16 Co 4/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení náhrady mzdy ve výši 378 570 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. září 2025, č. j. 14 C 181/2023-139

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 285 484 Kč s příslušenstvím, mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 285 484 Kčs úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 261 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 310 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 706 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 101 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 310 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 310 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 706 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 310 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 470 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 93 086 Kčs úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 310 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 310 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 049 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 604 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 209 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 604 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení,potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 97 585,89 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 11. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady platu ve výši 378 570 Kč s příslušenstvím za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byl pracovní smlouvou ze dne 7. 11. 2011 založen pracovní poměr, kdy v průběhu trvání pracovního poměru žalobkyně od žalované obdržela okamžité zrušení pracovního poměru dne 12. 8. 2020, se kterým nesouhlasila a namítla jeho neplatnost. Věc byla vedena u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 9/2020 s tím, že soudy shledaly okamžité zrušení pracovního poměru neplatným. Žalobkyně následně rozvázala pracovní poměr u žalované výpovědí ze dne 15. 6. 2023, pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní lhůty k 31. 8. 2023. V souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobkyně dne 18. 8. 2020 oznámila zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, žalovaná umožnila žalobkyni pokračovat v práci až 13. 11. 2020, žalobkyně tehdy nastoupila do zaměstnání, byla jí přidělována práce až do 16. 11. 2020 (pátek, pondělí). Dne 16. 11. 2020 jí žalovaná přestala přidělovat práci a k opětovnému přidělování práce došlo až 7. 9. 2021, proto se domáhá po žalované náhrady platu ve výši průměrného výdělku za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021, protože ostatní období bylo ze strany zaměstnavatele zaplaceno. S ohledem na zařazení žalobkyně-učitelky do 12. platové třídy a 4. stupně představuje průměrný výdělek 35 310 Kč, žalovaná částka za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021 činí 378 570 Kč. Žalobkyně byla schopna a připravena pracovat od 1. 9. 2020, zaměstnavatel jí nepřiděloval práci. E-mail ze dne 21. 8. 2020 pak nepovažovala za výzvu k nástupu do zaměstnání.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nárok neuznala. Uvedla, že ke skončení pracovního poměru žalobkyně došlo její výpovědí ze dne 15. 6. 2023 uplynutím výpovědní lhůty k 31. 8. 2023. I přes neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a žádost o další zaměstnávání podle žalované žalobkyni nenáleží žádná náhrada platu za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021, protože mezi účastníky byla pro toto období uzavřena dohoda o neplaceném volnu žalobkyně z důvodu péče o dítě do čtyř let jeho věku, konkrétně do 22. 7. 2021, žalobkyně na základě dohody zůstala doma s nezletilou dcerou, výslovně zaměstnavateli e-mailem ze dne 10. 6. 2020 sdělila, že do práce nenastoupí, na výzvu k nástupu do práce ze dne 21. 8. 2020 nereagovala. Pro případ, že by okresní soud žalobě vyhověl, požádala žalovaná o snížení náhrady, když namítla, že žalobkyni nelze přiznat příspěvek za třídnictví. Žalobkyně nebyla 1. 9. 2020 schopna a připravena pracovat, neboť jí v tom bránila objektivní překážka, a to péče o nezletilé dítě mladší čtyř let. Dne 10. 8. 2020 žalobkyně nikdy telefonicky nesdělila svůj nástup do práce, nikdy ani neměla v úmyslu 1. 9. 2020 nastoupit, což jednoznačně vyplývá z celého řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 9/2020, dne 13. a 16. 11. 2020 přišla do práce pouze formálně, i tehdy neměla zajištěno hlídání.

3. Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 378 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.11.2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.12.2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.1.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.2.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.5.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.6.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.7.2021 do zaplacení ve výši 8,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.8.2021 do zaplacení ve výši 8,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 470 Kč od 1.9.2021 do zaplacení ve výši 8,50 % zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v projednávaném případě bylo nepochybně prokázáno, že zaměstnavatel (žalovaná) zrušil se žalobkyní jako zaměstnankyni pracovní poměr okamžitě prostřednictvím okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 12. 8. 2020, žalobkyně v souladu se zákonem bez zbytečného odkladu písemně dne 18. 8. 2020 zaměstnavateli sdělila, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, s tímto nesouhlasí, trvá na zaměstnávání a požádala o přidělování práce. Na rozdíl od žalobkyně měl okresní soud za to, že žalovaná byla připravena opětovně přidělovat žalobkyni práci i přes okamžité zrušení pracovního poměru již od 27. 8. 2020, resp. 1. 9. 2020. Podle okresního soudu ji zaměstnavatel řádně vyzval k nástupu do práce 21. 8. 2020, protože žalobkyně deklarovala svůj zájem pracovat. Zaměstnavatel byl připraven jí práci přidělovat a do poslední chvíle začátku školního roku čekal, že žalobkyně nastoupí. Žalovaná neměla za žalobkyni náhradu v osobě učitelky Pánkové, její pracovní poměr na dobu určitou byl omezen rodičovskou dovolenou žalobkyně a trval do 30. 6. 2020. Podle okresního soudu se pracovněprávní vztah mezi účastníky v období po okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 12. 8. 2020 neřídí ani obecnou úpravou zákoníku práce, současně se neuplatní z tohoto důvodu ani dohoda o neplaceném volnu žalobkyně do 22. 7. 2021. Nepřipravenost a neschopnost žalobkyně pracovat již od 1. 9. 2020 jednoznačně dle soudu vyplývá z výzvy zaměstnavatele ze dne 21. 8. 2020, resp. reakce žalobkyně na výzvu zaměstnavatele, že má v práci i přes okamžité zrušení pracovního poměru pokračovat. Na rozdíl od žalobkyně měl okresní soud za to, že se jedná o výzvu k nástupu do zaměstnání, zaměstnavatel reagoval na sdělení zaměstnance (žalobkyně) ze dne 18. 8. 2020 v tom směru, že žalobkyně je schopna a připravena pracovat, že čeká na přidělování práce a že trvá na pracovním poměru a dalším zaměstnávání, neboť rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru shledává zcela neplatným. Zaměstnavatel výzvou ze dne 21. 8. 2020 řádně vyzval žalobkyni k nástupu do práce 27. 8. 2020, byť tato výzva byla adresována právnímu zástupci žalobkyně. Nic na tomto závěru okresního soudu neměnila ani skutečnost, že žalovaná výzvu k práci adresovala žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce. Sdělení žalobkyně o trvání pracovního poměru ze dne 18. 8. 2020 adresované zaměstnavateli bylo sepsáno jejím právním zástupcem , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnavatel byl uvědomen o tom, že tento advokát převzal ve věci neplatného rozvázání pracovního poměru žalobkyně zastupování žalobkyně a důvodně vyvolal u zaměstnavatele dojem, že je třeba komunikovat s tímto právním zástupcem. Není proto důvodná námitka žalobkyně, že se z tohoto důvodu, kdy zaměstnavatel nezaslal výzvu přímo žalobkyni, nejedná o právně relevantní jednání zaměstnavatele a řádnou výzvu k nástupu do práce. Z toho, že žalobkyně na výzvu ze dne 21. 8. 2020 vůbec nereagovala, do práce na výzvu zaměstnavatele nepřišla tak, jak zaměstnavatel požadoval, tj. 27. 8. 2020 ani zaměstnavateli nesdělila, proč do práce nepřišla, když má zájem o přidělování práce, případně kdy do práce může přijít. Žalobkyně o podmínkách výkonu své práce se zaměstnavatelem vůbec nejednala, ohledně této otázky s ním nekomunikovala, žádné své stanovisko mu nesdělila. Podle okresního soudu jednoznačně dala zaměstnavateli najevo, že není schopna a připravena pracovat, protože u ní přetrvávají i v tomto rozhodném období důvody, pro které byla uzavřena dohoda o nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti do věku čtyř let dítěte. Žalobkyně do práce nepřišla ani 1. 9. 2020, když ve škole začal školní rok, na pracoviště se nedostavila po dobu více než dvou měsíců, poprvé se na pracoviště dostavila až v pátek 13. 11. 2020, jak bylo mezi účastníky nesporné. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že první výzva byla učiněna až 10. 11. 2020, kterou žalobkyně splnila a do práce přišla. S ohledem na shora uvedené nepovažuje okresní soud tento e-mail za první výzvu k nástupu do práce, pro nedostatek tvrzení a důkazů nelze dle okresního soudu jednoznačně dovodit, co vedlo zaměstnavatele k tomu, že opětovně vyzval žalobkyni k nástupu do práce a zda se jednalo vůbec o výzvu. Bylo mezi účastníky nesporné, že dne 13. 11. 2020 žalobkyně do práce přišla, pracovala dvě hodiny a do práce se dostavila s nezletilým dítětem. Tato skutečnost rovněž nesvědčí podle okresního soudu o schopnosti a připravenosti žalobkyně vykonávat práci, zaměstnavatel navrhl žalobkyni zkrácení pracovního úvazku s ohledem na péči o dítě, jak vyplývá z e-mailové komunikace právních zástupců obou účastníků pracovního poměru, otázku zkrácení pracovního úvazku převzali advokáti, žalobkyně až na 16. 11. 2020 do práce nepřišla a do práce nastoupila až po skončení sporu 1. 9. 2022. Z tohoto důvodu ani okresní soud neuvěřil svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , dle které byla žalobkyně od počátku schopna a připravena pracovat a že v práci jí bránil zaměstnavatel. Z účastnické výpovědi ředitelky školy vyplývá, že dne 10. 8. 2020 telefonicky žalobkyně zaměstnavateli sdělila, že do práce nepřijde, ve spisovém materiálu vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 16 C 9/20201 jsou založeny lékařské zprávy žalobkyně, podle kterých měla žalobkyně na podzim roku 2020 zdravotní potíže, lékař jí nařídil klidový režim a podle lékařské zprávy nebyla na podzim roku 2020 schopna ze zdravotních důvodů pracovat. Obdobně je třeba nahlížet i na otevřený dopis z počátku září 2020, z něho je zřejmé, že žalobkyně chování zaměstnavatele, který ji vyzýval k práci, považovala za šikanózní, protože pečovala o tři děti, přičemž předchozí ředitelka školy jí neplacené volno do čtyř let věku dítěte povolila. Ve spise je zpráva zaměstnavatele o tom, že otec nemůže pečovat o nezletilou dceru , jméno FO, . Všechny tyto skutečnosti vedly okresní soud k závěru, že tvrzení žalobkyně v tomto řízení o náhradu platu jsou účelová, v rozporu s tím, co žalobkyně tvrdila po celé řízení ve věci sp. zn. 16 C 9/2020 o neplatnost rozvázání pracovního poměru. Proto dle okresního soudu nelze poskytnout žádnou ochranu právu žalobkyně na náhradu platu, podle okresního soudu by se jednalo o zneužití práva. Okresní soud naopak uvěřil žalované o nedostatku připravenosti, schopnosti a ochoty žalobkyně pracovat, a tudíž nedostatku nároku na náhradu mzdy po toto období přetrvávajících překážek a důvodů neplaceného volna na straně žalobkyně. Všechny tyto důvody vedly okresní soud k závěru o nepřipravenosti, neschopnosti a nemožnosti žalobkyně pracovat pro žalovanou již od 1. 9. 2020, tyto důvody přetrvávaly až do 22. 7. 2021, jedná se o skutečnosti, pro které byla mezi účastníky pracovněprávního vztahu uzavřena dohoda o neplaceném volnu. Na rozhodné období se sice dohoda o neplaceném volnu s ohledem na judikaturu nevztahovala pro speciální úpravu vyplývající z ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, fakticky však důvody jejího uzavření nikdy nepominuly, tyto překážky výkonu práce na straně žalobkyně přetrvávaly, a proto nemohl být jej nárok na náhradu platu po toto období shledán soudem jako důvodný.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že jej považuje za nesprávný, neboť okresní soud nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasí, že listinu žalované s názvem „Věc: Žádost o další zaměstnávání , Jméno žalobkyně, “ ze dne 21. 8. 2020, lze s ohledem na její obsah považovat na výzvu k nástupu do zaměstnání. Z textu se pouze podává požadavek zaměstnavatele (žalované), aby se žalobkyně dostavila na pracoviště a dohodla se na možnostech výkonu práce, tedy aby s žalovanou jednala, co s ní bude dál. O nástupu do práce a výkonu práce dle pracovní smlouvy (přidělování práce) není v předmětném přípise uvedeno ničeho. Jedná se pouze o návrh k jednání o možnostech výkonu práce. Takto žalobkyně přípis vykládala a vnímala. Když žalobkyně reagovala na výzvu žalované, na toto již žalovaná nijak nereagovala. Žalobkyně také nesouhlasila s tím, jakým způsobem posoudil okresní soud předmětnou e-mailovou komunikaci, na základě které žalobkyně do práce nastoupila. Je zcela absurdní, že sdělení žalované ze dne 21. 8. 2020 okresní soud považuje za výzvu k nástupu do zaměstnání, ale e-mailovou komunikaci dne 9. 11. 2020 a násl. již hodnotí tak, že není zřejmé, zda šlo o výzvu k nástupu do zaměstnání. Z výkladu předmětné komunikace, jakož i s přihlédnutím ke sdělení zaměstnavatele o právních souvislostech dalšího přidělování práce ze dne 13. 11. 2020, je bez pochyb zřejmé, že žalovaná učinila zcela dobrovolně a svobodně vůči žalobkyni dne 9. 11. 2020 výzvu k nástupu do zaměstnání a žalobkyně jí v plném rozsahu vyhověla a započala s výkonem práce. Žalobkyně nebyla povinna přistoupit na kratší úvazek, ale naopak měla právo na přidělování práce v rozsahu plného úvazku, což jí nebyla schopna žalovaná poskytnout. Okresní soud se nesprávně vypořádal s tím, že žalobkyně nastoupila v 11/2020 do práce, tím také jasně deklarovala připravenost pracovat (podle pracovní smlouvy), ale žalovaná jí práci dle pracovní smlouvy (40 hodin týdně) přidělovat nechtěla či nemohla. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, že by nezbytně musela mít v době od 1. 9. 2020 do 23. 7. 2021 umístěnou dceru , jméno FO, v mateřské školce, aby prokázala svou připravenost k výkonu práce. Takový závěr okresního soudu nemůže obstát. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě zcela vyhoví anebo rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobkyně opětovně poukazuje na to, že výzvu žalované ze dne 21. 8. 2020 údajně nelze s ohledem na její obsah považovat za výzvu k nástupu do zaměstnání. Z této výzvy je nadevší pochybnost zřejmé, že se jedná o výzvu k nástupu do zaměstnání. Jakýkoliv jiný výklad této výzvy je ryze účelový. To, že se žalobkyně do zaměstnání na základě této výzvy nedostavila, zcela koresponduje s jinými provedenými důkazy. Je zcela zjevné, že žalobkyně objektivně nemohla ani v listopadu 2020 nastoupit do zaměstnání. Navíc dcera žalobkyně nebyla v té době umístěna ve školce, přičemž žalobkyně dokonce ani neměla zažádáno o umístění dcery do školky (učinila tak až dne 6. 5. 2021). Je evidentní, že žalobkyně situaci s hlídáním dcery nijak neřešila, což jen koresponduje s tím, že rozhodně neměla skutečný úmysl nastoupit do práce v přípravném týdnu v srpnu 2020, od 1. 9. 2020, ani v listopadu 2020. Je tomu přesně naopak, když žalobkyně nikterak neusilovala o to, aby do práce nastoupila, a to až do 4 let věku její dcery. Žalobkyně v odvolání poukazuje především na to, co se odehrálo v listopadu 2020. Žalobkyně však zcela ignoruje jednak to, co tomuto období předcházelo (především v srpnu 2020), jednak to, že žalobkyně objektivně do práce nastoupit nemohla (z jí opakovaně deklarovaných důvodů). Přestože se dohoda na rozhodné období s ohledem na judikaturu nevztahovala pro speciální úpravu vyplývající z ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, fakticky však důvody jejího uzavření nikdy nepominuly, tyto překážky výkonu práce na straně žalobkyně přetrvávaly, a proto nemohl být její nárok na náhradu platu po toto období shledán soudem jako důvodný. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je převážně důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 12. – 36. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:- ze žádosti o další zaměstnávání ze dne 18. 8. 2020, že žalobkyně téhož dne sdělila žalované prostřednictvím právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, trvá na svém dalším zaměstnávání a žádá žalovanou, aby jí byla přidělována práce v souladu s její pracovní smlouvou, neboť pracovní poměr žalobkyně u žalované i nadále trvá;- z přípisu žalované žalobkyni prostřednictvím právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21. 8. 2020, že žalovaná je překvapena z žádosti žalobkyně o přidělování práce, ačkoliv předtím dala opakovaně najevo, že o výkon práce zájem nemá, pokud však chce pracovat, nechť se dne 27. 8. 2020 v 7:30 dostaví do školy a dohodne se na možnostech výkonu práce;- ze sdělení žalobkyně, prostřednictvím právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , žalované ze dne 21. 8. 2020, že v reakci na přípis žalované ze dne 21. 8. 2020, žalobkyně sděluje, že přípisem ze dne 18. 8. 2020 bylo žalované sděleno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované nadále trvá;- ze mzdového listu žalobkyně za rok 2020, že žalobkyni v roce 2020 náležel mzdový tarif ve výši 34 210 Kč měsíčně;- z platového výměru žalobkyně ze dne 31. 8. 2016, že žalobkyni od 1. 9. 2016 platový tarif ve výši 25 030 Kč měsíčně, osobní příplatek ve výši 500 Kč měsíčně a třídnictví ve výši 600 Kč měsíčně;- z e-mailové komunikace mezi tehdejším zástupcem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a tehdejším zástupcem žalované , tituly před jménem, , jméno FO, z období od 9. 11. 2020 do 1. 12. 2020, že dne 9. 11. 2020 zaslal , tituly před jménem, , jméno FO, text , Jméno žalované, , by Tvojí klientce ráda umožnila pokračovat v práci, přinejmenším do doby, než soud rozhodne o její žalobě., dne 9. 11. 2020 zaslal , tituly před jménem, , jméno FO, text Má klientka je samozřejmě ochotna vykonávat práci pro jejího zaměstnavatele ZŠ a MŠ , adresa, ., dne 9. 11. 2020 zaslal , tituly před jménem, , jméno FO, text Může se dostavit v pátek 13. 11. 2020 v 10.00 do školy?, dne 10. 11. 2020 zaslal , tituly před jménem, , jméno FO, text Má klientka se může dostavit do školy v pátek 13. 11., ale potřebovala by trochu vědět, co se ten den bude dít (co by ten den dělala, v kolik by asi končila). Jelikož musí sebou vzít svou malou dceru. Od pondělí 16. 11. a nadále by mohla přijít normálně bez dcery., dne 9. 11. 2020 zaslal , tituly před jménem, , jméno FO, text předpoklad je od 10.00 do 12.

0. Paní ředitelka jí předá organizační informace a technické zařízení k jejímu působení a dále ji budou předány instrukce, jak bude od pondělí 16. 11. 2020 vést distanční výuku z pracoviště. Dceru může vzít v pátek s sebou.

8. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi před odvolacím soudem uvedla mj., že dne 9. 11. 2020 obdržel její advokát výzvu, ať se dostaví do školy, že ji bude přidělována práce. Proto 13. 11. v pátek přišla do školy, p. ředitelka ji dala číst dokumenty jako je školní vzdělávací program a zároveň ji předala 2 listiny. Jednak sdělení zaměstnavatele o jejím provizorním zaměstnávání po dobu soudního sporu, kdy zdůraznila, že na okamžitém zrušení pracovního poměru trvá. Dále jí předala návrh na snížení plného úvazku na 40 %, s tím nesouhlasila, neboť už předtím byla vystavena šikaně a bylo ji jasné, že když podepíše, tak ji p. ředitelka přidělí první a pátou hodinu, takže by ve škole stejně musela být celý den. Paní ředitelka trvala na tom, že listiny musí podepsat, že je pátek, a že je musí zaslat na OSSZ a finanční úřad. Když je nepodepsala, tak ji řekla, že má jít domů, to bylo kolem poledne. Odpoledne pak volala svému advokátovi, který ji říkal, že je dobře, že nic nepodepsala, že žalovaná ji nemá právo nutit, pokud nechce snížení úvazku. V pondělí 16. 11. přišla do školy na půl 8, p. ředitelka ji ani do školy pustit nechtěla, takže musela jít přes školku. Když ji viděla, tak se jí ptala, co tam dělá a zda podepíše snížení úvazku, že práci na celý úvazek pro ni nemá a šla volat svému advokátovi. Když se vrátila, tak ji sdělila, že se advokáti nedomluvili a znovu zopakovala, že pokud nepodepíše snížení úvazku, tak pro ni práci nemá, že i tak bude muset snížit úvazek kolegyním. Řekla ji, že v takovém případě má jít domů, to bylo kolem 9 h, kdy ještě řekla, že se jí ozve. Nikdo se pak již neozýval a ona následně v průběhu prázdnin psala dopis, jak to s ní tedy dál bude. Nikdy p. ředitelce neřekla, že by nechtěla pracovat, pouze trvala na tom, že podle pracovní smlouvy má pracovat na plný úvazek. 13. 11. přišla do školy s dcerou, jak bylo domluveno, od 16. 11. by pak chodila bez dcery. Hlídání měla zajištěné prostřednictvím kamarádky, která byla v té době také na mateřské dovolené, zároveň v tom období byl i její manžel na home office, neboť byl covid, a proto byli doma i její starší synové. Rozhodně by dceru nenechala samotnou doma.

9. Býv. ředitelka žalované , tituly před jménem, , jméno FO, ve své výpovědi před odvolacím soudem uvedla mj., že žalobkyni byla zaslána výzva, nechť se dostaví do školy s ohledem na soudní spor a její žádost o přidělování práce. Nabídla jí částečný úvazek podle možností školy, ona s tím nesouhlasila a říkala, že se musí poradit s advokátem. Pokud si vzpomíná, tak to snad měl být pátek. Zda přišla do školy v pondělí, tak to už si nevzpomíná, je to možné. Zda řekla, že v případě, že pro ni škola nemá plný úvazek, tak do školy chodit nebude, nebo ona jí řekla, že když nepodepíše zkrácený úvazek, tak do školy chodit nemá, tak to už si opravdu pro odstup času nevzpomíná. Neměla v té době pro žalobkyni 100 % úvazku, měla za to, že s ohledem na soudní spor a péči o dceru je částečný úvazek vstřícný krok ze strany školy. Dnes by asi jednala jinak. Opravdu si nevzpomíná, zda skutečnost, že nepřijala částečný úvazek, žalobkyně nějak komentovala.

10. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení § 69 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen zákoník práce).

11. Okresní soud správně vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, vyjádřené v rozsudku ze dne 17. 8. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5097/2016 (V období, kdy se pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem řídí zvláštní právní úpravou obsaženou v ustanoveních § 69–72 zák. práce, se nemůže se v tomto období uplatnit ani smlouva (dohoda) o poskytnutí pracovního volna zaměstnanci bez náhrady mzdy nebo platu z důvodu jiné osobní překážky v práci než důležitých osobních překážek uvedených v ustanovení § 191 zák. práce nebo jiných důležitých osobních překážek v práci stanovených nařízením vlády č. 590/2006 Sb., která byla uzavřena mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ještě předtím, než došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru.), a zabýval tím, zda byla žalobkyně v období od 18. 8. 2020 připravena, ochotna a schopna konat práci podle pracovní smlouvy, nebo zda jí v konání práce skutečně bránila překážka v práci, která byla důvodem sjednání dohody o poskytnutí neplaceného volna (péče o nezl. dceru), a dále skutečností, zda žalobkyni žalovaná umožnila anebo neumožnila, aby konala práce podle pracovní smlouvy.

12. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že přípis žalované žalobkyni ze dne 21. 8. 2020, je výzvou k nástupu do práce, byť zde není výslovně uvedeno, že žalovaná bude žalobkyni přidělovat práci dle pracovní smlouvy. Nelze přehlédnout, že přípis psala tehdejší ředitelka žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ), které není právníkem. Proto text (… chce pracovat, nechť se dne 27. 8. 2020 v 7:30 dostaví na pracoviště a dohodneme se na možnostech výkonu práce.), který reaguje na žádost žalobkyně o další zaměstnávání ze dne 18. 8. 2020, kdy žalobkyně výslovně žádá, aby jí byla přidělována práce v souladu s její pracovní smlouvou, nelze vyložit jinak. Tvrzení žalobkyně, že se jednalo pouze o návrh k jednání o možnostech výkonu práce, považuje odvolací soud za účelové.

13. Naopak odvolací soud nesouhlasí s okresním soudem, že nelze z emailu tehdejšího právního zástupce žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ) ze dne 9. 11. 2020 dovodit, zda se jednalo vůbec o výzvu k nástupu do práce. Z emailů tehdejšího právního zástupce žalobkyně (, tituly před jménem, , jméno FO, ) a tehdejšího právního zástupce žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ) z listopadu 2020 jednoznačně vyplývá, že se jednalo vůbec o výzvu žalobkyni k nástupu do práce u žalované, ostatně takto to i účastníci (žalobkyně a žalovaná) chápali a jednali podle toho (žalobkyně se dostavila k žalované). Co vedlo žalovanou jako zaměstnavatele k tomu, že opětovně vyzval žalobkyni k nástupu do práce je irrelevantní, zaměstnavatel v souladu s § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, může kdykoliv se rozhodnout, že zaměstnanci umožní pokračovat v práci, přestože nadále trvá na ukončení pracovního poměru.

14. Žalobkyně se dne 13. 11. 2020 dostavila k žalované, kdy jí však byla nabídnuta dohoda o zkrácení pracovního úvazku, se kterou nesouhlasila. Žalobkyně sice mohla souhlasit se zkrácením svého pracovního úvazku, avšak nebyla k tomu povinna. Pokud žalobkyně nesouhlasila se zkrácením svého pracovního úvazku, tak bylo na žalované, zda žalobkyni umožní výkon práce dle pracovní smlouvy v (plném) rozsahu pracovního úvazku anebo ji nebude přidělovat práci vůbec. Z výpovědi tehdejší ředitelky žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ) vyplývá, že pro žalobkyni práci v (plném) rozsahu pracovního úvazku neměla (Já jsem neměla v té době pro žalobkyni 100 % úvazku, měla jsem za to, že s ohledem na soudní spor a péči o dceru je částečný úvazek vstřícný krok ze strany školy.) a nevyvrátila tvrzení, resp. účastnickou výpověď žalobkyně, že pokud nepodepíše snížení úvazku, tak pro ni práci nemá, a v takovém případě má jít domů (viz výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, – Zda řekla, že v případě, že pro ni škola nemá plný úvazek, tak do školy chodit nebude, nebo já jsem jí řekla, že když nepodepíše zkrácený úvazek, tak do školy chodit nemá, tak to už si opravdu pro odstup času nevzpomínám.). Je tedy zřejmé, že žalovaná neumožnila žalobkyni pokračovat v práci ve smyslu § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce.

15. Odvolací soud dále nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně nebyla připravena, ochotna a schopna konat práci podle pracovní smlouvy, protože jí v konání práce bránila překážka v práci, která byla důvodem sjednání dohody o poskytnutí neplaceného volna (péče o nezl. dceru). Žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce (, tituly před jménem, , jméno FO, ) sdělila, že Od pondělí 16. 11. a nadále by mohla přijít normálně bez dcery. Skutečnost, že žalobkyně v srpnu 2020 uváděla, že nemůže z důvodu péče o nezl. dceru nastoupit do práce u žalované, neznamená, že v listopadu 2020 již nebyla u žalobkyně jiná situace. Byť lze mít pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , jak již naznačil okresní soud, protože ve spisovém materiálu vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 16 C 9/20201 je zpráva zaměstnavatele o tom, že otec nemůže pečovat o nezletilou dceru , jméno FO, , tak odvolací soud nemá důvod nevěřit, že v listopadu 2020 již žalobkyně měla hlídání zajištěné prostřednictvím kamarádky, která byla v té době také na mateřské dovolené, zároveň v tomto období, neboť byl covid, byli doma i její starší synové (15 a 12 let). Zda by tomu tak bylo anebo by žalobkyně následně (po 16. 11. 2020) opakovaně žádala o volno z důvodu ošetřování člena rodiny (nezl. dcery), je hypotetické, neboť žalovaná od 16. 11. 2020 neumožnila žalobkyni pokračovat v práci. Ostatně ani z výpovědi tehdejší ředitelky žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ) nevyplývá, že by žalobkyně v listopadu 2020 nebyla připravena, ochotna a schopna konat práci podle pracovní smlouvy, protože jí v konání práce bránila překážka v práci, která byla důvodem sjednání dohody o poskytnutí neplaceného volna (péče o nezl. dceru). Tehdejší ředitelka žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ) potvrdila, že žalobkyně se do práce u žalované v listopadu 2020 dostavila, avšak žalovaná pro žalobkyni práci v plném rozsahu pracovního úvazku neměla, otázka péče o nezl. dceru , jméno FO, nebyla vůbec předmětem diskuze. Zdravotní problémy žalobkyně jsou pak doloženy k srpnu 2020 a nikoliv k listopadu 2020.

16. Shrnuto, žalobkyni tak s ohledem na skutečnost, že na výzvu žalované se dostavila k výkonu práce dne 13. 11. 2020 a od 16. 11. 2020 jí žalovaná neumožnila pokračovat v práci, náleží plat, resp. náhrada platu (výdělku) od 13. 11. 2020 do 22. 7. 2021 (konec žalovaného období).

17. Žalobkyně před okamžitým zrušením pracovního poměru 12. 8. 2020 byla na rodičovské dovolené, proto v souladu s § 355 zákoníku práce je třeba vycházet z pravděpodobného výdělku, kterého by žalobkyně zřejmě dosáhla. Výše tohoto pravděpodobného výdělku žalobkyně vyplývá ze mzdového listu žalobkyně za rok 2020, kdy žalobkyni v roce 2020 náležel mzdový tarif ve výši 34 210 Kč měsíčně. Dále z platového výměru žalobkyně ze dne 31. 8. 2016, který byl posledním před odchodem žalobkyně na mateřskou a následně rodičovskou dovolenou, vyplývá, že žalobkyni byl přiznán osobní příplatek ve výši 500 Kč měsíčně a příplatek za tzv. třídnictví ve výši 600 Kč měsíčně. Přiznaný osobní příplatek podle § 131 zákoníku práce lze odebrat, pokud zaměstnanec přestane podmínky pro jeho přiznání. Nic takového nebylo tvrzeno ani to z obsahu spisu nevyplynulo, resp. to nelze ani předpokládat, proto žalobkyni nadále náleží osobní příplatek 500 měsíčně. Pokud by žalobkyně nastoupila po skončení 3leté rodičovské dovolené, příplatek za tzv. třídnictví ve výši 600 Kč měsíčně, by ji náležel, jak připustila tehdejší ředitelky žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ), proto do pravděpodobného výdělku žalobkyně náleží i tento příplatek. Pravděpodobný výdělek žalobkyně se skládá ze mzdového tarifu ve výši 34 210 Kč měsíčně, osobního příplatku ve výši 500 měsíčně a příplatku za tzv. třídnictví ve výši 600 Kč měsíčně, tj. celkem 35 310 Kč měsíčně. V souladu s § 354 odst. 1 zákoníku práce je rozhodným obdobím III. Q 2020, kdy její průměrný hodinový výdělek by činil 200,63 Kč (105 930 Kč : 528 hodin). V listopadu 2020 (od 13. 11. do 30. 11.) byl fond pracovní doby 96 hodin včetně placených svátků, žalobkyni tak náleží 19 260,48 Kč. V prosinci 2020 byl fond pracovní doby 184 hodin včetně placených svátků, žalobkyni by tak náleželo 36 915,92 Kč, žalováno však bylo 35 310 Kč. V lednu 2021 byl fond pracovní doby 168 hodin, žalobkyni tak náleží 33 705,84 Kč. V únoru 2021 byl fond pracovní doby 160 hodin, žalobkyni tak náleží 32 100,80 Kč. V březnu 2021 byl fond pracovní doby 184 hodin včetně placených svátků, žalobkyni by tak náleželo 36 915,92 Kč, žalováno však bylo 35 310 Kč. V dubnu 2021 byl fond pracovní doby 176 hodin včetně placených svátků, žalobkyni by tak náleželo 35 310,88 Kč, žalováno však bylo 35 310 Kč. V květnu 2021 byl fond pracovní doby 168 hodin včetně placených svátků, žalobkyni tak náleží 33 705,84 Kč. V červnu 2021 byl fond pracovní doby 176 hodin, žalobkyni by tak náleželo 35 310,88 Kč, žalováno však bylo 35 310 Kč. V červenci 2020 (od 1. 7. do 22. 7.) byl fond pracovní doby 128 hodin včetně placených svátků, žalobkyni by tak náleželo 25 680,64 Kč, žalováno však bylo 25 470 Kč. Odvolací soud je v souladu s § 211 ve spojení s § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhem a nemůže jej překročit, proto za žalované období od 13. 11. 2020 do 22. 7. 2021 přiznal žalobkyni plat, resp. náhrada platu ve výši 285 484 Kč. Žalobkyni dále náleží úroky z prodlení ve smyslu § 4 zákoníku práce ve spojení s § 1968, § 1970 občanského zákoníku, kdy výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, kdy počátek prodlení byl stanoven v souladu s § 141 odst. 1 zákoníku práce.

18. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) ve výroku I co do zamítnutí zaplacení částky 93 086 Kč s příslušenstvím shledal ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, a ve zbývající části výroku I co do zamítnutí zaplacení částky 285 484 Kč s příslušenstvím jej odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu zcela vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 75,41 % (285 484 Kč z 378 570 Kč) a žalovaná měl tak úspěch ve výši 24,59 % (93 086 Kč z 378 570 Kč), a proto byly žalobkyni přiznány účelně vynaložené náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 50,82 % celkových nákladů řízení (úspěch 75,41 % – neúspěch 24,59 %).

20. Náklady řízení před okresním soudem ve výši 131 102,59 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 143 Kč a nákladů právního zastoupení spočívající v úkonech právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a 6x účast u jednání (16. 5. 2024, 12. 9. 2024, 2x 2. 12. 2024 vzhledem k délce jednání, 2x 4. 9. 2025 vzhledem k délce jednání) á 9 820 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, 7x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024, 2x režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024 za dvanáct půlhodin po 100 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025 za čtyři půlhodiny po 150 Kč, cestovného v roce 2024 ve výši 1 989,75 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z , adresa, do , adresa, a zpět v délce 78 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 7,6 l/100 Km BA 95) a cestovného v roce 2025 ve výši 664,62 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (cesta z , adresa, do , adresa, a zpět v délce 78 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 7,6 l/100 km BA 95) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

21. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s dalšími písemnými podáními – reakce na vyjádření žalované. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování, včetně návrhů na doplnění dokazování, které mohly být učiněny v průběhu ústního jednání (reakce na vyjádření žalované ze dne 13. 5. 2024 a 28. 8. 2024 a vyjádření po jednání ze dne 14. 6. 2024).

22. Podle obsahu spisu rovněž průběh řízení nesvědčí o nezbytnosti opakovaných konzultacích advokátky s klientkou (žalobkyní) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (např. aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Žalobkyně vylíčila všechny podstatné skutkové okolnosti již v žalobě. Podle obsahu spisu rovněž další průběh řízení nesvědčí o nezbytnosti dalších konzultací advokáta s klientem (žalobkyní) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Účelnost takových dalších porad neodůvodňuje v daném případě ani celková délka řízení a rozsah spisu. Odvolací soud má s ohledem na obsah a rozsah předložených listinných důkazů i s přihlédnutím k počtu vyslechnutých svědků za to, že další konzultace advokátky s žalobkyní v rozsahu přesahujícím jednu hodinu nad rámec běžné porady v průběhu ústních jednání objektivně nebyly nezbytné.

23. Náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 60 866,30 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 18 929 Kč a nákladů právního zastoupení spočívající v úkonech právní služby – sepis odvolání a 2x účast u jednání (5. 3. 2026 a 29. 4. 2026) ā 9 820 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušný počet režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za dvanáct půlhodin po 150 Kč, cestovného ve výši 2 048,92 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. (2x cesta z , adresa, do , adresa, a zpět v délce 120 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 7,6 l/100 km BA 95) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

24. Celkové náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů tak činí 191 968,89 Kč (131 102,59 Kč + 60 866,30 Kč), z toho 50,82 % pak je 97 585,89 Kč. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit takto stanované náklady řízení před soudy obou stupňů (ve výši 13 669,88 Kč) k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.