16 Co 47/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání bezdůvodného obohacení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2024, č. j. 34 C 326/2022-327

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 436 958 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 37 380 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 19. 10. 2022 a se žalobkyně jako objednatelka proti žalovanému jako zhotoviteli domáhala zaplacení částky 1 300 569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 300 569 Kč za dobu od 20. 9. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že je poskytovatelkou zdravotních služeb v oboru zubní lékařství a ortodoncie, přičemž žalovaný je dodavatelem ordinací „na klíč.“ Měl pro žalobkyni zajistit ordinaci v , adresa, (dále jen projekt , Anonymizováno, ), a to na klíč. Tedy obstarat kompletní projekt pro změnu užívání stavby včetně rozvodů elektřiny, vody, tepla, sání a přípravy pro upevnění zubařských křesel, dále zpracovat veškeré podklady pro hasiče a hygienu, zajistit kladné stanovisko ke zpracování realizační dokumentace, výběr dodavatele stavby, realizaci stavby, dodávku stomatologického a dalšího zařízení ordinace, zkrátka vše, co je nezbytné k samotnému zahájení provozu zubní ordinace. Řada prací měla být dokončena do konce roku 2021 a celý projekt měl být realizován do poloviny roku 2022. Písemná smlouva nebyla uzavřena. Žalovaný žalobkyni za projekt , anonymizováno, vyúčtoval fakturou č. , hodnota, ze dne 26. 5. 2021 (dále jen spornou fakturou) částku 1 236 620 Kč (dále jen spornou částku) jako zálohu na veškeré práce včetně dodávky vybavení ordinace. Žalobkyně tuto částku zaplatila dne 27. 5. 2021. Žalovaný ovšem postupně začal činit průtahy a nekonal, žalobkyně jej bezvýsledně urgovala, což nakonec vyústilo v ukončení spolupráce ve dnech 2. 1. 2022 a 28. 1. 2022. Přesto žalobkyně kvůli právní jistotě dopisem ze dne 9. 9. 2022, došlým žalovanému téhož dne, odstoupila od smlouvy a vyzvala jej k vrácení zaplacené částky do 18. 9. 2022. Žalovaný akceptoval ukončení spolupráce, leč uhrazenou částku nevrátil. Za dříve uvažovaný projekt , anonymizováno, , k němuž žalovaný sám vztahoval spornou fakturu a spornou částku (dále jen projekt , anonymizováno, ), žalobkyně žalovanému zaplatila celkem částku 1 178 964 Kč na základě faktur č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2020 za „přípravu ordinace , adresa, “ a č. , hodnota, , a sice dvěma platbami ve výši 309 760 Kč za přípravu ordinace a 869 204 Kč za nábytek. Dosud zde nejsou vyřešeny četné reklamace. Tento projekt žalovaný jako jediný kompletně realizoval. Žalobkyně ovšem chtěla co nejdříve změnit působiště, poněvadž na , adresa, měla mimo jiné vysoké provozní náklady. Za nový projekt, tj. projekt , Anonymizováno, , včetně vytipování vhodné nemovitosti, požadoval žalovaný částku 1 236 620 Kč, tedy obdobnou jako za projekt , anonymizováno, , přičemž navýšení o méně než 5 % žalobkyně nerozporovala. Prioritou pro ni byla rychlá realizace nových prostor. Možných lokalit bylo několik, žalovaný si ovšem nepočínal tak profesionálně, jak se prezentoval. Žalobkyně musela objekty často poptávat osobně, žalovaný se většiny prohlídek nezúčastnil. Žalobkyně jej mnohdy jen informovala, že v daných prostorách nebude možno záměr realizovat, neboť jsou již pronajaty, dispozičně zcela nevhodné atd. Projekt , Anonymizováno, se nedostal do žádné fáze, neboť byly prostory již pronajaty. Na dalším projektu bylo nutno dané prostory předem vyloučit, poněvadž se již začaly řešit prostory v , anonymizováno, . Projekty , anonymizováno, byly ověřovány v rozpětí ani ne dvou hodin. Vše musela řešit žalobkyně, neboť žalovaný buďto přišel pozdě a absolutně nepřipraven, nebo se nedostavil vůbec. V paláci , anonymizováno, byla prohlídka ukončena po dvou minutách, neboť pronajímatel neshledal žalobkyni jako vhodného kandidáta. K online schůzce k projektu , anonymizováno, se žalovaný nepřipojil a týden byl nekontaktní. Jako vhodný byl nakonec zvolen právě objekt , Anonymizováno, . Účastníci si nesjednali, že by měl žalovaný obdržet jakoukoli částku za nerealizované projekty (lokality, které nakonec nebyly vybrány). Šlo vždy jen a pouze o řádně dokončený projekt. Nesmyslnost tvrzení žalovaného, že byla sporná částka odměnou za vytipování jiných vhodných prostor, lze ilustrovat mimo jiné tím, že by pak žalovaný byl s ohledem na jím tvrzený počet odpracovaných hodin mimořádně dobře placen hodinovou sazbou v řádech statisíců Kč. Přestože sám nikdy nepožadoval více, než 1 500 Kč za hodinu své práce. Kdyby si měl účtovat spornou částku za činnosti provedené ještě před vystavením faktury, pak by musel řádně doložit, že při sazbě 1 500 Kč za hodinu odpracoval pro žalobkyni více než 824 hodin, což je vyloučeno. Sám žalobkyni (aniž by to doložil) ještě v únoru 2022 tvrdil, že vykonal 80 hodin práce, což je méně než desetina. Ani tento rozsah ovšem neodpovídá a žalobkyně jej popírá. Účastníci vedli skutečně větší množství telefonátů a e-mailů, nicméně v souvislosti s vadami na projektu , anonymizováno, . Žalovaný vystavil fakturu znějící na „přípravné práce pro umístění zubních souprav.“ Kdyby se jednalo o vyúčtování prací jiných, již dříve provedených, musela by faktura obsahovat odpovídající popis. Žalovaný pouze tvrdil, leč nedoložil, jakou konkrétní jinou činnost, kterou měl podle své interpretace spornou fakturou vyúčtovat, vlastně pro žalobkyni vykonal. Zbývající žalovaná částka (nehledě k paušálu 1 200 Kč) se týká vadného notebooku. Žalovaný totiž žalobkyni do ordinace dodal notebook , Anonymizováno, , který nicméně navzdory jeho ujištění nebyl nový, nýbrž použitý - repasovaný - a vykazoval další vady. Bezprostředně po jeho dodání, dne 22. 9. 2020, žalobkyně vytkla vadu spočívající v nenabíjení nabíječkou dodanou s notebookem. Na konci roku 2020 vyjádřila pochybnost, zda je notebook skutečně nový, když na něm objevila označení „renew“; žalovaný ji nicméně ubezpečil, že to je nový výrobek s dvouletou zárukou. V srpnu 2022 nechala notebook prověřit u IT společnosti, která sdělila, že je repasovaný, byl uveden do provozu již v roce 2019 a záruční doba že skončila dne 14. 12. 2020. Nemohl-li žalovaný vědět, že je notebook repasovaný, tím spíše to nemohla vědět žalobkyně jako laik. Žalovaný tvrdil, že notebook žalobkyni dodal zabalený v originální krabici. Pravdou však je, že jej vybalil z krabice a začal ho žalobkyni ihned zapojovat, čímž chtěl zastřít skutečnost, že notebook není nový. Tato vada vysvětluje další vady. Přístroj byl totiž i velice hlučný, při spuštění silně hučel, a to i když nebyl delší dobu zapnutý, což žalobkyně žalovanému oznámila dne 22. 2. 2021. Navíc neměl sjednané parametry - paměť RAM - která činila 32 GB namísto sjednaných 64 GB. Cena přitom značně převyšovala špičkové nové notebooky. Na základě zálohové faktury č. , hodnota, ze dne 8. 9. 2020 žalobkyně žalovanému za notebook zaplatila 63 949 Kč. Následně byla v tomto kontextu vystavena ještě faktura č. , hodnota, ze dne 16. 12. 2020. Žalovaný vady de facto odmítl odstranit. I od této smlouvy žalobkyně odstoupila nejpozději dopisem ze dne 9. 9. 2022 a bezúspěšně žalovaného upomenula ke vrácení zaplacené ceny notebooku do 18. 9. 2022. Již ve dnech 2. 1., 4. 1. a 28. 1. 2022 žalovanému oznámila ukončení spolupráce a bezvýsledně jej vyzvala k zaplacení. Žalovaný v případě notebooku porušil dobré mravy a princip poctivosti a uvedl žalobkyni v omyl ohledně podstatných vlastností notebooku, což znamená, že byla smlouva neplatná. I kdyby neplatnou nebyla, vzniklo žalobkyni právo odstoupení od smlouvy jako právo z vad, které také využila.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že závazek ohledně projektu , Anonymizováno, zanikl. Poukázal na to, že s žalobkyní spolupracoval už od roku 2020, kdy u něj poptala poradenství a realizaci zubních ordinací na následujících projektech: , anonymizováno, . Dokončen byl pouze projekt , anonymizováno, . U projektů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se zjistilo, že prostory jsou nevyhovující. Prostory v , adresa, si rezervovala jiná osoba. Žádný z projektů , Anonymizováno, nebylo lze realizovat, v případě projektu , Anonymizováno, se ukázalo, že prostory nejsou vhodné kvůli dispozičnímu řešení. Žalovaný na těchto nedokončených projektech vykonal spoustu práce, čehož si žalobkyně byla vědoma a proto se s žalovaným dohodla na uhrazení všech prací vykonaných do dne 25. 5. 2021. Na základě této dohody vystavil spornou fakturu. Žalobkyně nikdy nerozporovala úplatnost jeho činnosti. Účastníci spolupracovali na podkladě ústních smluv. Rozsah prací byl domlouván vždy podle aktuální potřeby žalobkyně. Od počátku roku 2022 však byla žalobkyně jen z osobních důvodů nespokojena se službami žalovaného. Sporná částka vůbec nesouvisela s projektem , Anonymizováno, , nýbrž s jinými, dřívějšími projekty, které nebyly dokončeny. Projekt , Anonymizováno, byl zahájen teprve v průběhu srpna 2021, kdežto sporná faktura byla vystavena již v květnu 2021. A to jako zálohová, což by při projektu , Anonymizováno, nebylo možné. Žalovaný vykonal i na projektu , Anonymizováno, značné množství činností nezahrnutých ve sporné faktuře, za něž žalobkyně dosud nezaplatila. Žalovaný okresnímu soudu adresoval celou řadu obsáhlých podání, v nichž se snažil specifikovat práce provedené na projektu , anonymizováno, , které měl vyúčtovat spornou fakturou. Tento kontext je analyzován v bodě 13. odůvodnění. Co se týče notebooku, žalobkyně nesprávně zapojila nabíječku a proto se řádně nenabíjel. Pokud jde o hlučnost, vyčistil žalovaný filtr, načež hluk ustal. Účastníci nesjednali, že má být notebook zcela nový. Žalobkyně souhlasila s dodáním notebooku , Anonymizováno, s pamětí RAM 32 GB, jak plyne z faktury č. , hodnota, . Žalovaný od svého dodavatele notebook zakoupil jako zcela nový. Nevěděl a neví nic o tom, že by novým být neměl. Nabídl nicméně žalobkyni, aby mu jej vrátila s tím, že dodá nový, nebo vrátí peníze. To však žalobkyně odmítla s vysvětlením, že je notebook již nastaven a funguje. Žalobkyní oslovená IT společnost není autorizovaná tak, aby mohla danou otázku odborně posoudit. Reklamace byla navíc učiněna pozdě.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě plně vyhověl (výrok I) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním, podrobně rozvedeným v bodech 4. – 22. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost v plné šíři odkazuje a která okresní soud v bodech 24. a 25. odůvodnění shrnul do následujících skutkových závěrů.

4. Stran realizace ordinace vyhodnotil, že žalovaný spornou fakturou vyúčtoval spornou částku a uvedl v ní, že fakturuje přípravné práce pro umístění zubních souprav se splatností fakturované částky dne 9. 6. 2021 a platbou formou příkazu. Dne 27. 5. 2021 jednatelka žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen jednatelka) danou částku zaplatila, o čemž svědčí poznámka v příkazu k úhradě ve tvaru „, Anonymizováno, objednávka 2021.“ V inkriminovaném období žalovaný žalobkyni v e-mailu napsal: „Zasílám rozepsanou fakturu, během víkendu v příloze posílám i objednávku, objednávka na 784 500+práce je 450 000, tedy 1 234 500.“ Soudu se jeví jako nanejvýš nepravděpodobné, že by tak značná částka mohla představovat ničím nedoložené práce žalovaného spočívající pouze v jednání se stranami prostřednictvím emailové komunikace, komunikace na messengeru, eventuálně případné schůzky, zejména za situace, když za realizaci celého předchozího projektu (, anonymizováno, ) byla žalobkyní zaplacena žalovanému obdobná částka. Tvrzení žalobkyně, že sporná platba sloužila jako záloha na realizaci budoucí zubní ordinace, se objektivně jeví jako pravděpodobnější důvod platby. Ve sporné faktuře se totiž hovoří o přípravě zubních křesel. Příkaz se týká objednávky prací - tedy prací v budoucnu realizovaných. Ačkoli soud opakovaně poučoval žalovaného o jeho povinnosti tvrzení a důkazní, žalovaný nedoplnil ani svá tvrzení ohledně provedených prací tak, aby to alespoň přibližně odpovídalo sporné částce. Navíc neprokázal, že s žalobkyni sjednal, že je oprávněn provedené práce takto vyúčtovat. Jde k tíži žalovaného, že nebyl schopen doložit rozsah plnění za nemalé finanční prostředky. Tvrdil, leč nedoložil, že před vystavením sporné faktury žalobkyni předložil soupis do té doby provedených prací na předchozích projektech, které žalobkyně odsouhlasila. Z e-mailové korespondence mezi žalovaným a jednatelkou plyne, že žalobkyně žalovaného o dané rozúčtování žádala. Je v zásadě nemožné, aby soud odlišil, kdy měl žalovaný odvádět vícepráce na projektu , anonymizováno, , kdy práce na nových projektech a kdy se jednalo o jednání v rámci reklamace prací na projektu , anonymizováno, . Soud se s nemalým úsilím pokusil zjistit skutkový stav, a to i velmi rozsáhlým výslechem samotného žalovaného, aby se neunáhlil v svém přesvědčení, že dost dobře nelze prokázat rozsah prací výslechem žalovaného. Ani dlouhou výpovědí žalovaného nebyla povinnost tvrzení splněna, neboť žalovaný vypověděl, že prováděl pro žalobkyni i různé jiné práce jako právní poradenství, instalaci výpočetní techniky či pračky v domácnosti jednatelky. O dokumentech, jež by mohly prokázat jeho tvrzení, vypověděl, že již neexistují. Žalovaný tudíž neprokázal, že by se sporná faktura a sporná částka týkaly projektu , anonymizováno, , resp. jiných projektů, než , anonymizováno, . Neprokázal, jakým způsobem byla sjednána odměna.

5. Ohledně notebooku uzavřel, že účastníci smluvili dodání notebooku , Anonymizováno, , procesor , anonymizováno, , operační paměť , Anonymizováno, . Notebook žalovanému dodala společnost , právnická osoba, , která za něj vyfakturovala částku 49 990 Kč splatnou ke dni 21. 9. 2020. Následně žalovaný žalobkyni zálohovou fakturou č. , hodnota, vyzval k zaplacení částky 63 949 Kč splatné dne 22. 9. 2020, načež dne 16. 12. 2020 vystavil fakturu č. , hodnota, s tím, že byla kupní cena zaplacena. Poté začal počítač vykazovat vady; přívodní nabíjecí kabel byl uvolněný a počítač se nenabíjel tak, jak měl. Byl hlučný. Na jeho spodní straně byla nálepka se slovy „renew product.“ Žalovaný ji ujistil, že jde o nový produkt. Podle faktury spol. , právnická osoba, bere klient na vědomí, že se jedná o užité zboží. Navíc bylo prokázáno, že se společnost , právnická osoba, zaměřuje především na prodej repasované výpočetní techniky, s čímž koresponduje i zpráva spol. , právnická osoba, ., podle níž se jedná o zařízení, které bylo zakoupeno v roce 2019 s roční zárukou, že je zde uvedeno „renew product,“ což znamená, že zboží nebylo koupeno jako nový produkt. Den zahájení provozu byl 18. listopadu 2019 a den ukončení byl 17. prosince 2020. Jestliže žalovaný žalobkyni za notebook vyúčtoval 63 949 Kč, pak se žalobkyně právem domnívala, že je zcela nový.

6. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval v prvé řadě jako povinnost žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení vzniklé přijetím plnění z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z.). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a odbornou literaturu tíží břemeno tvrzení a subjektivní důkazní břemeno stran právního důvodu sporné platby žalovaného jako jejího příjemce a obohaceného. Žalovaný neprokázal, že se sporná faktura a sporná částka týkaly projektu , anonymizováno, a tudíž je povinen přijaté plnění vydat jako bezdůvodné obohacení. To, že notebook nebyl nový, je jeho vadou. Žalovaný zdůrazňoval, že se žalobkyní vždy jednal jako profesionál, který disponuje v daných oborech vysokoškolským vzděláním, takže byl schopen rozlišit, zda je notebook nový nebo ne (§ 5 odst. 1, § 6 odst. 1 o. z.). Tím pádem o této vadě v době odevzdání notebooku věděl nebo musel vědět, což znamená, že nemá právo námitky opožděnosti oznámení vad, kterou vznesl (§ 2112 odst. 2 druhá věta o. z.). Žalobkyně vadu oznámila a také uplatnila právo na odstoupení od smlouvy, a to včas, neboť ji žalovaný zatajením vady uvedl v omyl (srov. § 650 druhá věta o. z.). Žalobkyni přísluší i nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), poněvadž šlo o závazek mezi dvěma podnikateli.

7. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž částečně zopakoval dosavadní argumenty a ke sporné částce uvedl, že o projektu , Anonymizováno, začali účastníci jednat až v srpnu 2021. Žalobkyně neprokázala, že se tak stalo již dříve ani že od smlouvy na projekt , Anonymizováno, odstoupila. Zpráva pro příjemce u příkazu k úhradě ve tvaru „, Anonymizováno, objednávka 2021“ je nerozhodná, poněvadž ji žalobkyně mohla napsat sama či ji později změnit. Tato platba se vztahovala k jiným, již dříve skutečně provedeným pracem, které také žalovaný detailně vylíčil ve svém podání ze dne 22. 5. 2023, v němž nadto navrhl důkazy, které prvostupňový soud neprovedl a místo toho jej k předložení odpovídajících důkazů vyzval. S tím souvisí též podání žalovaného ze dne 10. 1. 2024. Soud měl provést také znalecký posudek k ocenění žalovaným provedených prací. Není pravdou, jak vypověděla jednatelka, že by žalovaný žalobkyni za jiné práce z roku 2021, než na projektech , anonymizováno, a , Anonymizováno, , nic neúčtoval; o tom svědčí faktura č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2020. Mezi účastníky byla zavedena obchodní zvyklost, že žalovaný žalobkyni své práce účtoval vždy ex post v sazbě 1 500 Kč za hodinu, a to i za projekty, které se nakonec nerealizovaly - a žalobkyně mu také vše zaplatila, což dokazuje e-mail žalovaného ze dne 1. 10. 2020 a výše zmíněná faktura. V případě notebooku žalovaný argumentoval, že účastníci nesjednali dodání notebooku , anonymizováno, za 65 000 Kč bez DPH, nýbrž notebooku , Anonymizováno, s pamětí RAM 32 GB za 52 850,41 Kč bez DPH. Nedostatek novosti není vadou. Soud prvního stupně zde vyšel jen z žalobkyní předložených fragmentů komunikace na messengeru, nikoli z kompletní korespondence, předložené žalovaným. Upozornění spol. , právnická osoba, , že je zboží již použité, se nachází na každé faktuře této společnosti, která přitom neobchoduje pouze repasovaným zbožím. Zpráva spol. , právnická osoba, . nezněla tak, že počítač není nový. To, že byl uveden do provozu v roce 2019 může znamenat, že do něj byl nahrán software a že byl přeprodán mezi obchodníky a přitom vůbec nemusel být používán. Zároveň z této zprávy neplyne, že by byl repasovaný. Žalobkyně byla přesvědčena, že notebook není nový, již od zprávy na Messengeru ze dne 20. 12. 2020 a přesto se rozhodla v závazku pokračovat a od smlouvy neodstoupit. Tím pádem tak nemohla učinit ani později (§ 2003 o. z.). To mohla potvrdit i soudem nevyslechnutá svědkyně , příjmení, . Co do ostatních vad prvostupňový soud pouze nekriticky převzal tvrzení žalobkyně místo toho, aby je přezkoumal např. žalovaným navrženým znaleckým posudkem či výslechem svědkyně , příjmení, .

8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku, přičemž také z velké části zrekapitulovala dosavadní argumenty s tím, že žalovaný zprvu tvrdil, že účtoval hodinovou sazbu. Když se ukázalo, že by v tom případě musel pro žalobkyni v podstatě odpracovat několik měsíců v kuse, začal tvrdit, že byla dohodnuta paušální částka za každý projekt. Aby se dostal na neprávem zadrženou částku, musel za dokončený projekt prohlásit dokonce i jednotlivé prohlídky nemovitostí, kterých se ani nezúčastnil. Dále se uchýlil ke tvrzení, že jen za telefonování a elektronickou korespondenci žalobkyni naúčtoval částku 231 412,50 Kč. V tomto kontextu žalovaný v e-mailu ze dne 4. 2. 2022 odhadl rozsah odpracovaných hodin na 80 a teprve během soudního řízení se jím tvrzený rozsah rozrostl o další stovky hodin. Ve faktuře na spornou částku se hovoří o „přípravných pracech pro umístění zubních souprav.“ Žádné jiné zubní soupravy se v tu chvíli neřešily - projekt , anonymizováno, byl dokončen a vyúčtován ještě v roce 2020. Z e-mailové korespondence mezi jednatelkou a žalovaným z období prosince 2021 – ledna 2022 je patrno, že byl žalovaný urgován k pracem na ordinaci na , Anonymizováno, a když poté žalobkyně odstoupila od smlouvy, urgovala jej o vyúčtování, které ovšem nikdy neobdržela. Žalovaný zmařil důkaz výslechem advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, tím, že jej odmítl zprostit mlčenlivosti, ačkoli jeho výpověď mohla osvětlit obsah smírčího jednání účastníků v době, kdy šlo o spornou částku, ale žalovaný tehdy vůbec netvrdil, že by snad měla tvořit úplatu za jiný projekt, než je , Anonymizováno, . K notebooku žalobkyně uvedla, že žalovanému nic nebránilo, aby sám nechat zpracovat znalecký posudek a svědkyně , příjmení, , kamarádka partnerky žalovaného, počítač nikdy neviděla.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.

11. Odvolací soud se detailně obeznámil s obsahem spisu. Při právní kvalifikaci případu ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se řídil těmito úvahami. Pokud jde o notebook, účastníci uzavřeli kupní smlouvu (§ 2079 odst. 1 ve spojení s § 2085 odst. 1 o. z.), kdy žalovaný přístroj nejprve sám zakoupil od společnosti , právnická osoba, a poté jej prodal žalobkyni. Není pravdou, že by zde účastníci v konečné fázi kontraktace jednali o dvou různých noteboocích. Ze vzájemné elektronické korespondence i následné fakturace plyne, že si žalobkyně zvolila výrobek , anonymizováno, , 64 GB DDR za 65 000 Kč bez DPH zaprvé není samostatně jako celek zachycen v žádném důkazu o kontraktaci účastníků, zadruhé – a to především – vůbec nejde o notebook. Je totiž obecně známo, že společnost Intel nevyrábí počítače a není tedy značkou počítačů, nýbrž jen počítačových součástek, zejména procesorů. Výše citovaná specifikace může tedy být nanejvýš specifikací procesoru. Naproti tomu je značkou notebooku , Anonymizováno, . V tomto kontextu je třeba poznamenat, že to byl žalovaný, kdo soudu předložil selektivní korespondenci; zprávy na Messengeru vytiskl tak, že vypustil informaci o operační paměti 64 GB. Při porovnání úplného snímku dané části elektronické komunikace účastníků a snímku displeje notebooku s technickými údaji počítače je ovšem relevantní rozdíl 64 GB – 32 GB patrný. Účastníci tedy sjednali notebook , Anonymizováno, s operační pamětí 64 GB. To, že notebook nebyl nový, může být - a v tomto případě bylo - vadou. Novost je objektivní vlastností notebooku, objektivně přiřaditelnou a ověřitelnou v okamžiku přechodu nebezpečí škody na něm, v tomto případě tedy ve chvíli jeho převzetí (§ 2100 odst. 1 první věta ve spojení s § 2121 odst. 1 o. z.). Notebook v daném okamžiku buďto nový je, anebo není. V tomto případě by se jednalo o skrytou (nikoli zjevnou) faktickou vadu provedení (§ 2099 odst. 1 první věta ve spojení s § 2095 a s § § 2107 odst. 2 druhou větou, 2103 první větou a contrario), poněvadž právě provedení vyjadřuje tento druh vlastností věci. Není vůbec podstatné, co znamená uvedení notebooku do provozu. Je nutno podotknout, že právní řád v souvislosti s notebooky nezakotvuje uvedení do provozu jako právní pojem, jako je tomu např. u motorových vozidel [čl. 3 odst. 52) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly]. Podstatné bylo, zda šlo o nový notebook. Z celkového kontextu vztahů mezi účastníky je zcela evidentní, že žalobkyně zjednala žalovaného k otevření nové zubní ordinace na novém místě a že pokud ji vybavovala nově zakoupenými zařizovacími předměty, pak ať už to byly lékařské přístroje, nábytek nebo počítače, měly být nové. Tomu odpovídají i snímky eshopů s prohlíženými notebooky, výpověď jednatelky a ovšem i elektronická korespondence účastníků, v níž se žalobkyně jako na důležitou vlastnost ptala právě na novost notebooku (§ 556 odst. 2 o. z.), přičemž ji žalovaný ubezpečil, že nový je, avšak žalobkyně nedostatek novosti oznámila jako vadu a na tomto základě posléze odstoupila od smlouvy. To znamená, že novost notebooku byla jeho provedením, vhodným pro účel patrný jak z celkového kontextu obchodní spolupráce účastníků, tak z této dílčí smlouvy (§ 2095 druhá věta; viz též § 1914 odst. 1 o. z.). To, že notebook nebyl nový, vyplynulo hned z několika důkazů – z faktury spol. , právnická osoba, , z náhledu jejích webových stránek, z vyjádření spol. , právnická osoba, . a, což odvolací soud pokládá za klíčové, z nálepky s textem „renew product,“ kterou zachycuje nejen předložená fotografie, nýbrž i výpověď jednatelky. Tato nálepka je jednoznačným důkazem toho, že šlo o repasovaný počítač, tedy přístroj, který v určité chvíli znova prošel technickou revizí profesionála. Tato revize by neměla žádný smysl, kdyby notebook nebyl již dříve předán do faktického užívání – tomu ostatně plně odpovídá informace spol. , právnická osoba, . o začátku běhu záruční doby (§ 2115 o. z.). A nejen to. Repasovaný notebook je typický nižší cenou a mohou se u něj vyskytnout vady pocházející z jeho předchozího užívání – čemuž nasvědčují tvrzení a důkazy předložené žalobkyní. Skutkový závěr, že přístroj nebyl nový, je tudíž plně v souladu s principem volného hodnocení důkazů (§ 132 ve spojení s § 125 první větou o. s. ř.), založeným na již zjištěném skutkovém stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), který nevyžadoval dalšího důkazu. Vzhledem k výše rozvedeným okolnostem již tato vada představuje podstatné porušení smlouvy, poněvadž je jasné, že žalobkyně měla zájem jen a pouze o nový notebook, obzvlášť při tak vysoké ceně. Proto měla právo zrušit závazek odstoupením od smlouvy [§ 2106 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 2004 odst. 1 o. z.] a požadovat zpět zaplacenou kupní cenu (§ 2993 o. z.), splatnou na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanému výslovně oznámila, že i se znalostí této konkrétní vady na závazku ze smlouvy setrvává (§ 2003 odst. 1 o. z. a contrario). Zde navíc šlo i o další výhrady k notebooku a odvolací soud se plně ztotožňuje s názorem soudu prvostupňového, že žalovaný o vadě přinejmenším musel vědět a tudíž nemá právo namítnout opožděnost jejího oznámení. Navíc žalobkyni lhal v tom, že jí notebook dodal za stejnou cenu, za jakou jej koupil, a odmítl jí zaplacenou kupní cenu vrátit. Tato část žaloby tudíž byla důvodná.

12. Co se týče sporné platby, břemeno tvrzení a subjektivní důkazní břemeno o jejím právním důvodu tížilo skutečně žalovaného. Podle § 1791 odst. 1 o. z. totiž „vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku.“ Tento závěr přitom plyne nejen ze zákona, ale i z judikatury,[footnoteRef:1] a to i pro dobu účinnosti o. z.[footnoteRef:2] Věřitelem pohledávky byl žalovaný. A jestliže navíc v reakci na tvrzení žalobkyně o daném právním titulu nezůstal procesně pasivní, ale naopak aktivně prosazoval vlastní a pro sebe prospěšnou alternativní skutkovou verzi, je i přirozené, že k ní nese procesní břemena. Odvolací soud neshledává u žalobkyně žádnou snahu přivést žalovaného otálením s žalobou do důkazní nouze. Účastníci nějakou dobu vedli mimosoudní smírčí jednání. Žalobkyně již v lednu 2022 jasně projevila vůli závazek zrušit, což – spolu s výzvou ke vrácení obdržených částek – potvrdila začátkem září téhož roku doručeným písemným odstoupením od smlouvy. Účastníci spolu celou dobu vedli korespondenci a žaloba byla poté podána již dne 19. 10. 2022. Navíc zde nešlo o platbu, jež neměla mít od počátku žádný právní důvod. Právní důvod zde byl, ale později odpadl. [1: Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, či jeho usnesení ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6020/2017.] [2: Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4525/2018.]

13. Pokud jde o otázku unesení procesních břemen, je třeba zdůraznit, že jde o klasický civilní spor. V něm soud není povinen ex officio vyšetřovat všechny myslitelné skutkové verze, nýbrž jen přezkoumávat pravdivost té verze, kterou do řízení vnáší strana zatížená procesními břemeny. Daný účastník má tedy nejen povinnost tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a), písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o. s. ř.], ale i jim odpovídající břemeno tvrzení a břemeno důkazní a tudíž nese nepříznivé následky nesplnění daných povinností v podobě ztráty sporu. Tvrzení je přitom odlišné od důkazu; nejprve je účastník povinen tvrdit konkrétní skutečnosti, k jejichž objasnění má konkrétní uplatněný důkazní prostředek sloužit a teprve poté může soud rozhodnout, zda takový důkaz provede (srov. § 6 první věta ve spojení s § 118 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Může se totiž ukázat, že je dané tvrzení právně irelevantní pro meritum sporu, je nesporné, již bylo prokázáno či je nelze označeným důkazem prokázat. Důkaz má tudíž v konečném důsledku sloužit k ověření pravdivosti toho kterého tvrzení, nikoli k vyšetřování relevantního skutkového stavu ve všeobecnosti a z úřední povinnosti. Aby mohl důkaz tuto funkci splnit, je nezbytné vnést do řízení skutkové tvrzení na dostatečné úrovni konkrétnosti. Povinnost tvrzení se projevuje v § 79 odst. 1 druhé větě o. s. ř. pravidlem, že „návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat… vylíčení rozhodujících skutečností.“ Tyto skutečnosti pak musí být vylíčeny způsobem nazývaným substancování, tedy na úrovni konkrétnosti umožňující přiřadit to které tvrzení konkrétnímu důkazu, ověřit důkazem jeho pravdivost a podřadit je pod hypotézu konkrétní rozhodné právní normy. Rozhodně nelze postupovat tak, že účastník označí důkaz bez náležité konkretizace odpovídajících tvrzení s tím, že vyslýchaná osoba soudu sama popíše, „jak to celé bylo.“ Skutkové tvrzení je tudíž zcela odlišné od účastnické výpovědi. Tato pravidla platí ve světle ústavního principu rovnosti před zákonem (srov. § 18 odst. 1 první a třetí věta o. s. ř.) úplně stejně i pro podnikatele, kterým žalovaný je. Není sebemenší důvod zavádět kvůli časté neformálnosti závazků mezi podnikateli v občanském soudním řízení v tomto kontextu jakýsi dvojí standard. Žalovaný dostal k unesení procesních břemen až enormní prostor opakovanými výzvami podle § 118a odst. 1 odst. 3 o. s. ř. v průběhu celého řízení, k nimž měl pokaždé výhrady a prosazoval názor, že příslušná břemena zatěžují žalobkyni. V podání ze dne 22. 5. 2023 (na l. č. , hodnota, ) žalovaný o pracech, jež měl provést na projektu , anonymizováno, a vyúčtovat spornou fakturou, neuvedl nic konkrétního, pouze odkázal na přílohu č. , hodnota, jako důkaz obsahují specifikaci těchto úkonů. Pomine-li odvolací soud otázku, zda je takový odkaz vůbec přípustný v situaci, kdy nejsou odkazovaná tvrzení právě přehledná, jsou tvrzené úkony specifikovány zcela nekonkrétně („poradenství, schůzka, seznam úkolů, dořešení, informace, pomoc, komunikace“ atd.) a navíc dále odkazují na další důkazy. Není zde uvedena částka za jednotlivé položky. Není vysvětleno, ze kterého konkrétního důkazu a proč plyne, že se tyto práce vztahují právě ke sporné faktuře a sporné částce. Toto podání žalovaný doplnil dne 10. 1. 2024 (l. č. 192 verte – 193) vyúčtováním zjevně jen některých prací na , adresa, (práce na „základním projektu“ na l. č. 194 verte nekonkretizoval vůbec), které však zaprvé neodpovídají žalované částce, zadruhé ani zde není vysvětleno, z čeho plyne, že se vztahují právě ke sporné faktuře (i kdyby bylo prokázáno, že byly provedeny), zatřetí jsou stále značně povšechná. Další konkretizace z l. č. 229 verte byla opět zcela nekonkrétní. V dalším podání na l. č. 270 zcela nově uvedl, že vyčíslení provedených prací bylo provedeno na papír, který ovšem vyhodil, což tvrdil již v tabulce podání z 22. 5. 2023 - což nicméně není pravda. Ještě v podání ze dne 6. 12. 2023 (l. č. 172) o tomto nic neřekl, ačkoli o vyúčtování hovořil. Na dalším jednání ze dne 17. 10. 2024 (l. č. 282) začal tvrdit, že má prvostupňový soud nadále vycházet z nově doloženého přehledu (se zelenými poli). Ten se ovšem obsahově neshoduje s předešlými tvrzeními žalovaného. V tomto novém přehledu jsou totiž navíc oproti výše zmíněné příloze č. 5 uvedeny tyto položky: „změny na recepci na , adresa, , dodání RTG vest, internetové připojení, nájemní smlouva, analýza bezpečnostní dokumentace.“ Dále „řešení odpadů z 19. 10., konzultace stran bývalého zaměstnavatele, financování vybavení, platy zaměstnanců z 25. 10., řešení předávacího protokolu k , anonymizováno, a pojištěné ordinace z 1. 11. 2020, konzultace stran bývalého ZL z 5. 11. 2020, schůzka s žalobkyní na , adresa, ohledně propojení PC a dalších záležitostí týkajících se projektu , anonymizováno, z 24. 11. 2020, přenastavení PC po zásahu IT specialisty z , adresa, z 27. 11. 2020, nastavování PC, komunikace ohledně úpravy smluv z 29. 11., konzultace ohledně nečinnosti advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, z 3. 12. 2020, konzultace ohledně dovybavení kliniky, smluv na , adresa, , provozu na , adresa, , poskytnutí faktur z 15. – 16. 12. 2020, opravy PC po zásazích IT specialistů z 4. 3. – 5. 3. 2021, práce nad projekty, příprava projektů ke schůzkám, analýzy jednotlivých možností a příprava na schůzku s žalobkyní z 24. 5. 2021.“ Naopak v něm oproti uvedené příloze chybí: „montáž regálů z 19. 10., komunikace , Anonymizováno, , videokonference a jiné z 29. 3. 2021 – 9. 6. 2021.“ V novém přehledu jsou nedostatečně konkrétní přinejmenším: „poradenství při vyjednávání nájemní smlouvy pro projekt , anonymizováno, , při řešení odpadů, konzultace stran bývalého ZL, financování vybavení, platy zaměstnanců z 25. 10., komunikace ohledně bývalého ZL, komunikace stran financování z 30. 10., řešení předávacího protokolu k , adresa, a pojištěné ordinace z 1. 11. 2020, konzultace stran bývalého ZL z 5. 11. 2020, schůzka s žalobkyní a řešení dalšího postupu z 9. 11. 2020, dořešení PC a zprovoznění na , adresa, z 10. 11. 2020, konzultace dalšího vybavení , adresa, , řešení potenciálně nových projektů, nastavení spolupráce s EveryDentem z 23. 11. 2020, schůzka s žalobkyní na , adresa, ohledně propojení PC a dalších záležitostí týkajících se projektu , adresa, z 24. 11. 2020, přenastavení PC po zásahu IT specialisty z , adresa, z 27. 11. 2020, řešení poničení recepce na , adresa, , nastavování PC, komunikace ohledně úpravy smluv z 29. 11., konzultace ohledně nečinnosti advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, z 3. 12. 2020, konzultace ohledně dovybavení kliniky, smluv na , adresa, , provozu na , adresa, , poskytnutí faktur z 15. – 16. 12. 2020, informace o tom, že žalobkyně vyhledává nové prostory, společné hledání vhodných prostor z 17. 12. 2020, pomoc s právníkem, informace o úniku z , adresa, . 12. 2020, řešení PC na , adresa, , řešeni nových prostor z 25. 2. 2021, opravy PC po zásazích IT specialistů z 4. 3. – 5. 3. 2021, konzultace nových prostor, provedení vstupních analýz u jednotlivých projektů z 16. 3. 2021, podolské nábřeží, komunikace plus příprava plánů, analýza jednotlivých možností prostor z 19. 3. 2021, potvrzení schůzek na 25. 5. 2021, potvrzení jednání od , jméno FO, – přeposláno žalobkyni termíny schůzek na jednotlivých projektech z 24. 3. 2021, schůzka Podolské nábřeží, vstupní analýza prostor, analýza okolí z 25. 3. 2021, komunikace , Anonymizováno, , videokonference a jiné z 29. 3. 2021 – 9. 6. 2021, konzultace projektů, tvorba základních návrhů, analýza prostor z 8. 4. 2021, konzultace , Anonymizováno, , konzultace ohledně variant na větším projektu na , Anonymizováno, z 12. 4. 2021, konzultace dalších prostor (, Anonymizováno, ), analýza jednotlivých prostor z dostupných zdrojů (prezentace, web, katastr) z 22. 5. 2021, práce nad projekty, příprava projektů ke schůzkám, analýzy jednotlivých možností a příprava na schůzku s žalobkyní z 24. 5. 2021.“ Přehled navíc postrádá alespoň přibližnou časovou dotaci a cenu jednotlivých položek. V této situaci soud prvního stupně dal žalovanému poslední prostor výslechem. To však byla chyba, poněvadž žalovaný neunesl ani břemeno tvrzení a tudíž nebyl nejmenší důvod k těmto tvrzením provádět důkazy. Již proto byla i tato část žaloby důvodná. V této souvislosti pochopitelně nelze znalecky ocenit práce, které nebyly ani řádně tvrzeny a tudíž ani nemohly být prokázány. I kdyby bylo namístě výslech žalovaného provést, žalovaný dané položky řádně nekonkretizoval ani ve své výpovědi, v níž stále odbíhal k obecným tvrzením, co zpravidla a obecně pro zákazníky dělal. Když už bylo jasné, že žádné konkretizace schopen není, snažil se soud přesvědčit, že pro žalobkyni na projektu , Anonymizováno, dělal vlastně úplně „všechno.“ Hovořil sice o tom, že existovalo položkové vyúčtování, které ovšem později roztrhal. Pomine-li odvolací soud nevěrohodnost tohoto tvrzení s přihlédnutím k jeho výše zmíněné novosti a i k popsaným již rozporům ve verzi žalovaného, na něž přiléhavě poukázala žalobkyně, musel by být tento akt přičten jen a pouze k jeho tíži. Věřitel je totiž povinen svou pohledávku dlužníkovi řádně vyúčtovat, obzvlášť pokud pro něj měl provést velké množství fakturovatelných úkonů. Jde o povinnost poskytnout dlužníkovi součinnost nezbytnou k řádnému splnění dluhu. Podle § 1975 je „věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu,“ přičemž podle § 1968 druhé věty o. z. není „dlužník za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ Bez řádného vyúčtování se totiž nemůže dlužník spolehnout na to, že platí právě a jen všechno to, co bylo předmětem závazku. Protože tedy žalovaný dostatečně konkrétně netvrdil, natož aby prokázal prosazovaný právní důvod sporné platby, již proto musí i částku 1 236 620 Kč s příslušenstvím žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení.

14. I kdyby procesní břemena nesla žalobkyně, byla by tato část její žaloby důvodná. Bylo naprosto evidentní, že obě strany svou spolupráci celou dobu pojímaly jako úplatný obchod - každá v rámci svého vlastního podnikání. Tedy v právní rovině jako závazek. To potvrdil i žalovaný. To znamená, že mezi nimi vznikla smlouva. Šlo o smlouvu o dílo, v níž se žalovaný na svůj náklad a nebezpečí zavázal pro žalobkyni zajistit realizaci vybavené zubní ordinace za účelem brzkého zahájení jejího provozu (§ 2586 odst. 1 o. z.). Měl pro žalobkyni provést činnost s tímto výše specifikovaným a zcela konkrétním výsledkem (§ 2587 první věta o. z.). Záleželo zde tudíž na výsledku – možnosti provozovat soukromou praxi zubařky a ortodontistky v plně připravených prostorách. Proto nebyla uzavřena smlouva příkazního typu (srov. § 2436 o. z.). To plyne nejen z výpovědi žalovaného i jednatelky, ale i ze vzájemné korespondence účastníků. Na druhou stranu, ačkoli byl patrný výsledek, jejž má být dosaženo, nebylo a ani nemohlo být předem vůbec jisto, na kterém místě, v jaké konkrétní fyzické podobě ani za jakých podmínek bude ordinace nakonec realizována a tedy ani to, jak bude přesně vypadat projektová dokumentace, realizace a jaké všechny práce bude muset žalovaný konkrétně vykonat. Účastníci uvažovali o více konkrétních lokalitách s odlišnými charakteristikami, někdy i současně. Jejich spolupráce přitom neskončila ani realizací projektu , adresa, , ale mimo jiné kvůli nespokojenosti žalobkyně s tamějšími provozními náklady dále společně podnikali kroky k realizaci projektu , Anonymizováno, . Proto odvolací soud závazek hodnotí tak, že uzavřeli rámcovou smlouvu o dílo a v jejím rámci pak dílčí realizační smlouvy - přinejmenším na projekty , anonymizováno, a , Anonymizováno, . Ostatně, existenci smlouvy na projekt , Anonymizováno, nasvědčuje i to, že žalovaný učinil nesporným zánik závazku z této smlouvy. Obsah závazku z dílčí smlouvy na projekt , Anonymizováno, zde tedy na počátku byl určen spíše obecně. Toto obecné určení je v souladu s ústavním principem autonomie vůle, vyjádřeném též v § 1725 o. z., podle nějž je „smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.“ , Anonymizováno, byla zjevně posledním projektem a žádný z účastníků ani netvrdil a v řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by některý jiný projekt kromě , anonymizováno, (jež byla kompletně dokončena, byť s výhradami žalobkyně k řádnosti plnění) a , Anonymizováno, dospěl až do fáze samotné realizace ordinace. Spornou fakturou žalovaný účtoval „přípravné práce pro umístění zubních souprav.“ Podobně formulovanou fakturu vystavil již v roce 2020, leč v nikým nepopřené souvislosti s předchozím projektem , anonymizováno, . S ohledem na provedené důkazy si lze stěží představit, že by v těchto přípravných pracech na , adresa, pokračoval ještě v květnu 2021. Tomu, že se sporná faktura i navazující platba týkaly projektu , Anonymizováno, , nasvědčuje i předmět a text e-mailu žalovaného ze dne 26. 5. 2021, 15:14, kdy žalovaný hovoří o „rozepsané“ faktuře (kterou nikdy nedoložil) a objednávce, kterou musí žalobkyně podepsat a zaslat zpět. Je jasné, že se objednávka coby právně závazný dokument definující poptávané služby vyplňuje na samém počátku závazku. Témuž závěru nasvědčuje i text faktury, hovořící o přípravných pracech a poznámka pro plátce zmiňující objednávku. Je nutno poznamenat, že faktura i příkaz k úhradě navazují na výše citovaný e-mail, pocházející nikoli od žalobkyně, nýbrž od žalovaného. To svědčí o tom, že sporná platba měla charakter zálohy. Což potvrzuje e-mail advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 5. 8. 2024, v němž píše, že mu žalobkyně v době mimosoudního smírčího jednání stran říkala o přípravě nové ordinace, za kterou zaplatila zálohu 1 000 000 Kč a že se rozcházely představy stran o tom, kolik by měl žalovaný při ukončení spolupráce žalobkyni vrátit. Nakonec to podporuje též výpověď jednatelky. Jde o řetězec nepřímých důkazů. Stěží by žalobkyně zaplatila tak vysokou částku za již provedené práce vcelku, den po vystavení faktury, bez jejich alespoň rámcové specifikace. Žalovaný dílo nedokončil, pročež mu nevzniklo právo na zaplacení jeho ceny (§ 2610 odst. 1 o. z.) a žalobkyně od smlouvy navíc odstoupila (§ 2612 odst. 2 část první věty před středníkem o. z.). Proto by měla i v tomto případě nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.).

15. Napadený výrok I byl tudíž věcně správný, takže jej odvolací soud výrokem I potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. To platí í pro výrok II, na jehož odůvodnění odvolací soud odkazuje. S tou výjimkou, že na rozdíl od prvostupňového soudu nepokládá za účelný úkon (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) žalobkyně písemné podání ze dne 6. 12. 2023, poněvadž k němu žalobkyně nebyla vyzvána a nic jí nebránilo do řízení vnést odpovídající argumenty dříve či na jednání, ani podání ze dnů 15. 1. a 9. 9. 2024, poněvadž v nich obsažené argumenty mohla uplatnit již dříve, případně pouze opakovala již dříve řečené, a nakonec ani poradu se zástupcem ze dne 25. 9. 2023 předcházející jednání, na němž byla vyslechnuta jednatelka, poněvadž ta měla již předtím dost příležitostí poradit se se zástupcem o všech podstatných skutečnostech a navíc by neměla být instruována, jak má vypovídat, nýbrž by měla uvést to, co si sama autenticky vybavuje. To znamená, že náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně správně činí 436 958 Kč. Proto odvolací soud výrokem II daný výrok napadeného rozsudku patřičně změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam).

17. Výrok III odpovídá tomu, že byla žalobkyně v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalovanému právo na náhradu jeho nákladů v plné šíři (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z mimosmluvní odměny advokáta za vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.)] a účast na jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.] ve výši 27 080 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 900 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Další složkou náhrady je cestovné ve výši 983 Kč za doložené cesty vlakem (§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t.). Dále náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalobkyně k odvolacímu soudu a zpět, s ohledem na běžné dopravní komplikace v celkové výši 2 100 Kč za 14 započatých půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Protože je zástupce žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal odvolací soud k náhradě též 6 317 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 37 380 Kč.

18. Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku III stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k jejímu poměru k celkové žalované částce a k tomu, že měl žalovaný během řízení dostatek času připravit se na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu. Je sice povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalobkyni, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).