16 Co 5/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. října 2024, č. j. 15 C 41/2024-60,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 125,82 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 7. 3. 2024 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi, která jí byla dána dopisem žalované ze dne 27. 12. 2023 podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobu odůvodnila zejména tím, že organizační změna není ve výpovědi uvedena, žalobkyně s organizační změnou nebyla před podáním výpovědi ani při předávání výpovědi seznámena. Žalobkyně byla dále přesvědčena, že skutečným důvodem výpovědi byl její důchodový věk, protože ředitel žalované chtěl na jejím místě zaměstnat svou neteř.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že u žalované proběhla organizační změna, kterou byl snížen počet zaměstnanců o dvě osoby. Žalobkyně byla o organizačních změnách informována dne 14. 12. 2023 u jednání, jehož se zúčastnila žalobkyně, bývalý ředitel žalované a současná ředitelka žalované. O tom, že žalobkyně věděla, co je důvodem výpovědi z pracovního poměru, svědčí také e-mail ze dne 14. 12. 2023. Organizační změnou provedenou ke dni 1. 1. 2024 usnesením Rady města , adresa, bylo zrušeno místo účetní, které zastávala žalobkyně. Žalobkyně původně pracovala jako ekonom-účetní a vzhledem ke stížnostem na kvalitu její práce ekonoma došlo ke změně organizační struktury od 1. 1. 2020, kdy byla rozdělena pracovní pozice ekonom-účetní na dvě samostatné pozice. Pozici ekonom zastávala , jméno FO, . , jméno FO, , jako účetní pracovala žalobkyně. Jelikož žalobkyně avizovala ke dni 31. 12. 2023 úmysl ukončit pracovní poměr, začal proces zaučování , jméno FO, , která u žalované pracovala od 1. 1. 2020. V rámci organizační změny k 1. 1. 2024 se opět pozice ekonoma a účetní spojila do jednoho místa, které nadále zastávala , jméno FO, . Původní ekonomka , jméno FO, . , jméno FO, se stala ředitelkou žalované a žalobkyně se tak stala nadbytečnou. K diskriminaci žalobkyně z důvodu věku nedošlo, protože žalobkyně avizovala svůj odchod do starobního důchodu a jediným kritériem pro výběr zaměstnance, který bude u žalované nadále konat práci ekonoma sloučenou s pozicí účetní, byly schopnosti zaměstnanců, nikoliv jejich věk.

3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu, aby bylo určeno, že výpověď daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 27. 12. 2023 je neplatná, zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že podaná výpověď splňuje náležitosti stanovené v § 50 odst. 4 zákoníku práce. Účastnickou výpovědí žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyni bylo známo, z jakého důvodu je jí dávána výpověď a v čem konkrétně organizační změna spočívá. Žalobkyně u jednání dne 14. 12. 2023 pochopila, že její pracovní místo bylo zrušeno, a adekvátně na to reagovala také e-mailem ze dne 14. 12. 2023, ve kterém se domáhala podání výpovědi pro nadbytečnost (namísto původně zamýšlené dohody o rozvázání pracovního poměru). Posuzovaná výpověď požadavky stanovené v § 52 písm. c) zákoníku práce splňuje, protože dne 12. 12. 2023 rozhodl zřizovatel žalované o organizační změně, která kromě jiného spočívala ve zrušení pracovního místa účetní. Tuto práci zastávala žalobkyně, proto je dána příčinná souvislost mezi organizační změnou (se kterou byla žalobkyně seznámena) a její nadbytečností. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně již v letech 2020 a 2021 sdělovala zaměstnavateli prostřednictvím jeho ředitele (který sám byl v důchodovém věku), že hodlá ke konci roku 2023 odejít do důchodu. Žalobkyně zastávala důležitou funkci účetní, žalovaná se tedy odpovědně zajímala, jakým způsobem bude tato práce u žalované dále vykonávána. Žalovaná proto v roce 2020 přijala do pracovního poměru , jméno FO, (samo o sobě není podstatné, že šlo o příbuznou ředitele žalované), která se od září roku 2022 zaučovala na funkci účetní. Žalobkyně od 1. 9. 2022 měla v pracovní náplni pouze 65 % účetní agendy, zbývajících 35 % této agendy již vykonávala , jméno FO, , s čímž byla žalobkyně srozuměna. Při organizační změně došlo ke sloučení funkce ekonoma a účetní, kdy žalovaná měla na výběr, zda tuto kumulovanou funkci ekonom-účetní bude nadále zastávat žalobkyně nebo , jméno FO, (dosavadní ekonomka , jméno FO, . , jméno FO, se stala ředitelkou žalované). Důvod, proč byla dána výpověď žalobkyni, a nikoliv , jméno FO, , nespočíval ve věku žalobkyně, ale v tom, že žalobkyně v minulosti kumulovanou funkci ekonom-účetní zastávala, avšak tuto práci nezvládla, proto muselo dojít k oddělení funkcí. Věk žalobkyně jistě vzala žalovaná na vědomí, ale toto hledisko nelze pojmout jako diskriminační za situace, kdy žalobkyně výslovně (po pěti letech, které uplynuly od vzniku jejího nároku na starobní důchod) oznámila žalované, že sama rozváže pracovní poměr ke konci roku 2023. Žalovaná nemohla předpokládat, že si žalobkyně tento názor rozmyslí, protože ho nedala najevo dříve, než jí byla doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Jelikož z výše uvedeného vyplývá, že podmínky pro podání výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce v souzené věci byly splněny, okresní soud žalobu o určení neplatnosti výpovědi zamítl.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že trvá na tom, že skutečným důvodem výpovědi byl její důchodový věk, neboť odejít do důchodu nechtěla, naopak, chtěla u žalované nadále pracovat. Ředitel žalované , jméno FO, . , jméno FO, však chtěl na jejím místě zaměstnat svou neteř , jméno FO, , což se také stalo. , jméno FO, nastoupila na její pracovní místo a ona ji ve své výpovědní době zaučovala. Výpověď , jméno FO, . , jméno FO, se na pravdě nezakládá, jeho výpověď je osamocená a nikdo jiný ji nepotvrzuje, jen , jméno FO, . , jméno FO, , který má na tom zájem, protože se snaží zdůvodnit přidělení pracovního místa své neteři , jméno FO, . Žádné konkrétní datum svého odchodu do důchodu nikdy nesdělila. , jméno FO, . , jméno FO, ve své výpovědi ani neuvádí, že by na vlastní uši slyšela, jak něco takového říká , jméno FO, . , jméno FO, , nebo zda má tuto informaci od , jméno FO, . , jméno FO, . Zdůraznila, že , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, byli vyslechnuti jako účastníci řízení, kteří vypovídají bez sankce trestného činu křivé výpovědi, že oba mají zájem na výsledku řízení a že jejich výpovědi nepodporuje žádný jiný důkaz. Odůvodnění rozsudku okresního soudu postrádá hodnocení výpovědí slyšených osob podle zásad uvedených v § 132 občanského soudního řádu, zejména zdůvodnění, proč okresní soud uvěřil výpovědím , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, , a proč naopak neuvěřil výpovědi žalobkyně. Pokládá výpovědi , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, za nevěrohodné, a to též z toho důvodu, že pokud by opakovaně sdělovala zaměstnavateli, že hodlá ke konci roku 2023 odejít do důchodu, tak by nepochybně tato skutečnost byla zachycena v zápisech z porad nebo v jiných písemných dokumentech. Žádný takový písemný materiál však neexistuje. Je tak neodůvodněný závěr okresního soudu, že k její diskriminaci z důvodu věku nedošlo. Navrhovala proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že okresní soud řádně zjistil skutkový stav a jeho právní závěry jsou přiléhavé. V rámci celkového posouzení případu je nejpodstatnější to, že u žalované byla provedena organizační změna, s touto byla žalobkyně seznámena a z těchto důvodů jí byla dána výpověď z pracovního poměru, přičemž důvodem byla skutečnost, že došlo ke sloučení funkce účetní a ekonoma, kdy tato funkce byla u žalované sloučena historicky a k jejímu rozdělení došlo až poté, co ekonomickou stránku věci právě žalobkyně nezvládala – tuto skutečnost potvrdil jednak , jméno FO, . , jméno FO, , jednak , jméno FO, a také listinné důkazy tj. pracovní náplně účetních a ekonomek v průběhu časové linie. Pokud žalobkyně poukazuje na skutečnost, že , jméno FO, . , jméno FO, i , jméno FO, . , jméno FO, byli vyslechnuti v pozici účastníka řízení, tak pak zcela opomíjí dodat, že i ona byla vyslechnuta jako účastník řízení, a tedy co do síly důkazních prostředků jsou si strany v tomto rovny. Výpovědi , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, pak spolu vzájemně korespondovaly a byly podpořeny i listinnými důkazy (zejména email samotné žalobkyně, ve kterém konstatuje, že v nové organizační struktuře bude zjevně nadbytečná, pracovní náplně účetních a ekonomek v průběhu časové linie atd.) a byla to právě výpověď žalobkyně, která zůstala v řízení zcela osamocena. Je třeba také poukázat na výpověď žalobkyně u jednání dne 2. 10. 2024, kdy uvedla, že nejprve na jednání dne 14. 12. 2023 souhlasila s tím, že pracovní poměr ukončí dohodou, ale pak si to rozmyslela a napsala již zmiňovaný email. Žalobkyně v účastnické výpovědi ani spontánně neuvedla, že by se jakkoliv cítila diskriminována, či že by pociťovala jakýkoliv diskomfort s ukončením pracovního poměru a nic o diskriminaci neuvedla ani do citovaného emailu. Žalovaná má za to, že kdyby se skutečně cítila diskriminována, tak by o výpověď sama nežádala, a naopak by s ukončením pracovního poměru od počátku vyslovovala nesouhlas. Žalovaná proto navrhovala, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen a byly jí přiznány náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3., 4., 10., 18. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná přejímá.

8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen zákoník práce), a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

9. Předně se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že posuzovaná výpověď z pracovního poměru požadavky splňuje stanovené v § 52 písm. c) zákoníku práce, protože dne 12. 12. 2023 rozhodl zřizovatel žalované (město , adresa, , resp. , jméno FO, města , adresa, ) o organizační změně, která kromě jiného spočívala ve zrušení pracovního místa účetní. Tuto práci zastávala žalobkyně, proto je dána příčinná souvislost mezi organizační změnou (se kterou byla žalobkyně dne 14. 12. 2023 seznámena) a její nadbytečností. Žalobkyně u jednání dne 14. 12. 2023 pochopila, že její pracovní místo na základě organizační změny bylo zrušeno, a adekvátně na to reagovala také e-mailem ze dne 14. 12. 2023, ve kterém se domáhala podání výpovědi pro nadbytečnost (namísto původně zamýšlené dohody o rozvázání pracovního poměru).

10. K odvolání samotnému je třeba uvést, že okresní soud, byť to v rozsudku výslovně neuvedl, avšak tato skutečnost vyplývá z celkového odůvodnění, důvodně uvěřil účastnickým výpovědím , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, a neuvěřil účastnické výpovědi žalobkyně. Výpovědi , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, totiž korespondují nejen mezi sebou, ale i s ostatními provedenými důkazy. Pokud by žalobkyně opakovaně nesdělila , jméno FO, . , jméno FO, , že hodlá koncem roku 2023 odejít do důchodu, nebyl by důvod, aby žalobkyně od 1. 9. 2022 měla v pracovní náplni pouze 65 % účetní agendy a zbývajících 35 % této agendy vykonávala , jméno FO, . Jak správně poukázal okresní soud, žalobkyně zastávala důležitou funkci účetní, žalovaná se tedy odpovědně zajímala, jakým způsobem bude tato práce u žalované dále vykonávána. Taktéž není rozhodující, že skutečnost, že žalobkyně hodlá ke konci roku 2023 odejít do důchodu, nebyla zachycena v zápisech z porad nebo v jiných písemných dokumentech žalované, protože dokud žalobkyně oficiálně (písemně) neoznámila, že odchází (odejde) k určitému datu do důchodu, nebyl (nemohl být) důvod, aby byla tato informace zachycena v zápisech z porad nebo v jiných písemných dokumentech žalované. Žalovaná taky logicky zdůvodnila nediskriminační výběr nadbytečného zaměstnance (žalobkyně). Za situace, kdy zřizoval žalované (město , adresa, , resp. , jméno FO, města , adresa, ) rozhodl dne 12. 12. 2023 o organizační změně, která kromě jiného spočívala ve zrušení pracovního místa účetní, které zastávala žalobkyně, žalovaná neměla jinou možnost, než rozvázat pracovní poměr s žalobkyní pro nadbytečnost. Není podstatné, že žalobkyně měla v pracovní náplni pouze 65 % účetní agendy, protože nadbytečným je zaměstnanec též tehdy, jestliže podle rozhodnutí o organizační změně zaměstnanci odpadne jen část jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některá z více dosud vykonávaných prací (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. 21 Cdo 4442/2013). Už jen z tohoto důvodu nedošlo (nemohlo dojít) k diskriminaci, neboť zde nebyl výběr mezi dvěma a více zaměstnanci.

11. I kdyby odvolací soud posuzoval organizační změnu u žalované ze dne 12. 12. 2023 tak, že došlo ke sloučení funkce ekonoma a účetní, a proto žalovaná měla na výběr, zda tuto kumulovanou funkci ekonom-účetní bude nadále zastávat žalobkyně nebo , jméno FO, (dosavadní ekonomka , jméno FO, . , jméno FO, se stala ředitelkou žalované), i takto nedošlo k diskriminaci žalobkyně z důvodu věku. Žalovaná doložila, že žalobkyně v minulosti kumulovanou funkci ekonom-účetní zastávala, avšak tuto práci nezvládala, proto muselo dojít k oddělení funkcí (viz účastnické výpovědi , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, ). Žalobkyně sice tyto účastnické výpovědi zpochybňovala, ale tyto korespondují se skutečností, že k oddělení funkcí ekonom a účetní u žalované došlo již k 1. 1. 2020. Taktéž není rozhodující, že žalobkyni nebyly před rokem 2020 formálně (písemně) sdělovány výhrady k její práci, zaměstnavatel nemusí na skutečnost, že zaměstnanec nezvládá práci dle jeho představ, reagovat písemnými výtkami zaměstnanci, ale třeba i tím, že jeho práci přerozdělí (změní pracovní náplň zaměstnance), což se v daném případě stalo. Důvod, proč byla dána výpověď žalobkyni, a nikoliv , jméno FO, , tedy nespočíval ve věku žalobkyně, ale v tom, že , jméno FO, s ohledem na dosavadní výsledky práce u žalované, měla předpoklady, na rozdíl od žalobkyně, aby kumulovanou funkci ekonom-účetní úspěšně zastávala.

12. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 21.-23. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení představující náklady právního zastoupení v celkové výši 9 125,82 Kč. Náklady právního zastoupení se skládají z odměny za zastoupení spočívající ve 2 úkonech právní služby – sepis vyjádření k odvolání ā 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, – účast u jednání ā 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, režijního paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za dvě půlhodiny po 100 Kč, cestovného ve výši 392 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) ZP ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (cesta z , adresa, a zpět v délce 50 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 5,7 l/100 km BA 95) a 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupkyně žalované, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.