15 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a přísedících Ludmily Valové a Bc. Kateřiny Habdasové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , IČ Anonymizováno Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 27. 12. 2023 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 24 038 Kč k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky se sídlem ve , adresa, , , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 7. 3. 2024 domáhala určení neplatnosti výpovědi, která jí byla dána dopisem žalované ze dne 27. 12. 2023 podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobu odůvodnila zejména tím, že organizační změna není ve výpovědi uvedena, žalobkyně s organizační změnou nebyla před podáním výpovědi ani při předávání výpovědi seznámena. Žalobkyně byla dále přesvědčena, že skutečným důvodem výpovědi byl její důchodový věk, protože ředitel žalované chtěl na jejím místě zaměstnat svou neteř.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že u žalované proběhla organizační změna, kterou byl snížen počet zaměstnanců o dvě osoby. Žalobkyně byla o organizačních změnách informována dne 14. 12. 2023 u jednání, jehož se zúčastnila žalobkyně, bývalý ředitel žalované a současná ředitelka žalované. O tom, že žalobkyně věděla, co je důvodem výpovědi z pracovního poměru, svědčí také e-mail ze dne 14. 12. 2023. Organizační změnou provedenou ke dni 1. 1. 2024 usnesením , adresa, bylo zrušeno místo účetní, které zastávala žalobkyně. Žalobkyně původně pracovala jako ekonom-účetní a vzhledem ke stížnostem na kvalitu její práce ekonoma došlo ke změně organizační struktury od 1. 1. 2020, kdy byla rozdělena pracovní pozice ekonom-účetní na dvě samostatné pozice. Pozici ekonom zastávala , tituly před jménem, , jméno FO, , jako účetní pracovala žalobkyně. Jelikož žalobkyně avizovala ke dni 31. 12. 2023 úmysl ukončit pracovní poměr, začal proces zaučování , jméno FO, , která u žalované pracovala od 1. 1. 2020. V rámci organizační změny k 1. 1. 2024 se opět pozice ekonoma a účetní spojila do jednoho místa, které nadále zastávala , jméno FO, . Původní ekonomka , tituly před jménem, , jméno FO, se stala ředitelkou žalované a žalobkyně se tak stala nadbytečnou. K diskriminaci žalobkyně z důvodu věku nedošlo, protože žalobkyně avizovala svůj odchod do starobního důchodu a jediným kritériem pro výběr zaměstnance, který bude u žalované nadále konat práci ekonoma sloučenou s pozicí účetní, byly schopnosti zaměstnanců, nikoliv jejich věk.

3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobkyně pracovala u žalované od 1. 7. 2007 jako ekonom-účetní (pracovní smlouva ze dne 28. 6. 2007 a pracovní náplň ze dne 1. 7. 2007), od 1. 1. 2020 pracovala žalobkyně jako účetní (pracovní smlouva ze dne 20. 12. 2019). Od 1. 9. 2022 pracovala žalobkyně jako účetní s tím, že v náplni práce měla 65 % práce účetní a 35 % práce administrativního pracovníka. Od stejného data pracovala zaměstnankyně žalované , jméno FO, jako sportovní referentka a měla v náplni práce 65 % práce sportovního referenta a 35 % práce účetní (srov. pracovní náplň žalobkyně ze dne 1. 9. 2022 a pracovní náplň , jméno FO, ze dne 1. 9. 2022). Jako ekonomka pracovala u žalované od 1. 1. 2020 , tituly před jménem, , jméno FO, (srov. pracovní náplň ze dne 1. 1. 2020).

4. Dne 12. 12. 2023 schválila , Anonymizováno, , adresa, "schéma organizační struktury organizačního řádu žalované“, přičemž byla ke dni 1. 1. 2024 zrušena dvě pracovní místa, a to místo zástupce ředitele a účetní (srov. oznámení o usnesení , Anonymizováno, , adresa, ze dne 18. 12. 2023 a organizační schéma žalované účinné od 1. 1. 2018 a od 1. 1. 2024). Dne 27. 12. 2023 byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, která byla odůvodněna organizační změnou.

5. Podle ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně namítala, že nebyly splněny formální náležitosti výpovědi stanovené v § 50 odst. 4 zákoníku práce a vzhledem ke znění výpovědi, soud přistoupil k výkladu (interpretaci) projevu vůle obsažené ve sporné výpovědi, neboť skutkový důvod výpovědi – organizační změna – nebyl ve výpovědi blíže specifikován.

7. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu jednajícího ve zjištěné nebo přisouzené podobě se při výkladu projevu vůle přihlíží také k "praxi zavedené mezi stranami v právním styku", k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno, pomoci výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3480/2016).

8. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

9. V dopise ze dne 27. 12. 2023 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodů organizační změny. Soud se proto veden výše uvedenými hledisky pokusil o výklad tohoto právního jednání. Za tímto účelem byli slyšeni žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, (současná ředitelka žalované a bývalá ekonomka) a , tituly před jménem, , jméno FO, (bývalý ředitel žalované), neboť všechny výše uvedené osoby byly přítomny u jednání dne 14. 12. 2023, kde byla řešena organizační změna. Žalobkyně tvrdila, že u tohoto jednání jí bylo "jasně naznačeno, že důchodový věk je důvodem, aby došlo ke skončení její pracovní činnosti u žalované" a zároveň tvrdila, že jí bylo žalovanou "sděleno, že kdyby nebyla v důchodovém věku, že by její místo zrušeno nebylo", s organizační změnou u jednání seznámena nebyla. Žalovaná naopak tvrdila, že u tohoto jednání organizační změna s žalobkyní projednána byla.

10. Žalobkyně byla slyšena jako účastnice řízení a potvrdila, že pracovala od roku 2007 nejprve v kumulované funkci účetní a ekonom. Ke dni 1. 1. 2020 nastoupila do funkce ekonoma , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně nadále pracovala jako účetní. Žalobkyně popřela, že by důvodem této změny byly nedostatky v její práci. Žalobkyně potvrdila, že jí v květnu 2019 vznikl nárok na starobní důchod, a proto byla dotazována ředitelem žalované, kdy hodlá jít do penze. Žalobkyně neřekla žádné přesné datum a popřela, že měla v březnu 2023 řediteli žalované sdělit, že do konce roku ukončí pracovní poměr. U žalované pracovala neteř ředitele (, jméno FO, ) a ředitel měl zájem na tom, aby jeho neteř dělala práci žalobkyně. Dne 14. 12. 2023 proběhlo jednání mezi žalobkyní, , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Řešila se organizační struktura žalované a žalobkyni bylo ředitelem řečeno, že "by měla rozvázat pracovní poměr ke dni 31. 12. 2023 dohodou, protože v organizační struktuře již není okénko", což žalobkyně (jak výslovně uvedla) pochopila tak, že její místo bude zrušeno. Žalobkyni bylo nabídnuto, že po 1. 1. 2024 může u žalované pracovat dále na základě dohody o pracovní činnosti jako účetní. S tím původně žalobkyně souhlasila, ale pak si to rozmyslela a usoudila, že když její místo bylo zrušeno, nechť jí je dána řádná výpověď pro nadbytečnost. Tento svůj názor sdělila , tituly před jménem, , jméno FO, e-mailem ze dne 14. 12. 2023.

11. Z výše uvedeného vyplývá, že podaná výpověď splňuje náležitosti stanovené v § 50 odst. 4 zákoníku práce. Výpovědí žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyni bylo známo, z jakého důvodu je jí dávána výpověď a v čem konkrétně organizační změna spočívá. Žalobkyně u jednání dne 14. 12. 2023 pochopila, že její pracovní místo bylo zrušeno, a adekvátně na to reagovala také e-mailem ze dne 14. 12. 2023, ve kterém se domáhala podání výpovědi pro nadbytečnost (namísto původně zamýšlené dohody o rozvázání pracovního poměru).

12. Soud se proto v dalším průběhu řízení zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro podání výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, protože podle tohoto zákonného ustanovení může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

13. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce je charakteristické, že zaměstnavatel může i po organizační změně zaměstnanci nadále přidělovat práci podle pracovní smlouvy, neboť v důsledku rozhodnutí o organizační změně zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat práci, kterou pro něj dosud konal, avšak jeho práce nadále není pro zaměstnavatele vůbec nebo alespoň v původním rozsahu potřebná, neboť zaměstnanec se stal provedením organizační změny nadbytečným. Závěr o nadbytečnosti zaměstnance musí vycházet z pracovního zařazení zaměstnance provedeného v rámci druhu práce, který má zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy a z posouzení, zda přijatá organizační změna vskutku činí výkon této práce zcela nebo v dosavadním rozsahu pro zaměstnavatele nepotřebným. Prostřednictvím výpovědního důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce se zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jak to odpovídá jeho potřebám.

14. O rozhodnutí o organizačních změnách nejde, jestliže rozhodnutím zaměstnavatele byly sledovány jiné cíle a že tedy zaměstnavatel nebo příslušný orgán jen předstíral přijetí organizačního opatření se záměrem zastřít své skutečné záměry; za této situace nebyl naplněn první z předpokladů výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Při zkoumání toho, jaký cíl zaměstnavatel opravdu sledoval svým opatřením, je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti, souvislostech a logické návaznosti.

15. Dopadá-li přijatá organizační změna na práci více zaměstnanců a jsou-li nadbytečnými pro zaměstnavatele jen někteří z nich, rozhoduje o výběru nadbytečného zaměstnance zaměstnavatel. Soud nemá v řízení o neplatnost výpovědi možnost přezkoumávat, proč byl určitý zaměstnanec vybrán jako nadbytečný, měl-li zaměstnavatel podle rozhodnutí o organizačních změnách na výběr, kteří zaměstnanci u něj zůstanou pracovat a se kterými bude rozvázán pracovní poměr. Uvedené samozřejmě neznamená, že by zaměstnavatel směl při výběru nadbytečného zaměstnance postupovat diskriminačně.

16. Posuzovaná výpověď požadavky stanovené v § 52 písm. c) zákoníku práce splňuje, protože dne 12. 12. 2023 rozhodl zřizovatel žalované o organizační změně, která kromě jiného spočívala ve zrušení pracovního místa účetní. Tuto práci zastávala žalobkyně, proto je dána příčinná souvislost mezi organizační změnou (se kterou byla žalobkyně seznámena) a její nadbytečností.

17. Zbývalo tedy posoudit, zda podáním výpovědi žalobkyní nedošlo k její diskriminaci z důvodu věku; žalovaná prokázala, že k diskriminaci žalobkyně z důvodu věku nedošlo (srov. § 133a o. s. ř.).

18. Výpovědí bývalého ředitele žalované , tituly před jménem, , jméno FO, a současné ředitelky a bývalé ekonomky žalované , tituly před jménem, , jméno FO, (jejichž výpovědím soud uvěřil, protože jsou v logickém souladu se všemi listinnými důkazy, které byly v řízení rovněž provedeny) bylo prokázáno, že žalobkyně pracovala původně u žalované jako účetní a ekonom v kumulované funkci. Práci účetní žalobkyně zvládala dobře, avšak v ekonomických záležitostech vykazovala nedostatky, které byly řediteli žalované , tituly před jménem, , jméno FO, avizovány prostřednictvím finančního a školského odboru , Anonymizováno, , adresa, . Na finančním odboru , Anonymizováno, , adresa, pracovala , tituly před jménem, , jméno FO, , která potvrdila, že se na každé poradě řešily nedostatky v ekonomické agendě žalované. Tehdejší ředitel žalované , tituly před jménem, , jméno FO, vyřešil situaci tak, že zpracovával ekonomickou agendu sám, ale poté, co mu přibyla práce jiného druhu, přijal k 1. 1. 2020 do funkce ekonoma , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně nadále zůstala pracovat pouze jako účetní. Žalobkyni vznikl nárok na starobní důchod v roce 2019 a v březnu 2023 žalobkyně řediteli žalované doslovně řekla, že "skončí ke konci roku 2023 a nezůstane ani minutu déle". Jelikož žalobkyně již v letech 2020 a 2021 opakovaně sdělovala, že ke konci roku 2023 by chtěla odejít, ředitel žalované při vědomí si tohoto postoje žalobkyně přijal do pracovního poměru , jméno FO, , která postupně přebírala od žalobkyně účetní agendu. Ředitel počítal s tím, že po odchodu žalobkyně do důchodu bude její práci zastávat paní , jméno FO, . Žalobkyně s tím byla srozuměna, s paní , jméno FO, spolupracovala, jmenované seděly v jedné kanceláři od podzimu roku 2022, kdy došlo u obou z nich ke změně pracovní náplně. V roce 2023 bylo vyhlášeno výběrové řízení na funkci ředitele/ředitelky žalované (stávající ředitel odešel do důchodu), v němž zvítězila , tituly před jménem, , jméno FO, . Nová ředitelka , tituly před jménem, , jméno FO, vypracovala jinou organizační strukturu žalované, kromě jiného sloučila místo ekonoma a účetní do jedné pracovní pozice – ekonom. Tuto organizační strukturu , Anonymizováno, , adresa, jako zřizovatel žalované schválila.

19. Za výše popsaných okolností nelze dovodit, že by výpověď daná žalobkyni dne 27. 12. 2023 byla důsledkem její diskriminace z důvodu věku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně již v letech 2020 a 2021 sdělovala zaměstnavateli prostřednictvím jeho ředitele (který sám byl v důchodovém věku), že hodlá ke konci roku 2023 odejít do důchodu. Žalobkyně zastávala důležitou funkci účetní, žalovaná se tedy odpovědně zajímala, jakým způsobem bude tato práce u žalované dále vykonávána. Žalovaná proto v roce 2020 přijala do pracovního poměru , jméno FO, (samo o sobě není podstatné, že šlo o příbuznou ředitele žalované), která se od září roku 2022 zaučovala na funkci účetní. Žalobkyně od 1. 9. 2022 měla v pracovní náplni pouze 65 % účetní agendy, zbývajících 35 % této agendy již vykonávala paní , jméno FO, , s čímž byla žalobkyně srozuměna. Při organizační změně došlo ke sloučení funkce ekonoma a účetní, kdy žalovaná měla na výběr, zda tuto kumulovanou funkci ekonom-účetní bude nadále zastávat žalobkyně nebo , jméno FO, (dosavadní ekonomka , tituly před jménem, , jméno FO, se stala ředitelkou žalované). Důvod, proč byla dána výpověď žalobkyni a nikoliv , jméno FO, , nespočíval ve věku žalobkyně, ale v tom, že žalobkyně v minulosti kumulovanou funkci ekonom - účetní zastávala, avšak tuto práci nezvládla, proto muselo dojít k oddělení funkcí. Věk žalobkyně jistě vzala žalovaná na vědomí, ale toto hledisko nelze pojmout jako diskriminační za situace, kdy žalobkyně výslovně (po pěti letech, které uplynuly od vzniku jejího nároku na starobní důchod) oznámila žalované, že sama rozváže pracovní poměr ke konci roku 2023. Žalovaná nemohla předpokládat, že si žalobkyně tento názor rozmyslí, protože ho nedala najevo dříve, než jí byla doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

20. Jelikož z výše uvedeného vyplývá, že podmínky pro podání výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce v souzené věci byly splněny, soud žalobu o určení neplatnosti výpovědi zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná měla ve věci plný úspěch, má proto nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování svého práva. Náklady sestávají z odměny advokátky žalované za 6 úkonů právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení (vč. první porady 4. 4. 2024), 2. sepis vyjádření k žalobě 10. 4. 2024, 3. účast na jednání 6. 6. 2024, 4. sepis vyjádření 26. 6. 2024, 5. účast na jednání 2. 10. 2024, 6. účast na jednání 16. 10. 2024. Za jeden úkon právní služby náleží odměna 2 500 Kč (tarifní hodnota 35 000 Kč), celkem odměna činí 15 000 Kč a byla stanovena podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). K tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 800 Kč. Náklady dále tvoří cestovné zástupkyně žalované k soudu na jednání a zpět vozidlem Honda Civic RZ , SPZ, průměrné spotřebě 5,7 l automobilového benzinu na 100 km, cesta z , adresa, a zpět 80 km, za jednu cestu tam a zpět náleží cestovné 622 Kč (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. cena za litr benzinu 38,20 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,60 Kč), tj. za tři cesty celkem 1 866 Kč, a dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět v rozsahu celkem 12 půlhodin po 100 Kč (3 cesty á 4 půlhodiny) podle § 14 advokátního tarifu, tj. celkem 1 200 Kč. Zástupkyně žalované je plátkyní DPH, shora uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 4 172 Kč (21 % z částky 19 866 Kč). Celkem žalované náleží náklady řízení ve výši 24 038 Kč. Lhůtu splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů spojenou s poradou s klientem ze dne 4. 4. 2024 a ze dne 24. 6. 2024. Porada ze dne 4. 4. 2024 se uskutečnila téhož dne, kdy byla žalované doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k žalobě vyjádřila, jednalo se o první poradu ve věci, kterou je třeba brát jako součást honorovaného úkonu převzetí a příprava zastoupení, v případě další porady ze dne 24. 6. 2024 považuje soud náklady za neúčelné. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (např. aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Dle advokátního tarifu je přitom úkonem právní služby, za nějž náleží odměna, jen taková další porada advokáta s klientem, která přesáhla jednu hodinu. Kratší porady konané v souvislosti s připravovanými honorovanými úkony jsou započteny a odměňovány v rámci časově nejbližšího připravovaného nebo probíhajícího úkonu právní pomoci, za který se přiznává mimosmluvní odměna.

23. V posuzovaném případě není žádný důvod k tomu, proč by mělo být nezbytné (k řádnému uplatňování práv žalované u soudu) uskutečnit další poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Všechny zásadní, relevantní skutková tvrzení a důkazy mohly a měly být poskytnuty žalovanou její zástupkyni již při převzetí zastoupení, při první poradě. Soud nezpochybňuje skutečnost, že podle předloženého potvrzení další porada s žalovanou dne 24. 6. 2024 skutečně proběhla (pravděpodobně v reakci na jednání soudu dne 6. 6. 2024, kterého se žalovaná osobně zúčastnila a při němž byli účastníci poučeni o možnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy) a že přesáhla jednu hodinu, ovšem s ohledem na shora uvedené ji soud považuje za neúčelnou a deklarovanou délku porady z objektivního pohledu jako nepřiměřenou (nebylo potřeba poskytnout žádné nové rozsáhlé argumenty, reagovat na zcela novou situaci ve věci). Žalované proto nebyla přiznána odměna ani za navazující sepis vyjádření ze dne 26. 6. 2024.