16 Co 33/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o žalobcově odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2025, č. j. 26 C 179/2025-73

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 48 057 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , , tituly před jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 986 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , , tituly před jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení v podobě svědečného ve výši 3 314 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Dopisem ze dne 5. 3. 2025 (dále jen výpovědí) žalovaná žalobci oznámila výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce). Uvedla: „Zaměstnavatel dne 30. 12. 2024 rozhodl o organizační změně. V tomto rozhodnutí je organizační změna podrobně popsána, a to včetně data její účinnosti. Kopie rozhodnutí o organizační změně je přiložena jako nedílná součást této výpovědi. Organizační změna je pak bezprostřední příčinou nadbytečnosti Zaměstnance, jehož pracovní místo je touto změnou zrušeno. V důsledku přijaté organizační změny se Zaměstnanec stane pro Zaměstnavatele nadbytečným. Jelikož ustanovení § 52 písm. c) ZPr umožňuje Zaměstnavateli, aby reguloval počet svých zaměstnanců tak, jak to odpovídá aktuálním provozním možnostem, je podávána tato výpověď. Zaměstnavatel je nucen se Zaměstnancem rozvázat pracovní poměr touto výpovědí, neboť práce Zaměstnance není pro Zaměstnavatele nadále potřebná a výběr nadbytečných zaměstnanců ponechává ZPr zcela v dispozici Zaměstnavatele.”2. Žalobou podanou dne 26. 5. 2025 se žalobce jako zaměstnanec proti žalované coby své zaměstnavatelce domáhal určení neplatnosti výpovědi se zdůvodněním, že od roku 2013 působil v pracovním poměru TP údržby výpočetní měřicí a regulační techniky u spol. , právnická osoba, (dále jen , právnická osoba, ), od 12. 12. 2024 vystupující pod jménem , právnická osoba, (dále jen , Anonymizováno, ), která se nicméně ocitla v konkursu a jejíž obchodní závod koupila ke dni 1. 11. 2024 spol. , právnická osoba, (dále jen , právnická osoba, ), jež se později přejmenovala na , Jméno žalované, . (dále jen , Anonymizováno, ). Dne 24. 3. 2025 žalobce převzal výpověď neplatnou již proto, že mu ji žalovaná podle § 334a odst. 1 písm. a) zákoníku práce nepředala na pracovišti, ačkoli byl v té době v práci, nýbrž mu ji poslala poštou. Zaměstnavatel se vždy musí nejprve pokusit o prioritní způsob doručení. S organizační změnou (dále jen OZ) byl žalobce obeznámen teprve po převzetí výpovědi. Navíc se nestal nadbytečným. I po OZ a výpovědi totiž vykonává svou práci. Její potřebnost pro žalovanou tedy přetrvala. Je klíčová pro chod společnosti. V době insolvenčního řízení většinu času pracoval a na překážkách v práci pobýval minimálně, kdežto ostatní zaměstnanci byli na překážkách až do 31. 1. 2025 včetně. Zmínění ostatní zaměstnanci v pracovním poměru zůstali. Část zaměstnanců jmenovaných v seznamu hromadně propouštěných propuštěna nebyla. S některými , tituly před jménem, , jméno FO, za přítomnosti ředitele společnosti dne 29. 1. 2025 provedl pohovor, načež byl zachován pracovní poměr těch, kteří jím úspěšně prošli, přičemž , tituly před jménem, , jméno FO, zmínil, že „práce bude víc než dost.“ V době akvizice obchodního závodu žalovaná slibovala, že zachová maximální počet pracovních míst. Žalovaná si vůči žalobci počínala diskriminačně. Skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru byla snaha žalované vyhnout se povinnosti vyplatit odstupné podle kolektivní smlouvy platné a účinné ke dni 31. 12. 2024 (dále jen KS 2024), která v případech organizačních změn a rušení pracovních pozic obsahovala možnost využít institut „odstupného za odchod bez výpovědní lhůty“ ve výši až třinácti mezd. U žalované bylo zvykem rozvazovat pracovní poměr dohodou. V tomto případě nicméně žalovaná účelově vyčkala konce účinnosti kolektivní smlouvy a poté účelově zahájila podávání výpovědí. Žádná servisní smlouva se spol. , právnická osoba, . (dále jen , Anonymizováno, ), na „outsourcing“ žalobcovy práce neexistovala dokonce ani v době podání žaloby.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že , Anonymizováno, byla velmi úzce napojena na spol. , právnická osoba, . (dále jen , Anonymizováno, ). Když , Anonymizováno, v roce 2023 zastavila platby svým dodavatelům, vyvolala tím mimo jiné platební neschopnost , Anonymizováno, , která vstoupila do insolvenčního řízení už na konci roku 2023. Žalovaná obchodní závod , Anonymizováno, koupila od insolvenčního správce ke dni 1. 11. 2024. V návaznosti na úpadek , Anonymizováno, , která tvořila největšího odběratele a zároveň i dodavatele významných komodit potřebných pro provoz daného závodu (vysokopecní a koksárenské plyny), byla žalovaná nucena zastavit provoz energetického zdroje, který je hlavní výrobní částí závodu. Tím pádem nebyla schopna objektivně zajistit pracovní uplatnění převážné části svých zaměstnanců, které akvizicí převzala, a tak musela radikálně snížit jejich počet hromadným propouštěním. Takto bylo v nejčernějším scénáři zamýšleno skončení celkem , hodnota, pracovních poměrů. Šlo o pracovní pozice související s provozy přímo či nepřímo navázanými na výrobu energií (zejména elektřiny, tepelné energie, technologické páry, stlačeného vzduchu, dmýchaného vzduchu, změkčené a demineralizované vody) dříve dodávaných do , Anonymizováno, . OZ byla přijata na konci prosince 2024 a nabyla účinnosti ke dni 31. 3. 2025. Přílohou OZ byl seznam propouštěných zaměstnanců, v němž byl žalobce uveden pod č.

168. Nakonec bylo propuštěno 160 zaměstnanců. Aktuální podniková kolektivní smlouva pro roky 2025 a 2026 (dále jen KS 2025) neobsahuje žádné zvýšené odstupné oproti zákonnému minimu. I kdyby žalovaná žalobce propustila ihned po koupi závodu , Anonymizováno, , neměl by nárok odstupné podle KS 2025, o čemž účastníci vedou jiný, dosud neskončený soudní spor. Žalobce odváděl práci související s provozem informačních systémů pro energetiku a IT. Veškeré tyto činnosti byly redukovány na absolutní minimum (vzhledem k situaci na straně , Anonymizováno, ) a to, co zbylo, vykonává externí dodavatelka - , Anonymizováno, . Žalobcovu pracovní agendu tak částečně převzala , Anonymizováno, , částečně IT oddělení skupiny , Anonymizováno, . Žalovaná z právního hlediska mohla uzavřít servisní smlouvu se spol , právnická osoba, i dodatečně. , právnická osoba, po žalobci převzala správu serveru a správu aplikace , Anonymizováno, . Během výpovědní doby žalobce vykonával zbytkovou činnost.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu v plné šíři zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 53 122,63 Kč (výrok II). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce se na základě pracovní smlouvy ze dne 24. 9. 2013 stal počínaje dnem 1. 10. 2013 zaměstnancem , právnická osoba, v pracovním poměru TP údržby výpočetní měřicí a regulační techniky, a to na pravidelně prodlužovanou dobu určitou, načež byl pracovní poměr dodatkem ze dne 6. 9. 2017 změněn na dobu neurčitou. Původní zaměstnavatel ke dni 12. 12. 2014 změnil název na , Anonymizováno, . Dne 19. 12. 2023 byl zjištěn jeho úpadek, dne 15. 4. 2024 mu byla povolena reorganizace, kterou soud dne 9. 8. 2024 přeměnil v konkurs. Poté žalobce jako zaměstnance převzala , právnická osoba, , která dne 1. 11. 2024 nabyla obchodní závod , Anonymizováno, (a později se přejmenovala na , Jméno žalované, – poznámka odvolacího soudu). Z výpovědi okresní soud čerpal zjištění citovaná v bodě 1. včetně toho, že byla žalobci doručena dne 24. 3. 2025. OZ měla nabýt účinnosti 31. 3. 2025, přičemž bylo zamýšleno skončení celkem 184 pracovních poměrů. OZ byla přijata na konci prosince 2024 a účinnosti nabyla ke dni 31. 3. 2025. Přílohou rozhodnutí o OZ byl seznam propouštěných zaměstnanců, v němž je žalobce uveden pod č. , hodnota, . Tento seznam však tvořil pouze nejčernější scénář. Důvodem OZ byla skutečnost, že žalovaná byla v návaznosti na úpadek , Anonymizováno, , jež byla největším odběratelem a zároveň dodavatelem významných komodit potřebných pro provoz, nucena zastavit provoz energetického zdroje, který je hlavní výrobní částí. A tak objektivně nebyla schopna zajistit pracovní uplatnění pro převážnou část svých zaměstnanců a musela snížit jejich počet. Žalobce v dopisu ze dne 1. 4. 2025 s výpovědí z nesouhlasil, považoval ji za neplatnou a oznámil žalované, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Na základě servisní smlouvy, uzavřené mezi žalovanou a spol. , právnická osoba, nakonec až dne 21. 7. 2025, zajišťuje , Anonymizováno, administraci aplikace , Anonymizováno, . Žalobce neprokázal, že by KS 2025 zakotvovala zvýšené odstupné.

5. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., což je skupina, která provozuje v energetice různá zařízení, přičemž svědek je zplnomocněnou osobou ve , právnická osoba, , kde pracuje na pozici ředitele divize výroby. Společnost , Anonymizováno, koupila část závodu , Anonymizováno, a současně 1. 11. 2024 přešlo asi 300 zaměstnanců ze spol. , Anonymizováno, do , právnická osoba, . , Anonymizováno, a žalovaná jsou součástí jednoho holdingu, patří pod jednu matku , právnická osoba, . , právnická osoba, koupila energetický zdroj, tedy elektrárnu, která vyrábí energii z uhlí a využívá přitom plyn z hutí. Žalobce spravoval aplikaci , Anonymizováno, , tedy systém spravující data z řídicích systémů. Prováděl i drobné úpravy aplikace. Činil tak ještě v době, kdy závod patřil spol. , právnická osoba, . Na konci roku 2023 zkrachovala , Anonymizováno, , došlo tedy k vypnutí huti a k odpojení energetického zdroje. Zaměstnanci , Anonymizováno, se proto uchýlili většinou na překážky v práci, žalobce však nikoli. V listopadu 2024 , Anonymizováno, koupila energetický zdroj a jednala s , Anonymizováno, o obnovení výroby. Nakonec dospěla k závěru, že , Anonymizováno, výrobu neobnoví, a tak přistoupila k hromadnému propouštění a propustila asi 200 zaměstnanců ze 300. Zbývajících 100 zaměstnanců se nestará o energetický zdroj, ale byli rozděleni do několika skupin. První se věnuje distribuci elektřiny, druhá dispečinku a třetí údržbě nízkého napětí. Další skupina se věnuje čištění vody, zbylá včetně žalobce spravuje majetek. Energetický zdroj je vypnutý, leč , Anonymizováno, musí stále fungovat, protože některá data z , Anonymizováno, přes něj stále prochází. Obsah a rozsah aplikace je už nicméně úplně jiný, než roce 2023, kdy ještě fungovala výroba v , Anonymizováno, . A v této souvislosti , Anonymizováno, minimalizovala spolupráci s , Anonymizováno, , která externě poskytovala podporu pro , Anonymizováno, , přičemž současně snížili i podporu interní a proto žalobce zařadili na seznam nadbytečných zaměstnanců. V minulosti měl na starosti správu , Anonymizováno, též pan , jméno FO, . Momentálně interní správu zajišťuje právě on. Nikoho dalšího v tomto kontextu žalovaná do pracovního poměru nepřijala. Přesněji řečeno nepřijala jediného nového zaměstnance. Cílem žalované byla, aby byla na konci výpovědní doby schopna provozovat , Anonymizováno, bez žalobce. Co ale žalobce konkrétně dělal ve výpovědní době, to svědek nekontroloval. Žalovaná tedy nemá žádné dříve plynoucí příjmy, pouze drobné z pronájmu majetku. Původní seznam propouštěných zaměstnanců tvořil nejčernější scénář, přičemž následně se žalovaná ještě pokusila zachovat co nejvíce pracovních míst a proto zaváděla OZ postupně. V některých případech vzala podané výpovědi zpět, protože po jednání s lokálním vedením dospěla k závěru, že je některé pracovní pozice ještě nutné zachovat. Práci žalobci zadával pan , jméno FO, , jeho přímý nadřízený.

6. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že byl dříve zaměstnán v , Anonymizováno, , od 1. 11. 2024 pracuje pro , právnická osoba, a od 1. 9. 2025 pro , právnická osoba, . Ve spol. , právnická osoba, byl vedoucím technické kanceláře a pod něj spadala i správa informačního systému. Byl žalobcovým přímým nadřízeným, úkoloval jej, avšak o jeho nadbytečnosti nerozhodoval. Společně s , Anonymizováno, využívali , Anonymizováno, , který koupili v roce 2004 od , Anonymizováno, . V té době byl svědek vedoucím týmu, který zaváděl , Anonymizováno, do celé huti a současně byl odpovědný za smluvní a licenční jednání se spol. , Anonymizováno, . Správu , Anonymizováno, měl naproti tomu na starosti žalobce (rozdělení úkolů podle zákona o kybernetické bezpečnosti) a upgrade zajišťovala přímo , Anonymizováno, , včetně servisu. Svědek a žalobce tedy měli za úkol především provádět administraci aplikace, kdežto její vývoj měla na starosti , Anonymizováno, . Žalobce do aplikace také vkládal nové údaje (aktualizoval např. seznam zaměstnanců). V současnosti je vyvíjena nová aplikace i vlastní technologická síť společnosti, která chce být z hlediska kybernetické bezpečnosti nezávislá na , Anonymizováno, . Žalobce nikdy pracovní pohotovost nedržel a nikdy neměl nařízenu práci přesčas. Nicméně když byl nějaký problém, byl ochoten dojet i mimo pracovní dobu a když zůstal v práci déle, mohl si to vybrat jindy.

7. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, pak vyplynulo, že je zaměstnán u spol. , právnická osoba, ., přičemž kancelář má v budově ředitelství žalované. Aplikaci , Anonymizováno, nespravuje, ale administraci zajišťuje prostřednictvím , Anonymizováno, . Žádného interního správce není třeba. Svědek byl tvůrcem servisní smlouvy, kterou uzavřela žalovaná s , Anonymizováno, . Začala platit dne 1. 4. 2025, přičemž předchozí období pokryli objednávkami, které následně , Anonymizováno, vyfakturovala. Ano, podpisy mohly být na servisní smlouvu připojeny později. Původně zamýšleli, že bude platná již od 1. 1. 2025, avšak kontraktace se komplikovala, protože právníci , Anonymizováno, chtěli, aby bylo dokladováno, kdo je skutečným vlastníkem , Anonymizováno, . To bylo složité, protože před nimi aplikaci vlastnilo několik subjektů, např. , Anonymizováno, , , právnická osoba, a , právnická osoba, . Než tedy dostatečně doložili požadované, uběhlo několik měsíců. Svědek původně předpokládal, že správu , Anonymizováno, zastanou IT specialisté spol. , právnická osoba, , kteří to však odmítli, protože již spravují řadu jiných systémů. Proto svědek administraci zajistil externě přes , Anonymizováno, . Určitě byl časový překryv, kdy na administraci pracoval jak žalobce, tak , Anonymizováno, , nicméně v současnosti platí servisní smlouva s , Anonymizováno, a vše funguje dobře. , Anonymizováno, je pro ně zbytečný, protože i když koupili lokální distribuční soustavu, provozuje nyní vlastní aplikaci a data vkládají do ní. , právnická osoba, je už kompletně přepojená do jejich aplikace, protože takových distribucí mají v republice 180. Protože ale stále poskytují servisní služby , Anonymizováno, , zachovávají ještě , Anonymizováno, , který však nechávají spravovat externě. S novým majitelem, který zakoupil , právnická osoba, od , Anonymizováno, , budou jednat o tom, aby , Anonymizováno, kompletně převzal. Když přebírali správu , Anonymizováno, , měl stovky uživatelů, nyní jich má několik desítek, což souvisí s úpadkem , Anonymizováno, .

8. Takto zjištěný skutkový stav prvostupňový soud právně kvalifikoval především podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Smyslem právní úpravy doručování zaměstnanci podle § 334 - § 336 zákoníku práce je zajistit, aby se písemnost dostala do dispoziční sféry, což se v tomto případě stalo, neboť žalobce sám připustil, že výpověď dne 24. 3. 2025 osobně převzal. Nebyl tak na svých právech nijak zkrácen, mohl se s obsahem výpovědi obeznámit a včas na ni reagovat - což také učinil. V tom případě byl smysl a účel zákona naplněn a výpověď nemůže být neplatná z této příčiny. Právní hodnocení otázky nadbytečnosti soud prvního stupně detailně rozvedl nejprve v bodech 13. - 18. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy zejména konstatoval, že žalovaná OZ skutečně přijala v rámci hromadného propouštění vynuceného zastavením výroby a úpadkem , Anonymizováno, a své právní předchůdkyně, poté neobnovením výroby v , Anonymizováno, , což způsobilo masivní útlum výroby žalované, která tedy musela přikročit ke hromadnému propouštění. OZ přijala před podáním výpovědi, žalobce se právě v jejím důsledku stal nadbytečným a účinnost OZ nastala před uplynutím výpovědní doby, čímž byly naplněny základní zákonné předpoklady platnosti této výpovědi. Žalovaná dále měla právo se rozhodnout, že práci dosud vykonávanou svými zaměstnanci napříště svěří externí společnosti, což nastalo v tomto případě. Zaměstnanec ani soud nemají právo přezkoumávat racionalitu OZ (rozhodnutí o ní navíc není právním jednáním) ani to, zda se ji posléze podařilo uskutečnit. Pro výpověď ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce je zároveň charakteristické, že zaměstnavatel sice i nadále objektivně může zaměstnanci přidělovat jeho dosavadní práci podle pracovní smlouvy, avšak tato práce pro něj napříště není - vůbec nebo v původním rozsahu - potřebná, protože o tom rozhodl právě v OZ s ohledem na změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce či jiné podobné okolnosti. Tímto způsobem zákon zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, jak to odpovídá jeho potřebám. Žalobce byl i ve výpovědní době zaměstnancem žalované, která měla možnost jej naplno využívat až do skončení pracovního poměru. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by OZ neproběhla nebo že by byla jen zástěrkou zakrývající skutečnou pohnutku k rozvázání žalobcova pracovního poměru. Existence OZ a její opodstatnění ve výše rozvedeném smyslu byly naopak prokázány.

9. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž zčásti zopakoval dosavadní argumenty a dodal, že prvostupňový soud nedocenil okolnost, že žalovaná žalobcovu práci outsourcovala teprve od 21. 7. 2025, tedy po skončení jeho pracovního poměru, takže pro ni nebyl ani posledního dne výpovědní doby nadbytečným. To potvrdil svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Tvrzení o zpětné účinnosti servisní smlouvy bylo účelové, poněvadž faktura č. , hodnota, zpětnou účinnost vylučuje. Jestliže , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že je pro žalovanou , Anonymizováno, zbytečný, proč za něj tedy na základě faktury zaplatila přes 0,5 milionu Kč? Soud prvního stupně chybně zamítl důkazní návrh stran fakturace spol. , Anonymizováno, za roky 2021 - 2025, protože mohla prokázat účelovost výše zmíněné faktury. Je s podivem, že byla servisní smlouva uzavřena na dobu neurčitou, ač žalovaná podle svědka , jméno FO, aplikaci , Anonymizováno, nepotřebuje. Navíc předpokládá fakturaci v měsíční periodě, zatímco výše uvedená faktura (vystavená před uzavřením servisní smlouvy) zahrnuje celý kvartál. Není pravdivou výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, v tom, že doplnění činností administrovaných , Anonymizováno, proběhlo mezi březnem a květnem 2025, protože to se začalo vyjednávat až na konci května 2025. Prvostupňový soud také nereagoval na rozpor mezi výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kdy , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že měla být žalovaná schopna na konci výpovědní doby provozovat , Anonymizováno, bez žalobce, kdežto , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že byl žalobcovou nadbytečností překvapen a ani kolega , jméno FO, o ní nic nevěděl. Soud prvního stupně opomenul důkaz v podobě audiozáznamů schůzky, pořízených žalobcem. Žalovaná si počínala diskriminačně, jelikož u ostatních čtyřech či pěti zaměstnanců - kteří byli na rozdíl od žalobce členy odborové organizace - vzala výpověď z pracovního poměru zpět. Nebyla ani zaprotokolována s diskriminací související žalobcova námitka vznesená na jednání ze dne 10. 9. 25 během výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně měl zkoumat otázku, zda OZ vedla k proklamovaným ekonomickým úsporám, jak bylo vyžadováno ve věci řešení Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 695/2014. Chtěla-li žalovaná dosáhnout zamýšleného cíle, měla přijmout novou OZ účinnou ke dni 31. 5. 2025.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a částečně zrekapituloval dosavadní argumenty s tím, že smluvní retroaktivita, navíc mezi podnikateli, je nejen právně přípustná, ale i fakticky běžná. Faktura č. , hodnota, obsahuje částku za tři měsíce, zahrnující licenční poplatky, technickou podporu, správu serverů a aplikací a držení služební pohotovosti. Mezi svědeckými výpověďmi nejsou rozpory, protože , tituly před jménem, , jméno FO, formuloval strategické zadání v podobě provozu , Anonymizováno, bez žalobce, ve spolupráci mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a spol. , Anonymizováno, . To, že žalobcův přímý nadřízený, , tituly před jménem, , jméno FO, , nemusel být zevrubně zasvěcen do procesu rozhodování o hromadném propouštění, nezpochybňuje prokázanou realitu OZ. Snažila-li se žalovaná v situaci hromadného propouštění následkem úplného výpadku výroby u hlavního obchodního partnera zachovat maximum pracovních poměrů, šlo o legitimní postup ve prospěch zaměstnanců, nikoli o žalobcovu diskriminaci. Poukázal-li žalobce na e-mailovou konverzaci z konce května 2025 jako na důkaz faktu, že žalovaná začala reálně outsourcing řešit až tehdy, zaměnil dílčí operativní domluvu s celkovým procesem přechodu na outsourcing - tuto okolnost pravdivě popsal , tituly před jménem, , jméno FO, . Námitka neprovedením audiozáznamů se objevila teprve v odvolání a žalobce neuvedl, jakou konkrétní skutečnost by tyto měly prokázat ani jaký vliv by měla mít na právní hodnocení případu.

11. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné a že je třeba změnit pouze výrok o náhradě nákladů řízení.

12. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Z některých důkazů bylo možno čerpat ještě další skutková zjištění, pročež je odvolací soud zopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). KS , konst. symbol, nezakládá zaměstnancům právo na vyšší než zákonné odstupné a nerozlišuje mezi skončením pracovního poměru výpovědí a dohodou (KS , konst. symbol, ). V servisní smlouvě se spol. , právnická osoba, zavázala žalované poskytovat v kontextu práce s aplikací , Anonymizováno, zcela komplexní služby, čítající aktualizace, technickou podporu, správu serverů i aplikace, dále správu, údržbu a provozování aplikace v rámci outsourcingu pro žalovanou (tyto činnosti pak detailně konkretizuje příloha D, z níž je patrna komplexnost outsourcingu), rozšiřování aplikace na základě jejích požadavků, držení služební pohotovosti a ostatní činnosti, zejména součinnost při informování uživatelů v rámci odstávek. Smlouva byla uzavřena dne 21. 7. 2025, účinnou se stala od 1. 4. 2025. Závazek ze smlouvy lze zrušit mimo jiné výpovědí bez uvedení důvodu s výpovědní dobou 3 měsíce (servisní smlouva). Dne 15. 7. 2025, kdy servisní smlouvu podepsal předseda představenstva a ředitel , Anonymizováno, , vystavila , Anonymizováno, žalované fakturu na částku 521 148,21 Kč s DPH splatnou dne 29. 7. 2025, s datem UZP 30. 6. 2025 a s odkazem na servisní smlouvu „ze dne 15. 7. 2025,“ a to za služby poskytnuté v dubnu – červnu 2025 v podobě SW aktualizací , Anonymizováno, v rozsahu dle licence, technické podpory, správy serverů a aplikace a držení služební pohotovosti (servisní smlouva, faktura č. , hodnota, ). Tato zjištění odpovídají výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, . Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a korespondující s ostatními provedenými důkazy a skutkovými tvrzeními žalované. Další důkazy neprovedl, protože v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nebyly navrženy a ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

13. Při právní kvalifikaci případu v odvolacím přezkumu se ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání odvolací soud řídil těmito úvahami. Plně souhlasí s právním hodnocením případu, které podal soud prvního stupně, a pro stručnost na ně odkazuje. Dodává následující. Výpověď byla písemná (§ 50 odst. 1 zákoníku práce) a byla doručena žalobci (§ 50 odst. 2 zákoníku práce). Byla podložena zákonem uznaným důvodem (§ 50 odst. 2 ve spojení s § 52 písm. c) zákoníku práce), který byl též nezaměnitelně skutkově i právně vymezen (§ 50 odst. 4 první věta zákoníku práce) a nebyl dodatečně změněn (§ 50 odst. 4 druhá věta zákoníku práce). Z výpovědi samotné neplyne žádný důvod její neplatnosti.

14. Pokud jde o doručení výpovědi, právní řád pochopitelně nemůže popírat realitu v podobě doručení - které je přitom vlastním účelem právní úpravy doručování v zákoníku práce - aniž by zakotvil právní fikci nedoručení. I kdyby výpověď nebyla žalobci doručena vůbec, bylo by nutno žalobu zamítnout bez dalšího, poněvadž by byla výpověď nicotná, nikoli neplatná. Žalobce by tedy musel podat žalobu na určení trvání svého pracovního poměru, nikoli na neplatnost výpovědi, jak ostatně potvrzuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 630/2015, č. 118/2016 Sb. rozh. civ., který žalobce sám citoval v žalobě.[footnoteRef:1] K platnosti výpovědi stačí, obeznámí-li zaměstnavatel zaměstnance s OZ teprve ve výpovědi.[footnoteRef:2] I když tedy může být zaměstnanec v konkrétní situaci výpovědí či OZ fakticky překvapen, nejde o porušení zákona ani zneužití práva. S ohledem na výše rozvedená skutková zjištění žalobce nemohl být OZ zaskočen a navíc není pravdou, že by s ní byl obeznámen teprve po převzetí výpovědi. Stalo se tak nejpozději v okamžiku jejího doručení, poněvadž výpověď explicitně odkazuje na rozhodnutí OZ, v němž je OZ nezaměnitelně popsána a které bylo k výpovědi přiloženo. [1: Viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3741/2020, či bod 14. odůvodnění usnesení ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2841/2024. Dále viz např. DRÁPAL, Ljubomír. Neplatnost, zdánlivost a relativní neúčinnost právního jednání v pracovněprávních vztazích. In: PICHRT, Jan, KOLDINSKÁ, Kristina, MORÁVEK, Jakub a kol. Obrana pracovního práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 50 – 51; PTÁČEK, Lubomír. § 73a [Následky odvolání a vzdání se pracovního místa]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 498, marg. č. 20.; STRÁNSKÝ, Jaroslav. Nicotnost právního jednání a rozvázání pracovního poměru. Bulletin advokacie, 2016, č. 5, s. 22-26.] [2: Viz PTÁČEK, Lubomír. § 52 [Důvody výpovědi]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 338, marg. č. 27.]

15. Co se týče otázky žalobcovy nadbytečnosti následkem OZ, je nutno rozlišit dvě roviny. Zaprvé OZ jako celek, zadruhé skutkový děj v jejím rámci, který dopadl specificky jen na žalobce. Nelze totiž přehlédnout, že u žalované nenastala dílčí organizační změna zasahující jen malou část její organizační struktury, zahrnující několik zaměstnanců, natož zaměstnance jediného. Nastalo hromadné propouštění desítek zaměstnanců vynucené sérií žalovanou neodvratitelných událostí v širším kontextu dlouhodobého procesu útlumu průmyslové výroby a konce činnosti velkých průmyslových zaměstnavatelů v , Anonymizováno, kraji, který byl i v konkrétním případě společnosti , Anonymizováno, nejen prokázán, ale je v kraji znám jednak obecně, druhak odvolacímu soudu z úřední činnosti. Žalobce přitom nikdy nezpochybnil konkrétní tvrzení žalované o tom, co OZ předcházelo a v jaké ekonomické situaci se v tomto ohledu sama nacházela, přičemž pravdivost těchto tvrzení potvrdily již prvostupňovým soudem provedené důkazy. Již to jednoznačně svědčí o existenci OZ.

16. Dále je třeba odlišit dva různé jevy. První, když je OZ pouze simulovaná a zastírá skutečný důvod rozvázání pracovního poměru. Od druhého, kdy je něčím zastřena samotná (skutečná) OZ. I kdyby v tomto směru spol. , právnická osoba, či , právnická osoba, před akvizicí slibovaly insolvenčnímu správci zachování pracovních míst, aby nakonec po koupi závodu začaly hromadně propouštět (jak naznačoval žalobce), neznamená to, že OZ, resp. organizační potřeba žalované, která OZ nakonec vyvolala, nenastala - právě naopak. Do tohoto procesu plně zapadá i outsourcing žalobcovy práce. Všichni tři svědkové se shodli v tom, že místo žalobce nebyl přijat nový zaměstnanec a žalobce to ani netvrdil. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, dokonce potvrdil, že žalovaná v době po žalobcově odchodu nepřijala žádného dalšího zaměstnance. Namítal-li žalobce, že nemohl být nadbytečným, jestliže i po doručení výpovědi plnohodnotně zastával svou dosavadní práci, prvostupňový soud správně uzavřel a je vhodné to znova zdůraznit, že v případě OZ může mít zaměstnavatel objektivní možnost přidělovat zaměstnanci dosavadní práci, avšak nevyhovuje to jeho organizačním potřebám, což se projevuje právě v organizační změně. Tento závěr potvrzuje dlouhodobě ustálená judikatura.[footnoteRef:3] Zde je totiž nutno si uvědomit, že výše zmíněná pravidla výpovědí pro organizační změny reflektují skutečnost, že je zaměstnavateli z hlediska elementární funkčnosti pracovněprávních vztahů nutno vždy zachovat jistou výsadní organizační kompetenci. Zaměstnavatel by zde měl mít určitou reálnou či legitimní organizační potřebu, kterou se poté snaží uspokojit organizační změnou, jíž chce jinak zorganizovat dané pracoviště. Z toho je patrno, že zaměstnavatelova organizační potřeba může mít v určitém smyslu subjektivní základ. Zaměstnavatel má tedy právo posoudit tuto potřebu zásadně sám. V tomto případě ovšem sehrály roli i výše popsané vnější objektivní faktory. [3: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001, jeho usnesení ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2972/2008, rozsudek ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1866/2020, či rozsudek ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1081/2024-II.]

17. Poukazoval-li žalobce na to, že žalovaná začala outsourcing vyjednávat teprve koncem května 2025, není tomu tak a odvolací soud odkazuje na přiléhavé argumenty žalované z bodu 10., k nimž dodává, že ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , jejíž věrohodnost žalobce relevantně nezpochybnil, vyplynulo, že o servisní smlouvě se spol. , právnická osoba, jednal už mnohem dříve. Tomu odpovídá nejen obsah servisní smlouvy a faktury, jejichž pravost ani věcnou správnost žalobce nikdy formálně nezpochybnil, ale i fakt, že žalovaná spolupracovala se spol. , právnická osoba, dlouhodobě a dlouhodobě využívala aplikaci , Anonymizováno, , což potvrdil kromě svědků i žalobce, a přitom k outsourcingu žalobcovy práce - jak vyplynulo z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, a ze servisní smlouvy - skutečně došlo. Žalovaná tedy měla jednoznačný záměr převést žalobcovu práci, resp. její dominantní část, na externí společnost, což také učinila. A jestliže svědek , jméno FO, doplnil, že společnost samotná již , Anonymizováno, ani nepotřebuje a že by jej v optimálním případě měla převzít , Anonymizováno, samotná, kvůli níž především je aplikace celou dobu provozována, či její právní nástupce, tím spíše byl outsourcing též racionální. Žalovaná měla právo se spol. , právnická osoba, sjednat zpětnou účinnost servisní smlouvy, protože tomu v tomto případě žádné ustanovení právního řádu nebrání.[footnoteRef:4] Faktura potvrzuje, že k tomu došlo, přičemž byla vystavena v týž den, kdy , právnická osoba, smlouvu uzavřela, avšak zdanitelné plnění bylo poskytnuto již dříve a žalovaná čerpala IT služby spol. , právnická osoba, nepřetržitě, což ostatně žalobce v základu nepopřel a obecně tomu odpovídá i soustavnost jeho vlastní práce s touto pro žalovanou důležitou aplikací i během výpovědní doby. Servisní smlouva z července 2025 byla uzavřena na neurčito, protože to odpovídá dlouhodobosti spolupráce obou společností, nevyšla najevo jediná indicie svědčící o tom, že by , Anonymizováno, , Anonymizováno, již převzala a zároveň bylo možno smlouvu kdykoli bez udání důvodu vypovědět. Žalobcovo tvrzení, že se žalovaná snažila vyhnout povinnosti vyplatit odstupné podle kolektivní smlouvy, nedává smysl s ohledem na skutkové zjištění z bodu 12. a na to, že žalobce v souvisejícím soudním sporu nepopírá, že odstupné obdržel, přičemž výpověď dostal teprve v roce 2025, takže je obsah KS 2024 v řízení o neplatnost výpovědi irelevantní a ŽB ji ostatně ani neoznačil jako důkaz. Žalobce kromě toho, že na jednání před okresním soudem soudě podle protokolu i zvukového záznamu jednání žádnou námitku proti protokolaci nevznesl, uplatnil tvrzení o diskriminaci v písemných podáních. Učinil tak nicméně pouze ve zcela obecné rovině jakéhosi povšechného nesouhlasu s postupem žalované, přičemž jeho tvrzení o nerovném zacházení kvůli členství v odborové organizaci je nepřípustná novota z odvolání, odporující principu neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.). Odvolací soud zde odkazuje na trefnou argumentaci žalované z bodu 10. a také nepřehlédl jistou rozpornost žalobcovy argumentace, kdy na jednu stranu tvrzením o práci během výpovědní doby dokumentuje její potřebnost pro žalovanou, na druhou stranu z ní vyvozuje nerovné zacházení. Ve výše rozvedené situaci nedošlo k nerovnému zacházení, nýbrž ke snaze žalované v rámci masové události hromadného propouštění některé pracovní poměry zachovat. Žalobce nemůže využívat jisté, v takové situaci přirozené, míry chaosu k tomu, aby uměle vykonstruoval neexistující problém, jakkoli pro něj muselo být rozvázání dlouhodobého pracovního poměru zklamáním. Odvolací námitka opomenutím důkazu audiozáznamy je neopodstatněná, protože žalobce v podání ze dne 22. 7. 2025 pouze obecně uvedl, že jeho nadřízený na záznamu řekl, že „práce bude víc než dost.“ Takové skutkové tvrzení je ve své obecnosti zcela irelevantní pro meritum sporu a výsledek řízení, nemluvě o tom, že výpověď žalobce obdržel a účinnost OZ nastala až později. Ještě v podání ze dne 9. 9. 2025 žalobce tento důkaz navrhoval, jemu odpovídající tvrzení ale ani později nespecifikoval, ač mu v tom nic nebránilo. A je s podivem, že ani nepoložil odpovídající otázky svědku , jméno FO, na jednání ze dne 10. 9. 2025. Argumentoval-li žalobce rozhodnutím 21 Cdo 695/2014, to řešilo skutkově odlišný případ. Zaměstnavatel sice dal zaměstnanci výpověď pro nadbytečnost, ale zároveň během výpovědní doby poptal nového zaměstnance na pracovní pozici jinak nazvanou, ale obsahově takřka totožnou, takže vyvstala otázka, zda může být takový zaměstnanec vůbec nadbytečným a zda se vůbec organizační změna, popsaná zde navíc velmi vágně, odehrála. Nic takového však v tomto případě nenastalo. [4: Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3033/2005, jeho usnesení ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 5457/2014, či rozsudek ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2126/2018.]

18. Žaloba i odvolání tak byly neopodstatněné. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

19. To platí i pro výrok II, na jehož odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje. S tou výjimkou, že prvostupňovým soudem správně přiznaná právní pomoc nesestává z devíti, nýbrž z osmi úkonů právní služby [jednání ze dne 7. 11. 2025 tvoří pouze 1 úkon, protože bylo kratší dvou hodin; § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.)] a že kombinovaná spotřeba vozidla užitého zástupcem žalované k vestám mezi advokátní kanceláří a soudem činí 4,7, nikoli 4,9 l/100 km. Náhrada tudíž činí 48 057 Kč.

20. Žalovaná byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalobci právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty sestávají z těchto položek. Z mimosmluvní odměny ve výši 7 400 Kč za 2 úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a s § 7 bodem 5. a. t.] a účasti na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalované k odvolacímu soudu a zpět v délce 6 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 900 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 6 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 1 532,55 Kč při ujeté vzdálenosti 170 km, kombinované spotřebě 7 l/100 km, jednotkové ceně motorové nafty 44,50 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,90 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 573/2025 Sb.].Protože je advokát žalované společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 2 253,83 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 12 986 Kč. Žalobce je povinen nahradit náklady odvolacího řízení sice žalované, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Výrok IV odpovídá tomu, že prvostupňový soud opomněl procesně neúspěšnému žalobci uložit náhradu svědečného proplaceného soudem svědku , jméno FO, ve výši 3 314 Kč, jak mu ukládá zákon v § 148 odst. 1 o. s. ř. Proto tak učinil odvolací soud.

22. Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II – IV stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalobce mohl připravit na zaplacení náhrad pro případ svého procesního neúspěchu.