26 C 179/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci žalobce: Mgr., Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dle § 72 zákoníku práce - pracovněprávní vztah

I. Žaloba ze dne 26. 5. 2025, na základě které se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 3. 2025, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 53 122,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne 26. 5. 2025 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 3. 2025. Žalobu odůvodnil tím, že mu byl dne 24. 3. 2025 dodán přípis žalované sepsaný dne 5. 3. 2025 označený jako „výpověď daná zaměstnavatelem“, ve kterém je mu sdělována výpověď z pracovního poměru, přičemž jako právní důvod je uvedeno ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Předně žalobce tvrdí, že výpověď je neplatná z toho důvodu, že žalovaná ji nepředala žalobci výpověď na pracovišti, ale zaslala mu výpověď prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, tj. poštou. K tomuto přitom nebyl žádný důvod, když žalobce se pravidelně zdržoval na pracovišti, a neexistovala tak překážka doručit žalobci výpověď způsobem uvedeným v ustanovení § 334a odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Žalobce tvrdí, že na situaci nemění ničeho ani to, že mu byla doručovaná písemná výpověď skutečně poštou doručena, a to dne 24. 3. 2025, neboť přestože novelizací zákoníku práce došlo k rozvolnění pořadí jednotlivých způsobů doručování zaměstnancům, shodně s předchozí úpravou i přes příslušnou judikaturu setrval zákonodárce na svém nahlížení na doručení výpovědi prostřednictvím provozovatele poštovních služeb jako tzv. sekundárním, kdy, je tedy možné až tehdy, nelze-li písemnost doručit osobně na pracovišti zaměstnavatele doručovat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Z toho jasně vyplývá úmysl zákonodárce ponechat institut doručování poštou jako podpůrčí, tedy nebude-li možno jinak. Žalobce tvrdí, že zaměstnavatel se musí pokusit nejprve písemnost doručit zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti zaměstnavatele, teprve nebude-li takové doručení možné, bude moci zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

2. Kromě toho žalobce tvrdí, že je zde i další důvod neplatnosti výpovědi, a to, že žalobce není nadbytečným, tj. že důvod nadbytečnosti nenastal. Žalobce v této souvislosti tvrdí, že výkon práce se po rozhodnutí o organizační změně ani po doručení výpovědi nijak nezměnil, tj. vykonává stále práci v původním rozsahu dle pracovní smlouvy. Žalobce tvrdí, že potřeba vykonávat jeho práci nezanikne, ale bude trvat nadále, byť případně účelově pod novým jazykovým vymezením. Žalobce tvrdí, že skutečným důvodem pro ukončení pracovního poměru je snaha vyhnout se do budoucnosti nutnosti platit odstupné dle kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouva platná a účinná k datu 31. 12. 2024 (KS 2024) v případech uskutečňovaných organizačních změn a u rušení pracovních pozic disponovala možností využít institut „Odstupné za odchod bez výpovědní lhůty“, tzn. ukončení pracovního poměru dohodou, a i možným skončením ihned, kdy v těchto případech zaměstnanci náleželo až 13 mezd. Předpoklad skončení pracovního poměru dohodou dle KS , konst. symbol, byla standartně využívána zvyklost a toto bylo vždy součástí legitimních očekávání zaměstnanců při každém propouštění. Žalovaná účelově postupovala tak, že vyčkala na konec platnosti kolektivní smlouvy a pak účelově zahájila podávání výpovědí.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K námitce žalobce, že mu nebyla výpověď řádně doručena, žalovaná uvádí, že zákoník práce sice stanovuje určité pořadí preferovaných způsobů doručení. Nicméně žalobcova interpretace důsledků případného porušení tohoto pořadí je v příkrém rozporu se závěry judikatury, na kterou se sám odvolává. Bližší analýza rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 630/2015 odhaluje přesně opačný závěr. Nejvyšší soud v odůvodnění explicitně uvádí, že doručení prostřednictvím pošty v rozporu s požadavky zákona (tj. v situaci, kdy bylo možné osobní doručení) má právní účinky, jestliže zaměstnanec písemnost skutečně převzal. Smyslem právní úpravy je totiž zajistit, aby se písemnost dostala do sféry dispozice zaměstnance, což se v tomto případě prokazatelně stalo, neboť žalobce sám v žalobě uvádí, že výpověď dne 24. 3. 2025 převzal. Tímto faktickým převzetím došlo ke zhojení jakékoli potenciální vady v postupu doručování. Žalobce nebyl na svých právech nijak zkrácen, mohl se s obsahem výpovědi seznámit a včas na ni reagovat, což také učinil.

4. Žalovaná strana také odmítla argumentaci žalobce, že se nestal nadbytečným. Žalovaná uvedla, že žalobce byl od roku 2013 zaměstnán u právního předchůdce žalované, společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “), která byla velmi úzce napojena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “). Když v roce 2023 zastavila společnost , Anonymizováno, platby svým dodavatelům, mělo to za následek mimo jiné platební neschopnost společnosti , Anonymizováno, , která vstoupila do insolvence už na konci roku 2023. Žalovaná obchodní závod společnosti , Anonymizováno, odkoupila od insolvenčního správce, kdy rozhodný den pro převod závodu nastal 1. 11. 2024. Žalovaná byla v návaznosti na úpadek společnosti , Anonymizováno, , která tvořila největšího odběratele a zároveň i dodavatele významných komodit potřebných pro provoz závodu (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), nucen zastavit provoz energetického zdroje, který je hlavní výrobní částí závodu. Žalovaná tak nebyla schopna objektivně zajistit pracovní uplatnění pro převážnou část zaměstnanců, které s koupí závodu nabyla a byla nucena radikálně snížit jejich počet. S ohledem na enormní mzdové náklady spočívající ve výplatě náhrady mzdy zaměstnancům, musela žalovaná přijmout přiměřená opatření, a proto rozhodla o hromadném propouštění ve smyslu § 62 a násl. zákoníku práce. V rámci realizace výše popsané organizační změny bylo zamýšleno skončení celkem , hodnota, pracovních poměrů. Jednalo se o pracovní pozice (pracovní místa) související s provozy (středisky) přímo, či nepřímo navázanými na výrobu energií (zejména elektřiny, tepelné energie, technologické páry, stlačeného vzduchu, dmýchaného vzduchu, změkčené a demineralizované vody) dříve dodávaných do společnosti , Anonymizováno, . Rozhodnutí o výše uvedené organizační změně bylo přijato na konci měsíce prosince roku 2024 a nabylo účinnosti k 31. 3. 2025. Přílohou tohoto rozhodnutí je seznam propouštěných zaměstnanců, kdy žalobce je uveden pod číslem , hodnota, . Pokud žalobce v podané žalobě uvádí, že skutečným důvodem jeho propuštění měla být snaha vyhnout se placení odstupného podle kolektivní smlouvy, pak k tomu žalovaná uvádí, že aktuálně platící podniková kolektivní smlouva pro rok 2025 a 2026 u žalované neobsahuje žádné zvýšené odstupné nad rámec zákoníku práce. Pokud by žalovaná propustila žalobce okamžitě po převzetí závodu společnosti , Anonymizováno, , ani tak by žalobce neměl nárok na vysoké odstupné podle tehdejší kolektivní smlouvy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. II. ÚS 684/2000). Tato argumentace je tak při bližším rozboru zcela lichá a ona sama se naopak jeví jako účelová. Pokud jde konkrétně o pracovní činnost žalobce, pak ten vykonával činnosti spojené s provozem informačních systémů pro energetiku a IT. Veškeré tyto činnosti byly redukovány na absolutní minimum (vzhledem k situaci na straně , Anonymizováno, ) a to, co zbylo, vykonává externí dodavatel společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “). Pracovní agendu žalobce tak částečně převzala externí společnost , Anonymizováno, a částečně , Anonymizováno, oddělení skupiny , Anonymizováno, .Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování5. Z pracovní smlouvy ze dne 24. 9. 2013 (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, r., Anonymizováno, .), z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 6. 9. 2017 (, právnická osoba, ), z informací o obsahu pracovního poměru ze dne 15. 12. 2021 (, právnická osoba, ) a z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce se na základě pracovní smlouvy ze dne 24. 9. 2013 stal počínaje dnem 1. 10. 2013 zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s.r.o., IČO , IČO, na hlavní pracovní poměr jako TP údržby výpočetní měřící a regulační techniky. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou. Posléze byl pracovní poměr pravidelně prodlužován a dodatkem ze dne 6. 9. 2017 byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Původní zaměstnavatel žalovaného následně ke dni 12. 12. 2014 změnil název nově na , právnická osoba, , Anonymizováno, , právnická osoba, je od 19. 12. 2023 v úpadku, přičemž dne 15. 4. 2024 byla dané společnosti povolena reorganizace, která se následně dne 9. 8. 2024 přeměnila v konkurz. Aktuálně je žalobce na základě výše uvedené pracovní smlouvy zaměstnancem společnosti , Jméno žalované, ., když žalovaná nabyla s účinností od 1. 11. 2024 obchodní závod společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Závod , Anonymizováno, “). Aktuálním zaměstnavatelem žalobce je tak ode dne nabytí , Anonymizováno, , Anonymizováno, společnost , Jméno žalované, ., tj. žalovaná.

6. Z listiny ze dne 5. 3. 2025 označené jako „výpověď daná zaměstnavatelem“ soud zjistil, že žalobci byl dne 24. 3. 2025 dodán přípis žalované sepsaný dne 5. 3. 2025 označený jako „výpověď daná zaměstnavatelem“, ve kterém je mu sdělována výpověď z pracovního poměru, přičemž jako právní důvod je uvedeno ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce (dále jen „ZPr“). V této výpovědi je uvedeno: „Zaměstnavatel dne 30. 12. 2024 rozhodl o organizační změně. V tomto rozhodnutí je organizační změna podrobně popsána, a to včetně data její účinnosti. Kopie rozhodnutí o organizační změně je přiložena jako nedílná součást této výpovědi. Organizační změna je pak bezprostřední příčinou nadbytečnosti Zaměstnance, jehož pracovní místo je touto změnou zrušeno.” V důsledku přijaté organizační změny se Zaměstnanec stane pro Zaměstnavatele nadbytečným. Jelikož ustanovení § 52 písm. c) ZPr umožňuje Zaměstnavateli, aby reguloval počet svých zaměstnanců tak, jak to odpovídá aktuálním provozním možnostem, je podávána tato výpověď. Zaměstnavatel je nucen se Zaměstnancem rozvázat pracovní poměr touto výpovědí, neboť práce Zaměstnance není pro Zaměstnavatele nadále potřebná a výběr nadbytečných zaměstnanců ponechává ZPr zcela v dispozici Zaměstnavatele.”7. Z listiny označené jako „písemné rozhodnutí o organizační změně” soud zjistil, že organizační změna měla nabýt účinnosti 31. 3. 2025 a obsahuje jmenný seznam organizační změnou dotčených zaměstnanců, přičemž bylo zamýšleno skončení celkem , hodnota, pracovních poměrů. Důvodem této organizační změny byla skutečnost, že zaměstnavatel byl v návaznosti na úpadek společnosti , Anonymizováno, , která tvořila největšího odběratele a zároveň i dodavatele významných komodit potřebných pro provoz, nucen zastavit provoz energetického zdroje, který je hlavní výrobní částí. Zaměstnavatel tak není schopen objektivně zajistit pracovní uplatnění pro převážnou část svých zaměstnanců a je nucen snížit jejich počet.

8. Z listiny ze dne 1. 4. 2025 označené jako „Sdělení o neplatnosti výpovědi, Oznámení o trvání na dalším zaměstnávání” soud zjistil, že žalobce s uvedenou „výpovědí z pracovního poměru“ nesouhlasí, považuje ji za neplatnou a současně oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

9. Ze servisní smlouvy o poskytování služeb k systému , Anonymizováno, uzavřené mezi , právnická osoba, jako objednavatelem a společností , Anonymizováno, , adresa, soud zjistil, že na základě této smlouvy, která byla nakonec podepsána až 21. 7. 2025, zajišťuje externí společnost administraci systému , Anonymizováno, .

10. Ze svědecké výpovědi , právnická osoba, soud zjistil, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., což je skupina, která provozuje v energetice různá zařízení, přičemž svědek je zplnomocněnou osobou ve , právnická osoba, , kde pracuje na pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Svědek vypověděl, že společnost , Anonymizováno, koupila část závodu , Anonymizováno, a současně 1. 11. 2024 přešlo asi 300 zaměstnanců ze společnosti , Anonymizováno, do , právnická osoba, . Společnost , Anonymizováno, a žalovaná společnost , právnická osoba, jsou součástí jednoho , Anonymizováno, , patří pod jednu , Anonymizováno, , právnická osoba, . , právnická osoba, koupila energetický zdroj, teda elektrárnu, která vyrábí energii z uhlí a využívá přitom plyn z hutí. Svědek dále vypověděl, že žalobce spravoval informační systém , Anonymizováno, , což byl systém, který spravoval data z řídících systémů. Žalobce byl schopen tento systém spravovat a provádět rovněž drobné úpravy. Žalobce spravoval informační systém , Anonymizováno, ještě v době, kdy závod patřil společnosti , Anonymizováno, . Na konci roku 2023 zkrachovala , Anonymizováno, , došlo tedy k vypnutí huti a k odpojení energetického zdroje. Poté, co došlo k vypnutí hutí, tak zaměstnanci , Anonymizováno, šli většinou na překážky v práci, nicméně žalobce nikoliv. V listopadu 2024 , Anonymizováno, koupil energetický zdroj a jednal s , Anonymizováno, o tom, zda obnoví výrobu. Nakonec , Anonymizováno, dospěl k závěru, že , Anonymizováno, výrobu neobnoví, a proto přistoupili k hromadnému propouštění a propustili ze 300 zaměstnanců asi 200. Těch zbývajících 100 zaměstnanců se však nestará o energetický zdroj, ale byli rozděleni do několika částí. Část se věnuje distribuci elektrické energie, další část se věnuje dispečinku a další se věnuje údržbě nízkého napětí. Mají také skupinu, která se věnuje čištění vody a další část zaměstnanců včetně žalobce se starala a stará o správu majetku. Energetický zdroj je v současné době vypnutý, nicméně informační systém , Anonymizováno, musí stále fungovat, protože některá data od , Anonymizováno, přes něj prochází. Nicméně rozsah informačního systému , Anonymizováno, je v úplně jiném měřítku, než byl v roce 2023, kdy fungovala výroba v , Anonymizováno, . V této souvislosti , Anonymizováno, minimalizoval spolupráci se společností , Anonymizováno, , která externě poskytovala podporu pro informační systém , Anonymizováno, , přičemž současně s tím, že snížili podporu externí, tak snížili i podporu interní, a proto zařadili žalobce na seznam nadbytečných zaměstnanců. Svědek dále uvedl, že v minulosti měl na starosti správu informačního systému , Anonymizováno, nejenom pan , jméno FO, , ale i pan , jméno FO, . V současné době správu informačního systému , Anonymizováno, interně zajišťuje pan , jméno FO, . Nikoho dalšího na správu informačního systému nepřijali. Rovněž bych chtěl říct, že jsme ani absolutně žádného nového zaměstnance nepřijali. Společnosti , právnická osoba, tím, že neprovozuje energetický zdroj, tak nemá žádné příjmy, pouze nějaké drobné částky z pronájmu majetku, takže musí šetřit. Svědek uvedl, že původní seznam zaměstnanců, kterých se mělo hromadné propouštění týkat, považovali za nejčernější scénář, přičemž následně se ještě pokusili zachovat co nejvíce pracovních míst, a proto zaváděli organizační změnu postupně. V některých případech učinili i to, že výpovědi, které dali zaměstnanců, vzali zpět, protože po jednání s lokálním vedením dospěli k závěru, že některé pracovní pozice je nutné zachovat. Svědek přímo práci panu žalobci nezadával, práci mu zadával pan , jméno FO, , který byl jeho přímým nadřízeným. Svědek však dal zadání správu informačního systému utlumovat, abychom jej byli schopni spravovat jen za pomocí externí společnosti a interně pana , jméno FO, , tedy bez žalobce. Tedy na konci výpovědní doby žalobce měli být schopni provozovat systém , Anonymizováno, bez něho. Co ale žalobce konkrétně dělal ve výpovědní době, to svědek nekontroloval.

11. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že byl dříve zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, , od 1. 11. 2024 je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a od 1. 9. 2025 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . Ve společnosti , Anonymizováno, byl vedoucím technické kanceláře a pod něj spadala i správa informačního systému. Svědek byl přímým nadřízeným žalobce, úkoloval jej, avšak o tom, že je žalobce nadbytečný, svědek nerozhodoval. Svědek uvedl, že společně s , Anonymizováno, využívali informační systém , Anonymizováno, , který koupili v roce 2004 od společnosti Insta , Anonymizováno, . V té době byl svědek vedoucím týmu, který zaváděl informační systém , Anonymizováno, do celé huti a současně byl zodpovědný za smluvní a licenční jednání se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Správu informačního systému , Anonymizováno, měl na starosti žalobce a upgrade zajišťovala přímo společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, včetně servisu. Svědek společně s žalobcem měli za úkol především provádět administraci informačního systému, jeho vývoj měla na starosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V rámci toho žalobce prováděl vkládání nových údajů do informačního systému (aktualizoval například seznam zaměstnanců). Svědek vypověděl, že podle zákona o kybernetické bezpečnosti nemohla být jedna osoba odpovědná za licenční jednání a současně i za administraci, a proto to měli rozdělené tak, že svědek byl odpovědný za licenční jednání a žalobce za administraci systému. , Anonymizováno, v současné době buduje nový informační systém nový i svou technologickou síť, protože chtějí být z pohledu kyberbezpečnosti nezávislí na , Anonymizováno, . Žalobce nikdy pracovní pohotovost nedržel. Nicméně když byl nějaký problém, tak byl žalobce ochoten dojet i mimo pracovní dobu. Současně žalobce nikdy neměl nařízenu práci přesčas. Nicméně když zůstal žalobce v práci déle, tak si to mohl vybrat jindy.

12. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že nikdy nebyl zaměstnán u žalované společnosti, ale je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., přičemž kancelář má v budově ředitelství společnosti , právnická osoba, . Svědek vypověděl, že společnost , Anonymizováno, koupila společnost , právnická osoba, dne 1. 11. 2024. Společně s nákupem společnosti , právnická osoba, společnost , Anonymizováno, koupila také informační systém , Anonymizováno, . Tento informační systém , Anonymizováno, společnost , Anonymizováno, nespravuje, ale administraci zajišťuje prostřednictvím externí společnosti , Anonymizováno, , adresa, . Žádného správce tedy interně není potřeba. Svědek byl tvůrcem servisní smlouvy, kterou uzavřela společnost , právnická osoba, se společností , Anonymizováno, , adresa, . Jedná se o servisní smlouvu, která začala platit dne 1. 4. 2025, přičemž období předchozí pokryli objednávkami, které následně společnost , Anonymizováno, vyfakturovala. Svědek však připustil, že podpisy na tuto smlouvu mohly být připojeny později. I když původně zamýšleli, že servisní smlouva bude platná už od 1. 1. 2025, nicméně uzavírání smlouvy se komplikovalo, protože právníci , Anonymizováno, chtěli, aby bylo dokladováno, že kdo je opravdovým vlastníkem informačního systému , Anonymizováno, . Toto bylo složité, protože před nimi tento informační systém vlastnilo několik subjektů, byla to například , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Než tedy dostatečně doložili, že jsou vlastníky informačního systému, tedy vlastníky licence i vlastníky hardwaru, tak to trvalo několik měsíců. Svědek dále vypověděl, že původně předpokládal, že správu informačního systému , Anonymizováno, budou dělat , Anonymizováno, , Anonymizováno, specialisté společnosti , Anonymizováno, , ale ti to odmítli dělat, protože spravují už řadu jiných systémů, a tak svědek tuto administraci zajistil externě přes společnost , Anonymizováno, , adresa, . Určitě byl časový překryv, kdy pracoval na administraci tohoto systému jak žalobce, tak i společnost , Anonymizováno, , nicméně v současné době mají servisní smlouvu s , Anonymizováno, , adresa, a vše funguje dobře. Dále uvedl, že informační systém , Anonymizováno, je pro ně zbytná věc, protože i když koupili jako společnost , Anonymizováno, lokální distribuční soustavu, tak přesto nyní mají svůj vlastní informační systém a data dávají do něj, a proto se bez , Anonymizováno, obejdou. , právnická osoba, je už kompletně přepojená do jejich informačního systému, protože mají takovýchto distribucí po republice 180. Protože ale stále poskytují servisní služby společnosti , Anonymizováno, , tak proto zachovávají ještě informační systém , Anonymizováno, , který ale nechávají spravovat externě. S novým majitelem, který koupil , právnická osoba, od , Anonymizováno, , budou vést jednání o tom, aby si tento nový majitel , Anonymizováno, vzal celý pod sebe, protože , Anonymizováno, ho nepotřebuje. Když přebírali správu informačního systému , Anonymizováno, , tak tam byly stovky uživatelů, nicméně v současné době jich tam je pouze několik desítek, přičemž tento pokles souvisí s úpadkem společnosti , Anonymizováno, .Právní hodnocení skutkového stavu13. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

14. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, že se podle tohoto rozhodnutí konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám.

15. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Zaměstnanec nemusí být vždy pro zaměstnavatele nadbytečným již v době podání výpovědi (srov. dikci ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce „stane-li se zaměstnanec nadbytečným”). Protože platnost právních úkonů (včetně právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru) je třeba posuzovat v okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn, rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o organizačních změnách, které má za následek nadbytečnost konkrétního zaměstnance, musí být přijato před podáním výpovědi. Pracovní poměr podle podané výpovědi však nesmí skončit dříve, než nastala účinnost rozhodnutých organizačních změn.

16. Rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách není právním úkonem, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro právní úkony tam, kde to právní předpisy stanoví [například pro podání výpovědi podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce], a která není sama o sobě způsobilá přivodit následky v právních vztazích účastníků pracovněprávního vztahu. Protože nejde o právní úkon, nelze rozhodnutí zaměstnavatele samo o sobě přezkoumávat z hlediska platnosti ve smyslu zásad uvedených v § 18 a násl. zákoníku práce; vznikne-li pochybnost, zda zaměstnavatel rozhodl o organizačních změnách, může se soud zabývat jen tím, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato a zda je učinil zaměstnavatel - fyzická osoba, příslušný orgán zaměstnavatele - právnické osoby nebo ten, kdo je k tomu jinak oprávněn.

17. Pro závěr, zda bylo přijato rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, není významné, jak zaměstnavatel (příslušný orgán) své rozhodnutí označil. Především je podstatné, zda rozhodnutí zaměstnavatele (příslušného orgánu) sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, nebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli. Jestliže rozhodnutí zaměstnavatele (příslušného orgánu) bylo opravdu přijato (posuzováno podle jeho skutečného smyslu) k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, byl splněn hmotněprávní předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce; to platí i tehdy, nebyl-li organizační změnou sledovaný efekt později dosažen nebo ukázala-li se přijatá organizační změna posléze jako neúčinná. V případě, že rozhodnutím zaměstnavatele (příslušného orgánu), popřípadě jeho realizací u zaměstnavatele, byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle, a že tedy zaměstnavatel (příslušný orgán) jen předstíral přijetí organizačního opatření (změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu), je třeba - bez ohledu na to, jak své opatření označil - dovodit, že rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato. Na tomto závěru nic nemění to, že rozhodnutí zaměstnavatele (příslušného orgánu) o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách není právním úkonem a že je samo o sobě nelze přezkoumávat z hlediska platnosti ve smyslu zásad uvedených v § 18 a násl. zákoníku práce; nejedná se tu totiž o takovýto přezkum, ale o posouzení, jaké rozhodnutí bylo přijato a zda jde o rozhodnutí významné z pohledu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce.

18. Jednou ze základních povinností zaměstnavatele vyplývajících z pracovního poměru je přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy [srov. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce], jíž odpovídá povinnost zaměstnance práci podle pracovní smlouvy osobně vykonávat [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně spočívající ve snížení stavu zaměstnanců za tohoto stavu reflektuje skutečnost, že zaměstnavatel nebude mít možnost plnit tuto povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, kterou je zaměstnanec jinak schopen a ochoten vykonávat, neboť zaměstnanec se pro něj stává účinnosti organizačních změn nadbytečným. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný tehdy, jestliže zaměstnavatel nemá s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizačních změnách možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě. Skutečnost, že zaměstnavatel přijme jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu; v takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1770/2001).

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl nejprve od roku 2013 zaměstnán u právního předchůdce žalované, společnosti , Anonymizováno, , která byla velmi úzce napojena na společnost , Anonymizováno, . Když v roce 2023 zastavila společnost , Anonymizováno, platby svým dodavatelům, mělo to za následek mimo jiné platební neschopnost společnosti , Anonymizováno, , která vstoupila do insolvence na konci roku 2023. Žalovaná obchodní závod společnosti , Anonymizováno, odkoupila od insolvenčního správce, kdy rozhodný den pro převod závodu nastal 1. 11. 2024. Žalovaná byla v návaznosti na úpadek společnosti , Anonymizováno, , která tvořila největšího odběratele a zároveň i dodavatele významných komodit potřebných pro provoz závodu, nucena zastavit provoz energetického zdroje, který je hlavní výrobní částí závodu. Žalovaná svou činnost utlumila natolik, že nebyla schopna objektivně zajistit pracovní uplatnění pro převážnou část zaměstnanců, které s koupí závodu nabyla a byla nucena radikálně snížit jejich počet. S ohledem na mzdové náklady spočívající ve výplatě náhrady mzdy zaměstnancům, musela žalovaná přijmout přiměřená opatření, a proto rozhodla o hromadném propouštění ve smyslu § 62 a násl. zákoníku práce. V rámci realizace výše popsané organizační změny bylo zamýšleno skončení celkem 184 pracovních poměrů. Svědek , právnická osoba, však vypověděl, že se jednalo o nejčernější scénář, přičemž následně se ještě pokusili zachovat co nejvíce pracovních míst, a proto zaváděli organizační změnu postupně. V některých případech učinili i to, že výpovědi, které dali zaměstnancům, vzali zpět, protože po jednání s lokálním vedením dospěli k závěru, že některé pracovní pozice je nutné zachovat. Nicméně v případě žalobce se u jeho nadbytečnosti setrvalo.

20. V řízení bylo dále prokázáno, že rozhodnutí o organizační změně bylo přijato na konci měsíce prosince roku 2024 a nabylo účinnosti k 31. 3. 2025. Přílohou tohoto rozhodnutí je seznam propouštěných zaměstnanců, kdy žalobce je uveden pod číslem , hodnota, . Pokud žalobce v podané žalobě uvádí, že skutečným důvodem jeho propuštění měla být snaha vyhnout se placení odstupného podle kolektivní smlouvy, pak k tomu soud uvádí, že žalobce neprokázal, že kolektivní smlouva platná pro rok 2025, kdy došlo k výpovědi z pracovního poměru, obsahuje nějaké zvýšené odstupné, a proto žalobce na něj stejně neměl nárok. Z tohoto důvodu soud v postupu žalované nespatřuje účelovost, ani snahu vyhnout se plnění svých závazků vůči žalobci.

21. Pokud jde konkrétně o pracovní činnost žalobce, pak ten vykonával činnosti spojené s administrací informačního systému , Anonymizováno, . Vzhledem k úpadku , Anonymizováno, byly veškeré tyto činnosti redukovány na absolutní minimum a to, co zbylo, vykonává externí dodavatel společnost , Anonymizováno, . Pracovní agendu žalobce tak převzala externí společnost , Anonymizováno, . Zaměstnavatel se může rozhodnout, že činnosti, které vykonával prostřednictvím svých zaměstnanců, nově v rámci outsourcingu svěří externí společnosti, což právě nastalo v tomto případě. Jak již bylo zmíněno v odstavci 13., pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám.

22. Soud proto uzavírá, že provedená organizační změna sledovala legitimní cíl v podobě zvýšení efektivnosti prostřednictvím hromadného propouštění zaměstnanců, čímž reagovala na úpadek svého obchodního partnera společnosti , Anonymizováno, . Z žádného důkazu nelze dovodit, že by organizační změna byla jen zástěrkou, která má zakrýt nějakou účelovou snahu zbavit se právě žalobce například z důvodu diskriminačních čí jiných. Vzhledem k tomu, že se jednalo o hromadné propouštění, které evidentně reagovalo na ekonomickou situaci u obchodního partnera, pak je nepochybné, že nejde o organizační změnu předstíranou, nýbrž organizační změnu, která má své ekonomické opodstatnění a sleduje legitimní cíl. V řízení bylo také prokázáno, že v důsledku této organizační změny se žalobce stal nadbytečným, a proto mu žalovaná oprávněně dala výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost s odkazem na ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce.

23. Pokud žalobce argumentoval tím, že práce měl dost a také ve výpovědní době byl pracovními činnostmi velmi vytížen, pak tento argument je irelevantní, protože žalobce byl i ve výpovědní době zaměstnancem žalované a ta jej měla možnost až do konce výpovědi doby jako svého zaměstnance naplno využívat. Tato skutečnost však nemá žádný vliv na to, že se žalobce v důsledku organizační změny stal nadbytečným, když žalovaná jim vykonávané činnosti outsoursovala na externí subjekt.

24. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, připustil, že byl určitý časový překryv, kdy pracoval na administraci systému , Anonymizováno, jak žalobce, tak i společnost , Anonymizováno, , než došlo k uzavření servisní smlouvy, nicméně v současné době mají už výlučně jen servisní smlouvu s , Anonymizováno, , adresa, a vše funguje dobře. Žalobce pro administraci systému , Anonymizováno, už není zapotřebí. Navíc svědek , jméno FO, uvedl, že informační systém , Anonymizováno, je pro ně zbytná věc, protože i když koupili jako společnost , Anonymizováno, lokální distribuční soustavu, tak přesto nyní mají svůj vlastní informační systém a data dávají do něj, a proto se bez , Anonymizováno, obejdou. Postupně tak chtějí od něj úplně odejít. Také svědek , jméno FO, potvrdil, že informační systém , Anonymizováno, je už jen dočasnou záležitostí, protože , Anonymizováno, v současné době buduje nový informační systém i svou technologickou síť, neboť chtějí být z pohledu kyberbezpečnosti nezávislí na , Anonymizováno, .

25. K námitce žalobce, že mu nebyla výpověď řádně doručena, soud konstatuje, že zákoník práce sice stanovuje určité pořadí preferovaných způsobů doručení. Nicméně smyslem právní úpravy je zajistit, aby se písemnost dostala do sféry dispozice zaměstnance, což se v tomto případě prokazatelně stalo, neboť žalobce sám uvádí, že výpověď ze dne 24. 3. 2025 převzal. Žalobce tak nebyl na svých právech nijak zkrácen, mohl se s obsahem výpovědi seznámit a včas na ni reagovat. I tuto námitku soud proto shledává nedůvodnou.

26. Ze všech shora uvedených důvodů soud proto žalobu ze dne 26. 5. 2025, na základě které se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 3. 2025, jako nedůvodnou ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

27. Procesně úspěšná žalovaná má také proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 16. července 2025, písemné podání ve věci samé ze dne 26. srpna 2025, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 22. 7. 2025, účast u soudního jednání dne 23. 7. 2025, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 9. 9. 2025, účast u soudního jednání dne 10. září 2025 a účast u soudního jednání přesahující 1 hodinu dne 6. 11. 2025, to jest dva úkony právní služby). Soud však nepřiznal žalované 3 úkony za prostudování spisu dne 26. 6. 2025, dne 4. 9. 2025 a dne 5. 11. 2025, neboť prostudování spisu podle ustanovení paragrafu 11 odst. 1 písm. f) se týká studia spisu po skončení vyšetřování v trestním řízení [nikoliv v civilním sporu). Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 3 700 Kč, a proto při 9 úkonech právní služby je odměna 33 300 Kč Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 9 režijních paušálů po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 4 050 Kč. Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času podle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 18 započatých půlhodin po 150 Kč ve výši 2 700 Kč a dále náhrada cestovních výdajů za cestu z , Anonymizováno, do , adresa, k soudnímu jednání a zpět, celkem ve výši 3 853 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21 % DPH (z částky 43 903 Kč) ve výši 9 219,63 Kč činí 53 122,63 Kč.

28. Žalobce byl zavázán zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.