd. Stěží lze věřit tomu, že neměla z podnikání žádné příjmy. V době transakcí s nemovitostmi v letech 2016 a 2019 věděla o své vyživovací povinnosti a pokud navíc nebyla schopna pracovat, měla příjmy z prodeje použít na zaplacení výživného, místo aby nakoupila další nemovitost, kterou ani nevyužívá. Družstevní byt v , adresa, matka žalované nikdy neužívala; je to investiční byt, který žalovaná mohla pronajímat.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, v tomto rozsahu výrokem II napadený rozsudek ve výroku I zrušil a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 část věty před středníkem, odst. 2 část věty před středníkem a contrario o. s. ř.).

10. Odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a bylo též přípustné a projednatelné. Odvolací soud proto přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným výše uvedeným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Dodává pouze, že je mu z úřední činnosti známo (§ 121 o. s. ř.), že na sebe žalovaná podala insolvenční návrh zdůvodněný oběma dluhy na výživném, avšak insolvenční soud ji usnesením ze dne 21. 1. 2026 vyzval k doložení důkazů o dluzích, které se do insolvenčního řízení přihlašují přihláškou, poněvadž pro dluh na výživném (které se uspokojuje bez přihlášky v plné výši) nelze prohlásit úpadek. Žalovaná na výzvu nereagovala.

12. Odvolací soud plně souhlasí také s právní kvalifikací případu podanou soudem prvního stupně až na to, že změnu poměrů je nutno za dobu od nabytí zletilosti žalované kvalifikovat nikoli podle § 923 o. z., dopadajícího na nezletilé děti, jež nenabyly plné svéprávnosti, nýbrž podle § 163 o. s. ř., podle nějž lze „rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.“ Obě ustanovení jsou nicméně obsahově totožná, takže nemělo toto pochybení vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku. Lze jen připomenout, že bylo možno výživné zvýšit i za dobu od nabytí zletilosti žalobkyně do podání žaloby, jelikož o. z. v § 922 odst. 1 umožňuje i zpětné stanovení či zvýšení výživného pro zletilé dítě.[footnoteRef:1] [1: Viz též např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 1261/15 (N 191/83 SbNU 117), bod 14., či jeho usnesení ze dne 27. 12. 2018, sp. zn. III. ÚS 3754/18.]

13. Ze všech výše specifikovaných okolností je jednoznačně patrno, že žalovaná zaprvé zatajuje své skutečné majetkové poměry, zadruhé se bez vážného důvodu vzdává příjmů a majetku. K výše popsanému lze dodat, že odvolacímu soudu neušlo, že v řízení o zvýšení výživného pro syna , jméno FO, žalovaná vypověděla, že si nevzpomene na své příjmy z podnikání. Neprozradila soudu, že má účet též u , právnická osoba, a její matka coby svědkyně vypověděla, že neregistruje, že by žalovaná za posledních 8 let pracovala. Žalovaná navíc tvrdila, že nezná otce své dcery , jméno FO, . Aniž by přitom tuto krajně nezvyklou okolnost jakkoli uvěřitelně okomentovala, např. tím, že by její mateřství provázely nějaké dramatické okolnosti jako je násilí. Je zjevné, že prostě jen nechtěla jmenovat otce. Za této situace se ani nelze spolehnout na pravdivost jejího tvrzení, že žije a hospodaří s dcerou sama. Není také od věci připomenout, že v jednom ze dvou rodinných domů, které za trvání své vyživovací povinnosti ke starší dceři , jméno FO, prodala, byly 2 byty, z nichž pouze jeden obývala, zatímco druhý byl v době rozhodování o výživném pro obě děti prázdný. , Anonymizováno, i , Anonymizováno, byt přitom dostala v roce 2019 darem na základě smlouvy či smluv uzavřených jednoho a téhož dne. Matka žalované v řízení o výživném pro syna , jméno FO, vypověděla, že na ni žalobkyně „kvůli otci žalobkyně“ převedla dva byty a dům a poté je „přepsala“ zase na sebe. Dále žalovaná již dříve v minulosti darovala družstevní podíl k bytu v , adresa, své matce, která v něm nicméně - jak sama žalovaná připustila a jak vypověděla též její matka v minulém řízení, nikdy nebydlela. Odvolacímu soudu přitom neušlo, že byt v domě č. p. , adresa, vlastní její matka, jejíž jiná adresa je uvedena nejen v náhledu do katastru nemovitostí k tomuto bytu, ale již ve smlouvě k bytu družstevnímu. Je tudíž jasné, že matka žalované družstevní byt k bydlení nepotřebovala. Žalovaná svým vyjádřením, že jsou nemovitosti v , adresa, a v , adresa, investiční a nelze je prodat, jasně deklarovala neochotu nemovitosti zpeněžit. Dlouhodobě však není ochotna je ani pronajmout. Představa, že v době masivní bytové krize nelze najít zájemce o nájemní bydlení v takových nemovitostech, je vpravdě úsměvná. Žalovaná utržila mnohamilionové částky zaprodej nemovitostí a pokud s nimi nedokázala hospodařit tak, aby splnila svou základní zákonnou povinnost ke svým dětem, je to její problém. Vzhledem k tomu, že nemá žádné zdravotní omezení, je i ve svém věku schopna najít si práci, v níž by dosahovala alespoň minimální mzdy. Ani to se však neděje a místo toho žalovaná požádala stát o příspěvek na bydlení v situaci několikamilionového zisku z prodeje nemovitostí a bezproblémové možnosti další dvě nemovitosti obývat, prodat nebo pronajmout. Tvrzení žalované, že nedisponuje žádnou hotovostí navíc a její zjevně nesmyslný insolvenční návrh jsou v tomto kontextu výmluvným detailem, ilustrujícím její přístup. Prvostupňový soud tedy pochopitelně zohlednil i vyživovací povinnost žalované ke dceři , jméno FO, , pouze z ní nevyvodil závěr, který žalovaná prosazovala, a to z důvodů výše vysvětlených.

14. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek, pokud jím byla vyživovací povinnost zvýšena za dobu od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2026 na částku 4 000 Kč měsíčně, potvrdil jako věcně správný. Stejně rozhodl výrokem IV, v němž soud prvního stupně správně zamítl vzájemnou žalobu (§ 219 o. s. ř.). Výrokem III pak vyčíslil dlužné výživné dospělé zpětným zvýšením v době od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2026 částkou 153 000 Kč. Lhůtu určil již od doručení rozsudku žalované s ohledem na předběžnou vykonatelnost tohoto výroku (§ 162 odst. 1 o. s. ř.) v délce tří dnů, poněvadž žalovaná měla před zahájením řízení i během něj s ohledem na výše uvedené dost času se na splnění této povinnosti připravit (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

15. Věcně správným nebyl pouze výrok IV napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně totiž nedostatečně rozlišil, které z úkonů právní služby se týkaly pouze žaloby, které vzájemné žaloby a které byly společné. To má vliv na tarifní hodnotu věci za účelem výpočtu náhrady mimosmluvní odměny za zastoupení žalobkyně advokátem (§ 8 odst. 1 vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Odvolací soud zde kromě níže rozvedeného odkazuje na bod 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Podle § 12 odst. 3 a. t. se „při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.“ Vyhláška zde nerozlišuje, jestli spojení věcí plyne z podání žalobce, nebo žalovaného. Z hlediska obtížnosti úkonu právní služby není žádný rozdíl mezi procesní obranou a procesním „útokem,“ tedy tím, zda se úkon týká více samostatně tarifikovatelných práv žalobce, společně uplatněných proti žalovanému, anebo tato souvislost v případě některého z nich spočívá naopak v procesní obraně proti vzájemné žalobě. Zde navíc šlo jen o peněžité plnění, které lze sečíst. Proto na daný případ § 12 odst. 3 a. t. dopadá a je koneckonců jediným ustanovením a. t., jež podobnou situaci řeší.

16. Tarifní hodnota věci činí 180 000 Kč (3 000 Kč * 12 * 5; viz § 8 odst. 2 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024), sazba odměny za úkon právní služby pak 8 300 Kč (§ 7 bod 5. a. t.). Pouze žalované částky se týkaly převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba. Součet náhrady mimosmluvní odměny (24 900 Kč), paušální náhrady hotových výdajů (900 Kč, viz § 13 odst. 4 a. t.) a náhrady DPH, jehož je advokát žalobkyně plátcem [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) je 31 218 Kč. Také vzájemné žaloby se týkala obě jednání z roku 2025. U těchto úkonů právní služby činí tarifní hodnota 20 000 Kč (§ 9 odst. 2 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025), sazba odměny pak 1 900 Kč. Součet odměny (3 800 Kč), režijního paušálu (900 Kč; viz § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrady promeškaného času (1 200 Kč), cestovného (1 828 Kč) a náhrady DPH činí 9 350,88 Kč. 500 Kč tvoří 16,67 % ze 3 000 Kč, takže 3 000 Kč tvoří 83,33 %. 83,33 % z 9 350,88 Kč je 7 792 Kč, po přičtení části náhrady vztahující se pouze k žalobou uplatněnému nároku ve výši 31 218 Kč je součet 39 010 Kč Ž. 9 350,88 Kč - 7 792 Kč = 1 559 Kč. Proto činí náhrada nákladů prvostupňového řízení celkem 40 569 Kč.

17. Odvolací soud tedy výrokem V napadený rozsudek ve zmíněném výroku změnil způsobem výše zachyceným (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam).

18. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, pročež má proti žalované právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Sazba odměny tedy činí 1 500 Kč za vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] i za účast na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], paušální náhrada hotových výdajů pak celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalobkyně k odvolacímu soudu a zpět v délce 4 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 600 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadované 4 půlhodiny [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 655,216 Kč při ujeté vzdálenosti 80 km, kombinované spotřebě 6,6 l/100 km, jednotkové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,90 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 573/2025 Sb.]. Celková náhrada i s náhradou DPH tudíž činí 6 238 Kč.

19. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení sice žalobkyni, avšak dané částky musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k zaplacení zde odvolací soud stanovil opět podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. z příčin výše vysvětlených.