16 Co 37/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupení advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 953 040 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2024, č. j. 129 C 20/2022-91

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje v tomto správném znění:Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) částku 953 040 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení částky 953 040 Kč za dobu od 11. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci a) a b) jsou proti žalované z této pohledávky oprávněni společně a nerozdílně.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 279 546 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, . Žalobci a) a b) jsou proti žalované z této pohledávky oprávněni společně a nerozdílně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 22 804 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, . Žalobci a) a b) jsou proti žalované z této pohledávky oprávněni společně a nerozdílně.

1. Žalobou podanou dne 2. 12. 2022 se žalobci jako objednatelé proti žalované jako zhotovitelce domáhali zaplacení částky 953 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 953 040 Kč za dobu od 11. 6. 2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnili tím, že s žalovanou dne 12. 9. 2019 uzavřeli smlouvu o dílo č. , hodnota, (dále jen smlouvu), v níž se jim žalovaná zavázala dodat a namontovat chatu na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, podle studie zhotovené p. , jméno FO, , která byla přílohou č. , hodnota, smlouvy, a podle cenové nabídky, jež byla přílohou č. , hodnota, . Cena díla byla 1 361 485 Kč, termín dokončení „v průběhu 6/2020.“ Do návrhu smlouvy připraveného žalovanou si žalobci vymínili tento čl. III. odst. 6.: „V případě nemožnosti provést dílo z legislativních důvodů (stavební povolení) se zhotovitel zavazuje vrátit poskytnuté finanční prostředky objednatelem.“ Žalovaná se tudíž zavázala opatřit stavební povolení. Později žalobci tvrdili, že se žalované před uzavřením smlouvy pouze zeptali, co se stane v případě nevydání stavebního povolení, aniž by si čl. III. odst. 6. vymínili. Pro realizaci stavby bylo každopádně nezbytné stavební povolení. Podle čl. II. odst. 1 smlouvy byla realizace díla vázána na okamžik stavebního povolení, nikoli na okamžik uzavření smlouvy. Žalobci jsou v této oblasti laikové a žalovaná jim nabídla, že za ně veškeré úkony související se stavebním povolením učiní. Proto žalobci dne 16. 9. 2019 v sídle žalované vystavili jednateli žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , plnou moc. Úplně stejně dne 19. 9. 2019 zmocnili , jméno FO, . Smlouvu i plné moci připravila žalovaná. Dne 12. 9. 2019 žalobci zaplatili první zálohu ve výši 50 % ceny díla částkou 670 743 Kč. Protože od žalované neměli žádný negativní ohlas co do realizovatelnosti díla, na její požadavek ze dne 12. 12. 2019 jí uhradili další zálohu ve výši 20 % částkou 272 297 Kč. Celkem tedy ke dni 12. 12. 2019 zaplatili na zálohách částku 953 040 Kč, ač měla být druhá záloha podle smlouvy zaplacena teprve po dokončení výroby chaty ve výrobním areálu žalované. Poté se nic nedělo. Až po naléhání žalobců jim žalovaná řekla, že se s účinky od 31. 12. 2019 změnil územní plán obce , adresa, , v důsledku čehož nelze dílo provést v místě plnění, tj. na pozemku p. č. , Anonymizováno, . Nový územní plán totiž danou lokalitu klasifikoval jako ZX - plochy zeleně ostatní a specifické a povoloval v ní pouze výstavbu staveb souvisejících s údržbou a užíváním plochy, oplocených zahrad, se zastavěnou plochou menší, než 25 m2. Objednaná chata tyto podmínky nesplňovala, neboť pouze zastavěná plocha měla činit více, než 43 m2. V době uzavření smlouvy přitom územní plán sjednanou stavbu umožňoval. Posléze se žalovaná bez vědomí žalobců na základě plné moci snažila „kličkovat“ v režimu nastoleném územním plánem a žalobci se až s odstupem času od stavebního úřadu dozvěděli, že se pokusila na základě nepravdivých informací požádat o stavební povolení pro „stavbu pro chovatelství.“ Žalovaná dílo ani zčásti neplnila. Dodávku a montáž od sebe nelze oddělit. Započala-li žalovaná s realizací díla, aniž bylo právně možné dílo provést, nejednala s řádnou a odbornou péčí a veškeré následky jdou k její tíži. Vzhledem k čl. III. odst. 6. smlouvy je irelevantní, jestli nevydání stavebního povolení zavinili žalobci, nebo žalovaná, nebo k tomu došlo z jiné příčiny. Žalobci ji bezúspěšně vyzvali ke vrácení zaplacené částky do 10. 6. 2022.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že se ve smlouvě zavázala pouze k dodání a montáži chaty, nikoli k žádné inženýrské činnosti. Plné moci pro zastupování ve správním řízení byly uděleny fyzickým osobám, nikoli žalované. Ostatně, účastníci zahrnuli do ceny díla pouze a jen dodání a montáž chaty. Žalobci si předem neověřili uskutečnitelnost stavebního záměru a neinformovali žalovanou o projednávání změny územního plánu. Čl. III. odst. 6. pamatoval pouze na případ, v němž by projekt zajištěný žalovanou neodpovídal technickým normám, takže by nebylo stavební povolení vydáno. Žalovaná převzala povinnost zahájit práce na díle již před vydáním stavebního povolení, dokončení díla však bylo vázáno právě na jeho vydání, k němuž nedošlo. Žalovaná tedy žalobcům oznámila skryté překážky stran místa provedení díla (změnu územního plánu), které znemožnily dílo provést dohodnutým způsobem, a navrhla jim změnu díla tak, aby odpovídalo novému územnímu plánu. S navrženou změnou žalobci nesouhlasili. Proto žalovaná dopisem ze dne 29. 7. 2022 odstoupila od smlouvy, což znemožnilo aplikaci ujednání čl. III. odst.

6. Dílo bylo lze provést např. na jiném pozemku, jeho povaha nebyla vázána na konkrétní místo; šlo o modulovou montovanou stavbu. Bylo dokončeno na 95 %, pro žalobce využitelné a žalovaná žalobcům nikdy nebránila v jeho převzetí. Žalovaná nemůže nést odpovědnost za změnu normativních podmínek umístění stavby, resp. za politické rozhodnutí obce vtělené do změny územního plánu.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě plně vyhověl (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 429 508,64 Kč (výrok II). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním, podrobně rozvedeným v bodech 9. – 14. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost v plné šíři odkazuje a která okresní soud v bodě 15. odůvodnění shrnul do následujících skutkových závěrů. Dne 12. 9. 2019 uzavřeli žalobci jako objednatelé s žalovanou coby zhotovitelkou smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání a montáž chaty podle studie zhotovené , jméno FO, s tím, že základní konstrukce modulového domu byla připravena ve výrobním areálu zhotovitelky a stavba měla být dokončena v k. ú. , adresa, , p. č. , Anonymizováno, , obec , adresa, . Jednalo se o smlouvu typizovanou, běžně žalovanou užívanou při uzavírání tohoto typu smluv. Pouze na žádost žalobce a) bylo do smlouvy zahrnuto ujednání čl. III. odst. 6., podle nějž v případě nemožnosti provést dílo z legislativních důvodů (stavební povolení) se zhotovitel zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky objednatelem. Žalobci jsou laiky v oboru stavebních činností. Proto zmocnili , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pro správní úkony včetně přebírání písemností v řízení vedeném příslušnými úřady v rámci montáže chaty. , jméno FO, tyto služby klientům poskytuje běžně v rámci projektové činnosti, kterou pro klienty vykonává. Žalobci uhradili žalované zálohově 2 platby, a to v den uzavření smlouvy částku 680 743 Kč a dne 12. 12. 2019 částku 272 297 Kč. Jednalo se o chatu modulového typu, jež měla být dokončena v k. ú. , adresa, na pozemku p. č. , Anonymizováno, . Obec , adresa, vydala dne 4. 3. 2020 souhlasné vyjádření k novostavbě objektu pro chovatelství na daném pozemku a souhlasila s vydáním územního souhlasu s ohlášením stavby. Podle projektové dokumentace , jméno FO, , přiložené ke smlouvě, šlo o stavbu chaty o dvou nadzemních podlažích, 3+kk, s prvním NP + obytným podkrovím. Žalobci se dozvěděli o změně charakteru domu až při jednání se sousedem o umístění stavby někdy v červnu 2020. Obec změnila územní plán, což byl důvod nemožnosti realizace stavby chaty. Možná byla pouze realizace menší stavby, stavby chovatelství, o kterou žalovaná požádala bez vědomí žalobců, kteří ani o možnou následnou, další změnu územního plánu tak, aby bylo možno chatu v původní podobě realizovat, neprojevili zájem. Dopisem ze dne 1. 6. 2022 odstoupili od smlouvy a vyzvali žalovanou ke vrácení všech finančních prostředků do 10. 6. 2022, což žalovaná neučinila. Modul chaty byl připraven k sestavení ve výrobním závodě žalované. Žalobci však o sestavení na jiném pozemku nemají zájem.

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 1810 a násl. a § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že žalobci jako objednatelé – spotřebitelé uzavřeli s žalovanou co zhotovitelkou – podnikatelkou smlouvu o dílo včetně platného ujednání čl. III. odst. 6., které v okamžiku změny územního plánu způsobilo, že byla žalovaná žalobcům povinna vrátit všechny přijaté platby. Toto ujednání je naprosto jednoznačné a srozumitelné a okolnost, zda se žalovaná skutečně smluvně zavázala obstarat stavební povolení ani kdo způsobil jeho nedosažitelnost, je vzhledem k němu irelevantní. Po žalobcích nelze spravedlivě požadovat, aby požádali o další změnu územního plánu, když výsledek takového procesu nelze předjímat a jestliže k žalované právem pojali jistou nedůvěru poté, kdy je neinformovala o změně územního plánu a místo toho o své vůli začala „kličkovat“ vůči stavebnímu úřadu.

5. Ve výpočtu náhrady nákladů řízení okresní soud vyšel z tarifní hodnoty věci ve výši 19 424 Kč a jako součet mimosmluvních odměn a paušálních náhrad hotových výdajů za jednotlivé úkony právní služby advokáta použil částku 315 584 Kč.

6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby, přičemž zopakovala dosavadní argumenty a dodala, že jiní vlastníci pozemku v jiném katastrálním území úspěšně iniciovali změnu územního plánu tak, aby v území mohli umístit jimi zamýšlenou stavbu. Prvostupňový soud chybně určil součet odměn a režijních paušálů v rámci nákladů řízení na částku 315 584 Kč namísto 295 860 Kč a chybně stanovil tarifní hodnotu věci namísto správných 12 140 Kč.

7. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku, přičemž také zrekapitulovali dosavadní argumenty a doplnili, že lze ujednání čl. III. odst. 6. chápat jako rozvazovací podmínku smlouvy. Na výzvu odvolacího soudu také žalobci dodali, že všechny žalované částky požadují k zaplacení jako solidárně oprávnění věřitelé, kteří jsou manželi.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované ve věci samé není důvodné, kdežto ve věci nákladů řízení je důvodné částečně.

9. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.

10. Při právní kvalifikaci případu ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se řídil těmito úvahami. Koncentrace řízení nastala dne 23. 11. 2023. Skutkové tvrzení žalované, vnesené do řízení na jednání ze dne 19. 3. 2024, že byl územní plán obce ke dni 31. 12. 2020 opět změněn tak, že byl jiný pozemek v , Anonymizováno, nově zařazen do stabilizované plochy bydlení - což mohli žalobci úspěšně zajistit i u svého pozemku, kdyby chtěli - je nepřípustnou novotou odporující pravidlům koncentrace řízení, kdy nebyla ani tvrzena, ani jinak nevyšla najevo žádná ze zákonem připuštěných výjimek z koncentrace (§ 118b odst. 1 třetí věta o. s. ř. a contrario).

11. Mezi účastníky bylo nesporným, že dílo bylo po změně č. , hodnota, územního plánu obce neproveditelné. Ze svědeckých výpovědí pak vyplynulo, že tato změna nastala až po uzavření smlouvy. Účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, a to již s ohledem na § 2587 druhou větu o. z., podle níž se „dílem rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.“ Žalovaná se totiž zavázala dodat (zhotovit, vyrobit) a smontovat (instalovat) chatu jako nadzemní stavbu. Pro dílo je typická odpovědnost za výsledek. Na rozdíl od smluv příkazního typu zde záleží na výsledku činnosti, k níž se zhotovitel zavazuje. Tento výsledek se nazývá dílem. Dílo je přitom provedeno teprve v okamžiku, kdy je jednak dokončeno, druhak i předáno (§ 2604 o. z.). Tohoto výsledku musí zhotovitel dosáhnout na vlastní náklad a nebezpečí (§ 2586 odst. 1 o. z.). V tomto případě byla žalovaná jako zhotovitelka nejen dodavatelkou, ale i výrobcem chaty. Tu se zavázala včetně montáže dodat jako podnikatelka - obchodní korporace zapsaná v obchodním rejstříku (§ 421 odst. 1 první věta o. z.) - vůči žalobcům jako spotřebitelům, poněvadž ti jednali mimo jakékoli podnikání či samostatný výkon povolání (§ 419 o. z.). Tím se ve styku s nimi otevřeně a jednoznačně přihlásila k odbornému výkonu a dala najevo, že je schopna jednat se znalostí a pečlivostí, která je s tímto odborným výkonem spojena (§ 5 odst. 1 první věta o. z.), přičemž pokud by tak nečinila, šlo by to k její vlastní tíži (§ 5 odst. 1 druhá věta o. z.). Povinnost zhotovitele provést dílo na vlastní nebezpečí se projevuje též v § 2590 odst. 1 o. z., podle nějž „zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.“ Podle § 2592 první věta o. z. pak „zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně.“ První základní spornou otázkou bylo, zda ono „vše“ ve smyslu právě citovaného ustanovení může znamenat i stavební povolení a zda se žalovaná právě k tomu zavázala i v tomto konkrétním případě. Odvolacímu soudu je známa judikatura především Nejvyššího soudu k předchozímu občanskému zákoníku, která vzásadě stabilně činila odpovědným za opatření veřejnoprávních povolení ke stavbě včetně povolení stavebního objednatele, a to s odvoláním na jeho postavení coby stavebníka ve stavebním řízení. Je nutno si nicméně uvědomit, že je „uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného“ (§ 1 odst. 1 druhá věta o. z.). To se také projevuje v okolnosti, že stavebníkem nemusí být vlastník budoucí stavby ani pozemku, na němž bude zbudována [§ 109 písm. a) – c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. z.), § 182 písm. a), písm. c) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen n. s. z.)], ani pouze objednatel stavby [§ 2 odst. 2 písm. c) s. z., § 14 písm. a) n. s. z.]. Zákonná definice stavebníka je velmi široká, takže jím může být více osob současně. I ten, kdo pro sebe prostě jen žádá vydání stavebního povolení. Status účastenství ve stavebním řízení je tudíž zásadně naprosto nezávislý na smluvním statusu žadatele, natož na konkrétním obsahu smlouvy. Odborná literatura k o. z., s níž odvolací soud plně souhlasí, možnost převzetí povinnosti obstarat stavební povolení zhotovitelem připouští, a sice v závislosti na charakteru díla a ostatních okolnostech případu.[footnoteRef:1] Je samozřejmě časté, že si objednatel nejprve obstará stavební povolení sám a teprve poté uzavře smlouvu s realizační firmou nebo že ji uzavře již v době podání žádosti o stavební povolení, zatímco projektovou dokumentaci a potřebná povolení pro něj vyřídí jiný profesionál, který časově koordinuje svůj postup se stavební firmou. Tyto okolnosti však nejsou podstatné – podstatné je, co účastníci ujednali v tomto případě. Je pravdou, že zde nebyla povinnost opatřit stavební povolení explicitně sjednána. Soudě podle obsahu smlouvy - a to nejen čl. III. odst. 6. - však obě strany v okamžiku jejího uzavření věděly, že bude k provedení díla stavební povolení nezbytné, že bude podmínkou dokončení díla. Důležitý je poznatek, že se žalovaná v čl. III. odst. 6. zavázala ke vrácení žalobci zaplacených částek bez ohledu na to, v jaké fázi stavební práce v danou chvíli budou a přitom musela počítat s tím, že již chata bude moci být v jisté fázi rozestavěnosti, poněvadž se zavázala tyto práce zahájit již po zaplacení zálohy, nikoli teprve po vydání stavebního povolení. Podle téhož ujednání nehrálo roli ani to, kdo nevydání stavebního povolení způsobí a z jakého konkrétního důvodu. Dále odvolací soud uvážil fakt, že šlo o modulový typizovaný domek zhotovovaný na klíč, tedy od okamžiku uzavření smlouvy před vydáním stavebního povolení až po jeho úplné vyrobení a umístění na konkrétním místě. A to domek plnohodnotný, s dodávkou elektřiny a pitné vody, s otopným systémem, odvodem dešťové vody, klimatizací a zcela zjevně určený ke dlouhodobému obývání, jež mělo začít ihned po jeho dokončení. V této celkové konstelaci nedává logický smysl, aby žalovaná nepřevzala povinnost stavební povolení obstarat. Proč by se jinak pro případ jeho nevydání zavázala vrátit žalobcům vše, co jí zaplatili? Odvolací soud si je vědom přísnosti tohoto ujednání pro žalovanou, avšak z žádného ustanovení právního řádu neplyne žádný důvod jeho nicotnosti, neplatnosti ani neúčinnosti. Žalovaná je svobodně a vážně podepsala a proto jím byla vázána [§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.]. Zde nebyl žádný důvod aplikovat § 1812 odst. 1 či § 557 o. z., protože bylo ujednání čl. III. odst. 6. smlouvy obsahově zcela jednoznačné a srozumitelné. Zužující výklad, který prosazovala žalovaná, že by povinnost vrátit poskytnuté finance vznikla pouze v případě rozporu projektu s technickými normami či nespolupráce žalobců zaprvé nevyplynula z jediného důkazu a zadruhé byla částečně v rozporu s čl. III. odst. 6., který hovoří o legislativních podmínkách. [1: HORÁK, Pavel. § 2590 [Potřebná péče]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025.; KUBÁT, Ondřej. § 2590 [Potřebná péče]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 10.]

12. I kdyby žalovaná povinnost opatřit stavební povolení nepřevzala, stále by měla povinnost podle čl. III. odst. 6. smlouvy.

13. Druhou - související - spornou otázkou bylo, zda musí žalovaná nést nepříznivé následky nedosažitelnosti stavební povolení nastalé po uzavření smlouvy. Ze zákonné povinnosti provést dílo na vlastní nebezpečí ještě neplyne převzetí nebezpečí změny okolností (§ 1765 odst. 2 o. z.). Podle § 1765 odst. 1 o. z., „dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.“ Zde nicméně nedošlo k žádnému neúměrnému zvýšení nákladů plnění ani neúměrnému snížení hodnoty předmětu plnění, jež by splnění dluhu pouze ztížilo (§ 1765 odst. 1 druhá věta o. z.). Navíc toto ustanovení dopadá pouze na případy extrémní, zcela šokující.[footnoteRef:2] Je obecně známo a plyne ze zákona, že aby mohl stavebník stavbu postavit, potřebuje stavební povolení, které však nelze vydat, představuje-li jeho záměr nepřípustné využití území podle územního plánu [§ 19 odst. 1 písm. e) s. z.]. Je také obecně známo, že se územní plán může změnit. Nejde o žádnou vyšší moc. A pokud by měli tuto změnu - jak tvrdila žalovaná - předvídat žalobci, o to více by to muselo platit pro ni jako profesionálku v oboru. Žalovaná byla tudíž povinna nést i riziko této změny. [2: ŠILHÁN, Josef. § 1765 [Podstatná změna okolností a obnovení jednání o smlouvě]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025.]

14. Žalovaná prosazovala aplikaci § 2627 o. z., podle nějž „zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno, znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem, oznámí to bez zbytečného odkladu objednateli a navrhne mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla může jeho provádění přerušit. Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Zhotovitel má právo na cenu za část díla provedenou do doby, než překážku mohl při vynaložení potřebné péče odhalit.“ Citované ustanovení ovšem aplikovat nelze, poněvadž dopadá na případy, kdy dílo lze provést – pouze to není možné původně dohodnutým způsobem. V tom případě má smysl přizpůsobit smlouvu vyskytnuvší se překážce a pokud se strany na změně neshodnou, zrušit závazek odstoupením. Zde ovšem nastal případ, kdy dílo vůbec nebylo možno provést. V tom případě není namístě změna ani zrušení závazku právním jednáním, nýbrž jeho zánik pro dodatečnou nemožnost splnění[footnoteRef:3] ve smyslu § 2006 odst. 1 o. z., podle kterého „stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.“ Stavební povolení bylo nedosažitelné a proto nebylo možno chatu postavit. Mohlo se tak sice teoreticky stát později, po další změně územního plánu – to však nebyla určená doba. Žalovaná se zavázala dílo provést nejpozději v červnu 2020, což nebylo možné, žalobci nepřevzali povinnost iniciovat změnu územního plánu a právem k žalované pojali v konečné fázi nedůvěru, takže zde žádná doba určena nebyla a po žalobcích nebylo lze spravedlivě žádat pokračování v závazku. V tomto kontextu je nutno zdůraznit, že plnění bylo od prvopočátku jednoznačně navázáno na jedno konkrétní místo – pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , označený již ve smlouvě. Představa, že bylo pro žalobce využitelné na jiném místě je poněkud absurdní, obzvlášť pokud žalovaná ani obecně netvrdila, o jaké jiné konkrétní místo jde. Okolnost, že byla chata prefabrikovaná, s vázaností na konkrétní místo ani v nejmenším nesouvisí. Podstatný není obecný technický charakter díla, nýbrž jeho využitelnost pro účel patrný ze smlouvy (§ 2605 odst. 1 první věta o. z.). Žalovaná přitom dílo neprováděla po vzájemně odlišitelných stupních, jež by od počátku zachycovaly část dokončeného díla tak, jak mělo nakonec vypadat. A i kdyby ano, nikdy nebylo částečně předáno ani převzato (§ 2606 o. z.). Z těchto důvodů závazek ze smlouvy zanikl ex nunc pro nemožnost plnění a odstoupení od smlouvy již neměla na jeho existenci žádný vliv. Nešlo tedy o rozvazovací podmínku, jak tvrdili žalobci (§ 548 odst. 2 druhá věta o. z. a contrario). I kdyby zde nicméně byl § 2627 o. z. aplikovatelný, jde pouze o dispozitivní ustanovení, které tu účastníci vyloučili právě odchylným (k jinému právnímu následku směřujícím) ujednáním čl. III. odst. 6. [3: GRULICH, Tomáš. Stavba jako předmět díla. Právní rozhledy, 2021, č. 9, s. 305-315.]

15. Jinak se odvolací soud plně ztotožňuje s právním hodnocením případu podaným prvostupňovým soudem. Napadený výrok I byl tudíž věcně správný, takže jej odvolací soud výrokem I potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud pouze ve všech výrocích v návaznosti na již zmíněnou odpověď zástupce žalobců zohlednil aktivní solidaritu žalobců jako věřitelů, což je řešení přiměřené vzhledem k tomu, že jsou manželi (§ 713 odst. 2 a 3 o. z.). Toto zpřesnění bylo potřebné, poněvadž o. s. ř. nezakotvuje podpůrné pravidlo pro případ, že tento moment není v rozsudku výslovně řešen (§ 261a odst. 3 o. s. ř. per eliminationem; viz též § 40 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, per eliminationem). To znamená, že každý z žalobců může samostatně požadovat splnění celého dluhu, nicméně v rozsahu uspokojení takto uplatněné pohledávky tato zaniká z pohledu obou žalobců (§ § 1877 první věta, 1878 odst. 2 o. z.).

16. Výrok II odpovídá tomu, že soud prvního stupně skutečně nesprávně vypočetl výše zmíněný součet a zároveň nesprávně určil tarifní hodnotu věci. Advokát zastupoval dva žalobce, přičemž všechny úkony právní služby byly pro oba společné a současně se při nich každému žalobci dostalo téže právní pomoci. Při žalované částce 953 040 Kč s příslušenstvím to podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.) činí na jednoho částku 476 520 Kč a 100 % sazby mimosmluvní odměny 10 220 Kč, 80 % pak 8 176 Kč, za dva klienty tudíž 16 352 Kč (§ 12 odst. 4 a. t.). Zástupce žalobců soudu nedoložil tvrzenou předžalobní výzvu ze dne 11. 2. 2022 a navíc odvolací soud nevnímá jako účelné hned dvě předžalobní výzvy (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Totéž lze říci o dalších dvou poradách s klienty nezahrnutých v převzetí a přípravě zastoupení, jež předcházely podání žaloby. První porada je zahrnuta již převzetí a přípravě podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a přitom byly argumenty žalobců stále stejné. Účelnou nebyla ani porada ze dne 23. 8. 2023, neboť nedošlo k žádné změně důkazní situace a na dalších dvou jednáních ze strany žalující nezaznělo nic, co by nezaznělo či nemohlo zaznít již v žalobě, zvlášť pokud nebyla procesní obrana žalované nijak překvapivá a opakovala předžalobní korespondenci. Důkazní návrh svým charakterem a náročností odpovídá půlúkonu ve smyslu § 11 odst. 2 a. t. (§ 11 odst. 3 a. t.). Celkem tedy bylo účelných 12 úkonů právní služby, z toho jeden půlúkon, takže mimosmluvní odměna činí 188 048 Kč, paušální náhrada hotových výdajů pak 3 600 Kč, náhrada DPH 40 246,08 Kč. Celková náhrada tudíž činí 279 546 Kč. Jinak odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, který zde tudíž změnil výše zachyceným způsobem (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam).

17. Protože byli žalobci v odvolacím řízení plně úspěšní, mají proti žalované právo na náhradu jeho nákladů v plné šíři (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z mimosmluvní odměny advokáta za účast na jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.] ve výši 18 396 Kč (vzhledem k odlišnému výpočtu podle § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025) a z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Protože je zástupce žalobců společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal odvolací soud k náhradě též 3 958 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 22 804 Kč. Žalovaná je sice povinna nahradit náklady odvolacího řízení žalobcům, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejich zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Lhůty k zaplacení byly v souladu s napadeným rozsudkem určeny podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. vzhledem k výši přisouzených částek.